Andor.cz - Dračí doupě online

Bolestivé prohry v Ciferinu

Soustředila jsem se. Dívala jsem se na kohouta, nespouštěla ho z mých očí, hlídala si prostranství. Dokonce jsem se ho snažila prokouknout. Odhadnout, co chce udělat. Ale kohoutova zákoutí mysli mi zůstala utajena. Ať jsem se snažila jakkoliv, pořád se choval agresivně a nepředvídatelně jako ... no agresivní kohout.

"Umpf!" vydechla jsem navztekaně, když mě mezi prsty polochtalo jeho ocasní peří a já nestihla stisknout, abych ho chytla za jeho chloubu. Přimhouřila jsem oči a tiše si pro sebe zavrčela, když jsem se otočila na patě a hodlala tu prokletou slepici s hřebínkem chytit a rovnou jí zakroutit i krkem.

Proč mi sakra pořád uniká?! Dělám všechno, co mi kdo kdy řekl!

Ačkoliv Fojtík nepolevil v hlasitém podporování mého snažení, trochu jsem začala cítit naštvanost. Je to přeci jen kohout! I když nejvíc zákeřný kohout široko daleko! Přimhouřila jsem oči a s neutuchající vervou jsem se vrhla na pokračování chytání kohouta.

AHA! Už tě mám ty vopelichaná ukdákaná bestie! zahřměla jsem v duchu, když se kohout už ocitnul tam, kde jsem potřebovala. Ještě jsem se upozorňovala v duchu, že si musím dávat pozor na jeho zobák. Kohout byl v koutě a věděl to nejspíš už i on, protože se o to víc snažil výhružně zobákem klofat. Přikrčila jsem se, protřepala si prsty, roztáhla jsem ruce, přesunula nohu do lepší pozice, abych se mohla rychleji odrazit a pak konečně vyrazit a vysvětlit mu jednou provždy, že mým kamarádům nebude ubližovat!

Jenže pak zazněl Kayův hlas a bylo to jako kdyby mě někdo sežehnul ledovým bleskem. Srdce mi vynechalo řádný rytmus, téměř jsem nadskočila. Nechala jsem kohouta kohoutem a rychle se ohlédla přes rameno. Ustoupila jsem zmateně o půlkrok a vysloužila si tak štípanec od kohouta, co využil mé nepozornosti a utekl z kouta.

"Au!" vypískla jsem překvapeně a odskočila stranou, neplánovaně víc do kouta, kde předtím byl kohout. Za utíkajícím zvířetem jsem se zahleděla jen na zlomek okamžiku nespokojeně, než jsem si znovu uvědomila nečekanou změnu situace v podobě Kaye.

"Uhum," dostala jsem ze sebe nepříliš pohotově zatímco jsem si zkoumavě prohlížela svého (snad) kamaráda a snažila se netvářit příliš přistiženě. Snažila jsem se určit, jestli je na něm něco špatně. Jestli zase uvidím to něco v jeho očích, co prozrazovalo, že není tak úplně jím samotným, ale že jen jako on tak vypadá. Hledala jsem jakoukoliv chybu, co by prozrazovala, že tohle není můj Kay.

"Já pomáhala Fojtíkovi s tím blbým kohoutem," vysoukala jsem ze sebe na vysvětlenou a rukama jsem si odendala prameny vlnitých vlasů z obličeje. Doufala jsem přitom, že moje rozhození nezaznamenal ani jeden z kluků. Těkla jsem očima po Fojtíkovi, jestli on si na Kayovi něčeho nevšiml.

"Ale, co tady děláš ty, nemáš pomáhat tátovi?" zeptám se na oplátku, abych odvedla od svého potupného neúspěchu pozornost.

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria

Za hlasitého povzbuzování, jsi se vrhl na kohouta, ale i on byl připraven. Ozvalo se bojové kykyryký a už se hnal stranou. Proklouzl ti mezi prsty tak těsně, že jsi doslova cítila, jak ti mezi prsty proklouzlo jeho ocasní peří. A tak začal další váš urputný zápas. Naháněla jsi ho sem a tam, ve snaze dostat ho do úzkých a chytit tu bestii.
On naproti tomu hbitě kličkoval, uskakoval a probíhal ti kolem nohou, nebo rovnou pod nimi. Proti tvým nataženým prstům cvakal zobákem a rozhodně nehodlal dát své peří lacino.
"Tááám tááám už ho skoro máš! Do toho Nurry!"
Křičel Fojtík z plných plic a opravdu se ti dařilo kohouta zatlačit do rohu, kde už neměl kam utéct jen v poslední obraně cvakal zobákem a čepýřil se.
"Copak to tu vyvádíte?"
Zaslechla jsi známý Kayův hlas, který se objevil odnikud a když ses ohlédla instinktivně za sebe, viděla jsi ho opírat se o ohradu vedle Fojtíka. Kohout vycítil příležitost a proklouzl ti kolem a nezapomněl tě po cestě ještě cvaknout do holeně.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai

