Andor.cz - Dračí doupě online

Jeden bratr vyřízený, jeden zbývá

Dlouze nasaji vůni nosem. Cítím to. Hlas je teď mým a všichni a všechno mě poslechnout na slovo. Charlesův vyděšený a zmatený výraz je naprosto skvostný. Ihned mě napadá spousta věcí, které mu chci přikázat. Bude to nekončící horská dráha utrpení pro něj. Nehodlám k němu být jakkoliv shovívavá. On mě připravil o osm měsíců života. Rafaela ještě o něco víc. Mala uvěznil v dalším ringu. Na tváři se mi usadí nepěkný úsměv, když si to jeho utrpení představuji.

Bučící diváci mi přijdou jako otravný hmyz. Jsou tak hluční a obyčejní a otravní! Copak nevidí, kdo jsem? Copak necítí, čeho jsem schopná? S každou vteřinou ve mě víc a víc bublá zlost. Potřebují zkrotit a já vím i jak.

Otevírám ústa k prvním slovům, ale moji myšlenku přetrhnou dveře. Zhmotní se do celistvé formy na cestování. Zmateně zamrkám. Zamračím se.

*Musím je zachránit,* dojde mi a já slezu z Charlese. Zvednu se.

"Charlesi? Dojdi k Bambusovému domečku pro panenky a tam dva kroky od vchodu na mě počkej. Smíš říct jen že čekáš na mě, nic víc," vydám první příkaz a začnu si vyndávat špunty z uší. Schovám je do kapsy. Teď už můžu slyšet naprosto všechno.

Neváhám a vkročím do dveří.

Eliminace bratrů: Záchrana světa
Joleene

Nečekal to. Kdo by vlastně něco takového čekal? Možná právě proto se Černý rozhodl ti toto prokletí věnovat. Jen, co se tvé rty přitiskly na jeho, tak jsi pocítila jak se do tvého těla vlévá energie. Cítila ses naprosto božsky. Jak jinak taky… když ve hře byl Hlas Božský, který teď byl tvůj.
”Cos mi to provedla?” Pronesl Charles, který teď byl nic v porovnání s tebou. Pouhý človíček, kterého bys mohla zašlápnout jako červa. Nebo mu taky oplatit stejnou mincí. Aby tančil jak pískáš. Stačilo by pouze poručit. Použít ho. Přeci kvůli tomu, aby se používal byl stvořen. Cítíš, jak tě nabádá, abys s ním něco udělala.
Se změnou majitele se však stalo to, že všichni přítomní, už nebyli pod jeho vlivem a tak se všichni dali do pohybu a zmateně na vás hleděli. Nebylo se čemu divit, když v ringu čekali někoho úplně jiného.
I s nimi bys mohla provádět spoustu věcí. Donutit je k tolika věcem. Třeba aby mlčeli, protože začali nesrozumitelně hulákat, jelikož neměli to, pro co přišli.
Nemluvě o tom, že Charles se snažil využít situace a měl v úmyslu zmizet.
Jenže byl tu stále úkol, který byl potřeba splnit. To na sebe upoutali dveře, které ti viseli na krku jako nějaký přívěšek. Jež se z ničeho nic z tvé krku dostali do vzduchu, zvětšily se na potřebnou velikost, aby se jimi dalo projít.
Simon tě potřeboval. Stejně jako Mal a Rafael… a spoustu dalších. Díky tomu uvědomění si opět nad sebou měla kontrolu.

Můj zápas

Bála jsem se, že si nevšimnu, až všichni dostanou příkaz nehýbat se. Že se hned vybočím z davu, hned si mne všimnou a všechno se to strašně posere. Měla jsem co dělat, aby mě ten strach nepohltil. Riskovala jsem tímhle zákrokem i svou vlastní příčetnost. Pokud nenávratně ztratím i Simona, tak mi vážně nemusíte hledat dalšího parťáka. A těm dvěma pošuk-bratrům tak ušetřím práci s jednou otravnou andělkou.

Začátek ale vypadal slibně. Rozhlížela jsem se stále po ostatních, když najednou všichni naprosto svorně a jednotně ztuhli. Bylo to nepřirozené. Simon se k mému překvapení mohl ještě hýbat. Mrkla jsem na něj a pak se snažila plynule a nenápadně postupovat stíny k Charlesovi. Spoléhala jsem na jeho sebestřednost a sebejistotu. Vždyť, kdo by přece mohl neuposlechnout Hlas Boží? Ale i tak jsem si dávala pozor, abych upoutala co nejméně pozornosti.

