Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 08. července 2021 08:35
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Po stopě
Joleene

Teď sama kráčíš zničeným místem, který tak lehce připomíná tvou duši. I ona je totiž zničená. To jak se to celé pokazilo, jí roztříštilo.
Máš pocit, že když mrkneš, tak vidíš jaké to bylo předtím. Zrovna zhruba tímto místem jste projížděli se Simonem, když jste mířili do Pekla. Kam jste pro dobro všech dojet neměli. Už bohužel bylo vykonáno a když znova mrkneš, tak vidíš zkázu za kterou jsi zodpovědná.
Teď máš jasný cíl a na ničem jiném nezáleží. Musíš najít Mala a zachránit ho. Kvůli tomu jsi tady. Když nezachráníš jeho, tak už nezachráníš nikoho. Tohle je ta zkouška. Nesmíš zase zklamat.
Zlotřilá myšlenka na chvíli vystoupí na povrch. Zlotřilá myšlenka o tom, jak jsi selhala i v tomto případě. Jak Mala ztrácíš a co hůř, jak ho zbavuješ jeho života. Bereš mu tu naději, kterou měl. Jenže jeho duše nemíří do Nebe, ale ani nemíří do Pekla. Jeho duše je navždy ztracená.
Dělá se ti to z toho zle. Začíná tě pohlcovat strach z dalšího selhání.

A právě v té chvíli, kdy jsi jím ochromena, tě obklíčí sedm merzostí. Vůbec nevíš, jak se tu objevili. Byla jsi tolik zabraná ve svých myšlenkách, že sis je nevšimla. Nejspíš tě celou dobu sledovali a teď využili příležitosti. Na chvíli ti srdce vynechá pár úderů. Mala mezi nimi však nevidíš. Což je zatím pozitivní zpráva.
”Ale, ale Andílek se nám tu ztratil.” Pronese ten nejvyšší z nich a nejnamakanější, zřejmě jejich vůdce.
”Už se tu s pány nudíme a konečně bude nějaká zábava.”
Mezitím co mele, tak si všímáš, že se k této skupince připojují další. Takže si jich zatím napočítala něco málo přes desítku.
Nejspíš se ti podařilo dostat do jednoho z jejich táborů. Kdyby ses jen pořádně soustředila, nedostala by ses do takové situace… ale kdyby je kdyby a teď je teď.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 06. července 2021 19:10
ikonka305885004063.jpg
Patent na správná rozhodování
Zachary

Já vážně ale vážně netuším, jak si mohou lidi myslet, že mám všechny odpovědi. Od rána jsem se nezastavila, protože kromě naplánované schůzky s několika učiteli magie, jsem měla hodně schůzek nečekaných a akutních o méně či více důležitých věcech z našeho města. Všichni do jednoho měli na tváři pohledy plné nejistoty a doufali, že jim já správně poradím. Jenže já nikdy nevedla město! Já nikdy nekočírovala školu magie! Já nikdy nebyla velká čarodějka, co by studovala na všech těch správných školách, u těch nejlepších mistrů. Já byla jen žena mnoha životů, co měla zpět své vzpomínky, zlomenou kletbu (doufám) a dvojčata, jež jsem viděla tak málo, že mi z toho bylo smutno. Jenže nemohla jsem ty lidi odmítnout. Byla jsem za jejich životy zodpovědná a ani při hádkách mezi sousedy jsem se nerozhodovala lehkovážně. Pravdou s ručením omezeným ale bylo, že jsem ne vždy si svým rozhodnutím byla jistá, a tak, kdykoliv jsem měla znalé lidi po ruce, nechávala jsem je diskutovat o problému, nadnášela jsem řešení a čekala na odezvu, která mi mnohdy pomohla rozhodnout se naprosto jinak, než jsem zprvu zamýšlela. Zjistila jsem, že když se to dělá opatrně, lidé si stejně myslí, že jsem to celé rozhodla já a děkují mi. Ne, že bych to dělala pro jejich díky. Ani jsem nechtěla být jejich modlou, nebo panovníkem. Ale když jsem viděla, že se jim viditelně ulevilo, cítila jsem se lépe. Ale ani toto mi neodpomohlo od bolesti zad, kterou jsem cítila a pocitu drtivé zodpovědnosti, jež jsem cítila na svých zádech.

"Amando, dohlédni prosím na to, že se nové rozpisy dostanou ke všem učitelům. A ať se Rosman domluví se starostou na těch školách. Je třeba lidi zaměstnat a to především děti. Kdyby na tom trval, řekni mu, že zítra ráno se s ním mohu setkat a promluvit si o tom osobně," rozdám úkoly, než se podívám na hodiny.