Beni se srdečně rozesmál.
"Ne o tu ne, s karbanem jsem začal až potom."
Chechtal se ale pak zvážněl a zamyslel se.
"Hmmm půl vozu exotického zboží tehdy docela zabolelo a nejcennější? Asi vo koníka. Byl dobrej hezkýho původu a tak, no nezadařilo se.....máš pravdu karban je....vrtkavý ve štěstí, ale dá se na něm vydělat, i když jistý to vždy není."
Následně si promnul bradu a promíchl balíček karet jen tak pro pocit.
"Hmmm no vidíš po tomhle jsem nikdy nepátral, ale když to zmiňuješ asi by to dávalo smysl co? Nebo jen někomu přišlo, že drak má bystré oko a byl by v téhle hře nejlepší? Kdo ví.... pravidla nejsou složitá."
Poklepal na karty.
"V balíčku jsou všechny karty očíslovány určitou hodnotou. Ty se snažíš na co nejméně karet nasbírat 27 bodů, neptej se proč zrovna 27. Nejspíše hezký číslo, původní význam neznám. Pokud si lízneš kartu, kde je nakreslené dračí oko vyhráváš nezáležeje na počtu karet, je to, jakoby dračí oheň spálil všechny tvé předchozí karty a tys měl jen tuto jednu s hodnotou 27 potřebnou k výhře. Šance, že ti však padne jsou malé v celém balíčku je vždy tato karta jen jedna."
Vysvětlil Beni trpělivě.

Na cestě z Reindorfu - Ves
Artemis

"Chápu chápu."
Zvedl ruce v obranném a vzdávajícím se gestu.
"Dobře dáme si na něj pozor, jestli nás bude sledovat z vesnice."
Zamumlal Seb tiše, aniž by pohlédl směrem, kde jste jej viděli.
"Pche prej až budeš starší."
Ušklíbl se, když jste byli na okraji vsi a chytil se tvé ruky, aby se lépe vyšvihl na koně.
"Na naše poměry jsem starý až až."
Vzal tě rukou kolem pasu a pošimral na břiše, aby tě polechtal. Když jste vyrazili dál kupředu na chvíli se o tebe opřel.
"Vypadá to, že se nás rozhodl sledovat."
Odtušil tiše, aniž by se ohlédl zpátky za sebe. Tys toho cizáka neviděla.
"Pojedeme dál, jakože nic, neohlížej se. Najdeme si příležitost, kdy se ho zeptáme, co má za lubem."
Políbil se na krk, jakoby nic a pak se zase pohodlněji usadil.

Budeme pokračovat omluva za prodlevu

Na cestě ze Svoresku

,,Kolik jsi prohrál nejvíc? Nebo o co nejcennějšího jsi při karbanu přišel? A prosím, neříkej že o poctivost."
Upozorním obchodníka, že zrovna tahle část jeho života mne opravdu nezajímá.
,,Ale neumím si představit, že může hazard vynášet a aby se tím jeden dokázal uživit. To dost hrozí, že skončí spíš bez střechy nad hlavou."
Už nedodávám, že pár takových jsem potkal. Ne všichni žebráci skončili na ulici kvůli zlému osudu a věcem, které nemohli ovlivnit. Na chvíli se zamyslím nad dotazem, zda mám nějakou oblíbenou hru.
,,Abych pravdu řekl.....asi ne, nemám žádnou vyloženě vyhraněnou hru, kterou bych vyhledával. Takže pokud mi vysvětlíš pravidla, můžeme se mrknout na to Dračí oko. Není to náhodou nějaký starý artefakt?"
Pokynu rukou, že nechám přípravu a vysvětlení hry na něm. A kdo ví, z nějakého důvodu ta hra takový název mít musí.

