Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 57


Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Alysson Morgenstern je offline, naposledy online byla 07. července 2016 10:07Alysson Morgenstern
 Postava Lena Neimi je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 19:23Lena Neimi
 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:50Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 20:16Artemis Lantes Erlic
 
Lena Neimi - 20. prosince 2016 15:14
lena2839.jpg
Když už to vypadá dobře, tak se všechno…
Reeve, Alysson

Pevně si k sobě tisknu dívku, abych ji dodala trochu víc odvahy a hlavně abych zamaskovala vlastní chvění svalů. Klopýtáme společně k lesu. Konečně mineme poslední domy. Dovolím si trochu zpomalit. Tady už musíme být v bezpečí. Zbytek lidí přece zůstalo na náměstí poblíž hospody. Nakonec úplně zastavím a předkloním se. Zhluboka vydechuju a znovu se nadechnu. Narovnám se a protáhnu si ruce. Moje jistota je zpátky. Ahoj maličká, tak jsi mi chyběla. Rukou nahmatám jílec svého meče, ale v tu chvíli zaslechnu kroky za námi.
„Do háje… Proč zrovna my…“ Zašeptám a prudce se otočím. Vytasím okamžitě meč a zaujmu obranné postavení. Držím si čarodějku za zády. Přece ji nepředhodím jako kus masa.
Rychle zvednu ruku, abych se uchránila před krví, ale jsem až moc pomalá, takže vidím, jak klesající tělo Reeveho, tak se mi jeho krev rozprskne po obličeji. Zachvěju se.
„Tohle nepřežiješ, kámo.“ Napřáhnu se k útoku, ale čarodějka mě předežene. Zahlédnu jenom periferně, že kreslí nějaký symbol a sleduju, jak dřevorubec se skácí k zemi.
„Ehm… Nebude… Jo… Proč jsi nám tohle sakra neřekla. Celou dobu nám lžeš, jako když tiskne.“ Pevně držím meč v ruce a špičku zarývám do země, abych se náhodou po dívce neohnala. „Snažili jsme se ti zachránit krk a ty nám ani neřekneš malý detail, že doopravdy kouzlíš?“ Postupně zvyšuji hlas, ale je to jen tím, že mi prostě ruply nervy. Prudce se nadechnu. Zavrtím hlavou. „Musíme pryč.“ Procedím skrz zuby a dojdu k tělu Reeveho. Opatrně vytáhnu sekyru a očistím ji od krve, vrátím ji dřevorubci do rukou. Zavřu Reevemu oči a přehodím si ho přes rameno. „Nemůžeme ho tady nechat.“ Řeknu na vysvětlenou a pokračuju dál cestou, kterou jsme si vybrali.
 
Soudce - 09. prosince 2016 21:51
soudce9786.jpg

Půlnoční svačinka U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis


"Co....?"
Je poslední slovo, které stačil onen muž říci. Viděla jsi jeho překvapený obličej pokrytý stíny, když ses pohnula tak rychle k němu. Nevíš zdali mu došlo, co jsi zač, ale rozhodně si jej vyděsila, proto ani nebyl problém mu zkroutit ruku, možná jsi mu jí i pochroumala, nebo zlomila nějakou kost, protože to zakřupalo a ozvalo se bolestné zakňučení. S cinknutím padla čepel k zemi.
A pak jsi ho poslala k zemi pěknou tvrdou ranou. Kdybys zabrala trochu více, možná bys ho tím zabila. Chudák, který si vybral špatnou oběť se bezvládně sesunul na zem.
Do úplné tmy jsi měla ještě čas, alespoň chvilku a proto ti dlouhá chvíle nedala a ty ses rozhodla prohledat toho muže a zjistit něco o něm. Dle oděvu se zdá, že to byl nějaký zlodějíček, možná nájemný, ale zlodějíček určitě ne zkušený vrahoun. Ani k tomu neměl žádnou zvláštní potřebnou výbavu. Prostě obyčejný ubožák, kterých je mnoho.
Až na pár mincí, onen tesák, kterým tě chtěl bodnout a své oblečení neměl prakticky nic zajímavého, až na jednu maličkost.
Našla jsi u něj lístek.....kus pergamenu, který na sobě měl ještě zbytky pečeti.

"Dnes dorazí do města krásná dívka, zamíří patrně do nejbližší hospody, která jí padne do oka. Počíhej si na ní a v noci jí přepadni. Vezmi si od ní co chceš, jen jí zabij. Odměna bude štědrá."