Já se špunty v uších, zněla by správná odpověď. Ale překonávám se, abych na to ani raději nemyslela. Soustředím se na nenápadné plížení, abych dostala blíže k němu. Jsem už v nejbližším možném bodě, dojde mi, že se hýbe ještě jeden člověk.

*Přijdu pro tebe, Simone,* pomyslím si, když vidím, jak jej chytne a společně s ním zmizí. Není na co čekat. Přeskočím zábradlí a během toho pohybu vytáhnu křídla, abych se co nejrychleji dostala k Charlesovi. Hodlám ho srazit na zem. Přišpendlit jak nějakého brouka. Brouka, kterého budu s radostí mačkat a koukat se, jak se svíjí.

Pokud se mi to povede, tak se na něj zářivě usměji.

"Chyběla jsem ti?"

Vlastně nemám v plánu čekat na jeho slova, ne dokud má nějakou moc. A vzhledem k tomu, jak je upovídaný, tak hádám, že není čas ztrácet čas a rychle přitisknu svoje rty na ty jeho.

V ringu: zápas
Dozor Joleene

Vyhrál jsem. Ten vlkodlak pro mně nepředstavoval žádného protivníka a to jsem věděl ve chvíli, co na mně dav bučel jen, co jsem vešel do ringu.
Místo toho teď šílí z celé té šou, kterou jsem předvedl. Nedržel jsem se vůbec zpátky. Nedělal jsem to kvůli nim. Nicméně si vychutnávám ten potlesk a to hulákání.
Smrdí to tu spálenými chlupy, jak jsem mu maličko ožehl kůži. Neměl si se mnou začínat. Ale nemějte strach, chlupáče jsem nezabil. Neudělal jsem nic, co by nedokázala zpravit jeho regenerace. Dával jsem si na to pozor. Možná za to mohla přítomnost Andělky, kvůli které jsem chtěl být lepším a nevrátit se do starých kolejích, kdy mi to bylo naprosto ukradené. A opravdu je možné, že jsem v těch dobách někoho zabil.

Očekával jsem další zápas, ale k tomu nedošlo, protože se z hlediště ozval jasný příkaz: VŠICHNI ZMLKNOU A NEHNOU SE, což všichni splnili a najednou tu bylo neskutečné ticho. Vypadalo to tu jako kdyby se zastavil čas, či se všichni stali figurínami. Vyberte si, co je vám milejší. Já jsem se kupodivu mohl hýbat a nejspíš za to mohla moc, kterou jsem získal od otce. Letmo jsem se podíval na Joleene a zdálo se mi, že na mně mrkla. Mohl jsem jen hádat, jestli měla špunty na uších nebo za to mohli získané schopnosti Archandělky.
Nechat je, ať si myslí, že mají navrch.
”To byl opravdu povedený zápas.” Pronese ten, který všechny zmrazil a dojde za mnou na podium.
”Věřte mi, že jsem se jen rozehříval.” Ta hláška se mi opravdu povedla, vzhledem k tomu, jak vypadám. A zdálo se, že jsem ho pobavil.
”Věděl bych o místě, kde bys mohl najít obstojnější soupeře, než tady kdy najdeš.” Muselo se nechat, že mu to mluvení opravdu šlo.
”Ale tady mně za to platí celkem slušně.” Kdybych mu na to hned kývl, tak by nejspíše mohl nabrat podezření a to jsem nechtěl.
”Líbíš se mi. Fakt, že jo. Rád bych tě s někým seznámil.” Jen co to řekl, tak rozhodčí o kterém jsem si myslel, že je stejně zmrzlý jako všichni ostatní, ke mně přistoupil a sundal si latexovou masku, kterou měl na sobě. Odhalil tak svou pravou podobu. Mohl jsem to tušit, že to bude ten druhý bratr. Nebyl moc na mluvení, protože se dotkl mé ruky a já pochopil, co měla Andělka na mysli, když mně varovala ohledně toho přenosu.

*Situace u Joleene*

Charlese sis všimla, ale byl od tebe strašně daleko. Ještěže si získala ty špunty do uší, takže jsi byla připravená na to nejhorší, což se dle tvého očekávání stalo opravdu hned po zápase. Nikde jsi však neviděla druhého bratra, což nebylo zrovna nejlepší.
A tak byla potřeba improvizovat a to do doby než se ukáže na scéně.
Kdo by jen tušil, že to bude ten rozhodčí a on se podobně jako ty rozhodne použít přestrojení.

