Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Malcolm *Mal* - 21. září 2019 16:41
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Užívání si společných chvil, které jako všechno pěkné musí končit
Joleene

Celé to bylo něco neskutečného. Něco, co by mně ani ve snu nenapadlo. A je zatraceně škoda, že na něco takového budu muset zapomenout.

Leželi jsme opět na dece a odpočívali. Hlavně já jsem odpočíval. Svým způsobem jsem stále člověk a stále pociťuji únavu.
”Musím se ti k něčemu přiznat.” Rozhodl jsem se, že už nechci svádět niterný boj sám a že se chci o to podělit.
”Já jsem myslel, že to zvládnu. Že zvládnu zapomenout… ale potom krásném, co jsme teď prožili. Nevím, jestli chci.” S tím se na ní upřeně podívám.
”Asi to bude znít bláznivě. Možná jsem se zbláznil.” Sklopím svůj pohled a dotknu se její ruky, něžně jí po ní pohladím.
”Nechci o tebe přijít. A jestli mají být vzpomínky na minulost cenou za to být s tebou, jsem ochoten to přijmout.” Svá slova jsem myslel naprosto vážně, což mne samotného překvapovalo.
 
Ethan James O`Connor - 19. září 2019 21:43
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Vážně? “Ale že vám to teda jde”
Cat

Vůbec jsem nepočítal s tím, že se rozhodne s velkým kápem mluvit, protože bych jí jinak tu pusu držel. Chápu, bylo to velmi naivní. Obzvláště, když jsme nebyli daleko od těch dveří. A ona prostě musela spustit.
Zatraceně.
Zastavil jsem se s ní, protože mi zastoupili cestu dva motorkáři.
No, to je opravdu vážně skvělé.

S vůdcem vlkodlaků její výstup ani nehnul. Klobouk dolů za jeho sebeovládání a skvělý poker face, který předvedl. Dokonce jí nechal domluvit a jako bonus umlčel pár vlkodlaků, kteří začali varovně vrčet. Vůbec se jim nedivím. Docela slušně přestřelila. A pokud to přežijeme, tak se dočká velmi nepříjemné přednášky o tom, že toto se nedělá, když jsme se na něčem domluvili. Tímto totiž neriskovala jenom svůj život, ale i můj.
”Nic nevím. Měl bych vám za vaši drzost dát za vyučenou… ale vzhledem k tomu, že se jedná o minulost, rozhodl jsem se být maličko nostalgický a dovolím vám odejít.” Mávne na ty dva, co nám stáli v cestě a ti jí okamžitě uvolní. Tentokrát na nic nečekám a přehodím si ji přes záda, jako pytel brambor. Je mi jedno, že se mi bude bránit. A pokud budu muset použít svou medvědí sílu a ublížit, tak to udělám. Nebudu totiž pokoušet do třetice naše štěstí.

Venku ji položím na zem.
”Co to kurva mělo být?” Zeptám se jí a chystám se jí pořádně seřvat za to, co udělala… ale něco je špatně. Zase mám ten podobný pocit, jako předtím. Jenže tentokrát někoho spatřím a dal bych ruku do ohně za to, že tu ještě před chvíli někdo nebyl. Venku s námi jsou dva další a míří na nás speciálními puškami. Bohužel nemám čas si je lépe prohlédnout, abych určil onu specialitu v nich, na místo toho okusím jejich střelivo. Stačím totiž jí akorát chránit svým tělem, takže do mně vypálí docela slušnou dávku. Jejich opovážlivost totálně rozzuří medvěda ve mně a já se tak během chvíle proměním. Kdyby se tak nestalo, tak bych se asi skácel k zemi na následky zranění.
Takhle mohla moje chráněnka spatřit mou zvířecí podobu, obrovského nasraného medvěda kodiaka. S těma dvěma to nějak nezamávalo, protože opět do mně vypálí další dávku. Kurevsky to bolí, to se musí nechat. Ale i přesto se snažím ze všech sil udělat další krok, abych je sejmul. Což se mi pochopitelně nepodaří. I medvěd ztratí bojovnost kvůli zranění a tak se skácím k zemi.
Do prdele.

Výstřely museli upoutat pozornost vlkodlaků uvnitř, jelikož najednou jsou všichni venku a bojují s těma dvěma.
Možná mu není, tak lhostejná, jak to na první pohled vypadalo. Napadne mně a pohledem jí vyhledám, abych se ujistil, že jsem svůj úkol splnil.
Cítím totiž, jak mi v žilách koluje silná dávka železa a je mi jasné, že toto nejspíš nepřežiju.
 
