Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 29. března 2024 10:24Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Domenico Conte - 08. ledna 2018 14:03
9508.jpg

Hlavní síň

Deirdre, Snape


15. září, Středa




Mé prosby se jako první chytila Deirdre, na kterou se nejdřív výmluvně uculím. Nedělá mi problém uznat, že většina dívek v našem ročníku je v kouzlení daleko lepší než kluci. Silnější, rychlejší a zákeřnější. Právě Deirdre byla jedna z takových dívek, ačkoli říkala pravý opak. Přesně s takovými je lepší být v jednom týmu a obdivovat je z přiměřené vzdálenosti.
„Jsi můj zachránce.“ Dodám spokojeně, když už je jisté, že můj partner je vybraný a já nemusím hledat dál. Zastrčím si ruce do kapes od kalhot a nechám svou dvojici rozhodnout, kam se přidáme. Mezi tím si prohlédnu zbytek studentů, kteří se pomalu ale jistě začali párovat. Zahlédnu zklamaný pohled Christiny. Pravděpodobně jsem jí Deirdre vyfoukl přímo před nosem. Inu, měla být rychlejší. Ne, že bych se bál, že nikoho dalšího nenajdu. Nejsem si vědom toho, že by tu byl někdo, s kým bych vyloženě nevycházel, ale jsem příliš líný se loudat po síni a někoho dalšího shánět. Holky byly nejblíž. Proto se na Sinestru jen letmo usměju a pak nechám Deirdre, aby mě odtáhla rovnou k našemu kolejnímu vedoucímu. Osobně bych se přikláněl spíš k Lupinovi, ale to není něco, co bych řekl nahlas. Dee mi cosi povídá a já se musím trochu sklonit, abych jí rozuměl, načež zvednu pohled ke Snapovi a nesouhlasně zabručím.
„Tím bych si nebyl tak jistý. Vypadá, že je připravený ukousnout hlavu každému, komu se to kouzlo napoprvé nepovede.“ Pošeptám, aby mě slyšela jen ona, a pak už se narovnám, abych si mohl pečlivě prohlédnout první dvojici, kterou profesor použil pro demonstraci. Používání jednoho jediného kouzla není tak těžké. Je mi trochu líto Harryho a Rona, na kterých si Snape očividně vylívá svůj vztek. Vsadil bych se, že tu rozhodně nebude jen z dobroty srdce. Jak dlouho muselo Lupinovi trvat, než ho sem dotáhl? Po názorné ukázce jsme se dostali na řadu my.
„Zvlášť nebo společně?“ sklopil jsem oči ke své blonďaté partnerce a opět nechal rozhodnutí jen na ní. Bylo by trochu zvláštní, kdybych trval na oddělených pokusech po tom, co jsem se tak dožadoval její účasti. Teprve po její odpovědi jsem si vytáhl hůlku a přikročil k profesorovi. „Dobrá tedy. Teď, pokud dovolíš…“ přivlastnil jsem si právo začít a dál neplýtval časem.
Expelliarmus.“ (9+1) řeknu nanejvýš zřetelně a krátkým, rázným pohybem mávnu hůlkou přesně tak, jak to předtím udělal Snape. Řekl bych, že spíš než ryzí um, to bylo dílo začátečnického štěstí. Nebo nenápadného nadržování.
Každopádně jsem svědkem toho, jak se hůlka našeho kolejního vedoucího vymrštila mým směrem a já jí jako správný chytač zachytím dřív, než dopadne na zem. Zlomek vteřiny na ni nevěřícně zírám, než jí s vítězným úsměvem vrátím profesorovi.
„Prosím.“ Utrousím a pak se postavím stranou, abych dal dostatek prostoru Deirdre, na kterou se povzbudivě uculím, než začne.

 
Diana Gabriela Black - 08. ledna 2018 13:36
217783139.jpg

Hlavní síň---> učebna HS3---> hodina soubojů v Hlavní síni

Thomas, Naira a další v okolí

Středa, 15. září



Nerušeně – nooo relativně nerušeně, protože brácha mě čas od času u jen tak z plezíru vyrušuje – pročítám noviny, když do místnosti najednou vlétnou sovy s ranní poštou. Něco tady ale kapku nehraje, ne?
„Na odpověď od mamky je ještě brzo, ne?“ pronesu k Thomasovi, který napsal domů ohledně Prasinek, když nám oběma spadne do klína dopis.

