Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 60


Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Lena Neimi je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:28Lena Neimi
 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:25Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 23. února 2017 11:41Artemis Lantes Erlic
 
Lena Neimi - 08. února 2017 13:07
lena2839.jpg
Když je útěk nejlepší řešení

Drobně se předkláním pod Reeveho váhou. Na to jak vypadá jako střízlík, tak je teda pěkně těžký a všudypřítomná krev mi tedy vůbec na náladě nepřidává. „Moje nejoblíbenější košile…“ Zamručím sama pro sebe. „…je na vyhození.“ Dál si pro sebe něco mumlám, ale aspoň to moje myšlenky dostává pryč od těžkého chladného těla. Ale nechat jsem ho tam nemohla, to by už kvůli němu bylo podlé. Zaslouží si pořádné rozloučení.
Zastavím se chvíli po Alysson a zamračím se. Už mě to doopravdy všechno štve. „Poslouchej, to že moc nepomáháš, mi je teď jedno, ale zdržení si vážně nemůžeme dovolit.“ Okřiknu se po ní a pak se teprve otočím a vytřeštěně se dívám na TO před sebou, co ještě nedávno byla docela milá a příjemná žena. Už ze mě nevyjde žádný zvuk, ani zalapání po dechu, jako bych přestala dýchat úplně. Tělo Reeveho se mi sesune ze zad a dopadne se žuchnutím do trávy. Ucítím, jak mě čarodějka chytá za paži a lomcuje se mnou, abych šla dál a nezastavovala se. Drobně zaklopýtám dozadu, dál od démona, ale jenom docílím toho, že zakopnu o první nerovnost a svezu se do sedu do trávy. Pak už jenom vidím další kouzla od čarodějky a její slova mi splývají v jedno monotónní mumlání. Všechno se zastaví kolem mě a po chvíli se všechno stane ještě v šílenější rychlosti než do teď.

„Co to… Co to bylo… Co se to tu děje… Co jsi ty zač…“ Dál sedím v trávě a sleduju jak tělo Alysson dopadá kousek vedle Reeveho. „Jak… Jak tohle vysvětlím skupině.“ Pevně chytnu paži čarodějky a s její pomocí se zase dostanu na nohy. Vím, že dvě těla určitě neunesu a jsem momentálně v takovém šoku, že ani nevím, jestli bych unesla aspoň to jedno. „Asi je tu musíme nechat.“ Zašeptám a pomalu zavřu oči a odvrátím hlavu. „Je mi to líto.“ Zavzdychám a setřu si pot z čela, který tam vyrašil při setkání s démonem. Snažím se na to nějak moc nemyslet, i když to mám pořád všechno před očima. Tolik divných věcí v jeden den, rekord. Rychle se rozejdu pryč lesem a čarodějku skoro táhnu za sebou, ale ne nijak bolestivě, ve výsledku proti ní nic nemám, zatím nikomu z nás neublížila, spíše se snažila pomoct, no zachránit si život a já se k tomu prostě připletla. Křečovitě svírám její paži, jako bych potřebovala něco, nějaký dotyk se živým člověkem, který mě udrží při částečně normálním myšlení. „Už tam budeme…“
 
Soudce - 06. února 2017 18:55
soudce9786.jpg

Čarodějnice z Vilny
Alysson a Lena


"Nikdy! NIKDY jsem vám nelhala!"
Odpoví Leně Eria ostřeji, než by se dalo čekat. Zdá se, že se jí toto obvinění dotklo. A byla v právu za celý rozhovor, který jste s ní absolvovali neřekla, že by byla, nebo nebyla čarodějnicí. Vždy se takové odpovědi šikovně vyhnula, nebo se rozhovor stočil jinam.
"Takže mě neobviňuj vy jste se rozhodli mi pomoci."
Vytkne Leně. Alysson se zdá být duchem nepřítomná. Lena mezitím nese ztěžka Reevovo tělo, které je těžší, než by se dalo čekat. Nenese se vůbec tak lehce, jak si představovala a jeho teplá krev jí teče po zádech a prosakuje oblečením. Tedy nic příjemného.
Alysson se najednou zastaví a Eria sebou znepokojeně škubne a ohlédne se po ní.
"Utíkej!"
Zatahá Lenu za rukáv. Když se ohlédne i Lena je vidět, že Alysson je najednou úplně jiná. Její oči jsou zlatavé a její výraz spokojený až požitkářský.
"Takové plýtvání krásným mladým tělem. Ach.....A já doufala, že mi dnes v noci poskytne ten ubohý smrtelník opět trochu rozkoše. I s tebou bych si zašpásovala, kdybys nebyla takový studený čumák."
Zasměje se zvonivým zhrublým hlasem Alysson na Lenu.
"Ona je....je posedlá!....Je v ní démon! Couvej rychle!"
Vyhrkne Eria a do vzduchu dvěma prsty rychle načmárá složitý bledě modře zářící obrazec.

