Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 15. ledna 2017 09:26
joleene6101.jpg
Že by terapie s jídlem?

Když si věci v hlavě dostatečně urovnám, abych zahnala to, co by se asi dalo nazvat nostalgie. Přece jen pokud se nepletu, tak za týden či tak bude výročí jeho smrti. Ačkoliv termín výročí se mi vůbec v tomto kontextu nelíbí. Je to buď jedna z věcí, co mi nesedí na jazyku z lidských termínů a tradic, nebo na to mají lepší slovo, ale já jej neznám. Mal se začne sám od sebe rozmlouvat a já se soustředím spíš na rozdíly, než podrobnosti, když se na něj podívám. Soustředím-li se na tyto věci vůbec.

"Ty jsi ale byl 11 let mrtvý,"
podotknu, aniž bych tím cokoliv myslela krom samotného holého faktu.

"V bytovce, kde bydlím já se možná nějaké to místo ještě najde. Nájemníci tam přichází a odchází jako na běžícím pásu, tak by se tam asi místo mohlo najít. A když ne, sprcha u mě taky funguje,"
prohlásím klidně a položím si ruce opět na stůl. Ačkoliv tahat si ho domů se mi nechce, nehodlám jej nechat na holičkách, kdyby tato předchozí možnost nevyšla. A je pravda, že bude lepší, když se zbytečně nebude ukazovat všem na očích. A tam se nikdo o nikoho nezajímá, protože všichni mají své nelegální či jen úchylné písečky, a tak se raději soustředí jen na sebe.

"No vidíš to, a třeba jsem jenom tak hodná,"
prohlásím a pousměji se na jeho poznámku o jídle. "Jsem tak trochu anděl, třeba to máme v popisu práce," dodám s lehkým úšklebkem a napiji se piva. Sice si cením pravdy a otevřenosti, ale vážně mu v tomto případě nehodlám pravdu poskytnout. Rozhodně ne tu celou. Navíc to už přechází a já nejsem holka na sdělování citů. Rozhodně ne cizincům, co jsem před půl hodinou potkala.

"Abych byla ale upřímná,"
řeknu aniž bych na sebe tu lež prozradila tváří či hlasem, "tak nemám ráda politické vyšší hry. A tohle politikou smrdí. I když jsem s tímhle úkolem souhlasila sama."
 
Malcolm *Mal* - 14. ledna 2017 22:51
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
S Andělkou

Nemůžu si pomoct, ale mám takový pocit, že se s andělkou něco děje. Nejí. A to je špatné znamení, když to jídlo je naprosto báječné.
Nemám však tušení, co bych s tím měl dělat. Mohl bych třeba něco povzbudivého říct, jenže nevím, jaká slova uklidňují. Tam kde jsem byl, jsem slyšel samé ošklivé věci a nadávky v pekelném jazyce. To by možná nebylo uklidňující.
Mé obavy o tom, že něco s andělkou není v pořádku, jsou potvrzeny, když mi přisune jídlo s tím, že už nebude. Samozřejmě, že se tomu nebráním a s chutí se do jídla pouštím. Stejně jsem přemýšlel, že si řeknu ještě o nášup. Ovšem… zatraceně, nemám rád, když jsou ženy smutné. A pak mi položí tu otázku… k čertu.
"Abych pravdu přiznal, nemám nejmenší tušení." Začnu a snažím se mluvit s prázdnou pusou. Tak, jak se sluší.
"Nikdy jsem nevěřil, že bych se mohl ještě jednou vrátit a teď jsem tady… a sakra nevím, co mám dělat." Napiju se piva, abych spláchl sousto.
"Nemluvně o tom, že nemám střechu nad hlavou. Co se týče místa, kde bych se zašil..." Nějak jsem se rozmluvil. Možná, abych jí ukázal, že v tom není sama. Nebo možná, aby mi na oplátku řekla, co jí trápí. Kdo ví.
“… asi by nebylo zrovna vhodné se ukázat těm, kteří si myslí, že jsem jedenáct let mrtvý." Už vím, proč jsem to nechtěl řešit. Protože říct to všechno nahlas, jenom potvrzuje, jak moc v háji to je.
"A teď ty. Co tě trápí? Věřím, že si nenechala to jídlo, protože já mám velký hlad." To poslední o tom, že mám velký hlad, je pravda. Avšak řečené je to spíše pro odlehčení situace.
"Byl jsem sice v pekle, ale nejsem slepý." Dodám a vložím si do úst jídlo.
"Poslouchám." Pobídnu jí. Abych pravdu přiznal, když jsem se jí svěřil s tím, jak to je v háji, tak se mi svým způsobem ulevilo.
 
