Andor.cz - Dračí doupě online

Díra
Sierra

Jak si správně tušila, tak Havran se opravdu nacházel v Díře, seděl na barové židli a právě o něčem hovořil s barmanem, popíjel přitom.
Barman se přitom pousmál a jen zakroutil hlavu, dál pokračoval ve své předchozí činnosti a to umývání nádobí.
Kromě tvého opeřeného přítele tu nikdo další nebyl. Aspoň tak se to zdálo.
Měla jsi nakročeno k Havranovi, ale cestu ti zastoupila povědomá tvář. Chris. Toho si tu nečekala, ale měla si. Pracoval tu nějakou dobu. Zdá se, že úplně neutekl.
Vypadal stále stejně. Měl na sobě černé kožené kalhoty a krátké černé tričko bez potisku. Strašně mu to slušelo.

”Ahoj,...” Pronesl rozpačitě. Nečekal tě tu. Ale nevypadal, že by měl v úmyslu vzít nohy na ramena, jak tomu bylo minule.
”... já dlužím ti omluvu.” Rukou si přitom prohrábne vlasy. Je na něm znatelná nervozita.
”Chtěl jsem ti zavolat, ale nevěděl jsem, co říct. Zachoval jsem se jako idiot, když jsem utekl a pořádně si tě nevyslechl.” Teď tu, ale stojí a mluví s tebou.
”Takže máme spolu děti.”

Zpátky na cestě k cíli
Simon

S radostí si všimnu, že jídlo je ještě teplé. Nepochybuji ani jediným coulem, že to jídlo připravoval Carlos. O to spíš si ho vychutnávám. Jak já toho chlapa miluju! Teda, v takovém tom divném způsobu, kdy spolu nic nemáme, nespíme spolu, ani od sebe nechceme nic víc, než aby se ten druhý měl dobře. Neříkám, že to plně chápu, ale cítím to tak!

Piji zrovna kávu, když vidím, jak Simonovi zasvítí oči, sotva zmíním, co dál bude. Cítím to vlastně docela stejně. Potřebuji řešit jiné věci než tenhle dokonalý ráj. Rány se vyhojily příliš snadno na to, abych věřila, že jsou skutečné. Tohle je jen útěk před realitou. A já tak nerada utíkám. Ať chci nebo ne, jsem voják nebes. Chcete-li to nazvat nějak hezky. Jinak jsem prostě ten blbec, co věci řeší hned a na přímo, rukama. Pěšák.

"Hlavně se mi zase nevzníti. To povlečení je určitě drahé," rýpnu si do něj pobaveně a odložím kávu. Usměji se. "Musím splnit pár slibů, zařídit pár věcí, ale pak se rozhodně vrhneme na řešení toho pekelného problému."

Ukousnu kousek ráje a s chutí si ho vychutnávám.

"Ale obávám se, že stejně budou potřebovat ostatní chvíli na rozkoukání se. A já taky. Moje tělo bylo docela vysílené, než jsme se dostali sem. Asi budu potřebovat trochu píchnout. Ale ne TÍMHLE způsobem," pronesu se smíchem, když mi dojde, co jsem řekla. "Jestli si ale musíš něco zařídit, asi by bylo lepší udělat to dřív než později."

Na cestě do Díry za kontakty

Přikývnu na další příval informací od Merlina.

"Chápu, děkuji vám za všechny informace. Nashledanou." Nenechám ho, ani se příliš rozpovídat o tom masakru, co se tu udál ne zase tak dávno. Tíha tohoto incidentu dopadá na čarodějnou komunitu stále. Je to jako temné mračno vznášející se nad našimi hlavami, ze kterého ještě nezačalo pršet. Ale všichni víme, že tu je a že je důvod, proč slunce nesvítí na naše tváře.

Nechám jej odejít, a pak si ještě dopiji ten nápoj a vyleji zbytek čaje do umyvadla. Obě dvě nádobky vymyji a postavím na své místo. Vezmu si na sebe tmavý kabát z věšáku a kolem krku si dám i tenkou šálu. Musela jsem se začít trochu oblékat ... jak to jen říct... rozumněji. Jsem teď ředitelka a ačkoliv bych chtěla chodit v lacláčích a volných teplácích, nemohu si to dovolit. Tedy rozhodně ne mimo domov. Proto mám na sobě i černé kalhoty, boty na opravdu nízkém podpatku a tmavě fialový svetr, který není přímo na tělo, a tak schovává i moje břicho po dětech. Na cvičení jsem opravdu čas neměla.