"Opusť tělo, spolkls duši,
vrať se do pekla démone,
tam ti to více sluší.
Zmiz a sebou si vem své touhy,
poutám tě kouzlem,
svazuji s peklem na čas dlouhý!"


Pronese Eria a obrazec udeří Alysson do prsou a ta vykřikne nelidským výkřikem. Obraz se rozbalí a omotá jí modrými čárami.
"Nééééé! Ty hloupá čarodějko mě nemůžeš jen tak zastavit! Vrátím tě a žádné další tvé kouzlo mě nezastaví.....áááááááárhhhhh!"
V oblaku kouře se obrazec rozplyne a s ním vyprchá z očí Alysson i zlatá barva.
"Omlouvám se, ale jí jsem už pomoci nemohla. Démon pohltil její duši a zůstalo pouze tělo. Prázdná schránka."
Zachmuří se mladá čarodějka a shlédne na ležící tělo.
"Ale nějaký čas se nebude moci vrátit a bude muset najít nového hostitele, pokud se bude chtít skrývat takto."
Vysvětlí ještě. Bylo to vše děsivé, nové a zvláštní. S démony se Lena nikdy nesetkala.

Zmatek ve Svoresku
Nikolai


"Jasně pivo, za chvilku ho tu máte, sice to není žádná šlechtická prvotřídní, ale stojí za to. Dovezli mi ho až ze severních měst."
Oznámí hostinský a za chvilku před tebe postaví korbel s hezky napěněným pivkem.
"Hmmm jo to je pravda, je to patálie s tím, co se tu teď děje. Asi doufaj, že když zavřou brány a ti odsouzenci tak neutečou budou mít možnost chytit je líp v ulicích, i kdyby kvůli tomu obětovali pár občanů města."
Zabručí stejně nespokojeně hostinský.
"Joo, cesta ven..."
Zabručí a nakloní se blíže k tobě.
"Zaslechl jsem něco, že kanalizace Svoresku vede pod celým městem, je to nehorázné bludiště, ale některé východy prý ústí až za městem, nevím, co je na tom pravdy, ani zdali jsou ještě průchozí ale slyšel jsem to takhle.....Navíc já bych tam nevlezl ani za nic. Určitě tam žijou krysodlaci, nebo duchové, nebo nějaké jiné potvory, kterým se tam líbí....brrr ne tam bych vám nedoporučoval jí pane."
Zavrtí vážně hlavou. Zdá se, že tento hostinský je docela pověrčivý, nebo dostatečně opatrný člověk, který se má rád.
 
Nikolai Gran - 22. ledna 2017 22:26
beznzvu5442.jpg
Útěk do putiky

Všude je zmatek a hluk, všichni prchají a kdyby měli členové smečky k dispozici nějaké náhradní oblečení, patrně by splynuli s davem. Alespoň do doby, než by se jim podařilo se dostat z města. Ale teď není čas vytvářet hypotézy na téma "coby kdyby".
K čertu....takže budeme hrát mrtvého brouka a čekat, až panika ve městě prolomí bránu zevnitř? Nebo se dokáží dostat z města sami? napadne mne, když je hlavní brána uzavřená. Mohl bych se je vydat hledat, ale aktivně běhat po městě a vyptávat se by vzbudilo podezření. Ale snad panika lidí, že po městě běhají svévolně vlkodlaci, přinutí vedení k otevření bran, aby mohli lidé vycestovat, dokud nebude jisté, že jsou vlkodlaci pryč.

