Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Magický svět - enkláva

Příspěvků: 1028


Hraje se Domluvený termín leden 2017  Vypravěč Holycherryblossomwizard je offlineHolycherryblossomwizard
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Maddeline Nerion je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Maddeline Nerion
 Postava Barrett je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:09Barrett
 Postava Keyla je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 0:55Keyla
 Postava Andryr Raolet je offline, naposledy online byla 14. ledna 2017 20:51Andryr Raolet
 Postava Bellanaris je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 6:46Bellanaris
 Postava Valkýra je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Valkýra
 Postava Varissa "Riss" je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 1:52Varissa "Riss"
 Postava Mistr Jagob je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 17:39Mistr Jagob
 Postava Azopad je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 16:29Azopad
 Postava Tajana ot Iskren je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:44Tajana ot Iskren
 Postava Edvord Hadeon je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 6:42Edvord Hadeon
 Postava Crystom Dries je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 17:39Crystom Dries
 Postava Slinta (PPJ) je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 6:42Slinta (PPJ)
 Postava Semyon Munira je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 5:51Semyon Munira
 Postava Akharon je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 17:39Akharon
 Postava Margon je onlineMargon
 Postava Mistr Vardim je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 17:39Mistr Vardim
 Postava Mistr Parsifal je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 6:42Mistr Parsifal
 Postava Maud je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Maud
 Postava Coios je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 18:58Coios
 Postava Timotej Anko je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:14Timotej Anko
 Postava Louny je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 17:39Louny
 Postava Rouz je offline, naposledy online byla 01. ledna 2017 21:38Rouz
 Postava Cayrath je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:00Cayrath
 Postava Kwen Redast je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 17:39Kwen Redast
 Postava Fingayn je offline, naposledy online byla 20. ledna 2017 20:26Fingayn
 Postava Inkvizitor Kazimír je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 17:39Inkvizitor Kazimír
 Postava Krassus Nerion je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 7:07Krassus Nerion
 Postava Julitta Arguin je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 16:03Julitta Arguin
 Postava Rina je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 14:43Rina
 Postava Rich je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 7:14Rich
 Postava Egon Balder je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 21:30Egon Balder
 Postava Mattajos ot Iskren je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 21:10Mattajos ot Iskren
 Postava Edrik je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:13Edrik
 Postava Merrath je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 19:28Merrath
 Postava Vae je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:44Vae
 Postava Roalanava je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 16:44Roalanava
 
Rich - 23. ledna 2017 06:59
menhairsty7011.jpg
" Správně... Denní světlo je pro mě opravdu utrpením... V noci je ale ta stránka hodně silná. Pokud chceš opravdu jít se mnou a pomáhat mi musíš počítat s tím že pravděpodobně tuto i další noci budeš svědkem dalších vražd... Jsem si jistý že dokážeš klerika najít ale čím déle budeš hledat tím více nocí budeš svědkem toho, co si už jednou viděla. " řeknu s narážkou na to, že to jestli to stihneme dřív než někoho zase zabiju nebo to jestli budeme hledat týden a bude sledovat jak 7 nocí dál vraždím je jen otázka toho, jak rychle ho dokáže najít. čím déle bude hledat tím více jich bude umírat... Ano... věří že to nejsem já kdo zabíjí... že se neovládám a proto ji nechám věřit i tomu, že čím déle ji to bude trvat tím více neštěstí se stane... každá kapka krve bude proleta kvůli tomu, že mě nestihla včas dovést ke klerikovi.... Tohle přesně měly má slova naznačit. " Pokud chceš jít se mnou musíš si být jistá že znáš cíl a stihneš to dřív než já stihnu někomu ublížit... Pokud to nestihneš a já se neovládnu... Prostě se někde schovej " řeknu ji.

