Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 06. listopadu 2022 19:42
zuli(1)9756.jpg
Ve snové říši: na pokraji noční můry
Damien

"Dobře. To je dobře. To je teď nejdůležitější," zamumlám ulehčeně, že i přes moji slabost cirkus zatím běží, jak má. Nejhorší by teď bylo, kdyby lidi odešli nespokojení. Je důvod, proč se lidé snaží mít co nejlepší zakončení programu. Konec je to, co si lidé budou nejvíce pamatovat. To, o čem budou vyprávět. A o nás se musí mluvit v kladných superlativech.

S ulehčením zavřu na chvíli oči a opřu se hlavou o jeho rameno. Soustředím se jen na dýchání. Je to příjemné být takto nesená, ale vím, že se to zase jen tak nestane. Nesmí. Nesmím být panenka z porcelánu, co se o ni všichni musí starat.

"Vydírání šéfa zatímco je trochu mimo svou hru? Damiene, ty jsi mnohem nebezpečnější, než jsem si myslela," pronesu pobaveně se zavřenýma očima. V duchu se ale hrozím, co by mohl chtít. Nákup věcí je teď ošemetná věc. Nezbývá mi než doufat, že se nechá pak trochu usmlouvat a nebo to bude něco rozumného jako nová uzda pro koně, o které se stará. S výdechem se nechám posadit na židli. Opřu se o opěradlo a hodím si nohy nahoru zatímco si přebírám od něj hroznový cukr.

"Díky. Rozkaz šéfe, ani se nehnu," ušklíbnu se krátce na něj a hned se pustím do rozpouštění instantní energie v ústech. Sundám si klobouk a položím jej na stůl. Za páskem na klobouku na mě kouká kulová trojka, karta z tátova oblíbeného balíčku karet. Drobné červené pírko tam mám zase na památku od mamky. Kdysi tu dělala kostýmy. Tohle je jediné pírko, co se nám podařilo zachránit před požárem, z jejího posledního kostýmu, který dělala než umřela. Jakkoliv to bylo stresující, cirkus pro mě byl domovem. Místo, kam mohli všichni podivní lidé patřit a dělat to nejlepší z mizerného života, co jim byl dán do vínku. Byla to moje památka na rodinu. I přes únavu se usměji a prstem přejedu po brku pírka.

"Děkuju," odkašlu si a odtrhnu se od těch melancholických vzpomínek. Oči se mi trochu lesknou. Napiji se ze sklenice, abych si svlažila hrdlo. Pak zhluboka vydechnu ve snaze získat čas, trochu si pročistit hlavu a ukočírovat svůj hlas. Nasadím na tvář pobavený výraz a jednou rukou jeho připomínku odmávnu.

"Ale jo jedla. Měla jsem k obědu misku guláše..." vysvětlím, ale můj žaludek hlasitě zaprotestuje. Zamyslím se. "Ah, ne, to bylo včera. Dneska jsme měla myslím housku, nebo dvě. A určitě gumové medvídky. Jo, těch byl plný sáček. Vitamíny a tak!" Jeho požadavek mě překvapí. Ovšem v souladu s předchozí jeho poznámkou to dává dokonalý smysl. Jen má o mně starost, protože nejsem nejlepší člověk na dodržování jídelního režimu, když je kolem tolik práce jako poslední den naší štace v tomhle městě.

"Dávej si pozor na to, co si přeješ, Damiene," varuji jej a na tváři se mi už snáze udržuje pobavený úsměv. Uvědomuji si, že v jeho přítomnosti se mi usmívá snáze a cítím se méně ve stresu, jakkoliv jej nevyužívám jako důvěrníka. Jeho společnost je prostě... příjemná. Od té doby, co se sem přitoulal, nikdy nedal mě ani nikomu důvod o něm pochybovat. Naučil se žít a pracovat pro cirkus a věřím, že nás vnímal jako rodinu, kterou pořádně nepoznal. Znovu upiji ze sklenice, částečně pro žízeň, ale částečně pro dramatický efekt. "Já totiž večeřím, až když vím, že vše je uklizeno a zařízeno a všichni mají to, co potřebují. Takže dost často jím až v deset večer. A to je ještě pár hodin. "
 
Malcolm *Mal* - 06. listopadu 2022 08:41
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Plánování
Joleene

”Něco málo zmiňoval.” Neříkal sice celý příběh, ale z těch pár střípků si jeden dokázal udělat představu. Přeci jen byl kdysi dávno vůdcem jednoho gangu, takže nic jiného se taky od něj nedalo čekat.

