Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 1307


Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Zachary Cooper
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 12:52Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je online*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je onlineJoleene "Jo"
 
Joleene "Jo" - 23. ledna 2017 07:13
joleene6101.jpg
U Stolu
Mal

Rozhodně nečekám, že by se v Malcolmovi schovával nějaký neobvyklý talent na zpívání. Bylo to spíš pobavené prohození slov. Ale jeho vyplivnutí piva mě dokonce rozesměje. No, není to zrovna nejsofistikovanější humor, ale v té mlze alkoholu či co jsem to vlastně pila, nějak tohle vypadá jako přesně ten typ komedie, co mě pobaví. Kdybych si to dokázala normálně přebrat, asi bych si doporučila doma se podívat na filmy s Jackie Chanem, nebo Buda a Spencera. Ale takto mne to vůbec nenapadne.

Naštěstí to bylo jen krátké zasmání se a nedělá mi problém tedy zvážnět téma. Co mohu soudit, tak se zdá, že i Malcolm to bere vážně. A samozřejmě se taky trochu zarazil nad komentářem o jeho zadku. To chlapi většinou často neslýchají, ženské nemají totiž takové nutkání být v tomto ohledu upřímné a otevřené. Ještě, že nejsem jako většina, co?

Oplácím mu pohled do očí a pak je na čase, abych kývla hlavou na srozuměnou já. Odolám nutkání se pousmát nad termínem "lumpové". Nicméně po tom posledním přiznání už nemám absolutně žádnou energii na to, abych se tvářila vážně, a proto se usměji.

"Tak super, čisté víno a tak dále," řeknu a ťuknu si svou skleničkou s jeho. "Tak ať oba zůstanem kráčet po Zemi."

Jindy bych vymyslela asi něco lepšího jako přípitek, ale jsem ráda, že se mi tam podařila vsoukat nenápadná poznámka k tomu, že když bude zlobit, tak ho pošlu zpět do Pekla osobně. Přeci jen bude pak "v podmínce", jestli zůstane kráčet po Zemi po případu. Ale ta poznámka byla tak skrytá a nenápadná, že bych se nedivila, kdyby mu zůstala utajená.

Zatím nemám, co mu říct dál, a tak se pořádně napiji z piva, začnu postupně ujídat zase oříšky a rozhlížet se po baru. Jestli si chce povídat, ať něco nadhodí sám. Vzpomenu si, že Carlos chtěl, abychom tu vydrželi až do zavíračky, a tak ještě zkontroluji své chytré hodinky, kolik je vlastně hodin a tím také, zda mě někdo nesháněl, ale to vlastně ani nečekám. Nicméně se lehce zavrtím a začínám chápat, že sezení a nic nedělání mě v tomto rozpoložení velmi nudí.
 
Malcolm *Mal* - 22. ledna 2017 23:03
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
S Jo

Proč poděkovala? Pozvedl jsem obočí a raději to nějak víc neřešil.
Neznám Carlosa, tak nemohu soudit. Proto jen pokrčím rameny a napiju se piva. Rozhodnu se počkat na hostitele ohledně panáků. Přeci jen je to jeho flaška.
Když si tak piju pivo, tak mi položí andělka otázku, že se skoro v tom pivě utopím. Vyprsknu jej, naštěstí se mi podařím tím nikoho neohodit. Zatraceně.
"Věř mi, že to by nebyl dobrý nápad." Pronesu po chvíli, co se pokouším rukávem utřít zamokřené místo na stole. Mohl jsem si sice počkat na hadr, ale co už.