Joleene "Jo" - 13. ledna 2017 23:01
joleene6101.jpg
Dumání nad jídlem

Byla bych Malovi odpověděla, ale zrovna jsem si vychutnávala první sousto steaku. Takže si musel počkat, nebo to rozlousknout sám. Šikula, zvládl to sám. Nenechám se proto rušit od jídla a místo toho to ještě spláchnu lokem piva. Musím obdivovat vervu, se kterou se pustil i do druhého jídla. To bych nedokázala nejspíš ani po deseti letech v pekle. I když bůh ví, jak dlouho tam byl on...

"Hm, v tom případě by ten poslední mohl být naše další linka v případu,"
ohodnotím a na chvilku si dám pauzu s jídlem.

"Příliš mnoho tenkých stébel,"
zamumlám a raději se zadívám do lokálu. Většinou tak komplikované věci nemusím řešit, stačí někoho vymítit, nebo si někoho najít a došlápnout mu na krk a je to. Ale tentokrát je to klubko plné špičatých trnů, u kterého je těžké hledat začátek.

Složím si ruce pod stolem do klína a přemýšlím nad svou samotnou myšlenkou ostnatého klubka nití a tím faktem, že další z bodáků by mohl být i ten jeden sedící naproti mě. Kdybych se snažila hledat podobnosti mezi ním a Davidem, určitě bych je hledala. Ale snad ani Černý, ani jiný z nich mi nehodlá tu věc po tolika letech vmést do obličeje, když doteď se tvářil, že ani on sám o tom neví. Proto raději celou vnitřní diskuzi uzavřu tím, že odsunu již bez chuti talíř.

"Klidně si dej ještě to moje, já už nebudu,"
prohlásím ještě trochu zamyšleně a potlačuji vlastní pozastavení nad tím, že jsem nesnědla ani polovinu své porce.

"Když ani Carlos nebude vědět, asi zkusím trochu anonymnější zdroje. Co máš v plánu ty?"
zeptám se, aniž bych se znovu na něj podívala, protože bych dělala ty věci, co jsem si zakázala. Místo toho si promnu krk a stále skenuji ostatní lidi a nelidi v lokále.
 
Vypravěč - 13. ledna 2017 17:42
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky

Strop ti skutečně neodpoví na tvou otázku. Nicméně by na ní mohl odpovědět, ten kdo se nachází v kuchyni společně s kávou. Mít kávu i přes skoro konec světa je vlastně luxus. Ovšem vzhledem k tomu, že tento celý bunkr tak působí, se nedá ničemu divit. Patrick si to uměl zařídit. Jak dlouho to všechno shromažďoval? Jako kdyby čekal, že něco takového nastane. Možná to bylo díky tomu, že si mu dala možnost žít a on si uvědomil cenu života… nebo čert ví?

V kuchyni nalezneš sedícího Kazatele, který si čte knihu, na očích má stále sluneční brýle. Knihu velmi dobře poznáváš… nejlepší fantasy na světě a to Bible. Hrníček s kávou, ze kterého se line ta naprosto úžasná vůně, má položený na stole.
Když si tě všimne, odloží knihu a posune si brýle na špičku nosu.
"Ah, také nemůžete spát, slečna Bulletová?" Vstane, aby ti bez hloupých otázek nalil do hrníčku kafe, které je ještě v kávovaru. Položí jej před tebe, z ledničky vytáhne mléko a ze skříňky cukr se lžičkou, nechá na tobě, aby sis to dochutila podle představ.
"Víte, že poušť nebyla stvořená s úmyslem, aby všechno zničila, ale s myšlenkou, to zničené napravit?" Sdělí ti svou myšlenku a napije se z hrnku. Nečeká na odpověď a místo toho pokračuje.
"Poté, co vaše já v této realitě zabilo Boha, stejně jako svou lásku. Zjistilo způsobené škody a využilo tak toho, že jí nebude nikdo bránit v tom, aby mohlo ukradnout něco, co Černý střežil jako oko v hlavě, kdyby ta chvíle měla nastat." Zdá se, že máš pokračování toho, kde tvůj sen skončil a to, jak to vlastně s tou pouští bylo.
"A to Mitras. První oheň ve vesmíru a poslední. Který měl spálit celý vesmír a z popele naší existence pak pohnojí půdu pro další vesmír." Poušť měla být tedy o napravení škod. Válka nepanovala pouze v Nebi, ale zasáhla i sem a pustošila tvůj domov.
"Jenže v rukou nesprávné osoby, byla způsobena Poušť, místo toho, aby se vše vrátilo do původního stavu." Jak se to zpívalo v jedné písničce? Cesta do pekel je dlážděná samými dobrými úmysly.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 13. ledna 2017 16:09
nickystela268084851.jpg
Poušť - sen