Otočím bílou obálku bez adresáta v rukou a nechápavě se podívám na bratra. „Co to je?“ zeptám se spíš řečnicky. A i když mi to přijde zvláštní, podívám se dovnitř a vyndám psaní, z něhož vypadnou i nějaké fotky. „Co to… Christino, drahoušku,“ přečtu a dál raději nečtu. V jídelně nastane šrumec – smích, pokřikování, připomínky a komentáře. Rozhlédnu se kolem a jen zakroutím hlavou. Nedočtené psaní i s fotkami založím zpět do obálky.
„Pomalu bych vyrazila,“ obrátím se na dvojče, „je tu poněkud rušno,“ dojím poslední sousto a se zvednutím dopiju víc jak polovinu skleničky džusu. Máme čas, ale nemusíme pospíchat a můžeme si po cestě trochu popovídat.
Samozřejmě si nezapomenu vzít nějaké to jídlo na cestu. „Aby to nebylo málo?“ poměřuji nabrané zásoby, a potom se obrátím na Thomase s výrazem: Pomůžeš? Chudák tvoje sestra má malý ruce a kapsy, potřebuje pomoc a velkého, silného a chytrého bratra. Všechno je to sice lež jak věž, ale to vůbec nevadí.

„Někdo má zvláštní smysl pro humor,“ řeknu bráchovi, když se pomalu šouráme chodbami. „Koho mohlo něco takového napadnout?“ Tedy adeptů by se asi našlo dost, ale ne každý by měl odvahu se k tomu nakonec odhodlat.

„Předpokládám, že zase nemáš úkol, co?“ dloubnu do bráchy, když dojdeme na hodinu.
„Jasně! Moc práce a málo času! Bla, bla, bla… ty tak kecáš!“ myslím si, když vysvětluje, proč ho neudělal.
„Sim tě už dost!“ zastavím ho a vytáhnu jak svůj úkol, tak bráchovo.
„Snažila jsem se škrábat jako ty,“ rýpnu si, když mu ho dávám.
„Tohle mi budou muset nějak splatit, brácha!“

Hodina byla… jak to jen… byla náročná… Jako dějiny mám ráda, ale tyhle seznamy jsou vopravdu úmorný a nudný! Tohle je přesně ten důvod, proč většina dějinám neholduje! Snažila jsem se dávat pozor celou dobu, ale tohle nešlo, to opravdu nešlo. Musela jsem si čas od času najít rozptýlení v drobném trápení svého bratra, pokaždé když klimbnul, tak jsem ho dloubla tady, píchla tamhle, cvrnkla…

„Konečně,“ zvednu se po hodině. Bylo to tak vysilující, že si od bráchy vezmu jednu ze svých zásob.
„Nepůjdu na hodinu přeci hladová,“ hájím se s plnou pusou, když vidím ten jeho pohled: Už zase se cpe!

Při čekání na zahájení hodiny mě vyruší Naira, která do mě drcne a já v důsledku toho zase drcnu do bráchy. Takový menší dominový efekt… No dobře, no! Trochu jsem toho využila a drcla do něj záměrně.
„V pohodě,“ odvětím na Naiřinu omluvu a kouknu na ty dvě hrdličky. Když Lupin mluví o dvojicích už už chystám, že budu s bráchou. Však tenhle společný boj by nám určitě šel jedna báseň! Ovšem mé plány překazí Naira a dřív než stihnu cokoli, už mě táhne pryč. Stihnu bráchovi věnovat jen zmatený pohled.

„Určitě,“ odpovím Naiře, když Snape pomalu začne s výukou. „Na rozjezd bude určitě lepší Lupin. Snape na to jde docela zostra, mohla bych se zaleknout a z toho šoku vyhládnout,“ zazubím se a vytáhnu z kapsy mandarinku. Začnu ji loupat, takže to v okolí pěkně mandarinkově zavoní. Slupku dám zatím do kapsy. Kdyby měla po ruce bráchu, tak ji šoupnu do jeho, ale takhle si musím vystačit sama.
„Chceš?“ nabídnu Naiře s měsíčkem v puse.

