Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 25. září 2018 20:13
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Návštěva Černého
Joleene

”Prokouklas mně.” Nevypadá, že by se cítil nějak provinile nebo že by jej nějak rozlítilo, jakým způsobem si mu to řekla.
”Ano, přesně tak tak. Ti dva budou na tebe čekat.” Na chvíli se zarazí, jako kdyby přemýšlel, jak ti to říct.
”Když sis na pomoc pozvala Lucifera a oni na oplátku do toho zatáhli Michaela, dospěli jsme k závěru, že to není zrovna dobrý nápad… Dohodli jsme se na tom, že se ti dva do toho nebudou montovat a pokud by to někdo zkusil, tak to nedopadne dobře pro tento svět.” Dá se domyslet, jakým způsobem to nemůže dopadnout dobře.
”Nemusíme se však bát, že by se rozhodli schválně do toho zapojit Michaela, aby docílili toho, co chtějí. Jsou totiž zvědaví, jak to dopadne. Kdo to vyhraje. ” Pokusí se ti vysvětlit, jak to je vymyšlené, aby ti to nepřišlo jako marný boj.

Zamyšleně tě pozoruje a poslouchá, co mu říkáš. Mlčí a nějak se nemá k tomu, aby ti odpověděl. Místo toho upřeně sleduje, jak pochoduješ po pokoji sem a tam.
Nad tvou další otázkou se zamyslí.
”Něco by tu bylo.” Pronese a s tím se postaví. Popojde pár kroků k tobě, jako milenec si tě přitáhne k sobě, jeho ruka se dotkne tvého krku zezadu a jeho rty se přitisknou na tvé. Je to něco nečekaného, že ti z toho srdce vynechá pár úderů, vyrazí dech a mozek přestane na malou chvíli fungovat. Je to něco naprosto úžasného, přeci jen, když se jedná o polibek od samotného Černého, od samotné části Boha. Chuť jeho rtů je nepopsatelná a moc dobře víš, že už nikdy něco takového neochutnáš. Každý výjimečný polibek, ti už nyní přijde naprosto obyčejný. Kolena se z toho podlamují, onou dokonalostí.

Pro představu z Aleji gwiazd


A během chvíle, kdy se opět na malou vteřinu tvůj mozek probudí, si uvědomíš, že to není jen ledajaký polibek, ale něco s ním ti předává.
Cítíš jak něco získáváš, něco mocného. Zatím však něco, co se nedá identifikovat.
Černý ti rukou sjede po zádech, až k pozadí, za které tě zmáčkne, poplácá tě po něm a poté se odtáhne.
”Až přijde pravá chvíle, tak si řekne samo, co s tím máš dělat.” Tváří se přitom, jako kdyby se vůbec nic nestalo a hrábne do kapsy, aby z ní vytáhl sametový černý sáček a z něho vytáhne přívěšek ve tvaru malých černých dveří. Chvíli si je prohlíží a je na něm vidět, že mají pro něj hodnotu, než je vrátí do sáčku a ten ti předá.
”Jednej s tím opatrně. Stačí je vytáhnout ze sáčku, pomyslet kam potřebuješ a zjeví se ti dveře na ono místo. Je důležité přesně určit kam směřuješ. Představit si ono místo také pomáhá.” Dá ti k tomu i menším návod.
”A pamatuj si. Tentokrát nemůžeš požádat o pomoc Lucifera.” Dá na svá slova patrný důraz a je na něm vidět, že to myslí smrtelně vážně.
”Máš ještě na srdci, drahá dcero?”
 
Joleene "Jo" - 23. září 2018 20:20
joleene6101.jpg
Plánování s Černým
Černý

Docela mě překvapí fakt, že bych byla někdy v minulosti sledována Božími částmi. Nakloním hlavu ke straně, jak se to snažím pochopit, ale pak mi to dojde, že to nejspíše z toho důvodu, že za mnou Černý přišel. A toho si určitě hlídají, nebo se o to aspoň snaží...

Jeho úsměv je daleko krásnější a hřejivější, než cokoliv na tomto světě. Mně samotné se rozlije úsměv po tváři plný spokojenosti a veselí. Jak bych se v takové chvíli mohla tvářit jakkoliv jinak? Cítila jsem se vyvolená. Ale tím dobrým způsobem. Ale také pouze na ten jeden moment.

