Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 1304


Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:54Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:54David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:54Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:54Zachary Cooper
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 12:52Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 8:37*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 8:37Joleene "Jo"
 
Malcolm *Mal* - 21. ledna 2017 22:52
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
S Carlosem
a Jo

Všiml jsem si, že se Andělka vyhýbá pekelnické břečce, ne že bych se jí divil, kdybych měl na jejím místě možnost výběru, vybral bych si něco jiného. Tam dole jsem však možnost neměl a tady sice mám, ale znáte to: Darovanému koni na zuby nehleď.
Zdá se, že si toho všiml i Carlos, který jenom posunkem hlavy k panáku, jemně naznačil, že ten panák vidí plnej a není slepej.
"Dej si… přísahám, že bude poslední." Mrkne na ní. Vypil bych to místo ní, ale nechci urazit hostitele. Neznám jej, abych tvrdil, že to myslí skutečně o tom, že to bude opravdu poslední panák. I když v lahvi už toho moc není, tak zhruba na čtyři panáky.
"Dobrá, dobrá. Dobrý argument." Prohlásí a ruce přitom dá rezignovaně vzhůru, zasměje se. Je to příjemný smích.
Smích mu zamrzne na rtech ve chvíli, kdy Jo nadhodí povídání o neřízené Nicky Střele. Výraz v jeho tváři se změní. Sice bych rád věděl, co mu provedla, ale ten výraz jasně mluví za vše.
"Nechci o tom mluvit." Dodá a aspoň mně je jasné, že z něho nevypáčíme nic dalšího a pokud budeme naléhat, tak to nedopadne dobře.
Z atmosféry, která se tu najednou objevila, by se dalo krájet. Povzdechnu si. Zatraceně.
"Jo říkala něco o tom, že by si chtěla zazpívat. Nemáš tady karaoke?" Zeptal jsem se jej a pokusil se tak změnit téma, mezitím jsem se ujal nalívání a rozlil jsem nám dvěma s úmyslem ušetřit andělku, protože tu bylo ještě na dva panáky.
Musím uznat, že Carlos má poměrně velkou výdrž. Nicméně kdysi dávno jsem slyšel, že je vážně těžké opít barmana. Zdá se, že na tom je něco pravdy nebo má prostě Carlos velkou výdrž. Ač tak či onak, jsem rád, že mohu s někým pít.
"Jop karaoke tady mám, řeknu Sandy, ať ho připraví… teda pokud chceš." Zdá se, že se mi povedlo zažehnat krizi a znám i jméno barmanky. Carlos se s tím zvedne a jal se k baru připravit vše potřebné.
Pohlédnu na andělku, tedy pokud tam stále sedí a neutekla, pokrčím rameny a naliju si panáka.
 
Joleene "Jo" - 21. ledna 2017 09:12
joleene6101.jpg
Stále s Carlosem v jeho podniku
Carlos, Mal

Vnímám všechny jeho emoce, ať už skryté za slovy, nebo za projevy jako tep, přimhouřené oči a napnutí svalů. Docela to dohromady dává obraz o něm a jeho postoji ke mně dostatečně ostrý, aby se mu dalo věřit a já jej s určitou jistotou zařadit. Vypadá to, že nějaké čudlíky u něj fungují jako u jiných lidí, ale některé jsou vybroušeny válkou a peklem.

*Asi bych ho měla nějak přesvědčit, že nejsem nepřítel... Tedy do doby, než provede něco, co ho tím udělá...*


Sednu si ke stolu a jsem tak štědrá, že oříšky dám doprostřed stolu. Na Carlose se usměji a položím mu ruku na rameni.

"Ale, ale Carlosi, to zní jako lovení lichotek, protože ty moc dobře víš, že sem nikdy nechodím jen pro informace. To bych tu nebylo tak často!"
řeknu vesele. Pak stáhnu ruku a napiji se piva místo té břečky. Předpokládám, že když se to nebude komentovat, třeba se to přejde bez povšimnutí.