Iracebeth *Beth* - 12. září 2019 17:58
beth29929.jpg
Raněný lovec
~Ray + Ezechiel~

Můžou mít démoni srdce? Protože teď bych přisála, že mi zaplesalo, když se Ray začal probírat. Byl to zvláštní pocit. Takový, který jsem naposledy cítila se Šedivákem. Nebyl tolik intenzivní, jak v případě zmučeného lovce, ale i tak. Na chvíli jsem se zaměřila na to, zda slyším Irace, ale nic. Nicméně jsem měla chvilkový pocit, že se otřela o moje vědomí jenom proto, aby se ujistila, že je Ray v pořádku. Něco věděla. Potlačila přede mnou veškeré myšlenky. Nedivím se jí. Nejsem zrovna hostitel roku.

"Díky," poděkovala jsem Ezechielovi a převzala od něj sklenici s vodou. Chvíli jsem počkala, až se přemístil, a pak jsem se otočila zpátky k Rayovi. "Napij se a pak mluv," pomohla jsem mu se sklenicí.
Pokrčila jsem rameny. "Nebylo to nic, co bych nepřežila," ušklíbla jsem se a posadil se na přitáhnuvši židli. "Vypadáš, jako bys prošel ždímačkou," nehrála jsem si na jemnou dámičku. "Ale vypadáš o něco lépe než jak jsem tě viděla, když jsme tě našli," musela jsem dodat uznale.

Odložila jsem sklenici a znovu se k Rayoviu posadila. "Vyděsil jsi mě, víš to?" pokárala jsem jej, ale pak jsem jej lehce vzala za ruku. "Já se ti omlouvám za Irace. Už to není takové, jako dřív. Nedokážu s ní vycházet. Kdysi jsme byly jedno. Ale to bych ti několikrát rozpárala břicho za sebou," uchechtla jsem se.
 
Catriona Clare Chandler - 12. září 2019 17:38
clarechandler7626.jpg
Já přece nechci působit povyk
~Ethan~

Tohle jsem nečekala. Rovnou mi mohl dát facku a dopadla bych stejně. Dokonce ani štěněti ve mě se nelíbila jeho odpověď. Cítila jsem, jak se uvnitř mele a kdyby mohlo, vyskočilo by a kouslo by si. Tohle nebylo prostě fér. Strýček musel být tím vlkodlakem, co proměnil otce a přinesl na mou rodinu toto prokletí. Ne, že bych si stěžovala. Já měla ráda pocit, že nikdy nebudu sama a k tomu ještě moje nadání po mamči, ale chápala jsem, proč se to tátovi moc nezamlouvalo. Museli jsme se hlídat ve dne i v noci. I nyní jsem měla na mále.

Pan medvědodlak se mě pokusil odtáhnout, ale já jsem prostě musela říct, co cítím. Sice jsem se mu nevymanila, ale zacpat ústa mi nestihl. "Takže se vykašleš na každého, koho jsi proměnil a ukázal ti zuby? Vím, že jsi to byl ty. Prostě to cítím a jestli nechceš pomoct mýmu tátovi, tak aspoň pomož smečce. Co se asi stane, jestli padl do rukou třeba lovcům a oni se dozví, že‘s to byl ty, hm?" dívala jsem se na něj dosti naštvaně. Vlče se mnou souhlasilo a já cítila chvilkové uspokojení. "Nežádám po tobě, abys šel do boje. Jenom chci svoje rodiče najít. O zbytek se postarám," dala bych ruce v kříž, kdybych mohla. "Aspoň mi řekni, jestli něco víš," při poslední větě se mi hlas zlomil. On byl moje poslední naděje, která teď hrozila, že uletí a to velmi rychle. "Prosím," dodala jsem už téměř plačtivě.

Možná jsem zrovna rozhodla o mém a bodyguardově osudu a nevyjdeme odsud živí. Alespoň jsem to zkusila. O tom žádná.
 
Joleene "Jo" - 11. září 2019 18:39
joleene6101.jpg
Rozšiřování obzorů
Malcolm

I put a spell on you...

