| |||
Hlavní síň – SoubojeHelen, Lupin, Deirdre + okrajově Richard, Patrick15. září, Středa Nečekala bych, že náš pokus dopadne tak dobře. Nepočítala jsem s tím, že bych s Helen měla tak dobrou kompatibilitu, aby se nám to povedlo na první pokus, ale stalo se a já bych nemohla být více spokojená. Takže mezi tím, co ona vracela naši kořist jejímu právoplatnému majiteli, já si užívala pohled na podrážděného Richarda. Mít škodolibou radost z něčeho tak malicherného jako dupnutí na nohu by se mohlo zdát dětinské. Ale vzhledem k tomu, že to nebylo úmyslné a ještě to Ríšu popudilo, nevidím důvod, proč bych si trochu toho potěšení měla upírat. „Prosím. Přece by tě taková maličkost nevyvedla z rovnováhy, Richarde.“ Neodpustím si tichou poznámku, ale to už je Helen opět u mě a já s povytaženým obočím sleduji, jak si uzurpuje mou paži a elegantně mě táhne do bezpečné vzdálenosti a co možná nejdál od jejího objektu zájmu. Nebráním se. Přijde mi to přinejmenším zábavné. Nejsem sice dvakrát nadšená, že se mě dotýká bez mého souhlasu, ale musím uznat, že se Helen skutečně drží. Čekala bych nějaký hysterický výstup či něco podobného, ale ona situaci zvládá s grácií a posledními zbytky hrdosti, které v sobě někde našla. Soudě podle výrazu přihlížejících, je právě objekt jejího zájmu jediný, kdo toto gesto nepochopil. Jeho paranoia mu někdy velmi zdárně komplikuje jednoduché uvažování. Nechám se od Helen přesunout do postraních řad a postavím se vedle Deirdre, kde mám dokonalý výhled na ostatní spolužáky. Jsem proto svědkem toho, jak Richard své první kouzlo předvede naprosto bez problémů, což se dalo očekávat, ale Patrick má s kouzlením značné potíže. Čím víc se snaží, tím víc je frustrovaný a tím hůře jeho pokusy dopadají. Několikrát se přistihnu, že mám sto chutí mu poradit, aby se uklidnil. Místo toho se ale otočím na Deirdre. Jak to Patrickovi jde, není moje starost. „Přemýšlela jsem o tom. Minimálně bych to chtěla zkusit. Nejsem si ovšem jistá, zda nám v něčem pomůže.“ Přitakám na její otázku. Pochybuji, že by tohle bylo něco, co by se dalo vyřešit oficiální cestou. Kromě vlastních domněnek nemám v rukou nic, co by bylo skutečně přesvědčivé. Jsem ráda, že mi Deirdre projevuje účast. Je příjemné vědět, že je někdo na mé straně, ačkoli z dámského dýchánku se Sinestrou a Helen nejsem dvakrát nadšená. Ani jedna nepatří do okruhu mých oblíbených lidí, ale pokud si to naše plavovlasá princezna přeje, pak nevidím důvod, proč bych pro jednou nemohla ustoupit. „To by bylo skvělé, ano.“ Pousměji se jejím směrem a mlčky u toho počítám s tím, že to Deirdre zajistí. Minimálně se Sinestrou. Helen mohu pozvat sama. To už je u Snapa vše vyřešeno a Patrick konečně zdárně dokončí svůj pokus. „Přinejmenším bylo poutavé.“ Odpovím na výrok, který prohlásil jen tak do vzduchu. „Třeba budeš mít více štěstí při obraně.“ Zda si má slova vyloží jako povzbuzení nebo posměch, to nechám na něm. Faktem zůstává, že by nebylo od věci zavřít pusu klepům ohledně dopisů, co se dnes ráno objevily. Jedna schůzka s někým, jako je on, by mi k tomu mohla dopomoci. „Helen, můžeme?“ na Richarda se ani nepodívám a plynule se i s Helen přesunu k Lupinovi. S nově nabitou sebedůvěrou z našeho předešlého vystoupení si stoupnu hned na začátek fronty. Předpokládám, že není nutné upozorňovat na to, že budeme opět kouzlit společně. S hůlkou připravenou k akci vyčkávám, dokud Lupin nesešle první kletbu. „Protego!