Vědomí, že budeme mít k dispozici něco takového, mně také potěší. I když očekávám problém. Vždycky tu nějaký je. Ovšem to, co řekne vzápětí je horší než ledová sprcha. Nevěřícně zamrkám.

*A doprdele...*


Nikdy jsem nevěřila, že si něco takového pomyslím, ale vážně doufám, že tím "budou na tebe čekat" myslí ty pošahané bratry. Božské části by byli na mě už opravdu kurevsky moc.

"Jsem si jistá, že sis mě vybral právě proto, že víš odpověď na tuhle otázku,"
řeknu mnohem odvážněji, než bych od sebe čekala. Snad jsou to ty skoky emocí, co v této společnosti zažívám každou vteřinu. A nebo se chci nechat rychle zabít s takovým výhledem.

"Dobře, takže ti dva na mě budou čekat. Pravděpodobně i Michael bude někde poblíž, ne?"
pokračuji v rozvíjení daného tématu. Snad čekám, že když to řeknu nahlas, tak to bude o něco méně šílené?

"Jednoho bych mohla vyřadit tím, že nebudu slyšet jeho rozkazy. Ale co ten druhý? Jestli půjdu do jeho hlavy, tak by se musel nějak od své mysli odprostit, aby nemohl vydávat příkazy. A zabít je. Nebo poslat proti mně. Dá se nějak vypudit, z toho místa? Nemůže přece věnovat pozornost tomu místu a zároveň světu kolem, ne?"


Věřím, že tomuhle se říká přemýšlení nahlas, ale co mi jiného zbývá, když mám jedinečně chytrý a mocný mozek kousek od sebe a já netuším, na co se ptát dřív. Slezu z postele a začnu chodit po pokoji. Tiše, elegantně, plynule. Ani mi nedojde, jak úžasné to je používat i druhou nohu, tak moc jsem zabraná do toho přemýšlení.

"Je, ještě někdo, něco, co bys nám mohl poskytnout jako pomoc?"
zeptám se na další logickou otázku. "Ah ano, mohla bych mít prosím ty dveře k dispozici na delší čas? Snadněji by se obíhali určité nutné pochůzky, kdybych je k tomu mohla použít..."

Podívám se krátce jeho směrem.

 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 23. září 2018 19:52
ikonka305885004063.jpg
Bílá rada a soud

Naprosto chápu Morganin nesouhlas s jejich vtrhnutím, obviněním a tím vším. Je to děsivé, jak strašně moc se mýlí, ale jak se tváří vážně a efektivně, když víme, jaké důležité věci jim utíkají a jak mimo bylo i v případě Tulpy.

Podívám se pouze s povytaženým obočím na muže, který je příliš hlučný a impulzivní na celou tuhle situaci. Naštěstí zakročí ten služebně starší a rozumnější z jejich skupinky a dovolí mi si pro kabelku dojít. Vděčně se na něj usměji a vedu jej do své pracovny. Nesnažím se dělat žádné pasti, rychlé pohyby, nebo cokoliv.

"Děkuji," řeknu pak pouze, když si kabelku dám na rameno a společně se vracíme zpět.

Se zaujetím sleduji, jak používají klíč k nicotě, abychom se vzápětí ocitli v té soudní síni. Nestačím se divit! Taková magie šla zatím mimo mne, neboť jsem se zuby nehty snažila s Bílou radou nikdy nesetkat.

Jsem z toho celého trochu vyděšená, nicméně pevně věřím v pravdu. Jinak bych tu rozhodně nestála. Rozhlížím se kolem sebe a pevně semknu popruh mé kabelky na rameni rukou, jak se snažím uklidnit. Připadám si tak malá...

Mou pozornost si přitáhne nejvíce muž, který na mě promluví. Pomalu přikývnu hlavou, snažím se zformulovat myšlenky.

"Bylo mi řečeno, že jsem obviněna z vraždy upíra Mordecaie. Jsem tu, abych vypovídala a pomohla vám dopadnout toho vraha, protože já to nebyla."


Docela mě děsí, jak se na mne upoutává pozornost, nemám to ráda ani u normálních soudů, i těm se snažím vyhýbat. Ale donutím se stát rovně a nedržet si ten popruh. Místo toho spojím ruce před sebou, abych je zkrotila před těkavými pohyby.
 