*Kam ten čas letí?!* zhrozím se, když si uvědomím, že už zase půjdu na schůzku se Zacharym pozdě. Hlad není pro mě tak silná indicie, abych kontrolovala, zda není čas oběda. Jak se pořád něco děje a řeší, tak dost často zapomínám na čas a na jídlo. Pak musí přijít Zach a připomenout mi, že takové věci existují, vytrhnout mě z toho jednoho velkého šíleného kola a nacpat do mě cokoliv, co místní jídelna vykouzlí.

"Dneska snad nejdu zase tak pozdě," promluvím sama k sobě, když se zvedám od stolu, beru svou malou kabelu s pár čarodějnými věcmi a vyjdu ven ze své kanceláře. Rychlým, ale ne zbrklým krokem se vydám směrem, kde na mě má čekat Zach. Nejraději bych se teleportovala, nebo běžela, ale vím, jak důležité teď je, abychom působili seriózně. Lidi k nám skutečně vzhlíželi a já je nechtěla zklamat. A teď bylo důležité, aby lidi drželi při sobě, abychom si všichni pomáhali a všichni přispívali. A tohle byl můj díl práce.

 
Azula *Zuli* - 06. července 2021 18:54
zuli(1)9756.jpg
Nový den před námi
Damien

Večer jsem dlouho nemohla usnout. Naposledy, co jsem kontrolovala hodinky, než se mi podařilo na chvíli ztratit vědomí, bylo čtvrt na dvě. Jednak jsem spát pořádně nechtěla, protože jsem chtěla kvůli Damienovi držet hlídku. Jednak jsem se taky bála, co moje mysl vymyslí, když ji povolím uzdu a ona se bude probírat vzpomínkami na peklo, které jsem neúmyslně ochutnala. Ani po zbytek noci jsem příliš nespala, vědoma si své zodpovědnosti hlídat. Ráno jsem cítila Damienův pohled na mojí tváři. Pomalu odlepím víčka od sebe a zamžourám jeho směrem. Unaveně si povzdechnu, když vidím, že on už má na tváři úsměv od ucha k uchu. Bůh ví, jak dlouho už byl vzhůru a zíral na mě.

"Brý ráno," zamumlám rozespale a odtáhnu se, abych se mohla trochu protáhnout. Hlavu si pak opřu o zeď, když sleduji, jak rozlévá kávu a pouští se do přípravy snídaně.

"Vypadáš mnohem lépe než včera večer. To ráda vidím, jak se cítíš?" zeptám se ho zvědavě. Převezmu si od něj hrnek s kávou a labužnicky se jí napiju. I když je studená, pořád chutná bezvadně.

"To zní jako plán. Koupíme zásoby a vyrazíme na cestu. K pobřeží, jak jsme plánovali," doplním jeho plán a přesunu se k jídlu.

 
Joleene "Jo" - 06. července 2021 18:41
joleene6101.jpg
Opět na cestě
Carlos

"Sám jsi říkal, že jsi paličatější ženskou nepoznal. Ani tvoje bejvalka na mě nemá," pousmála jsem se lehce na něj. Hlavně tedy proto, že jsem cítila, že se podvolí a nechá se ode mě léčit. Pohled na zničené oko není vůbec nic hezkého. Žaludek se mi trochu zkroutí v první chvíli, ale já prostě a jednoduše odmítnu tak dobré jídlo utéct z mého žaludku. Zakryji mu rukou zraněné oko a začnu se soustředit. Je to sice namáhavá práce, ale když odtáhnu ruku a vidím, jak oko je zase zdravé a Carlos s ním mrká, cítím pocit zadostiučinění. Klidně bych se do toho pustila třikrát znovu. Zvednu se a políbím jej na tvář.

"Takhle ti to sluší víc. A drsně vypadáš i tak," ujistím jej.

Ze skříně si vezmu jeden menší batoh, láhev na vodu, kterou napustím, a zabalím tam své staré oblečení až na bundu, kterou si hned vezmu na sebe. Světlici také uklidím do batohu. Přikývnu na znamení, že mi jeho slova dávají smysl. Následuju ho zase směrem ven z tohodle doupěte.

"Samozřejmě. Ty máš západ, já východ. Po setmění zase tady. Když ho najdeme, vystřelíme světlici," zopakuji poslušně, aby věděl, že jsem jej opravdu poslouchala.

U vchodu se zarazím.

"Vím, že jsi víc než schopný Carlosi, ale Mal byl nebezpečný už jako sám člověk, pokud bude posedlý, bude z něj opravdu nebezpečný protivník. Raději mě zavolej, pokud ho potkáš," řeknu upřímně, jak to vidím.

"Hodně štěstí," popřeji ještě a pokud Carlos nic už neřekne, tak se vydám na cestu.
 