Náhodné setkání ve vesničce za Reindorfem

Prohlížela jsem si stánky, mírně jsem se usmívala.
„ Promiň, mám prostě jen obavu, abys to všechno zvládl. Zatím se to daří, ale může se to kdykoliv pokazit…“
Úsměv mi mírně pohasl, pohledem jsem přeletěla okolí až se mi zastavil na jednom poutníkovi. Zůstala jsem chvilinku zaraženě stát, zvlášť po tom, co si mě tak zvědavě prohlédl.
„ N-ne… nemám tušení, o koho jde.“
Zavrtěla jsem hlavou a ohlédla jsem se zpět na Seba. Posbírala jsem zásoby, které jsme na cestu potřebovali, upevnila jsem je na sedlo a vydala jsem se i s koněm mimo největší houfec lidí k okraji vesnice. Možná bych se tu i zdržela, kdyby nebyl Seb tak krátce proměněný a nehrozilo by, že se tu na večer někdo serve a poteče krev. V tu chvíli bych ho nedokázala zvládnout ani já a začala by tu jatka… A to nemíním dopustit.
Jakmile jsme byli mimo hlavní dění, vyhoupla jsem se do sedla a pomohla Sebastienovi za sebe.
„ Až budeš starší, budeme se moci pohybovat i na takových místech, jako je tohle. Do té doby… si musíme dávat pozor.“
Promluvila jsem k němu tiše.

Každodenní starosti hrdinů v Ciferinu

Nebudu lhát, nálada se mi prudce zlepšila, když jsem viděla s jakou radostí mě vítá Fojtík. Narovnám se v ramenou a zatvářím se sebejistě a odhodlaně, jak to jenom jde. Když mi začne vysvětlovat, jak se kohoutova bojovnost vyplácí, co se týče ochrany zbytku slepic, nasadím vážný a chápavý výraz, který jsem odkoukala od strýčka při nějakých velkých rozhodováních ve vsi. I tu bradu si pohladím palcem a ukazováčkem. Jen nemám žádný knír nebo vous, co bych si mohla promnout prsty, a tak si jen dám pak ruce v bok a přikývnu.

"No jo, co se dá dělat. Tak já ho zpacko-fituju," pronesu odhodlaně a použiji přitom jedno moc chytrý slovo, co jsem jednou někde slyšela. Pak není na co čekat a přelezu do slepičího výběhu. Vyhrnu si rukávy a pohledem se zastavím na kohoutovi, co si tam vykračoval jako pán všeho.

Jen počkej, já ti ukážu ubližovat mému kamarádovi! Jsem Nurry Montserrat, nebojácná, odvážná, statečná, chrabrá, udatná krotitelka kohoutů, budoucí lovecká špička smečky!

S těmito myšlenky si sevřu ruce několikrát v pěst a vzdoruji vědoucnému pohledu kohouta. Nejspíš byl připravený na druhé kolo, ale to já taky! Rozkročila jsem se, mírně se nahrbila, vzpomínala na všechny poučky, co jsem na lov dostala od otce a ostatních a začala se přibližovat ke kohoutovi. Snažila jsem se jej případně nahnat do kouta, aby bylo snazší po něm skočit. Přibližovala jsem, sledovala kohouta a čekala na tu správnou chvíli na útok.

Teď!

Vymrštila jsem se kupředu.

Další koho Nurry vs zlomyslný kohout započalo!

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria

Strýc se pobaveně zasmál a pokračoval v jídle. Zatímco tví bratři na tebe vrhli skoro zděšený pohled, že bys jim chtěl zasloužený oběd vzít a skoro se od tebe odtáhli.
"Však ono jim to prospěje."
Usmíval se strýček a ještě chvíli za tebou hleděl, když jsi uháněl raději zase dál. Byla sis totiž jistá, že jsi zaslechla, jak po tobě jeden z bratrů už už chňapal, abych ti udělal za tyhle poznámky pořádné číro.

Fojtík celý zářil, když se objevila na scéně jeho hrdinka a zachránkyně, před bestiální drůbeží.
"Jo furt je to stejná potvora....hmmch kdyby se tak dobře nestaral o slepice a neoslepil jednu lišku, jak říkala máma, určitě by už dávno skončil na pekáči. Ale na mě je horší, jak na cizího."
Postěžoval si Fojtík a obročmo si sedl na ohradu, aby měl lepší výhled.
"Ale souhlasím s tebou......joooo dejmu co proto opeřenci! Nurry! Nurry!"
Skandoval fojtík na ohradě a mával při tom rukama div nespadl dolů. Mezitím ty sis mohla povšimnout té pyšné opeřené potvory, jak se nese po dvorku, jako ten největší pán a nejdůležitější pták široko daleko. Pochopitelně si všiml i vás dvou, jelikož jste narušovali jeho tichý ráj. A tebe si jakožto svého trýznitele pamatoval moc dobře, viděla jsi mu to na očích!