Vypravěč - 18. září 2018 21:50
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Návštěva Černého
Joleene

”To nejspíše ano, ale měl jsem hlavně obavy ze svých dalších částí. Sledovali tě a stále sledují. Jenže to byli oni, kdo začali podvádět jako první.” Svá poslední slova však byla namířena úplně někomu jinému i jeho pohled směřoval lehce nahoru.
”Dát těm bratrům schopnosti byl podvod.” Dodá ještě, aby tě do toho maličko zasvětil.

A poté dojde k léčení.
”Neděkuj. Potřebuji svého vojáka, aby byl zase funkční a připraven opět bojovat.” Samozřejmě, že to nebylo jen tak z pouhé sympatie.
Chvíli mlčí. Nechává tě zpracovat moment, kdy máš opět funkční nohu o kterou sis myslela v aréně, že přijdeš. Sám si jí také prohlíží se zájmem.

”Čekal jsem, že se na to zeptáš. Vždycky si myslel na ostatní.” Pronese a lehce se pousměje. Pro tebe je to jako pohlazení na duši, jako kdyby na malou chvíli vyléčil všechny tvé utrpěné rány. Letmý dotek motýlích křídel.
”Mám Dveřníkovi dveře. Jsou schopné tě dostat kamkoliv, jen stačí pomyslet na místo kam potřebuješ.” O něčem takovém si už někde slyšela. K samotné bytosti, kterou představuje Dveřník, je těžké se dostat. Tedy dostat k němu se dá, ale dostat od něj, už ne. Velká většina se ztratila ve světech do kterých se dostala pomocí jeho dveří a někteří se prostě jednoduše rozhodli, že už se nechtějí vrátit zpátky.
Nicméně to, že je někdo jako Černý vlastní, není zas takové překvapení… vždyť se jedná o část Boha.
Na druhou stranu to celé zní svým způsobem jednoduše, že to jisto jistě bude mít nějaký háček.
”Všechny mé části už o tom, že ti pomohu s těmi dveřmi ví. Takže tam na tebe budou čekat.” Když už to vypadá, že to máš všechno nadosah a jednou by ti mohlo přát štěstí, tak se ti nakonec do tváře vysměje.
”Jsi ochotna i přesto riskovat?” Hloupá otázka na kterou jistě zná odpověď, ale doufá, že bude jiná.
 
Vypravěč - 18. září 2018 21:09
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Bílá rada a obvinění z vraždy
Sierra

Je na Morganě vidět, že je pro ni velice obtížné se stáhnout. Ale když si ji o to požádala, tak to učiní. Nicméně je na výsost jasné, že by se za tebe rvala a nehleděla by na to, že by přitom mohla přijít o život.
”To jsme opravdu rádi.” Pronese ten jeden a na tváři se mu mihne úšklebek. Z tónu jeho hlasu a tak z celkového vystupování ti přijde, že by nejraději vyzkoušel své síly proti mocné čarodějce, jako je Morgana. Jeho kolega to také zaznamená a tak ho chytne za rameno, aby ho upozornil na to, kdo je tady šéfem.

Když se dotkneš ramene své matky, tak se na tebe podívá s jasnou prosbou v očích, ať jí to neděláš.
”Nevěřím jim.” Pronese tiše, i když obě přitom moc dobře víte, že vás slyší. Nějak na to však nereagují.
Ale i přesto něco na tvých slovech funguje a tak jen kývne hlavou na srozuměnou.
”Postarám se o ně.” Přislíbí.

”Tam kam půjdete, kabelku potřebovat nebudete.” Pronese opět onen ratlík, který štěká nejvíce a stejně dle toho, jak se ho snaží držet kolegové zkrátka, se nezmůže na nic jiného.
Ten co ještě nepromluvil, ti posunkem ruky naznačí, abys vedla a doprovodí tě pro onu kabelku.
Jakmile vyjdete před barák, tak jeden vytáhne klíček a ze začátku to vypadá, jako kdyby odemykal vzduch, než se z ničeho nic objeví dveře a všichni jimi projdete.

Mrknutí oka se ocitnete v sále, který velmi připomíná soudní síň. Hlavní co asi na sebe nejvíce upoutá je vyvýšené pódium, kde jsou do půlkruhu dané stoly, u kterých sedí další muži a ženy oděni v bílých pláštích. Mužů je šest a stejně je tak šest žen, plus fakt, že uprostřed sedí muž s bílou parukou, u nejvíce mohutného stolu a zřejmě bude mít to nejhlavnější slovo.
”Sierro Judith von Grimmelshausen, jste si vědoma z jakého důvodu jste zde?” Otáže se muž v bílé paruce a vyčkává na odpověď. Zdá se, že tím tvůj soud začíná.
Tvůj šestý smysl ti říká, že na tom chlápkovi je něco neskutečně povědomého. Někde si ho viděla, ale nemůžeš si za ni na světě vzpomenout kde.

