Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 21. září 2019 21:31
joleene6101.jpg
Rozhodnutí
Mal

Abych byla upřímná, vůbec jsem nečekala, že celou tu naši sebevražednou misi se Simonem přejde takto snadno. Jde přece o peklo. Tedy Peklo. Jednak jsem čekala, že ho to víc vyděsí kvůli jeho vlastní historii s tím místem a jednak jde o to, že jsem zatracený anděl, jak sám několikrát dnes v noci připomínal.

"Budeme se snažit vymyslet něco jiného než Vidocqův lektvar. Nemyslíme si totiž, že by to stačilo..." přiznám trochu dotčeně, protože je pravda, že jsme zatím na vratkých základech a chytáme se stébel. Navíc jsme o tomto způsobu vážně uvažovali.

Bůh zatrať ty jeho roztomilé psí oči a to, jak svírá něžně a naléhavě mou ruku, zatímco nad ním stojím a shlížím na něj dolů. Samozřejmě, že mne ještě napadá spousta věcí, proč to nebude fungovat a proč bychom to ani neměli zkoušet, ale žádné nejsou tak pádné, jak bych potřebovala, aby je mohla i vyslovit. Kapituluji na rozum a kleknu si k tomu připitomnělému človíčkovi, co mě dneska emočně opravdu vysál. Dívám se na něj zblízka.

"Nezměním se, budu dál flirtovat s lidmi, nehodlám ti vařit a tyhle kraviny a nebudeme to ničím nazývat, jasné?" pronesu poslední podmínky a připomínky, které mám k tomu celému pokusu, co hodláme provádět.
 
Malcolm *Mal* - 21. září 2019 20:14
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Co nám stále brání?
Joleene

”To zní jako velmi rozumný nápad.” Jen doufám, že se něco takového nezkazí. Nahlas však svou myšlenku neřeknu, nebylo by to vůbec dobré. Obzvláště teď, když to vypadá tak nadějně.

A právě kvůli tomu snad vytáhne další argument proč do toho nejít. Tentokrát se jedná o misi a to ne tak ledajakou, ale takovou, kdy bude muset jít do Pekla.
Zbláznila se? Další věc, co nahlas raději neřeknu.
Neskáču jí do řeči a malou chvíli, co domluví mlčím. Snažím se přitom zpracovat informace, které jsem se dozvěděl.
”Tak budeš cítit Peklem, to je toho. Stále to budeš ty, akorát budeš mít exotičtější nádech. A když se maličko změníš, tak to taky zvládnu. Jen by mně zajímalo, co přesně bude obsahovat ta změna.” Na malou chvíli se zarazím.
”Budu hádat… Vidocqův lektvar.” Začínám mít pocit, že je to poslední dobou odpověď na všechno. Nevím, jak moc se mi to líbí.
Rozhodnu se to však neřešit a místo toho ji chytnu za ruku, šoupnu se blíž k ní.
”Co kdybys přestala vymýšlet stále nějaké argumenty, proč to nejde a vymyslela jich pár, proč to jde… nebo víš co? Polib mně.” S tím se na ní usměji a zahledím se jí upřeně do očí.
 
Joleene "Jo" - 21. září 2019 19:51
joleene6101.jpg
Informace co mění celou situaci
Mal

"Na tom se shodneme, ale mohl bys mě zasvětit do toho, proč teď konkrétně?" zabručím naštvaně a založím si ruce na hrudi. Přeci jen to, že se začal hned takhle smát a já to nechápala, mě dost popudilo.

Když to ze sebe konečně vymáčkne, tak se zarazím. Chvilku mlčím a zpracovávám tuhle informaci. Je to naprosto geniální v tom, že by to uklidnilo moje svědomí. Když se nám to prostě nevyvede, když mu to za to nebude stát, tak vypije kouzelný lektvar a zapomene. Já budu mít čisté svědomí, on bude mít čistý štít a vlastní klidný nový život. Uvědomím si, že jen mlčím a nijak jsem se k tomu celému nevyjádřila už nějakou chvilku.