Písmo je docela pěkné a úhledné, ale dle všeho psáno ve spěchu, navíc je psaní už ušpiněné a zmuchlané. Podpis tam žádný není, ale jak se zdá, někdo věděl o tom, že tady budeš.
Když se podíváš na tvář muže zjistíš, že je to obyčejný človíček, žádný hobit. Prostě někdo malého vzrůstu a relativně mladý. Může mu být kolem dvaceti.

Odsouzenci ve Svoresku
Nikolai


Když jsi vyslal myšlenku k onomu muži podařilo se ti letmo zachytit jeho pohled a zpozorovat jeho téměř neznatelné děkovné pokývnutí hlavou. Jestli to mělo znamenat něco víc, kdo ví. Každopádně když se je snažíš z povzdálí sledovat. Zdá se, že úspěšně míří k bráně. Mezitím se poplach po městě docela rozmáhá. Hold panika se šíří rychle a stráže již jednají.
Zahlédl jsi dokonce, jak onen postarší muž srazil jednoho vojáka k zemi úderem pěsti až mu pomačkal přilbici. Bohužel však věci nešly tak dobře, jak by sis přál. Stráže totiž docela záhy zavřely hlavní bránu a uzavřely celkově město, aby nikdo nemohl dovnitř ani ven a strhla se docela pátračka po uprchlých vězních. Ty jsi je ke své smůle ztratil díky zmatkům okolo z dohledu, ale vzhledem k tomu, že sis chtěl hlídat bránu, tak si můžeš být jistý, že tudy ven neproklouzli. Pokud nenašli jinou skulinku, jak se dostat pryč, tak jsou stále někde uzavřeni ve městě.
"Nevidíš, že je poplach?! Nemotej se tu a někam se schovej!"
Odsměruje tě jeden strážný, který si tě nějak více všimne. Jako poslušný návštěvník města jsi zmizel z ulic a dostal se do malé zapadlé hospůdky, jejíhož jména sis nestihl všimnout. I zde panuje rozruch. Lidé si šeptají a povídají si. Celkově tu nepanuje ani moc nadšená ani moc přátelská nálada. Je cítit ve vzduchu, že lidé mají strach. Uprchlí vězni znamenají vždy problémy. Jakmile se přiblížíš k pultu zaznamená tě hostinský.
"Co to bude?"
Optá se prostě a bez úvodu. Vůbec se s tím nesere.
"Vypadáte zmateně asi jste právě dorazil do města co?.....Hmmm.....nepřijel jste v dobrou dobu všude se to hemží strážema. Utekli jim z pod popravčího špalku tři nebezpeční vězni a ještě je nenašli....divím se, že máte odvahu se tu potulovat."
Bručí hostinský a upírá na tebe svůj pohled.

Zvrat ve Vilny
Alysson, Lena a Reeve


"Budu se snažit."
Zašeptá tiše vaše chráněnka a drží s vámi tempo. Má strach, všichni ho máte, když se něco zvrtne, tak to bude špatné hodně špatné. Jdete dál míříte směrem k lesu minete poslední domy a zmizíte v lese. Konečně v bezpečí. Tedy, alespoň taková byla vaše naděje, než vše vzalo za své.
"Kam jí vedete! Ta má být popravena! Stůjte!"
Zahřmí dost blízko vás hrubý mužský hlas. Trhli jste sebou. Reeve už sáhl k opasku povytáhl svůj meč z pochvy v úmyslu jej tasit, když se otáčel za hlasem, ale to už sekera dopadla zasáhla svůj cíl. Ozvalo se křupnutí a mlasknutí. Kolem vás se rozstříkla krev, když se sekera zakousla hluboko do Reevovy lebky a rozštípla jí, jako polínko. Váš nebohý společník se zhroutil k zemi, na tváři mu ještě zůstal překvapený výraz. Víte, že je po něm. Je to skoro najisto nějaký dřevorubec, který byl v lese nejspíše pro dřevo a má hrozivě vyhlížející dřevorubeckou sekeru, se kterou se ohání, jako divý.
Pak zahlédnete obě, jak dívka udělala do vzduchu rukou, nějaký symbol.
"Spi."
Ozval se šeptem její hlas a dřevorubec se skácel, jako podťatý a prostě si tam vedle mrtvého Reeva usnul. Eria vám věnovala omluvný pohled.
"Nic si nebude pamatovat."
Zašeptá prostě, což znamená, že tu to tělo a krev stejně nemohou zůstat.
 
