Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 27. srpna 2017 07:05
joleene6101.jpg
U Alchymisty: Jak jsem potkala Smrt a přežila
Částečně Mal

Připadá mi to, jako kdyby mi někdo vytrhl něco ze mne. Takový to byl pocit, jak se světla a hudba proměnila v temnotu, kde jsem se ocitla tak sama. Člověk se většinou nevystavuje takovému šoku samoty tak rychle. A když, tak nevchází do úplné tmy. I když odchází z klubu, tak aspoň vzdáleně slyší hudbu zevnitř. A když odcházím, tak to většinou není o samotě. Náhlé odstřihnutí od světa mne proto vážně vyděsí. Chci se obejmout rukama, ale to si ihned zakáži.

Kdybych viděla svoji barvu v obličeji, asi bych mohla porovnat, jak moc jsem bledostí podobná Smrti. Cítím, jak strhnu a blednu, když mi dojde, kdo je tady se mnou jediný další tvor.

Oči se mi rozšiřují při tom uvědomění si, co se skutečně stalo, a že ty chvíle zpěvu a veselí byli jen výplodem mé umírající fantasie.

"Hm, takže tohle je všechno? Resetování a moje vzpomínky, všechno... celá já budu pryč?"
zeptám se Smrti, ale místo odpovědi dostanu akorát tak náhled na to, jak se se Smrtí vyrovnávají ti, co se o mne starali v mých posledních chvílích.

Zjišťuji, jak mě mrzí, když vidím, jak se Mal trápí tím, že se nebudím ani nelepším. Asi by byl ještě více naštvaný a vyděšený, kdyby věděl s kým jsem se právě potkala. Ale on mě líbá do vlasů a hladí po tváři.

*Jsi otravně romantická duše, Malcolme,*
pomyslím si smutně.

A pak se vidím umírat. Překvapená sama sebou zjišťuji, že neodvracím zrak. Dělám naprostý opak, fascinovaně koukám na celý ten proces, jako kdyby to byl ten nejlepší moment v dějinách světa. No když už nic, tak je to velké finále, alespoň pro mě.

Ale pak! Zvrat!

Sakra, kam se hrabe Grey's anatomy!

Já budu žít!

To uvědomění si, že vlastně teď a tady neumřu je divně děsivé, skoro stejně děsivé jako temnota předtím. Ne, že bych to měla čas pochopit. Smrt mizí, temnota mizí a já opět cítím věci. Třeba Malovy rty na mých, deku na sobě, pálení ramene a spoustu dalšího.

Zhluboka se nadechnu, jako kdybych se nadechla poprvé. Zmateně zamrkám a pohlédnu lidi kolem mne. Cítím, jak jsem vyčerpaná, vím že za chvilku zase usnu.

"Musí být pořád po tvém, co?"
pousměji se krátce. "Jenže já nemám ráda ultimáta, Malcolme. Tuhle kartu už na mě nikdy nevytahuj," řeknu mu tiše a polknu.

"Umíte skvěle tančit, pánové,"
dodám ještě s pousmáním. "Děkuji, popovídáme si ale potom, jo? Já si asi zdřímnu, " povídám zatímco se mi zavírají oči. Vzápětí má mysl odpluje na vlně blažené uvolněnosti a snovosti.

 
Malcolm *Mal* - 25. srpna 2017 21:24
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
U Alchymisty: Někdo klepe na dveře. Bojíš se?
Hlavně Joleene

Všechno krásné jednou končí a v rovnováze je vystřídané něčím jiným, horším, špatným a smutným. Stejně tak jak je štěstí přelétavé, aby si jedinec uvědomoval jeho cenu.
Všichni a všechno zmizí. Ocitneš se sama a i světlo postupně mizí, jako kdyby někdo pozhasínal všechny lampy. Netrvá to dlouho než se octneš v úplné tmě, všudypřítomné temnotě, ve které nic nevidíš a máš pocit, že má dokonce i tvar. Jsi obkolepena temnotou, ze které není úniku a k tomu ke všemu navíc ještě sama samotinká.

