Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 18. února 2017 00:40
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Carlos a Barney
Jo

Carlos se tváří, že svého informátora nevidí zrovna rád, ale snaží se to nedat znát. Skrývá to za úsměvem věnovaným tobě, než odejde natočit pivo. Jelikož je lokál prázdný, nemá problém váš rozhovor slyšet a případně k tomu i přispět, bude-li mít něco na srdci.

Barney kývne a přehodí párátko do levého koutku. Těžko říct, kde k takovéhle známosti Carlos přišel, protože Barney vypadá, jako kdyby právě vylezl z kanálu - na druhou stranu je to ale i víceméně udržovaný muž. Tvář má oholenou, což by člověk z ulice s největší pravděpodobností neměl a ani nijak přehnaně nepáchne. Nebo ti čich oslepuje vypitý alkohol a nepřijde ti to tak hrozné.
Ať tak či tak, při tom jak jej pozoruješ, máš možnost prohlédnout si i jeho ruce. Za krátkými nehty má nějakou špínu, sem tam nějaká drobná ranka či škrábanec a co přímo bije do očí je snubní prsten z nějakého matného kovu.

Oslovený se na tebe dívá po celou dobu, co mluvíš, přesněji jeho pohled ulpívá na tvých rtech. To, že se Carlos zvedl pro pivo, vůbec neřešil a nějaké slovo díků ho nejspíš ani nenapadlo.
Vytáhne párátko z pusy a koncem, který měl uvnitř, si začne čistit onu špínu za nehty. Zdá se, že přemýšlí, jaké všechny informace na tohle téma má, a když se začne věnovat prsteníčku levé ruky, promluví.
"Ta zamilovaná držka nasadila korunu na fenomenální dílo."
Carlos u pultu si nesouhlasně až nakvašeně odfrkl a když odkládal první plnou sklenici s pivem, dopadla dnem na pult dost hlasitě.
Barney nevypadal, že by to slyšel, ale spíš odhadoval, když zkřivil tvář do pobaveného čehosi, co možná měl být úsměv.
"Hádám, že barman se netváří nijak vesele, že?"
Barney vzhlédl od nehtů, aby viděl, zda mu nějak odpovíš, ale na Carlose se neotočil. Mezitím dokončil levou ruku a pokračoval s pravou.
Tvář Carlose se zkřivila vztekem, propaloval jej pohledem a jistě přemýšlel nad mnoha způsoby, jak jej zbavit, co nejbolestivěji života. Něco takového si u majitele Bambusového domečku pro panenky viděla dnes po druhé. Po prvé to bylo, když jsi zmínila jméno Nicky Bullet.
"Ano, v Luciferově vile se odehrála menší bitva mezi Nebem a Peklem. Ze smrtelníka se stala bytost nadpřirozeného rázu a nemalé síly. Oba hlavní aktéři se přesunuli do jeho hotelu a odtamtud už odešel pouze jeden. Nemám informace o tom, kam zmizela Ona, ale Lucifer byl naposledy viděn v okolí jejího domu." Pokračoval dál tvůj informátor, neřešíc barmana.
Zdá se, že se omezil na odpovídání pouze na tvé otázky. Jeho hlas podivně přeskakuje, skoro jako kdyby se sám pořádně neslyšel.
"Z toho, co vím, hádám, že slečna Bullet využila nově získaných schopností a někam se přenesla."
Pokrčí rameny, čímž podtrhne, co je zřejmé - zmizela neznámo kam a zdá se, že i Lucifer ji bezradně hledá.
Na chvíli přeruší svou činnost, kdy mu zbývá ještě dočistit malíček pravé ruky. Nakloní se blíže, aby ti mohl sdělit ještě něco dalšího.
"Mohl bych vám zjistit během deseti minut, kde se Lucifer aktuálně pohybuje." Nešeptá však, jak by se díky tomu celému mohlo předpokládat, takže ke Carlosovým uším se to dostane. Celé to jasně křičí tím, že přijde ta část ohledně toho, co z toho bude mít. Informace jsou nejlepším a nejcennějším zbožím, se kterým se skvěle obchoduje. Fakt, že jsi něčí velmi skvělá známá, nemění nic na tom, že bys to mohla mít zadarmo.
"Zadarmo, ani kuře nehrabe." Dodá, což by nemusel. Dočistil si zbývající prst a vloží kus dřívka opět do úst.
"Zaplatím ti." Zavrčel Carlos, který se najednou objevil u vás a položil před každého korbel piva. Jeho velkorysá nabídka toho, že všechny náklady převezme za tebe, Barneyho pobavila. Natáhl se pro půl litr, avšak nenapil se, místo toho vyčkával, jestli se napije někdo z vás a potom si k němu ještě pro jistotu přičichl, než si dopřál doušek a poté se z toho pořádně napil.