Království nebeské dostalo, jak vidno, pěkně na prdel. Musím se nad tím ušklíbnout potěšením, protože nějak tak jsem si to v koutě duše představovala, když jsme se o válce s nebem bavili. Tedy až na ten detail, že při tom zničíme Zemi...

Nacházíme zde posledního z božské pětice a malou Juno k tomu. Představte si ten pocit, kdy se vám podaří vylít na sebe hrnek právě uvařeného čaje - přesně to jsem cítila hned duálně, když do mě udeřilo poznání svých dětí. Dospělých.
Teď si ten pocit vynásobte tak, jako by šlo o kýbl a někdo ho na vás vylil se štaflí. Tak se cítím teď, když hledím na malé dítě, které má být moje. Vždyť i mé já to potvrzuje, když k ní promlouvá.

Přesně vím, co bude následovat, protože odhodlání v očích mého já je neústupné a eliminuje jakýkoli odpor, který se jí postaví do cesty. Zabije ho, nebo při tom sama umře, jiná cesta není a jelikož vím, že tohle setkání musí přežít, kvůli nenarozenému Kainovi, tak je výsledek zřejmý.

Ale no tak, maličká...
Pozoruji jak se holčička schová za sloup, místo aby odešla, jak bylo řečeno. Mé já si to nezkontroluje, což je chyba. Rozhovor těch dvou mi pomalu odhalí proč to celé vzniklo.
Luc mě podle všeho dokáže nějakým způsobem přinutit k čemukoli on řekne. Nelíbí se mi to a naprosto chápu rozhořčení svého vlastního já.
To je takovej debil!
Mám chuť to zakřičet, ale stejně by to nic nezměnilo, tak proč se namáhat. Určitě jeho slova zněla "Dokud budu živ, tak mu neublížíš." tím pádem teď je mé já skutečně volné. Už chápu prvotní slova ve vile... Jeho smrtí padly poslední řetězy. Přesto... Ztráta druha a otce dítěte číhajícího v ústraní, ji bolí. Vztek je špatně kontrolovatelná emoce a teď s ním mám ještě větší problém. Nejen s ním.

Smrt Černého byla nevyhnutelná, ale jeho poslední slova byla... Divná. Cítila jsem každou buňkou svého těla, že to bylo mířené na mě a ne na mé druhé já.
Naberu vědomí a pořád mi jeho slova zní v hlavě.
Nemusí to tak skončit.
Ne. Nemusí.
A v okamžiku, když tak koukám do stropu, se zamčím poznáním. Napadla mě teorie, která se mi vůbec nelíbí, ale tak jakože fakt vůbec.
Celé mi to zní jako pokud Černého, aby mě všemi dostupnými prostředky někam vmanipuloval... Jenže jak by to udělal, když tady je mrtvý? Leda, že... by už celá poušť byla jakási snová iluze. Však Bůh celou dobu nechtěl abychom byli spolu, a je mi jedno jestli se naklonovak nebo rozpoltil.
"O co se snažíš, ty zmrde, co?"
Zavrčím do onoho stropu, ale odpověď neočekávám.

Místo abych se pokoušela dál spát, vzbudí můj zájem vonící kafe a pobuzená osoba, která ho připravuje.
Aspoň zjistím kolik je hodin...
S tím se vyškrábu z pelechu, vyhrábnu jeden Johnův kabát, skládající se z tenké vrstvy původního materiálu a spoustu nánosů špíny, záplat a kdo ví čeho všeho ještě. Využiji ho jako župan, protože plánuji dát kafe a jít si ještě na hodinku, dvě pospat.
Z toho jak se cítím jsem spala tak dvě hodiny...? Plus mínus...
Odhadnu si sama a jdu se o tom přesvědčit. Ještě před odchodem strčím do kapsy kabátu jednu pistoli a s pocitem vlastního bezpečí mířím směr kuchyň, příprava nápoje a zjištění času.
 