Tedy možná ne, tak sama. Z ničeho nic kužel světla ozáří mladou ženu s černými dlouhými havraními vlasy, které má spletené v copu, oblečená je v černé školní uniformě a ledabyle se opírá o deštník. Její barva pleti je neskutečné bledá, až bílá, jako… Smrt, ano, víš s kým máš tu čest.
”Joleene.” Mrazivý hlas vysloví tvé jméno a její temné oči se na tebe upřou, jako kdyby ti naznačovali, že není útěku a ty si postupně začínáš uvědomovat, co se ti stalo. Jak ses seznámila s Malem, dostala neskutečně náročný případ a potom jsi se setkala se samotným šarmantním princem pekelným. V neposlední řadě, jak tě nějaký ničema postřelil a otrávil.
”Jsi připravena?” Zeptá se tě, ale je to pouze fráze, která nepotřebuje odpověď. Mezitím ti ukáže pohled na to, co se skutečně děje.

***Mezitím v realitě***

”Je sice pěkné, že horečka klesla, ale je mimo… a otázka je zda se z toho probere. Nemluvě o tom, že ještě nemají ten zatracený protijed.” Zopakuji situaci a pochoduji po pokoji nervózně sem a tam. Jako nějaký zasraný lev v kleci. Cítím se přitom jako doutnající dynamit, který má každou chvíli bouchnout. To napětí a čekání mně ničí, kdy nejsem schopen dělat naprosto nic.
Joleene jsem odnesl zpátky do pokoje, potom co omdlela v ledové koupeli. Mám tušení, že to pro její tělo musel být šok.
”Měl jsem být rychlejší.” Jestli si to nevyčítám? Ano, jsem přece voják, zatraceně.
”Udělal jsi, co si mohl.” Prohlásí princ pekelný kvůli, kterému se to všechno posralo.
”K čertu. Ona umírá, měl jsem jí za úkol chránit. Selhal jsem.” Při posledních slovech jsem se zastavil u postele, na které leží a posadil se na ni. Pohladil jí po tváři, která nebyla už tak rozpálená jako předtím.
Lucifer se zvedl a se slovy, která šla mimo mně. S určitou pravděpodobností jsem, ale tušil, že jde zkontrolovat alchymistu jak je na tom s protijedem.
Je andělsky hebká. Napadne mně a lehce se pousměji. Nakloním se k ní a políbím jí do vlasů.
”Neumři mi, prosím. Znám tě den a půl, ale mám pocit, že bez tebe nebudu schopen fungovat a existovat. Potřebuji tě.” Zašeptám jí do ucha. Jeden by čekal, že se po nich probere a skončí to happyendem. Ano, její tělo na má slova jako kdyby reagovalo, ale ne v tom dobrém slova smyslu, začne se třepat, jako kdyby dostala nějaký záchvat.
Křičím o pomoc, než třes přestane, ale i s tím přestane dýchat.
”To jsme si neřekli.” Pronesu a začnu s masáží srdce. Neumře mi tady, ne dokud jí hlídám.

”Mám to.” Prohlásí vzdáleně Lucifer, který donese injekční stříkačku s protijedem. Na chvíli nechám oživování, aby jí mohl do žil vpustit onen lék, než následně pokračuji.
”Nedovolím ti, abys mi umřela.” Zavrčím a s tím tvrdohlavě pokračuji ve svém, než společně s lékem přesvědčíme celý veškerý vesmír a ona nezačne opět dýchat.

***Zpátky kdesi v temnotě se Smrtí***

”Já si s takovou můžu vzít taky dovolenou.” Konstatuje, mezitím co se pomalu ztrácí a ty se vracíš zpátky. Právě ve chvíli, kdy ti Mal vtiskne letmý polibek na rty, z čisté radosti, že jsi naživu. I přestože ti byl dán protijed, jsi však stále slabá a dlouho se spánkem, který se hlásí nezvládneš bojovat.

Smrt

 
Joleene "Jo" - 24. srpna 2017 21:26
joleene6101.jpg
U Alchymisty: Z halucinace do halucinace
Snoví známí

Zachichotám se.

Je to samozřejmě a naprosto okouzlující, jak mě hltají očima další děvčata a snaží se ze mě dostat další slova. A tak ochotně začnu zpívat. Slovo beztak znám, vím co říct, zazpívat. Jenže jak rychle píseň začala, tak skončila a já se mohu kochat pohledem na svoje autíčko. Je tam určitý zub mého podvědomí, co mi připomíná, že něco je tam špatně. Nicméně tuto informaci naprosto ignoruji.

