Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Očistec: Den zúčtování

Příspěvků: 519


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Vera Sensible je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Vera Sensible
 Postava Angelus je offline, naposledy online byla 07. ledna 2017 6:37Angelus
 Postava Jake Dixon je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 12:39Jake Dixon
 Postava Angelina White je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 0:44Angelina White
 Postava Anne Mary *Maryel* je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 9:58Anne Mary *Maryel*
 Postava Aerith je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 21:36Aerith
 Postava Gabriel *Gabe* je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Gabriel *Gabe*
 Postava Matthew *Matt* Donald je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Matthew *Matt* Donald
 Postava Kardinál je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 0:32Kardinál
 Postava Evelyn Beaushamp je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:46Evelyn Beaushamp
 Postava Entita je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 18:46Entita
 Postava Lucilie je onlineLucilie
 Postava Hustler je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 17:39Hustler
 Postava Luna je offline, naposledy online byla 13. srpna 2016 13:02Luna
 Postava Anya je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 12:52Anya
 Postava Safira je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2016 22:34Safira
 Postava Rayen "Ray" Kaneonuskatew je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:46Rayen "Ray" Kaneonuskatew
 Postava Illiaene je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 6:42Illiaene
 Postava Bezejmenný je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 18:58Bezejmenný
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 05. ledna 2017 16:50
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Ray a Jake


Vzhůru za Šíleným Johnnym

Jake od toho, co jste vyšli z domu, mohl cítit zvláštní pocit, jako kdyby vás někdo sledoval. Ovšem, když by se ohlédl, nic by neviděl a ani neslyšel. Není však neznámé, že existují bytosti, které jsou schopni se zneviditelnit před zraky ostatních a udeřit ve vhodné chvíli. Nicméně to mohla také být i obvyklá paranoia, jasně říkající: Nikdy nejsi sám. Nemluvně o tom, že se nacházíte v Očistci, kde to je na denním pořádku.

Lov taxíku netrval dlouho. Nebyl to nikdo jiný než Zelenáč Nofx, který si vás najal na jeden případ a za vaši diskrétnost vám nabídl dopravu zdarma. I když částečně za to může i poslední platba Ray, která zapříčinila drobné problémy v autě podobající se tomu, když spletete benzín s naftou.
Auto Nofxe byl starý Ford a jako obvykle to v něm smrdělo cigaretovým kouřem a voňavými stromečky odpuzujícími kouř. Jinak bylo auto čisté, žádné odpadky válející po zemi nebo kdekoliv jinde. Na to si Nofx dával záležet.
Z rádia na plné pecky řvalo něco od Sex Pistols. Řidič taxíku ztlumil hudbu, nechal vás nastoupit a rozjel se.
Byla to pořádně šílená jízda. Ostatní auta se taxíku vyhýbala, neboť s ním nechtěla přijít do styku, jako kdyby tušila, že to není tak úplně obyčejný.
Trvalo to zhruba osm minut, než jste se ocitli před obchodem Šíleného Johnnyho, zrovna když otevíral obchod. Právě včas.

Jen, co jste vešli dovnitř, upozornil majitele na příchozího zákazníka zvonek, který byl pověšený na dveřích.
Pokud jste se rozhlédli po obchodě, mohli jste zde naleznout, na co jste si jen vzpomněli, od chladných po střelné a navíc se tu nacházeli i nějaké speciální vytvořené samotným Azazelem. Byla krása na to pohlédnout a lákalo to, abyste aspoň s nějakou odešli, ne-li se všemi. Zbraní není nikdy dost.
Za dřevěným pultem stál samotný majitel krámku, který se pokoušel čistit rozebranou pistoli a přitom si něco veselého broukal. Už to bylo poměrně neobvyklé. Odvrátil na malou chvíli od činnosti zrak a přejel vás pohledem.
„Kouzelník a Ray. To jsou mi hosti. “ Nejednalo se o obvyklé bručení, které vám jasně dává najevo, jak je nerad z vaší přítomnosti a doufá, že si co nejdříve něco vyberete a zmizíte. V tóně jeho hlasu byla znatelná radost z vaší návštěvy. Ta kovová lady nelhala, když tvrdila, že s jejím šéfem není něco v pořádku.
 
