Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 17. listopadu 2019 18:43
joleene6101.jpg
Lichotníku... pokračuj
Simon

"Díky," usměji se spíš na hrneček než na Simona, když mi to štěstí v tekuté podobě podává. Ne, že bych nebyla vzhůru, ale něco na té kávě je. Spokojeně prsty obemknu hrneček a nejdřív si přivoním, než se krátce napiji.

"Hm, bohužel máš nejspíš pravdu. Našla bych si nějaký problém a musela ho začít řešit," souhlasím se svým společníkem zatímco mi vysvětluje, proč se nebojí mého dlouhodobého pobytu.

"V tomhle je normální realita skvělá. Tam jsou problémy pořád..." svěřím se do hrnku kávy a opět se trochu napiji. Začnu také pokukovat i po jídle na tácu, zatímco poslouchám jeho vysvětlení proč je tu tak brzy.

"Ah, skvělé, takže je tu šance, že bych mohla uvíznout v tvojí hlavě? Hm. Dobrá, vystěhuji se ještě před desátou," pronesu s humorem a pobaveně se na něj ušklíbnu.

Když zmíní mojí řeč, mám skoro chuť se zastydět. Ale jenom skoro. Statečně odolávám jeho pohledu a snažím se z jeho očí vyčíst, kam s touhle větou směřuje. Povytáhnu obočí. To, jak na chvilku klesne pohledem na moje rty mi trochu napoví. Natáhnu se pro nějaký kousek ovoce, nebo zeleniny na tácu a zakousnu se do něj.

"Nebyla nic moc. Jen jsem se snažila, abyste mi nezničili večer nějakou hloupou soutěživostí, co se zvrtne v něco jiného," pronesu ležérně s pokrčením ramen pravdu, kterou si trochu přitvrdím hraným nezájmem o dobro obou zúčastněných. Raději ať si myslí, že jsem rozmarný sobec.

"Křepčili jste ještě dlouho? Přišla jsem o něco zajímavého?" přidám raději další otázky na Simona, abych ho nějak zaměstnala a on neměl pocit, že musíme rozebírat moje motivy.
 
Simon - 17. listopadu 2019 18:14
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
To nejlepší, pro nejlepší
Joleene

”Člověk musí doufat.” Pokrčím rameny a nějak to víc neřeším. Samozřejmě, že jsem věděl, že zas tak velké štěstí mít nebudu, abych ji nachytal nahou. Co se dá dělat. Jednou se mi poštěstí.
Na druhou stranu i ta noční košilka nevypadá vůbec špatně. Vlastně jí i celkem sluší a pěkně se na to dívá. Takže nejsem tak úplně zklamaný. U Joleene to snad ani jinak nejde.

Posadím se na postel a vedle položím tác, kde se ve french pressu nachází hotový ráj, kterému se také říká káva. Naliju nám oběma do hrníčku a ten ji také podám.
”Obávám se, že by ses časem začala nudit a s radostí by ses vrhla do nějaké akce.” Vím moc dobře o čem mluvím. Když jsem to tu navštívil poprvé, tak jsem si myslel naprosto to stejné a stejně jsem to místo opustil, protože jsem z toho klidu začal šílet a potřeboval jsem nějakou akci. V tomto jsme si s Joleene velmi podobní, nejsme schopni sedět dlouho na prdeli na jednom místě.
Pořádně se napiji, než jí odpovím na otázku.
Božská chuť. Nic jiného jsem taky nečekal. Spokojeně mám přitom zavřené oči, na tváři mi hraje úsměv od ucha k uchu. Lidé holt umí vynalézat.

”Nepotřebuji spát a nemůžu spát.” S tím jsem se opět napil, tentokrát bez zavřených očí a zbytečného prožívání, to jsem dělal pouze vnitřně. Takže to snad chvíli nevypadalo, že se k lepšímu vysvětlení nemám.
”Tento ostrov je napojený na moje vědomí. Ovládám celý jeho chod a funkčnost. Nevím, co by se stalo, kdybych najednou usnul. Asi by se o chod postaralo moje podvědomí a to bych velmi nerad zkoušel.” Pokrčil jsem rameny a opět se napil.

”Jinak ta tvoje řeč byla hodně fajn.” Upřeně se jí zadívám do očí, než můj pohled padne na její rty. Už polibkem nikoho neproměňuje a nevysává schopnosti… proč se k čertu držím zpátky?
 