Náhle stočím hlavu nahoru a uzírám do stropu * Cítím ji... Ta duše... Ano vím komu patří... Je to zvláštní... netušil sem že podle duše půjde poznat koho vlastně cítím... Okřídlený syčivě mluvící Vardimův mazlíček... * pomyslím si a zase se podívám na Lutru " říkáš že víš jak mi pomoct, ale stihneš to dřív než večer někoho zabiju? "
 
Semyon Munira - 22. ledna 2017 22:05
beznzvu2983.jpg

Nová cestující

Tajana, Edvord, Slinta, Keyla



,,Keyla a Klea, chápu." znovu zalétnu pohledem k vlčici. Snad bude snášet naši přítomnost klidně. Alespoň na první pohled se nezdá, že by ji skupina rozhodila více, než je běžné pro několik nových cizích osob.
Vrátím se pohledem zpátky ke Keyle, která vypadá, jakoby jí něco došlo. Až když pohlédnu směrem ke koním, dojde mi o co jde.
,,S tím si nedělejte starosti. Část cesty vás mohu vzít na koně já a část cesty Edvord s Tajanou. Myslím, že Edvordovi to zrovna vadit nebude, pokud by něco zkoušel, stačí ho okřiknout. A Tajanu by mohla přesvědčit vidina večerní pečeně na ohni?" nadhodím. Mám za to, že Tajanu asi příliš nenadchne představa spolujezdkyně bez patřičné kompenzace.
Každopádně bude potřeba, aby se měnili koně, kteří ponesou dva jezdce, aby se jeden nepřetěžoval.
,,Edvorde, vezmi prosím Keyle zavazadla. Každou hodinu budeme střídat náklad a dva jezdce. Má s tím někdo problém?" zeptám se tentokrát už celé skupiny, počítajíc do toho i náš nový přírůstek. Během svého monologu zaobstarám svého vlastního koně a připravuji ho na cestu ve dvou.
 
Prozřetelnost - 20. ledna 2017 11:57
boskprozetelnost5792.jpg
Druhý hořící muž
- navázání pro Azopada a Riss

Šlehnutí ohně zasáhlo Bonase rovnou do obličeje. Zaskučel, upustil scimitar a zavrávoral dvěma korky nazpátek. Nebyl smrtelně zraněný, ale byl by si raději přál milosrdnější a rychlejší konec. Vypálené sklivce štípaly jako čert. Seškvařená kůže na tvářích zčernala na uhel. Bonas neviděl, neslyšel a nevnímal. Panika mu zastřela úsudek. Poslepu se ohnal rukou, aby čaroděje zachytil, ale nenahmátl víc než vzduch.

*-*-*

Kapitánka stráží Ekaterina si elfskou dívku podezřívavě prohlížela, když k ní ale dolehl zmučený výkřik, zaměřila svou pozornost vzhůru do kopce. V dálce rozeznávala dvě postavy, z nichž jedna právě hořela.
“To je on!“ zahulákal někdo.
“Zajměte ho! Ale opatrně, nejspíš ví, kde je moje dcera,“ zdůraznila Ekaterina a zatímco se pět koní rozeběhlo nahoru, shlédla dolů k cizince. “Radím ti dobře, zůstaň stát a o nic se nepokoušej. Jsme pobožní lidé. Když se prokáže tvoje bezúhonnost, necháme tě odejít.“ Ale co když se prokáže tvoje vina? To už kapitánka dál nerozváděla.
Otočila se na svého pobočníka a řekla: “Dohlédni na ni, Esbene.“
Ekaterina pobídla koně a následovala své muže. Esben si vytáhl hledí, aby dobře viděl. Byl to starší muž s tváří probrázděnou množstvím starostlivých vrásek, které jen umocňovaly jeho lidskost. Přehodil třmeny do jedné ruky a druhou natáhl k elfce.
“Nějakej Esben, holka, těší mě. Chceš vytáhnout na koně?“

*-*-*

Dusot spěchajících kopyt zaregistroval, až když se jeden rozběhl přímo proti němu. Do té doby se motal kolem jako nevidoucí stižený kletbou strachu. Dovolával se pomsty a vyhrožoval smrtí. Křísnutí čepele bylo poslední, co zaslechl. Jeden dobře vedený tah meče a čepel odřízla Bonasovi hlavu od těla. Krvácející a ohořelá koule splihlých vlasů, které více připomínaly deštěm smáčenou slámu, dopadla na prašnou cestu k Orkamově mrtvole.
“Pěkná rána, Ztu.“
Jezdci zastavili a rozhlíželi se po rozehnané karavaně, jako by někoho konkrétního hledali.
„Kde je ten malej kluk?“ zaznělo dutě zpoza šermířské helmice.
Pokud čaroděj nevyužil své příležitosti a neutekl ještě předtím, než dorazili munirasijští šermíři, ocitl se náhle obklíčen čtyřmi jezdci, kteří kolem něj kroužili ve snaze ukočírovat rozčílené frkající koně. Nestačila padnout ani další rána, když na vrcholek kopce přicválala kapitánka stráží.
“Má dcera! Je tady moje dcera?“ dožadovala se.