Hlediště, dohlížení na zápas

Dala jsem mu dost času na to, aby tam dojel dřív než já a nebyli jsme tak podezřelí už jen tím, že jsem si šla pro tu pitomou paruku a jiné oblečení. Vzala jsem si černé koženkové legíny, nízký ale pevný podpatek a koženou bundu přes lehce průsvitné tílko. Hodlám nakopávat zadky, ale bude mi to u toho i slušet. To je můj styl a v současné chvíli je tohle oblečení, co se k tomu dostanu nejblíže.

Rozloučím se s doktorem a pak si neskutečně užiji tu poslední jízdu mým autem. Tedy poslední snad do doby, než dořešíme ty dva případy. Pustím si písničky, Highway to hell jako první a vychutnávám si pocit známého prostředí kolem mne.

Zaparkuji bokem a dodržím přesně dané instrukce od Simona, abych se dostala dovnitř. Automaticky a velmi snadno se zamíchám do davu a vyhlídnu si místo tak, abych na ring dobře viděla. Kývla jsem sotva neznatelně hlavou, když jsem Simona našla mezi těmi všemi lidmi.



Začala jsem se pak rozhlížet po okolí. Tedy, dělala jsem tak, dokud nedošlo k zahájení dalšího zápasu a Simon nevzplál. V první chvíli jsem ustrnula, ale pak mi došlo, že tohle je ta forma o které mluvil. S úžasem jsem se na něj chvíli dívala, než mi došlo, že zírám a raději jsem obrátila pohled k publiku. S uspokojením jsem zjistila, že většina lidí byla stejně překvapená jako já.

Krátce se dotknu řetízku, na kterém mi visí přívěšek od Černého a doufám, že ho nebudu muset použít. Hledám v davu známé tváře, kvůli kterým tady jsme. Nezbývalo mi nic než čekat.

V ringu, samotná akce
Dozor Joleene

Doufal jsem, že ta slova myslí vážně a že to nezmění to velmi příjemné jiskření.

”Nemohu se dočkat.” Jedna má část, která byla dlouho zapomenutá se na to skutečně těšila. V dávných dobách, jsem na taková místa chodíval. Povětšinou jsem vyhrával, málokdy jsem byl ten, kdo je na zemi polomrtvý.

Naskočil jsem na motorku a rozjel se. Cítil jsem se zvláštně. Necítil jsem žádné obavy, že by se to celé mohlo nějakým způsobem pokazit. Toužil jsem konečně s těmi bratry pořádně zatočit. Zničit je. Ublížit jim tak, jak ublížili Joleene. Záleželo mi na ní a oni jí ublížili, proto také budou trpět.
S tím jsem přidal na plynu a uháněl ulicí jako zběsilý.

Než jsem se dostal k místu určení. Před budovu, která nebyla nijak na první pohled zvláštní. Cítil jsem, že je chráněná magii, která jasně říká nahodilým kolemjdoucím, ať přejdou na protější chodník a dávají si od ní náležitý odstup. Křičí na ně, že zde není nic k vidění.
Zaparkoval jsem motorku a byl jsem si stoprocentně jistý, že mi ji nikdo z kolemjdoucích neukradne.
Zhluboka jsem se nadechl a následně vydechl. Porozhlédl jsem se kolem a poté zamířil dovnitř. Bylo mi jasné, že po pár minutách těmi dveřmi projde i Andělka a tak jsem se nějak nepozastavoval, šel rovnou k baru. Sdělil jsem barmanovi důvod své návštěvy a ten mi ukázal, abych jej následoval. Byli to dveře u toalet, která na první pohled vypadaly jako služební vchod. Ve skutečnosti se tam ukrývalo něco jiného. I zde jsem cítil závan magie, který odhlučnil ono místo. Protože, když se otevřeli dveře, tak jako první jsem slyšel řev skandujícíh diváků. Byla jich tu spousta. Mačkali se jeden na druhého, aby jim náhodou nic neuniklo a jejich pohledy byly upřeny na velký ring, kde se právě už dva mlátili. Nezajímali mně, nepozastoval jsem se nad tím, kdo se tam mlátí a prodíral jsem se dál davem k pořádajícímu. Sdělil jsem mu své jméno a ten mi s úsměvem na rtech oznámil, že budu další na řadě. Nezbývalo mi než čekat a tak jsem se rozhlédl po publiku. Snažil jsem se nenápadně podívat, jestli se Andělce podařilo sem dostat. Než jsme se úplně rozdělili, řekl jsem jí, co má říct barmanovi, aby ji sem pustil.
Chvíli mi to trvalo, kvůli té paruce, ale nakonec jsem ji našel. Měla pravdu v tom, že to bude ta nejkrásnější brunetka tady. Vlastně bych i řekl, že to byla jediná brunetka.