”No, jo… Ale bylo by něco špatně, kdybys to neměla a vykonávala to, co doposud.” Pronesu aniž bych přemýšlel nad tím, jestli tím zkazím společnou chvíli, která je stejně už dávno v trapu, když vidím jak se obléká.
Oba moc dobře víme, že by byla mrzákem nebo už dávno mrtvá.
Jsem rozmrzelý z toho, že se tak rychle ženeme do další šílené akci. A je naprosto jedno, že si říká, co chce. Je to strašně dlouhá doba, co jsme se neviděli a dohnali jsme ani ne čtvrtinu. Kdo ví, kdy nás bude čekat další chvíle klidu.

”Není, na druhou stranu to není tak úplně na škodu. Máme stále nějaké soukromí.” To, že by bylo skvělé toho ještě pořádně využít, nezmiňuji. Místo toho se pečlivě soustředím na jídlo. Za tu dobu, co jsme schovaní na tomto místě jsem se pořádně a hlavně v klidu najedl.
Zatracená záchrana světa a šílená andělka, co za každou cenu chce obětovat své blahu vůči němu. V duchu zaúpím, ale nesnažím se to víc dát najevo. Je mi jasné, že s ní by to nikam nevedlo a možná bychom si užili naši první hádku.
Místo toho ji začnu seznamovat s tím, kde se nacházíme a kde budou rozmístěny nepřátelé, aby měla pořádnější přehled. Je fajn, že se cítí lépe, protože to tak nebude aspoň celé na mně.
”Hned, jak vylezeme dáme se doleva a pak stále rovně. Doprava je špatně, to by znamenalo, že se budeme probojovávat do centra a to nechceme. Nemáme dostatek munice a další osoba navíc by se nám hodila. Jasný?” Rád bych v tom měl jasno, že jsme se oba správně pochopili. Nemám nic proti tomu, že se tam třeba s Carlosem zase vrátíme a prostřílíme to tam, ale udělat to teď… řekněme, že ta snaha jí dát dohromady by byla naprosto zbytečná.
 
Damien - 05. listopadu 2022 23:35
fffffff1207.jpg
Ve snové říší
Zuli

”Ano, pokračuje se dál. Show must go on, přesně jak si nás to učila.” Pronesu mezitím, co ji podpírám a je to velmi dobře, protože by se jinak seznámila se zemí. Nicméně mi tím odpoví na otázku, že na tom není úplně dobře.
Sakra, měla by se šetřit.
Mezitím, co mně úkoluje už jsme na cestě do zákulisí. Mám chuť ji oponovat, že by potřebovala víc než chvíli na odpočinek, ale je mi jasné, že mně s tím pošle do háje. Nemluvě o tom, že je potřeba, aby někdo ukončil tu šou a ona je principálem tohoto cirkusu.
Zhodnotim situaci dřív, než mně o to požádá, vlastně ve chvíli co řekne o odnášení, tak už ji nesu. Je to opravdu zvláštní pocit, mít ji takto ve své blízkosti.
”Nechci žádný nůž. Nicméně bych přece jen něco chtěl.” Pronesu a zarazím se. Částečně se bojím toho, že mně pošle do háje nebo hůř, vyrazí mně. Nicméně co už se dá dělat a jeden prostě musí riskovat. Nemluvě o tom, aspoň do ní tak dostanu jídlo a dokonce se i napije. Akorát bych měl dávat pozor na to, aby toho alkoholu nebylo moc.

Opatrně ji položím na židli, dám jí jako první hroznový cukr. To by jí mohlo dodat trochu energie.
”Dojdu ti pro vodu. Hned se vrátím, ani se odsud nehni.” Nějak přitom neřeším, že by mně mohla za to vyrazit. Rychle natočím vodu a div se za ní zpátky nerozeběhnu. Je fakt těžké, dávat pozor, aby se voda nevylila.
”Vsadím se, že jsi ani pořádně nejedla.” Pronesu, když ji podávám a naštěstí ve skleničce opravdu voda zůstala.
”Společná večeře by mi udělala velkou radost. To zajistí, že do sebe dostaneš aspoň nějaké jídlo.” Vím, že se toho od toho, kdy jsme byli malí mnohé změnilo, ale nezměnilo se nikdy to, že mi na ní záleželo víc než bych byl rád.
 