Lucilie - 28. prosince 2016 19:24
lucilie19521.jpg
V kostele - s archanděli

odkaz

Hodnocení situace mi trvá až příliš dlouho. Je to můj otec, ten, který byl vždy silný a schopný se za svou rodinu bít a byl postrachem celého lidstva? Nebo je ten muž přede mnou jen stín, tělo dávno bez duše, jenž pouze čeká na to, až i to tělo někdo odpraví na věčnost? Má chvilka na rozhodnutí uplynula s tím plynulým pohybem ruky, co schovával kapesník potřísněný krví. Vrhnu velmi nepříjemný a nevrlý pohled směrem ke strýci, abych mu sebejistě zalhala o tom, že se jej nebojím, aniž bych použila slov. Takový ten způsob, co jsem nejspíše skutečně zdědila po matce. Narovnám se a lehce klepnu holí do země. Rozhodla jsem se.

"Brzy tě kontaktuji o vývoji, otče. Možná budu potřebovat tvou pomoc. Buď na přijmu,"
řeknu směrem k otci a jeho bratra již naprosto ignoruji. Nerada takto žádám o pomoc. Avšak hlas mám pevný a rozhodný. Skoro jako kdyby to byl rozkaz či úmluva.

"Na neviděnou, strýčku," prohodím při tom, co je obcházím a nechávám o samotě. Nedívám se už ani na jednoho z nich. Nechci. A hlavně nemohu. Obávám se, že bych zahlédla jasný důkaz toho, že otec to již úplně vzdal a nesplní slib, který jsem za něj složila, když jsem mluvila o budoucím setkání.

Celým mým hrudníkem prostupuje jakýsi tupý, tíživý pocit, který mě skoro nutí zadržovat dech, abych jej nepropustila dál. Pohyby rukou i nohou jsou ztuhlé. Ten pocit jsem neměla již dlouhá léta. Naposled ještě s bratrem, o kterém se nemluví, když jsem byla dítě. Drtím o sebe svoje zuby.

*Jdi dál, Neotáčej se. Nenech to nikoho znát. Dojdi za Azazaelem. Vyřeš to. On to zvládne,*
rozkazuji si a ujišťuji se, když vykračuji pořád tak zkoprněle směrem k Azazaelovi. Ten nepříjemný temný pocit, jenž připomíná železa svírající až do ztráty dechu, však zůstal ve mě. Vím, co je zač, ale jeho jméno nechci vyslovit, třeba by se pak stal ještě větší.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 26. prosince 2016 17:21
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Angie


Nákupák - jííííídlo!

Simon několikrát zamrkal. Neřekl sice ani slovo, ale z jeho pohledu bylo znatelné překvapení, že si něco takového udělala. Odolal zatím nutkání ti připomenout, že si předtím říkala něco o jídle s sebou.

"Oblečení. Výstroj. To všechno se dá sehnat tady." Zahuhlá s plnou pusou, do jídla se pustil hned jak jste dosedli, aniž by popřál dobrou chuť. Zřejmě měl také hlad. Spolkl sousto a zapil jej douškem coca coly, kterou jste dostali zdarma k jídlu.
Co se týče jeho tácu, je až s podivem, že se mu tam všechno jídlo vlezlo.
"Co tě najednou popadlo to sundat?" Nemohl si odpustit a kývnutím hlavy naznačil na helmu, která odpočívala na stole. Nabral si hůlkami přitom do úst další pořádné sousto.
"Takže nakoupíme, hodíme věci zpátky do hotelu a zajdeme do Kalichu?" Shrne plán a je na něm vidět, že čeká zda-li něco nevynechal.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 26. prosince 2016 16:57
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Lucilie


Rodinný pokec v kostele

Otec nespouští ostražitý pohled z tvého strýce, který si hrábne do kapsy saka a vytáhne z ní bílý kapesníček, utírajíc si tak krev. Tímto gestem vám tak dává ještě trochu času a poslední možnost. Sentimentalita z toho, že si přeci jen jeho rodina.
"To zvládnu, Lucil." I přestože to pronesl s naprostou vážností v hlase, ti něco napovídalo, že to tak úplně nebude pravda. Ta momentální chvilka minulosti, brzy pomine a to jenom díky tomu, že strýc urazil tvou spící matku. Otci se nikdy nelíbilo, když si někdo dovolil urážet jeho ženu. Ve většině času to byla Nicky, kdo tomu pošetilci dala za vyučenou přesně mířenou ranou a nedovolila tak, aby to vykonal otec místo ní. Nicméně teď tu nebyla. Otec si to dával za vinu. Skutečnost, že jí nebyl schopen ochránit a vypadalo to, že ten souboj je něco, na co tak dlouhou dobu čekal… Aby se tímto způsobem potrestal za své selhání.
"Víš, neteřinko. Zatím pro mne nepředstavuješ nepřítele a radil bych ti, aby ses jim nyní nestala.“ Ozval se opět strýček, schovávajíc kapesník zpátky do kapsy.