“ (7 + 8) Jako při pokusu u Snapa, i tentokrát s Helen nemáme nejmenší problém ustát cokoli, co na nás Lupin sešle. První kletbu jsme úspěšně odrazily, což pro mě bylo vítanou motivací. „Protego!“ (9 + 3) Druhé kouzlo jsme přežily snad jen kvůli mému zásahu, proto po Helen vrhnu rychlý nesouhlasný pohled. Zaspalas nebo co?! Soustřeď se! Skoro jako bych počítala s tím, že bude schopná si přečíst mé myšlenky. Představa, že bych se byť jenom o chvilku opozdila a skončila na zemi v mdlobách, pro mě byla naprosto nepřípustná. Nechat se zesměšnit několikrát za den by bylo moc i na mne. „Protego!“ (9 + 10) Děkuji bohu a Heleniným možným telepatickým schopnostem, že tento pokus dopadl o dost lépe než ten předchozí. No prosím. A pak, že to nejde. Několikrát se zhluboka nadechnu. Před poslední kletbou jsem tak naprosto v klidu. Bylo by směšné, kdybychom pohořely zrovna teď. „Protego!“ (7 + 8 + 2) Naštěstí i poslední pokus proběhl bez sebemenších problémů, což mi vykouzlí nadmíru spokojený výraz na tváři. Je až s podivem, jak dobrý tým s Helen tvoříme. Jedním zdvořilým pokynutím hlavy poděkuji profesorovi za jeho asistenci a pak se spolu s Helen odklidím stranou, abychom nepřekážely dalším párům. Chvilku tak postávám, než si utřídím myšlenky v hlavě a teprve potom na Helen promluvím klidným, konverzačním tónem. „S Deirdre jsme přemýšlely o dámském večeru. Pravděpodobně někdy před víkendem, pokud ne až v sobotu.“ Odmlčím se. Už jen ten název se mi nelíbí. Nikdy jsem příliš neholdovala všem těm holčičím věcem a víc než tříčlenná skupinka už pro mě byl dav, ale čas od času je to nejspíš potřeba. Alespoň to říkává Dee s Reginou. Nemohu ale popřít, že zvát někoho na podobnou akci je krajně nepříjemné. „Nic velkého ani extrémně hlučného. Jen příjemný večer na pokoji se vším, co k tomu patří.“ Netuším, co si Helen představí pod pojmem holčičí večer a v žádném případě tu nahlas nehodlám roztrubovat, že přítomnost alkoholu je téměř podmínkou. „Byly bychom rády, kdyby ses připojila.“ Zabrouzdám pohledem k její tváři. „Pokud budeš chtít.“ Přemlouvat ji nehodlám a ať už odpoví cokoli, přijmu její odpověď jako konečnou a dál se k tomu vracet nehodlám. Obrátím svou pozornost k Deirdre a Domenicovi. Zdálo se, že oproti jejímu pokusu u Snapa se jí teď dařilo mnohem lépe. Tedy do poslední chvíle. U posledního seslaného kouzla se něco opravdu nevydařilo a já sledovala, jak se má nejlepší kamarádka sesouvá k zemi v mdlobách. Mé tělo se pohnulo zcela bez mého vědomí a dřív, než jsem si stihla uvědomit, co vlastně dělám, klečím u jejího těla a snažím se jí probrat. Po chvilce otevře oči a automaticky sáhne po hůlce, kterou ji s podmračeným výrazem podám. „Ne, to opravdu ne. Ale zachovala sis svůj smysl pro humor, tak to nejspíš nebude tak hrozné.“ Koza jedna nešikovná. Pomohu ji na nohy a chvilku ji přidržuji, aby se znovu nesložila. Když si pak - z pro mě nepochopitelného důvodu - dřepne, dám od ní ruce pryč. Přeci není malé dítě, aby to nerozchodila. Její následné reakce na situaci u druhé skupiny mě pak už naprosto uklidní. Pokud má čas řešit takové maličkosti, pak jí skutečně už nic není. Svou starost o ni tedy zaženu a v klidu se postavím na své původní místo. |