//Azopade, jestli nestojíš o konfrontaci a dáš se na útěk, vycházej z toho, že dění kolem karavany můžeš sledovat z bezpečného úkrytu v lese. Jezdce si mohl zahlédnout už z dálky. Trvalo jim pár minut, než dojeli nahoru ke karavaně. Za tu dobu bys stihl udělat spoustu věcí, včetně pokusu o útěk nebo dalšího útoku. Nepředpokládala jsem sice, že bys chtěl zdrhnout, ale pokud ano, i tuhle možnost máš.
Udělala jsem vám to trochu akčnější, abychom se posunuli v ději :) V případě akce si hoďte na procenta, ať vím, jakou mám šanci zasáhnout.

 
Prozřetelnost - 20. ledna 2017 11:55
boskprozetelnost5792.jpg
Rozhovor pokračuje
- navázání pro Maud a Cayrath

Mladý gardista se doslova nalepil ke dveřím, jako by mohl pouhou silou vůle zpřetrhat tvé okovy. A pak se ozvalo zachrastění železa, které napovědělo, že správné myšlenky se sice cení, ale nakonec vždycky zvítězí ten, kdo má klíč. Kart se zamračil. Bylo poznat, že nad něčím hluboce přemýšlí.
“Máte stále tu šipku, má paní?“
Pokud ti přišlo zvláštní, že si gardisti schované střely nevšimli, zatímco tě prohledávali, pak nyní tě Kartovo chování skutečně překvapilo. On celou dobu věděl, že ji máš? Tak proč nezasáhl? Kdyby se situace vyvinula jinak… mohla jsi Karta zabít, aniž by ses kdy dozvěděla o jeho pohnutkách.
Jako by četl myšlenky, dodal mladý gardista: “Myslel jsem, že by se vám mohla hodit.“ Po krátké odmlce ti dopodrobna vylíčil svůj plán. “Regent si pro vás přijde, má paní. Půjdu s ním jako jeho tělesná stráž. Až se přiblíží, uvolní vám ruce… bodněte ho. Než stihne zareagovat, zaútočím zezadu. Nebude mít šanci. A kdyby… Jsem ochotný zemřít. Hlavně, že nějak odčiním zvěrstva, která jsem jeho jménem učinil.“
Tak tohle byl ten slavný plán?
Pravda, mohl by vyjít. Čaroděj působil dojmem sebestředného muže, takový nepozná zradu a nebezpečí, dokud ho neudeří rovnou do obličeje. Posvěcená šipka ho sice nezabije, ale ty jsi nepotřebovala víc, než okamžik překvapení. Jediný nečekaný úder, který, pokud nebude proveden správně a ve vhodnou chvíli, tě může stát život. Zbývalo jediné – propůjčíš se tomu riziku?