"Nechceš mi vysvětlit, co ti ta holka provedla? Docela jsem o té holce slyšela samé nebezpečné věci, ale vždy jsem předpokládala, že to je tak trochu nadnesené,"
změním zase téma na tu holku, protože to mě zajímá a ptát se, jak se daří jeho podniku nemá cenu, je tu dost lidí na to, aby ho to uživilo.
 
Malcolm *Mal* - 19. ledna 2017 21:45
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Stále v BDPP
Jo

"Ne, ale neznám ho." Ohradím se. Vlastně vím, že se na to dobře dá skvěle oponovat. Ale tak co už se dá dělat. Dejte mi sakra pokoj. Potřebuji trochu času, než mi to dojde. Ještě včera touto dobou jsem stál v aréně a bojoval na život a na smrt. Je těžké si uvědomit, že se zrovna v této chvíli nenašel nikdo, kdo by mně chtěl rozcupovat.
Fajn, uznávám, andělé prostě mají nádherný hlas. Ještě aby neměli.
Odolal jsem nutkání, abych jí ještě požádal o kousíček. Ovšem veškerá nit mých myšlenek točící se kolem zpěvu, byla ztracena ve chvíli, když se ke mně bez varování přiblížila. Srdce se mi rozbušilo, tep se zrychlil, přimhouřil jsem oči. Držel jsem se, abych neudělal to co mne, jako první napadlo a to zaútočit na nepřítele. Jenže Andělka zatím nepředstavuje hrozbu… podotýkám zatím… Jsem si jist, že bych jí nechtěl mít za nepřítele.

Zamračím se a chvíli uvažuji nad tím, jak si to mám s tím strážným andělem vyložit. Mávnu nad tím rukou ve chvíli, když vezme pivo a oříšky. Po jejím pivu vezmu své zrovna natočené pivo a společně se přesuneme zpátky za Carlosem, který vypadá velmi zamyšleně a hledí do své prázdné skleničky.
Když k němu přijdeme, odtrhne od ní pohled a věnuje nám přátelský úsměv.
"Už jsem se lekl, že budu pít sám." Prohlásí a rozlije další panáky bez toho, aby se ptal Jo, zdali si s námi ještě dá.
Vezmu si svůj a chvíli vyčkávám, jestli si nikdo nebude chtít přiťuknout, než jej do sebe obrátím.
S takovou to bude rychle pryč.
"Takže si přišla za starým Carlosem jenom kvůli informacím? Já myslel, že se ti po mně stýskalo… teda hlavně po mém jídle."[/b] Prohlásí na oko uraženě a mrkne na Jo, takže se to nedá brát jakkoliv vážně.
 
Joleene "Jo" - 19. ledna 2017 17:31
joleene6101.jpg
Získávání informací bez informátora jde špatně...
Mal, Carlos okrajově

Omezila jsou své vystupování jen na milé a společenské, když spatřím jaké mládě stojí za barem. Jistě, nedělám si žádné iluze o její počestnosti, tedy hlavně v obecném měřítku. Lidi už jsou dávno zhýralejší, než byli kdysi dávno. Ale kdo jsem já, abych soudila? Zrovna se upozorňuji, že budu muset z Carlose i dostat, co mu Nicky Bullet dostala, i když to jde spíše o mou zvědavost než že by se to týkalo případu. Naštěstí se na vážné myšlenky nemusím soustředit dlouho. Pro svou záhubu a mou záchranu přišel voják z Pekla. Pousměji se a otočím se čelem k němu. Pomalu k němu zvednu oči. Jednou rukou se opírám o bar. Nesnažím se snížit náš výškový rozdíl, ani se tvářit, že jsme si rovni tím, že bych se narovnávala, nebo tak něco.

"Vypadalo to, že si v pití rozumíte. A nevěděla jsem, že se beze mne tak bojíš," řeknu mu tlumeným hlasem a můj úsměv dostane nádech drzosti. Nakloním hlavu nepatrně ke straně a prohlížím si ho. Dostatečně velká část mužů nemá narážky na vlastní samostatnost rádo. A to mě pokaždé baví, tak zkoumám, co na to řekne náš vojáček.