“Nejde mu o peníze.“ Vysvětlí Carlos šeptem a dá ruku před pusu tak, aby případně nebyl schopen odezírat ze rtů muž sedící naproti vám. "Bude chtít informace.“ Co jiného také čekat od informátora.
Ten se k tomu nějak nevyjadřoval a místo toho se znuděně opřel tak, aby se s židlí mohl lehce houpat. Dává vám tak prostor, abyste se domluvili, jak to bude. Má jasně dané priority: Nejdříve dostane zaplaceno a až potom bude něco dalšího.
 
Joleene "Jo" - 17. února 2017 07:04
joleene6101.jpg
Krysa a Carlos


Jeho další slova ze mě opět vyženou zbytek starosti. Dva dny není vůbec nic. V mé zmatené, minulostí týrané, hlavě jsem si hned představila měsíc, nebo tak něco. To už bych se vážně bála. Dva dny dokáži i skoro v kuse prospat, aniž bych viděla jediného člověka osobně. V následní čtvrt hodince si už zase užívám blaženou podnapilost a příjemnou společnost Carlose. Rozhodně ho už nedráždím dalšími otázkami na rodinu a jeho život.

Mávnutím se rozloučím s posledními odchozími. Zbytečně se mi nechce unavovat slovy, která se tak snadno dají nahradit gesty. Ach, jak dneska se mi bude skvěle spát! Usměji se sama pro sebe nad tou myšlenkou a protáhnu se, když Carlos šel zavírat. Zahlédnu koutkem oka malou šmouhu mizející do sklepa. Jako hodná kamarádka a štamgastka hodlám Carlosovi říct, že by si měl pozvat deratizéry, ale než tu myšlenku stačím zformulovat, tak uslyším ze sklepa kroky.

Ráda bych se tvářila, že mi ta shoda náhod došla ale prostě a jednoduše jsem překvapená tak těmi dalšími kroky, že jsem prostě na tu drobnost zapomněla. A nově příchozí byl tak zajímavý, že zatímco on se díval převážně na Carlose, já si jej pořádně měřila pohledem, nebo jsem se o to aspoň pokoušela.

"Barney, že?"
zeptám se pak pomalu a podívám se na něj tázavě. Mezitím se přestanu tak uvolněně opírat o opěradlo a sednu si s rovnými zády. Vychovatelky by na mne byly určitě hrdé! Ano, ano, jeho pohled je velmi mraziví, i mne nutí vážit slova. Kdyby ho sem nepřizval Carlos, asi bych se ho dobrovolně sama na nic neptala. Snažím se vzpomenout ke které části mých otázek se jeho přítomnost váže.

"Hledám pekelného prince a jeho princeznu, netušíš o tom, kde jsou něco? Jeho vila je v lehce... no, jak to říct slušně? Jeho vila vypadá spíš jako válečná zóna. Jestli máš nějaké podrobnosti o tom, tak bych je taky uvítala. Jo, a nedáš si se mnou taky jedno? Carlos nám určitě rád jedno přinese," usměji se mile. Svůj prvotní názor na toho muže si zatím nechávám pro sebe a nenechám jej prozradit svou vlastní tváří.
 
Vypravěč - 15. února 2017 13:39
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S Carlosem a nově příchozím
Joleene

"Nedal o sobě dva dny znát. Nikdo o něm nic neví." Pronese naprosto klidným hlasem, jako kdyby se nic vážného nedělo. Možná se taky nic neděje. Přeci jen je známo, že v Pekle a Nebeských končinách není signál ani wifi. Potřebovali se vyvarovat statusům na sociálních sítích typu: Tomu byste neřekli, ale v Pekle (či Nebi) se dá chytnout wifi. Je sice pravdou, že se zkoušela zavést modernizace, ale selhala při kontaktu s magií. Tak se to vrátilo zpátky ke starým osvědčeným způsobům.