Lena Neimi - 04. prosince 2016 20:37
lena2839.jpg
Ufff…
Reeve, Alysson

Sleduji zpoza rohu muže. Naštěstí bez zaváhání pokračuje dál k hostinci. Dám si ruku před pusu a zamezím tedy velkému uf, které má touhu mi vyjít z úst. Opět podepřu spolu s Alysson dívku, která už je tak vyděšená, že sotva stojí na nohou. Pevně ji nadzvednu a donutím ji stát na vlastních nohou, abychom ji nemuseli tahat za sebou.
„Musíme jít, ale musíš nám trochu pomoct. Klid. Pořád jsme tu tři ano? Nic se neděje.“ Šeptám ji do ucha a vedu ji dál, kolem vesnice na smluvené místo. Tentokrát už přidám více do kroku, začínám být sama nervózní a cítím, jak moje svaly se nepřirozeně napínají. No jo, je nepříjemné mít na krku dívku, která vypadá, že každou chvíli omdlí.
 
Nikolai Gran - 13. října 2016 19:11
beznzvu5442.jpg
Svoresk - poprask na náměstí

Situace dopadla docela podle očekávání. Trochu jsem se bál, že by si strážní mohli něčeho všimnout nebo že by tu snad byla šance nějakého magického zabezpečení. Možná by bylo, kdyby věděli, jaké vlkodlaky se jim podařilo zajmout. Neměl bych toho štěstí tak moc zneužívat a raději se stáhnout.

Brzy začne davová vřava šílet. Kombinace útěku vězňů, nemohoucnosti strážných a pádu kata mezi lid, vyvolá čistokrevný chaos. Dávám si pozor, aby mne nikdo neporazil, přesto se neubráním několika šťouchanců do žeber. Teď rychle pryč, jako spořádaný občan, klidící se z nebezpečné zóny.
Také doufám, že strážný, kterého nejmohutnější z vlkodlaků srazil k zemi, nepřijde k nějaké větší úhoně, než je modřina pod okem. V nastálém zmatku strhnu zbraně stráží k zemi. Opasky buď prasknou nebo to s nimi sekne o zem. Pak zaznamenám pohyb vlkodlaků směrem ke mně. To by nemuselo být dobré, takže ještě vteřinu věnuji tomu, že vlkodlakům pokynu směrem k bráně. Teď není dobrá chvíle na to, aby se ke mně nějak hlásili nebo snad abych s nimi utekl z města. Jen hezky pokračujte.

Zmizte z města co nejdál budete moct směrem k domovu. Nezastavujte, nehledejte mě. vyšlu jednoduchou myšlenky do hlavy "hlavního" vlkodlaka. Poté se už konečně připojím k všeobecnému zmatku a útěku od popraviště. Snažím se své kroky skrze boční uličky směřovat k bráně, abych mohl nějak z dálky kontrolovat ústup vlkodlaků z města. Ale můj odjezd bude muset počkat. Jednak bych jim ani fyzicky nestačil a po kom asi budou stráže první pátrat? Po těch, kteří hned narychlo opustili město samozřejmě. Musím zůstat ve městě, než se situace trochu uklidní, možná se přidat k nějaké karavaně, která bude mít namířeno do jiného lidského města.
Nedělá mi moc potíže tvářit se, že nevím v které části města jsem. Je to více méně pravda, jsem tady teprve pár chvil. Pokud potkám nějaké stráže, nechám se odkázat do patřičných mezí, případně kam mi bude přikázáno, abych šel. Až je zřejmé, že vlkodlaci opustili město, ještě nějakou dobu zmateně bloudím ulicemi, než se pokusím zapadnout do nějaké hospody či obchodu.
 
Artemis Lantes Erlic - 09. října 2016 21:17
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Malá hra na kočku a myš


Jakmile na mě zaútočí a tak ošklivě mi řekne, vyčkávám. Snad jako bych věděla, co udělá, lehoučkým avšak nelidsky rychlým ukročením mu uhnu z cesty. Pár kroky zmizím v temném stínu svého pokoje. Nesnáším tyhle tipy, které se kasají a umí jen nadávat. A ač nemám ve zvyku si se svou večeří hrát, dnes mu dám lekci, na kterou nezapomene do konce svého velice kratičkého života. Škoda jen, že nežiji v době, kdy by to byl exemplární příklad toho, co se stane vrahům, zlodějům a násilníkům a mě by za to nikdo nechtěl zabít. Jenže nic takového si já nemůžu dovolit, bohužel.
Jakmile se zastaví o mou postel, což je v jeho rychlosti, kterou nabral k tomu, aby mě mohl zabít, celkem jisté, přiskočím k němu a silou ho drapnu za ruce, aby nemohl zkusit bodnout. Ruku s dýkou mu zkroutím a pak se mu na krátko zadívám do očí.
„ Měl sis vybrat nepřítele lépe.“
Zašeptám až téměř sladce. Ne, nezakousnu ho. Ne teď, kdy mi jsou v patách lovci. Nevím jestli jdou po mě a nebo je tady někde něco, co je zajímá více, či snad nemají žádný cíl a jen hledají nějakou práci, ale já se jejich prací stát nepotřebuji.
Vzápětí, co mu zadržím na krátko ruce, svojí levou rukou ho udeřím tvrdě do spánku. Musím ho udržet chvíli v bezvědomí, než se setmí a budu ho moci vyvléknout oknem někam pryč, do nějaké temné uličky Reindorfu.
 