Mojí kabelu si přehodím přes rameno a ujistím se, že mám všechno v kanceláří uklizené a připravené na další den. Zhasnu a krátkým máchnutím si připravím portál, kterým se dostanu do Díry. Přeci jen je to nejsnadnější a nejrychlejší způsob přesunu. A kde jinde bych hledala Havrana? Poslední dobou mám pocit, že jinde než v putice ho nenajdu. A Díra je prostě útočiště. Vykročím do známého prostoru a nasaji ten starý známý vzduch. Připadá mi to tu jiné. Navzdory tomu, že to tu znám velmi dobře, přijde mi, že je to jiné, že se snad trochu zmenšil? Ale zase mi přijde blyštivější. Snad za to mohou jen vzpomínky. Ale i tak jistým krokem vykročím k baru. Opět, kde jinde bych Havrana hledala? A kdyby tu nebyl Havran, vždy to může být i výřečný barman. U srdce mě mírně píchne, když si vzpomenu na Šediváka.

*Musím mu znovu napsat, jak se situace u něj vyvíjí...* zaúkoluji se.

Zpátky ke snídani
Joleene

"Příště až na místě, kde se věci nedají zpátky tak snadno dohromady," Přehraju si v hlavě slova odmítnutí.
Přehnal jsem to. Měl jsem to nechat zničené a nesnažit se to spravit. Vždyť jsem ke všemu nám oběma ona zranění, která jsme utrpěli zahojil.
V běžné realitě by se nic takového nestalo. Museli bychom to uklidit. Pořídit nový nábytek a třísky, pozůstatek toho, co jsme provedli, podpálit. Tam bych neměl moc mrknout a nechat všechno zmizet. A to nemluvím o tom, že by se rány měli zahojit běžným způsobem. Ovšem bylo by to o něco rychleji, než u normálních lidí.
Zatraceně. Prostě jsem si nemohl pomoct.

Na druhou stranu stále je tu snídaně, která je naprosto výtečná a není to jen iluze, nýbrž za to může naprosto skvělý kuchař.
Po jejím vzoru si na sebe nechám přičarovat šedé kalhoty paňdžábského typu a tibetskou červenou košili.
Sedl jsem si k ní na postel a pustil se do jídla, pokračoval přesně tam, kde jsme přestali.
Využil jsem své schopnosti k tomu, aby nám jídlo nevychladlo. Byla by ho totiž velká škoda. Samozřejmě, že by se dalo jíst studené… ale prostě si nemůžu pomoct.


”Myslíš zpět do reality, jako zpátky k naší sebevražedné misi?” Zeptám se s neskrývaným zájmem v očích. Jsem dychtivý po akci a je to na mně vidět.
Líbí se mi tady o tom žádná, ale je tu na mně moc klid a začínám z toho maličko blbnout.

Za stopou
Sierra

”Není komplikované je aktivovat, jako zařídit, aby zůstali aktivní.” Odpověděl. Z jeho hlasu si byla schopná vyčíst, že to byl s určitou pravděpodobností i hlavní důvod, proč se to zarazilo.
”Ona složka, která k tomu byla potřebná přestávala fungovat stoprocentně. Nemohu však říci, co přesně dělala. Moje rty jsou zapečetěny.” Aby uchoval tajemství a zabránil případné výrobě, použil na sebe kouzlo mlčenlivosti. Kdo ví, co by mu to provedlo, kdyby přeci jen prozradil víc než doposud.
”Jak bych to vysvětlil. Jsem jediný přeživší, potom co se přihodilo… vy víte, co.” Neměl tušení, jak pojmenovat masakr, který způsobil tvůj otec a ve kterém došlo k vyvraždění skoro celé bílé rady, aniž by ti přitom ublížil.
”Všichni ostatní jsou mladší. Udělala se opatření, aby se o této temné době dozvěděli.” Ale i přesto je tu možnost, že se našel někdo, kdo se přeci jen o té době dozvěděl.

”Dobře. Je dobré vyzkoušet naprosto všechny možnosti. Určitě vám dám vědět pokud se někam posuneme, to stejné platí pro vás. Nevrhejte se zbytečně do nebezpečí po hlavě.” K tématu ohledně odpočinku se raději nevyjadřuje.

”Já děkuji a hodně štěstí přeji.” S tím se také zvedne a vydá se zpátky k sobě.