Speciálně pro Cayrath
Přišlo to stejně nečekaně, jako rána z čistého nebe. Čaroděj se napřáhl a vší silou mrštil pohárem o protější stěnu pracovny. Sklo prasklo a rozsypalo se na podlaze. Následovalo ticho mnohem děsivější než samotný výbuch hněvu. To byla odpověď na tvou nevyřčenou otázku.
Vardim se obrátil čelem k tobě, škleb opovržlivě zkřivený, a poznamenal: „Už mám po krk toho neustále vyplňovat něčí očekávání! Vardime, prosím, musíš změnit svět! Vardime, prosím, udělej tohle a tamto! Vardime, prosím, nebuď tak hrozně moc zlý! Vardime, prosím, hlavně ji nezměň, když to sama nebude chtít, jinak celá shořím…
Slova drtil přes zuby, jako varovně vrčel naježený pes. Přehrával prosby všech, kteří od něj kdy něco chtěli, a pitvořil se po nich, ale jakmile došel na konec toho výčtu křivd a nepochopení, hlas mu poklesl zklamáním. Sice jím cloumal hněv, přesto však nebyl schopen zostudit tě natolik, aby znevážil tvou žádost.
Bolestně se odvrátil, znechucen vlastní slabostí. A co já? Opakoval vždycky. Co moje přání a potřeby? Jenže dnes už věděl, že nepotřeboval, aby mu někdo vyšel vstříc, aby někdo vyplnil jeho sny, Vardim potřeboval, aby mu zatraceně nikdo nestál v cestě!
S hlubokým nádechem opět rozdmýchal třaskavou směsici vzdoru a pomstychtivosti a byl to zase on, tvůj sebevědomý muž. Pohlédl na tebe způsobem, který nedával pochyb, že by zadupal do země kohokoliv a cokoliv jen z čisté ješitnosti.
“Proč, má drahá?“ zeptal skoro dotčeně. Udělal pár kroků blíž a zvedl ruku. Prsty přejel po tvém líčku až k bradě, kterou citelně stiskl. Hleděl ti do krásných očí a přesto, jako by viděl do budoucnosti a mluvil k někomu jinému. “Můžeš mít, cokoliv chceš, lásko, zlato a drahé šperky, moc a slávu, milování ve všech možných i nemožných podobách, ale to jediné, co chceš, jsem já, doma a bezpečně pod kontrolou.“
Vardim se jemně usmál, sevření naopak zesílilo.
„Nemohu popřít, že bych to nechápal. Toužíme vlastně oba po tom samém. Ale přísahám, nechej mě to dokončit a až stvořím svět – nový a lepší svět po nás oba – budeš mít přesně to, po čem tolik toužíš. Domov. A mě v něm. Nikdo nás už nikdy neohrozí…“
Čaroděj se sklonil pro polibek. Jeho dech voněl po zkvašeném víně. Pokud jsi přijala a nechala své rty uzmout těmi jeho, horkými a tvrdými potlačovanou agresí, obtočil kolem tvého těla zdravou paži a přivinul tě do své náruče skoro ochranitelským způsobem. Pro něj to znamenalo usmíření, bez ohledu na to, co se stalo nebo řeklo.
 
Prozřetelnost - 20. ledna 2017 11:50
boskprozetelnost5792.jpg
Madam Gressa
- navázání pro Fingayna

Žena se chabě usmála. Mohl sis ji představit v drahých šatech, usazenou v polstrovaném křesle lokálu, s dlouhou dýmkou v ruce, jak pokuřuje a hodnotí spokojenost svých zákazníků. Pod skromným světlem ohňového koše uprostřed šatlavy působila žena okouzlujícím dojmem. Stíny téměř zakryly její pohmožděnou tvář, mastné a zacuchané vlasy se zdály zrovna probuzené po jednom z náročnějších večerů. Naklonila se blíž a zašeptala ti přes mříže své jméno.
“Říkej mi madam Gresso,“ představila se a pak si odsedla, aby se mohla pohodlněji opřít o zeď věznice. Stále na tobě však visela upřeným pohledem. “Stolec tvrdí, že magii umějí používat jen muži. Co jsem živa, nikdy jsem o žádné čarodějce neslyšela. To, co umím já… umí každý mastičkář a klerik. Říkej tomu magie, jestli chceš, ale neříkej to nahlas. Nerada bych skončila na hranici.“
Protože přesně tohle se s nepodrobenými mágy dělalo, upalovali se ve jménu Stvořitele, souzeni Inkvizičním právem.
“Každý si vybíráme svůj osud, nebo ne? Tvoji lidé mohou sami zvolit, jak moc se nechají zotročit společností. Je snadnější přivyknout lidským zlozvykům, než hladovět v ulicích. Měl jsi štěstí, že elfové ve tvém ghettu stáli za svými tradicemi. Tak jako tak – je po nich. Už ti zůstali jen tvoji městští sousedé. Pokud je ovšem dnešní noci nezabije ten samý přízrak, který zamordoval celou přístavní čtvrť. Městské ghetto leží směrem na západ od přístavu. A den se chýlí k večeru…“
Vzadu v šatlavě zachřestil klíče, mělkými kroky vstoupilo do široké místnosti několik gardistů. Rozhlédli se kolem a pak se jejich pozornost zastavila na tobě. Nejstarší z nich, gardista s velitelskou zástavou, obešel žalářníka a přistoupil rovnou ke tvé cele.
“Bylo mi řečeno, že tvou vesnici napadl přízrak. Byl bys ochotný dosvědčit, cos viděl, elfe? Znělo to, že je panu veliteli zatěžko mluvit s někým tolik podřadným, jako byl elf z lesního ghetta, ale překonal se. S obtížemi, které odkapávaly z jeho slin při každém slově. Bylo jen na tobě, jak moc se rozhodneš spolupracovat.
 
