Hlavní síň >> Kolej >> Učebna K04
Středa 15. září
Zmijozelský stůl, Patrick, Rosalie, Thomas + ostatní na hodině
Z hloubi duše jsem doufal, že se můj nápad setká s pozitivním ohlasem, ale když vidím výraz
Deirdre a následně cítím sílu jejího stisku, začínám o tom trochu pochybovat. Co jí sakra žere? Nechce snad pomoci své
kamarádce z finanční krize?
„No, pravda je taková, že by to nenadchlo nikoho.“ Zašeptám k
nacistické princezně, která na mě již tradičně začne vytahovat svého otce.
„Ani můj táta by neskákal radostí do stropu, kdyby zjistil, že spím s nějakou sockou, která nemá nic, než dávno zapomenutej šlechtickej titul. Ale who cares?“ Zazubím se. Byl jsem plnoletý a mohl si dělat, co uznám za vhodné. To, koho jsem si vodil do postele byla čistě má věc a nikdo jiný neměl právo do toho strkat nos. Ani můj otec, ani kdokoliv další na této škole.
„Tohle by byla pochopitelně jen výpomoc sociálně slabším, mé city k tobě by se rozhodně nezměnily.“ Ujistím
Dee tiše, ačkoliv se nezdá, že by jí má slova skutečně uchlácholila.
„Miluju jen tebe, to přeci víš. Ale máš na mě velký vliv, to tvoje nadšení pro charitu se přeneslo i na mě.“ Vysvětlím rychle, přičemž pohledem sklouznu k Havraspárskému stolu, kde obvykle sedával
Maxwell. Když mohla
Dee rozdávat oblečení, tak proč bych já nemohl rozdávat peníze za dobře odvedené služby v naturáliích? Vždycky to bylo něco za něco. Dnešní svět jinak nefungoval.
„Vypadám snad, že žertuju?“ Zakroutím hlavou nad
Christininou podivnou reakcí. Jeden by řekl, že půjde po penězích jak slepice po flusu, ale ona místo toho sedí jako přikovaná a tupě civí. To jí má nabídka tak zaskočila? Chápu, že s chlapnama chce mít málokterý chlapec něco společnýho, snad krom toho
zoufalce naproti ní, kterýho taky nikdo nechce, ale měla by si uvědomit, že takový lákavý přivýdělek se jí už jen tak nenaskytne.
„To jako necháš svojí rodinu umřít hlady? Co ty jsi to za dce…“ Nedořeknu, jelikož mi končí v obličeji pohár limonády. Automaticky zavřu oči, ale jen co je otevřu, počastuju
Christinu vražedným pohledem. Co má tohle u všech čertů znamenat?
„Takhle plýtvat pitím, že ti není hamba.“ Zasyčím nenávistně. Její rodina nemá ani na jídlo, zatímco ona tu s ním takhle mrhá? Ta chudoba jí asi dočista připravila o rozum. A hlavně, jak si vůbec dovoluje mě odmítnout? Jen ať si nemyslí, že jí tenhle výstup prominu. Za to se ještě pomstím, stejně jako
Sinestře.
„Ty dnešní dívky…“ Zakroutím nad tím nevěřícně hlavou. Myslel jsem to dobře, ale jestli si chce
Christina mermomocí vydělávat peníze jinak, tak prosím. Za mytí školních hajzlů jí možná
Filch nějaký ten umolousaný švrček dá a to se vyplatí!
„Simtě, jakápak romantika…“ otočím se na
Patricka, který si naproti nám cosi brblá.
„Šak vidíš, jak právě reagovala na pokus o romantiku. Tohle je marný, ta už je dávno myšlenkama někde u těch svejch Mongolců z dopisu.“ Zašklebím se a stejně jako zbytek spolužáků pomalu vstanu a odejdu pryč. Ještě než se vydám na další hodinu, zastavím se na koleji, kde si očistím politou košili a rovnou jí vyměním za novou.
Ničím dalším se už nezdržuji, pouze zkontroluji Páju v terárku a pak už se odebírám do učebny K04, kde mě čeká povinně volitelný předmět se slečnou
Primrose. Jasnovidectví mě ve skutečnosti ani trochu nezajímalo, ale nemohl jsem odmítnout hodinu s tak pohlednou profesorkou, jejíž vnady byly stejně tak velké, jako hrudník mojí sladké
Jordyn. Jezdectví, na které jsem byl zapsaný původně, by mě sice bavilo víc, ale jízdu na koních jsem si užíval dostatečně během prázdnin u tety a strýčka, kteří chovali abraxaské pegase.
„Dobrý den, slečno.“ Pozdravím způsobně a prohlédnu si
profesorčiny roztomilé šaty s puntíky, které nádherně zvýrazňují její ženské tvary.
„Zdravím.“ Oplatím
Thomasovi pozdrav, když usedám na volné místo vedle něj. Pobaveně se zakřením, jelikož mi neušlo, kam předtím tak zaujatě koukal. Zdá se, že nejsem jediný, komu se zachtělo slečny učitelky.
„To sou ale cecky, co?“ Prohlásím s pohledem upřeným na
Rosalie. Ze zírání mě probere až lákavě vypadající koláček na stole, po kterém se rychlostí blesku natáhnu, jen abych si ho mohl v příštích několika sekundách nacpat do pusy.
„Je to výborné, máte tu těch koláčků víc?“ zeptám se mezi spokojeným přežvykováním.
„To jste pekla sama? Nezvažovala jste založení školní kavárny? Byl bych vaším pravidelným zákazníkem.“ Zabrblám, přičemž si
slečnu detailně představuji, jak mi v maid oblečku nosí jedno kafe za druhým společně se zákusky. Jakmile je koláček snězený, hladově se rozhlédnu kolem, zda-li neuvidím ještě nějaký další. Při té příležitosti mi sklouzne pohled na
Dianu sedící vedle
Nataniela. Proč jsem si nevšiml dřív, že má
Thomas tak okouzlující sestru? Je to sice lvíče, ale ty tmavé vlasy a uhrančivé oči mě neskutečným způsobem provokují.
„Slečno…“ vymrštím znenadání ruku do vzduchu.
„Kdo vymýšlel zasedací pořádek? Chtěl bych si sednout jinam. Třeba támhle,“ S nevinným úsměvem mávnu rukou ke stolku, kde sedí
Diana.
„Nic proti mému současnému kolegovi, ale myslím, že tam by se mi pracovalo mnohem lépe.“