Asi nejvíce podobný tomu sálu

 
Iracebeth *Beth* - 27. srpna 2018 16:01
beth29929.jpg
Už zase jenom Beth
~Ray~

Irace to nečekala. Trhla hlavou dozadu, jak se jí hadí náramek omotal kolem krku, a zaskučela bolestí, když ji uštknul. Její vědomi začalo padat do hluboké studny, kterou jsem těsně předtím, než jed sejmul i mě samotnou, stihla zavřít víkem. Aspoň bude mít démonka konečně čas se trochu projít ve spletitých chodbách mé mysli a něco se přiučit. Například: Zabíjení přítele zakázáno.

Konečně jsem si pořádně odpočinula. Už jsem si ani nepamatovala, kdy jsem pořádně zamhouřila oči. Sice jako démon spánek příliš nepotřebuji, ale jednou za čas neuškodí. Po otevření oči jsem se však cítila na tři věci. Jako by mě někdo udeřil palicí po hlavě, shodil ze schodů a stihl během toho škrtit. Vzpomněla jsem si na Rayův náramek a otřáslo mnou. Tohle jsem nečekala.
'Kdybys jen držela hubu,' zpod víka promluvila Irace, a pak jsem slyšela její kroky a tichý smích, jak se vzdalovala. Něco věděla. Pak jsem si uvědomila, že nikde nevidím Raye a jsem připoutaná. Trhla jsem sebou a zmateně zamrkala.
Co to sakra...
Pak jsem si všimla Elxara. No doprdele.

A Irace se na mě vykašlala. I kdybych ji nyní otevřela mysl, aby se mohla vydrat na povrch, neudělala by to. Dost jsem jí ukřivdila, ale co čekala? Já takovou volnost v mysli nemám tak jako ona.

"Švábů se zbavuje těžko," sykla jsem a znovu trhla pouty. No jasně. Proto. Nejsou obyčejná, takže se s Irace můžu pro dnešek rozloučit. "Kde je Ray?!" pokusila jsem se aspoň posadit. Otázka, jak byla pouta volná.
 
Joleene "Jo" - 18. srpna 2018 21:21
joleene6101.jpg
Návštěva od Boha
Černý

Stejně nemám nic jiného momentálně na práci, než čekat. Tak čekám na někoho, nebo na něco, i sebemenší náznak toho, že mě část Boha slyšela. A pak se tam skutečně zjeví on sám. Zamrkám, abych se ujistila, že to není jen přelud.

Ale přeludy neházejí rtěnky. A už vůbec ne přesně ten odstín, co jsem měla na mysli!

Obracím si chvilku ten malý předmět v ruce a očima těkám od věcí na posteli k němu. Na chvilku mi vypadla slova, protože jsem skutečně nevěřila tomu, že se tu objeví. Těší mě to.

"Nemusíš se omlouvat,"
řeknu s potřesením hlavy. Dívám se již jen na něj. Mám vážnou tvář. "Ty víš, že bych to udělala, i kdybych to věděla. Udělala bych to pro ně. Stejně jako to děláš ty," řeknu upřímně a pomalu nacházím slova a sebejistotu k tomu, abych vůbec dokázala mluvit v celých větách. Přece jenom vím s kým mluvím.

Jeho nečekaný pohyb odměním nechápavým výrazem, který se krátce a to změní v příjemný úsměv, jak cítím teplo. Ve zlomku vteřiny mě ale úsměv přejde a já pevně semknu rty a čelisti k sobě pod tím návalem bolesti. Z rukou mi vypadne rtěnky a prsty se hned zaryjí do matrace. Otci se nebráním. Snažím se ani neceknout. Snad se mi to daří vzhledem k tomu, že v poslední době jsem měla opravdu dost zkušeností s ohromnými bolestmi.

Když je po všem, hlasitě polknu a snažím se rozdýchat ten náhlý přechod od bolesti k pocitu bezbolesti. Prsty pomalu rozevírám, cítím jak jsem je pevně měla zaryté do měkkých látek. Mlčím, ale očima sleduji jeho počínání. Nemohu si pomoci, ale mám radost. To, že je moje v pořádku mě naplňuje nadějí, že zázraky se vážně dějí. I nám andělům.