| |||
Velká síň – Hodina soubojůprofesoři, okrajově Cass a především NairaStředa 15. září Během toho, co do sebe láduju oloupanou mandarinku, poslouchám Lupinovi instrukce. „Protego!“ zopakuji si v duchu a sezobnu poslední měsíček. Utřu si ruce do oblečení, protože je mám kapánek ulepené. „Chtělo by to někam dát tu slupku.“ Už se chci otočit nenápadně jí bráchovi šoupnout do kapsy… a jo! … nuž nic. Strčím ji tedy k sobě. Jsem od sebe jen chvilku, ale už teď ho svým způsobem postrádám. |
| |||
Domenico, Týna, Lupin Středa 15. září Proč se vlastně tolik stresuju nad tím, jak mi jde na téhle konkrétní hodině kouzlení? Otec se to nikdy nedoví. Alacazara tu nikde nevidím, pokud by mu náhodou chtěl z nějakého důvodu psát a Snejk má důležitější věci na práci, než aby posílal sovy, když ho bude mít příležitost vidět osobně v sobotu na zápase. Alespoň v to doufám. Jako jeden ze sponzorů by si přeci nenechal ujít příležitost vidět svoji dcerušku a blýsknout se před mými spolužáky. Škádlení Doma se tedy srdečně zasměju. Stihla jsem si při čekání ve frontě všimnout, že ani Alovi se moc nevede, takže.... hahaha. Helen a Týna na tom byly o dost lépe než já, a tak brzy skončily u nás. Helen se pustila do konverzace s Domem, a tak jsem se soucitně usmála na svoji kamarádku stojící vedle mě. Přelétla jsem pohledem z obou svých spolužaček na Richarda a zpět. Nebylo žádným tajemstvím, že byl náš lord středobodem Helčina vesmíru. A napětí mezi ním a Týnou? Dalo by se krájet. Soucitně jsem kamarádce stiskla rameno. "Chceš po škole pořád zajít za Snapem kvůli tamtomu?" Zeptám se a po očku sleduji Patricka, jehož nový sestřih se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Snaží se tím svým hárem kopírovat Ríšu nebo co? "Jinak s tebou samozřejmě počítám," dodám, abych ukázala, že jsem na její prosbu před tím nezapomněla. "Mohly bychom si před sobotou udělat zase holčičí večer, co na to říkáš? Já, ty, Regina... možná bychom mohly říct i Sin a Helen?" Navrhnu a při pomlce se trochu odmlčím. Beauty večer bych uvítala, holčičí pokec mi dost chyběl. A kdo za to může? Nemáš spát pořád u kluků... Jakmile jsme se s Týnou domluvily, šťouchla jsem do Doma, aby to s Helen skončil. Byl čas přesunout se k Lupinovi. Se sebevědomým úsměvem jsem se postavila vedle Doma do řady a čekala, než na nás přijde řada. Takže čtyři kouzla? Páni... "Tentokrát společně?" Navrhla jsem svému kolegovi a s pochybovačným výrazem pohlédla na Lupina. Z toho, co jsem slyšela, byl vážně třída. Konečně na nás přijde řada. "Připraven?" raději se zeptám, zaujmu postoj a připravím se. Zhluboka se nadechnu. Show může začít. "PROTEGO!" (6 a 2) První Expelliarmus jsme úspěšně přestáli díky mému zásahu, což mi dodá trochu kuráže. Takhle se na to musí! Určitě to byla Snejkova chyba, že se mi tak nedařilo... "PROTEGO!" (8 a 3) I napodruhé se nám daří. Moje krasojízda pokračuje. Že by to nakonec neskončilo tak špatně? "Ještě dvakrát!" zašeptám mezi dalším Expelliarmus, na které se Lupin připravuje. "PROTEGO!" (4 a 9) Tentokrát je to Dom, který zazáří. Možná jsem trošičku zakolísala... možná... Podařilo se nám kouzlo ale odvrátit, a jedině na tom záleží. Koho zajímá, čí zásluha to byla? "PROTEGO!" (2 a 4) Vše