"A může udělat ten lektvar a ty si ho někam schovat a použít až budeš chtít? Nechci být závislá na Vidocqově náladě a ochotě nám pomoct. Nevěřím mu víc než musím," zeptám se Mala tichým, ale klidným hlasem.

Bylo by hezké mít tato zadní vrátka otevřená. Možná bych byla i ochotná zkusit ten vztah po tom, co se vrátím z pekla. Peklo. Cítím, jak mi srdce na chvilku zastaví. A uvědomím si, že už si dělalo na to všechno naděje. I přes to, jak se snažím tvářit, že jsem v tomhle velká holka, co si věci nepřipouští k tělu.

"Male... nevím jestli to je dobrý nápad. Zítra začneme se Simonem shánět věci na naší další misi," začnu pak s vysvětlováním zase já. "Půjdeme do pekla. Takže až se vrátíme, budeme tím opravdu nechutně cítit, tím jsem si jistá. A nevím, co všechno budeme muset mojí podstatě udělat, abych se tam jako anděl vůbec nepozorovaně dostala."
 
Malcolm *Mal* - 21. září 2019 19:35
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě
Joleene

Už se chystám, že pronesu nějaké další argumenty, když mi něco dojde. Něco opravdu velmi důležitého, co mi celou tu dobu unikalo kvůli své jednoduchosti. Celá ta možnost se zapomněním, není totiž žádná limitovaná nabídka. Aspoň to tak Vidocq říkal.
”Bože, já jsem debil.” Pronesu a schovám tvář do rukou. Chvíli mlčím, než se začnu hloupě smát. Sám sobě a tomu, že to celé vlastně nemuselo být. Tahle celá hádka se nemusela stát. Jenže já jsem jí to prostě musel říct. Já sám jsem musel pronést čas.

Po chvíli mi došlo, že by bylo dobré seznámit Joleene s tím, proč se tak hloupě směju, protože si nejspíše myslí, že jsem opravdu úplně zbláznil.
”Víš, já jsem si teď uvědomil jednu jednoduchou věc. Tak jednoduchou, že mně prostě nenapadla hned, kvůli své jednoduchosti.” Ano, uznávám, že se nedostávám k jádru věci. Sám nevím, jak jí to mám říct, že celý tento rozhovor byl naprosto zbytečný. Vůbec bych se nedivil, kdyby mi opravdu nevrazila pořádnou facku.
”On totiž Vidocq ten lektvar může udělat kdykoliv, nemusí to být zítra. Může to být za měsíc či za rok…” S tím napjatě vyčkávám a doufám, že pochopila kam tím směřuji. A proč jsem vlastně prohlásil, že jsem debil.
 
Vypravěč - 21. září 2019 19:20
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Zraněný bodyguard
Cat

Medvěd se ani nehnul. Stále ležel a kaluž krve kolem něj se zvětšovala. Nevypadalo to s ním vůbec dobře.
Chtělo by to zázrak, přesně jak sis přála, ale ten nevypadal, že by měl v úmyslu do tohoto zasahovat. Nebo ano?