Soudce - 09. října 2016 20:44
soudce9786.jpg

Odsouzenci ve Svoresku
Nikolai


Rozhodl ses, že využiješ svých schopností, abys nenápadně pomohl třem odsouzeným z lykantropie. Jednal jsi rychle a přesně, s jasnou vizí toho, čeho chceš dosáhnout. Nejprve tedy klíče od pout. Očima si přelétl opasky všech přítomných strážných a Ten uprostřed měl vskutku u opasku klíče, snad od pout. Hlučení davu ti napomohlo v tom, aby dopad klíčů nebylo slyšet. Pak si je posunul deskách pódia s tichým škrkáním až mezi kolena odsouzeného k smrti. Tedy mladíka, který nyní klečí a má být sťat.
Kat se ceremoniálně napřáhne svou popravčí sekerou a pak jí dá ten správný švih. Určitě by se jednalo o velmi krásné a elegantní sťatí, ale to už jsi se do toho vložil také a trošku jeho sekeře i tím jej při seku vyvedeš z rovnováhy. Kat zavrávorá a udělá krok kupředu aby vyrovnal nečekané převážení sekerou. Bohužel pod nohy se mu díky tomu připlete onen mladík, kterého měl popravit a zakopne o něj. Sekera se se zařinčením sveze po deskách na pódiu a zůstane ležet na jeho okraji. Kat však zakopl o odsouzence a po komickém kotrmelci se zřítil mezi dav. Davem zašumělo pobavení, překvapení i hrůza. Přitom se pokusíš zadržet meče v pochvách strážných, abys dal potencionálním vlkodlakům šanci k útěku.
Mladíkovi padne pohled nejprve zmateně na kata a pak si všimne klíčů u svých kolenou. Vyděšeně je vezme do rukou a snaží se odemknout svá pouta v tomu se mu samozřejmě snaží zabránit dva strážní, kteří jej přidržovali při popravě.
Zároveň si také všimneš, jak sebou postarší muž škubne a rozhodne se využít situace. Ozvalo se zapraskání, když se jeho pouta na rukou i nohou rozletěly na kusy. Železo povolilo, to bylo prvním signálem, že se nejedná o obyčejného člověka. Také jeho pohled je najednou jiný. V obličeji má nový elán, naději a divokost. Z jeho hrdla se vydere divoké zařvání a jeho mohutná pěst zasáhne jednoho ze strážných, který drží onoho mladíka. Strážný se zhroutí k zemi a zůstane tam ležet. Zbytek se zmateně snaží zasáhnout a tasit své meče, ale náhle zjišťují, že se jim to nedaří. To přivede ještě větší všeobecné zmatení a chaos a nakonec snad i paniku. Postarší muž toho využívá a během chvilky silnými údery složí další dva strážné lidé začínají utíkat vše se zvrtává. Dokonce i někteří strážní utíkají a kam se poděl vyhlašovatel, to nikdo neví. Pustil jsi ho na chvíli z dohledu a je prostě pryč.
Mladík je už volný, podařilo se mu odemknout pouta a dívka také, té pro změnu pomohl postarší muž. Pak všichni tři seskakují z dolů mezi lidi. Někteří z nich nejistěji, než jiní. Postarší muž míří až příliš přímočaře k tobě ostatní dva vězni se trošku ztratili v davu díky svému menšímu vzrůstu a větší obyčejnosti. Navíc také zmatek je čím dál větší. Samozřejmě, nebude to asi trvat dlouho a vyrojí se tu posily stráží a kdo ví čeho všeho ještě, aby nastolili znovu pořádek ve městě.

Útěk z Vilny?
Alysson, Reeve a Lena


Kroky muže se blížily a na posunek Leny jste se všichni vykradli kolem jednoho z domů, tak abyste jej obešli zároveň z mužem a mohli se minout. Zdá se, že zachráněná dívka je mrtvá strachy z toho, aby to vyšlo a stále se bojí o svůj život.
Naproti tomu Alysson a Reeve vypadají, že se spíše pohybují instinktivně nyní a nějak moc nevnímají své okolí ač Lenu poslechli. Zdá se, jakoby byli trošku mimo.
Nicméně Lena mezitím skrčená za zdí domku čekala, jak to celé dopadne. Kroky se kvapem blíží.
"Měli jí popravit rovnou, čekat na lovce, taková zbytečnost....vždy jsme se o sebe dokázali postarat sami..."
Bručí si pro sebe procházející postava, jak se zdá minul vás ten muž bez povšimnutí a ty záhy vidíš na jeho záda, když se blíží k hostinci. Můžete si tedy oddechnout a pokračovat v cestě.