Damien - 05. července 2021 18:05
fffffff1207.jpg
Odpočinek
Zuli

”Dobré ránko.” Pronesl jsem konečně, když jsem si notnou chvíli zamilovaně prohlížel její spící tvář. Musím naprosto souhlasit s tím, co řekla večer. Tohle bylo opravdu příjemné.
Konečně jsem se pořádně vyspal. Netrvalo to dlouho a přemohl mně spánek. Tentokrát byl naprosto klidný, bez žádných nočních můr.

Takže na mé tváři hraje úsměv, nemluvě o tom, že jsem spokojený. Přesto jak jsem domlácený, tak se vlastně cítím skvěle.
Vytáhnu termosku s kávou. Rozliju nám kávu, jednomu do hrnku a druhému do víčka od termosky. Poté nám rozdělím jídlo.
”Doufám, že ses vyspala dobře. Protože já jsem se vyspal skvěle.” Dodám poté, co jsem si dopřál pořádný doušek z víčka.
Vážně doufám, že taky spala tak dobře jako já. Zdá se, že noc byla klidná. Všechny pasti jsou na svém místě a žádná nesklapla. Což beru jako velmi dobré znamení. Vypadá to, že by nám taky mohlo chvíli přát štěstí.
”Takže se vrátíme, předáme jim hlavu jako důkaz, že jsme úkol splnili...” Začnu a pak se zarazím. Stále je moc ráno, takže se nakonec rozhodnu chvíli mlčet a popíjet kafe. Prostě dopřát čas na rozkoukání a probrání.
 
Vypravěč - 05. července 2021 17:56
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Jídlo je nejlepší kamarád
Joleene

”Myslel jsem, že tak vypadám drsněji.” S tím si tě prohlédne a nakonec povzdechne. Zavrtí hlavou s nepatrným úsměvem na rtech.
”Ty jinak nedáš pokoj, co?” Vzhledem k tomu, že je mu jasná odpověď. Tak si sundá pásku přes oko, která zakrývala zraněné oko. Nebylo nic hezkého k vidění.
”Jestli tě to vyčerpá, tak to za to vážně nestojí. Abys věděla...” Zabručí pod vousy, ale jinak se chová jako poslušný pacient a dělá všechno, co se po něm chce.

Když je oko vyléčeno, tak párkrát zamrká.
”Děkuji.” S tím do sebe obrátí pivo. Vezme si batoh ve kterém má nejspíš všechno potřebné.
Ještě se chvíli začne přehrabovat ve skříni, než v ní najde to co potřebuje. Dvě světlice. Jednu si strčí do batohu a druhou ti podá.
”Jestli se ti něco bude hodit ještě, tak to ber.” Nadhodí.
Samozřejmě, že nezapomene na svoji věrnou zbraň. Zkontroluje jestli má všechno a vydá se ke dveřím.
”Budeme se muset rozdělit, bude to tak lepší. Abychom pokryly, co největší oblast. Nemám přesnou informaci, kde by měl být. Takže já půjdu na západ a ty půjdeš na východ. A těsně po setmění se tu sejdeme. Jo?” Vyčkává jestli s jeho plánem budeš souhlasit.
 
Joleene "Jo" - 03. července 2021 21:38
joleene6101.jpg
Jídlo léčí
Carlos

Nepoděkovala jsem. Prostě a jednoduše jsem nemohla. Carlos se naštěstí ničeho takového nedožadoval a nechal mě o samotě smýt ze sebe posledních čtrnáct dní. Netrvalo to moc dlouho, než jsem ze sebe vydrhla vše, co jsem považovala za potřebné. Slzy mi po tvářích už netekly a já pod zeboucí kůží cítila hlavně netečnost.

*Co teď? I ti, co jsou naživu trpí. Není snad pro nikoho tady záchrany? Není nic, co bych mohla udělat?* přemýšlím zatímco si utírám ruce a nohy do osušky. Až teprve v momentu, kdy si prohlídnu havajskou košili, co mi Carlos donesl, uvědomím si, že můj se vlastně nemůže zatím změnit.

"Musím zachránit ty, co trpí. Najdeme Mala, ujistíme se, že je v pořádku. A ujistím se, že čarodějové, co ochraňují tohle místo jsou ti dobří. A pak najdu Simona. A pak... pak..." hlas se mi zadrhne, netuším, co bude pak. Ale cítím se podobně jako v tom baru, kdy mě Simon přemluvil k tomu, abych sobě a světu dala ještě šanci.

*Neměla jsem tě tehdy poslechnout,* napadne mně, ale nemám mu to za zlé. Rozhodnutí jsem udělala sama.