Kdybych se ještě odvážil napít piva, málem by se to opakovalo znova po jejím prohlášení. Jako kdybych to tušil, jsem raději pivo, nechal pivem a přemýšlel nad tím, kde bych sehnal nějaké kuřivo. Tak bych si dal cigáro. Postesknu si.
Andělka v tom svém pokračuje. Mám k nakousnutí zadek… hmmm Pozvednu obočí a raději mlčím, protože zdá se, že má v úmyslu pokračovat. A taky že jo. Něco mi říkalo, že to neskončí jenom u lichotek a bude tam to zatracené ale.
Kývnu hlavou, že tomu rozumím. Nemusím snad říkat, že od ní svým způsobem očekávám to stejné. Oba totiž prahneme po stejné věci.
Nevím, jestli naštěstí nebo naneštěstí nevím, co se v té její hlavě odehrává, protože kdybych to snad věděl, možná bych jí k sobě přitáhnul a znásilnil její rty. Je to dlouho, co jsem nelíbal ženská ústa. Nedotýkal se pořádné ženy, která by ze mne jenom nevysávala krev a to myslím doslova. Možná bych neskončil u pouhého dotýkání a líbání… ale to je v této chvíli nepodstatné.
"Fajn." Rozhodnu se, že k ní budu upřímný. "Oba chceme to stejné. Nemám v úmyslu tě podrazit, ale pomoct ti dostat lumpy." Maličko mi to zní, jako nějaká přísaha. Po celou dobu se jí dívám upřeně do očí, aby v nich viděla, že mluvím pravdu.
"Protože, když se mi to podaří, bylo mi slíbeno, že se tam dole už nemusím vracet." Přiznám se jí. Nemusím jí přitom vysvětlovat, proč jsem se rozhodl tuto šanci vzít za pačesy a nepustit jí. A jen tak jí pustit kvůli nějakému podrazu nehodlám.
"Navíc se mi líbíš." Dodám, aniž bych to zamýšlel. Odolávám nutkání ten kousek, který nás dělí, prolomit a však vy už si domyslíte, co bych s ní dělal.
Nemám k tomu co víc říct, svého kostlivce ze skříně kolem případu, jsem jí řekl. A to fakt, že to nedělám pro dobro lidstva.
 
Joleene "Jo" - 22. ledna 2017 18:07
joleene6101.jpg
U Carlose, bez Carlose
Mal


"Víš kolik mi toho muži už odpřísahali, za ta léta?" zeptám se tiše se smíchem, když poukáže na fakt, že jsem nevypila svoji skleničku. Nicméně proti svému předsevzetí ji vezmu do rukou. Všechno vypadá v pořádku do doby, než zmíním Nicky Bullet. Zřejmě se ta holka dostala Carlosovi pod kůži tím, co mu provedla. To je pro mě jasný signál, že zrovna její duše nestojí tolik o zachránění. Ne, že bych ji měla na svém seznamu věcí, co mám dát do pořádku, ale tohle ji celkem jistě diskvalifikuje. Prozatím. Jsem přeci jen velmi tolerantní a otevřený anděl.

To ticho mě málem donutí si ten hnus do sebe vyklopit, ale slova se překvapivě ujme vojáček. Což bych vážně do něj neřekla, že umí zachraňovat situace. Tedy slovně. Jeho bojové schopnosti nehodlám podceňovat, ani tipovat.

"Dík," prohlásím, když zůstaneme u stolu sami. Skleničku stále držím v ruce, nějak zůstává opomenuta, ne zcela úmyslně. Pohled mi zalétne ke Carlosovým zádům. "Ještě jsem ho neviděla z ničeho tak rozhozeného a nemluvkovitého na jakékoliv téma," dodám krátké vysvětlení. Pak se podívám na svou skleničku toho hnusu.

"Ty nám asi nezazpíváš, co?"
zeptám se pobaveně a obrátím obsah skleničky do sebe a už předem se obrňuji proti té chuti. "Ne, pořád to je hnus," ujistím kohokoliv, kdo by se na to ptal. Skleničku dám daleko od sebe a raději se vrhnu na oříšky, co jsem si přinesla. Konec dělení, teď už jsou jen moje.