Zápas skončil. Vítěz si užíval svou krátkou chvíli slávy a poraženého odnesli pryč, aby se o něj postarali a také, aby se mohlo pokračovat dále.
Vešel jsem tedy dovnitř. Nikdo mně pořádně neznal, takže jsem slyšel pouze houkání. Ignoroval jsem to. Narozdíl od nich, jsem věděl, že se to brzy změní. Zazubil jsem se na svého konkurenta a se vší úctou se uklonil.
A pak začala ta správná chvíle, kdy jsme oba dva ukázali světu svou pravou tvář. Měl jsem vědět, že je to vlkodlak. Dle toho, jak vypadal tak bych tipoval, že poměrně starý.
Taková klasika. Ušklíbl jsem se a sám jsem se mu ukázal v celé své kráse.

A ne, nejsem Ghost Rider… a tvůrci se inspirovali mnou.
Boj, tak mohl začít.

Rozloučení před akcí
Simon

Přikývnu. Něco takového napadlo i mne samotnou, že by se mělo udělat, pokud se Simon začne měnit v to cosi, před čím mě varuje.

"Víš, je to strašně komplikovanej plán jen kvůli tomu, abych tě políbila, ale tvoje snaha mi fakt lichotí," pousměji se na něj. Navzdory tomu, že situaci beru opravdu vážně, tak jsem si to nemohla odpustit. Nebo spíš právě proto. Položím si ruku křížem přes sebe, abych ji mohla položit na tu jeho na mém rameni, aby věděl, že ho poslouchám, že jsem tady. Vypadá totiž, že něco takového potřebuje.

"Ne, ne!" řeknu naprosto nadšeně a vezmu si od něj klíčky. Jak mi moje auto chybělo. Už se těším, až v něm zase pojedu a ideálně až pak vypadnu s ní i z Chicaga. "Taková překvapení já ráda!"

"Simone, no tak. Ať vypadáš sebeděsivěji, budu tam a budu dávat na tebe a to celé pozor. Ke svým přátelům se neobracím zády, ať se stane cokoliv," řeknu mu s lehkým úsměvem na tváři. Tentokrát mu položím ruku na rameno já.

"To si piš, že jo," dodám pak veseleji a pevně se k němu přitisknu v objetí. Zavřu na pár vteřin oči a vychutnám si to. Pak se jej pustím a poodtáhnu se.

"Hodně štěstí, uvidíme se tam, budu ta jediná hezká brunetka," rozloučím se s ním ještě.

Poslední dodělávky před akcí
Joleene

”Poznáš to ve chvíli, až přestanu být vtipný. Až budu vážný jako nějaký starý protivný dědek, který snědl moudrost celého světa a neexistuje jiná pravda, než ta jeho.” Až se začnu chovat stejně jako můj otec. To však nahlas neřeknu.
”Když k tomu dojde, možná budu potřebovat, abys mě políbila.” Myslím to naprosto vážně. O tomhle bych si nedovolil žertovat.
Položím jí ruku na rameno a pohlédnu ji někam na bradu. Je mi jasné, co může způsobit pohled do těch očí.

”Pojedu motorkou. Venku na tebe čeká překvapení. Do GPSky jsem ti zadal adresu, kde se bude odehrávat zápas.” S tím ji podám klíčky, které jí vlastně dají velkou nápovědu k tomu, jaké asi je ono překvapení. Samozřejmě tam na ní čeká její milované autíčko.
Svým způsobem za to může Mal, protože ho našel a dostal ho sem. Nicméně byl jsem to já, kdo se o něj staral, jako kdyby bylo moje vlastní, s veškerou láskou a úctou.
Tehdy jsem netušil, jaká neskutečná chemie bude proudit mezi námi.
A to je důvod, proč mně děsí to, že uvidí mou pravou podstatu v akci, která bude ještě ke všemu míchaná s otiskem mého otce.

”Ať tam uvidíš cokoliv… pochop, že tohle jsem já. To co teď vidíš, teda bez těch strašidelných očí.” Na chvíli se odmlčím. Vím, že jsme to rozebírali venku, ale potřebuji, aby to věděla.