Návštěva U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis


"Řekla sis o to ty děvko, až tě tu vykuchám vezmu si všechno, co je tvoje!"
Prskne a při jeho sykavém hlasu to zní, jako hadí zasyčení. Pro normálního člověka by mohlo být snad i děsivé, ale ty přece jen nejsi normální člověk. Mužík už na nic nečeká a několika rychlými tichými kroky překonává vzdálenost mezi tebou a jím a pak bodne kupředu čepelí svého krátkého meče, patrně tě chce přibodnout k posteli. Míří ti na hruď a očividně nepředpokládá, že bys měla nějakou šanci odporovat. Avšak ty jí samozřejmě máš. Celou škálu, o které ten chudák neví.
 
Artemis Lantes Erlic - 07. října 2016 07:28
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Noční návštěva u Dupajících škorňat


„ Tak si ho vezmi, jestli ho najdeš… A přestaň šišlat, je to dětinské…“
Pověděla jsem mu povýšeně a v podstatě dost panovačně. Nemám se proč takového skrčka bát... Jestli mu jde jenom o zlato, tak je to jenom zlodějíček. A takové si dávám na večeři. Stejně se musím najíst a to, co nejdříve.
„ No… tak co bude… snad se nebojíš, jedné ženy, kterou si přišel okrást… co skrčku…“
Uchechtnu se posměšně a jen v náznaku posměšného úsměvu na krátko vycením zuby. Ne, že bych mu ukázala, kdo jsem, jenom tak lehce čisté bílé zuby. Já si nevážím takových, jako je tohle stvoření.
 
Lena Neimi - 30. září 2016 10:41
lena2839.jpg
Všechno může jít do háje
Reeve, Alysson

Snažím se dívku držet pod rameny a lehce ji podpírat, protože vypadá, že se každou chvíli složí do trávy. Zatlačím na její ramena a donutím ji jít v podřepu. Potichu a velice rychle se propleteme ve stájích a pak už se přibližujeme ke kraji vesnice. Snad to všechno dobře dopadne. Držím si obviněnou blízko sebe, aby náhodou neudělala žádnou pitomost.
Když uslyším tiché kroky, tak se nalepím na zeď, co je nejblíž i s dívkou. Podívám se po Reevem a Alysson. Jenom na sebe tiše zíráme. Vykouknu zpoza zdi, abych zkontrolovala, jestli ten muž je pro nás nebezpečí nebo jsme jen vyděšeni zbytečně. Ale ano… Míří přímo k nám.
Rychle popostrčím dívku směrem pryč od muže. Nejlepší nápad je co nejrychleji obejít dům, tak aby si nás nevšiml. Popřípadě si všiml jenom stínu, který by si mohl vyložit jako sen. Jdu poslední, ale co nejrychleji se skryji za roh a sesunu se po zdi. Tiše dýchám a poslouchám reakci muže.
 