"Líbíš se mi,"
prohlásím najednou bez jakéhokoliv upozornění. "Tím nemyslím jen to, že v těch kalhotách tvůj zadek vypadá k nakousnutí, ale to, že si myslím, že s tebou budu moct pracovat bez problémů. Zatím vypadáš jako rovnej, správnej chlap, i když systém tě hodil k těm zlým." Pokračuji vážným hlasem a převracím jeden oříšek mezi dvěma prsty. Dokonce použiji i svůj vážný obličej, i když se mi do něj moc nechce. "Jen chci, aby mezi náma bylo jasno. Budu ti krýt záda a nasazovat pro tebe svůj drahocenný krk, ale jakmile zjistím, že ses mě pokusil podrazit, nebo že hraješ falešně, tak nebudu mít slitování, jasné?"

Dívám se zpříma na Mala a čekám, co na to řekne. A taky mě napadne, co by asi tak řekl na to, kdybych si přisedla blíž a lehce se ... inu přitulila. Políbila na ta správná místa, otřela se o něj prsy a... Zamrkám, abych se dostala zpět ke své původní myšlence.

"Takže jediné život-zachovávájící rozhodnutí v tom případě je říct mi všechny ošemetné věci z šedé zóny teď, když moje morálka a hodnocení hříchů je značně ovlivněno tímhle hnusem,"
řeknu již veselým tónem a zase se usmívám. Popadnu své pivo a napiji se.

"JO, tohle chutná líp," zamručím si spokojeně pro sebe.
 
Malcolm *Mal* - 21. ledna 2017 22:52
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
S Carlosem
a Jo

Všiml jsem si, že se Andělka vyhýbá pekelnické břečce, ne že bych se jí divil, kdybych měl na jejím místě možnost výběru, vybral bych si něco jiného. Tam dole jsem však možnost neměl a tady sice mám, ale znáte to: Darovanému koni na zuby nehleď.
Zdá se, že si toho všiml i Carlos, který jenom posunkem hlavy k panáku, jemně naznačil, že ten panák vidí plnej a není slepej.
"Dej si… přísahám, že bude poslední." Mrkne na ní. Vypil bych to místo ní, ale nechci urazit hostitele. Neznám jej, abych tvrdil, že to myslí skutečně o tom, že to bude opravdu poslední panák. I když v lahvi už toho moc není, tak zhruba na čtyři panáky.
"Dobrá, dobrá. Dobrý argument." Prohlásí a ruce přitom dá rezignovaně vzhůru, zasměje se. Je to příjemný smích.
Smích mu zamrzne na rtech ve chvíli, kdy Jo nadhodí povídání o neřízené Nicky Střele. Výraz v jeho tváři se změní. Sice bych rád věděl, co mu provedla, ale ten výraz jasně mluví za vše.
"Nechci o tom mluvit." Dodá a aspoň mně je jasné, že z něho nevypáčíme nic dalšího a pokud budeme naléhat, tak to nedopadne dobře.
Z atmosféry, která se tu najednou objevila, by se dalo krájet. Povzdechnu si. Zatraceně.
"Jo říkala něco o tom, že by si chtěla zazpívat. Nemáš tady karaoke?" Zeptal jsem se jej a pokusil se tak změnit téma, mezitím jsem se ujal nalívání a rozlil jsem nám dvěma s úmyslem ušetřit andělku, protože tu bylo ještě na dva panáky.
Musím uznat, že Carlos má poměrně velkou výdrž. Nicméně kdysi dávno jsem slyšel, že je vážně těžké opít barmana. Zdá se, že na tom je něco pravdy nebo má prostě Carlos velkou výdrž. Ač tak či onak, jsem rád, že mohu s někým pít.
"Jop karaoke tady mám, řeknu Sandy, ať ho připraví… teda pokud chceš." Zdá se, že se mi povedlo zažehnat krizi a znám i jméno barmanky. Carlos se s tím zvedne a jal se k baru připravit vše potřebné.
Pohlédnu na andělku, tedy pokud tam stále sedí a neutekla, pokrčím rameny a naliju si panáka.
 
