Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 08. července 2021 16:06
joleene6101.jpg
Další uzavřená dohoda, sakra
Mal, Ezechiel

Nemám sílu myslet na to, jestli je to celé dobře vymyšlené, past nebo něco podobného. Jsem domlácená, unavená a jedu na rezervu už příliš dlouho. Pravda, to, že jsem objevila živého Carlose a dokonce i Mala, mi trochu zlepšilo mou mizernou náladu posledních několika týdnů. Ale necítila jsem, že bych nad něčím vyhrála. Dokázala jsem jen v sobě vzkřísit naději, že je ještě co zachraňovat, že má cenu dál bojovat.

Malův úsměv i dotek na tváři mě potěší, ale v duchu se nabádám, abych tomu tolik nevěřila a hledala v těch gestech cokoliv jiného, co by naznačovalo, že je to klam a není to myšleno upřímně. Ale ten nadšený úsměv, ten něžný dotek i pohled jeho čistě lidského oka mi nepřipomíná nic jiného než Mala samotného. Nevím, co přesně to bylo, co se mi na něm od začátku líbilo, ale pořád jsem to v něm viděla. Nejraději bych se jím nechala dál hladit a v jeho objetí, nebo jen s dotekem ruky na mé tváři bych odplula do říše snů. Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou. Nemohla jsem.

"Jak dlouho jsem byla mimo? Po setmění jsem měla schůzku s Carlosem. Vydal se se mnou tě hledat. Vzal si jinou část města. Jestli tam nedojdu, bude strachy bez sebe a možná udělá něco neuváženého jakože mě půjde hledat," vysvětlím, proč si nemůžu dovolit zůstat tady ležet a odpočívat. Pokusím se vstát a syknu bolestí.

"Dojdeme za ním, vysvětlíme mu situaci a pak slibuju, že se celý den nehnu a budu se léčit. Ale nejdřív musíme najít Carlose," předložím opět svůj protinávrh a dojde mi, že pořád jen někomu oponuji. Hádám, že je to už asi část mojí osobnosti.
 
Malcolm *Mal* - 08. července 2021 15:25
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Tak tohle jsem nečekal
Joleene

”Jo tak trochu je.” Přitakám. Musí to vypadat šíleně. Vlastně jsem se nad tím předtím nezastavoval. Přišlo mi to normální. Zvykl jsem si na to. Hodlám tvrdit, že jsem toho už prožil dost.
Nad jejími dalšími slovy jsem jen přikývl hlavou. Řekl jsem jí k tomu svoje. Je naprosto zbytečné jí přesvědčovat o tom, že mně Ezechiel opravdu neovládá. Nechce tomu věřit a je to naprosto pochopitelné.

”Ale je to něco, co chceme všichni.” Ohradí se a naprosto s Ezechielem souhlasím. Nebudu mít klid, dokud nestáhnu zpátky do pekelných končin posledního zmetka.
Ezechiel jen souhlasně mručí nad jejími požadavkami.
”To zní fér.” Dohoda je tedy vykonána. Ohledně toho dalšího jen pozvedneme tázavě obočí. Následný polibek za to, ale naprosto stojí a já si ho naprosto dokonale vychutnávám. Tohle byl ten můj hnací motor kvůli kterému jsem fungoval. Fakt, že se jednou zase uvidíme.

”Taky jsem rád, že tě vidím.” Pronesu s úsměvem na rtech. ”Ze všeho nejvíc bys teď měla odpočívat. Dostala jsi solidní nakládačku.” Pohladím jí po nezraněných místech na tváři a snažím se to udělat, co nejopatrněji to půjde.
”Tuším, že na vykurýrování ti bude trvat zhruba den nebo dva? Tak do té doby tu počkáme.” Myslel jsem to naprosto vážně. Nehneme se odtud dokud nebudu vidět, že je jako rybička.
 
Joleene "Jo" - 08. července 2021 14:32
joleene6101.jpg
Plány a cíle
Mal a Ezechiel

Nezaútočila jsem. Jednak jsem se skutečně necítila na to, abych poměřovala síly s další merzostí a navíc v těle někoho, koho znám. Nechtěla jsem ho riskovat. Další věc je, že jsem předpokládala, že jsou na to oba dva připravení a zastavili by mě dřív, než by se mi cokoliv povedlo provést. Ezechielovo vyprávění mě překvapí. Skutečně tam byl? Pokouším se vzpomenout na tu chvíli, kdy jsem si myslela, že jsme dosáhli cíle, a pak se všechno pokazilo.