Sleduji hudební představení, kývám se do rytmu a houpám nohami nad zemí.

Avšak i tato píseň končí a já se zvedám. V dalším naprosto novém oblečení. Cigareta v mých ústech se hýbe v rytmu mých slov. Cítím ji tam jako něco palčivého. Něco, na co nejsem zvyklá, a proto to tolik vnímám.

Tanec, slova i melodii si užívám, aniž bych přemýšlela nad tím, jak moc skutečné to je či není. Je to jako zpochybňovat sen, nebo cokoliv podobného. Prostě se to nedělá, ať je to jak chce šílené.
 
Malcolm *Mal* - 23. srpna 2017 22:07
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
U Alchymisty: Jedna halucinace na míru
Hlavně Joleene

Veselka dál pokračuje, ale tobě se překrásné šaty změní, jako mávnutím proutku na jiné. Něco co vzdáleně připomíná školní uniformu. Stejně tak i Malovo a Luciferovo oblečení se změní a vypadají jako drsňáci v těch černých uplých džínách a kožené motorkářské bundě, ke všemu mají oba dva účes ze 70. tých let.
”No tak, Danny, pochlub se nám jaké to s ní bylo.” Prohlásí prince pekelný.
Dokonce i místo, kde se nacházíte se změnilo a už nejsi ve velkém sále, ale někde na školním dvoře, kde se u tebe pohybuje spousta zvědavých děvčat, které touží vědět, jaké to bylo s Dannym, tedy Malem. A to stejné je i v případě Mala.

Danny, tedy Mal, se na tebe podívá a začne zpívat.
”Summer lovin', had me a blast.”
Nemůžeš si pomoct a zpíváš taky část.
”Summer lovin', happened so fast.” No a tak svým drahým spolužákům v písničce popisujete, jaké jste měli společné letní noci.


No a pak se scéna změnila, objevilo se tam tvoje zlato v podobě auta a Mal o něm zpíval a tvářil se, že je jeho. Jeho namazaný blesk, se kterým vyhraje závod.
Well this car could be systematic, hydromatic, ultramatic!
Why couldn't be greased lightnin'!
We'll get some overhead lifters, and four barrel quads,
Keep talkin', whoah keep talkin'
Fuel injection cut off, and chrome plated rods, oh yeah
I'll get her ready, I'll kill to get her ready
With a four-speed on the floor, we'll be waitin' at the door
You know that ain't shit
when we'll be gettin' lots of tit - greased lightnin'


Stejně jako ta předchozí, se změnila i tato a nacházeli jste se na nějakém lunaparku. Celá vaše banda. Danny, tedy Mal se pokoušel být za slušňáka a ty jsi se naopak změnila v drsňačku kouřící cigaretu.
Když tě takto spatří, tak to s ním opravdu zamává. Protože to dělal, aby se ti zalíbil a tys ho tou svou proměnou naprosto dostala.
"I got chills
They're multiplying
And I'm losing control
'Cause the power you're supplying
It's electrifying!"

Začne zpívat a ty se potom přidáš ke společnému duetu, kterým si vyznáváte lásku.
 
Joleene "Jo" - 23. srpna 2017 21:15
joleene6101.jpg
U Alchymisty: Ledová lázeň a bál
Snový Mal a Luc

Využiji jeho podpěry a postavím se na vlastní nohy. Stojí mě to víc úsilí, než by se mi líbilo. Před dalšími namáhavými pohyby si dovolím chvilku odpočinout a tu vyplním tím, že se pokusím uchechtnout.

"Co máš dělat? Zníš jako kdyby to bylo tvoje první rodeo,"
poznamenám vesele, i když se musím kvůli tomu hodně snažit. "Prostě stůj a kdyby něco, tak mě chytej. Zbytek zvládnu sama," ujistím ho pak a následně udělám, jak tvrdím. Rameno bolí přesně, jak jsem čekala, a tak mou tvář zhyzdí na chvilku úšklebek. Nicméně zvládnu jeden z nejjednodušších každodenních úkonů.