Bellanaris - 20. ledna 2017 04:46
image749.jpeg
Ráno s nádechem něčeho...
-Andryr

Otevřu oči. Rozhlédnu se kolem sebe. Red tu není-ačkoliv mě to příliš nepřekvapuje, stejně mě tím mladý muž trochu zklame. Byl včerejšek skutečný? A byl upřímný? Na první otázku mi odpoví bolest, jež se začína ozývat. Je to krásné, cítit tu bolest na zápěstí, po celém těle a vedět že mi ji způsobil On. Nemám rád bolest jako takovou, avšak taková bolest jako ta kterou právě cítím...je osvobozující. Nejsem sám, nejsem na to všechno sám. Až do toho okamžiku mi nedocházelo, jak moc mi chybí někdo jako Redast-někdo, kdo by mi pomohl s tím břemenem a ulehčil mi moji-ne, naši-cestu. Ano, máme před sebou ještě dlouhou cestu, ještě je potřeba toho hodně vykonat, než budeme moci spočinout.

Nad druhou otázkou se zastavím, ale po chvilce znám odpoveď i na ni. Jistě se šel věnovat kmeni. Tak to má být. S tou myšlenkou se zvedám nacházím vodu a látku. Zasyčím bolestí, ale kupodivu si to zvlaštním způsobem užívám. Je to jako pouštní bouře: ne příjemná, ale uklidňující, dokazující že alespoň něco-nějaké záchytné body v tomhle pokrouceném, složitém světě-jsou stejné a zůstávají. I když Red se zrovna v tomhle moc nepředvedl..vzdychnu. Budu si ho muset někde najít.

Osuším se, omeji si záda a boky, u kterých trochu zasyčím bolestí, a usměji se. Obléknu se a vyjdu ven. Téměř zapadá slunce, a před stanem to žije. Všichni všude pobíhají, všichni někam spěchají. Mě zaujme v tom dění jediná postava. Archanděl Andryr. Stojí u kovárny s nějakou mošnou, vypadá..zamyšleně? Ustaraně?
Není tam ale sám: mladě vypadající půlelf se činí a balí si na cestu. Ti dva k sobě mají zřejmě blízko, pomyslím si. Cítím nutkání si s Andryrem promluvit. Vyrazím k němu. Pomalu. Cestou míjím kolemjdoucí, mírně vrazím do nějakého dítěte a spěšně se omluvím. Dojdu ke kovárně. Jemně si odkašlu, pak promluvím. "Zdravím, přeji dobré ráno. Jak se cítíš, lepší? Smím se zeptat zda jsi neviděl Kwena Redasta? Potřebuji s ním mluvit..." Podívám se se zájmem na Lounyho v kovárně. Nikdy jsem ho moc nemusel, ačkoliv je pravda že za to, kým je on sám nemůže.
Což neznamená že se v jeho přítomnosti musím cítit dobře. Půlelfové...hmm..
 
Keyla - 19. ledna 2017 00:43
1000_by_tsvetkada7xxah3870.jpg
Dôvody "za" prevažujú nad dôvodmi "proti"
Slinta, Edvord, Tajana, Semyon