ale musí skončit. Při poslední obraně se k nám štěstěna obrátila zády. A muselo se to stát zrovna u Mdlob na vás... Než se vůbec naděju, zatmí se před očima a chvíli o sobě nevím. Probudím se až po chvíli, s hůlkou ležící kus ode mě. Mátořivě se po ní natáhnu. Domenico na tom není o moc líp, válí se na zemi stejně jako já. "To moc nevyšlo..." zasměju se a zesláble se vyškrábu na nohy. Snažím se udržet na vrávoravých nohách, a tak si ještě na chvilku dřepnu a nechám nevolnost trochu odeznít. Po chvíli se postavím na nohy a udělám místo ostatním, aby zkusili svoje štěstí. "Nakonec jsme si nevedli až tak špatně, ne?" zeptám se spolužáka a sleduji, jak se bude dařit mým dalším spolužákům. Vyruší mě až povyk, který se strhl u druhé skupinky. Jak jinak, zase Rottová. Kdo ji vůbec pustil do hodiny? Úsměv mi z tváře pomalu mizí a mění se v zabijácký pohled, kterým nebohou Maureen probodávám. Musela si na přistání vybrat zrovna MÉHO PŘÍTELE? Jediný, kdo má právo ho zničit, jsem já! "To si snad dělá srandu..." zamumlám si pro sebe. Snažím se zachytit Sebastianův pohled, abych mu dala jasně najevo, aby s tím něco udělal. Nejradši bych tam napochovala sama, ale nehodlám dávat Lupinovi další záminku k tomu, aby mi napařil další trest. Drama Queen musí projednou ustoupit. Takhle se snaží balit kluky? To je ale pěkně trapný... To, že má super hlas neznamená, že je něco extra... Kdo by chtěl takovou socku? Maxwell má alespoň původ... Zatnu zuby. Ať se ho ta mrcha přestane dotýkat nebo se neznám! Proč mu musí pomáhat na nohy? Zvládne to sám! Ještě chvíli se ho dotýkej a jsi mrtvá, nulo... Spálím všechno tvoje oblečení a pak teprve poznáš, co to znamená bejt chudá... |
| |||
Hlavní síň 15. Září Na Acainu poznámku ohledně infarktu se tématicky chytnu za srdce. Ne, že bych očekávala, že by Alex něco takového zastavilo. Tak trochu ji podezřívám, že jí to možná dělá i radost. V další chvíli už se ale nevěřícně dívám zpátky na Acai. Tak trochu jsem očekávala, že mi prostě pomůže, protože jsme kamarádky! A ona si z toho ještě dělá legraci?! “Ty seš teda kamarádka, to ti povím!“ Zamračím se na ni, ale vydrží mi to přesně dvě sekundy, než se na ní prostě musím zazubit. I tak jsem z nadcházející hodiny docela nervózní, což je na mě trochu vidět. Otočím se na Benjiho, který si samozřejmě nemohl svůj díl odpustit. To by nakonec ani nebyl on, že já se vůbec ještě něčemu divím. “Mám na půjčení pouze jednu myš, Benjamine. Takže minimálně jeden z vás ten část stejně mít nebude.“ Vypláznu na něj jazyk a rádoby nabroušeně schválně otočím tvář na druhou stranu od něj, s nosánkem nahoru. Vzápětí se dám do pobaveného chichotání, zatímco do něj drknu loktem. Ať si to vyřeší mezi sebou. Velmi ráda poskytnu svou myšku, jsem si jistá, že se k ní budou chovat hezky, ale minimálně jeden za Hagridem stejně bude muset. Pak už se mají vybírat dvojice. Jelikož mé největší noční můry se vyplnily a já očividně budu muset kouzlit, tak nějak čekám na toho, kdo zbyde. Chápu svou roli na téhle hodině, která by se dala přirovnat pro mého společníka k Černému Petrovi. O to víc mě překvapí, že za mnou přijde Rory. A dokonce dobrovolně. Pravděpodobně zase zapomněl, na jaké jsme hodině. Než abych ale byla správná kamarádka a upozornila ho na fakt, že se mnou to zrovna nevyhraje, raději jenom zbrkle přikývnu na souhlas. Nechci skončit s někým ze Zmijozelu. Například. To raději přímo ohrozím svého velmi dobrého kamaráda na životě. “To si piš, že jo.