,,Už jdu, už jdu." pokývu aktivně strážnému a zamířím někam dál do ulic. Tudy už se stejně ven nedostanou a je zbytečné tady okounět.
Zapadnu na chvíli do hostince, který vypadá na nějakou spodní třídu. To zase tak moc nevadí, tady se člověk za dostatek peněz dozví věci, ke kterým se většinou nedostane.
,,Pivo." odpovím automaticky, protože je to patrně nejméně rizikový nápoj pro takový podnik. ,,A jo, dorazil sem před chvílí, akorát abych viděl ten průšvih na náměstí. A nenazval bych to odvahou, ale spíš zmateností. A navíc stráže zavřeli brány, jak se teď asi mám dostat z města, když tady není bezpečné?" zabrblám si s předstíranými obavy. ,,Zavřít nás tady, když jim utekli, to je sakra špatný. Co kdyby začali napadat lidi okolo, co pak?" přehnaným gestem vybídnu hostinského, aby vyjádřil svůj názor. ,,Co bych dal teď za nějakou cestu ven."
 
Lena Neimi - 20. prosince 2016 15:14
lena2839.jpg
Když už to vypadá dobře, tak se všechno…
Reeve, Alysson

Pevně si k sobě tisknu dívku, abych ji dodala trochu víc odvahy a hlavně abych zamaskovala vlastní chvění svalů. Klopýtáme společně k lesu. Konečně mineme poslední domy. Dovolím si trochu zpomalit. Tady už musíme být v bezpečí. Zbytek lidí přece zůstalo na náměstí poblíž hospody. Nakonec úplně zastavím a předkloním se. Zhluboka vydechuju a znovu se nadechnu. Narovnám se a protáhnu si ruce. Moje jistota je zpátky. Ahoj maličká, tak jsi mi chyběla. Rukou nahmatám jílec svého meče, ale v tu chvíli zaslechnu kroky za námi.
„Do háje… Proč zrovna my…“ Zašeptám a prudce se otočím. Vytasím okamžitě meč a zaujmu obranné postavení. Držím si čarodějku za zády. Přece ji nepředhodím jako kus masa.
Rychle zvednu ruku, abych se uchránila před krví, ale jsem až moc pomalá, takže vidím, jak klesající tělo Reeveho, tak se mi jeho krev rozprskne po obličeji. Zachvěju se.
„Tohle nepřežiješ, kámo.“ Napřáhnu se k útoku, ale čarodějka mě předežene. Zahlédnu jenom periferně, že kreslí nějaký symbol a sleduju, jak dřevorubec se skácí k zemi.
„Ehm… Nebude… Jo… Proč jsi nám tohle sakra neřekla. Celou dobu nám lžeš, jako když tiskne.“ Pevně držím meč v ruce a špičku zarývám do země, abych se náhodou po dívce neohnala. „Snažili jsme se ti zachránit krk a ty nám ani neřekneš malý detail, že doopravdy kouzlíš?“ Postupně zvyšuji hlas, ale je to jen tím, že mi prostě ruply nervy. Prudce se nadechnu. Zavrtím hlavou. „Musíme pryč.“ Procedím skrz zuby a dojdu k tělu Reeveho. Opatrně vytáhnu sekyru a očistím ji od krve, vrátím ji dřevorubci do rukou. Zavřu Reevemu oči a přehodím si ho přes rameno. „Nemůžeme ho tady nechat.“ Řeknu na vysvětlenou a pokračuju dál cestou, kterou jsme si vybrali.
 
Soudce - 09. prosince 2016 21:51
soudce9786.jpg

Půlnoční svačinka U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis


"Co....?"
Je poslední slovo, které stačil onen muž říci. Viděla jsi jeho překvapený obličej pokrytý stíny, když ses pohnula tak rychle k němu. Nevíš zdali mu došlo, co jsi zač, ale rozhodně si jej vyděsila, proto ani nebyl problém mu zkroutit ruku, možná jsi mu jí i pochroumala, nebo zlomila nějakou kost, protože to zakřupalo a ozvalo se bolestné zakňučení. S cinknutím padla čepel k zemi.
A pak jsi ho poslala k zemi pěknou tvrdou ranou. Kdybys zabrala trochu více, možná bys ho tím zabila. Chudák, který si vybral špatnou oběť se bezvládně sesunul na zem.
Do úplné tmy jsi měla ještě čas, alespoň chvilku a proto ti dlouhá chvíle nedala a ty ses rozhodla prohledat toho muže a zjistit něco o něm. Dle oděvu se zdá, že to byl nějaký zlodějíček, možná nájemný, ale zlodějíček určitě ne zkušený vrahoun. Ani k tomu neměl žádnou zvláštní potřebnou výbavu. Prostě obyčejný ubožák, kterých je mnoho.
Až na pár mincí, onen tesák, kterým tě chtěl bodnout a své oblečení neměl prakticky nic zajímavého, až na jednu maličkost.
Našla jsi u něj lístek.....kus pergamenu, který na sobě měl ještě zbytky pečeti.