Jeho slovní ohodnocení mých balících schopností mi přijde jako zbytečné vzhledem k tomu, jak se ke mně přitiskne vzápětí. Ale i tak si užívám toho jeho lačného pohledu v jeho očích a toho, jak si mně k sobě přitiskl, i když ví moc dobře, že by to normálně znamenalo, že se - a dost možná i mne - tím potopí. Mám ho přesně tam, kde jsem chtěla. Úsměv mu vydrží na tváři i po té, co se jeho rty odtáhnou od těch mých. Jeho nabídka mě pobaví. Přejedu mu prsty přes vousy na tvářích.

"Chceš říct tajemství?" zeptám se ho tiše a nečekám na odpověď. Nakloním se k jeho uchu. "To je ten důvod proč jsem tě sem do vody vylákala."

Nejde to se neusmívat při těch slovech, protože v tomhle je Mal takový sladce hloupoučký. Mnohem hodnější a nevinnější než ty se kterými jsem občas objevovala nové věci. Není to tedy rozhodně stížnost z mojí strany, jen pozorování. Cestou od jeho ucha jej krátce políbím na krk a stojím si ruce za jeho krkem. Když nás voda tak krásně nadnáší, proč to nevyužít. Pak se mu podívám do očí a usměji se na něj. Je to přeci jen naše jediná a poslední noc, tak proč toho nevyužít pořádně, no ne?
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 11. září 2019 18:21
ikonka305885004063.jpg
Pevnější obrysy blízké budoucnosti

Sedím tiše a nechávám Merlina mluvit. Uznávám, že je dobře, že se mě snaží před tím celým varovat, ačkoliv je již asi stejně jasno, že do toho jdu. Nicméně stejně dávám dobrý pozor na to, co starý čaroděj říká. I v tom se mi praxe detektiva hodí.

Práce na plný úvazek bude dozajista náročná s dětmi, ale věřím, že to není nejhorší překážka. O Zachově pomoci nepochybuji ani na zlomek vteřiny, ale přesto to chci s ním ještě projít, než definitivně kývnu Merlinovi na nabídku. Když už hledáme drobnosti v tomto novém pracovním úvazku.

*Nebudu raději říkat, jak chudý život jsem měla jako Sierra von Grimmelshausen...* napadne mě okamžitě, když kývám hlavou na jeho informace o platu, ale dávám si dobrý pozor, aby myšlenky byly jen moje.

"S dětmi nějaké zkušenostmi mám, ale rozumím, že ve větším množství to je rozhodně velký nepředvídatelný explozivní magický lektvar," pousměji se jemně na Merlina. "Povězte, kolik vůbec studentů v současné chvíli má škola?"

Dám si neexistující pramen vlasů za ucho a poposednu si na kraj křesla, když přejde čas na moje vlastní otázky.

"Jak vůbec probíhá škola magie? Myslím tím, je to stejné jako střední školy a tak? Od září do června? Je nějaká strukturovaná kniha nebo cokoliv o tom, co se vyučuje na škole? Chtěla bych se na to aspoň pokusit řádně připravit a mít přehled, než bych nastoupila... A spíše než otázku mám ještě na vás žádost. Docela ráda bych se seznámila s učiteli dříve než mě před ně postavíte a necháte mne řídit je."

Nervózní sevření žaludku je podobné tomu jak jsem se v minulosti cítila při konci nějakého nebezpečného případu nebo setkání s vrahem či někým, na koho byla vypsaná odměna. Prostě tělo reagovalo na vyplavený adrenalin, který se mi snažil pomoci s tím stresem a neznámem, do kterého se hodlám ponořit.
 
Malcolm *Mal* - 02. září 2019 22:18
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Společné noční koupání
Joleene

”Myslím, že tvoje balící metody jsou naprosto úžasné.” Pronesu a přitom na sucho polknu, když si skousne ten ret. Je to tak neskutečně svůdné. Nevím, zda jsem v minulosti byl z toho takto hotový, jako v této chvíli… či za to může tato andělice, že mně to totálně odrovnalo a nejspíš bych jako v tom jednom vtipu zavyl.
A jí to nestačí, protože pronese něco o zahřání a to, jak řekne moje jméno. No jednoduše a prostě má mně tam, kde mně chtěla mít. Přitisknu se k ní blíž, snažíc se jí obejmout a přitom se nepotopit. Jde to mnohem lépe, než jsem čekal a mám takový pocit, že za to může ta Simonova pozměněná realita.
”Jsem celý tvůj. Naprosto jsi mně dostala.” Přiznám se jí s úsměvem na rtech a poté jí políbím.
Na malou chvíli se zamyslím, vzhledem k tomu, jak nás nadnáší ta voda.
”Nepřemýšlela jsi nad tím, jaké by to bylo se muchlovat ve vodě?” No jo, chci z toho vytěžit maximum. Mám taky, co dohánět.