Sekundy sa začali zbiehať k momentu, kedy by som sa asi začala cítiť hlúpo pre nedostatok reakcie, nevedela by som čo robiť s očami, rukami a nohami a cítila by som sa veľmi nepríjemne že robím z komára somára.
Tam sa to ale nedostane. Najskôr počujem Kleu potichu vydať akýsi bručivý zvuk na upozornenie, až potom si periférne všimnem pohyb. Ako dvíham oči od zeme, zbadám že Edvord sa postaví bližšie pri mňa, akoby sa ma zastával. Pri jeho nasledujúcich slovách som v prvých momentoch zaskočená a iba naňho pozerám s naširoko otvorenými očami.
Dokáže vždy každú situáciu vyriešiť s takou ľahkosťou?
Padne mi kameň zo srdca, lebo mám pocit, že jeho prístupom tu tak troška prečistil vzduch. Na tvári sa mi objaví vďačný úsmev. Celé to obráti na žart, aj keď si potrebujem potrebujem to čo povedal prehrať dva krát, aby som pochopila že Slinta je meno zeleného draka. Minimálne jeho prezývka. Zachytím aj jeho oslovenie ženy, Fanny.
Nemôžem povedať že by sa mi to na ňu dva krát hodilo, ale...meno si nevyberáš.

To, že drak rozpráva, ma trošku vyhodí z konceptu pohody, ale menej, ako by som čakala. Možno preto, že som nevedela čo mám od draka čakať. V každom prípade si uvedomím, že je to samostatná bytosť, a keď budem niečo hovoriť čo sa bude týkať jeho, tak priamo k nemu, a nie rozprávať o ňom v tretej osobe. Aj s Kleou som sa rozprávala ako s človekom, takže mi to určite nebude robiť problém.
Opäť si ale dám pomyselnú facku za to, aký som bola strachopud. Sledujem interakciu medzi mužom a Slintou a bez toho, aby som si to uvedomila, hladím Kleu láskyplne po srsti. Tak ako my dve, aj oni dvaja vyzerajú, že sú spolu už nejaký ten čas. Zrazu mi drak už nepripadal tak nebezpečne neznámy.

Dokonca mi ujde tichý chichot, ako sa mi muž snaží niečo povedať popri tom, ako po ňom drak lezie ako po osobnom stromčeku. Utíchne ale, keď mi povie že na stanici nič nenájdem. Síce kdesi v polke mojej cesty som si začala viac užívať samotnú cestu ako jej cieľ, ktorý som nemala aj tak celkom ujasnený, ale...aj tak, myslela som, že sa odtiaľto kamsi odpichnem. Kam pôjdem ďalej?
Akoby počul moju otázku v hlave, navrhne mi, aby som cestovala s nimi.
Naozaj by som mohla?
Trocha neveriaco sa naňho zadívam, no aj keď stále tancuje a poskakuje od Slintovho útoku, vidím, že to myslel vážne. Vidím, že sa díva znova pri búdu, a tak tam otočím hlavu a takmer nadskočím, keď si všimnem, že tam už Fanny nestojí sama. Vedľa nej sa z dverí vynoril impozantne vyzerajúci muž. To slovo ma napadne hlavne kvôli výrazným, červeným vlasom. Klea vedľa mňa sa napne a prešlapne prednými labami na mieste. Veľa neznámych ľudí, nových pachov, nemohla som jej zazlievať že sa cítila nesvoja.
A ja som sa k tomu pocitu začala znova vracať, keď si žena opäť otvorila ústa. Snažím sa to v sebe ale udusiť, hovoriac si, že má asi iba taký ... nepríjemný štýl rozprávania, akože- držím si všetkých od tela.
V každom prípade, ak je niekto, pre koho by som sa desila s nimi cestovať, neboli by to tí dvaja chlapi.
Cukne mi pri tej myšlienke kútikom. Po tom, čo sa ma muž s drakom, ktorého meno som vlastne ešte nevedela, zastal, trošku som nabrala odvahy.
A naozaj by som mohla s nimi cestovať? Akým by som im bola prínosom? A...chcela by som?