"Tohle je strašně schizofrenní," poznamenám, když poslouchám střídavé vyprávění Ezechiela a Mala. Mnu si při tom ruce v místech, kde jsem byla svázaná. "A ani trochu se mi to nelíbí. Ať už je v tom úmysl jakýkoliv, pravda je taková, že jiná entita je v tvém těle, Male a že tě může ovládat, když se mu to bude hodit."

Dívám se střídavě do Malových očí. Velmi těžko se tahle informace pro mě zpracovává. Mal byl teď živoucím důkazem toho, jak se všechno pokazilo. To oko se na mě vyčítavě dívalo, i když jsem si to nejspíš jen představovala.

"Zničit všechny merzosti zní jako úkol na hodně dlouhou dobu," poznamenám rýpavě směrem k Ezechielovi. "Ale fajn, pokud ti Mal věří, pokud skutečně společně vraždíte merzosti... Tak se tě nepokusím vymítat. Ale mám několik podmínek. Zaprvé, Malcolm mu můžu říkat jenom já, protože ho to rozčiluje. Zadruhé, pokusíš se v jeho těle nějakému člověku, nebo jemu ublížit, tak tě z jeho těla dostanu dřív než se stihneš pokřižovat a pak si pro tebe dojdu klidně znova do pekla. A zatřetí, teď laskavě uhni, Ezechieli, překážíš," vyjmenuju svoje současné požadavky. Opatrně se pak natáhnu pro Malcolmovu tvář, sevřu ji ve svých lehce rozklepaných a zničených dlaní a políbím jej krátce na rty.

"Jsem ráda, že tě vidím naživu, človíčku," řeknu tiše, krátce se pousměji, pustím se jeho tváře a odtáhnu se.

Částečně jsem to udělala na just Ezechielovi, obdobně jak to dělají psi s očůráváním svého území, nebo třeba kočky s otíráním se o věci. Jen ať ten démon hezky ví, že Mal nebude hloupě jen poslouchat jeho pokyny. Pokud si zachoval aspoň část vlastního myšlení, doufám, že zvládnu si ji udržet nakloněnou pro lidstvo a dobré věci.
 
Malcolm *Mal* - 08. července 2021 13:44
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Vyprávění
Joleene

”Jsi opravdu vtipná.” Konečně se ozve i on. Na mé tváři se objeví úšklebek.

”No tak fajn, rozvaž jí.” Pronese rezignovaně a já jí tak začnu, co nejopatrněji to půjde, zbavovat pout. Zůstanem však přitom připraveni na to, kdyby se jen chtěla pokusit zaútočit.
”Jestli si myslíš, že jsi jediná, kdo to tehdy totálně posral. Tak se totálně pleteš. I já jsem se podílel na sesazení Andrase a myslel jsem si, že když ho nechce nahradit Luciferův syn, tak bude nejlepší na jeho místo dosadit generála Semyazu. Ten zřejmě ve svém věznění plánoval, že se všem pomstí.” Začne s vyprávěním Ezechiel. Na chvíli se odmlčí, aby jí dal možnost to zpracovat. Protože si Joleen zřejmě nedokáže spojit jeho jméno s tím démonem, co tam s ní byl společně s dalšími.
”Takže když se to celé během momentu posralo, pokusil jsem se zachránit Luciferova syna a jeho přítelkyni. Za cenu toho, že jsem přišel o hmotné tělo. Z poslední sil, jsem zkusil zároveň najít tělo tady na zemi, abych mohl co nejvíc merzostí zničit. A podařilo se.” Odmlčí se a dává mi tak prostor, abych se dal do řeči zase já.
”Mno a tak se stalo jednoho dne, že jsem v hlavě měl další osobu navíc. S Ezechielem jsem se už potkal předtím, když jsem byl v Pekle. Snažil se to v Pekle napravit. Jenže mu to moc nešlo. A tak jsme spojili síly a snažili se, co nejvíc to půjde to tady vyčistit.” Jsem nervózní a nevím, co jí říct, abych ji přesvědčil, že to není zas tak špatné.
”Nehodlám Malcoma navždy posednout. Jen do té doby, než se nám podaří odsud dostat všechnu merzost.”
 
Joleene "Jo" - 08. července 2021 12:57
joleene6101.jpg
Slovíčkaření
Malcolm

Nemůžu uvěřit tomu, že mi tady začal vyprávět o tom, jak se nechce zbavit posedlosti, jak jen díky tomu démonovi, nebo co se to v něm usídlilo, je ještě stále naživu. Semknu pevně rty k sobě a jen tak tak se zadržím, abych něco neřekla. Zatnu čelisti a svírám ruce v pěst, abych vydržela mlčet. Nakonec se nevěřícně uchechtnu.