"Dnes dorazí do města krásná dívka, zamíří patrně do nejbližší hospody, která jí padne do oka. Počíhej si na ní a v noci jí přepadni. Vezmi si od ní co chceš, jen jí zabij. Odměna bude štědrá."


Písmo je docela pěkné a úhledné, ale dle všeho psáno ve spěchu, navíc je psaní už ušpiněné a zmuchlané. Podpis tam žádný není, ale jak se zdá, někdo věděl o tom, že tady budeš.
Když se podíváš na tvář muže zjistíš, že je to obyčejný človíček, žádný hobit. Prostě někdo malého vzrůstu a relativně mladý. Může mu být kolem dvaceti.

Odsouzenci ve Svoresku
Nikolai


Když jsi vyslal myšlenku k onomu muži podařilo se ti letmo zachytit jeho pohled a zpozorovat jeho téměř neznatelné děkovné pokývnutí hlavou. Jestli to mělo znamenat něco víc, kdo ví. Každopádně když se je snažíš z povzdálí sledovat. Zdá se, že úspěšně míří k bráně. Mezitím se poplach po městě docela rozmáhá. Hold panika se šíří rychle a stráže již jednají.
Zahlédl jsi dokonce, jak onen postarší muž srazil jednoho vojáka k zemi úderem pěsti až mu pomačkal přilbici. Bohužel však věci nešly tak dobře, jak by sis přál. Stráže totiž docela záhy zavřely hlavní bránu a uzavřely celkově město, aby nikdo nemohl dovnitř ani ven a strhla se docela pátračka po uprchlých vězních. Ty jsi je ke své smůle ztratil díky zmatkům okolo z dohledu, ale vzhledem k tomu, že sis chtěl hlídat bránu, tak si můžeš být jistý, že tudy ven neproklouzli. Pokud nenašli jinou skulinku, jak se dostat pryč, tak jsou stále někde uzavřeni ve městě.
"Nevidíš, že je poplach?! Nemotej se tu a někam se schovej!"
Odsměruje tě jeden strážný, který si tě nějak více všimne. Jako poslušný návštěvník města jsi zmizel z ulic a dostal se do malé zapadlé hospůdky, jejíhož jména sis nestihl všimnout. I zde panuje rozruch. Lidé si šeptají a povídají si. Celkově tu nepanuje ani moc nadšená ani moc přátelská nálada. Je cítit ve vzduchu, že lidé mají strach. Uprchlí vězni znamenají vždy problémy. Jakmile se přiblížíš k pultu zaznamená tě hostinský.
"Co to bude?"
Optá se prostě a bez úvodu. Vůbec se s tím nesere.
"Vypadáte zmateně asi jste právě dorazil do města co?.....Hmmm.....nepřijel jste v dobrou dobu všude se to hemží strážema. Utekli jim z pod popravčího špalku tři nebezpeční vězni a ještě je nenašli....divím se, že máte odvahu se tu potulovat."
Bručí hostinský a upírá na tebe svůj pohled.