“ Zazubím se na něj, i když o naší kouzelnické symbióze mám jisté pochyby. Samozřejmě se okamžitě nasáčkuju do týmu k Lupinovi. Neočekávám, že bych se Snapeovi vyhnula, ale čím později to bude, tím lépe. Jakmile jsme na řadě, povzbudivě se ještě na Roryho pousměji. Připravím si hůlku a zhluboka se nadechnu. Co nejhoršího se nám může stát? Tak tu omdlíme, no bože. “Protego!“ (6 + 1) První pokus dopadl dobře, i když teda zásluha mého společníka na tom byla téměř nulová. Ohlédnu se na něj, jestli je v pořádku. Zdá se mi lehce dezorientovaný, ale nemám moc čas se nad tím pozastavovat, protože profesor Lupin se okamžitě pustí do další části. “Protego!“ (8 + 1 – 1) V tuhle chvíli jsem dokonce ani neslyšela, že by Rory něco vůbec kníknul. Vím, že bych se měla soustředit, ale Roryho prozatímní účast na našem kouzlení mě dost rozhodí. “Rory, soustřeď se!“ Syknu směrem k němu tiše, ani ne tak naštvaně, jako spíš vyděšeně. Já to sama nezvládnu! “Prote…go.“ (2 + 8 – 1) Tentokrát jsem to já, kdo absolutně pohoří. Naštěstí se Rory vzpamatoval přesně v ten správný moment a zachránil situaci. Taky mi to dlužil, co si budeme povídat. “No prosim?!“ Zazubím se na něj, i když to původně mělo vyznít jako rádoby dotčená výtka. Jsem ráda, že se Rory chytil a tím pádem už jsem na poslední profesorův útok dobře soustředěná. “Protego!“ (8 + 8) Poslední pokus byl dokonalým souzněním naší jinak velmi pestré spolupráce. Šťastně, ale zároveň i se značnou úlevou se na Roryho zazubím a nechám prostor další dvojici za námi. “Zvládli jsme to!“ Můj hlas dával jasně najevo, že jsem tomu ne zrovna věřila. Ale nějaká vyšší síla asi chtěla, abychom ze sebe dneska na soubojích neudělali pitomce. Alespoň před profesorem Lupinem. Ne, že bych to nezvládla kdykoliv jindy. Ale přeci jenom z toho mám opravdu dobrý pocit. Vážně se to povedlo! Skvělý! Zatetelím se štěstím. Podívám se na Roryho, který u Snapea doufá v něco trochu jednoduššího. Pochybovačně na něj nakrčím obočí. Můj výraz sám o sobě dává jasně najevo, že to je opravdu jenom planá naděje, kterou v sobě může udržovat už jenom pár minut, než ho zmíněný profesor přesvědčí o opaku. “Bylo to náhodou dobrý. Sice start byl takový pomalejší, ale ten poslední pokus? To bylo na jedničku! A navíc jsi mi taky zachránil zadek, jako! Aby pak neodváželi po kouskách tvého protivníka… pokud se taky pro jednou probereš z toho svého věčného zasnění.“ Poplácám jej povzbudivě po rameni a zazubím se na něj. Vskutku, pokud je Rory výjimečně duchem přítomen, je schopný být velmi dobrým kouzelníkem. Jenom je opravdu těžké jej udržet v místnosti déle než pět minut. Pak se vrátí ke svým fotoaparátům, fotkám a bůhví čemu dalšímu. Následně nás už čeká ale ta horší část dnešní dvouhodinovky soubojů. Ke Snapeovi se vyloženě šourám a držím se stále co nejvíc vzadu. Kdykoliv by snad už Rory chtěl vyrazit, stáhnu ho zase zpátky a poprosím jej, jestli by nemohl ještě počkat. Nakonec mi ale nic jiného nezbývá, protože jsme poslední dvojicí dne. A tak se s nevalným nadšením došourám na svou pozici vedle Roryho. “Expelliarmus!" (1 + 3) : 2 – 2 (Havraspár) – 2 (lichá čísla). No co vám budu povídat. Jestli za to mohla vzrůstající nervozita, nepozornost nebo obojí. Každopádně ve chvíli, kdy s Rorym společně sesíláme kouzlo, nějakým záhadným způsobem naše hůlky křesnou o sebe. A místo toho, aby letěla profesorova hůlka, tak letíme od sebe my, přímo do hloučku studentů, stojících přímo za námi. Vážně bych to chtěla nějak vybrat, ale jelikož nemám nejmenší šanci to nějak ukorigovat, jako bowlingová koule sestřeluji kuželku jménem Alastor. Trvá mi chvíli, než si uvědomím, že se neválím na studené podlaze, ale mám pod sebou absolutně převálcovaného Alastora. Nejenom, že studem ze své neschopnosti a nevhodného výběru cíle absolutně zrudnu, ale čím vehementněji se snažím vstát, tím méně to jde. Nakonec mi trvá ještě nutnou chvíli, než jej přestanu dusit a skutečně se vyškrábu na nohy. “Hrozně se omlouvám, Alastore! Není ti nic?! Nepraštil ses do hlavy nebo tak? Nebolí tě něco? Vážně promiň, já nechtěla. Opravdu jsi v pořádku?! Drmolím rychlostí blesku, zatímco se snažím jej nějak sesbírat ze země, což mu jeho snahu dostat se na nohy pravděpodobně tak akorát ztěžuje. Jediné, co mě trochu uklidňuje je fakt, že jenom nedaleko ode mě se zrovna sbírá Rory s Nairou. Bojím se otočit, co vám budu povídat. |
| |||
|
| |||
SoubojeStředa, 15. září Zasměju se společně s Dianou. "Mandarinku určitě neodmítnu!" přitakám a vyfásnu několik měsíčků, které Diana ještě nestačila sníst. Rychle je do sebe házím, abych měla volné ruce, až přijdeme na řadu. Ještě se v rychlosti dohodneme na tom, že se budeme bránit společně. "Nemám ráda, když na mě lítaj zaklínadla. Kdyžtak se schovám za tebe, tak s tím počítej," stačím ještě zavtipkovat, než konečně přijdeme na řadu. "Protego!" (4 a 9) proneseme s Dianou, ale je to Diana, které se podaří kouzlo odvrátit. No, co se dá dělat, kouzlení není zrovna moje forté. Alespoň mi zůstávají bylinky a tak...Musím svoje myšlenky skoro násilím donutit, aby se daly do šiku, abych se zase mohla soustředit na kouzlení. Někdy jsem v tomhle byla jak zlatá rybička... "Protego!" (10 a 4) zakouzlíme podruhé a tentokrát jsem to já, komu se podaří kouzlo odvrátit. Dovolím si krátký spokojený úsměv. No, ale bylinky to pořád nebyly. "Protego!" (2+2 a 1) třetí pokus je už o něco horší. Expeliarmus nám vyrazí hůlky z ruky, takže svoji hůlku chvilku lovím po podlaze, než jí konečně chytím. Očividně jsem slavila předčasně, Rosalie se teda nemusí bát toho, že bych ji přestala chodit otravovat do skleníků. V soubojích moje budoucnost neležela. Poslední "Protego!" (1 a 7-1) nakonec podrží zase Diana, protože mě se trochu zamotá jazyk. Znáte to, když nějaké slovo opakujete pořád dokolečka, až přestane dávat smysl? Tak přesně jsem se teď cítila u protega. Jakmile jsme hotové, rychle vycouvám, abychom uvolnily místo dalším spolužákům. "Dobrá práce," pochválím Dianu. "Promiň, moc mi to nešlo. Nechci ani vidět, jak to bude vypadat u Snapa," zamrmlám, zatímco věnuju pohled hlavě zmijozelské koleje. |
| |||