Čas vyprchal. Budeš se zapojovat do rodinných trampot, kterých si součástí už jenom díky tomu, že ses narodila nebo dokončíš svůj úkol, jež je důležitý a v zájmu obyvatel Očistce? Toť dilema.
 
Angelina White - 22. prosince 2016 19:39
v4565.jpg

Jídelna
- Simon -
Nákupák



V nákupáku bylo těsno. Skoro jako by bylo před Vánocemi. Což klidně mohlo být, otázkou je, jestli se tu vůbec někdy něco takového slavilo. Nebeská strana to asi dodržovala, u Pekla se dost možná kalí nonstop. Abych pravdu řekla, tak nemám nejmenší ponětí, a je mi to teď dost volný.
Povzdychla jsem si, jakmile jsem uslyšela Simonovu objednávku. Sáhla jsem si na helmu a sundala si ji, následně ji strčila do levého podpaží a pravačkou si prohrábla vlasy. „Pikantní polévku a kuřecí kungpao, díky,“ usmála jsem se na pokladního a s otočkou na patě jsem se odebrala k jednomu stolu. „Jo, asi oblečení, možná nějakou výstroj,“ houknu na Simona přes rameno.
Posadila jsem se, helmu dala na stůl před sebe a v odlesku tmavého hledí jsem se prohlídla. Jestli bude mít Simon kecy, že mě někdo pozná, tak mu jednu napálím. Nemám v plánu to jíst tajně na záchodě. Znovu jsem si prohrábla vlasy a zničeně jsem v nich nechala prsty. Shýbla jsem se a čelo si opřela o chladný plast helmy, oči na chvilku zavřela.
Co teď? Co dál? Najít nějaké orákulum nebo jít do archivů? Ušklíbla jsem se pro sebe. Orákula přece mluví jen o budoucnosti.
 
Lucilie - 11. prosince 2016 10:36
lucilie19521.jpg
Rodinný pokec se přiostřuje

Ano, chápu moc dobře strýcovi city ke mně a mé rodině. Vím, že ve mě nevidí nic než jen obyčejného hnusného krypla, co jen překáží a měl by se raději utratit. Taky moc dobře beru na vědomí, že by to utrácení klidně vzal do vlastních rukou. Ale nic z toho si neberu osobně, ani se kvůli tomu necítím méněcenně nebo tak. Naštěstí nemám tu potřebu se hodnotit na základě názorů ostatních.

Co mnou ale trochu hned je otcův tón a výraz. Bylo to jako dívat se do minulosti, do doby kdy byl silný a statečný a schopný. A v tu chvíli se ukázal přesně takový, s těmi vlastnostmi pro které jsem ho zbožňovala a celé dětství a dospívání stavěla na piedestal.

A vzápětí to všechno ještě potvrdí, když srazí toho arogantního blbečka, jenž je bohužel i můj příbuzný, jednou ranou. Neubráním se úsměvu. Otec byl zpět a ten slizoun si to zasloužil. Už jen pro to, jakým způsobem říká to neteřinko. Snad nikdo jiný mi slovy nevyvolá mráz na zádech víc než tady strýček Michael.

Střídavě si užívám pohled na opět stabilního a silného otce - nebo to je jen chvilkové a hned to zmizí ? - a srýce, co se zvedá ze země. Jeho poslední upozornění vnímám jako finální. A upřímně si nejsem jistá, jak dlouho bych cokoliv zmohla proti jednomu z jejich ligy, ale jsem loajální a nechci nechat otce samotného s takovou hrozbou, kterou skutečně Michael stále byl a vždycky bude.