Na další jeho otázku se rozhodnu taky ne úplně odpovědět. Místo toho zazpívám tiše kousek z jedné písničky, co mi před chvilkou začala znít v hlavě. (odkaz- pouze 10 sekund). Na dvě vteřiny se odmlčím, než tu vzdálenost mezi námi o velmi podstatnou vzdálenost zkrátím. Na tuto délku bych dokázala popsat všechny detaily jeho očí. Tvar jeho úst, pravidelnost jeho dechu, tepu a taky mnohem víc.

"Tak pojď, budu tvůj anděl strážný," zašeptám s úsměvem něco, co se dá vyložit více významy. A pak se hned odtáhnu, vezmu si do ruky své pivo a oříšky a mrknu Mala. "Informátoři a přátelé, se nenechávají sedět sami u stolu, další základ společenského chování, co jsi zapomněl, Malcolme," pronesu vesele a s tím se vydám ke Carlosovi.

No to vám snad trochu osvětluje i část důvodu proč se mě snaží Mordecai opít, když může.
 
Malcolm *Mal* - 18. ledna 2017 22:59
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Bambusový domeček pro panenky
Jo

"Nezajímal jsem se o něj. Nepotřeboval jsem to." Přizná se a povzdechne si. Promne si bradu. "Ale věděl bych o někom, kdo by mohl mít informace." Nakloní se k nám více a slova řekne velmi tiše, jako kdyby měli patřit pouze nám a neměl o tom vědět nikdo další.
"Až se zavře, řeknu vám víc." Dodá ještě tiše a rozhlédne se kolem, jako kdyby si prohlížel, zdali nás nikdo neposlouchá.
Zní to opravdu velmi slibně. Vždyť když to vezmu kol a kolem, tak to vypadalo, že zůstaneme na mrtvém bodě a teď najednou… Aby v tom nebyl nějaký háček. Napadne mne. Je to podezřelé, když chce o tom mluvit, až tu nikdo nebude a ještě k tomu se rozhlíží po lokále, jestli náhodou nejsou nikde špiclové. Nebo jsem až příliš paranoidní a on jen prostě svého informátora chrání… a nikomu nevěří. Ač tak či tak, jak to je se dozvíme až po zavíračce.

"Jenže to je jiná…“ Ohradí se. "Ty neznáš Nicky Bullet, tak jako já." Praští pěstí do stolu. V jeho očích spatřím plameny vzteku. Zdá se, že tu skutečně nesnáší. Vážně by mně zajímalo, co mu tak strašného provedla. Budu muset z něj ten příběh o ní dostat, ale teď je náš úkol důležitější.
S dlouhým nádechem a výdechem se opět uklidní.
"A nejraději bych jí nikdy nepoznal." Řekne spíše sám pro sebe.

Nechápavě se podívám na andělku. Nemám nejmenší tušení, co vlastně považuje za své zlato a vážně neskutečně by mně to zajímalo, než mi dojde, že tím zlatem myslí své auto.
Vyměníme si pohledy s Carlosem a pokrčím rameny. Zůstane aspoň více pro mne. S tím si nechám nalít od Carlose a přiťuknu si s ním, než to do sebe obrátíme.

Obsluha u baru je ženského pohlaví, poměrně pohledná blondýnka, která kdyby byla o něco starší, tak bych si s ní dal říct. Jenže takto můj pohled spíše sjel na Jo, která je teda na anděla... no wow.
Nicméně jí obsluha natočila pivo a dala jí požadovaný zákusek. Nevypadala zrovna na to, že by měla nějakou výřečnou náladu. Žvýkala přitom žvýkačku způsobem, který připomínal pasoucí se krávu, sem tam se pokoušela o bubliny. Prostě teenager. Tak se to tuším říká.
"Omluv mně." Sdělil jsem Carlosovi a vydal se k baru za Jo. Bylo od ní vážně ošklivé, že mně tam nechala samotného s chlápkem, který se sice chová vážně přátelsky, ale já ho ani v nejmenším neznám. Vlastně neznám ani Jo, ale mám k ní nejblíže, už hlavně kvůli tomu společnému úkolu.
Naznačil jsem číšnici, že chci taky pivo.
"To od tebe nebylo hezké, mně tam nechat jemu napospas." Zašeptám Andělce do ucha, když stojím před ní.
"A co bys zpívala, když bych ti sehnal mikrofon?" Zeptám se jí ze zvědavosti. Vlastně bych jí rád slyšel zpívat. Slyšel jsem, že andělé mají skvělý hlas.
 