Azula *Zuli* - 05. listopadu 2022 23:03
zuli(1)9756.jpg
Potkání ve snové říši
Damien

Někdo přiběhne a ptá se mě, jak na tom jsem. Absolutně netuším, kdo to je, protože mžitky před očima mi pořád tančí, ale nabízenou ruku přijmu, abych se vyhrabala ze záchranného lana.

"Je opona stažená? Pokračuje se v představení?" dožaduji se odpovědí já. Když se však pokusím postavit na nohy, rychle zjistím, jak moc nevypočítaný pohyb to je a místo toho se sesunu na jednoho z mých zaměstnanců. Pokusím se zamžourat na jeho tvář. Blond vlasy a ten podmračený výraz mi už konečně prozradí o koho se jedná.

"Ugh, promiň, ve výšce se chodí snáz. Pomoz mi dostat se do zákulisí, potřebuju si jen sednout na pár minut a napít. Budu v pohodě," zaúkoluji jej hned, abychom nepřekáželi v dalších možných vystoupeních. Další krok je stejně vratký jako ten předchozí a to i díky tomu, že se o Damiena opírám.

"Prosím nenahlašuj mě na HR oddělení, ale... mohl bys mě tam odnést? Slíbila bych ti zvýšení platu, ale ... no... můžu ti tak koupit nový nůž na házení," pokusím se žertem zmírnit vážnost situace, která mě v hloubi duše děsí. Nemůžu kolabovat! Někdo musí ukončit show! A lidi na mě spoléhají! Všichni z nás potřebujeme místo pro život! Avšak své starosti si nechávám pro sebe. Tak to přece správní vedoucí dělají, ne?
 
Damien - 05. listopadu 2022 22:12
fffffff1207.jpg
Ve snové říší: Tohle není správné číslo
Zuli

Její vystoupení jako vždy vypadá skvěle. Když už se blíží k velkému finále, všimnu si, že není něco v pořádku. Znám ji už nějakou dobu a tak i na tu dálku to prostě vidím.
Zdá se, že dneska není moc ve své kůži. Vůbec se tomu nedivím, když je toho na ní tolik. Po smrti otce musí dělat naprosto všechno. Hlavně ty nepříjemné věci, jako vyřešit peníze. Snažím se jí pomoct, ale mám pocit, že mi to moc nejde. A vtípky na to, že vyloupím banku moc nepomáhají.
Zatraceně… Dojde mi, když se začne řítit k zemi. Ještěže tam máme záchrannou síť, protože by ten pád z výšky jinak nerozdýchala.
Určitě se zapomněla napít. Krucinál, že já za ní začnu chodit s tou vodou a budu ji otravovat do té doby než to udělá. Dám si to za úkol, když se rozběhnu k záchranné síti.
”Zuli. Jsi v pořádku?” Zeptám se jako první a snažím se jí pomoct na nohy. Aby diváci neměli zbytečné divadlo, tak nás zakryli oponou a o pokračující šou se starají zbývající artisti. Ještě je potřeba vydržet deset minut a bude konec. Myslím, že s tím, co Zuli předvedla po nás nebudou chtít vrátit peníze.
Nejsem si však jistý tím, jak dlouho ten nápor bude schopna bez pomoci zvládnout. Jen kdyby si nechala pomoct.
 
Azula *Zuli* - 05. listopadu 2022 21:51
zuli(1)9756.jpg
Všichni jednou musíme dolů


Obrázek



Létala jsem. Hrála jsem proti gravitaci obmotaná jen jedním pruhem látky a vyhrála jsem! I když vím, že mě zbytek dne bude trochu bolet tělo, užívám si to. Nesmírně. Poslední rozvinutí dolů a v poslední vteřině se zaklonit a prohnout. Zářivě se usmát na lidi, chvíli počkat, a pak se odmotat a elegantně se spustit až na zem. Takový byl plán, tak se to mělo zakončit. Jenže jakmile se prohnu, usměji se a pak se chci zvednout, abych mohla začít sešplhávat (a nebo vymyslet ještě něco dalšího pro další slastný potlesk patřící jen a jen mně), ucítím, jak se mi zamotá hlava.