Jeho poznámku o mé teplotě sice zaslechnu, ale nejsem schopna ji v myšlenkách zpracovat tak, aby se mi na ní povedlo odpovědět, nebo si ji aspoň uvědomit.


***

Vzorně sedím na židli a pozoruji dění na pódiu. Sotva si uvědomuji, jak nádherné šaty mám na sobě já. Kochám se pohledem na ty dva. Na tváři mám pobavený výraz smíchaný s neuvěřitelností. Ale přece je to skutečně, přece přesně v tohle věřím. Nepochybuji o tom co se tady děje. Je mi dobře. Jsem uvolněná a veselá. Cítím to až do morku kostí. Nic mě netrápí.

Zapískám jako známku obdivu nad tím, jak vypadají.

"Fešáci!"
dodám ještě ohodnocení, co sem prostě nehodí.

Ale mně to prostě sedne. A co jiného k nim říct/zavolat, když vypadají takhle k nakousnutí? A pak začnou zpívat. To mě dokonale umlčí. Otevřu překvapením ústa. Jak nad tou poznámkou, tak nad libozvučnou melodií vycházející od kapely a z jejich úst. Pošlu jim vzdušný polibek. Je to naprosto vtipné a úžasné zároveň!

Když spolu začnou tancovat, nejde se nezasmát. Není to výsměch je to prosté a čisté pobavení nad jejich schopností bořit konvence a užívat si chvíli. Takové věci umím vždy ocenit. Hlavně, když je vidět, že se oba dva baví. Zvednu se ze židle a pohupuji se do rytmu. Tiše si broukám ta slova. Stále veselá tou celou podívanou.

Přijmu Malovu žádost k tanci a vychutnávám si pohled na něj, taneční pohyby i zvuky linoucí se z jeho hrdla. Což se opět změní tím, když píseň končí a on si mě přitiskne k sobě. Nebudu lhát, je to vzrušující a úžasný pocit, být takhle blízko někomu pohlednému. Někoho, koho vlastně tak trochu máte rádi. Mám na jazyku jakousi poznámku, ale ta se celá rozplyne, když svá ústa přitiskne na má.

A opět se najde něco, co přeruší i tuhle chvilku, kterou jsem si úplně nestačila rozebrat v sobě a třeba si ji i pořádně užít. Roxanne z Luciferových úst mě opět donutí se zvonivě a upřímně zasmát. Nechám se odtrhnout od Mala, ačkoliv stále cítím zbytek toho polibku. Vážně soustředěně, ale přitom naprosto vesele, tančím tango s Luciferem jako kdybychom to nacvičovali stovky let. A pak se přidá Mal.

Cožpak tohle není nejlepší a nejveselejší způsob, jak si užít jakoukoliv veselku? Tančím a směji se.
 
David *Lucí* Rubin - 23. srpna 2017 19:53
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
U Alchymisty: Striptýz a ledová lázeň
Hlavně Joleene, Mal a spol.

”V pořádku. Chápu ho. Je to ochranitelský pud, který nejde jen tak na povel vypnout.” Kdybych byl na jeho místě, udělal bych to stejné. Prostě když vám na někom záleží a ten někdo se vám dostal pod kůži, tak nepřemýšlíte.
Možná jsem se mohl krotit v případě Vidocqa, ale nemohl jsem ho nechat jen tak odkráčet nedotčeného. Ne potom, co udělal Nicky. Neumřela sice, ale mohla a to dost bohatě stačí.
Vtipné je, že nám teď mou vinou zmrzačený alchymista pomáhá, protože jaksi nemá na výběr a taky ho hlídá má známá upírka, která už se postará, aby nám byl pomocný.
To co jsem Vidocqovi udělal byla má poslední ďábelská věc.
”Nezbytné řešení to bylo. Vzhledem k tomu, že nám dochází čas a takto zjistila z tvé krve, v čem je vlastně problém.” Pokusím se vysvětlit. Což jejího kolegu aspoň trochu uklidní. Nicméně, když začne řešit sundávání oblečení, protože mi něco říká, že by se ráda měla do čeho převléct až bude zase v pořádku, jsou na něm vidět jisté rozpaky.
”Co oči nevidí, to srdce nebolí.” Prohlásím, ale nemyslím to vážně. Navíc je to jenom sundání oblečení, neznamená to, že bude úplně nahá, přeci jen bude mít na sobě spodní prádlo. A jedná se o ošetřování. Nic co by mělo vadit Nicky, která je teď v háji a kdo ví co přesně dělá. Nicméně nehodlám zbytečně andělce cokoliv vyvracet a tak jen čekám.
Za to vojáček je hned povolán, jako její pomocná ruka.
Nesnaží se dát na sobě žádné rozpaky, ale vzhledem k tomu, co pro něj andělka znamená, i když má problém si to zatím přiznat, to jde velice těžce.
”Co mám dělat?” Div to ze sebe nevykoktá. Snažím se netvářit, že mně to ani trochu nepobavilo a tak ty dva raději nechám o samotě, zkontroluji vanu. Abych zjistil, že je vše připraveno a čeká se jen na Joleene.