Zvrat ve Vilny
Alysson, Lena a Reeve


"Budu se snažit."
Zašeptá tiše vaše chráněnka a drží s vámi tempo. Má strach, všichni ho máte, když se něco zvrtne, tak to bude špatné hodně špatné. Jdete dál míříte směrem k lesu minete poslední domy a zmizíte v lese. Konečně v bezpečí. Tedy, alespoň taková byla vaše naděje, než vše vzalo za své.
"Kam jí vedete! Ta má být popravena! Stůjte!"
Zahřmí dost blízko vás hrubý mužský hlas. Trhli jste sebou. Reeve už sáhl k opasku povytáhl svůj meč z pochvy v úmyslu jej tasit, když se otáčel za hlasem, ale to už sekera dopadla zasáhla svůj cíl. Ozvalo se křupnutí a mlasknutí. Kolem vás se rozstříkla krev, když se sekera zakousla hluboko do Reevovy lebky a rozštípla jí, jako polínko. Váš nebohý společník se zhroutil k zemi, na tváři mu ještě zůstal překvapený výraz. Víte, že je po něm. Je to skoro najisto nějaký dřevorubec, který byl v lese nejspíše pro dřevo a má hrozivě vyhlížející dřevorubeckou sekeru, se kterou se ohání, jako divý.
Pak zahlédnete obě, jak dívka udělala do vzduchu rukou, nějaký symbol.
"Spi."
Ozval se šeptem její hlas a dřevorubec se skácel, jako podťatý a prostě si tam vedle mrtvého Reeva usnul. Eria vám věnovala omluvný pohled.
"Nic si nebude pamatovat."
Zašeptá prostě, což znamená, že tu to tělo a krev stejně nemohou zůstat.
 
Lena Neimi - 04. prosince 2016 20:37
lena2839.jpg
Ufff…
Reeve, Alysson

Sleduji zpoza rohu muže. Naštěstí bez zaváhání pokračuje dál k hostinci. Dám si ruku před pusu a zamezím tedy velkému uf, které má touhu mi vyjít z úst. Opět podepřu spolu s Alysson dívku, která už je tak vyděšená, že sotva stojí na nohou. Pevně ji nadzvednu a donutím ji stát na vlastních nohou, abychom ji nemuseli tahat za sebou.
„Musíme jít, ale musíš nám trochu pomoct. Klid. Pořád jsme tu tři ano? Nic se neděje.“ Šeptám ji do ucha a vedu ji dál, kolem vesnice na smluvené místo. Tentokrát už přidám více do kroku, začínám být sama nervózní a cítím, jak moje svaly se nepřirozeně napínají. No jo, je nepříjemné mít na krku dívku, která vypadá, že každou chvíli omdlí.
 
Nikolai Gran - 13. října 2016 19:11
beznzvu5442.jpg
Svoresk - poprask na náměstí

Situace dopadla docela podle očekávání. Trochu jsem se bál, že by si strážní mohli něčeho všimnout nebo že by tu snad byla šance nějakého magického zabezpečení. Možná by bylo, kdyby věděli, jaké vlkodlaky se jim podařilo zajmout. Neměl bych toho štěstí tak moc zneužívat a raději se stáhnout.

Brzy začne davová vřava šílet. Kombinace útěku vězňů, nemohoucnosti strážných a pádu kata mezi lid, vyvolá čistokrevný chaos. Dávám si pozor, aby mne nikdo neporazil, přesto se neubráním několika šťouchanců do žeber. Teď rychle pryč, jako spořádaný občan, klidící se z nebezpečné zóny.
Také doufám, že strážný, kterého nejmohutnější z vlkodlaků srazil k zemi, nepřijde k nějaké větší úhoně, než je modřina pod okem. V nastálém zmatku strhnu zbraně stráží k zemi. Opasky buď prasknou nebo to s nimi sekne o zem. Pak zaznamenám pohyb vlkodlaků směrem ke mně. To by nemuselo být dobré, takže ještě vteřinu věnuji tomu, že vlkodlakům pokynu směrem k bráně. Teď není dobrá chvíle na to, aby se ke mně nějak hlásili nebo snad abych s nimi utekl z města. Jen hezky pokračujte.

Zmizte z města co nejdál budete moct směrem k domovu. Nezastavujte, nehledejte mě. vyšlu jednoduchou myšlenky do hlavy "hlavního" vlkodlaka. Poté se už konečně připojím k všeobecnému zmatku a útěku od popraviště. Snažím se své kroky skrze boční uličky směřovat k bráně, abych mohl nějak z dálky kontrolovat ústup vlkodlaků z města. Ale můj odjezd bude muset počkat. Jednak bych jim ani fyzicky nestačil a po kom asi budou stráže první pátrat? Po těch, kteří hned narychlo opustili město samozřejmě. Musím zůstat ve městě, než se situace trochu uklidní, možná se přidat k nějaké karavaně, která bude mít namířeno do jiného lidského města.
Nedělá mi moc potíže tvářit se, že nevím v které části města jsem. Je to více méně pravda, jsem tady teprve pár chvil. Pokud potkám nějaké stráže, nechám se odkázat do patřičných mezí, případně kam mi bude přikázáno, abych šel. Až je zřejmé, že vlkodlaci opustili město, ještě nějakou dobu zmateně bloudím ulicemi, než se pokusím zapadnout do nějaké hospody či obchodu.
 
