Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 12. července 2021 08:24
zuli(1)9756.jpg
Téměř u cíle
Damien

Jeho úsměv mě povzbudí v tom, abych dál nekazila morálku. A tak mu jej oplatím a přikývnu. Už se dál starostlivě neptám, jak je na tom a soustředím se na cestu. Očima prohledávám plochu před námi, zda zase neuvidím nějaký další pohyb. Po další hodině cesty jsem už trochu klidnější. Po té další už si jsem poměrně jistá, že tamti muži nás už nechají být a že naším problémem se stává už zase Damien a jeho zranění. Všímám si na to zvolňujícím se tempu. Zastavím se s ním, když prohlásí, že potřebuje další prášky. Sjedu jej skepticky pohledem, ale nahlas neřeknu nic, jen si vyndám z batohu láhev s pitím.

"Však jsem nic neřekla, Damiene. Asi bude lepší, když si je vezmeš, než abychom si dávali odpočinek. Bude lepší, když se dostaneme do města, co nejdřív. Kdybych věděla o nějakém úkrytu tady, tak navrhnu si spíš zkusit odpočinout, ale takhle... Vem si kolik potřebuješ. Jen to nepřežeň," odpovím s pokrčením ramen. Tohle rozhodování za dva mi moc nedělá dobře. Nejsem na to zvyká a cítím zodpovědnost.

"Nebudu lhát, jsem unavená a bolí mě to rameno z předevčírem, ale není to nic, co bych nezvládla. Nemusíš si teď o mně dělat starosti. Až se dostaneme do bezpečí, tak si dobiju baterky raz-dva," ujistím ho a pohladím ho rukou po zádech a pousměji se na něj. Z otázky, kterou položil a z toho faktu, že mužská ega jsou opravdu křehká, tipuji, že mu tohle vědomí, že ho táhnu já, nedělá dobře. "Navíc si tě můžu osahat a rozhodnout se, zda bude někdy stát za to tě svléknout k těch věcí," dodám vtip a mrknu na něj. Přece jen, odhaleného jsem ho viděla už mockrát za těch posledních 14 dní.
 
Joleene "Jo" - 11. července 2021 19:37
joleene6101.jpg
Vyčerpaná
Mal

Nevím, jestli Carlos ještě vidí, ale na jeho slova přikývnu. Dva dny jsou přesně to, co jsem chtěla. Budu moct díky tomu klidněji spát a zotavovat se. Unaveně díky tomu vydechnu, když se začnu probouzet ve svém těle. Spojené ruce na břichu nechám volně se rozplést a spadnout na matrace. Dřív, než jsem si cokoliv dalšího uvědomila a nebo zhodnotila, jestli to dělat, se tváří přitisknu k příjemně teplé ruce, kterou mě Mal hladil po tváři. Otevřela jsem zdravé oko a bezpečně jsem našla jeho obličej. Hlavně jsem se dívala do jeho lidského oka.

"Domluvila jsem mu," odpovím unaveně. "Za dva dny musím za ním zajít, jinak si z vás dvou udělá primární terč na střílení."

Jeho něžný dotek ruky mi poskytuje nevídanou útěchu a příjemné pocity. Vím, že bych chtěla, aby se mě dotýkal víc, abych se mohla stočit v jeho objetí a prostě jen dýchat a vnímat jeho tělo u toho mého, slyšet jeho srdce bít v pravidelném rytmu. Ale část mě mi zakazuje si o to říct a dovolit si takový luxus jako je příjemný pocit. Vím, že si takové věci nezasloužím.

"Takže očekávám masáže, drinky s paraplíčkem a načechrané polštáře," pousměji se mírně na něj a dovolím si tak nechat problesknout starou dobrou Joleene, kterou jsem bývala, když jsem Mala poznala. Najednou mi, díky jeho přítomnosti a toho že on i Carlos stáli byli naživu, vůbec šlo si takovou Joleene vybavit.
 
Damien - 11. července 2021 18:45
fffffff1207.jpg
Na cestě
Zuli

”Jo, asi máš pravdu.” Jestli na nás číhali ti tři, tak je možné, že tu opravdu budou další. Ruku jsem měl proto celou dobu položenou na zbraň v pouzdře a byl připraven.
”Cítím se mnohem lépe. A jo, zvládám.” Pronesu a vykouzlím na své tváři povzbudivý úsměv.