Joleene "Jo" - 17. listopadu 2019 12:38
joleene6101.jpg
All inclusive?
Simon

Jestli Simon toužil po tom vidět mě rozespalou, rozcuchanou a napůl ještě myšlenkami v říši snů, tak měl smůlu. Pravda byla, že sice jsem byla v posteli, ale už notnou chvíli jsem prostě jen ležela, koukala do stropu, nebo do okna a užívala si pocit, že ještě vůbec nic nemusím. Dalším plusem byla pohodlnost postele. Užívala jsem si ji od chvíle, kdy jsem se sama zavřela v chatce a nechala ostatní, ať si užívají večera. Samozřejmě, že část mě se ptala, zda jsem tím proslovem všechno zachránila, nebo ne. Vzhledem k tomu, že mě nikdo ale nedošel probudit, tak se nestalo asi nic zase tak hrozného. Tím pádem jsem neměla důvod spěchat z postele ven.

Pousměji se na zavřené dveře, když slyším známý hlas. Opravdu mi nedělá problém si jej zařadit i k člověku - nebo spíš nečlověku. Sednu si na posteli tak, abych měla polštář za zády a než jej stihnu vyzvat dál, tak se vpustí sám. Soukromí mu vůbec nic nejspíš neříká. Zatím mi to nevadí. Pobaveně se na něj usměji, když vejde dovnitř i s tácem se snídaní pro dva.

"Víš moc dobře, že nespím nahá," prohlásím na oplátku a poplácám na postel vedle sebe, abych mu dala najevo, že to může donést sem. Na tváři mi hraje úsměv. A jak jsem řekla, tak skutečně nemá to potěšení mě vidět nahou. Mám na sobě černou hedvábnou noční košilku, krajkou na kraji výstřihu a s pentličkou uprostřed. Když už si představuji své oblečení tady, tak si představuji to nejlepší. A říkejte si tomu, že to je kýčovité jak chcete, ale už jste zažili ten příjemný dotek hedvábí na sobě? A samozřejmě k tomu nechybí ani krajkové kalhotky. Ale to Simon vidět nemůže, protože svoje nohy schovávám stále pod dekou.

"Začíná se mi tady líbit čím dál tím víc. Snídaně až do postele? Hm, abys pak neměl problém mě odsud dostat." Usměji se na něj pobaveně. "Nemohl jsi dospat? Nebo jsi nešel vůbec spát?"
 
Simon - 15. listopadu 2019 22:29
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Ráno, ráno, raníčko
Joleene

”Dobré ránko, ospalče.” Pronesl jsem poté, co jsem zaklepal na dveře chýše, kterou si zabrala pro sebe. V ruce jsem držel podnos se snídaní, kterou čerstvě připravil Carlos a která nádherně voněla. Byla tam i porce pro mně.
Malcolm ještě spal, zdálo se, že není ranní ptáče. Já třeba spánek nepotřeboval. Jsem totiž strašně natěšený na pořádnou akci a to mi nedalo spát. Nemluvě o tom, že vzhledem k tomu, co jsem ani nepotřebuji spánek… pochopitelně.
Takže tady teď stojím se snídaní a pořádně silnou kávou, která by vzbudila i mrtvého.

Dalo by se říct, že včerejší odchod Joleene do postele, ukončil vlastně všechnu velkou zábavu. Mal se opíjel, dlouho se o to snažil, až do doby než to všechno hodil ven. Jeho tělo alkohol nezvládlo a z toho, co jsem slyšel, tak se asi nějak přiotrávil. Potom se o něho postaral Carlos s upírkou.
Já jsem se věnoval opilé Gabriele se kterou byla najednou děsná sranda a to natolik, že jsme upravili Rafaela a udělala z něj zase hezkého chlapa, jak se patří.
Možná jsme u toho použili trochu mučení a přivázání k židli, ale mohl si za to sám. Tvrdil, že nic takového nejsme schopni udělat.
Mám takový pocit, že se na nás ještě kvůli tomu trošku zlobí. A to jsme hned, jak to skončilo, jej rozvázali. Přitom jsme ho mohli nechat svázaného přes celou noc. Bručoun jeden. Jako kdyby se mu snad ty ošklivé vousy zalíbili.
No a o to všechno tady přišel tenhle ospalec, co se raději schoval do měkkoučké postele.
Samozřejmě, že jí z části chápu… ale divit se můžu pořád. No ne?

”Doufám, že spíš nahá.” Prohlásím, co se vpustím sám dovnitř, pokud mně tedy neřekla ještě předtím, ať jdu dál.
 