Malcolm *Mal* - 12. ledna 2017 23:12
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Moje první jídlo po dlouhé době
Jo

"Davida?" Zopakuji nechápavě. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že to je vlastně Luciferovo jméno pod kterým tady vystupuje.
"Jo jafně, už fím." Zahuhlu s plnou pusou a dožvýkané sousto spláchnu pořádným lokem piva. Je mi tak nějak jedno, že nedodržuji pravidla společenského chování a věci kolem toho, že by se nemělo mluvit s plnou pusou. Chce si povídat, tak si povídáme.
"Je to velmi pravděpodobné, že tam kde bude on, tak bude ona." Pronesu už s prázdnou pusou a chvíli uvažuji, jestli si je vědoma, co vlastně Lucifer provedl Nicky Bullet. A to, že jí zabil a vrátil zpátky mezi živé tím, že se s ní podělil o své schopnosti a stvořil tak první svého druhu. Tak nějak počítám s tím, že o tom ví něco svého. Stala se hitem, o kterém se rozneslo všude po nadpřirozeném světě a který chtějí všichni vlastnit či zničit.
"Ten druhý se v aréně neukazoval, vlastně se celkově neukazoval moc na očích. Neví se o něm pořádně nic." Za to Charles to zvládal za oba dva. I přestože víme, jaké má schopnosti Charles, mi přijde najednou Frederic nebezpečnější, neboť se o něm neví zhola nic.
Dojím své první jídlo během toho, když pokládá otázky a vzápětí se mi nese nášup.
Všimnu si toho, jak mne sleduje, i když jen letmo. Kdo ví, co si o mně musí myslet. Byl jsem v pekle. Možná se jí žene hlavou otázky ohledně toho, jestli se mi má věřit.Nebo mne prostě jen lituje. Paranoiku. Okřiknu se a raději pokračuji v jídle. To mi zatím ze všeho nejvíc, jde nejlépe.
"Pokud vím, tak žije. Dál nic víc. Jako jediného ho ušetřila, avšak není známo, z jakého důvodu to udělala." Vlastně mne to celkem překvapuje, že ho jako jediného nezabila. Zavraždila své rodiče, své bratry a ten jediný vyvázl. Nikdo se mi nepochlubil s tím, proč tomu tak je. Mohu jenom hádat.
Nechápavě se na ní podívám. Nestačí fakt, že ten jeden je schopný skoro každého přinutit k tomu, co jen on chce. Ano říkám, skoro každého, protože když to zkoušel proti Andrasovi, neměl šanci. Andras jej ještě navíc potrestal za jeho opovážlivost.
"Je toho tak nějak moc." Shrnu naši celkovou situaci poté, co jsem dojedl i to druhé jídlo, zapil to posledními doušky piva. Byl na to skutečně smutný pohled. Neboť nemám nejmenší tušení, kdy něco takového ještě zažiju. Nemluvně o tom, že bych ještě rád zavzpomínal na to, jaké to je se osprchovat a konečně ze sebe smýt ten pach pekla.
Nemám však, kde bych se zašil a na to, abych někoho prosil o pomoc, jsem moc hrdý. Neboť hrdost je to jediné, co mi zůstalo.
 
Joleene "Jo" - 12. ledna 2017 20:13
joleene6101.jpg
Sbližování nad jídlem

Přikývnu, když začne mluvit o sourozencích, ale brzy se zarazím a překvapeně se zastavím s rukou se sklenicí na půli cesty k mojí puse. Nakonec se pousměji a obdivně hvízdnu. Sklenici s pivem vrátím zpět na stůl.

"Tak to se nám ten kruh krásně uzavírá," řeknu spíše pro sebe než pro Mala.

Naneštěstí už bylo přineseno jídlo. Zdvořile poděkuji tomu, kdo jej přinesl a pak se trochu zdrženlivě do jídla pustím. Na rozdíl od svého spolustrávníka nemám nutkání to všechno do sebe naházet. Vlastně obecně vzato nemám vůbec velký apetit. Pomalu ujídám brambory a přemýšlím o tom všem. A pak mě napadne, že bych to mohla rozebírat rovnou i s Malem.

"Takže tím spíše je potřeba najít Davida, protože buď bude s ní, nebo jí bude na stopě, nebo nějak v tom celém zamíchaný uprostřed..." napíchnu další bramboru, ale vidličku nechám viset ve své ruce.