Šli jsme o něco rychleji než předtím, což bylo opravdu skvělé. Bohužel energie ze mně začala po dvou hodinách cesty vyprchávat. Zbývala nám už necelá hodina cesty. Tělo mně bolelo a já ho musel nutit, aby mně poslouchalo. Snažil jsem se to na sobě nedat znát. Což vzhledem k tempu, kterým jsem šel, bylo naprosto zbytečné. Prášky proti bolesti zřejmě přestaly fungovat.
”Budu si muset dát další prášky proti bolesti.” S tím zastavím a hrábnu do kapsy. Vím, že bych s tím měl šetřit. Jenže teď je opravdu důležité, abychom se dostali na potřebné místo a vybrali si odměnu za odvedenou práci.
”Vím, že s tím asi nesouhlasíš. Ale potřebujeme se tam dostat a já už melu z posledního.” Nakonec se přiznám ke své slabosti, i když byla naprosto očividná.
”Ty z toho, že mně táhneš, musíš být taky dost unavená.” Dojde mi. Snažil jsem se na to nemyslet, protože si připadám fakt hloupě. Tahle situace mně vážné rozčiluje. Kdybych se víc udržoval v kondici, třeba by se nic z toho nestalo a já bych to víc ustál. Jenže pozdě bycha honit a mám tak aspoň nějaký nový směr po kterém bych se měl vydat.
 
Azula *Zuli* - 11. července 2021 17:43
zuli(1)9756.jpg
Zázraky do dvaceti kroků
Damien

Uvědomovala jsem si, že by bylo lepší posednout jejich velitele. Ale sakra, já ani nevěděla, jak to dělám, natož abych dokázala pořádně směřovat kam moje mysl půjde. Ani jsem na ně neměla výhled, takže jakékoliv míření bylo passé. Ale i to, že se mi přes rty nakonec vydrala ta slova jsem brala jako obrovskou výhru. Zbytek boje o jeho kontrolu prohrávám, a tak se nakonec nechávám vykopnout s vědomím, že aspoň něco jsem udělala.

***

Rytmus kroků je to první, co vnímám. Pomalu začnu ovládat nohy, odtáhnu hlavu od Damiena a přestanu se o něj opírat. Ovládat něco tak rytmického mi pomohlo si utřídit myšlenky a probrat se z toho malátného stavu, kdy se moje duše urovnává zpět v mém těle. Zamrkala jsem a začala se i dívat na cestu před námi. Uslyšela jsem svoje jméno, ale v první chvíli jsem se nezvládla ozve a jen si hlasitěji povzdechnout.

Hlavou jsem otočila až když jsem zaslechla ten výkřik. Přimhouřila jsem oči a snažila si dát dvě a dvě dohromady. Možná se jim nelíbil jeho vzdor? Možná se báli toho, že by mohl být posedlý? Netuším. Ale necítila jsem se příliš heroicky, i když Damien zněl naprosto nadšeně z toho, že jsem to zvládla. Polkla jsem a ohlédla se na něj. Když jsem viděla, že vypadá mnohem lépe a odhodlaněji než před chvílí, tak jsem neměla sílu mu tu iluzi brát. Pousměji se na něj.

"Jo, zvládla. Ale byli tři. Měli bychom si pořád dávat pozor," řeknu nakonec tak upřímně, jak to jde, aniž bych zradila jeho odhodlání. Pevněji se Damiena chytnu a srovnám s ním krok, aby se nám šlo lépe.

"Už je ti lépe? Prášky zabraly? Jde se ti dobře? Zvládáš?" ujišťuji se.
 
Malcolm *Mal* - 11. července 2021 17:31
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Carlos
Joleene

”Ale… zatraceně… vždyť je posedlej. Viděl jsem jeho oči.” Odporuje ti, ale na chvíli přece jen nechá balení.
”Fajn. Dejme tomu, že bych se teda zašil na ty dva dny. Ale když se do té doby neobjevíš, tak tě půjdu hledat… je to jasné?” Zavrčí vztekle a v té chvíli se spojení přeruší.

***
Bylo opravdu zvláštní ji pozorovat. Její tělo tady bylo, ale její mysl byla úplně jinde. Nemohl jsem se na ni přestat dívat. Jako kdybych měl strach, že když se podívám jinam, tak by mohla zmizet.
I přestože byla solidně domlácená a její oko byla opuchlé, stále byla krásná. Po celou tu dobu, co byla pryč jsem na ní myslel. Lhal bych kdybych řekl, že mi je lhostejná. Cítil jsem k ní něco. Něco, co mi dalo ještě větší sílu, než dělení se o tělo s Ezechielem.
Když jsem viděl, do čeho ten hlouček zmetků mlátí,... prostě jsem před očima viděl rudě. Nevím ani jak se mi to podařilo, ale zvládl jsem se vyhýbat každé jejich ráně a místo toho je všechny zmlátil do bezvědomí. Potom jsem je dal jejich těla na jednu hromadu a tu podpálil. Modlil jsem se přitom, aby duše zemřelých našli klid.