"Díky." Více se však k tomu nevyjadřoval. Na tvá další slova pokrčil rameny a zatvářil se způsobem, který jasně říkal jediné: Když myslíš.
Následné čekání na konec pracovní doby proběhl v tichém duchu, natočil ti ještě jedno pivo a sobě taky. Deset minut před koncem se zvedli i poslední hosté s přáním pěkného zbytku večera. Carlos tak mohl zamknout.
Pokud si vnímala a rozhlížela se kolem sebe, mohl na sebe upoutat pozornost pohyb něčeho malé šedého na zemi. Ano, byla to krysa, která se ti nakonec ztratila ze zorného pole ke schodům do sklepa.
Po chvíli jsi zaslechla těžké kroky směřující právě ze sklepa, následně si mohla spatřit i muže přibližně výškově stejného jako ty, postavou je pravděpodobně hubený, ale nelze to říct s určitostí přes několik vrstev oblečení, které vidíš pod rozepnutým ošuntělým kabátem, jež jistě zažil lepší časy.
"Barney." Oslovil hlasitějším tónem hlasu záhadného muže Carlos, ten jenom pokynul hlavou na náznak pozdravu.
"Zaslechl jsem, že je potřeba mých služeb." Mluví hlasitějším tónem, než by bylo obvyklé. S tím přišel ke stolu, sáhl do jeho středu, kde se nacházely kořenky a párátka, jedno si vytáhl, rozbalil. S tím se posadil, vložil si párátko do úst a pohodlně se opřel.
"Ach ano. Tady Joleene by se tě zeptala na pár otázek." Poukáže na tebe Carlos. Po dobu, co Carlos mluvil, tak na něj měl Barney upřený zrak. Nově příchozí přehodil kus dřívka do pravého koutku úst, svůj zrak přesunul na tebe a zazubil se takovým tím nepříjemným způsobem, ze kterého by normálnímu člověku naskočila husí kůže. Vyčkává přitom na tvé otázky.
Takhle vypadá Barneyho tvář


 
Joleene "Jo" - 14. února 2017 19:36
joleene6101.jpg
S Carlosem

Přes závoj alkoholu nejsem schopná vnímat vážnost toho celého. Jinak bych si uvědomila, jak málo se Carlos takhle mračí, a co to znamená vlastně pro mě a tenhle celý případ. Jenže já si užívám své blažené nevědomosti či snad nevšímavosti. Tato bublina pohodového večera však praskne, když mi předá další informace. Zvážním a zamračím se na Carlose. Soustředění není teď ničím, co bych chtěla dělat, ale musím. Aspoň pro tento okamžik.

"Rafeal je cože?"
zeptám se ostře.

Nikdy jsem si na něj nedělala nároky, nemáme spolu ani neustálý kontakt a vážně není má osudová láska, ale sakra je to můj přítel. A já nemám ráda, když jen tak bez vysvětlení mizí mí přátelé, obzvlášť v tak prapodivné době, jako je teď.

V hlavě si hned usmyslím, že ráno musím zavolat pár svým známým mezi anděli, kteří uznávají mobily. Mezi nimi mě hned napadne i Chris. A taky zkusím Rafaela, třeba... ho bude mít náhodou u sebe. Většinou nemám po pití výpadky paměti, takže i dnes doufám ve stejný výsledek.

Vím sice, že Rafael není žádný břídil, a že je to nejspíše planý poplach, že má nějaký úkol, či prostě jen se drží dál od všeho a všech, ale nebyla bych to, kdybych to nezkusila ověřit. Bůh ví - ať už v jakékoliv barvě - že nemám zástupy tak dobrých přátel jako je Rafael nebo Carlos. A tak si jejich zmizení prostě nenechám bez povšimnutí proplout kolem. Věřím, že přátelství není jen o každodenním kontaktu, ale i v tom mlčení a odloučení, kdy si každý jde za svým, ale stejně se nijak jeden od druhého nevzdálí svým porozuměním a souzněním.

"Dceru? Páni... asi... gratuluji?"
zakončím nejistě a pousměji se opět na Carlose, snad jako omluvu za fakt, že jsem tou předchozí otázkou na něj trochu vyjela. "No a proč ne, ne? Je to hezké mít svůj odkaz... Lidi to tak dělají pořád a někteří to mají i jako smysl života..." zhodnotím stále nejistě. Tohle téma jde zatím naprosto mimo mne. Andělé to v sobě hold nemají nějak extra zakódované tuhle touhu obětovat celý svůj život něčemu, co je schopno se svých prvních 18 let života zabít v každou vteřinu, kdy nedáváte na to pozor. A někdy je to ještě delší a horší, třeba když jsou na vysokou!