Nikolai Gran - 22. září 2016 21:47
beznzvu5442.jpg
Svoresk

Chápu obyčejné lidi, že se bojí. A odstranit to, co neznáme a čeho se bojíme, je jednoduché a pohodlné. Bojíme se neznámého. Až to poznáme, zjistíme, že není zase tak děsivé. Kdo to jenom řekl? přemýšlím, když si prohlížím obličeje odsouzenců. Zdá se, že stráže jsou připravené na to, že by se jim mohlo podařit utéct násilím. Ale možná by to šlo jinak. Znovu přelétnu pohledem stráže, konkrétně jejich opasky, který z nich má u sebe klíče od pout. Určitě je některý má, po popravě budou vězně odpoutávat, aby je odtáhli samostatně, táhnout tři mrtvoly v řetězech je pracné a nepraktické.
Vypadají každý jinak. Možná je ani nedrželi u sebe? Přijde na to, hodilo by se získat víc informací. A udělat trochu poprasku, to nemůže být zrovna na škodu.
Zaujme mne pohled nejstaršího z trojice, který zírá někam dál, jakoby smířený se svým osudem. Na tohle nejsem příliš zvyklý ze společnosti smečky. Jenom se tak vzdát života. Přestože ve víceméně nepřátelském městě. Už jsem ho viděl dřív, někdy, někde. Neumím si zařadit souvislosti. Ale pokud jde o smečku, představuje tato osoba někoho trochu výše postaveného. O čemž zjevně zdejší hodnostáři nevědí, protože by kolem toho byl mnohem větší rozruch.
Už mi ale zjevně dochází čas, podle toho, co zahlásil herold. Dobře, jdeme trochu zabavit publikum.
Ve chvíli, kdy stráž přinutí mladíka kleknout, uchopím do své moci klíče, pokud je strážný má a nechám je upadnout na zem a pokusím se je nenápadně přesměrovat někde pod nohy klečícího odsouzence. Být psionik má proti běžnému mágovi nespornou výhodu v tom, že se obejdu u svých schopností bez všemožného máchání rukama a pronášením zaklínadel. Pokud klíče z nějakého důvodu nejsou, budu to muset později udělat složitější cestou. Nechám kata, aby se připravil k rozmachu, obvykle to patří k celému tomu "představení", velký nápřah. Ve chvíli, kdy se dá čepel sekery do pohybu, přidám jí prudce na síle a posunu ji hodně dopředu směrem k davu pod pódiem. Síla by měla být dostatečná, aby kat zahučel mezi okounějící dav a sekera se zaseknula do nebo spadla pod pódium. Jen doufám, že se nikomu nic nestane. Jestli se můj plán zdaří až do tohoto bodu,
zaměřím svou pozornost na stráže a podržím jejich postříbřené meče v pochvách, aby je nemohli tasit. A snad budou vlkodlaci dost všímavý na to, aby využili všeobecného zmatku, možná smíchu a veselí, k tomu, aby se pokusili dostat pomocí klíčů z pout. Momentálně bezbranní strážci by neměli mít bez postříbřených zbraní příliš šancí se jim ubránit.
 
Soudce - 26. srpna 2016 22:55
soudce9786.jpg

Hromadná poprava ve Svoresku
Nikolai


Tvé oči se zaměří na odsouzené. Snažíš se prostudovat jejich strhané tváře, na kterých určitě nechybí podlitiny a známky po mučení. Spravedlnost vždy byla a nejspíše vždy bude pořádně krutá. V duchu si rychle hodnotíš a poznáváš všechny tři odsouzené.
První věc, které sis všiml takřka okamžitě je, že každý z nich je spoután svými vlastními okovy, ty mají upevněné na rukou a nohou a ještě spojené dohromady pro znemožnění většího pohybu. Okovy se zdají být nepostříbřené, ale při lepším pohledu za odsouzené, kde stojí strážní si můžeš všimnout, že ti již mají meče povytažené z pochev lesknoucí se stříbrem. Lidé se zde nejspíše vlkodlaků opravdu obávají a snaží se proti nim zařizovat. Sice stříbro není něco, co by pro vlkodlaky bylo smrtící ihned, ale zabít je to jistě dokáže a hlavně jsou po tom ošklivé rány. Už jsi to párkrát viděl, když ji byl ještě u smečky.
Naproti tomu, když se podíváš na maskovaného kata, tak ten rozhodně stříbrnou sekeru nemá, což samozřejmě nevadí, protože useknutí hlavy je smrtící téměř vždy.
Nakonec tedy k odsouzeným. Jedná se o dva muže a jednu ženu.
První muž ti není nikterak zvláště podvědomý, je to jen jeden obličej z mnoha, stejně jako většina těch, které potkáš na svých cestách a neosloví tě něčím zvláště zajímavým. Každopádně je to ještě mladíček může mu být sotva kolem 20 let. Klepe se, jako osika a vypadá to, že z něj asi vymlátili vše, co potřebovali. Skoro mu ještě ani vousy nerostou a špinavé krátké hnědé vlasy napovídají, že buď byl dostatečně dlouho v kobce a nebo to byl ve městě někdo s postavením zlodějíčka, nebo podobné pouliční ztracené existence. Mladík se neodvažuje s nikým navázat oční kontakt, jeho zelenkavé oči se upírají na špalek, na který bude brzy skládat svou mladou hlavu.
Dívka je na tvůj vkus docela pohledná, určitě starší, než mladík vedle ní. Mohlo by jí být zhruba, jako tobě, ač vzhled může klamat. Sice i ona je zřízená, ale i přesto má stále pěkný obličej, i přes nyní pohublou postavu si můžeš povšimnout ladných zakřivení jejího tělo, které musely mít ještě nedávno přímo okouzlující tvary. Ani ona ti však není svou tváří nijak povědomá, stojí však hrdě vzpřímeně a zplihlé husté hnědé vlasy jí splývají do půli zad. Kdyby je neměla tak zacuchané byly by, jako vodopád hnědi. Při pohledu do jejích bledě modrých očí můžeš říci, že vidíš vzpurnost a nezlomnost. I v její situaci si stále zachovává hrdost a svému osudu čelí s odvahou.
Druhý muž je již postarší, typoval bys mu tak kolem čtyřiceti určitě. Jeho postava je statnější, než těch ostatních dvou, ale i na něm jsou vidět známky po mučení, avšak na svůj věk to nese lépe, než ostatní. Jeho věk potvrzují také jeho vlasy, které již ztratily svou původní barvu a nesou odstíny šedé a stříbřité. Jsou krátké a jindy možná upravené, dnes však zacuchané a slepené blátem a krví, obličej mu pak zdobí stříbřitý plnovous, který tomuto muži dodává na divokosti, když mu pohlédneš do očí zjistíš, že se dívá smířivě kamsi v dál k obloze. Ale tebe zavalí vlna poznání. Tuto osobu poznáváš. Jsi si téměř jistý, že jsi ho již někde viděl. Rychle ti to šrotuje v hlavě a tobě vyplývá vzpomínka, kdy jsi viděl tohoto muže jednou mluvit s alfou tvé smečky Torhalfg. Nevíš, jakou měl s ním spojitost ale jsi si jist, že je tento muž pro vaší smečku nějakým způsobem významný a jsi si taky téměř jistý, že se jedná o vlkodlaka.
Asi poslední důležitý poznatek z popraviště je pro tebe, že jediný s kým jsi navázal z vězňů oční kontakt byla ona žena.
"A nyní tedy ona očekávaná chvíle! Pohleďte lidičky, jak bude spravedlnosti učiněno zadost!"
Rozezní se hlas vyvolávače, který následně pokývne na strážné a ti srazí mladíka v železech na kolena před popravčí špalek.
Poprava začíná, už nezbývá čas na přemýšlení, zbývá jen jednat, nebo se dívat, jak budou vězni popraveni.