”Strašně hoříš. Něco mi říká, že kdybych byl na tvém místě, tak už tu asi nejsem.” Konstatuje Mal, který jí má už zase v náručí a dle navigace jí odnese až do koupelny. Opatrně položí andělku do vany, aby to nezpůsobilo šok, s ledovou vodou a se spoustou kousků ledu. Ještě tam přidat asi deset lahví brandy a je koktejl.
A tam to vypadá, že je andělka s myšlenkama někde naprosto jinde, i přestože má otevřené oči a ne tady mezi námi. Zkontroluji životní funkce, změřím jí tep a stále dýchá. Takže je naštěstí naživu.

***

Najednou se nenacházíš v alchymistově domě, ani v ledové lázni, ale někde naprosto jinde. Nic tě nebolí. Vlastně se cítíš naprosto skvěle. Jako kdyby se nic z toho, co tě trápí nestalo.
Sedíš někde ve velkém sále, kde by se dalo tak krásně tančit a jsi v něm sama, v přenádherných červených šatech, co museli stát majlant, v první řadě a sleduješ pódium na kterém stojí Malcolm a Lucifer. Oba dva vypadají úplně jinak. Malcolm je v obleku, oholený a bez své specifické jizvy. Lucifer stejně jako on je též v obleku, prostě fešák.
”Pro mou lásku.” Pronese Mal, kterému se jako kdyby pufnutím objeví v ruce mikrofón. Jako kdyby to měl být spouštěč začne hrát hudba a postupně se tam začne objevovat hrající kapela. Už od prvních tónu ti je písnička povědomá. Hlas Mala je skutečně poslouchatelný a Lucifer se k němu připojí při refrému.


"I love you, baby,
And if it's quite alright,
I need you, baby,
To warm a lonely night.
I love you, baby.
Trust in me when I say:
Oh, pretty baby,
Don't bring me down, I pray.
Oh, pretty baby, now that I found you, stay
And let me love you, baby.
Let me love you."


Dokonce ti i tančí a ano, opravdu je to pohled k nezaplacení. V polovině písničky k tobě dotancuje Mal a vyzve tě k tanci, přitom zpívá. Nevypadá, že by mu to dělalo problém. A když píseň dohraje, tak si tě přitiskne k sobě.
”I really love you.” Pronese zcela vážně a nedá ti možnost k tom cokoliv říct, protože tě umlčí vášnivým polibkem. Do toho se rozezní první tóny další písně.
”Roxanne!!” Zařve Lucifer a vtrhne k vám. Odtrne tě od Mala a začne s tebou tančit ono pověstné tango, ke kterému se Mal přidá a je to najednou tango ve třech. Oba dva přitom zpívají a že to těm fešákům sakra jde.

El Tango de Roxanne z filmu Moulin Rouge.
 
Joleene "Jo" - 23. srpna 2017 18:42
joleene6101.jpg
U Alchymisty: Tak já se teda svlíknu, když bez toho pánové nemůžete už být...
Mal, David a spol


"Vlastně mám chuť na pudinkový croasant a nebo takový ten malinký ovocný košík. Ale mohl by být politý čokoládou. To se nebráním ani v nejmenším,"
blábolím pomalu zatímco se nechám nést tím, komu jsem měla pomáhat já a ne obráceně.