”Jak je na tom?” Objevil se tvůj strýc, který si k němu klekl a zkontroloval zda dýchá. Byl skoro nahý, jediné co měl na sebe byly trenýrky, které si stihl nejspíše obléct, než za vámi vyrazil.
”Když zjistili, že je máme, tak se zabili. Spokli nějaký jed, co měli v zubu.” Vysvětlil ti, jak to vlastně s těmi dvěma útočníky dopadlo.
”Zachráníme ho. Budu potřebovat tvoji pomoc... vím, že jsi čarodějka po matce.” S tím vstal a houkl na pár chlapů, kteří mu pomohli s těžkým zraněným medvědem. A společnými silami ho dotáhli dovnitř, kde ho položili na k sobě sražené stoly.
”Potřebuji, abys ho zkoušela udržet na živu, mezitím co mu budu vytahovat z těla střely, které tam zůstaly.” S tím dal příkaz dalším, aby mu skočili pro lékárničku.
”Zvládneš to. Bude v pořádku.” Pronesl a povzbudivě se na tebe usmál. Mezitím se, objevil chlápek s lékárničkou a lahví nějakého destilátu. Strýc tím polil nástroje a pořádně se přihnul, pak ti láhev podal.
”Infekci víc řešit nebudeme. Jeho tělo si s tím pak poradí. Teď je potřeba vyřešit to nejvážnější.” S tím se jal do práce.
Dělal to opravdu precizně, jako kdyby měl už nějakou praxi. Netrvalo dlouho a bodyguard, už byl z toho nejhoršího venku. Aspoň to tak vypadalo.
”Jsi v pořádku? Odpočiň si na chvíli a pak budeš moct zase pokračovat.”
 
Joleene "Jo" - 21. září 2019 19:10
joleene6101.jpg
Hlasité zakončení
Mal

"Ježiš přestaň s těma kecama, Male," odseknu už naštvaně, když po několikáté tenhle večer slyším jak on je "jen člověk" a já ten "úžasný anděl". Rozčílilo mě to o to víc, že to znělo, jako že on sám tomu věří.

Snažím se neslyšet a nepřipouštět si jak moc přikládá tomu, co se tady mezi námi stalo. Protože pak bych si musela sama sobě položit otázku, jak moc to znamenalo pro mě. Nejsem si jistá, že chci na tuto otázku znát upřímnou odpověď. Mohlo by mě taková myšlenka dost dobře zničit.

Zvedla jsem se, znovu zavrtěla hlavou a až pak se na něj podívala. Rozhodila jsem rukama.

"A nemohlo to všichni ti lidé, se kterýma jsi nás evidentně probíral myslet jinak? Jako třeba tohle tvoje sebemrskačství? To jak stáhneš ocas okamžitě jak něco řekneš, co se druhé straně nějak nelíbí? To jak hned řekneš, že všechno je tvá vina i když není?" hlas mám zvýšený rozčílením, a tak se na chvilku zastavím, abych se trochu uklidnila. Zavřu oči, napočítám do tří, ruce semknuté v pěsti podél těla. Až když vím, že se opět o něco více ovládám, tak pokračuji. Podívám se na něj.

"Třeba jim šlo o to, že já nejsem třeba stavěná na vztahy. Že se neumím upnout na jednoho člověka, anděla? Na to jsi nepomyslel, co?" zavrtím znovu hlavou. Znovu se nadechnu. Nechci se o coby kdyby bavit. Mohla bych po těch věcech zatoužit a pak bych nebyla už schopná udělat tu správnou věc. "Promiň. Nechme to být. Nekažme si tuhle noc a držme se plánu. Zítra ráno zajdeš za Vidocqem a zapomeneš na všechno to peklo, čím sis prošel a začneš nový klidný život na Aliašce se psem a budeš mít pekárnu s croassanty."
 
Malcolm *Mal* - 21. září 2019 18:39
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Jsem hlupák
Joleene

Jestli jsem od ní čekal tuto reakci. Ano. Už nějakou dobu jí znám a něco mi říká, že se musí hodně krotit, aby mi nedala pár facek. Jiná žena na jejím místě by to určitě udělala. Zasloužil bych si to.
”Není v tom jenom to, že ses se mnou vyspala. Zatraceně… je v tom něco víc...” Na chvíli se odmlčím a promnu si tvář.
”Do prdele práce. Celou dobu mi všichni omlacovali o hlavu, že abychom to my dva dali dohromady je naprosto nereálné. Vlastně to považovali za hloupost a vysmívali se mi za to. Že jsem pouhý člověk a ty jsi úžasná andělka… Bylo jich tolik, až jsem tomu sám uvěřil. Jenže potom, co jsme tu prožili...” Upřeně jsem se na ni podíval.
”... to nebyl jen sex Joleene. Nebylo to jen ukojení touhy. Aspoň já to tak necítil. Pro mně to bylo něco víc. Cítil jsem přitom něco víc… cítil jsem jako doma. A jo, to asi zní divně… ale je to tak.”