Joleene "Jo" - 18. ledna 2017 21:29
joleene6101.jpg
V alkoholovém opojení
Carlos, Mal

Povzdychnu si, když se Carlos ujme dalšího pití. Ačkoliv to maskuji zakroucením hlavy a tím, že to bylo k jeho nedostatečné informaci. Nebo spíš zastaralé.

"To samozřejmě víme, Carlosi, jen jsem si myslela, že ty se svými kontakty mi budeš moct říct něco trochu víc. Ať už o místě jeho pobytu, nebo o něm," vysvětlím a následuji pány v polykání toho hnusu. Uchechtnu se krátce do hřbetu své ruky, jak mi dochází v myšlenkách ten dvojsmysl. Což znamená, že tohle už bych pít neměla. Ani o panáka víc.

Pokusím se soustředit na rozhovor. A na výraz v Carlosově tváři. Takový výraz se v ní nevidí každý den, takže mě to dostatečně zaujme.

"O kolika z nás to už říkali, že nosíme smůlu?" řeknu trochu staženým hrdlem a raději to zapiji zbytkem piva. Ó, kolikrát jsi to opakoval ty mě, že když ti budu pomáhat, zemřu nebo něco hůř, protože jsi magnet na neštěstí? Zírám na zpěněné dno své sklenici a nakláním jí chvilku dokola. Poslouchám, i když jen na půl ucha. Hotel zní jako dobrá rada, avšak pak dodá i svou cenu. Vytrhnu se ze své soukromé melancholie způsobené částí roku stejně jako alkoholem - dá-li se to tak vůbec nazvat, který ve mě vyvolává většinou neskutečnou chuť něco dělat. Jako tančit a zpívat a... další věci, které se ale raději provádějí v soukromí.

Zasměji se s pohledem na flašku.

"Zlato tady nenechám a už teď se mi chce hledat karaoke,"
zvednu se od stolu a položím každému z nich ruku na rameno a trochu se skloním. "Takže je to na vás, pánové, já si jdu pro oříšky a nebo dort... a nebo najít mikrofon," dodám s dalším zasmáním, i když to je víc vykrucování než pravda, ale co, veselá začínám být tak i tak. Což podpořím krátkým pobrukováním si písně, jejíž jméno si ani nepamatuji, a zamířím k baru, kde hodlám nahodit svůj nejlascivnější a nejroztomilejší pohled na jakékoliv pohlaví, co bude obsluhovat a dodá mi jeden z požadovaných zákusků a další pivo. Bylo mi řečeno, že občas dokáži být velmi okouzlující.

 
Malcolm *Mal* - 17. ledna 2017 21:52
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg

Stále v Bambusovém domečku pro panenky
Jo, Carlos

"Já jsem říkal, že ti to nebude chutnat." Neodpustil jsem si s lehkým pousmáním. Buď jsem si na tu pachuť tak zvykl nebo mi to vypálilo veškeré chuťové buňky, protože hodlám říct, že mi to chutná. Pravděpodobnější je však ta druhá možnost.
Nicméně Andělka má můj obdiv, když se stále nemá v úmyslu vzdát a nechá si nalít další skleničku. Něco mi říká, že to přinese velmi zajímavý večer a jsem skutečně zvědav, zdali je s ní zábava, když je opilá či nikoliv. Nechám se však překvapit.
Z toho nápoje se hned tak rychle neopiju a nějakou dobu to trvá, abych byl upřímný, jednalo by se v přepočtu o několik lahví. Naučil jsem se to pít jako vodu. Vlastně samotnou vodu jsem těch jedenáct let pil velmi zřídkakdy. Nicméně pokud byste mi dali třeba takového Jamesona, věřím, že bych byl po druhém panáku na šrot.

