Andor.cz - Dračí doupě online

Bydlení v Bambusovém domečku pro panenky
Joleene

Větším překvapením pro mně bylo, kdy šel sám šéfkuchař Carlos na pódiu, než když tam předtím byla archandělka. Samozřejmě jsem si vychutnával plnými doušky to jejich vystoupení, které se mi neskutečně líbilo a u kterého doufám, že to bylo naposled, co jsem viděl Joleen v růžových šatičkách. Vůbec se to k ní nehodilo. Taková ona prostě není.

Neunikne mi, jak celou dobu Simon pozoruje Joleene a těžko odolávám tomu, abych ho vyzval na souboj… vlastně… ho vyzvat můžu. A to na pódiu.
Nejdřív se, ale potřebuji posilnit a tak do sebe obrátím jeden kokosák. Nechám si ho hned doplnit a kopnu do sebe i ten. Pro jistotu si nechám dolít třetí a čtvrtý. Potřebuji se pořádně posilnit.
Mezitím se Joleene svěří Carlosovi ohledně bydlení a ten je radostí naprosto bez sebe, protože jí místo odpovědi pořádně obejme.
”Už jsem se bál, že se na to nikdy nezeptáš. Samozřejmě, že tam můžeš bydlet a nechci, abys mi platila. Vždyť si moje rodina.” Pronese naprosto vážně a na jeho tváři je vidět, že nic dalšího nechce slyšet.
”Začínal jsem přemýšlet, že bych ti to tvoje dosavadní bydliště podpálil, protože to by byl asi jediný důvod, jak tě donutit z tama odejít.” Jeden by začal přemýšlet nad tím, zda to myslel jako žert nebo vážně. Ale ten někdo by musel znát jeho minulost.

No a já se rozhodl, že jsem už plně posilněný a tak jsem se přesunul houpavým krokem k Simonovi.
”Vyzývám tě na rap battle.” S tím jsem se vydal k pódiu a on mou výzvu přijal, protože se vydal za mnou.

”No a co, že jsi synem smrti a války. Tobě život nikdy neházel pod nohy klacky. Nejsi pro mně nic a nesednu si z tebe na zadek. Jenom se rád ženám dostáváš do kalhotek. Hele, podívej se na mně, já jsem pan úžasný. Už vidím, jak na tebe jdou mdloby.” Spustím jako první a kroužím přitom kolem něho, v ruce přitom držím mikrofon.

Když mi hrají přátelé
tým

Uvolněný výraz mi vydrží i část další písničky, co Carlos hraje. Nicméně pak mi přijde, že se hudba stočí jiným směrem a je o dost depresivnější, než zbytek. Možná je to jen moje vnímání té skladby, ale já se tak probudím ze svého spokojené snění a uvědomím si, kde jsem a co hůř, co bude. Vezmu i já svůj nápoj a když zahlédnu Simonův pohled mým směrem, lehce zvednu sklenku na připití a mlčky se napiji. Nemám tušení na co on zrovna myslí, ale já se dostala k tomu, co za další šílenost nás čeká. Šílenost, do které nebudeme zatahovat nikoho z těch zbylých lidí kolem. Což byla upřímně jediná věc, co mě na tom celém těšila.

Když Carlos dohraje i tuto skladbu, přidám se k ostatním a zatleskám mu. Chvíli uvažuji, co bychom si společně mohli zazpívat s Carlosem, ale pak uznám, že jsem na pódiu zavazela dneska až příliš, a tak zůstanu poslušně sedět. Počkám si, až se Carlos usadí, popřípadě se napije.

"Carlosi, moc krásně hraješ, jako vždy," usměji se na něj. "Mám na tebe prosbu. Pamatuješ, jak jsi mi říkal, že máš nad Bambusovým domečkem místo? No, vzhledem k tomu, jak všechno dopadlo a že jsem se rozhodla, že bez tvých tortill není bytí... Mohla bych se tam nastěhovat? Nájem budu platit pravidelně, možná v bankovkách, někdy převodem, uvidíme jak mi půjde vybírání šeků."