Sledování stop
Merlin

Přikývnu na jeho vysvětlení. Jeho názoru si velmi vážím a přikládám mu velkou váhu. Přeci jen je v této věci o dost obeznámenější než já. Je to mnoholetý čaroděj a měl nerušený čas na přemýšlení o kouzlech. Netrpěl žádným resetováním mozku a vědomostí každých třicet let.

"Takže je i komplikované ty obojky aktivovat?" položím mu další otázku a ruce položím klidně před sebe na stůl. "Kdo všechno se toho zúčastnil? Znáte je všechny osobně? Vím, že to může být ošidné téma, ale pokud je třeba speciální zacházení k používání těchto věcí, měli bychom zvážit odkud ty informace jsou..." pokusím se mu, co nejšetrněji vysvětlit, proč se ho na takové věci ptám.

Na Merlinovi jde poznat únava a zoufalství z toho všeho, co se děje. Zvednu se proto ze svého křesla a dojdu k němu. Položím mu ruku na rameno.

"Ani nevíte, jak si moc cením vašich služeb. Rozhodně se pokuste o to kouzlo od jiného lektora, ať jsme schopni vyloučit koho všechno to zasáhlo. Mohu to zítra vyzkoušet mimo perimetr školy, abychom to zkusili obejít..." začnu ještě uzavírat náš rozhovor.

"Informujte mne po telefonu, kdyby se stalo cokoliv nového. Ale hlavně si nezapomeňte odpočinout Merline. Vypadáte na tom hůř než já. A já podle vašich vlastních slov nevypadám moc dobře," usměji se na něj mírně a laskavě. "Uvařte si prosím nějaký silný čaj, to je příkaz," dodám ještě a pustím jej.

"Pokud nemáte nic dalšího, tak vám pro dnešek děkuji," rozloučím se s ním ještě, aby bylo jasné, že hned po konci tohoto hovoru hodlám vyrazit za stopou. Oprášit staré kontakty a místa.

Nová stopa
Sierra

”Obojí varianty jsou možné. Ale spíše bych se přikláněl k té, že někdo se dostal k tomu obojku a upravil jej.” Povzdechne si a promne si za krkem. Je na něm znatelná únava. Na rozdíl od tebe nemá možnost opustit tuto školu, protože je s tou školou svázan. Musí zůstat ve škole, jinak při opuštění budovy, ho dostihne zub času a zemře.
”Je náročného vyrobit? Řekl bych, že ano. Byl jsem u toho, když se zničili plány na výrobu. Stejně jako velmi vzácná poslední složka, která byla potřebná k tomu, aby splnili svůj účel a to k zastavení nositeli používat magii.” Něco ti říká, že to byl právě on, kdo něco takového vynalezl, ale nahlas to neřekne. Je těžké žít s tímto vědomím… s vědomím hříchu minulých.
”Nemám nejmenší tušení. Víte, celou dobu jsem žil s tím, že je to zničené… a bohužel není.” Smutně se usměje.
”Ale pokud bych mohl hádat, tak bych počítal s tou horší možností a to, že to bylo zaměřené na celou školu.” Dodá ještě se zoufalým povzdechem.

”Dobře. Věřím ve vaše schopnosti, že to je v dobrých rukách. Zkusíme s ostatními další pátrací kouzlo, tentokrát s jiným lektorem. Třeba se nám ona možnost vyvrátí, ale moc bych na to nevsázel. ”

Zpátky na začátek
Merlin

Sleduji vážnou tvář starého kouzelníka, zatímco mi vypráví o věcech, co se staly a na které není pyšný. Bohužel to není rozhodně ojedinělá věc, aspoň co si já pamatuji. Přikývnu na jeho vyprávění a zapíšu si do bloku několik věcí.

"Myslíte si, že by někdo měl ještě takový obojek a nějak se přesměroval? Nebo, že by jej dokonce byl schopný vytvořit? Je náročné jej vyrobit?" položím Merlinovi hned vzápětí několik otázek. "Nebo si myslíte, že někdo zaměřil rušící kouzlo právě na našeho kolegu, nebo celou školu?"

Po jeho narážení na mou předchozí funkci se musím lehce pousmát a znovu přikývnout.

"Ano, měla jsem v plánu využít svých znalostí a kontaktů, abychom se hnuli z místa. Bohužel, zatím něco jako paranormální policie v tomto ohledu neexistuje, ale znám pár míst, kde bych se mohla poptat."