Ve chvíli, kdy se Joleene dostala zpátky do svého těla, jsem ji pohladil po tváři. Jakmile otevřela oči, tak jsem si nervózně odkašlal. Ruku jsem však na její tváři nechal být. Bylo úžasné se jí dotýkat. Až jsem zahořel touhou. Uvědomoval jsem si však, že zrovna není ve stavu na nějakou muchlovačku.
”Tak co jak to dopadlo?” Místo toho jsem se jí zeptal. Vážně mně zajímalo, zda uspěla.
 
Damien - 11. července 2021 17:09
fffffff1207.jpg
Zpátky v těle
Zuli

”Serem na to, pánové. Beztak to budou nějaký chudáci a nic nám to nepřinese. Sotva se plouží. Tohle je pod naší úroveň.” Vydralo chraplavě se ze rtů chlápka, kterého si posedla. Jeho společníci se na něj nechápavě podívali. Ten s páčidlem pozvedl tázavě obočí. To co k tomu však řekli a zda souhlasili, jsi bohužel neslyšela. Duše majitela těla převzala zase kontrolu nad svým tělem a tebe vykopla zpátky.

***

Začínal jsem si dělat starost. Zvládl jsem popojít dvacet kroků. Každý jsem počítal, protože jsem se do každého dával zbytek svých sil, které mi pomalu začali ubývat. Modlil jsem se, aby se Zuli vrátila zpátky v pořádku. Neměl jsem to vůbec vymýšlet. Zatraceně co jsem si to vlastně myslel?
”Zuli?” Zeptal jsem se, když jsem si všiml, jak otevřela oči a svou váhu přesunula ze mně. Teď mně zase podpírala pro změnu ona.
”Jsi v pořádku?” V odpovědi jsme však byli vyrušeni vzdáleným výkřikem. Nikdo se nás však nepokusil přepadnout. Takže jsem to bral jako úspěch.
”Zvládla si to. Zachránila jsi nás.” Na mé tváři se objevil úsměv a do těla se mi vlila nová energie. Musíme se tam dostat za každou cenu. Vybrat peníze a potom si užít chvíle klidu. S touto myšlenkou jsem se cítil silnější. A taky nejspíš i v té stejné chvíli zabrali prášky proti bolesti.
 
Azula *Zuli* - 11. července 2021 16:37
zuli(1)9756.jpg
V cizí mysli
Damien

Krátce mu stisknu ruku, když mě ujistí, že mi věří, že to zvládnu. Zhluboka se nadechnu, opřu se trochu o něj hlavně hlavou a pak se začnu soustředit. Strach se pokusím odsunout stranou. Obava o nás oba v současné situaci byla momentálně větší než ta ze vzpomínky. A já stejně vždy byla tak trochu hazardér.

***

Bylo to fascinující. Najednou jsem stála jinde. Těžiště těla jsem měla trochu jinde, postoj jak by smet. Přelétla jsem pohledem po kolezích a jejich výzbroji. Maličko mě uklidnilo, že to jsou staří muži. Nebyli to merzosti, nechtěli nás zabít, jen okrást. Fascinovaně jsem si potěžkala pálku, co jsem držela v rukou, které nebyly moje. Když jsem si všimla, že tělo reagovalo na můj nenápadný impulz, dodalo mi to odvahy a rozhodla jsem se testovat dál.

*Serem na to, pánové. Beztak to budou nějaký chudáci a nic nám to nepřinese. Sotva se plouží. Tohle je pod naší úroveň,* snažím se protlačit myšlenku až k ústům. Zamračím se. Najednou se cítím jako vetřelec. Je to pocit jako když člověk sedí v přeplněném vlaku a tísní se na něj další lidé v kupé, co neuznávají systém místenek. Netuším sice jak - ostatně v tomhle prostředí netuším nikdy nic - ale pokusím se vzdorovat.

*No, tak nech mě tady staříku, ještě chvilku. Poslouchej. Mám samý skvělý nápady,* promlouvám spíš k sobě než k němu. (54%)
 
Joleene "Jo" - 11. července 2021 16:19
joleene6101.jpg
Když chlapi neposlouchají
Carlos

Překvapí mě jeho závěr. Obočí mi vyletí nahoru, až mě v čele trochu píchne. Vyvalím na něj oči a sleduji, jak si sestavuje zbraň a uklízí tábořiště. Navíc cítím, že se moje spojení ruší. Sakra, takhle to nemůžu nechat! Vždyť je to teď ještě horší než předtím.