Na cestě ze Svoresku
Nikolai

Beni se dobrácky zasmál, když sis prohlížel karty a potřásl hlavou.
"Ba ba. Karbaník ví nač se dívat. A že takovejch, co se snažili podfouknout už bylo."
Souhlasil, ale pak se zatvářil velice polichoceně a mávl nad tím rukou.
"I takový časy byly, kdy sem nebyl úplně to poctvika a karban vynášel, ale to už je dávno."
Mávnul nad tím rukou, jako by se nejednalo o nic důležitého.
"Ale pomáhá to pak sledovat stejné triky, který užívají soupeři i když hraješ poctivě."
Beni se pohodlněji posadil a protáhl si záda ztuhla po celodenní jízdě.
"Hmmm nejraději? Asi dračí oko, je jednoduché a rychlé."
Nadhodil a při jednom přiložil něco málo do ohně.
"Co ty máš nějakou oblíbenou?"
Usmál se zvědavě a bylo na něm vidět, jak celý ožívá při vidině toho, že strávíte večer zábavou.

Na cestě z Reindorfu - Ves
Artemis

Seb si mírně zklamaně povzdechl, ale přikývl.
"Dobrá dobrá ty nervózo žádné zdržování, pojedeme dál."
Souhlasil nakonec neochotně. Ve stáncích bylo převážně jídlo a místy nějaká drobnůstka, ale nic jako vetešník tu zdá se nebylo. Vesnice nebyla nijak velká tak asi nebylo ani moc čemu se divit.
Poutníků tady bylo jen pomálu, jednoho takového jste si všimli, jak zrovna nakupuje u jednoho ze stánků. Když se obrátil a zalétl k vám pohledem zatvářil se....trošku zvědavě, ale pak zamířil zase dál za zábavou.
"Známý?"
Koukl po tobě Seb, ale ne tobě ten obličej nic neříkal, prostě jen další tvář mezi mnoha dalšími.
Dokoupit zásoby nebyl velký problém, pokud jste nesháněli zrovna mladou pannu, kterou byste použili, jako krevní vak.
"Tak asi razíme dál?"
Koukl po tobě tvůj společník, aby se ujistil, že sis to nerozmyslela.

Hádám, že ještě tenhle týden v práci budu mít docela náročný, pak už se to snad zlepší, takže aktivním odepíšu doufám, že nejpozději v příštím týdnu. Děkuji za trpělivost :)

Vesnice u Reindorfu

„ Mockrát děkuji.“
Usmála jsem se na pekaře, když jsem si vzala kolíčky, zaplatila jsem mu a po rozloučení jsem se vydala pryč mezi stánky. Seb se mě rychle chytil, pochválil koláček a rovnou zvážil, že by tu chtěl chvíli zůstat.
„ Můžeme si vzít víno i medovinu sebou. Ale zdržet se tu nějak déle nemůžeme.“
Rozhlédla jsem se po stáncích, po všemožných věcech, které tu nabízeli. Většinou hlavně jídlo a výrobky z vesnice. Nemyslím, že by to bylo něco, co bychom nutně potřebovali. Snad kdyby tu bylo třeba nějaké vetešnictví nebo tak něco.
„ Podíváme se po stáncích, můžeme doplnit nějaké ty zásoby, ale pak už pojedeme dál, ano?“

Cesta ze Svoresku - večer

,,Snad máte pravdu. V tomto se určitě vyznáte lépe než já."
To možná není úplně pravda, ale není na škodu trochu polichotit v drobnostech, které nejsou úplně podstatné. Příprava jeho polévky netrvá příliš dlouho, za což jsem vděčný.
,,Nadaný? No....i tak to jde říci. Netvrdím, že mne to občas nelákalo. Ale za ty problémy to nestojí. Mám rád svoje prsty."
Zlehka zatřepu konečky prstů ve vzduchu, snažíc se ukázat, že jsem rád za ně tam, kde jsou. Když však vytáhne karty, zvědavě si je prohlédnu.
,,Toto už je lepší."
Natáhnu se pro jednu a prohlédnu si kartu. Je pravda, že nejlepší mají za sebou, ale stále určitě slouží.
,,Minimálně pro mne není moc možností, jak v tomto fixlovat. Což se nedá říct často o majitelích takových karet. Znáte to, označené rohy, kde přesně na které kartě je který roh ohnutý, praskliny, roztřepený růžek.....tím vás ale nechci urazit, nemyslím si, že zrovna obchodníci mají potřebu podvádět při hazardu."
Dodám, aby si snad nemyslel, že ho z něčeho podezírám. To by bylo hloupé, navíc když o velkého nic nehrajeme.
,,Popravdě si myslím, že umět oklamat lidské smysly bez magie......to je mnohem větší umění. Jaká je vaše oblíbená hra? Nemohu slíbit, že jich znám mnoho, ale rychle se učím."