 
Vypravěč - 14. února 2017 00:32
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S Carlosem
Joleene

"Fajn, tak je to průser jak Grand Canyon." Opraví se.
Jemu na rozdíl od tebe do smíchu není, ač v tom není tak po uši, jako ty. Má však o tebe starost, kdyby neměl, tak by tu neseděl a nepomáhal by ti.
Jeho tvář zdobí zamračený výraz, který u něj vidíš snad po třetí v životě. Je dobré, že si uvědomuješ, jak na tom jsi. O to víc se mu to celé nezdá. Nemusíš být telepat, aby ti došlo, co si myslí. Kdyby to celé bylo na něm, tak by tě schoval do své skrýše, jež se nachází ve sklepě, zamkl na několik západů a nepustil na krok, dokud se to nějak nevyřeší nebo si Černý nenajde na to někoho jiného.

Několikrát překvapeně zamrká na to, jakým způsobem dopiješ to pivo. Avšak nevyjadřuje se k tomu.
Když zaslechne Rafaelovo jméno, na jeho tváři se objeví zvláštní výraz. Nakloní se k tobě víc.
"K tobě se to ještě nedoneslo..." Pronese lehce zaraženě. "Slyšel jsem, že je Rafael už dva dny nezvěstný." Ohlédne se přitom, aby se ujistil, že jej nikdo neodposlouchává.
"A když se to vezme, tak prý není jedinej." Nevypadá, že by věděl o někom dalším. Je pravdou, že s Rafaelem už nějakou dobu nekomunikuješ, tak jako předtím. Navíc je možné, že dostal nějakou neodkladnou práci od Černého a tak se nestihl rozloučit. Možná se jedná pouze o hospodské povídačky, které se donesly k Carlosovým bystrým uším. A to stejné je možné i v případě ostatních. Tamtamy se šíří rychle.

"Mám se... střídavě oblačno. Zjistil jsem, že mám dceru." Carlos se sice nikdy pořádně nesvěřil o své minulosti, ale tohle se dalo tak nějak čekat... teda ne zrovna dítě... Ale to, že nežil věčně v celibátu. Nevypadá, že by k tomu měl něco dalšího na srdci. Zdá se, že to nějakým způsobem přijal a porval se s tím.
"Doma je tady... takže pracovně." Není zrovna výřečný, když se debata stočí k němu. Je schopen se o čemkoliv bavit, ale hlavně se nebavte o něm a jeho soukromí, jinak máte pak smůlu.
Jeho domov se nachází nad barem, takže to do práce nemá tak daleko.
Ta půl hodina čekání bude ještě zajímavá. Pokud se rozhlédneš, tak onu obsluhu v podobě holčiny, už nikde nevidíš. Asi jí pustil Carlos dřív.
 
Joleene "Jo" - 13. února 2017 21:05
joleene6101.jpg
Až do zavíračky s Carlosem!
Carlos

Nikdy u Carlose se mi nepodařilo odhadnout, kolik z těch jeho úsměvů a milých slov je jen zdvořilost a kolik jakýkoliv pozitivní cit směrem ke mně. Nicméně jsem na druhou stranu neměla absolutně žádný problém mu tu upřímnost věřit, a tak jsem se v tom ani nebabrala a prostě jej brala jako dobrého přítele. Konec konců mě za ta léta nikdy nezradil, ani mi jinak nedal důvod k tomu, abych mu nevěřila. A to, že občas uměl předvídat věci? To už musíte umět trochu lepší triky, abyste mě rozhodili.

S tím si vzpomenu na ukázku síly dneska v baru. To děsivé bylo. A uvědomí si to i mé tělo, při té vzpomínce, jak mi po zádech přejede mráz. Potlačím oklepání se a místo toho se rozhlédnu po restauraci, kdo tu všechno ještě je. K mému překvapení už moc ne. Nicméně skupinky lidí mi připomene mé seznámení s Carlosem a první přátelskou zavíračku tady s Rafaelem. Hádám, že to bylo jedinkrát, co jsme se dostali co nejblíže termínu "vztah".