"Otče?" zeptám se proto pouze a zařídím se jakkoliv mi můj otec řekne.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 08. prosince 2016 12:21
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg
Snovačův krámek
- Hustler -

"Myslíš, že kdybych měl, tak budu rusákovi cpát whisku?"
Odpoví nepříliš nadšeně. Vypadá na ten typ, co nepoběží kvůli jedné návštěvě kupovat pití, kterým by perfektně pohostil, když on sám tohle pít nebude. Sám podle chuti poznáš, že Snovač nepije whiskey kvůli nějaké reklamní drsnosti, ale právě naopak. Je až překvapivě jemná, doslova ti tančí na jazyku a hladce klouže do krku.
Pokud alkohol u tvé společnosti vyvolal nějaké pozitivní pocity, ve své tváři je nedal znát, jako ostatně za celou dobu. Upil jen trochu a vychutnal si ten doušek naprosto bez emocí.

Tvou poznámku o čaji přijmul s kývnutím a naděje na požehnané upíří vnady, jež si tě vyžádaly, byly uhašeny zamračeným pohledem. Nic dalšího neřekl, jen upil a počkal si, než ti dojde pravá váha jeho slov. Byl klidný a velice trpělivý, očima tě nijak více nepropichoval, jen si zkontroloval tebou srovnané papíry, délku svíček, lahvičky na protější zdi a to vše naprosto beze spěchu. Opět upil a zahleděl se do sklenky ve které se světlo svíček odráželo.
Dočkal se. Tvá slova zazněla a v očích Snovače jsi o chlup stoupl.

Opětoval tvůj pohled bez mrknutí.
"To, co pro tebe dříve byly legendy a mýty... nadpřirozeno... tady je můj denní i noční chleba.
Začne mluvit opět svým klidným hlasem a vypouští každé slovo se značnou dávkou rozvahy.
"Upíři, dlaci všech forem, démoni, andělé, duchové, černokněžníci a "další hovadiny"... ti všichni jsou tu daleko přirozenějšími obyvateli než lidé. Živí lidé, abych byl přesný."
Dopil obsah své sklenky a pohledem tě vyzval též k dopití, aby mohl oběma dolít.

"Odpověď je tedy jasná - ano existuje."
Kývl aby svá slova podtrhl.
"Zdá se, že tohle tedy ještě bude na trochu dýl. Čaj jsi říkal?"
Odběhl na okamžik od vaší debaty a o krok ustoupil s krátkým zamyšlením.

Pokud jsi na nabídku čaje přikývl a vyřkl i nějakou objednávku jako například požadavek na cukr či specifikace čaje, vzdálil se do dveří za sebou, které zůstaly otevřené a podle zvuků přípravy nebylo těžké uhádnout, že když budeš dál mluvit, uslyší tě. Jestli bys hádal, že jde o malou místnost, kde si ve snaze o vaření i jedna osoba šlape po hlavě, měl bys pravdu. Jen z pouhých zvuků je zřejmé, že pro získání nejvzdálenější věci od konvice, neudělal víc jak tři kroky.

Před odchodem tě jěště důrazně upozonil ať na nic nesaháš a beze slov ti dal možnost zda jej budeš následovat do kuchyňky, či se budeš po podivném krámku rozhlížet. Záleží jak moc jsi zvědavý. Snovač se jeví jako studnice informací, pokud položíš správnou otázku, ale ze zkušenosti víš, že jsou věci, o kterých lidé nemluví a když už náhodou ano, tak neříkají celou pravdu.

V případě, že čaj odmítneš, Snovač zůstává s tebou a vyčkává další otázku.

-By Vera-

 
Víra? Beznaděj? Osud? - 06. prosince 2016 22:36
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Lucilie


Rodinný pokec pokračuje

Obrázek
"Obáváš se? To je velmi nepříjemné." Kdo ví, co se mu honí hlavou. Tvou rodinu opravdu nesnáší. Považuje jí za tu největší chybu, kterou je potřeba nejlépe zlikvidovat, vymazat. Nikdy se mu nelíbila představa toho, co udělal tvůj otec s tvou matkou a hlavně to, že to prošlo u Něj.

"Je po matce, dával bych si na ní pozor." Prohlásí hrdě otec a na malou chvíli v něm vidíš opět toho otce, kterým kdysi býval. Setřese strýcovu ruku, která jej doposud držela.

"Být po té nicce… chuděra." Šeptne strýc s úšklebem a věnuje otci chvilkovou pozornost. Než jí zase přesune na tebe.
"Myslím to vážně, neteřinko. Potřebuji s ním mluvit." A jeho pohled jasně hovoří o tom, že to bude po dobrém nebo po zlém. Výběr možnosti je pouze a jen na tobě.