"Děkuji,"
dostanu ze sebe přiškrceným hlasem.

Nohou opatrně pohnu a s velkou úlevou pocítím, že je opravdu zase naprosto v pořádku. Těžko se mi teď soustředí na další myšlenky, ale vím, jak jedinečná a důležitá chvíle tohle je. Nadechnu se, abych sebrala odvahu vydržet jeho pohled a myslet při tom na ty vitální věcí, které mi může prozradit.

"Jak.. jak je můžu odtamtud zachránit?"


Samozřejmě že mě napadne jako první přesně toto. Přeci jen, oběma z nich dlužím svůj život a ani jeden z nich mi není ukradený. I když možná ne tím způsobem, který by aspoň jeden z nich ocenil.



 
Vypravěč - 18. srpna 2018 17:51
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Návštěva Boha
Joleene

Musí se nechat, že to dlouhou dobu trvá. Co si budeme nalhávat, že žádat něco po někom tak vytíženém, jako je jedna z části Boha, je naprostá hloupost… Nicméně se objeví v místnosti. Ve svém klasickém černém obleku, co také jiného čekat od někoho, komu se říká Černý.

Černý v celé své kráse


”Chytej, dítě.” A s tím hodil po tobě rudou rtěnku a na posteli se ti objevilo zrcátko a taška s malovátkama, našla si tam téměř vše, na co si pomyslela.
”Tak už to víš, co?” S tím se posadil do křesla a dal nohu přes nohu.
”Nebudu se ti omlouvat za to, že jsem tě do toho namočil. Protože jako anděl mi sloužíš a jsi povolán do války, abys chránil nevinné.” Pronese naprosto vážně. Je na něm vidět, že je přesvědčen o tom, že to byla ta nejsprávnější věc, kterou mohl udělat. Vždycky měl nejblíže k lidem poté, co se jeho osobnost rozdělila na více části.
Z ničeho nic se k tobě nakloní, svou rukou se natáhne po tvé zraněné noze a mají na ní položenou. Cítíš teplo, které vychází z jeho dlaně. Ze začátku je příjemné, než se promění na nehoráznou bolest, která klasicky patří k tomu, když se jedná o léčení.
Až je po všem, sundá ti z nohy modrou dlahu, na kterou sis pomalu začala zvykat, že jí máš. Noha vypadá nádherně netknutě. Ne, jako předtím v aréně, kdy si pochybovala o tom, že by ses na ní mohla někdy znovu postavit.
”Nuže. Jaké jsou tvé otázky?” Pobídne tě a plně na tebe upře svou pozornost. Až to je nepříjemné a nejraději by ses teď někam schovala.
Ono, co si budeme povídat. Cítit na sobě Boží pohled, který o tobě ví naprosto všechno… komu by se to líbilo?
 
Joleene "Jo" - 16. srpna 2018 20:47
joleene6101.jpg
Jak se volá na Boha

Zvědavě se dívám na svého strážce, když začne mluvit o tom, co by mě mělo nejspíše zajímat. Drby. Zpočátku se divím, Simona, syna Války a Smrti, bych na drbnu netipovala, ale čím víc mi toho říká, tím spíše si sem jistá, že tohle je mnohem cennější a zajímavější informace než kolik cigaret vykouřila Nowaková včera večer na sídlišti.

Pomalu u toho jím. Pečlivě žvýkám a přemýšlím, co to pro mě vlastně znamená, co to mění.

"Takže se všechno točí kolem Střely a Lucifera. Jen novinka je fakt, že Střely se bojí i samotné části Boha?"


Polykám další sousto.

"Jistě, pokusím se nedostat se do ohrožení života, abys nepřišel zkrátka z téhle služby,"
pousměji se na něj krátce a pak se opět věnuji svému jídlu.

Soustředěně dojím ten zbyteček z mého talíře, než si srovnám myšlenky.