Nevědomky se začnu zase usmívat. Což mi vydrží i přes další popis Mala a jeho atributů s příměsí malého proroctví, či snad pouhé rady, od Carlose. Poplácám ho jemně po ruce. Já vám říkala, že pod vlivem jsem trochu .. dotýkavá, i když žádné nepřístojnosti ani já ani má ruka s Carlosem neplánujeme.

"Jenom malý průser?" zeptám se pobaveně. "Já to hodnotím jako přímo kolosální průser. Asi mi chtěl Černý dopřát finální velkou bitvu," zasměji se vesele. Což je v silném kontrastu s tím, co vlastně říkám.

"Honím Lucifera a jeho Ničitelku světů. Lezu do zelí Andrasovi a jeho neskutečně nabušeným poskokům a na pomoc mám člověka, co byl v pekle bůh ví jak dlouho," vysvětlím tichým hlasem se silnou příchutí čirého cynismu. "Jsem sice hezká tvářička, ale umím si spočítat to, že tohle je naprosto nad mojí ligu.

A s tím se trochu začnu opičit po Malovi a vypiji skoro půlku sklenice na ex. Pak si se slastným mlastknutím opět nasadím na tvář úsměv.

"Ale neztrácím optimismus, můj drahý Carlosi, průsery jsou a budou! Třeba budu mít aspoň důvod zavolat Rafaela, přece jen rád zachraňuje dámy v nesnázích. Teda, snad," zasměji se svým vlastním myšlenkám. A doufám, že nezním ani trochu ufňukaně a vyděšeně, protože to vůbec nejsem. Řekla jsem jen svůj osobní názor na celou situaci, v níž se nacházím. Přidala jsem k tomu veselý komentář, protože co jiného než právě veselost a humor mi v téhle situaci pomůže? Vzdávání a fňukání je pro hooodně nižší ligu, než jsem já!

"Ale dost o mně, povídejme si chvilku o tobě! Máš se? Co doma, co tady, co tam?"
zeptám se s upřímnou zvědavostí i chutí být stále veselá a nevážná, aspoň do zavíračky.
 
Vypravěč - 13. února 2017 19:09
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S Carlosem
Joleene

"Ah, chápu." Najednou mu svitne, jen stačilo naznačit. Více se k tomu však nevyjadřuje. Není také potřeba. Je zřejmé, že by se v jeho případu choval podobně.

"To opravdu rád slyším." V jeho hlase nejsou znatelné stopy sarkasmu, myslí to naprosto vážně. Věnuje ti úsměv a usadí se k tobě. Opět může.
Pokud se rozhlédneš, tak se to tu skoro vylidnilo. Vlastně krom tebe tu je ještě jeden stůl, u kterého sedí obvyklí štamgasti podniku. Už párkrát si je tu mohla vidět. Občas tu hrají karty nebo donesou kytary a hned u piva máš osobní koncert.

"Měl jsem takové tušení." Přizná se. O Carlosovi je známo, že dokáže jisté věci předpovědět. Někdo to považuje za dar a jiní se rádi vyhýbají tomuto podniku, poté co si uvědomí, co je Carlos zač.
Skutečnost, že není tak úplně obyčejný sem povětšinou přitahuje podobné zvláštní existence. Dotáhl tě sem Rafael, když si řekl, že by bylo fajn si taky někam vyjít, když už jste spolu trávili nějaký ten čas.

"Chmmm..." Zamručí a chvíli přemýšlí, co by ti tak o něm řekl.
"Je fajn, že ho máš jako kolegu." Chvíli to vypadá, že ti k tomu neřekne víc.
"Je loajální a oddaný svému úkolu... Mám takový pocit, že to, že je voják... mluví za vše." Pokrčí rameny. Tím ti jemně naznačuje, že proti němu nic nemá.
"Takže Černý ti pomohl a ještě k tomu ti našel parťáka pekelného gladiátora... zajímavé." Obrátí řeč jinam. Carlos není zrovna pobožný typ.
"Maličko to zavání průserem." Dodá ještě.
"Na tvém místě bych si dával větší pozor na Černého než na Mala." Přátelská rada nad zlato.
 