Joleene "Jo" - 21. ledna 2017 09:12
joleene6101.jpg
Stále s Carlosem v jeho podniku
Carlos, Mal

Vnímám všechny jeho emoce, ať už skryté za slovy, nebo za projevy jako tep, přimhouřené oči a napnutí svalů. Docela to dohromady dává obraz o něm a jeho postoji ke mně dostatečně ostrý, aby se mu dalo věřit a já jej s určitou jistotou zařadit. Vypadá to, že nějaké čudlíky u něj fungují jako u jiných lidí, ale některé jsou vybroušeny válkou a peklem.

*Asi bych ho měla nějak přesvědčit, že nejsem nepřítel... Tedy do doby, než provede něco, co ho tím udělá...*


Sednu si ke stolu a jsem tak štědrá, že oříšky dám doprostřed stolu. Na Carlose se usměji a položím mu ruku na rameni.

"Ale, ale Carlosi, to zní jako lovení lichotek, protože ty moc dobře víš, že sem nikdy nechodím jen pro informace. To bych tu nebylo tak často!"
řeknu vesele. Pak stáhnu ruku a napiji se piva místo té břečky. Předpokládám, že když se to nebude komentovat, třeba se to přejde bez povšimnutí.

"Nechceš mi vysvětlit, co ti ta holka provedla? Docela jsem o té holce slyšela samé nebezpečné věci, ale vždy jsem předpokládala, že to je tak trochu nadnesené,"
změním zase téma na tu holku, protože to mě zajímá a ptát se, jak se daří jeho podniku nemá cenu, je tu dost lidí na to, aby ho to uživilo.
 
Malcolm *Mal* - 19. ledna 2017 21:45
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Stále v BDPP
Jo

"Ne, ale neznám ho." Ohradím se. Vlastně vím, že se na to dobře dá skvěle oponovat. Ale tak co už se dá dělat. Dejte mi sakra pokoj. Potřebuji trochu času, než mi to dojde. Ještě včera touto dobou jsem stál v aréně a bojoval na život a na smrt. Je těžké si uvědomit, že se zrovna v této chvíli nenašel nikdo, kdo by mně chtěl rozcupovat.
Fajn, uznávám, andělé prostě mají nádherný hlas. Ještě aby neměli.
Odolal jsem nutkání, abych jí ještě požádal o kousíček. Ovšem veškerá nit mých myšlenek točící se kolem zpěvu, byla ztracena ve chvíli, když se ke mně bez varování přiblížila. Srdce se mi rozbušilo, tep se zrychlil, přimhouřil jsem oči. Držel jsem se, abych neudělal to co mne, jako první napadlo a to zaútočit na nepřítele. Jenže Andělka zatím nepředstavuje hrozbu… podotýkám zatím… Jsem si jist, že bych jí nechtěl mít za nepřítele.

Zamračím se a chvíli uvažuji nad tím, jak si to mám s tím strážným andělem vyložit. Mávnu nad tím rukou ve chvíli, když vezme pivo a oříšky. Po jejím pivu vezmu své zrovna natočené pivo a společně se přesuneme zpátky za Carlosem, který vypadá velmi zamyšleně a hledí do své prázdné skleničky.
Když k němu přijdeme, odtrhne od ní pohled a věnuje nám přátelský úsměv.
"Už jsem se lekl, že budu pít sám." Prohlásí a rozlije další panáky bez toho, aby se ptal Jo, zdali si s námi ještě dá.
Vezmu si svůj a chvíli vyčkávám, jestli si nikdo nebude chtít přiťuknout, než jej do sebe obrátím.
S takovou to bude rychle pryč.
"Takže si přišla za starým Carlosem jenom kvůli informacím? Já myslel, že se ti po mně stýskalo… teda hlavně po mém jídle."[/b] Prohlásí na oko uraženě a mrkne na Jo, takže se to nedá brát jakkoliv vážně.
 
