| |||
látkárna Hayley nadiktuje rozměry a já tedy platím za oranžový „hadr“, který pak dostaneme do tašky. Pozorně pak taky poslouchám informaci, kde sehnat barvy. Adresu si zapamatuji a když vyjdeme před obchod, tak ji zapisuji do našeho „plánu“ v mém mobilu. Cestu to zase tak moc nenatáhne... „Tak teď ty barvy...“ řeknu a možná je už na mě vidět únava. „Nějak už mám dost toho nakupování, aspoň že nás už čekají ty příjemnější obchody.“ dodám a vyrazím k dalšímu obchodu v závěsu za Hayley. |
| |||
Látky Mé ego pobouřeně sleduje, jak vytáhla peněženku. Ale nejsem taková, abych se s ní hádala o penězích. Prostě příště něco zatáhnu já. Zamyslím se, jak je velké okno. Mám ráda záclony symetrické, tak nakonec určím dva kusy látky. Když budou záclony trochu delší, nic se nestane. Rovnou se i prodavačky zeptám, zda neví, kde bychom levně sehnaly barvy - na zeď a dřevo. Na její konstatování se jen uchechtnu. Nepotkala jsem ještě nikoho, kdo by maloval hůře než já. |
| |||
látkárna „Tak řekni kolik jí potřebujeme, tohle zase nejde mě.“ informuji ji a vytáhnu peněženku, aby bylo jasné, kdo platí. „To se ještě uvidí...“ dodám a přitom si vzpomínám na svou sestřenici, která k nám jednou přijela na návštěvu. Jestli bude horší než ona, tak to vzdám hned, ale to pochybuji... |
| |||
Látky Pohledem sjedu napřed na oranžovou látku a pak na modrou. Ta oranžová opravdu vypadá lépe. Nakloním se k pultu a nechám si látku sundat, abychom mohli vyzkoušet i na omak, jaká je. "To by šlo. Pěkná barva. A taky bude dělat pěknou barvu, když na ní půjde ostré slunce..." pousměji se, když si tu barvu zapojuji do představy pokoje. "Já jsem absolutní antitalent. S barvičkami se moc nekamarádím..." uchechtnu se varovně dopředu. Vážně, vždycky jsem byla barevná já a moje okolí ale na papíře toho moc k vidění nebylo. |
| |||
látkárna „Tak budeme mít oranžovou...“ ukáži na jednu roli, která má barvu jako pramen mých vlasů – tedy zářivou oranžovou „ ... nebo modrou.“ ukáži na roli vzadu, která asi nejlíp vystihuje pojem modrý blankyt. „Mě se víc líbí ta oranžová...“ dodám po chvíli váhání. „To se uvidí na konci roku...“ řeknu s úsměvem, protože její poznámka mě donutí dát si za cíl, že ji to donutím natrénovat. |
| |||
Látky "Jo, takhle. Promiň, prohodila jsem si to," usmála jsem se na ni omluvně. "Mám ráda fialovou, oranžovou nebo třeba blankytně modrou..." odvětím, "bílá a černá jsou podle mě matné." Nad dalším návrhem se zasměji. "Jo, tak rozpité fleky je asi vše, co bych zvládla namalovat..." uchechtnu se. |
| |||
látkárna „Závěsy“ zopakuji ještě a ukáži jí tu zářivě zelenou roli. „Jakou barvu máš ráda? Já nemusím růžovou a bílá nebo černá mě přijdou příliš okoukané...“ zeptám se a zároveň se podělím o svůj názor na barvu. „nebo taky můžeme vzít bílou a někde sehnat barvy na textil a každá pak můžeme vytvořit barevné rozpité fleky.“ dodám s úsměvem. |
| |||
Krámek s látkami "Tak může být krátká, nebo jsem mluvila pouze o závěsech - bez záclony..." odvětím, když očividně nepochopila, o co mi jde. Nicméně vejdeme dovnitř. Na malý krámek je vybaven velmi dobře. Rozhlídnu se tedy po stěnách a teprve teď začnu uvažovat o tom, jaká látka by se tam hodila. Také na to směřuje její další otázka. "Hmmm..." sleduji její pohled. Tak tedy záclonu nebo závěsy? "Já hlasuji pro něco praštěného - ať nás i ten pokoj vystihuje..." zakřením se. Rozhodně se od ostatních ubytovaných na kolejích budeme lišit, tak ať aspoň pořádně. |
| |||
odpoledne Jdeme směrem k látkám, které jsou opravdu tam, kde nám to ukázal Google. „No já hlasuji jen pro závěsy. Záclony můžeme doplnit kdykoliv později...“ řeknu a vejdu s ní dovnitř. Vstoupíme do malého krámku, kde celé stěny lemují role materiálů, jeden z regálů uprostřed je jich taky plný... „A jaký vlastně chceme? Něco usedlého, nebo něco ... hmm ... praštěného?“ zeptám se protože mi pohled padne na špulku s jasně zeleným materiálem, který je i na omak tlustý a světlu nepropustný. |
| |||
Město Jen kývnu, všimnu si, že není moc nadšená. "Můžeme pořídit nějakou krátkou, nebo jen závěsy, pokud chceš..." konstatuji proto. Jen bych chtěla zakrýt trošku ty oprýskané rohy a dřevěné okno. Vlastně... mohli bychom koupit barvu a barvu na dřevo a obojí přemalovat... Všimnu si, že se rozhlíží, načež konstatuje, že chce sehnat i papírnictví. "Jasně..." Pak vytáhne telefon a obojí najde. Ukáže mi cestu a tak vyrazím se slovy. "Tak jdeme, ne?" usměju se. |
doba vygenerování stránky: 0.1632239818573 sekund