Uspěl jsem
Joleene

Celou dobu, co Carlos hrál, jsem si prohlížel Joleene. A byl jsem naprosto spokojený tím, co jsem viděl. Jakousi uvolněnost.
Vyhráli jsme. Porazili ty dva sourozence. Abych byl přesnější, tak ona vyhrála a porazila je. Velký Otec ji využil a ona poté toužila po svém konci. Nemohl jsem to dopustit. Její existence se mi líbila. Byla s ní sranda a jeden se s ní nenudil. Byla pro mě jakýmsi zpestřením… a ač jsem si to ještě nahlas nepřiznával, tak nejen tím. Ale to bylo hluboko pohřbené, líbilo se mi, jak to bylo a byl bych rád, kdyby to tak i zůstalo na delší dobu.
Takže je naprosto pochopitelné, že jsem byl spokojený s tím, co jsem viděl. Věděl jsem moc dobře, že to sám nezvládnu a potřeboval jsem pomoc ostatních.
Ukázal jsem jí tento ráj, přivedl ostatní a prohlásil to za dovolenou. Tohle jsem ještě pro nikoho neudělal… asi měknu. Její přítomnost na mně tak nejspíš působí.
Kdyby jen měli tušení, co měla v plánu udělat... S tím jsem svůj pohled přesunul ke svému kokosáku a opět jej nechal naplnit. Měl jsem důvod pít. Slavil jsem úspěch a nějak mně přitom nerozčilovalo, že vedle ní seděl Mal a dlouhou dobu spolu byli pryč.
Zasloužila si to všechno a jen na tom záleželo.

A tak Carlos dohrál, ale i on si uvědomil krásu jejího uvolněného výrazu a tak se rozhodl zase něco zahrát.

Když jednou taky sklapnu a poslouchám
Tým

Rozjařená energie ze mě ještě srší, když Carlos odpoví tou jedinou správnou odpovědí. Vesele mu to odsouhlasím. Nechám si zpět přičarovat něco obyčejnějšího. Tentokrát zvolím světlé volné kalhoty a tílko. K tomu se opět usadím do židle, jež jsem už dávno prohlásila za svou a s dekou kolem ramen se uvelebím. Nohy si vytáhnu nahoru, takže hlavu mohu opřít o kolena. Na Carlose se usměji a sleduji, jak si sedá k mikrofonu a kytaře. Bez hlesu naznačím slovy 'děkuji' už po prvních tónech. Obejmu si rukama nohy a spokojeně přivřu oči.

Ačkoliv ani teď úplně nejsem schopná zapomenout na všechno a na vše, tak mám přesto pocit, že je zde jakési ticho a klid. Nechci další drink, nechci ani další milostné hrátky. S únavou, kterou teprve teď pociťuji ve větším rozsahu spokojeně poslouchám Carlose a prostě na chvíli jen jsem. Dýchám. Cítím se na malý okamžik v bezpečí. Dál od všech těch nástrah a šílených úkolů, které ještě budu muset překonat a přežít.

*Takhle nějak se lidé musejí cítit u rodinného krbu...*

Zraněný bodyguard
Cat

”Na tohle se raději zeptej svého otce. Sám nevím, proč je tomu tak.” Pronese naprosto vážně a je na něm vidět, že se k tomu nemá v úmyslu více vyjadřovat.
”Ale určitě k tomu má své důvody.” Dodá a pokrčí rameny.

”Možná tě nechtěl zranit. Vzhledem k situaci ve které se teď nacházíš. Nicméně se neboj, najdeme je.” Povzbudivě se na tebe podívá, lehce usměje a položí ti ruku na rameno, na náznak podpory.

Už se ti chystal odpovědět na tvou otázku, když se něco u zraněného bodyguarda stalo. Proměnil se z ničeho nic do lidské podoby a následně se začal třepat, jako kdyby dostal nějaký šok.
”Zatraceně.” Prohlásil strýc a v té stejné chvíli k němu vystřelil. Snažil se ho držet na místě.
”Cat, potřebuji tvou pomoc. Vypadá to, že ho ztrácíme.” Houkl k tobě.

Překvapení
Joleene

Jejich vystoupení se mi líbilo neskutečně moc. Stoprocentně bylo lepší než originál.