Joleene "Jo" - 19. ledna 2017 17:31
joleene6101.jpg
Získávání informací bez informátora jde špatně...
Mal, Carlos okrajově

Omezila jsou své vystupování jen na milé a společenské, když spatřím jaké mládě stojí za barem. Jistě, nedělám si žádné iluze o její počestnosti, tedy hlavně v obecném měřítku. Lidi už jsou dávno zhýralejší, než byli kdysi dávno. Ale kdo jsem já, abych soudila? Zrovna se upozorňuji, že budu muset z Carlose i dostat, co mu Nicky Bullet dostala, i když to jde spíše o mou zvědavost než že by se to týkalo případu. Naštěstí se na vážné myšlenky nemusím soustředit dlouho. Pro svou záhubu a mou záchranu přišel voják z Pekla. Pousměji se a otočím se čelem k němu. Pomalu k němu zvednu oči. Jednou rukou se opírám o bar. Nesnažím se snížit náš výškový rozdíl, ani se tvářit, že jsme si rovni tím, že bych se narovnávala, nebo tak něco.

"Vypadalo to, že si v pití rozumíte. A nevěděla jsem, že se beze mne tak bojíš," řeknu mu tlumeným hlasem a můj úsměv dostane nádech drzosti. Nakloním hlavu nepatrně ke straně a prohlížím si ho. Dostatečně velká část mužů nemá narážky na vlastní samostatnost rádo. A to mě pokaždé baví, tak zkoumám, co na to řekne náš vojáček.

Na další jeho otázku se rozhodnu taky ne úplně odpovědět. Místo toho zazpívám tiše kousek z jedné písničky, co mi před chvilkou začala znít v hlavě. (odkaz- pouze 10 sekund). Na dvě vteřiny se odmlčím, než tu vzdálenost mezi námi o velmi podstatnou vzdálenost zkrátím. Na tuto délku bych dokázala popsat všechny detaily jeho očí. Tvar jeho úst, pravidelnost jeho dechu, tepu a taky mnohem víc.

"Tak pojď, budu tvůj anděl strážný," zašeptám s úsměvem něco, co se dá vyložit více významy. A pak se hned odtáhnu, vezmu si do ruky své pivo a oříšky a mrknu Mala. "Informátoři a přátelé, se nenechávají sedět sami u stolu, další základ společenského chování, co jsi zapomněl, Malcolme," pronesu vesele a s tím se vydám ke Carlosovi.

No to vám snad trochu osvětluje i část důvodu proč se mě snaží Mordecai opít, když může.
 
Malcolm *Mal* - 18. ledna 2017 22:59
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Bambusový domeček pro panenky
Jo

"Nezajímal jsem se o něj. Nepotřeboval jsem to." Přizná se a povzdechne si. Promne si bradu. "Ale věděl bych o někom, kdo by mohl mít informace." Nakloní se k nám více a slova řekne velmi tiše, jako kdyby měli patřit pouze nám a neměl o tom vědět nikdo další.
"Až se zavře, řeknu vám víc." Dodá ještě tiše a rozhlédne se kolem, jako kdyby si prohlížel, zdali nás nikdo neposlouchá.
Zní to opravdu velmi slibně. Vždyť když to vezmu kol a kolem, tak to vypadalo, že zůstaneme na mrtvém bodě a teď najednou… Aby v tom nebyl nějaký háček. Napadne mne. Je to podezřelé, když chce o tom mluvit, až tu nikdo nebude a ještě k tomu se rozhlíží po lokále, jestli náhodou nejsou nikde špiclové. Nebo jsem až příliš paranoidní a on jen prostě svého informátora chrání… a nikomu nevěří. Ač tak či tak, jak to je se dozvíme až po zavíračce.