Astronomie -> Hlavní síň -> Dějiny -> Souboje Středa 15. 9. Po hodině astronomie jsem se vydala rovnou do postele. Nemohla jsem ale úplně usnout, tak jsem se chvíli jen převalovala na posteli, ale nakonec se povedlo. Asi i proto jsem ráno nevstávala před svítáním, jak je u mě zvykem, ale až o něco později. Asi i proto jsem byla celý den trochu připitomělá a nestihla na Snapea přijít včas. Ach jo… ale snad ty body doženeme na už vypsaném zápase proti Zmijozelu. Zrovna Zmijozel bychom porazit měli. Už jen z principu. Středa také nezačala zrovna optimisticky. Stačilo si přečíst noviny. Další smrtijed na útěku, další lidé v ohrožení… Vzpomenu si na Jackie a nálada mi ihned povadne. Další článek o tom, že její matka zešílela, mi na náladě rozhodně nepřidá. Ach jo, jak dlouho tou událostí budou žít? Jak dlouho budou její rodinu trápit?! Znechuceně noviny odhodím a raději odejdu z jídelny. Akorát tak, abych propásla Seamusovu poznámku a incident s Lottem. Naštěstí. Nemám náladu se tímhle zabývat… Stejně tak si nevšimnu, že Angela někam utekla. To až na hodině čar a kouzel. Rozhlížím se po třídě, abych zjistila, jestli je Angie v pořádku. Přeci jen je to pro ni celé jistě velmi náročné. Když zjistím, že chybí, jsem z toho trochu nervózní. Snad se jí nic nestalo. Pokud se neobjeví ani na soubojích, půjdu ji hledat. I proto se hned na začátku hodiny rozhlédnu, jestli tu Angela je. Naštěstí dorazila. Dost se mi uleví a začnu vnímat Lupina. Poslouchám jeho úvodní řeč. “Odzbrojit Snapea? Tak na tom si smlsnu,“ řeknu Danovi, který mi stojí nejblíž. Dívám se, co Snape dělá a co se máme dneska naučit. Souboje mi vždycky šly a bavily, je to jedna z mála hodin, kde dávám doopravdy pozor a snažím se dovídat nové věci. “Jdeš do toho se mnou? Jako do dvojice? Už se ho nemůžu dočkat,“ zazubím se na Dana a zařadím se do řady ke Snapeovi. Už jenom myšlenka na to, jak mi jeho hůlka letí do ruky mě naplňuje optimismem! Když na mě přijde řada, s mírnou nedočkavostí se podívám na Snapea. Pak se začnu soustředit a vyšlu kouzlo. “Expelliarmus!“ švihnu hůlkou. (5-2=3) Kouzlo profesora sotva polechtá. Trochu si povzdechnu, ale s o to větším odhodláním se zařadím do fronty na druhý pokus. “Expelliarmus!“ (5-2=3) Zase nic? “To už není možný!“ ujede mi a zamyšleně se postavím kousek stranou. Chvíli pozoruji svoje snažící se spolužáky. Hlavně ty, kterým se to povedlo. Soustředím se na správný pohyb hůlkou. Když se do třetice postavím do fronty, jdu tam s úplně jiným odhodláním. Už si nechci vychutnat Snapea jako takového, ale kouzlo samotné. Když přijdu na řadu, zhluboka se nadechnu a pečlivě se na kouzlo soustředím. “Expelliarmus!“ zvolám jasně a srozumitelně. (10-2=8) “Jo!“ ujede mi vítězoslavně, když se mi kouzlo povede a Snapeova hůlka mi elegantně přistane v ruce. S nadšeným úsměvem mu ji vrátím a spokojená sama se sebou pak pozoruju zbytek a tiše fandím. Tedy krom Zmijozelu, těm to jde nějak podezřele dobře… |
| |||
|
| |||
Hodina soubojů Kayla, Lin, profesoři Lupin a Snape a ostatní spolužáci Středa, 15.9. Můj tým dnes není zrovna dvakrát upovídaný, ale snad s nimi půjde zadané úkoly splnit bez větších obtíží. Jsem z toho všeho lehce nervózní, protože jsem ještě neměl možnost pořádně vyzkoušet si týmový boj. Bude to nový zkušenost, za kterou budu vděčný, ale ze které mám taky obavu. Zhluboka se nadechnu a s hůlkou v ruce postoupím ve frontě kupředu společně s Kaylou a Lin, abychom se mohli společně postavit profesoru Lupinovi. "Připravené?" Kouknu na holky a pak vzápětí zaujmu obranný postoj na půl kroku