Akoby som znova dostala odpovede na moje nevyslovené otázky, červenovlasý muž sa ozve. Okamžite si získa začiatočnú štipku mojej priazne, keď uzemní...Fanny, ktorá bola očividne Tajana.
Fanny bola pravdepodobne naozaj iba prezývka.
Takisto sa od muža dozviem ďalšie meno- Edvord.
Podsunie do skupiny myšlienku lovu, a popravde, páči sa mi, že ak by som sa k nim pridala, malo by to aj nejaký význam.
A možno by mi nezaškodilo chvíľu cestovať s väčšou skupinou ľudí, lebo ešte pár rokov samoty a skončím ako divoška. A.. čím viac uší a očí, tým viac sa toho vidí a počuje, nie? Nemám sa čoho chytiť, a zatiaľ v tom nevidím žiadne negatíva...
Zahľadím sa na chvíľu na Tajanu, ale potom vrátim zrak na Semyona, ktorý sa mi práve predstavil.
Naozaj som nemala čo stratiť. Do púšte, do lesa, do hôr...aj tak som nevedela kam by som sa inak vybrala. A informácie sa človek aj tak vždy dozvie tam, kde ich najmenej čaká.
Súdili ste dobre, viem loviť. Vyznám sa v pasciach, stopovaní a spracovaní zvery. Poteší ma keď budem vedieť pomôcť. Popravde... nemám určený žiaden konkrétny cieľ cesty, ale... veľmi rada sa k vám teraz pripojím, aj keď je to trochu nečakané.
Z hlasu je počuť, že to myslím úprimne, a nič z toho, čo vravím nie sú iba nejaké obkecávačky zo slušnosti. Behnem pohľadom na Edvorda, akoby som si chcela dodať odvahy. Aj napriek tomu že ho nepoznám o nič dlhšie ako zvyšok, bol prvý čo sa ma zastal, a vôbec, mal taký vrelý prístup.
Ale ani jeden nevyzerajú, že by boli zlý ľudia. Fundamentálne ani Tajana, aj keď ma trocha desí.
Keď si spätne premietnem interakciu medzi nimi troma, vyzerá to, že obaja sa obracali na Semyona s konečným slovom, a tak vydedukujem, že práve on tu bude akýsi oporný stĺp skupiny. Vodca, ak sa to tak dá povedať. Preto pristúpim bližšie k nemu, popraviac si batoh na chrbte. Klea sa hýbe so mnou ako tieň a hneď nasaje jeho pach a s mierne sklopenými ušami ho pozoruje. Ja sa, ako úplný opak, prívetivo usmejem.
Som Keyla, a toto je Klea. Pôvodne som chcela ísť dnu...
kývnem bradou na budovu,
...ale nie je potreba, takže môžme vyraziť hneď.
Neušlo mi totiž, že Tajana netrpezlivo prešla ku koňovi. Trocha mi zamrzne úsmev na tvári, keď mi niečo docvakne.
Kone sú tri, oni sú traja...a ja som do štvorice.
 
Valkýra - 17. ledna 2017 18:43
valkyriemini7155.jpg

Mé zabití, můj pohřeb.

Edrik, Crystom a Borgh

Utíkala jsem lesem, ale předákův syn se mi ztratil v okamžiku, kdy vešel do lesa. Běžela jsem chvíli za ním, ale nakonec jsem stála na malé mýtince mezi zelenými stromy. Doufala jsem, že se alespoň ozve, když zavolám. A nakonec i ozval.
Vidím, jak mu po ruce stéká krev a do krku mi vystoupí knedlík. Uvědomím si to i tu spojitost s ním.
Když pak spatřím, jak ke mě rychle přistupuje, ustoupím zpátky.
Co to s tebou je?
Skloním hlavu a s nádechem zatlačím knedlík hluboko dospod.
"Jsi zraněný..." pronesu tiše. "Bude potřeba ti to ošetřit."
Ale stejně se nemám k tomu dojít k němu. Naštěstí pro mě uslyším a spatřím dva rytíře, kteří si to namíří rovnou k nám. Crystoma poznám okamžitě. Borgha tolik ne. Splynul dokonale s brněním inkvizice. V jeho tváři nacházím tolik zármutku, kolik ve mě probouzí znak inkvizice zloby.
"Ehm... Asi ano." odpovím na rytířova slova. Podívám se na tři lidi kolem sebe a na trapné ticho, které ho následuje.
"To je můj společník Crystom, zběh jako já..." představím mladíkovi Paladina, "...a voják Borgh." ukážu na druhého... Paladina...? Ne, to nebudu používat. Voják, u toho zůstanu.
"Měli bychom se vrátit. Přinejmenším, abychom..." těžce polknu. "Abych já pohřbila tvého otce."
Vím, jak je to pro něj těžké. Dám mu čas to vstřebat. Teprve poté vyrazím.