"Už trénuješ rozkopávání jo? To vypadám tak příšerně?"
zeptám se spíš, abych sama sebe udržela vzhůru a na něco soustředěnou. Cítím se mizerně. Jako kdybych se scvrkávala, rozpadávala po malých částech. Jako kdyby se moje buňky rozhodly vypínat jedna po druhé.

Snažím se rozhlížet a přitom moc nehýbat hlavou. Nechci jakkoliv vydráždit prázdný žaludek, nebo si způsobit závrať. Mám pocit, že obojí je docela dost možné. Nicméně usoudím, že jsme asi na správném místě. Mají tu spousty zajímavých věcí.

Na chvilku přestanu vnímat okolí a soustředím se jen a jen na Malovi kroky, díky kterými se mnou trochu kývá. Počítání nikdy nebyl můj koníček, ale nyní se zkouším na to soustředit, jak to jen jde. Bojím se přestat myslet, vnímat a celkově upustit z jakéhokoliv kousku svého vědomí. Až když mě položí na postel, tak otevřu oči, abych se podívala, kde vlastně jsem a jak moc všichni ostatní vypadají vyděšeně. Podle toho, jak se tváří, hádám, že skutečně asi umírám.

Ukážu, že nejsem zase tak špatný pacient a držím při ošetřování jako hodná holka. Tedy až do té chvíle.

Kdy se vyděsím něčím novým. Špičáky mi jsou jasně proti srsti a kdybych dokázala zareagovat hned, asi bych se odtáhla a jednu jí vrazila. Naštěstí pro ni a moji lékařskou anamnézu jsem nestačila však včas zareagovat. No a když už jednou mám špičáky v ruce, nechce se mi dělat prudké pohyby.

"Ve vašem zájmu bych tohle neříkala Mordecaiovi,"
řeknu si spíš pro sebe.

Ochranitelsky si přejedu palcem kousek od místa, kam mě před chvilkou kousla ta upírka. A z druhé strany si zápěstí opatrně držím druhou rukou.

"Male, sakra, uklidni se,"
okřiknu z posledních sil Malcolma. Není v tom ale tolik prudkosti, kolik jsem zamýšlela. Spíš to zní unaveně a otráveně. "Já Davidovi věřím. Jestli to bylo podle něj nezbytné a nejlepší řešení, nemám proti tomu nic," zastanu se již jen unaveným tónem ďábla. Tedy bývalého ďábla, asi.

"Zvládnu to sama,"
ujistím Lucifera. "Ještě bych si na sebe poštvala další nadpozemskou mocnost."

Pousměji se a pomalu se posadím, nohy nechám volně viset z postele. Sundám si nejdřív boty.

"Netvař se, že se nekoukáš a pojď sem, Male, potřebuju se o někoho opřít,"
oslovím pak vojáčka, abych byla schopná si i sundat šaty.
 
Malcolm *Mal* - 23. srpna 2017 17:36
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
U Alchymisty: Záchrana sexy zadku
Hlavně Joleene, potom Lucifer a spol.

”Rozumím.” Opatrně jí vezmu a snažím se tak nestoupnout do dárečku, který tam zanechala.
”A jaký ten zákusek bude? Takový ten se spoustou čokolády? Nebo nějaký ovocný?” Ani nevím, proč se na to ptám. Protože ani jednomu z nás dvou se nechce přiznat, že je to totálně v háji a hlavně je potřeba jí udržet při vědomí, dokud doktor nebo co je vlastně ten chlap, co nám má pomoct, neřekne opak.
Nechce se mi sedět na zadku a čekat na Lucifera. To jim raději půjdeme naproti a ušetříme si tak trochu času.

Dům do kterého vcházíme bych netipoval na soukromou ordinaci. Ale tak je to stejné, jako kdybych ani ve snu nevěřil, že Lucifera najdeme, jak bydlí v barabizně.
Všechno není takové jako se na první pohled zdá.
Otevřu odemčené dveře, tedy přesněji je pootevřu a potom do nich kopnu, takže se rozrazí dokořán, ale co jiného taky můžu, když mám obě ruce zaměstnané. Zvonek upozorňující na zákazníky zanadává.