*Ne, teď ne. Ještě pět minut a napiju se! A tenhle večer se už snad vyspím víc než čtyři hodiny!* prosím myšlenkou své tělo, ale to i nadále odmítá a já cítím, jak se i sevřené látky v mé ruce povoluje. *Zatraceně! Tohle nemůže zkazit moje číslo!*

Krátce zalétnu pohledem k síti pode mnou. Nerada ji skutečně využívám, ale je mi jasné, že mi v tomhle nikdo nepomůže. Stejně jako při vedení cirkusu jsem na to nakonec sama, ať si říkají ostatní, co chtějí. I když obklopená lidmi, žiju tak trochu sama, jak jsem si na sebe převzala tyhle starosti. A tak i tohle si musím vyřešit sama. Z posledních sil vymotám tělo i ruku z látky a pak se rozpřáhnu s rukama a nohama, poddávajíc se gravitaci. Takhle to aspoň pro diváky bude vypadat jako součást vystoupení, a přitom lidem z manéže to dojde a přijdou mi nakonec pomoct dolu k provazům. Padat se má sice jinak, ale... co bych neudělala pro to, aby tahle show mohla pokračovat?
 
Vypravěč - 05. listopadu 2022 21:22
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Ve snové říší: Cirkus
Zuli

Nic netrvá věčně a tvoje vystoupení se blíží ke konci. Jedno ti je, ale jasné, bude se o tom mluvit. Dostala si je svou elegancí a ladností, jak ses bez problémů vypořádala s výškou a s grácii ještě předváděla něco, co by nemělo být možné.
Ještě poslední kreaci uděláš a jako vždycky následuje neskutečný potlesk. Neskutečné ovace k tobě nahoru doléhají. A ty přemýšlíš, jestli jim dát ještě nějaký přídavek.
V ten moment se ti však zatočí hlava. Možná je to z toho, že jsi se díky tomu šíleném shonu co poslední dobou máš, zapomněla napít. Nemluvě o tom, že jsi pořádně ani nespala, jak tě trápilo kralování tohoto místa. Pár známých ti říkalo, abys to místo prodala a zkusila něco jiného. Jenže to jsi nechtěla. Co bys tak dělala? Zlodějku? Vtipné.
Možná za jiné situace by ses nad tím více pozastavovala, ale momentálně bojuješ s rozhozenou rovnováhou a snažíš se nespadnout.
 
Azula *Zuli* - 05. listopadu 2022 20:59
zuli(1)9756.jpg
Zase doma
Jen já a moje show
odkaz

Nikdy se nekoukej dolů, zamotá se ti z toho hlava.

Poruším jedno z pravidel, co mi byla vtloukána do hlavy, když jsem se učila provazochodectví jako dítě. Zlomek okamžiku, kdy mi zavadí pohled o diváky v publiku, jak na mě hledí z té velké hloubky se zatajeným dechem mi opravdu pomotá hlavu. Ale tím dobrým způsobem. Na tváři se mi rozlije široký úsměv a bez dalšího zaváhání udělám další krok po provazu a sundám si z hlavy svůj principálský klobouk, co jsem si nechala po tátovi. S hlubokou úklonou, kterou by dozajista nezvládli mnozí z diváků ani na rovné podlaze, kloboukem smeknu a zářivě se na ty drobné tváře pode mnou usměji.

Někde dole zní i virbl, ale ten nikdy nebyl míněný pro mě. Hudební doprovod a efekty jsou pro diváky. Já hudbu nepotřebuji slyšet. Každá částečka mého těla mi vibruje napětím, když vystupuji. Není to však to napětí, který člověk cítí, když čeká, zda se z tří teček na obrazovce vytvoří odpověď ano na pozvání na rande, a nebo když netuší, co se stane s jeho životem. Ne, tohle je napětí plné očekávání, radosti a volnosti. Ta tam je tíže z toho všeho, co obnáší být principálem cirkusu. Umění jež už pomalu a jistě zaniká díky internetu a exotičtějším senzacím. Ne, pro tuhle chvíli nemyslím na to, zda nám peníze budou stačit na opravení atašé a nakrmení všech v cirkuse. Ne, teď jsem tu jako vystupující, jedna z hvězd programu. Dívka, bez křídel, co létá.