Potenciální pokračování
 
Varissa "Riss" - 16. ledna 2017 20:46
rissa9319.jpg
Útěk před hulvátem

Utíkala jsem rychle a ani Bonasovo burácení mě nepřimělo se otočit. Běžela jsem z kopce a byla si jistá, že každý další krok bude poslední, že mě Bonas buď dostihne, nebo zakopnu a zlámu si obě nohy. I tak jsem utíkala, co mi síly stačily a kopec mi na rychlosti jen přidával. Zároveň jsem se snažila rozhodnout, kam dál bych se měla dát na úprk, ale nebyla jsem si jistá. Muniraska? Oni sami měli dost problémů a já nechtěla přitáhnout další.

Pod kopcem jsem se krátce zastavila, abych nabrala dech. Trochu jsem to přepískla a teď se musela předklonit a opřít se o kolena, abych ulevila pálení na plicích. Ten přepych jsem si ale dovolila jen na pár sekund, než jsem se znovu narovnala a otočila, abych se mohla podívat nahoru na kopec, zda neuvidím, co se děje s Azopadem. Zdá se mi, že uvidím zášleh plamene, ale také si to můžu jen namlouvat.

Už se chci znovu dát do běhu, když uslyším dusot kopyt, který mě přiková k zemi. Šest jezdců! Vyděšeně se nadechnu a pokusím se od nich ustoupit, ale brzy mě obklíčí. A hledají Azopada! Beze slova zírám na ženu v čele a v hlavě mi to šrotuje. Přeci ho nemůžu takhle rychle zradit! Po tom, co se kvůli mně postavil Bonasovi!

"Ne-nevím...," zakoktám vyděšeným hlasem, který zní o trochu více přesvědčivě, než se cítím.
 
Maud - 16. ledna 2017 10:58
497d5f4172868dd08d41455a11689b713020.jpg
Rozhovor v cele

Jen povytáhnu obočí, když zjistím, že jsem se mladíka skutečně dotkla.
Dobře, tohle jsem nečekala.
Připusím sama sobě v duchu. Tak tedy vyslechnu Kartovu zpověď, kterou na chvíli přeruší zvuk.
Někdo jde?
Prolétne mi hlavou. I kdyby nás teď poslouchal někdo, kdo toho kluka zabije, jakmile odpovím na jeho hlavní otázku dne, tak černé svědomí mít nebudu. Rozhodl se sám, že pro tenhle rozhovor zemře.

Znovu se jeho tvář objevuje a on polohlasně pokračuje ve svém monologu. Sem tam v jeho řeči přikývnu a zamýšlím se nad informacemi, které mi dává.
Pohled jeho očí je zajímavý. Chce bojovat za správnou věc, ale má strach, že v tom bude sám.
Chlapče, vždy jsi na všechno sám.
Svým způsobem mi připadal roztomilý tím jak se choval. A pak svou řeč stočí ke mě.
Lovkyně kacířů? Tomu se říká titul.
Protočím oči.
Do vran... Já vím, proč se do politických tahanic nemíchám a jen lovím, co mi je řečeno a inkasuju zlaťáky.
Můj život byl do teď vlastně klidný a krásný. Několikrát jsem o něj musela bojovat, to ano, ale tohle je moc velké sousto, co mi tu Kart pokládá na stůl. Jednou už jsem si ukousla. Stačilo to. Tam hranice mých schopností nesahají.

Jsi kouzelný chlapče... Vážně.
To jeho gesto na závěr. Někoho podobně odhodlaného by určitě ocenil můj mistr jako učně, ale obávám se, že na něco takového nedojde. Ten kluk tu zařve a nemá smysl pro něj ztrácet slzy.
"Pomohla bych ti."
Začnu vážně a lehce cinknu okovy.
"Ale odsud to jde jen těžko..."
Pokrčím rameny, jak to jen jde. Únikový plán započal. Bod číslo jedna - opustit celu - je v procesu. Co bude dál? Jen Stvořitel ví, ale nikdo mi nezaplatí dost, abych šla proti čaroději nebo ještě líp, kostějovi co býval čarodějem.
Jestli se odsud dostanu, seženu koně a ujedu na druhou stranu Kontinentu. Nebo bych mohla někam za moře... To zní taky pěkně.
O tom, jak jsem se vnitřně rozhodla však Kart, ani případný posluchač neví, takže je otázka jak reálný můj únikový plán ve skutečnosti je.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2548041343689 sekund

na začátek stránky