Ocitneme se tak s Joleene v alchymistickém krámku, plném samých pozoruhodných serepetiček. Až bude čas tak bych to tu rád omrkl.
”Taky přemýšlíš nad tím, že si tu něco koupíš?” Zeptám se Joleene, aby řeč nestála. Něco mi říká, že jí to asi řekne víc než mně. Já jsem rád, že poznám nějaké kameny a taky svíčky, ale nemám tucha k čemu jsou.
Za pultem nikoho však nespatříme sedět, což mne maličko znervózní, ale dle tlumeného rozhovoru nahoře, soudím, že prodavač momentálně debatuje s Luciferem. Nemám tak dobrý supersluch, takže nevím o čem se tam mluví.
”Hej, nemáme moc času, takže bylo by fajn, kdyby jste mi řekli, kam jí můžu odnést a kde se na ní podíváte.” Pronesu hlasitě, tak aby mně slyšeli tam nahoře a pomaloučku se tam vydáváme.
”Vydrž ještě... jo. Vedeš si skvěle, že ti možná ten zákusek koupím.” Povzbudím zraněnou, než se nám poté začne někdo věnovat.
Lucifer nám přispěchá na pomoc do schodů. Joleene není těžká, ale prostě náhoda je blbec a kdykoliv bych se mohl převážet a stáhnout jí s sebou dolů, což by jejímu stavu pravděpodobně moc nepomohlo.
Následně mně odnaviguje do jednoho pokoje, kde jí položím na postel a to už k nám přispěchá podivná bledá kráska s lékařským kufříkem, které se tady pacientka snaží vyrovnat.

Mlčky Joleene nejdříve profesionálně ošetří ránu na rameni. Odstraní provizorní obvaz v podobě mé košile, zašije jí a poté už jen dá ten správný obvaz. Vše rychle a precizně.
”Vidocq, připravuje ledovou lázeň.” Konstatuje suše, její oči změní původní barvu a skloní se k Joleene, chytne jí za ruku a odhalí špičáky, kterými se jemně do ní zakousne, přesněji do zápěstí. Chci tomu zabránit, ale to jsem zastaven Luciferem, který jen zavrtí hlavou. Dala si totiž jen tolik, aby ochutnala, co špatného jí koluje v žilách.
Nicméně v andělce to i přesto může vyvolat jisté mravenčení v těle.
”Vím v čem je problém. Myslím, že zvládnem ten protijed.” Olízne si rty a lehce se pousměje, než zmizí kdo ví přesně kam.

”Můžeš mi říct k čertu, co to mělo být?” Zeptám se Lucifera rozčileně a odolávám nutkání mu zase vrazit.
”Ta slečna je upírka, už nějakou dobu se snaží abstinovat a vypadá to, že právě zjistila, co dělá tak špatně tady naší pacientce.” Odpoví mi, jako kdyby se o nic nejednalo.
”Nicméně ledová lázeň se připravuje a byla by potřeba, aby ses vysvlékla nejlépe do spodního prádla. Tudíž moje otázka je, jestli ti s tím skoro striptýzem máme pomoct nebo to zvládneš sama.” To už svá slova věnuje andělce a čeká na to, jak se rozhodne.


Alchymistův dům a upírka

 
Joleene "Jo" - 23. srpna 2017 16:15
joleene6101.jpg
Popírání vzpomínek a prázdný žaludek
Převážně pouze Mal

"Vidíš, já ti to říkala, jsem neodolatelná. Den a půl a už bys kvůli mě rozrážel nebeská vrata,"
pousměji se na něj slabě, zatímco si otřu víc rty, aby na nich nebyla památka po krvi.

*Když už nic, tak to bude aspoň vcelku rychlé,*
proletí mi automaticky myslí, když zahlédnu krev na kapesníčku.

Zjišťuji, že mám v hlavě celý seznam věcí, co chci, aby se stali, pokud někdy zemřu. Pokud zmizí Joleene a její paměť, její chápání lidských emocí a všechna její osobnost. Jenže nic z toho neřeknu, protože se mi zvedá žaludek a já úzkostně nechci pozvracet svoje auto. Zavírám oči a soustředím se na to, abych neumřela a nic nepozvracela. Takže, když zastavíme a dveře se otevřou, mám to na poslední chvíli. Vážně mi je jedno, kdo mě při tom vidí, nebo ne. Hrdost je podle mě většinou naprosto zbytečná věc.