vykročený před ně, abych je mohl efektivněji obě chránit a měl záběr na nás všechny tři. "No nějak to dopadne." Pak už jen zbývá postavit se kouzlům, které na nás budou seslány. Lupin na sebe nenechává dlouho čekat a docela rychle na nás sesílá expeliarmus. Trošku mě tím zaskočil, takže jsem stihl mávnout hůlkou v obranném gestu jen tak tak. "Protego!" (3) Bylo to opravdu na poslední chvíli a vím moc dobře, že ne dostatečně silné, takže doufám, že holky zareagují dost rychle, aby mé obranné kouzlo podpořili a my vše ustáli. Ještě jsem se nestihl vzpamatovat z prvního útoku a už na nás šly mdloby na tebe, tedy nevím na koho konkrétně z nás, ale rozhodně jsem to nehodlal zjišťovat. Tentokrát jsem však ani nestihl pořádně vyslovit zaklínadlo bylo to, jako bys na vteřinu zatrnul. Vše se mi zastavilo a já jen čekal jestli mě i tentokrát holky podrží, nebo jestli mě kouzlo smete. (1) Trošku mě zamrzelo, že jsem rozjel tak špatný začátek. O to víc jsem však byl rozhodnutý dát do toho všechen um a snažení pokud jsme ustáli druhý útok. Pevněji sevřu v rukou svou hůlku a nechám se vést instinktem. Když Lupin pohnul hůlkou instinktivně jsem přešlápl o krok dopředu a mávl hůlkou v obranném gestu. "PROTEGO! (10 - 1 = 9) Zaznělo z mých úst jasně, silně a zřetelně na jeho další expeliarmus. Štít se kolem nás zformoval rychle, pevně a bezchybně, takže se profesorovo kouzlo jen neškodně odrazilo od mého kouzla. Konečně jsem mohl ukázat, že jsem také co k něčemu. Následovalo poslední Lupinovo kouzlo, tentokrát hromadné Mdloby na Vás. Zůstal jsem nakročený před holkama pohnul hůlkou instinktivně znovu rychle a obratně. "PROTEGO! (8 + 1 = 9) Opět to bylo zřetelné a silné kouzlo, protože nás dokázalo zaštítovat všechny. Až jsem se divil, jak dobře se mi poslední dvě kouzla podařila. S lehkým úsměvem jsem stočil pohled na holky. "Omlouvám se za ten začátek, musíme spolupráci ještě potrénovat, ale díky za pomoc." Kývnu uznale. Při tomhle cvičení se ukazuje k čemu je tým. "No teď je asi čas, abychom přešli k profesoru Snapeovi." Pomalu se nadechnu a podívám se směrem k druhé skupině. Nebude to trvat dlouho a bude čas se prohodit přece jen šli jsme mezi posledními v naší frontě. "Navrhuju, abychom zaútočili na fáze. Vrhnu první útok a vy dvě se do toho opřete v druhé vlně. Určitě se nám podaří uspět." Pokusím se povzbudit svůj tým a zamířím ke Snapeovi. Jakmile na nás přijde řada, tak se připravím na to jej odzbrojit. "To půjde musí to jít." Pomalu se nadechnu a pak vykročím v útočném gestu proti profesorovi. Vidím jeho sveřepý pohled s tím, že nám nedá nic zadarmo, ale já nehodlám nyní selhat. Mávnu lehce a elegantně hůlkou v precizním gestu prvního útoku. "EXPELIARMUS!" (10) Zazní můj hlas a kouzlo vyrazí hůlku Studentojedovi z ruky s větší silou, než bych očekával. Skoro jí ani nestihnu zachytit, jak rychle letěla ke mě. "Uf....no tak to bychom měli." Usměju se na holky. Nečekal jsem, že to půjde tak hladce. Možná za to může trošku i ono doučování od Lupina, na kterém jsme byli a procvičili se tam. Přejdu k profesorovi a vrátím mu s klidnou tváří hůlku a jdu se zařadit se svým týmem bokem, abychom nezavázeli. |
| |||
Pokoje - Velká síň[/p] Tak nějak všichni[/p] Středa, 15.9.[/center] |
doba vygenerování stránky: 0.84881401062012 sekund