 
Vypravěč - 02. září 2019 22:08
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pohovor
Sierra

”V prvé řadě vás musím seznámit s popisem práce. A hlavně s nevýhodami.” Jistě, aby nedošlo k tomu, že jsi nebyla varována předem, než jsi souhlasila napevno.
”Chci tím hlavně říct, že se jedná o práci na plný úvazek. Nejlepší by bylo sice, kdybyste se nastěhovala na koleje školy, kde máte svůj pokoj. Ale je mi jasné, že jste velmi schopná čarodějka a teleportační kouzlo ovládáte na výbornou, o což jsem se také mohl přesvědčit vaším příchodem. ” Bude náročné zvládat práci a zároveň se starat od holčičky, ale nějak to se Zachem zvládnete. Jak jej znáš tak se určitě nabídne, že půjde na mateřskou, tedy otcovskou dovolenou.
”Plat nebude extrémně šílený, ale bude natolik dobrý, že pokryje potřebné věci na přežití. Plusem však je to, že je stálý a neměnný.” Jako soukromé očko ses spoléhala na to, kolik se ti podařilo udělat zakázek a občas si vážně byla zoufalá, že si brala i takovou kočku, co utekla na strom.
”Čas a peníze… co byla ta další nevýhoda?” Pronese spíše pro sebe a na chvíli se zamyslí, než mu dojde, co dalšího měl na mysli.
”Děti… tvrdohlavé pubertální děti. Občas lezou na nervy. Občas vymýšlejí naprosté šílenosti a hlavně jsou neskutečně nevyzpytatelní. S nimi se nudit nikdy nebudete.” S tím posledním tvrzením, musíš jen souhlasit a to díky svým dětem.
”To by byla asi ty nejhlavnější negativa. Jistě jsou další… sdělím vám je, až mně napadnou. Máte nějaké otázky?”

 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 30. srpna 2019 21:59
ikonka305885004063.jpg
Odpuštění za hříchy minulé
Merlin

Jeho moudrost a laskavost je bezkonkurenční. Hledím na něj a s neskutečnou úlevou cítím, jak se mi ramena zvedají, jak se z nich zvedá ta tíha, o které jsem ani nevěděla, že jí na sobě mám. Tíha zodpovědnosti za věci, na které jsem tak dlouho nemyslela.

"Děkuji, Merline, i když už dávno nejsem tou ženou, stejně ráda slyším, že je pro mě ve vašem srdci odpuštění," usměji se na něj a stisk ruky mu opětuji. Myslím to upřímně a z celého svého srdce.

"Můžete se mnou počítat, Merline, udělám, co bude v mých silách, abych pomohla všem dětem s magickým nadáním, co přijdou do této školy," dodám vzápětí bez dalšího zaváhání. Pravda je taková, že se opravdu na něco takového těším. Dává mi to smysl. Dává to mému životu i směr. A je krásné si to jen představit.
 
Vypravěč - 15. srpna 2019 21:38
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Rozhovor s mužem z minulosti
Sierra

”Nemám vám, co odpouštět, drahá. I já jsem udělal spousty chyb.” Pousměje se a dotkne se tvé ruky, kterou jemně stiskne.
”Každý děláme chyby. Někdy je nutné dlouho jít po nesprávné cestě, abychom se mohli správně a rychle vrátit.” Stále je to ten moudrý muž, v tomto se nezměnil.
”Minulost je pryč, nelze ji změnit a ani vrátit zpátky. Důležitá je přítomnost. A já vidím, před sebou ženu, která je tolik jiná a odlišná od té ženy, kterou kdysi byla.” Obdaří tě úsměvem. Tím úsměvem, který byl schopen vyléčit všechny neduhy.
”Ušla si dlouhou cestu, má drahá. A jak jste sama předtím řekla, kdybyste odmítla, tak byste tím zdiskreditovala svého muže a to nemůžeme dopustit.” Mrkne na tebe.
”Nuže tedy, nehleďme na minulost, ale na budoucnost. Ty děti vás potřebují. Půjdete do toho?”
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2529091835022 sekund

na začátek stránky