*Takhle to nemůžu ukončit. Ta rohatá potvora by se mi smála!* popudí mě v duchu i jen ta představa toho, jak by si mě podal. Jazyk na to měl ostrý dost.

"Carlosi, sakra, poslouchej mě. Malcolm mi neublížil. Kdyby se o to jen pokusil, tak ho pošlu zpět do arény dřív, než se mu ta myšlenky zformuluje! Ale jestli se mu pokusíš ublížit, tak přísahám, že si to budeš muset vyřídit pak se mnou. Jasný? Carlosi, sakra. Nejsem malá holka. Chtěla jsem jen, aby sis nedělal starosti. Jdi zpět do krytu. Přijdu. Už tohle spojení dlouho neudržím, a nejsem si jistá, zda se mi povede zase. Takže, za dva dny u tebe, jo? Uvař třeba chilli," vyštěknu na Carlose prudce, ale pak se snažím uklidnit. Dost mě stresuje i to, jak cítím, že mě opouští síla udržet tohle spojení.

"Nenuť mě, abych šla na další sebevražednou misi, jak tě zachránit. Vychlaď piva," požádám nakonec. Pousměji se krátce na něj krátce.
 
Damien - 11. července 2021 14:09
fffffff1207.jpg
Boj o mysl
Zuli

Na její otázku jsem jen kývl hlavou. ”Věřím ti, že to zvládneš.” Šeptl jsem tiše. A připravoval jsem se, jak na mně spočine její váha.
Říct, že je Zuli jako pírko by byla lež. Ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout. Možná, kdybych se necítil tak mizerně, tak to bylo mnohem jiné. Na sucho jsem polkl, s námahou se pokusil o něco popojít.
Snad bude v pohodě. Snad bude v pohodě. Měl jsem o ní opravdu strach. Ještě to tolik neovládala a bál jsem se, že by se to mohlo nějak pokazit. Co kdyby zůstala uvězněné v něčí mysli? Zatřepal jsem hlavou. Takhle jsem nemohl myslet. Podíval jsem se mimoděk na její hruď. Tentokrát tělo dýchalo samo od sebe. Aspoň něco pozitivního.
Stále jsem nezapomněl na její první pokus, kdy jsem ji musel dát dýchání z úst do úst, aby mi neumřela.
No tak pospěš si. Ponoukám jí v mysli a čekám.

***Aka PJ***

Bylo to jiné než včera. Mnohem snadnější. Dostala ses do k němu, ovládla jsi tělo a viděla před sebou kumpány pana posednutého. Byli to dva celkem hromotluci. Pravděpodobně v minulosti pracovali na stavbě, bylo jim zhruba kolem padesáti. Což bylo docela nepodstatné. Důležité bylo, že jeden byl ozbrojen pálkou a druhý páčidlem. Ty sama jsi v ruce držela pálku.
”Takže na ně vystartujeme. Zmlátíme je a vezmeme jim, co mají.” Pronesl ten s páčidlem, který byl nejspíše váš vůdce. Tvůj kolega něco souhlasně zamručel.
”Až vám dám znamení.”
Z ničeno nic si pocítila tlak, jak se mysl původního majitele těla pokouší tě vyzvat na souboj. Takže to narušilo to, o co ses doposud pokoušela.
(Hoď si. Přehoď 88%)
 
Vypravěč - 11. července 2021 13:48
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Carlos
Joleene

S přimhouřenýma očima tě poslouchal. Z jeho pohledu jsi byla schopná vyčíst, že tomu celému ani v nejmenším nevěří. Což ti následně potvrdil i slovy.
”Našla jsi Mala? Vězní tě… samozřejmě… Určitě tě očaroval. Proto se mně pokoušíš takto kontaktovat.” Rychle svou zbraň složí zase dohromady.
”Já ti říkal, že je nebezpečnej. Proč si mně neposlouchala? Dokážeš mi říct, kde jsi?” Začne si rychle balit svoje věci, zřejmě zde měl nějaký provizorní tábor.
”Až ho najdu, tak ho zastřelím a nebudu váhat jako předtím. Omlouvám se… je to moje chyba. Vydrž prosím.”
Cítíš, že ti moc času nezbývá, abys mu to vysvětlila. Jako kdyby tě něco táhlo zpátky. Možná kdybys trénovala, tak bys byla schopná vydržet. Ale tohle je vlastně poprvé, co ses o něco takového pokusila.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24728393554688 sekund

na začátek stránky