Joleene "Jo" - 13. února 2017 07:22
joleene6101.jpg
Popíjení piva

Mávnu rukou nad tím jeho nechápavým výrazem. Netuším, co bych mu na tom měla vysvětlovat. Pomluvy si prostě neberu moc vážně, ať už prostě pro to, že mi vážně nikdy nešlo o to, abych byla oblíbená, známá, nejsilnější ze všech, a nebo sama si o sobě prostě moc nemyslím. Ale na vysvětlování vnitřních pohnutek, které sotva sama chápu, mám moc těžký jazyk, a tak prostě skončím u toho mávnutí rukou.

Navíc mě opět rozesměje, ať už se o to snaží nebo ne. Po těch hnusech to zase není tak těžké.

"To zní jako kdyby sis dělal reklamu," řeknu se smíchem a zavrtím hlavou. Vzápětí se ujmu opětovnému seznámení piva s mými chuťovými buňkami. Mezitím mu odkývám fakt, že Hilton je luxusní hotel. Odložím sklenici a překvapeně zjišťuji, že on tu svou do sebe obrátil. Zrovna se nadechuji k tomu, abych ho upozornila, že tentokrát si bude muset počkat na obsluhu, když začne mluvit on. A tak ho nechám. Znovu se usměji. Přikývnu.

"Jasně, že to je v pohodě! Nikdy nenabízím nic, co nemyslím vážně,"
ujistím ho ještě a opřu se zády o opěradlo svého sedadla. "Žádný hovadiny, jasný?" houknu ještě za ním, když odchází od mého stolu. Je to myšleno spíš jako pozdrav, ale i jako varování. Třeba, aby se nenechal zastřelit. To bych se na jeho telefonát asi načekala.

"Podle mě jsou jen pár věcí, co chceš dělat po té, co získáš svobodu a vlastní život. Jdeš se opít, navštívit svou rodinu, nebo toho, kdo tě odprásk, a nebo okusit něčí blízkost," řeknu klidně k Carlosovi. Otírám přitom prsty ze sklenice krůpěje vody. Pak se na něj usměji. "A pití by měl tady, takže to se vylučuje. Na rodinný typ ho nevidím a jestli je tak hloupý na to, aby se mstil, tak si myslím, že jsem ho přecenila. Takže to já osobně tipuji na chvilky slasti, ale tak, třeba ze mě mluví jen dlouhý týden," řeknu vesele ke Carlosovi.

Kdyby někdo měl ten hloupý nápad a ptal se mě, jestli mi to třeba náhodou nevadí, že někdo, koho jsem častovala lichotkami tento večer a možná jednou či dvakrát pomyslela na jeho velmi zajímavou stavbu těla a jisté detaily a schopnosti toho muže, tak bych toho dotyčného zklamala. Vůbec mi to nevadí. Necítím k němu žádnou osudovost, snad jen sympatie, které budou naprosto v pořádku a funkční i v platonické rovině. Navíc, vzhledem k tomu, jaký případ řešíme, by to bylo tak trochu... nevhodné. Nemluvě o obecných pravidlech o vztazích andělů s jinými bytostmi.

"Že jsi to ty, tak si na tebe počkám," usměji se a mrknu na Carlose. Avšak na jeho další se mi nechce odpovídat. Ale protože je to Carlos, tak mu řeknu pravdu a ani se neušklíbnu.

"Černý ho vytáhnul z pekla, aby mi pomohl s případem," začnu s krátkým představováním. "A hádám, že předtím byl voják, nebo něco takového. Ale tipuju, že tys to poznal hned na začátku, ne?" pousměji se pobaveně na Carlose. Nutně musel něco poznat, když mu nalil tu hnusnou břečku, protože mě nikdy nic takového nenalil, ani mým společníkům.

"Co si o něm myslíš ty?" zeptám se upřímně zvědavá na jeho názor. Nikdy jsem se na to neptala, ale podezírám z Carlose, že má buď šíleně skvělý odhad na lidi, nebo v jedné či druhé formě je schopen číst v myšlenkách, nebo pohnutkách lidí.
 
Malcolm *Mal* - 12. února 2017 17:51
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Popíjení piva
Andělka

Pozvedl jsem nechápavě obočí. Přišlo jí to zábavné? Proč? Můj výraz jasně napovídal, že jí ani v nejmenším nechápu.
Rozhodl jsem se to raději neřešit, pokud mi k tomu nedala žádné vysvětlení. Je to každého věc. Kdybych byl na jejím místě, tak bych tomu dotyčnému vstoupil do úsměvu.