Catriona Clare Chandler - 07. listopadu 2019 19:26
clarechandler7626.jpg
To nejsem já

Nebyla jsem před chvílí úplně někde jinde? Proč mi najednou byla zima? Všude kolem mě nemilosrdně dopadaly kapky na zem a tříštily se na miniaturní kapičky, které následně spláchl pro mravence smrtící proud vody. Navíc jsem měla hlad, což by nebylo zas tak divné, protože hlad jsem mívala docela často. Nebo ne? Co se to právě dělo?

Nedokázala jsem od sebe rozlišit, zda to, co jsem právě prožívala a viděla, je skutečnost nebo jenom moje představivost. Navíc jsem cítila zlost, která mnou cloumala vůči ženě, která mi bodla kudlu do zad. Cítila jsem se nějak jinak. Jako by ve mně kus chyběl a zároveň to nahrazovalo něco jiného, mnohem většího. Moc to neprojevovalo emoce, jak jsem byla zvyklá, a vlastně na tohle jsem byla zvyklá taky.

Z hladu mě napadl úplně stupidní nápad. Taky jsem dostala za vyučenou, kdy každičká část těla křičela němou agónií. A pak se objevil. Srdce se mi zastavilo. Tentokrát to bylo moje vlastní. Cítila jsem to. I tu tvář jsem znala velmi dobře.
Johnny? Nezdálo se, že by mě slušel. Ani se nedíval na mě. Až po chvíli jsme si uvědomila, že paže nejsou moje. Tak chlupaté jsem je rozhodně neměla.
 
Joleene "Jo" - 27. října 2019 09:34
joleene6101.jpg
Moc malé smetiště pro dva kohouty
Mal, Simon, Carlos

Spokojeně se usmívám nad Carlosovou reakcí. Jestli jsem se na nějakého člověka spoléhala, tak to byl právě Carlos. Věděla jsem, co od něj můžu očekávat a tenhle občas mrzutý postarší muž mě nikdy zatím nezklamal.

"Ale no tak! Já to tam měla ráda!" zasměji se, když mi prozradí svůj plán, jak mě k sobě přestěhovat. Vím, že by mi to neudělal. Tedy, byl by schopný podpálit barák, o tom žádná, ale že by mi zničil všechny moje věci a můj domov..? Ne, ne z tohoto důvodu.

Jenže pak se zvedne Mal a naštráduje si to rovnou k Simonovi. Zvědavě sleduji celý vývoj událostí. Přeci jen jsem je oba asi v jedné místnosti ještě neviděla. Bavím se, když to připomíná rivalitu, než cokoliv jiného, dopiji sklenici s pitím a odložím prázdnou na stůl. Další si už nechci doplnit. Není to rozhodně poprvé, co bych viděla dva muže se takto poměřovat a nejspíš i kvůli mě. Ale tentokrát je to něco jiného, protože oba dva muži se zasloužili o to, že stále kráčím po téhle zemi v neresetovaném stavu. Nemyslím si, že bych mohla mluvit o nějaké velké lásce ani k jednomu, ale prostě a jednoduše mi záleží na obou a tohle mi přijde jako zbytečnost. Už jen kvůli tomu, že si nehodlám mezi nimi vybírat jen na základě toho, kdo by vyhrál v rap battle nebo v artistických kouscích. A jestli si to myslí, tak mě ani jeden nezná. Ale hádám, že to ví a je to jen něco v přirozenosti mužů a jejich soutěživosti.

"Děkuji Carlosi, jsi nejlepší, ale teď mě prosím omluv, musím poslat děti spát do postele," mrknu vesele na Carlose.

Pak si tiše povzdechnu s úsměvem na rtech a zvednu se. Evidentně jsem se nepoučila z minula, kdy jsem si stoupla mezi Davida a Mala. Jdu totiž udělat opět to samé. Ale z částečně sobeckých důvodů. Nechci, aby mi zkazila poklidný večer. Jsem přesvědčená o tom, že si jej totiž zasloužím. Nechávám alkohol působit tak, aby mi vydržel úsměv na tváři, když jdu k nim.

"Jestli dovolíte, pánové," ozvu se dřív, než Mal může začít zkoušet dělat salta, přemety a podobné věci. Nasadím zářivý úsměv. Mám v úmyslu si doslova stoupnout mezi oba. Možná prostě měknu, stárnu, nebo co všechno dalšího, ale nemám chuť vidět je se rvát, ať už doslovně nebo pomyslně. Pokud se mi podaří dostat se mezi ně, tak se otočím zpět k ostatním. Malovi i Simonovi položím ruku na rameno stejným způsobem, jako kdybychom byli jeden tým a něco společně jim chtěli říct. Ale to nemám v úmyslu. Tedy, nechat moc mluvit je.