”Posral jsem to. Neměl jsem ti o tom říct. Vidíš… jsem zatracený člověk, co dělá chyby. Naprosto velké chyby. Je mi to líto.” Dám ruce rezignovaně vzhůru.
”Není to oběť, do háje. I když to tak možná působí… my lidé kvůli lásce děláme různé hlouposti… ale o to tu nejde.” Dlouze si povzdechnu. Co jsem to zase provedl?
”Můžeš mi to odpustit?” Cítil jsem se naprosto bezradný. Do této situace jsem se přitom dostal sám, což je o to horší. Jenže kdybych jí to neřekl, skončili bychom takto spolu? Prožili bychom spolu tu překrásnou chvíli?
K čertu, to je situace.
 
Catriona Clare Chandler - 21. září 2019 18:15
clarechandler7626.jpg
O-ou
~Ethan~

A to nemohl říct hned, že neví? Nebo to řekl a já jsem strýčka prostě vyignorovala a nechtěla si připustit, že jediná osoba, o které jsem doufala, že něco bude vědět, to prostě neví? Čas něco takového řešit nebyl čas, protože mě medvěd dost nedůstojně čapl a vynesl mě ven.
"Hej!" stačila jsem jenom vykřiknout, když mě ovanul chladný vzduch. Ještě naposled jsem se podívala směrem ke strýčkovi, ale nevšímal si mě.

Když jsem byla nohama na zemi, něco v jádru mě varovalo, že teď by nebyl dobrý nápad si vylívat zlost na někom, kdo mě nakonec chce jenom chránit. Brácha mu musí asi hodně platit. Bručoun zmlkl taky. Najednou mě zakryl svým tělem a já uslyšela výstřely. Vlče ve mně se leklo, jehož strach se přelil přímo do mě a já měla co dělat, abych se udržela na nohou. Rychle jsem se otočila k O'Connorovi, ale ten se začal měnit. Kdyby šlo o jinou situaci, přišlo by mi to fascinující.

"Ne!" vykřikla jsem, když medvěd padl k zemi a já k němu přiskočila a snažila se zjistit, zda je naživu. Za mnou se rozrazily dveře a celá vlkodlačí tlupa se vehnala do boje. Byl to šílený chaos. "Prober se, máš mě přece chránit!" měla jsem o něj příšerný strach. Pokusila jsem se vyvolat kouzlo, co by jej vyléčilo. (50) Dobrá zpráva byla, že jsem zjistila, co je tak rychle skolilo. Železo. Ta špatná byla, že jsem se absolutně nedokázala kvůli humbuku kolem soustředit a nemohla jsem mu tak pomoct.

Začínala mě jímat hrůza. Sice to měl placené, ale byl to po dlouhé další člověk, co měl o mě starost. Nemohla jsem to nechat jenom tak. Do šarvátky jsem se míchat nechtěla. Zavřela jsem oči a doufala v zázrak, který snad měl přijít nebo jsem si ho jenom vysnila, protože jsem cítila, jak mě něco pohladilo po tváři a cosi se dotklo mého ucha. Bylo to příjemně teplé. Jako rty. Prudce jsem se otočila, ale za mnou nikdo nebyl. Nebo ano? V dálce jsem viděla siluetu, ale tvář jsem nerozeznala. Po zamrkání byla pryč.
 