Dooblékla jsem se a vydala se zpět do kuchyně. Vůně domácího teplého jídla mě téměř porazila. Žaludek hlasitě zaprotestovat, jak to, že jsem ho tak zanedbávala?! Trochu toporně dojdu ke Carlosovi a vezmu si jeden z talířů. Pohlédnu na něj a přikývnu.

"Zapomene na to," hlesnu tiše, protože se bojím, že cokoliv delšího by prozradilo, jak moc jsem stále unavená z pouhé existence.

Dojdu pak s talířem ke stolu, sednu si a pomalu se do jídla pustím. Prvních pár kousnutí se ale musím krotit, protože ty špagety jsou naprosto luxusní. Možná je to tím, že jsem tak dlouho nic nejedla, nebo tím, že Carlos je prostě kuchař-čaroděj, ale prostě a jednoduše to jídlo bylo umělecké dílo. Dojím svou porci, můj žaludek je konečně spokojeně a já přemáhám touhu si jít otevřít pivo. Spokojím se jen s tou trochou, co mám v již otevřené láhvi. Carlosův proslov o jednotě jsem nechala prozatím beze slova. Ale teď jsem se zvedla, došla k němu a položila mu ruku na rameno.

"Dovol mi tě uzdravit. Když budu vědět, že je ti lépe, bude lépe i mně," požádám jej tiše a dívám se na něj upřeně. "Prosím. Potřebuju vědět, že jsem pro tebe něco udělala. Potřebuju vědět, že jsi v pořádku, Carlosi. Nikdo mi není tak blízký jako ty."
 
Vypravěč - 03. července 2021 19:44
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Sprcha je fajn věc a jídlo jakbysmet
Joleene

Během pěti minut tak někdo zaklepal na dveře.
”Čisté oblečení máš z druhé strany pověšené na klice.” Houkl Carlos a zase tě nechal o samotě. Ručník do kterého ses mohla osušit tam naštěstí už byl.

Když ses vrátila převlečená do čistého zpátky do kuchyně, první co tě upoutalo byla naprosto úžasná vůně ze které se ti sbíhají sliny. Žaludek se ozývá, jako kdyby si stěžoval na to, jak si na něj celou tu dobu byla hrubá a nedopřála si jídlo.
”Já ehm...” Pronese rozpačitě a rukou si prohrábne vlasy, které má v culíku. ”... omlouvám se. Neměl jsem.” Je na něm vidět, že omlouvání se mu moc nejde.
Opět si nervózně odkašle, nabere ti jídlo na talíře. Jeden ti podá. Než si sedne, tak ještě vytáhne pivo z lednice a otevře jej. Pořádně se z něj napije.
”Doba je zlá a je potřeba, abychom drželi při sobě. V jednotě je síla.” S tím se pustí do jídla. A pokud se dáš do jídla také, tak máš pocit, že jsi nikdy nic tak dobrého nejedla. I když se jedná o nějaké špagety ala co dům dal.
 
Joleene "Jo" - 02. července 2021 14:47
joleene6101.jpg
Po bitvě
Carlos

Zavřu oči při dalších jeho slovech a vydechnu tiše a dlouze. Jeho slova mě bolí tak strašně moc, že tomu sotva dokážu věřit, že ta bolest nepochází z žádné otevřené hluboké rány. Po stranách tváří mi steče pár slz. Cítím se najednou unavená a na kraji nervového zhroucení. Obzvlášť, když zmíní, že někteří lidi, co jsem zachránila, nechtějí být naživu. Tomu se mi těžko věří už jen proto, že mám pocit, že jsem sotva někoho zachránila. Je pro mě také nepochopitelné, že Carlos by se mohl cítit jako jeden z nich.

*Možná proto, kolik toho kvůli tobě ztratil...* napadne mě a to zabolí zase o něco víc. Musím přešlápnout, jak mám pocit, že se mi podlomí kolena.

Takže, když nabídne sprchu, ani se nehádám, sotva rozlepím od sebe oči a rozejdu se směrem ke sprše. Shodím všechno svoje špinavé a potrhané prádlo na zem a bez ostychu přejdu koupelnu ke sprše a vlezu si pod ní. Ani nečekám na to, zda se voda v hadici ohřeje, nebo bude studená. Ve stavu v jakém jsem, mi to je naprosto jedno a ocením hlavně to, že budu moct ze sebe nějakou tu špínu sedřít. Příjemně teplá voda mě překvapí, a já vzlyknu do proudu vody při vzpomínce na to, jak jsem si kdysi tyhle drobnosti užívala. Teď jsem rychle sáhla po termostatu a otočila směrem ke studené, která byla podstatně nepříjemnější, ale já se díky tomu necítila tak provinile za to, že stála jsem.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.27732181549072 sekund

na začátek stránky