"Víme něco o tom druhém sourozenci? Ten jeden umí ovládat mysl tak silně, že dokáže zmanipulovat i jedince, co sami umí ovládat myslí. Jakože toho asi nejsilnějšího v celém městě, ne-li kontinentně,"
sdělím své částečné informace a nakonec si dám bramboru.

Jen po očku sleduji, jak se láduje tím vším a vůbec se mu nedivím. Jídlo je tu dost dobré. A jestli skutečně byl v pekle... Potřepám hlavou, abych s ním přestala soucítit. Peklo není fér, ani procházka zahradou, ale on je velký kluk a určitě to nějak přežije.

"A co to poslední ze sourozenců? Víme něco o něm? Co je zač, jestli žije a tak?"
zeptám se ho, i když některé věci pak stejně asi budu dohledávat pomocí svého miláčka doma. "Hm, a taky bude potřeba zjistit, jestli je Andras nějak nevylepšil. Přeci jen, když je přivedl zpět, mohl jim dát něco navíc do vínku..."
 
Vypravěč - 12. ledna 2017 13:36
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - sen
Nicky

Kdo přesně byl, ses dozvěděla ve chvíli, co si došla až do velkého sálu, jež postrádal svou velkolepost, neboť byl podobně poničený, jako celý palác.
Na něčem, co bývalo trůnem seděl Černý, postrádal to kouzlo co předtím, když zachránil život Lucovi, poté co další barevní měli v úmyslu jej zničit, neboť je poslal, kam slunce nesvítí.
Na jeho klíně seděla právě Juno, jež si hrála s panenkou, šestiletá holčička, jež ti tolik připomínala samu sebe v šatičkách, když si všimla své matky, rozeběhla se k ní.
"Vydrž chvíli, maličká. Běž si hrát ven. Máma tu musí něco vyřešit" Prohlásila k ní, nechala se obejmout a rozhodně pokračovala Černému vstříc. Juno jí částečně poslechla, avšak schovala se za jeden ze sloupů a pozorovala dění, jež nebude zrovna pěkné.
"Věděl jsem, že přijdeš a dokončíš, co jsi začala." Stále sedí rozhodně a notnou chvíli vypadá, tak jak si ho pamatuješ a ne, jako zlomený muž, čekající na konec.
"Neměl právo to dělat. Přikázat mi, abych tě ušetřila. Neměl ti zachraňovat život. Potom všem, co si mu udělal." Zatím zůstala u slov.
"A kvůli tomu si ho zabila?" Vstal ze svého trůnu a přešel pár kroků k ní.
V démonickém já se cosi pohnulo, uvědomění si toho, že Lucifer se už nevrátí zpátky. Jako kdyby si to byla zase ty, před tím vším.
"Nešlo to jinak." Zavřela oči a zavrtěla hlavou. Po tváři jí stékaly slzy. "Měla jsem na něj strašný vztek… a ještě k tomu všemu ta hloupá podmínka, až po jeho smrti." Zavrtí hlavou. Víš moc dobře, co se v ní odehrává. Onen souboj, který si sváděla, když si málem zabila Kaina, než na sebe upoutala originálně pozornost Juno.
Stejně jako předtím Lucifer, tak i Černý došel až k ní s úmyslem jí obejmout. To se mu však stalo osudným, probodla jej.
"A za to všechno si mohl ty." V očích Černého však nevidíš překvapení, když se kácí k zemi. Avšak něco jiného. Věděl, že se to stane a ta chvíle přijde.

"Nemusí to tak skončit."[/b] Zněla jeho posledního slova, jež byla mířená jen pro tvé uši. Prostě si věděla, že to tak je.
Probrala ses. Byla si zpátky v Johnově pokoji, zpátky v Poušti.
Nemusí to tak skončit. Znělo, jako ozvěna Jeho poslední slova.
Odněkud z kuchyně si zaslechla zvuky, někdo měl problém se spánkem podobně jako ty a linula se odtud vůně kávy.
 
Malcolm *Mal* - 12. ledna 2017 12:33
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Jídlo
Jo

Něco se sice ohledně Díry do pekla doneslo, ale nikdy jsem tam nebyl.
Nepopírám, že si tady majitel podniku, nezvládne sjednat pořádek. Už když jsem ho viděl, tak jsem měl chuť zalézt do kouta a tvářit se, že tu nejsem. Fajn, trošku jsem to přehnal, ale rozumíte my, co jsem tím chtěl říct. Věřím, že by toho byl schopen, kdyby byla potřeba. Nemluvně o tom, že můj šestý smysl si myslí, že pod barem schovává nějaké zbraně v případě nutnosti.
Zarazím se, když promluví ohledně nevychovanosti. Měl jsem strašnou žízeň, že jsem zapomněl na zvyky, které se tu mají, jako například, než se napijete tak si na něco připijete. Omluvně jsem se na ní podíval a pohledem vyhledal Carlose, který jako kdyby to věděl, co po něm chci a už nesl další pivo.
Zvláštní… Pokrčím rameny a teď se rozhodnu počkat, abych si mohl přiťuknout s Andělkou, mezitím co vede dlouhý monolog.