Joleene "Jo" - 21. září 2019 17:59
joleene6101.jpg
Pravdy pod hvězdami
Mal

Nejsem nudista, a tak jsem už zase oblečená, zatímco ležíme pod hvězdami, co jsou jen a jen tady. Nechala jsem si přikouzlit plážové krátké šaty s tenkými ramínky. Myšlenky jsem nechala utíkat spíše k peklu a dalšímu úkolu, i když si oči užívaly pohled na hvězdy.

"Hm?" probere mne ze zamyšlení Mal, který má potřebu se s něčím svěřit. Vynechám tak možnost popíchnout jej, co za přiznání z něj hodlá vypadnout a jen k němu zvedla oči.

Jsem to já, kdo první uhne pohledem. Dech se mi v krku zkrátil a já jemně potřesu hlavou. Neměl o tom mluvit. Neměl kazit tuhle chvíli. Měl mlčet, odejít na tu párty, a nebo usnout. Cokoliv z toho by mě nechalo v dobré náladě.

"Určitě ses zbláznil," ujistím ho rychle, ačkoliv na mne působí dotek jeho ruky příjemně. Zvednu se do sedu a pokusím se pomalu a zhluboka nadechnout. Mám pocit, že navzdory prostoru kolem nás, se na mě valí nějaké stěny a brzy nás rozdrtí.

"Sám jsi říkal, že potřebuješ zapomenout, začít znovu. A teď mi říkáš, že to nechceš? Že to hodláš riskovat kvůli tomu, že jsem se s tebou vyspala?" zeptám se ho a podívám se krátce na něj přes rameno, než opět uhnu pohledem.

Jedna část mě by byla z toho nadšená, kdyby zůstal. Kdybych měla Malcolma pro sebe na víc než jen jeden večer. Ale nejsem si vůbec jistá, že by to byla ta správná část mne. Jestli by to nebyla ta rozmarná trochu namyšlená část Joleene, kterou těší, že je o ní zájem, a že pro ni dělají muži šílené věci. Nemám jak to určit a jak vědět, že by mě rychle neomrzel.

"Jsi vážně roztomilejší, když mlčíš, Malcolme," povzdychnu si. Možná to zní jako urážka, ale v téhle chvíli toho v sobě zpracovávám příliš. Pohled upírám na moře. "Nemůžeš jen tak říct, že se obětuješ pro vztah s někým, koho ani pořádně neznáš. A rozhodně to nemůžeš říct po tom, co jsi té osobě řekl, že jsi po dnešní noci už nikdy neuvidíš a zapomeneš na ní a to bude tvůj klíč ke štěstí."
 
Vypravěč - 21. září 2019 17:34
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pohovor
Sierra

”Přesný počet zatím je něco přes šedesát studentů. Ale každým dnem jich přibývá, takže nemohu s jistotou říct, kolik jich opravdu je.” Odpoví na první otázku po dlouhém zamyšlení.
”V tomto světě, kde se musí schovávat, pro ně škola představuje jakési útočiště, kde mohou být jací skutečně jsou.”

”Individuálně a hlavně na domluvě. Nejsme jako obyčejné školy, protože naši studenti jsou přeci jen výjimeční.” Spiklenecky na tebe mrkne.
”Nějakou strukturovanou knihu sice máme, kde se dají najít klasické kouzla. Takovou knihu jistě vlastníte i vy. Je však pár učitelů, kteří se rozhodli na to jít po svém. Doporučuji si s nimi o tom pohovořit. Jistě vám to lépe vysvětlí, než já.” Povzbudivě se usměje.
”Zatím máme šest učitelů, plus šest jejich asistentů. Každý učitel má pod sebou deset žáků.”

”Pokud budete chtít tak se s nimi můžete setkat už nyní. Všichni nás čekají v zasedací místnosti. Dovolil jsem si je zavolat, abych vás s nimi seznámil. Cítíte se na to?” Zeptá se a v jeho hlase je znatelná starost, jako kdyby vycítil z tebe onu nervozitu.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24533700942993 sekund

na začátek stránky