*Doufám, že se díváte, tohle jen tak neuvidíte...* promluvím v duchu k divákům a tak trochu i k rodičům, co se na mne dívat nemohou. Opět posouvám hranice toho, co se dá dělat, toho, co by se bezpečně mělo dělat. Narovnám se a klobouk si opět narazím na jasně růžové vlasy. Nenápadnou sponkou přicvaknu rychle klobouk tak, aby mi zůstal na hlavě, i když budu vzhůru nohama.

Ignoruji ten tichý hlásek, že tohle není skutečné, protože já dělám něco, co není pro většinu lidí možné, takže jasně, že si někdo bude říkat, že to ani nemůže být skutečné. Udělám hvězdu na laně a bezpečně se opět zvednu na viklajícím lanu.

*Tohle je můj život. Tohle jsem já!*

Obrázek

 
Vypravěč - 05. listopadu 2022 19:57
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Ve snové říší: Cirkus
Zuli

Ocitáš se na tobě velmi známém místě, kde jsi se cítila vždycky nejlépe. Vysoko na provaze, kde s tebou nikdo není a ty máš zase čistou hlavu. Jak moc ti tohle chybělo.
Když se podíváš dolů, spatříš publikum, které na tebe se zatajeným dechem hledí. Přeci jen jsi přes deset metrů vysoko.
Možná by ses přece jenom měla soustředit na další krok, moc dobře víš, že se nevyplácí zaváhat. Ani trochu není dobré stát na jednom místě, kdy hrozí, že ztratíš balanc.
Nemluvě o tom, že stejně tak stačí šlápnout špatně a hrozí ti pád. Přesně tenhle pocit miluješ, je to tvoje droga. Je to snad to jediné, co tě drží při životě.
Je ti samozřejmě jasné, že tě dole jistí záchranná síť. Jenže momentálně je finanční situace cirkusu velmi špatná. Je potřeba, aby šou, kterou si zaplatili byla bezchybná.
Někde na pozadí tě otravuje myšlenka, že tohle celé není skutečné. Avšak tu myšlenku prozatím ignoruješ, jelikož to přikláníš k nervozitě z tlaku, který je na tebe vyvíjen.
Po smrti tvého otce jsi jedinou majitelkou cirkusu ty a všechno spadá na tvoji hlavu. I přes tento fakt sis nenechala vzít něco, co neskutečně miluješ.
Takže jen ať diváci dostanou, to pro co si přišli. Tvoje číslo je ten nejhlavnější důvod, proč jsou tady.
A jak jedna kapela s oblibou říká: Show must go on!

Obrázek
 
Azula *Zuli* - 20. října 2022 20:58
zuli(1)9756.jpg
Tajuplná pomoc
Sandman

Přemůžu silný úšklebek a místo toho si znovu prohlédnu perlu. Přeci jen, nestává se každý den, že bych takové věci držela v ruce. Ještě když jsem pracovala pro démona, tak ano, ale dost rychle jsem ty věci prodávala, abych měla na živobytí. Perlu si důkladně schovám do kapsy kalhot, odkud by snad neměla vypadnout.

*Tak snad mi budeš k něčemu,* pomyslím si unaveně a z nějakého záhadného zvyku, co jsem dost možná okoukala v nějakém kouzelnickém čísle mého otce jako malá, si na tu kapsu dvakrát klepnu.

"Taky seš dost v pohodě, abys věděl," vytasím se na něj s širokým úsměvem. No, co jsem společenská, a nepřítel mého nepřítele, je můj přítel, a taky se mi svírá dost bolestivě žaludek sotva si představím, že i vládce říše snů stojí proti mě. Jsem šílená až sebevražedná, ale i tohle uznávám, že by bylo na mě až moc.

"Říkej mi Alice, protože budu bílého králíka následovat klidně i do nory," pronesu pobaveně, ale jdu k němu a k těm dveřím. "Díky za pomoct. Fakt si toho cením." Kývnu ještě na Sandmana, protože nemám jak se mu odměnit. Snad jen tím, že vykopu Temnotu z jeho říše. Ležérně zasalutuji dvěma prsty na něj.

"Tak zase někdy na viděnou," rozloučím se s ním a vydám se s hlubokým nádechem do světa Damienových snů.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.27554106712341 sekund

na začátek stránky