Artemis Lantes Erlic - 09. října 2016 21:17
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Malá hra na kočku a myš


Jakmile na mě zaútočí a tak ošklivě mi řekne, vyčkávám. Snad jako bych věděla, co udělá, lehoučkým avšak nelidsky rychlým ukročením mu uhnu z cesty. Pár kroky zmizím v temném stínu svého pokoje. Nesnáším tyhle tipy, které se kasají a umí jen nadávat. A ač nemám ve zvyku si se svou večeří hrát, dnes mu dám lekci, na kterou nezapomene do konce svého velice kratičkého života. Škoda jen, že nežiji v době, kdy by to byl exemplární příklad toho, co se stane vrahům, zlodějům a násilníkům a mě by za to nikdo nechtěl zabít. Jenže nic takového si já nemůžu dovolit, bohužel.
Jakmile se zastaví o mou postel, což je v jeho rychlosti, kterou nabral k tomu, aby mě mohl zabít, celkem jisté, přiskočím k němu a silou ho drapnu za ruce, aby nemohl zkusit bodnout. Ruku s dýkou mu zkroutím a pak se mu na krátko zadívám do očí.
„ Měl sis vybrat nepřítele lépe.“
Zašeptám až téměř sladce. Ne, nezakousnu ho. Ne teď, kdy mi jsou v patách lovci. Nevím jestli jdou po mě a nebo je tady někde něco, co je zajímá více, či snad nemají žádný cíl a jen hledají nějakou práci, ale já se jejich prací stát nepotřebuji.
Vzápětí, co mu zadržím na krátko ruce, svojí levou rukou ho udeřím tvrdě do spánku. Musím ho udržet chvíli v bezvědomí, než se setmí a budu ho moci vyvléknout oknem někam pryč, do nějaké temné uličky Reindorfu.
 
Soudce - 09. října 2016 20:44
soudce9786.jpg

Odsouzenci ve Svoresku
Nikolai


Rozhodl ses, že využiješ svých schopností, abys nenápadně pomohl třem odsouzeným z lykantropie. Jednal jsi rychle a přesně, s jasnou vizí toho, čeho chceš dosáhnout. Nejprve tedy klíče od pout. Očima si přelétl opasky všech přítomných strážných a Ten uprostřed měl vskutku u opasku klíče, snad od pout. Hlučení davu ti napomohlo v tom, aby dopad klíčů nebylo slyšet. Pak si je posunul deskách pódia s tichým škrkáním až mezi kolena odsouzeného k smrti. Tedy mladíka, který nyní klečí a má být sťat.
Kat se ceremoniálně napřáhne svou popravčí sekerou a pak jí dá ten správný švih. Určitě by se jednalo o velmi krásné a elegantní sťatí, ale to už jsi se do toho vložil také a trošku jeho sekeře i tím jej při seku vyvedeš z rovnováhy. Kat zavrávorá a udělá krok kupředu aby vyrovnal nečekané převážení sekerou. Bohužel pod nohy se mu díky tomu připlete onen mladík, kterého měl popravit a zakopne o něj. Sekera se se zařinčením sveze po deskách na pódiu a zůstane ležet na jeho okraji. Kat však zakopl o odsouzence a po komickém kotrmelci se zřítil mezi dav. Davem zašumělo pobavení, překvapení i hrůza. Přitom se pokusíš zadržet meče v pochvách strážných, abys dal potencionálním vlkodlakům šanci k útěku.
Mladíkovi padne pohled nejprve zmateně na kata a pak si všimne klíčů u svých kolenou. Vyděšeně je vezme do rukou a snaží se odemknout svá pouta v tomu se mu samozřejmě snaží zabránit dva strážní, kteří jej přidržovali při popravě.
Zároveň si také všimneš, jak sebou postarší muž škubne a rozhodne se využít situace. Ozvalo se zapraskání, když se jeho pouta na rukou i nohou rozletěly na kusy. Železo povolilo, to bylo prvním signálem, že se nejedná o obyčejného člověka. Také jeho pohled je najednou jiný. V obličeji má nový elán, naději a divokost. Z jeho hrdla se vydere divoké zařvání a jeho mohutná pěst zasáhne jednoho ze strážných, který drží onoho mladíka. Strážný se zhroutí k zemi a zůstane tam ležet. Zbytek se zmateně snaží zasáhnout a tasit své meče, ale náhle zjišťují, že se jim to nedaří. To přivede ještě větší všeobecné zmatení a chaos a nakonec snad i paniku. Postarší muž toho využívá a během chvilky silnými údery složí další dva strážné lidé začínají utíkat vše se zvrtává. Dokonce i někteří strážní utíkají a kam se poděl vyhlašovatel, to nikdo neví. Pustil jsi ho na chvíli z dohledu a je prostě pryč.
Mladík je už volný, podařilo se mu odemknout pouta a dívka také, té pro změnu pomohl postarší muž. Pak všichni tři seskakují z dolů mezi lidi. Někteří z nich nejistěji, než jiní. Postarší muž míří až příliš přímočaře k tobě ostatní dva vězni se trošku ztratili v davu díky svému menšímu vzrůstu a větší obyčejnosti. Navíc také zmatek je čím dál větší. Samozřejmě, nebude to asi trvat dlouho a vyrojí se tu posily stráží a kdo ví čeho všeho ještě, aby nastolili znovu pořádek ve městě.