"Jenže to je jiná…“ Ohradí se. "Ty neznáš Nicky Bullet, tak jako já." Praští pěstí do stolu. V jeho očích spatřím plameny vzteku. Zdá se, že tu skutečně nesnáší. Vážně by mně zajímalo, co mu tak strašného provedla. Budu muset z něj ten příběh o ní dostat, ale teď je náš úkol důležitější.
S dlouhým nádechem a výdechem se opět uklidní.
"A nejraději bych jí nikdy nepoznal." Řekne spíše sám pro sebe.

Nechápavě se podívám na andělku. Nemám nejmenší tušení, co vlastně považuje za své zlato a vážně neskutečně by mně to zajímalo, než mi dojde, že tím zlatem myslí své auto.
Vyměníme si pohledy s Carlosem a pokrčím rameny. Zůstane aspoň více pro mne. S tím si nechám nalít od Carlose a přiťuknu si s ním, než to do sebe obrátíme.

Obsluha u baru je ženského pohlaví, poměrně pohledná blondýnka, která kdyby byla o něco starší, tak bych si s ní dal říct. Jenže takto můj pohled spíše sjel na Jo, která je teda na anděla... no wow.
Nicméně jí obsluha natočila pivo a dala jí požadovaný zákusek. Nevypadala zrovna na to, že by měla nějakou výřečnou náladu. Žvýkala přitom žvýkačku způsobem, který připomínal pasoucí se krávu, sem tam se pokoušela o bubliny. Prostě teenager. Tak se to tuším říká.
"Omluv mně." Sdělil jsem Carlosovi a vydal se k baru za Jo. Bylo od ní vážně ošklivé, že mně tam nechala samotného s chlápkem, který se sice chová vážně přátelsky, ale já ho ani v nejmenším neznám. Vlastně neznám ani Jo, ale mám k ní nejblíže, už hlavně kvůli tomu společnému úkolu.
Naznačil jsem číšnici, že chci taky pivo.
"To od tebe nebylo hezké, mně tam nechat jemu napospas." Zašeptám Andělce do ucha, když stojím před ní.
"A co bys zpívala, když bych ti sehnal mikrofon?" Zeptám se jí ze zvědavosti. Vlastně bych jí rád slyšel zpívat. Slyšel jsem, že andělé mají skvělý hlas.
 
Joleene "Jo" - 18. ledna 2017 21:29
joleene6101.jpg
V alkoholovém opojení
Carlos, Mal

Povzdychnu si, když se Carlos ujme dalšího pití. Ačkoliv to maskuji zakroucením hlavy a tím, že to bylo k jeho nedostatečné informaci. Nebo spíš zastaralé.

"To samozřejmě víme, Carlosi, jen jsem si myslela, že ty se svými kontakty mi budeš moct říct něco trochu víc. Ať už o místě jeho pobytu, nebo o něm," vysvětlím a následuji pány v polykání toho hnusu. Uchechtnu se krátce do hřbetu své ruky, jak mi dochází v myšlenkách ten dvojsmysl. Což znamená, že tohle už bych pít neměla. Ani o panáka víc.

Pokusím se soustředit na rozhovor. A na výraz v Carlosově tváři. Takový výraz se v ní nevidí každý den, takže mě to dostatečně zaujme.

"O kolika z nás to už říkali, že nosíme smůlu?" řeknu trochu staženým hrdlem a raději to zapiji zbytkem piva. Ó, kolikrát jsi to opakoval ty mě, že když ti budu pomáhat, zemřu nebo něco hůř, protože jsi magnet na neštěstí? Zírám na zpěněné dno své sklenici a nakláním jí chvilku dokola. Poslouchám, i když jen na půl ucha. Hotel zní jako dobrá rada, avšak pak dodá i svou cenu. Vytrhnu se ze své soukromé melancholie způsobené částí roku stejně jako alkoholem - dá-li se to tak vůbec nazvat, který ve mě vyvolává většinou neskutečnou chuť něco dělat. Jako tančit a zpívat a... další věci, které se ale raději provádějí v soukromí.

Zasměji se s pohledem na flašku.