"Jsem všechno, ale ne suchar." Prohlásím naprosto vážně. "Se mnou můžeš zažít cokoliv, ale nudu nikoliv." Mrknu na ní. Kdo ví, co jsem tím svým prohlášením myslel. Abych se přiznal, já sám to nevím.

"Hilton, to je nějaký luxusní hotel?" Potřebuji si ověřit, jestli jsem to pochopil správně.
"Dobře.... zní to dobře." Tak to bychom měli. Bydlení a nějaké peníze zajištěny.
Napil jsem se piva a na jeden zátah ho do sebe obrátil. Prázdnou sklenici položil na stůl a olízl si knír.
"Číslo na tebe mám, ráno ti zavolám." Shrnul jsem to a s tím vstal.
"Vážně... to je v pohodě?" Ještě jsem se ujistil, pokud trvala na svém, tak jsem s ní rozloučil a stejně tak s Carlosem, který si to právě mířil k našemu stolu. Kývl jsem mu a zmizel z podniku do ulic Chicaga, hledajíc něco, co mi připomene, jaké to je být v ráji. Lásku, kterou si mohu na chvíli koupit.
Navíc potřebuji vyhnat z hlavy představy o tom, jaké by to mohlo políbit Andělku, dotýkat se jejího těla a splynout s ním v jedno. Bylo to špatně. Musím být profesionál.
A proto si to rozdám s někým kdo je za to placený.


***Aka PJ***

"Kam šel?" Otázal se Carlos a posunkem naznačil k místu, kde před chvíli seděl Mal.
"Za půl hodinu to tu zavřu, vydržíš to... nebo mi taky zdrhneš?" Pronese lehce pobaveně. Zdá se, že na karaoke zapomněl a pokud ne, tak to nehodlá řešit, když je Mal pryč. Ač tak či ona, jsi zbavena onoho břemene.
"Co je zač?" Bylo na něm vidět, že by rád věděl, s kým měl tu čest nebo by si rád potvrdil, zdali si myslel správně. Jisté je to, že by rád slyšel pravdivou odpověď. Je tvůj velmi dobrý přítel a tak by rád věděl, jestli na Mala má být nadále příjemný či nikoliv.
 
Joleene "Jo" - 05. února 2017 21:23
joleene6101.jpg
Popíjení piva
Mal

"No samozřejmě," řeknu se zbytečným pokýváním hlavou a napiji se piva. "Víš jaká je to zábava, se o sobě nějaké věci dozvědět?" zeptám se pobaveně. "No, přiznávám, že to občas lechtá mé ego, když se dozvím nějaký heroický kousek, co jsem domněle udělala. Ale jindy se tím naprosto božsky bavím. Ono brát se celkově moc vážně je naprosto zbytečné. To jste mě tady taky naučili. A od té doby se cítím skvěle."

Jeho prohlášení mě zarazí, ale hned to vykouzlí úsměv na mých rtech. Úsměv se rychle rozšíří ve smích, ještě dřív, než se on sám začne smát. Jeho smích naprosto nečekám. Ačkoliv se nepřestanu smát, trochu zpozorním, právě pro tuto neobvyklost.

"Tak to se ti povedlo!" pochválím ho rozverně. Zavrtím hlavou nad tou představou, která mě donutila se zasmát. "No, jsem ráda, že se ti humor vrací, protože se suchary je nuda!"

Dřív však, než si to plně dokáži vychutnat, tak opět trochu zvážní a změní téma. Další menší překvapení, další moje malá vyhraná bitva. Dnešní den se mi nějak moc daří! A já si to náležitě užívám. Což možná prozrazuje úsměv na mé tváři.

"Jo, jsem si skoro jistá, že se tam něco najde. Není to sice Hilton, ale nikdo se zbytečně na nic neptá a lidi se tam dost... střídají," odpovím mu a opět upiji ze sklenice. I pivo chutná o stupeň lépe, jak se daří, nebo se mi to jenom zdá? Každopádně jsem hodná holka a vůbec nevytahuji fakt, že je to to, co jsem mu před pár desítkami minut navrhovala, i když bych to tak ráda udělala. No jo, jsem prostě úplný andílek! A proto si ještě jednou loknu piva.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.21927380561829 sekund

na začátek stránky