”Objetí pro štěstí?” Zeptám se a doufám, že se uskuteční. Za jiných okolností, by to byl naprosto neskutečně zdlouhavý a vášnivý polibek. A jako v těch filmech by se na obloze objevil ohňostroj. Pokud se mi nevysměje a objetí se uskuteční, tak si onen polibek i představím. V mých představách je naprosto báječný. Její rty chutnají neskutečně. Jako ta nejsladší jahoda, která byla s veškerou láskou vypěstována na zahrádce, aby mohla chutnat takto báječně. Je tak úžasná, že toužíte dostat ještě víc a víc dalších takových.

Babi s dědou na návštěvě
Moje nejbližší rodina

"Morgana má potíže a Bastet se jí vydala na pomoc. Zatím není nic, co bychom pro ni mohli udělat, ale jakmile něco bude Bastet vědět, doufám, že nám zavolá. Ale věřím jí, je hodně schopná, takže to bude určitě v pořádku nakonec," vysvětlím velmi zevrubně celou situaci matce.

"Ano, Zach pracuje v práci a nebo tady doma na domě. Už je to dlouho, co jsem ho neviděla jen tak sedět a odpočívat," pousměji se na svého budoucího manžela a jsem opravdu ráda za milá slova, která moji rodiče jeho směrem utrousí. Vím, jak moc to pro něj znamená.

"A to, tati počkej, až uvidíš váš pokoj. Nebudeš věřit, že jsi stále tady," dodám ještě, když si sednou v kuchyni. Okamžitě postavím matce na čaj a vlastně i sobě. Se sebezapřením odmítnu pálenku, protože oficiálně ještě pít nesmím, kvůli kojení. Ale za panáka bych dala skoro půl království.

"Spí nahoře. Nebo spíš už asi jenom leží. Hned, jak si trochu odpočinete, tak samozřejmě můžete za nimi, ale budou asi trochu rozmrzelé holky, za chvíli mají čas oběda," odpovím matce.

"Vlastně Bastet měla pravdu. Opravdu by se nám hodila trochu pomoc. Snažím se vrátit trochu a pomalu do práce a Zach toho má až nad hlavu. Myslíte, že byste s námi mohli tak týden dva zůstat? Pohlídat občas malé?" zeptám se přímo. Přeci jen, dokud tu byla Bastet a Morgana dal se ten celkový nápor snést, ale bez dalších lidí si to vůbec neumím představit.

Příprava na akci
Všichni a pak jen Simon

Moje příprava spočívala v uvažování nad tím celým plánem, nad Malem a Rafaelem, nad těmi bratry, a celým mým údělem tady. Ale protože jsem dneska absolutně neschopná nic nedělat, tak jsem pomáhala ostatním, jak jen jsem mohla, aniž bych jim moc překážela. Nakonec jsem se uklidila i na chvíli do tělocvičny. Cítila jsem stres, hněv a spousty síly, kterou jsem měla díky Gabriele.

Z barvení vlasů na hnědo nakonec sešlo. Místo toho upírka sehnala hnědou paruku, kterou jsem si na sebe ještě nevzala.

"Páni, mě to fakt sluší!" poznamenám vesele, když se upírka objevila v mé podobě v místnosti.

Samozřejmě, že jsem se to snažila trochu zlehčovat a všechny ostatní udržet v klidu. Tak trochu jsem si to zadala jako práci. Přeci jen dělají na tom kvůli mě, abych já mohla zastavit ty dva psychopaty.

Když přijde Simon do místnosti, volky-nevolky mi přejede mráz po zádech. Tohle nebyl ten stejný Simon, se kterým jsem měla chuť se vyspat každou chvíli. Ne, tohle byl někdo, kdo skutečně dokázal nahnat strach, někdo nebezpečný.

"Tak jo, to, jak se máte chovat víte. A kdyby cokoliv, dejte hned vědět. Jasné?" poučím je ještě. Krátce pak obejmu jak upírku, tak Gabrielu. "Dávejte na sebe pozor."

A pak následuji Simona bokem. Zvědavě si jej prohlížím, snažím se určit v čem je tak jiný. Ale krom těch jeho děsivých očí nevidím nic očividného, jen ten... pocit. Jeho slova tomu všemu ale dají trochu smysl. Pomalu se nadechnu a pokývám hlavou.

"Dobře. Beru na vědomí," řeknu i když nadšená z toho taky nejsem. Byl další proměnou, u nichž se mohlo stát cokoliv. Třeba nám vybouchnout do ksichtu. "Dám na tebe pozor. Je nějaký způsob, jak poznám, kdy už toho je na tebe moc?"