"Co bys chtěla slyšet o Luciferovi?" Zeptá se překvapeně Carlos a nechápavě se na ní podívá.
"Já myslel, že vy andělský víte o tom, jak se nastěhoval do Chicaga, protože ho to tam dole nebavilo." S tím pozvedne skleničku k druhému přípitku a obrátí její obsah do sebe. Ono se to taky jinak pít nedá. Není to holt žádná sladká šťávička, která se hodiny a hodiny pocucává.
"Co se týče jeho křepelky… té bych se na vašem místě raději vyhnul obloukem… přináší totiž smůlu." Jeho výraz v tváři se změní. Je v něm vztek. Zdá se, že tu dámu zná osobně a něco mu provedla. Možná mu někoho zabila. Slyšel jsem o ní historky tam dole. Její pověst jí předchází, zřejmě všude.
"Byli jste už v jeho vile?" Otáže se a rozlije přitom další panáky.
"Samozřejmě, že ano. Je zničená." Odpovím mu. Odpustím si přitom detaily ohledně toho, jak vlastně byla zničená a že se tam strhla bitva Shůry a Zdola kvůli Ohavnosti, kterou z Nicky Střely udělal Lucifer.
"V tom případě vyzkoušejte hotel, který Lucifer vlastní. Pokud je vila zničená, bude tam." Navrhne po chvilce dlouhého přemyšlení.
Super. Vypadá to, že se můžeme někam pohnout.
"Ale dám vám adresu, až dopijeme tuhle lahev." Ha. Já věděl, že to bude mít nějaký háček, že ne všechno půjde tak snadno. Poukáže na zbývající půlku v lahvi. Vypil bych to sám, ale to by nebylo fér. A ze všeho nejvíc mne zajímá, jakou má výdrž Andělka. Jsem zlý a hnusný. Ale něco z té radosti musím mít. Třeba si jednou uvědomí, jak na mně a vrátí mi to právě s Jamesonem.
Nicméně teď si přiťukáváme už třetí skleničkou a ještě jich pár zůstává.
 
Joleene "Jo" - 17. ledna 2017 21:10
joleene6101.jpg
Aqua regia
Mal, Carlos

Cítím jakési zadostiučinění už jen z toho, že jsem ho svou reakcí překvapila. Možná jsem se o sobě zmýlila a jsem občas malicherná, nebo to ještě pořád můžu napsat na štít dětinskosti? Hm. Z myšlenek nad sebou samou mě vytrhne samotné pití a jeho pachuť. Postavím rychle skleničku na stůl a hřbetem uvolněné ruky si zakryji ústa.

"To je ale hnus," ohodnotím s úšklebkem někoho, kdo se zakousne do šťavnatě kyselého citrónu. A proto udělám něco, co by někoho ze společnosti snobských popíječů těchto hnusů nejspíše pohoršilo, hned se to jmu zapít pivem. Musím se hodně ovládat aby mi stačily dva loky toho chladivého a hořce chutnajícího pohlazení.

"O Luciferovi a té jeho křepelce," odpovím Carlosovi na jeho otázku a dívám se, jak nám nalévá další skleničku. Tohle bude ještě velmi náročné získávání informací. Proč tihle chlápci nemohou takhle pít třeba Cosmopolitan, nebo já nevím... šampaňské? "Potřebuju je... potřebujeme je najít. A upozornit je na jisté problémy se světem. V přátelském rozhovoru, samozřejmě," doplním ještě.

Carlos mě může znát natolik dobře, aby věděl, že skutečně jsem ten typ, co nejdřív mluví a pak až sáhne k násilí, není-li jiného řešení. No dobře, pro jisté typy dělám výjimku sem a tam, ale obecně vzato jsem jeden z těch chápavějších andělů. Skleničku si vezmu až když si jí vezme do ruky i jeden z těch dvou. Netuším sice, co v tom je, ale chutná to odporně a já tuším, že to nebude nic obyčejného a krušná rána nepřipravujícího. Jsem ale rozhodnutá vytrvat do bezpečně se blížící hranice má tolerance, abych přece jen neztratila pověst někoho, kdo kazí zábavu hned na začátku.
 
Malcolm *Mal* - 16. ledna 2017 21:39
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Aqua regia
Jo

Překvapeně zamrkám, když vezme rázně skleničku do ruky a přemýšlím, zdali vlastně ví, co ten nápoj je a že to není žádná šťávička.