”Sluší ti, děvenko, snad ve všem. Nicméně se mi na tobě líbí to, co nosíš klasicky.” S tím, co řekl Carlos naprosto souhlasím.
”Dobře, když to nespěchá, rád bych taky něco předvedl.” Prohlásí.
Měl jsem tu možnost si s ním promluvit a zjistil jsem, že zpívat sice neumí, ale za to umí hrát na kytaru. V minulosti na ní hrával o sto šest.
Vůbec mně tedy nepřekvapí, že se vydá k pódiu, kde už se nachází židle a o ní je opřený kufr na kytaru.

Carlos se pohodlně usadí na židli z kufru vytáhne kytaru, nejdříve vyzkouší zda je naladěná, zahraje pár akordů. Poté si upraví mikrofon dle potřeby.
”Tohle je pro tebe Joleene.” Následně začne hrát. Přesněji Nothing Else Matters od Metallicy.
Musím uznat, že hraje opravdu skvěle. Je to něco neskutečného. A tak si to vychutnávám plnými doušky, stejně jako všichni ostatní.

Jako vážně?
~Kaetenay~

Vyvalila jsem na něj oči. Moc jsem nerozuměla, proč si předtím hrál na takového drsňáka, ale já byla splachovací, a tak jsem se jen zasmála. "Jsem taky ráda, že tě konečně poznávám," narovnala jsem se v zádech, abych se trochu protáhla. Magie a všechno okolo je dost náročné na záda. "Moc nerozumím důvodu, proč o tobě taťka nerad mluví. Vím, že jsi důvodem, čím jsme, ale proč?" nechápala jsem to. Já jsem se jako vlkodlak narodila a vůbec mi to nepřekáželo. Spíš naopak. Bez svého vlčího já bych byla ponechána světu sama. Litovala jsem všechny, kdo neměli svého zvířecího kamaráda. Museli jsme si dávat pozor s kým o tom mluvíme, protože za prvé, lidi nesmí nic vědět a za druhé by dotyčný mohl být lovec.

Podívala jsem se směrem k Ethanovi. Uchechtla jsem se. "Celou dobu mi nechtěl říct svoje jméno a teď vím, že se jmenuje Ethan. Jako taťka," lehce jsem se pousmála, ale pak zesmutnila, protože jsem si vzpomněla na to, co jsem v jeho mysli viděla. Kéž bych zachránila více než jeho život.

"Strýčku?" rozhodla jsem se nakonec, že se mu svěřím s něčím, co by nám mohlo pomoct najít mé rodiče. "Víš něco o..." skousla jsem si spodní ret, "Drákulovi?"

Dívčí chvilka
Spolek sebevrahů

Musím říct, že vidět nebezpečnou archandělku Gabrielu, jak je v růžových šatech na pódiu a má ve vlasech růžovou mašli, je prostě k nezaplacení. Jsem za tohle rozhodnutí ráda ještě dřív, než vůbec začneme zpívat. Ačkoliv zpívám čistě, tak se rozhodně nesnažím zapůsobit nějakou ohromně na své posluchače. Většině z nich věřím a před nikým z nich nemám potřebu si teď na nic hrát. Nehledě na to, že tahle píseň byla opravdu vybraná jen proto, že je to sranda.

S holkami se nám povede pohyby sesynchronizovat natolik, že to vlastně není ani tak špatné, ale rozhodně nezkoušíme takové zkoušky jako je Cell block tango. Taková extra vystoupení nechávám ostatním. Za mně osobně můžu říct, že mě tahle píseň pobavila a celé vystoupení jsem si užila. Výměnu pohledů mezi Malem a Simonem si nevšímám. Prostě, buď budou hodní a užívat si večer sami, nebo se do sebe pustí a já jim oběma nakopu zadky. Hotová věc.

"Tak co, Carlosi, sluší mi růžová?" zeptám se pobaveně, když sestoupím po písničce z pódia, abych se odebrala ke klidnější kratochvíli a to popíjení alkoholu ze svého místa. Rozverně se ještě otočím dokola, aby mohl správně ohodnotit tyto naprosto příšerně růžové šaty, které snad nikdo na světě nemůže vážně nosit s myšlenkou, že je to fajn barva.