Útěk z Vilny?
Alysson, Reeve a Lena


Kroky muže se blížily a na posunek Leny jste se všichni vykradli kolem jednoho z domů, tak abyste jej obešli zároveň z mužem a mohli se minout. Zdá se, že zachráněná dívka je mrtvá strachy z toho, aby to vyšlo a stále se bojí o svůj život.
Naproti tomu Alysson a Reeve vypadají, že se spíše pohybují instinktivně nyní a nějak moc nevnímají své okolí ač Lenu poslechli. Zdá se, jakoby byli trošku mimo.
Nicméně Lena mezitím skrčená za zdí domku čekala, jak to celé dopadne. Kroky se kvapem blíží.
"Měli jí popravit rovnou, čekat na lovce, taková zbytečnost....vždy jsme se o sebe dokázali postarat sami..."
Bručí si pro sebe procházející postava, jak se zdá minul vás ten muž bez povšimnutí a ty záhy vidíš na jeho záda, když se blíží k hostinci. Můžete si tedy oddechnout a pokračovat v cestě.

Návštěva U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis


"Řekla sis o to ty děvko, až tě tu vykuchám vezmu si všechno, co je tvoje!"
Prskne a při jeho sykavém hlasu to zní, jako hadí zasyčení. Pro normálního člověka by mohlo být snad i děsivé, ale ty přece jen nejsi normální člověk. Mužík už na nic nečeká a několika rychlými tichými kroky překonává vzdálenost mezi tebou a jím a pak bodne kupředu čepelí svého krátkého meče, patrně tě chce přibodnout k posteli. Míří ti na hruď a očividně nepředpokládá, že bys měla nějakou šanci odporovat. Avšak ty jí samozřejmě máš. Celou škálu, o které ten chudák neví.
 
Artemis Lantes Erlic - 07. října 2016 07:28
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Noční návštěva u Dupajících škorňat


„ Tak si ho vezmi, jestli ho najdeš… A přestaň šišlat, je to dětinské…“
Pověděla jsem mu povýšeně a v podstatě dost panovačně. Nemám se proč takového skrčka bát... Jestli mu jde jenom o zlato, tak je to jenom zlodějíček. A takové si dávám na večeři. Stejně se musím najíst a to, co nejdříve.
„ No… tak co bude… snad se nebojíš, jedné ženy, kterou si přišel okrást… co skrčku…“
Uchechtnu se posměšně a jen v náznaku posměšného úsměvu na krátko vycením zuby. Ne, že bych mu ukázala, kdo jsem, jenom tak lehce čisté bílé zuby. Já si nevážím takových, jako je tohle stvoření.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.04921293258667 sekund

na začátek stránky