"Zlato tady nenechám a už teď se mi chce hledat karaoke,"
zvednu se od stolu a položím každému z nich ruku na rameno a trochu se skloním. "Takže je to na vás, pánové, já si jdu pro oříšky a nebo dort... a nebo najít mikrofon," dodám s dalším zasmáním, i když to je víc vykrucování než pravda, ale co, veselá začínám být tak i tak. Což podpořím krátkým pobrukováním si písně, jejíž jméno si ani nepamatuji, a zamířím k baru, kde hodlám nahodit svůj nejlascivnější a nejroztomilejší pohled na jakékoliv pohlaví, co bude obsluhovat a dodá mi jeden z požadovaných zákusků a další pivo. Bylo mi řečeno, že občas dokáži být velmi okouzlující.

 
Malcolm *Mal* - 17. ledna 2017 21:52
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg

Stále v Bambusovém domečku pro panenky
Jo, Carlos

"Já jsem říkal, že ti to nebude chutnat." Neodpustil jsem si s lehkým pousmáním. Buď jsem si na tu pachuť tak zvykl nebo mi to vypálilo veškeré chuťové buňky, protože hodlám říct, že mi to chutná. Pravděpodobnější je však ta druhá možnost.
Nicméně Andělka má můj obdiv, když se stále nemá v úmyslu vzdát a nechá si nalít další skleničku. Něco mi říká, že to přinese velmi zajímavý večer a jsem skutečně zvědav, zdali je s ní zábava, když je opilá či nikoliv. Nechám se však překvapit.
Z toho nápoje se hned tak rychle neopiju a nějakou dobu to trvá, abych byl upřímný, jednalo by se v přepočtu o několik lahví. Naučil jsem se to pít jako vodu. Vlastně samotnou vodu jsem těch jedenáct let pil velmi zřídkakdy. Nicméně pokud byste mi dali třeba takového Jamesona, věřím, že bych byl po druhém panáku na šrot.

"Co bys chtěla slyšet o Luciferovi?" Zeptá se překvapeně Carlos a nechápavě se na ní podívá.
"Já myslel, že vy andělský víte o tom, jak se nastěhoval do Chicaga, protože ho to tam dole nebavilo." S tím pozvedne skleničku k druhému přípitku a obrátí její obsah do sebe. Ono se to taky jinak pít nedá. Není to holt žádná sladká šťávička, která se hodiny a hodiny pocucává.
"Co se týče jeho křepelky… té bych se na vašem místě raději vyhnul obloukem… přináší totiž smůlu." Jeho výraz v tváři se změní. Je v něm vztek. Zdá se, že tu dámu zná osobně a něco mu provedla. Možná mu někoho zabila. Slyšel jsem o ní historky tam dole. Její pověst jí předchází, zřejmě všude.
"Byli jste už v jeho vile?" Otáže se a rozlije přitom další panáky.
"Samozřejmě, že ano. Je zničená." Odpovím mu. Odpustím si přitom detaily ohledně toho, jak vlastně byla zničená a že se tam strhla bitva Shůry a Zdola kvůli Ohavnosti, kterou z Nicky Střely udělal Lucifer.
"V tom případě vyzkoušejte hotel, který Lucifer vlastní. Pokud je vila zničená, bude tam." Navrhne po chvilce dlouhého přemyšlení.
Super. Vypadá to, že se můžeme někam pohnout.
"Ale dám vám adresu, až dopijeme tuhle lahev." Ha. Já věděl, že to bude mít nějaký háček, že ne všechno půjde tak snadno. Poukáže na zbývající půlku v lahvi. Vypil bych to sám, ale to by nebylo fér. A ze všeho nejvíc mne zajímá, jakou má výdrž Andělka. Jsem zlý a hnusný. Ale něco z té radosti musím mít. Třeba si jednou uvědomí, jak na mně a vrátí mi to právě s Jamesonem.
Nicméně teď si přiťukáváme už třetí skleničkou a ještě jich pár zůstává.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.090836048126221 sekund

na začátek stránky