"Vím, jak vypadají sourozenci Crownovi. Charles a Frederic. Taky vím, zřejmě něco, co ty ne a to, že mají ještě dva sourozence: Patricka a Veronicu, dvojčata." Andras několikrát navštěvoval mou celu, protože jsem byl jeho majetkem a svěřoval se mi, když jsem se dával do kupy. Byly to pohádky před spaním. Zřejmě si myslel, že se z těch končin nedostanu nebo kdo ví z jakého důvodu. Možná to bylo mým ksichtem, kterému se prostě chcete z nějakého důvodu svěřit.
Nemluvně o tom, že jsem měl tu čest stát v aréně s Charlesem, který si zkoušel své schopnosti. Tolik smrtí, které jsem si způsoboval sám, díky tomu, že to řekl.
Také se mi svěřili s něčím, co by mohlo spoustu věcí tady kolegyni vysvětlit.
"Jejich sestra Veronica, zabila Charlese a Frederica, aby se jim pomstila, za to co jí provedli." Nevím, jestli se mne tehdy pokoušel vyprovokovat tím, že to všechno, co si chudák dívka musela prožít, popisovali, či mne chtěli zmást… nicméně se jim to podařilo. Nesnášel jsem násilí na ženách.
"Ale v té době se už jmenovala Nicky Bullet." A právě Nicky Bullet se podařilo něco, co snad ještě nikomu a to hýblo jak s Peklem, tak s Nebem. Z toho důvodu se Andras vykašlal na jakési udržení rovnováhy a pořádku, rozhodl se jí zmocnit všemožnými prostředky a právě proto otevřel bránu Charlesovi a Fredericovi, aby vypátrali svou sestřičku.
Možná to byl právě důvod, proč mne Černý vybral. Skutečnost, že jsem věděl, protože i přes ta muka a skutečnost, že se už nikdy nedostanu zpátky, mne to vyprávění o tom, co se děje nedeptalo, ale drželo. A Andras se rád chlubil.

Jídlo bylo po chvíli přineseno. Pokusil jsem se udržet na uzdě a aspoň popřál dobrou chuť, než jsem se do toho pustil, jako kdybych několik let nejedl. Dávajíc tak Jo prostor na otázky. Něco mi říká, že jich bude ještě hodně.
K tomu bydlení jsem se ještě nedostal a jsem moc hrdý na to, abych si přiznal, že s tím budu potřebovat pomoc.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 12. ledna 2017 11:39
nickystela268084851.jpg
Poušť - sen

Mé já mizí ze scény a přichází jiná známá osoba. Smrt jsem viděla jen letmo, kráčela si tehdy ke mě v klidu a nespěchala. Možná měla, kdyby si odpustila pomalou chůzi, mohla mě odtáhnout a nemuselo se nic stát.
Z jejích slov se mi udělá zle. Má pravdu. Luc je hlupák... Ale... Malá Juno tu někde musí být, když o ní Smrt mluví. Kde je?

Otázka zůstává bez odpovědi. Boj který nastane má jasného vítěze, protože vím, co se stane.
Tohle není jen tak obyčejný sen...
Dojde mi. Upřímně doufám, že se pletu, ale obávám se, že ne.
Necítím nic.
Tenhle stav znám až moc dobře. A v jednom z nich zabiju Luce. Pokud se vrátím. Pokud si spolu začneme. Pokud to dotáhneme až takhle daleko.

Scéna se mění, naposledy se ohlédnu za Lucem.
"Blázne."
Utrousím s povzdechem.
Místo toho všeho se objeví brána do které mé démonické já bez zaváhání vstupuje. Kam míří mi je jasné hned.
No pěkný...
Vidím, že boje tu už proběhly, je tu pusto, prázdno, ticho. Hrobové ticho. Ale zdá se, že někdo hněvu mého já při první návstěvě unikl. Kdo a proč?
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25109601020813 sekund

na začátek stránky