Kouzelný podvod ve Vilni
Alysson, Reeve a Lena


Plán byl tedy dán a již nebylo třeba nač čekat. Museli jste ho rozjet a odehrát každý svou část. Gerion na vás tři kývnul a se zbytkem skupiny přešel ke dveřím do hospody. To bylo znamení, abyste se připravili u zadního východu. Dívka byla vystrašená a klepala se, jako osika a držela se u Leny, která jí podpírala. Reeve a Alysson jim dělali garde.
Gerion s ostatními mezitím vyšli ven a nesli sebou na prostěradle, které jeden z nich přinesl z patra hospody magií vytvořené tělo zřízené a mrtvé dívky, kterou jste vy mezitím už vyváděli ven zadním vchodem.
Tiše, jako myšky jste vyklouzli a zavřeli za sebou dveře zatímco jste mohli z druhé strany hospody slyšet Gerionův hlas.
"S politováním vám musím oznámit dobří lidičkové, že ona čarodějnice zemřela při našem výslechu. Bránila se nám více, než jsme předpokládali a bylo na ní třeba použít speciálních metod, abychom z ní dostali vše, co jsme potřebovali vědět......"
Jeho proslov pokračoval, ale vy jste jej již neslyšeli, protože jste se nemohli zdržovat. Mezi stájními boxy jste vyrazili přikrčení kupředu, jako čtyři stíny za denního světla a pak rychle zapadli za zeď prvního domku, který vás mohl skrýt před zraky vesničanů. Dívka se celou dobu chvěla, nejspíše strachem, ale nevydala ani hlásku. Kdo by se jí také divil.
Vesnice byla prázdná a vy jste tedy mohli postupovat relativně rychle, až na její okraj, kdy jste se všichni najednou museli natisknout na zeď. Jen asi 5 metrů od vás vyšel zpoza jednoho domu muž, který si to mířil vaším směrem. Bude to jen otázka vteřin, než vejde mezi dva domy, kde se schováváte vy, aby si zkrátil cestu k hospodě a téměř jistě si vás všimne, je třeba rychle vymyslet, co učinit.

Návštěvník U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis


Jakmile se zaleskne tvá ocel a postava si všimne, že jsi vzhůru ihned odskočila dorazu z dosahu tvého meče. Krátká čepel zbraně, kterou třímala byla ihned v pohotovosti.
"Odhoď tu hračku děvenko k ničemu ti nebude. Buď hezky hodná a naval všechny prachy, co máš a možná se s spokojím jen s tím."
Promluví postava sykavým hlasem, jako by si snad trochu šlapala na jazyk. Zatím se však k tobě nepřibližuje a zůstává ostražitá. Ty sama nevíš, co bys mohla od tohoto nočního návštěvníka očekávat. A už vůbec nemáš ponětí, kdo by to mohl být ač velikostí odpovídá hostinskému, tak hlasem se zdá být někým úplně cizím.
Možná to není nikdo neobvyklý a jedná se o pouhého zloděje, který si chce přilepšit ve svém mizerném životě.
"Tak co bude ženská dáš mi to zlato dobrovolně, nebo si ho mám vzít jinou cestou?!"
Sykne zostra a v jeho hlase je znát, že ztrácí trpělivost.