Se smíchem si jdu sednout k sobě na místo.

"Mimochodem, kdybys pak měl chvilku, chtěla bych tě o něco poprosit, ale neboj, není to nic vážného, nebo tak."

Wannabe
Joleene

Jestli jsem tušil, že odejde s človíčkem bokem… Řekněme, že ano. On byl do ní blázen od samého začátku a ona má pro takové bezbranné tvory slabost.
Jestli se mně to dotklo? Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Nicméně jsem s tím počítal. Jinak bych ho sem neteleportoval.
Povím vám k tomu jediné. Lidé se dožijí určitého věku, nejsou s námi věčnost. Nemluvě o tom, že nás takový románek časem omrzí… Takže zas takovou starost nemám.

Dohlížel jsem po celou dobu, co byla pryč na to, aby zábava nevázla. Asi největším úspěchem bylo dostat na pódium Gabrielu. A bylo neskutečně úžasné, když se zrovna v té chvíli Joleene s Malem vrátili, aby mohli vidět můj triumf a ještě s tak úžasným zpracováním tanga, jako je je Cell block tango.

”Dobře. Dobře. Hlavně ať tu svou sexy prdelku dostaneš sem nahoru.” Prohlásí Joleene do mikrofónu a vyčkává.
Jsem opravdu zvědavý, co si vymyslela a když prohlásí, že si mám jít sednout, tak se jen ukloním a krokem, který by mi záviděla spousta modelek se vydám ke stolu k ostatním.

Ani ve snu by mně nenapadlo, že se Joleene rozhodne vybrat zrovna tuto písničku. Věřím, že to bude nezapomenutelný zážitek, jak říkala.

”Neboj krásko, nedáme ti košem.” Prohlásí obě zároveň a po jejím vzoru změní garderóbu. Následně vystoupení začíná.
Užívám si to a vůbec mi nevadí, že jsem byl vyhnán z pódia. Takhle si to totiž užívám mnohem víc a ještě k tomu popíjím drink z kokosáku. Dokonalý ráj.
Neuniká mi přitom, jak na mně po očku pokukuje Mal, který ve mně vidí jistou konkurenci. Nebudu tvrdit, že jí nejsem a chlácholit ho, aby si nedělal starost. Nemluvě o tom, že je to jen na Joleene.

Pokušení
Mal, Simon, Gabriela, Lili, Carlos, Rafael, Vidocq

Aniž bych se na Carlose, Vidocqa nebo Mala podívala, tak odkývu jejich slova. I další drink ve mě zmizí a já si nechám přičarovat už jen obyčejnou whiskey. Z tohoto nejde spustit oči!

Zasměji se pobaveně, když mě Gabriela nazve hrdinskou andělskou prdelkou. Zavrtím hlavou a upiji z lahodné sklenky. *Jop, ta je už o hodně napřed ode mě! Ta dneska nebude spát sama. Ideální příležitost z ní vymáčknout její roztomilé já...*

Odmítavě zavrtím hlavou, když mi dojde, jakou písničku chce zazpívat.

"Ne, v žádném případě, tuhle ne," směji se a dál vrtím hlavou. "Ale mám jednu, kterou bych si s vámi, holky ráda zazpívala. Myslím, že jste na ni opilé dost a že to bude taky zážitek jednou za život." Kopnu do sebe zbytek whiskey a zvednu se. Deku nechám na místě. Opilá spíš jejich nadšení a náladou se rozhodnu také pro jednu šílenost, co má opravdu hlavně pobavit a ne nikoho učarovat. Přeci jen, nesmíme se brát moc vážně, no ne?

"Simon, sednout. Jdi se napít, odpočinout, šup, šup, tohle je jen dívčí záležitost," vyženu s úsměvem mocného fešáka z pódia. Když se vzdá a odejde, tak nechám na obrazovkách s textem pro zpěváky objevit název písničky. Wannabe od Spice Girls.

"Doufám, že mi nedáte košem, dámy, tohle prostě musíme!" zaprosím a jakmile zazní první tóne, nechám všechno naše oblečení se proměnit na toto, až na tu úpravu, že končí šaty nad koleny. A k tomu krásně ladící růžové mašle do vlasů.