V očích tvého otce se zlověstně zajiskří. Někdo tady mluvil zle o ženě, kterou miluje a která je stále naživu sic v kómatu.
Zdvořilosti jsou u konce, neboť tvému strýci jednu pořádnou vrazí, až strýce uzemní k zemi.
Obrázek
"Takhle o ní mluvit nebudeš. Jasný?" Prohlásí naprosto vážně tvůj otec, který si mne ruku. Mezitím se tvůj strýc zvedá ze země a snaží se posbírat veškerou svou ztracenou důstojnost.
Jestli to předtím vypadalo, že se to obejde bez boje, tak v této chvíli na to můžeš zapomenout.

"Říkali mi, že jsi troska a k ničemu… ale já vím, že to v sobě máš, pokud dojde na ní." Utře si hřbetem ruky krev z prokousnutého rtu a opráší si z obleku špínu.
"Naposled, ještě stále máš možnost odejít, drahá neteřinko." Hovoří sice k tobě, ale nespouští z tvého otce pohled, který mu stejnou mincí pohled opětuje.
Tvůj strýc chce hlavně tvého otce, proto ti dává na výběr. Zabývat se tebou by pro něj byla zbytečná ztráta času.
 
Víra? Beznaděj? Osud? - 04. prosince 2016 16:19
efa0cb6c645f7febd69756403d9abb6b1855.jpg

Angelina White


Lov jídla v nákupáku se Simonem

"Fajn. To zní jako plán." Prohlásí Símon, poté co si přečte zprávu.
"Čínu?" Zarazí se a nechápavě se na tebe podívá. "Já myslel, že ji nesnášíš. Vždycky si říkala, že bys raději jídlo, u kterého je hned jasné, jestli to dělá mňau nebo haf." Dodá pro vysvětlenou, avšak nějak zřetelně neprotestuje a vydává se k nákupáku.
"Jsme v cajku."

Obchodní středisko je v celku zajímavá stavba, která se tak úplně k stavbám Očistce nehodí. Nicméně účel to zřejmě splňuje, tak si není na co stěžovat.
V tuto dobu tu byla poměrně kupa lidí, která se plahočila od jednoho obchodu k druhému s úmyslem utratit své peníze za cokoliv, co se v této chvíli nabízelo a i přestože to ve většině postrádalo smysl. Jako kdyby byli pouze naprogramování na to, aby nakupovali.
Obchodů bylo nespočet. Nejméně dva mohli upoutat vaši pozornost. Jeden byl se zvláštní elektronikou, u které by jeden přemýšlel, zdali to nejsou deceptikoni. Druhý představoval obchod s rozmanitým druhem oblečení ala jak šel čas.
Se Simonem jste měli jasný cíl a směřovali jste k výtahům a poté vzhůru do posledního patra, které se zaměřovalo čistě na jídlo.
Při čekání na výtah, co vás někteří postřehli, si v té chvíli uvědomili, že musí být někde úplně jinde a další se s vámi pro změnu svezli do cílové destinace.

"Takže Čína." Mnul si ruce Simon a mlsně si prohlížel cedule s nabídkou jídel. Mohla si tu najít Gyros v housce, Kung pao, Sushi a mnoho dalších dobrot.
Můžeš zahlédnout, jak se jeden šikmooký pere s pokladnou a tvrdí, že mu nefunguje. Druhý něco houknul na třetího a urychleně zmizel někam dozadu.
"Zdravím…“ Promluvil Simon s úsměvem od ucha k uchu k jedinému, který vypadal, že vás bude nějakým způsobem schopen obsluhovat, ač s jistou nelibostí a nervozitou. I přestože Simon nějakým způsobem naháněl strach, tak to byl i přesto platící zákazník.
Nervózní šikmooký, u kterého se těžko hádal původ, vyčkával na to, co si objednáte.
“Dal bych si Kung pao s nudlemi, Sladko kyselou s rýží, Kuře pěti vůní s rýží, Krevetové sushi a smažený banán…“ Zarazil se v diktování Simon a pohlédl na tebe. Přetlumočí tvou objednávku.
Šikmooký se dal do práce, pohrávaje si s myšlenkou, čím dříve vám dá objednávku, tím rychleji ho necháte na pokoji.
“Budeš ještě něco chtít, když už jsme v tom nákupáku?“ Napadne ještě Simona, vyčkává přitom na tvou odpověď.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.070173025131226 sekund

na začátek stránky