*Je to jeho bordel. Je to soutěž, do které se zapojil. Něco, v čem určitě ostatní také nehrají fér. Tak proč by tenhle tým musel hrát naslepo? Když něco chce, tak ať taky přidá ruku k dílu.*


S tím si začnu oblékat svoje oblečení. Pomalu, ale soustředěně se snažím nasoukat do svého spodního prádla. Okamžitě si uvědomím, kdo mi to oblečení vybíral. Docela by mě zajímalo, jak se přitom tvářil. Prapodivně poťouchlé myšlenky zaženu, když si navléknu na sebe červené letní šaty, co mi přinesl. Mají silná ramínka, dělají mi hezký ale decentní výstřih a co víc, vůbec nemusíš řešit, jak se moje nohy vyjdou do nohavic. Jen zalituji, že si k tomu nemůžu vzít červenou rtěnku, to bych si připadala o něco lépe a snad bych i zapomněla na různé barvy, kterými moje tělo hraje.

Uhladila jsem si mokré vlasy a zatímco jsem seděla na kraji postele s nohama volně visícíma dolů, zavřela jsem oči, sepjala ruce a oslovila jsem Černého jediným způsobem, o kterém jsem věděla, že by mohl fungovat. Možná. Snad. Ach jo, fakt střílím od boku. Jen doufám, že sem teď nikdo nepřijde a neuvidí mě.

*Bože. Černý. Vím, že toho máš na talíři hodně, ale tady je Joleene. Pamatuješ si mě? Ta, co jsi jí hodil do něčeho naprosto šíleného a čekal jsi, zda budu plavat? No, tak plavu. Zatím. Ale potřebuji pomoc. Všichni ostatní mají víc moci, víc schopností. A já mám zastupovat ty, co chtějí zachovat Zemi a svět? Vím, že jsi prozíravý a určitě máš plán, ale prosím tě. Potřebuji - potřebujeme tvoji pomoc. Odpovědi na pár otázek, radu, nějakou výhodu. Prosím.*


Ne, vážně netuším jak správně s ním mluvit. Jak se doprošovat, abych byla vyslyšena. Ale tohle byl můj nejupřímnější a nejlepší pokus, co jsem mohla v tomto rozpoložení zvládnout.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 16. srpna 2018 20:09
ikonka305885004063.jpg
Bílá rada

Ach! Jak jsem nadšená z toho, že Morgana se mnou souhlasí a myslí si, že tohle by nám třeba mohlo pomoci! Snad první stéblo, které se mi nerozdrobilo pod rukou, sotva se jej dotknu! Nadšeně se zvednu k tomu, abych začala shánět ty věci. Cítím se najednou velmi energická.

Do toho někdo zazvoní u dveří. Jen na zlomek vteřiny si myslím, že je to Zach se svým doprovodem. Ten špatný pocit v žaludku mě varuje. Dost mu věřím, už dříve mě varoval před velkými problémy.

Zmateně zamrkám, když se dovnitř vřítí ti tři muži. Bílé pláště je hned prozradí. Přepadne mě špatná předtucha ohledně toho, proč tu jsou. Přece jen paty jsem vytáhla z baráku pouze jednou. Ujistí mě v tom v dalších vteřinách, kdy Morganě říkají má obvinění.

*Mordecai je mrtvý?*


Najednou mi přejede mráz po zádech. On je skutečně mrtví. Byla jsem kousek od toho, když ho vraždili. Bohužel se nedokáži donutit mu to přát, vzhledem k tomu, jak napomáhal tulpě v mučení Chrise.

"Morgano, ne," oslovím svou matku, abych zabránila jakémukoliv prolití krve.

"Klidně s vámi půjdu. Není třeba žádné násilí,"
otočím se pohledem na zástupe Rady.

Srdce se mi na chvilku stáhne, když se uvědomím, že kdyby byl Morgan ještě na živu, určitě by se mě zastal. Jenže teď mi tam nejspíše nikdo nevěří.

*Doufám, že se máš dobře, ať jsi kde jsi, Morgane,*
pomyslím si.

Položím Morganě ruku na rameno a jemně jej stisknu.

"Buď tady prosím pro Zacharyho až se vrátí. A pohlídejte prosím s Bastet děti. Zkusím to s nimi vyřešit tak rychle, jak to půjde. Dělají jen svou práci,"
mluvím klidně a tiše.

Pevně se snažím věřit ve svá slova, když je říkám. Jestli totiž ne, tak je to opravdu velký průšvih. Nicméně se usměji na svou biologickou matku a pak vrátím pohled k zástupcům Rady.

"Mám kabelku s věcmi v pracovně, jen si ji vezmu. Můžete jít se mnou, pokud mi nevěříte,"
nabídnu jim zcela klidně a upřímně.

Pokud mi to dovolí, dojdu si pro ni a nechám se odvést.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24217009544373 sekund

na začátek stránky