"Chtěla jsem jen všem připomenout, jak jsme tady všichni naprosto úžasní. Společně jsme dokázali nemožné. Zítra se nám to povede znovu, až donutíme Rafaela si nechat ostříhat ten poustevnický vous," pousměji se vesele na svého dlouholetého přítele a milence. "Protože jsem už dostatečně opilá, tak jsem ochotná se vám přiznat, že bych to bez vás fakt nedala. A že jsem si na začátku toho všeho vážně nepředstavovala, že to skončí takhle. Každý jste udělal něco víc, než jste museli a jsem vám za to vděčná. Někteří jste měli tu lehčí práce, jako třeba mě hlídat, jak spím týden v kuse..." pobaveně se usměji na Simona. "A jiní jste mi zase pekli croassanty k snídani." Obrátím stejně veselý pohled i na Mala.

Pomalu se nadechnu a vydechnu, potřesu hlavou. Zamrkám.

"Hrůza, už jsem moc opilá, už jsem skoro tím dojatá," zasměji se a zavrtím znovu hlavou. "Asi chci říct, že jsem vám všem fakt vděčná. Bez vás všech by to nešlo. No a to je asi všechno. Půjdu už spát, protože tohle byl fakt vydařený večer. Díky i za to. Jen doufám, že i vy budete znát pravou míru, abyste zítra byli fit. Protože zítra ráno, v normálním světě přesně tehdy, kdy jsme to skončili, budu potřebovat pomoct se stěhováním."

Stisknu mužům ramena a usměji se na zbytek. Jemněji takovou situaci zvládat neumím a jestli i přes to si budou chtít poměřovat, kdo dál dočůrá, inu... nechám je, ať si nabíjí nos a pak jim ten nos v tom ještě vymáchám.

 
Vypravěč - 26. října 2019 15:13
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Bodyguardova minulost
Cat

Venku pršelo a oblečení, které jsi na sobě měla bylo promočené na kost. To tě tolik netrápilo jako hlad. Ani si nejsi schopná vzpomenout, kdy jsi naposledy něco jedla… tedy krom zbytků, co lidé nechávali v koši.

Stejně tak jsi byla neskutečně unavená. Naposledy jsi spala na lodi, kdy ses schovala do nákladového prostoru a doufala, že tě nikdo nevypátrá. Neměla jsi ani halíř, o všechno tě obrala ta zatracená mrcha, o které sis myslela, že je s tebou kvůli lásce. Nechala ses tak hloupě dostat do léčky, která tě stála všechny peníze a málem i krk. Ale dostala ses odsud, zraněná, ale naživu a to bylo hlavní. Potřebovala jsi zmizet. Určitě by to vůdce smečky nenechal jen tak a mohla by ses schovávat, kde bys chtěla, stejně by tě našel. Dovezl zpátky do toho prokletého místa a tam tě nejspíš popravil.

Bylo těžké stát a ještě těžší chodit. Klást jednu nohu za druhou. Hladová, unavená, jsi bloudila po městě, které ti nic neříkalo krom toho klasického, co tě učili ve škole. Neměla jsi pořádně kde schovat hlavu a tak jsi zkoušela spát na ulici. Dokonce jsi se snížila k tomu, že jsi zkusila okrást sámošku. Což tak úplně nevyšlo, protože patřila jednomu vlkodlakovi, který si tam zavolal posilu.
Byla jsi neskutečně zeslabená, že tě hned dostali na zem a další rána do hlavy, tě poslala do říše snů.

Probrala jsi se v cele a první co tě upoutalo byla tvář muže.
”Jako samotář dlouho nepřežiješ. Připoj se k moji smečce a přežij.” A tak jsi souhlasila, protože jsi stejně neměla na výběr, pokud jsi chtěla přežít.
 
Catriona Clare Chandler - 25. října 2019 17:19
clarechandler7626.jpg
Tak tedy jindy
~Kaetenay a Ethan~

"Sakra!" nedokázala jsem zakrýt, jak mě náhlá změna Ethanova stavu vyděsila. Postavila jsem se a přeběhla ke stolu, kde ležel třesoucí se pan bručoun. Snažila jsem se vzpomenout, jestli na tohle nemám něco ve svém batohu. Čas hrál proti všem a já si uvědomovala, jak jsem zatraceně unavená. To, co se mi podařilo naspat, nestačilo. Cítila jsem, jak se mě zmocňuje panika. Nechtěla jsem o Ethana přijít. Sice jsem ho neznala a v devadesáti procentech mě štval, ale zachránil mi život. Několikrát, a to něco znamená nebo ne?