Upíří krev ve Wehelduil
Eledriel


Hlavou ti proběhlo mnoho myšlenek ohledně toho, co nyní udělat. Mohl ses prostě otočit a jít pryč, nechat to být, co přece záleželo na životě, nebo počestnosti jedné farmářské holky? Mohl jsi jít, možná jsi měl jít, ale rozhodl ses jinak. Chtěl jsi ukázat, jaký jsi. Chtěl jsi pokořit toho chlapa a uchránit tu dívku od toho, co jí chtěl udělat. Bylo to proto, že by ti na ní záleželo? Nebo snad pro tvé pobavení nad tím, jak zřídíš toho opilého cápka? Důvod byl nyní vedlejší. Tvá cesta byla rozhodnuta a v momentě, kdy ses pohnul. Pohnul ses svou upíří rychlostí. Zdálo se, že byl muž zaskočen nestihl té dívce podříznout hrdlo, ani reagovat jinak na tebe, protože jsi byl prostě moc rychlý. V mžiku jsi mu strhl ruku od dívčina hrdla a přirazil jej ke zdi a druhou rukou si jej přidržel za krk.
Dívka se schoulila na zemi do klubíčka a nebyla schopna se odbelhat do bezpečí. Zrovna jsi mu chtěl říct něco štiplavého hezky od plic a pak mu možná rozmlátit hlavu o tu zeď, když tu se něco změnilo.
Muž ještě před chvílí nehorázný opilec k tobě zvedl svůj posměšný pohled. Jeho oči byly najednou jiné. Takové zlatavé, zlé a ještě něco se v nich zračilo, co jsi nikdy neviděl. Přeběhl ti bezděky mráz po zádech.
"Měl jsi odejít dokud to šlo chlapče."
Promluvil mrazivým hlasem, ve kterém nebylo po opilosti již ani stopy.
"Teď tě to bude stát život."
Chtěl jsi mu trhnutím zlomit vaz dokud to šlo vážně chtěl, ale najednou jsi zjistil, že už nemáš ruku na jeho krku a naopak on jednou rukou svírá obě tvé ruce v železném sevření a tiskne tě na zeď. Ať se snažíš sebevíc nejsi schopen se mu vyškubnout a cítíš, jak ti najednou ubývá sil, jako by je z tebe ten podivný chlápek vysával.
"Většinou se spokojím s potěšením, které mi přináší krása a přítomnost žen a dívek, ale když už jsi se do toho zamíchal, proč se ostýchat a trošku si nepřilepšit i tebou že?"
Jeho tvář se roztáhne do nelidského úsměvu. Jeho druhá ruka dopadne dlaní na tvé čelo a tobě v hlavě exploduje vlna bolesti, při které bezděky vykřikneš. Máš pocit, že ti to zevnitř trhá mozek na kusy a zároveň taky, že z tebe odchází veškerý život. Končetiny jedna po druhé ochabují a ztrácejí na síle i hybnosti. Mysl již tak roztříštěná a zmatená se pomalu otupuje.
"Vychutnám si tvou duši upírku."
Zašeptá ti muž do ucha a když tvé oči naleznou jeho ruce máš pocit, že vidíš, jak skrze ně proudí do něj tvá životní síla, tvá duše. Seč se snažíš je to marné kolena se ti podlamují a zrak se ti mlží. Nechápeš, jak to mohl mít tak snadné. V jednu chvíli sis myslel, že ho vyřídíš úplně bez problémů a v té druhé se karta úplně obrátila. Už ti dochází, že z tohohle nevyvázneš. Zvolil sis špatného soupeře, alespoň to si ještě stíháš uvědomit, než tvé vědomí úplně odchází. Žil jsi dosavadní život dobře? Byl příliš krátký? Byl dostačující? Mnoho otázek na závěr, ale žádná odpověď na ně. Jen jedno je jisté. Smrt je nablízku. Opouští tě i ten zbyteček života a duše, který v tobě ještě byl a tvé nyní již bezduché tělo klesá k zemi do bláta a prachu této temné uličky. Zohavené tělo, které možná ani nikdo nikdy nenajde. Jako v ozvěně ti ještě v hlavě zní hlas toho muže.
"Táááák a teď je čas na to vypořádat se s tou děvkou."
A pak už je jen tma, konec tvé cesty.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.20035409927368 sekund

na začátek stránky