"Jasně, on je totiž jinej, on to s tebou myslí dobře a určitě tě po prvním rande nezatáhne do křoví cestou domů," pronesu nevěřícně. Pokusím se zavrtět hlavou, ale moc mi to nejde.

"Slyšela jsem ty historky o tom, že nějaká merzost bojuje proti těm ostatním. S jedním okem lidským a s druhým merzostí," odvětím nepříliš nadšeně. Ale jestli čekal, že jim (jemu?) padnu kolem krku a budu jim děkovat, tak se hodně spletli. Akorát mě o to víc dopaluje, že záchrana Mala zůstala na někom z pekla a ne na mě. Až tak moc jsem selhala... Odmítám také komentovat fakt, že jsem málem umřela. Nehodlám mu vysvětlovat, že by mi to zase tak moc nevadilo. Neměla bych už vůči němu a světu žádnou zodpovědnost.

"Rozvaž mě, já si pohodlněji sednu a ty mi pak můžeš vyprávět ty pohádky, co ti nakukal," pronesu kontra návrh. Nemám co ztratit a tahle situace je mi krajně nepříjemná. Nejen kvůli Malovi, ale kvůli tomu, jak jsem bezmocná. "A pokud si myslí, že jsem mu nebo tobě hrozbou i v tomhle stavu, tak mě sice těší, že mám takovou reputaci, ale těm bych nepřeprala ani tebe, Malcolme."
 
Malcolm *Mal* - 08. července 2021 12:27
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Nejsem úplně posedlý
Joleene

”Jen částečně.” Opravím jí. Nejraději bych jí hned zbavil pout, ale Ezechiel má nejspíš pravdu, že by to pro nás nebylo nejlepší. Vidí jenom to, že jsem posedlý a dává si to za vinu.
Posadím se k ní na zem.
”Mno víš...” Na chvíli se zarazím nevím, jak jí to správně říct. Něco takového asi nejde nějak správně říct. Ezechiel mlčí, ten k tomu už řekl svoje.
”Řekněme, že ty prostě vidíš jen to, že jsem posedlý a určitě máš strašnou touhu to napravit. No a já to to… ehm… nechci.” Dodám s povzdechem. Promnu si obličej. Tolikrát jsem si představoval, jak s ní o tom mluvím a vždycky to dopadlo na hovno.
”Ezechiel není jako ostatní. Vlastně díky němu se mi podařilo přežít a naopak jich sejmout opravdu hodně. Vlastně kdybych se tam neukázal včas, tak by tě nejspíš dostali.” Ještě před očima vidím, jak do ní mlátili a kopali, když byla už dávno v bezvědomí. V první chvíli se mi nechtělo věřit, že to je ona a pak jsem měl co dělat, abych ji udržel naživu.
”Takže nejdřív ti povím, jak to všechno bylo. Ty mi pak slíbíš, že nebudeš dělat blbosti a já tě pak rozvážu, co na to říkáš?”
 
Joleene "Jo" - 08. července 2021 11:58
joleene6101.jpg
Spoutaná
posedlý Mal

*Nejsem mrtvá? Sakra,* vytvoří můj mozek jednu z prvních myšlenek. *Au. Sakra.*

Pokud se ptáte tak ne, nejsem nadšená, že jsem naživu. Jednak to znamená, že dál musím bojovat v boji, kde netuším, jak vyhrát, a jednak jsem svázaná a bolí mě celé tělo. Pokusím se ještě několikrát pohnout, abych si byla jistá, že jsem tak bezmocná, jak jsem se cítila. Ale brzy jsem toho nechala, neboť se uzly zdály pevné a mým tělem s téměř každým pohybem probleskovala agónie. Sykla jsem tiše bolestí a unaveně si položila hlavu zase na matraci.

*Fajn, takže co teď? Merzorsti tě dostali. Ale někdo jiný tě svázal a očistil? To nedává smysl. Merzosti by tě nenechali naživu. Nebo jo? Co víc by si mohli přát než mrtvého anděla? Chtějí mě mučit? Ne, to ne, to by mě neočistili. Nejsou na znásilňování a krev by jim u toho kdyžtak nevadila. Takže dál, Carlos? Proč ten by mě svazoval? Ublížila jsem mu snad, když jsem byla v bezvědomí...?* probírám se možnostmi a jedním okem si prohlížím svoje vězení. Ale pak se ozvou hlasy. Natahuji uši, abych zkusila porozumět tomu, co říkají. Srdce se mi rychle rozbuší, když poznám ten hlas a co hůř, dochází mi, co se asi děje.