 
Naira Sinclair - 08. ledna 2018 10:35
nairah1787.jpg

Velká síň -> Dějiny čar a kouzel -> Souboje ve Velké síni

Středa, 15. září


Všichni zmínění, hlavně teda Diana

U snídaně se ještě v duchu škodolibě rozplývám nad tím, jaký má Týna trapas. Karma je skoro instantní. I když neudělala žádnou scénu, jak jsem doufala, stejně je mi jasný, že se o tom bude ještě notnou chvíli mluvit. Ostatní jsem moc neposlouchala, takže veškeré dění šlo kolem mě, zatímco jsem se cpala ovesnou kaší. Najednou jsem měla šílený hlad.

Na dějiny se mi moc nechtělo, ale zatáhnout jsem nemohla. Ještě bychom přišli o body a těch jsme na rozdávání určitě neměli. Při hodině jsem se hlavně snažila neusnout a víceméně se mi to dařilo, ačkoliv jsem se občas přistihla, že nemám tušení, co v posledních pěti minutách profesor vykládal. Na konci dostanou chudák Alex s Acai referát. V duchu se sama se sebou vsadí, jestli ho Alex vyfasuje od někoho z Havraspáru.

Ve Velké síni se Alex vecpe mezi mě a Mau, aby se mohla div ne proměnit v anakondu a Benjiho zadusit láskou. Zasměju se a o krok ustoupím, při čemž hnedka narazím do Diany za mnou. "Ježiš promiň. No...," omluvím se a kývnu hlavu směrem k Alex, aby viděla, že to není moje chyba. Než stačím říct cokoliv dalšího, začne Lupin mluvit. Jakmile řekne, že se máme ve dvojicích vydat buď k němu nebo k Snapeovi, rychle chytím Dianu za předkloktí, aby mi náhodou neutekla. "Lupin?" pošeptám jí, zatímco už jí tam skoro násilím táhnu. Jestli chtěla být s Thomasem, má smůlu, trocha separace jim neuškodí! A moje rychlá reakce jí třeba pomůže k tomu, aby nemusela být s netopýrem.

 
Severus Snape - 08. ledna 2018 09:54
415108885.jpg

Velká síň --> Souboje

Studentstvo, Lupin

Středa 15.9.



Mám rád předstih a ať Lupina nesnáším sebevíc, musím uznat, že on je na tom stejně, což je ocenitelná vlastnost. To samé se nedá říct o studentech, kteří se šourají tak, že tu není ani jeden v rezervním předstihu… ani šprti z Havraspáru, ani ta šprtka Grangerová.
Alespoň máme čas urovnat stoly. S Lupinovým vymýšlením to trvá až zbytečně dlouho a přitom by to šlo tak snadno, kdyby ten hňup přišel o chvilku později a nechal to na mě. Nebo kdyby mne do toho alespoň netahal. Ale to né, chytrolín Lupin musí vždycky udělat všechno tak složitě.

A teď mi ještě diktuje, jak mám dělat svoji práci…
„Jak chceš, Lupine. Ale běž na ně zlehka. Je to banda idiotů, kteří jsou místo štítového kouzla schopni upravit lechtací kouzlo na puchýřovou kletbu, a tak skončit z minuty na minutu u Pomfreyové, odpovím s ledovým klidem. Ve skutečnosti ale běsním. Nechápu, že jsem se k téhle blbosti nechal přemluvit.

Po čase konečně začnou chodit studenti, které obdařím jedním z mých inverzních úsměvů. Když spatřím toho Potterovic kluka, uvědomím si, že to zase taková blbost nebyla. Nikdy si nenechám ujít příležitost všem dokázat, že mi leží v krku.