"Ja... já nevím," slzy se mi tlačily na povrch, což se mé chlupaté půlce absolutně nelíbilo. Kdyby stála vedle mě, kousla by mě do ruky, abych přestala. Potlačila jsem svoje emoce a znovu se přemístila k Ethanovi. "Vydrž," špitla jsem a položila jsem ruce na jeho ramena. Pak jsem se soustředila a tiše pronášela slova, která mě mamča dost dlouho učila, než jsem se naučila správné výslovnosti. Kdo by mi rozuměl, nejspíš by se divil, co to mluvím za blbosti. Náhodná slova v nějakém mrtvém jazyce nebyla určena přímo pro léčení. Jen jsem se dokázala lépe koncentrovat.

Cítila jsem, jak se Ethanovy pohyby zvolňovaly a dýchání se vracelo do normálu. Předávala jsem mu svou energii, aby měl ještě něco na to, aby se uzdravil. To by jako medvědodlak měl umět. Na mě to mělo dost neblahý účinek. Snažila jsem se jej podpořit svou životní silou, když jsem se náhle vyčerpala a zatmělo se mi před očima.
 
Simon - 23. října 2019 00:35
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Rap battle, nemyslím.
Joleene

Opravdu jsem nečekal, že se človíček rozhodne mně vyzvat na pódium a to velmi chytře. Nebudeme se mlátit. Prostě to bude souboj urážek.
No jsem fakt zvědavej. A je to právě zvědavost, která mně tam hlavně dostala a díky které držím v ruce mikrofon a poslouchám, co ten ňouma říká.

”Žárlíš snad na to kým jsem? Nemůžu za to, že jsi jen člověk. Myslíš si, že můj život byl lehký? Zkus si mít za rodiče smrt a jezdce války.” Na chvíli se odmlčím a udělám přitom pár salt. Tohle urážení mně totiž vůbec nebaví.
Obrázek
”Tyhle ty urážky nikam nevedou. Co zkusit něco jiného?” A bylo vidět, že chci, aby zopakoval to, co jsem předtím předvedl..
 
Malcolm *Mal* - 22. října 2019 23:30
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Bydlení v Bambusovém domečku pro panenky
Joleene

Větším překvapením pro mně bylo, kdy šel sám šéfkuchař Carlos na pódiu, než když tam předtím byla archandělka. Samozřejmě jsem si vychutnával plnými doušky to jejich vystoupení, které se mi neskutečně líbilo a u kterého doufám, že to bylo naposled, co jsem viděl Joleen v růžových šatičkách. Vůbec se to k ní nehodilo. Taková ona prostě není.

Neunikne mi, jak celou dobu Simon pozoruje Joleene a těžko odolávám tomu, abych ho vyzval na souboj… vlastně… ho vyzvat můžu. A to na pódiu.
Nejdřív se, ale potřebuji posilnit a tak do sebe obrátím jeden kokosák. Nechám si ho hned doplnit a kopnu do sebe i ten. Pro jistotu si nechám dolít třetí a čtvrtý. Potřebuji se pořádně posilnit.
Mezitím se Joleene svěří Carlosovi ohledně bydlení a ten je radostí naprosto bez sebe, protože jí místo odpovědi pořádně obejme.
”Už jsem se bál, že se na to nikdy nezeptáš. Samozřejmě, že tam můžeš bydlet a nechci, abys mi platila. Vždyť si moje rodina.” Pronese naprosto vážně a na jeho tváři je vidět, že nic dalšího nechce slyšet.
”Začínal jsem přemýšlet, že bych ti to tvoje dosavadní bydliště podpálil, protože to by byl asi jediný důvod, jak tě donutit z tama odejít.” Jeden by začal přemýšlet nad tím, zda to myslel jako žert nebo vážně. Ale ten někdo by musel znát jeho minulost.

No a já se rozhodl, že jsem už plně posilněný a tak jsem se přesunul houpavým krokem k Simonovi.
”Vyzývám tě na rap battle.” S tím jsem se vydal k pódiu a on mou výzvu přijal, protože se vydal za mnou.

”No a co, že jsi synem smrti a války. Tobě život nikdy neházel pod nohy klacky. Nejsi pro mně nic a nesednu si z tebe na zadek. Jenom se rád ženám dostáváš do kalhotek. Hele, podívej se na mně, já jsem pan úžasný. Už vidím, jak na tebe jdou mdloby.” Spustím jako první a kroužím přitom kolem něho, v ruce přitom držím mikrofon.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23073601722717 sekund

na začátek stránky