Moc dobře si pamatuji na ten moment, když jsem se toho poprvé napil.
Byl to můj první zápas v aréně, zápasil jsem s něčím, co se podobalo velmi vzdáleně býkovi, tedy za předpokladu, že jste zavřeli oči a zapojili představivost. Nicméně vyhrál jsem i za cenu toho, že jsem si rukama přidržoval vnitřnosti, aby zůstali tam, kde mají a nevypadli mi z rozpáraného břicha, bestie ležela mrtvá vedle mně.
Vzhledem k tomu, že se konal hned další zápas, byl jsem odklizen ze scény, přesněji odnesen na nosítkách do své krásné cely a do ruky mi vrazili právě láhev Aqua regii. Tomu se totiž v pekle říká, lékařská péče. Nemocnice v lahvi.
Abych vám vysvětlil, co je to vlastně aqua regia. Jedná se o pekelnickou kvasku, vysokooktanové červené víno mixnutné troškou pekelného ovoce a bylinkami, proti kterým je kokain moučkový cukr. Chutná to, jako cayennský pepř a benzín, ale bylo to k mání a na takové věci si prostě zvyknete, když vám nic jiného nezbývá. Absint se oproti tomu může jít zahrabat. Vážně mne překvapuje, že se něco takového najde i tady. Ale tak co... nestěžuji si.

"Pardon." Dám ruce nahoru v náznaku toho, že se vzdávám a nejsem ozbrojený. Nemyslel jsem to nějak špatně.
"Vejdi a neuškoď." Pronese svůj přípitek na oplátku Carlos a dám mu za pravdu. Když bych to vzal kol a kolem, já už byl mrtvý a na toto pitíčko jsem si prostě navykl. Nic jiného mi taky nezbývalo. U Carlose si nejsem jistý, ale nepodceňoval bych ho a co se týče této dámy. Vzhledem kt tomu, jaká tam je přísada… No uvidíme, uvidíme.
"Na Andělku." S tím jsem si připil já a obrátil jsem obsah skleničky do sebe. Zase jako kdybych se octl zpátky ve svém kutlochu a dával se dohromady ze zápasu, abych byl připravený na ten další.
Vůně a chuť domova. Napadne mne. Vzhledem k tomu, že jsem tam jedenáct let žil a smiřoval se s tím, že to místo je mým domovem. A teď... no teď jsem zpátky.
"O čem chceš, abych ti vyprávěl?" Prohlásí Carlos, který se z toho oklepal, jako čokl, co před chvíli vylezl z vany. Rozlil nám všem do druhé nohy, aby se nám pak lépe šlo.
Něco mi říká, že to bude ještě zajímavé.
 
Vypravěč - 16. ledna 2017 21:35
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky

Nikdo tě už v kuchyni nevyrušoval. A po dlouhé době sis mohla užít poklidný bezesný spánek.
Ráno tě probrali zvuky, které poukazovali na to, že je někdo v obývacím pokoji a v kuchyni. Když si otevřela dveře a vyšla z pokoje Johna, spatřila si v obýváku Juno s Leo. Seděly na pohovce, popíjely kafe a něco si šeptaly, následně se tomu začaly smát. Ovšem když tě spatřily tak toho nechaly. Juno ti kývla hlavou na pozdrav.
Na zemi kousek od gauče se válel Rocket se sluchátky v uších, kde mu vyřvával Linkin Park, byl do něčeho velmi zabraný. Pokud se podíváš pozorně spatříš na zemi jeho rozložené hračky, ono to ani nejde nepřehlednout a to obzvláště, když tě do nosu udeří vůně oleje. Včera si ho zřejmě inspirovala.
Z kuchyně se linula vůně jídla a kávy. Tam zřejmě najdeš svého bratříčka a s velkou pravděpodobností i Kazatele.
Vzhledem k tomu, že nikde nevidíš Kaina je velmi pravděpodobné, že je stále u své dívky a společnost mu tam dělá Čarodějka.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.092235088348389 sekund

na začátek stránky