Asi bych neměla soudit podle očí, vzhledem k tomu jak moje oko teď vypadá, ale nemůžu si pomoct. Když vidím, jak má Mal jedno oko černé, vyděsí mě to. Ne o mně samotnou, ale o něj. Zase se dostaví ten pocit, že jsem ho zklamala. Na chvilku zavřu oko, ne proto že bych se snažila vypadat že spím, ale proto, že mě to bolí ho takhle vidět. Vydechnu roztřeseným hlasem.

"Tak je to pravda, jsi posedlý," hlesnu místo pozdravu. Otevřu oko a prohlédnu si ho. Ani netuším, co na něm hledám. Vypadá jinak až bolestivě stejně jako ten člověk, co jsem potkala v Luciferově bývalém domě a smrděl peklem.

"Co tohle má znamenat?" zeptám se, abych zastavila proud vzpomínek, které by mě bolely víc než všechny moje rány dohromady. Poukážu přitom na svoje pouta a celkově moji situaci.
 
Damien - 08. července 2021 11:52
fffffff1207.jpg
Nový den
Zuli

”Mnohem lépe.” Lehce se usměju. Jenže ona vypadá jako já včera po probdělé noci. Rozhodnu se to raději přejít mlčením. Něco mi říká, že by to nevedlo k dobrému. Nemluvě o tom, že za každé příležitosti se jí snažím krýt záda. Asi to prostě musí být vzájemné.

Její následná slova mi vykouzlí na tváři ještě větší úsměv až to trošku zabolí. Jsem rád, že jsem mlčel, protože by k něčemu takovému asi nedošlo. Nejspíš bychom se tvrdohlavě hádali o naprosté kravině.
Plánujeme společnou budoucnost. Úžasné. I v tomto případě se rozhodnu mlčet a nevyděsit jí. Zaznamenal jsem, že jí zřejmě “citové výlevy” nejdou po chuti a nejraději by se jim vyšla obloukem.
Takže si zacpu pusu jídlem a jen něco souhlasně zamručím.

Když jsme po jídle, začnu sbírat věci kolem sebe. Oddaluji tak moment, kdy se budu muset postavit. Mám trochu obavy z toho, že moje tělo bude vůči tomu protestovat.
Nicméně nakonec jsem nucen se zvednout. Kdyby nebylo Zuli, tak bych se asi svezl k zemi. Nakonec se mi však podaří přesvědčit tělo ke spolupráci. Žene mně myšlenka na to, že máme společný plán snad na lepší život.
Jsem však pomalejší a závislej na tom, že mně Zuli podpírá. Bezpečně se nám podaří vylézt ven z obchoďáku. Venku nás nečeká žádné překvapení. Bylo by fajn, kdyby ani po cestě na nás nic nečíhalo.
 
Vypravěč - 08. července 2021 11:14
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V zajetí?
Joleene

Nejsi mrtvá. To je první myšlenka, která ti prolétne hlavou. Z logiky věci usužuješ, že kdybys byla mrtvá, tak bys necítila bolest. Bolest to je přesně to co cítíš, co tvým tělem lomcuje. Připomíná ti to trochu arénu.
Ve chvíli co se chceš nějak pohnout, zjišťuješ hned další věc. Nejde to. Jsi svázaná. Jako kdybys v tomto stavu mohla být nějak nebezpečná. Vždyť jsi celá domlácená. Levé oko máš problém otevřít, ale to jen z toho důvodu, že je celé napuchlé. Nejspíš budeš mít i pár zlomených žeber. Něco ti říká, že toho hned nenechali potom, co jsi jim spadla k nohám.
Čekala bys že budeš celá od krve, ale někdo tě zřejmě očistil. A pravděpodobně i ošetřil.
Vůbec ti to nedává smysl. Obzvláště, když se rozhlédneš tak jsi v nějakém domě. Teda přesněji v nepoškozené místnosti se všemi čtyřmi zdmi a stropem. To na čem ležíš, tipuješ na nějakou matraci.
Na malou chvíli tě napadne, že tě snad našel Carlos. Ale to hned zavrhneš, protože ten by tě nesvazoval.
Nikdo tu s tebou není, ale ze dveří k tobě doléhají zvuky. Jako kdyby tam někdo s někým mluvil. Když se na ně soustředíš, uvědomíš si, že slyšíš povědomí hlas. Hlas toho, koho hledáš. Mal.