Odplivnu si po chvilce naklánění se ze sedačky z auta ven a otřu si znovu rty kapesníčkem. Pomalu se nadechnu. Ani mě nevoní vlastní zvratky. Ale naštěstí už vážně není co pořádně zvracet.

"Jo, skončila jsem. To víš, dělám si místo na nějaký ten dezert, abych si tím nezkazila postavu,"
zažertuji unaveně. Zvládnu se mezitím pořádně odepnout a v rámci mých možností se připravit na vytažení z auta.
 
Malcolm *Mal* - 23. srpna 2017 12:20
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Melancholická chvilka a další příznaky
Joleene a Lucifer

”Vezmeš si mně, Lizzy Evansová?” Klečel jsem na jednom koleni s jasnou žádostí, aby se stala součástí mého života. Tedy po té oficiální stránce. Chvíli si mně prohlížela i prsten v krabičce a to poměrně nedůvěřivě, jako kdyby čekala, že co nevidět někdo prohlásí, že se jedná o apríl nebo skrytou kameru.
~”Myslíš to vážně?”~ Opravdu nechtěla uvěřit, že bych vůbec přemýšlel nad tím se usadit. Přeci jen jsem stále čekal na to, kdy mne povolají a furt se nic nedělo. No a s ní mi bylo tak krásně. Jinou ženu po svém boku jsem si nebyl schopen představit a tak jsem obešel milion klenotnictví a z našetřených peněz jí koupil tento prsten, který vypadá fakt pěkně.
”Ano, myslím to smrtelně vážně.” Dal jsem do svého hlasu veškerou vážnost světa.
”Chci s tebou strávit zbytek života.” Dodal jsem ještě. Což způsobilo, že řekla ano a prsten si nasadila tam kam jako kdyby vždycky patřil.
Jelikož krásné chvíle musí vždycky skončit, skončila i tato a to hned po jejím souhlasu, že si mně vezme, se ozval můj telefon. Povolali mně. Byl jsem hrdý a zároveň nasraný. Nasraný na to, že si zrovna vybrali tuto chvíli. Hrdý na to, že jsem vždycky chtěl být hrdinou a teď jsem měl tu jedinečnou možnost se jim stát. Jenže to bylo něco, co Lizzy nikdy nebyla schopná pochopit.


***

Zatřepu hlavou. Je tak dávno a živě jsem si na to vzpomínám, jako kdyby to bylo včera.
Stejně tak na to, jak jsem odjel a ona mi slíbila, že na mne počká a když jsem se vrátil zpátky domů, tak jsem jí načapal inflagranti s mým nejlepším přítelem.
K čertu. Zapomněl jsem, že se takové věci nedělají. Nesmí se koukat upřeně do očí.
Nevím, co bych řekl k tomu, co jsem v jejich očích viděl. Rozhodl jsem se raději mlčet. Doufal, že ona pro mně udělá to stejné.

”Beru tě za slovo. Protože bych musel rozkopnout nebeskou bránu, abych tě z tama vytáhl.” Pronese naprosto sebejistě.
Možná to ze začátku mělo působit jako pouhé odkašlání si, ale změnilo se to u andělky v záchvat kašle s následným vykašláváním krve. Včas k nám princ pekelný natáhl ruku s kapesníkem.
”Už jsme skoro tam. Ještě dva bloky.” Informuje nás Lucifer, na jehož přítomnost jsem maličko zapomněl a to i přes ten fakt, že někdo řídí ten vůz.
”No jo, no jo…chápu, už bys byla neraději, kdyby nikdo jiný krom tebe neřídil tvoje auto.” Pronesu poté, co kašel na chvíli ustane. Vypadá bleději než jsem s ní setkal a horečka stále neustupuje.

Nemluvě o tom, že jen co dojedeme na místo a vyskočím z auta, abych jí otevřel dveře, tak jen těsně uskočím před ohozením. Chápu, že si nechtěla pozrvacet auto.
”Můžu tě odnést nebo budeš ještě…?” Zeptám se, když to chvíli vypadá, že je prozatimní konec. Nerad bych měl na sobě něčí žaludeční šťávy, protože ta její dnešní snídaně skončila na zemi.
David mezitím zajišťoval pomoc doktora. S tím, že tu na něj máme počkat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2311680316925 sekund

na začátek stránky