”Určitě si myslíš, že ji to budeš schopen vysvětlit?” Promluví Mal o něco chraplavější hlasem, než jsi na něj zvyklá.
”Jo, věřím jí.” Zase pronese Mal, ale tentokrát hlasem, který znáš.
”Jo, jasně a proto jsi ji spoutal.”
”No dobře. Nejspíš bude trochu vyvádět. Co jsem, ale měl dělat? Nechat jí tam umřít?”
”Ne to ne. I když by to bylo mnohem méně náročné… No dobře… tak směle do toho.”
Ještě chvíli si něco šeptem povídá sám se sebou. Než se dveře pokoje ve kterém se nacházíš otevřou a opravdu v nich stojí Mal. Jedno oko má svoje a druhé má posedlé.
”Ahoj.”
 
Joleene "Jo" - 08. července 2021 09:15
joleene6101.jpg
Na cestě do většího průšvihu
merzosti, kam se podíváš

*Simone, byla by tvoje matka pyšná? Tvoje nová kamarádka ti pomohla zabít značnou část světa během pár týdnů. Možná i tvůj táta byl na tu zkázu pyšný... Promiň, nevím jestli chci být s tvými rodiči zadobře. Zkusím to trochu urovnat,* přemítám sklíčeně o zkáze okolního světa a v duchu promlouvám k ztracenému kolegovi, přestože vím, že mě neslyší. Monology byly pro mě důležitou součástí všedních dní, jak jsem teď zase hrála více méně sólo.

Bylo mi ze mě samotné špatně. Jak čas pokračoval, já se ponořovala do temnějších a temnějších myšlenek. Byla jsem na sebe naštvaná a strachy bez sebe, když jsem jenom pomyslela na to, jak jsem Mala zradila a nezachránila jeho duši před peklem. Dokonce jsem ho donutila si projít peklem na zemi. Žaludek se mi stahuje z pocitu, že tohle moje selhání se ještě prohloubí. Co když Mala nenajdu? Co hůř? Co když ho najdu a on už bude ztracený?

Zastavím se, když uslyším ten hlas. Zarazím se a ohlédnu se po tom hlasu. Kvůli tomu zahlédnu i ostatních šest merzostí. Narovnám se a napnu se, připravená na pořádný průšvih. Protože nic jiného než naprosto fenomenální průšvih tohle být nemůže.

"Dlouho vám nenakopal někdo prdel? S radostí, stoupněte si hezky do fronty a já vás pošlu zpátky do pekla, kam patříte," odvětím mu mnohem jistějším hlasem, než se ve skutečnosti cítím. Jak se objevují další, dojde mi, že tohle pro mě nevypadá vůbec dobře. Ale na druhou stranu vím, že vyjednávat nemá cenu. Nečekám na nic a vytasím zbraň. Mířím na hlavu merzostí, střely počítám. Poslední náboj nechám v komoře, nevystřelím, nechávám si jej pro jistotu. Zbraň rychle schovám a tasím se s mačetou. Na můj styl je to dost neelegantní zbraň, ale s ostřím na jedné straně a zuby na druhé je pro současný svět ideální. Do druhé ruky si vezmu teleskopický obušek.

Podařilo se mi je překvapit a věřím, že i pár poslat zpět do pekelných končin. Jenže jich je tolik. A rozhodně nečekají v řadě, abychom si ve fér zápasu mohli porovnat naše síly. Přijde první rána, kterou nevykryji. Bolest mi rozezvučí tělo. Bráním se dál a bojuji ze všech sil.

*Tohle nemůžu vyhrát,* napadne mne. Je jich moc a já nejsem v té nejlepší kondici. *Možná bys ani neměla. Třeba tohle je ten konec. Abys nikomu dalšímu neublížila. Tvůj trest za to, žes selhala...*

Tahle myšlenka způsobí, že v jednom krytu zaváhám. Obušek mu vypadne z ruky. Merzost využije příležitosti a rozhodí mě z rovnováhy. Máchnu na obranu mačetou, ale tu mi vykroutí z ruky další. Mačeta na zem nedopadne, ale za to já po dalším ráně do obličeje jo.

*Odpusťte. Zklamala jsem. Snad už naposled...* prolétne mi myslí s bolestí jedna z myšlenek, co považuji za finální. Před očima se mi mihnou obrazy těch pár lidí a andělů, co na mě spoléhali, co jsem znala, kteří mi věřili, a které jsem bohužel zklamala.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23452997207642 sekund

na začátek stránky