Následuje Lupinův proslov a poté se již studenti začnou dělit do dvojic. Odchytnu si Pottera, který zamířil k Lupinově pozici.
„Výtečně, pane Pottere, jistě se mi nabídnete jako dobrovolník pro demonstraci použitých kouzel,“ pronesu se škodolibým podtónem. „Předpokládám, že budete ve dvojici s panem Weasleym

Počkám, až se přede mnou shromáždí celá první skupina. Poté započnu svůj výklad.
„Nechcete-li svého protivníka zabít, můžete ho zkusit odzbrojit. Starší studenti jistě již umí.
Vy dva!“
štěknu na Pottera a Weasleyho, „stoupněte si naproti mně. Na co čekáte, vytáhněte své hůlky!
Expelliarmus
, mávnu lehce hůlkou a jejich hůlky přiletí ke mne do ruky a obě ve vzduchu chytnu.
„Viděli jste. Zaklínadlo zní Expelliarmus, pohyb hůlky je takové to krátké mávnutí.
Tak pánové, pokuste se mne odzbrojit.“


Podívám se na ty dva, a když začnou vyvolávat své zaklínadlo mírně, téměř neznatelně, pohnu hůlkou a neverbálně vyčaruji protego, štítové kouzlo.
„Máte se ještě hodně co učit.
Tak na co čekáte, vytvořte řadu po dvojicích. Pokud mne neodzbrojíte, tak znova na konec fronty, ať máte čas přemýšlet nad tím, co jste udělali špatně.“

Podívám se na svojí hůlku, a všimnu si, že jí držím až za úplný konec. I přes štítové kouzlo se těm dvěma podařilo mi hůlku trochu vytrhnout z ruky, začínají být dobří.

Poté začnou nastupovat dvojice za dvojicí. Na Nebelvírské a Havraspárské studenty jsem trochu přísnější, zatímco u Zmijozelských držím svoji hůlku poněkud ležérně. Nějak jsem taktéž opomněl říci, že útočit společně se u tohoto konkrétního kouzla nemusí vždy vyplatit, neboť se kouzla mohou vzájemně posílit i oslabit.

//Pravidla hry:
- Studenti mohou útočit najednou nebo postupně
- Studenti hází desetistěnnou kostkou a musí mít více než 5 (tedy 6 a více).
- Nebelvír a Havraspár má (-2) k hodu, Zmijozel (+1).
- Pokud útočí oba studenti najednou, počítá se průměr a opraví se o:
| - (+2), pokud oba mají sudá čísla
| - (-2), pokud oba mají lichá čísla
| - neopravuje se, pokud má jeden sudé a druhý liché číslo
 
Allan Wheelwright - 07. ledna 2018 23:08
allanwheelwright4136.jpg

Hlavní síň - HS3 - Hlavní síň


středa 15. září
Havraspárští+ostatní

Nepamatuju si, že bych se nějak vykutálel z postele, ale nějak se to asi stalo, protože sedím s hlavou podepřenou dlaní nad miskou studené ovesné kaše se sušenými meruňkami a snažím se udržet oči otevřené. Vrazit si do nich sirky, tak je moje víčka prostě zlomí...
"Dal bych si párky a míchaná vajíčka." pomyslím si ospale, ale vzhledem k tomu, že usínám za pochodu, studené by to bylo o moc horší než ovesná kaše.
Rozruch kolem moc nevnímám, natož pak nějaká oznámení nebo ponaučení, na to mám plnou hlavu myšlenek na jediné - plnohodnotný spánek.
A pošta se mě netýká - takhle brzo po prázdninách od našich nic nečekám.

"Měl bych... vstát, a jít na dějiny čar." zamžourám na rozvrh před sebou a pak se potácivě zvednu.
"Víkend, království za den volna. A půl království za jednu hodinu... Prosím." obrátím do sebe zbylou polovinu sklenky mléka a uvedu nohy do chodu.
Jsem unavený a svaly na ramenou protestují proti jakémukoliv pohybu. Aspoň že jen ty, a ne celý člověk, jak u mě po prázdninách bývá častější.

"Ještě že je Binnsovi jedno, zívnu na celé kolo, že mu na hodinách spím - stejně se to musím vždycky doučit dodatečně, i když dávám pozor."

Cestu do učebny Dějin čar a kouzel najdu na autopilota a poté, co odevzdám mým škrabopisem hustě popsaný pergamen se spokojeně sesunu do své škamny.
Alespoň pro forma si před sebe otevřu učebnici a pak mě Hypnos bez milosti zajme do svého temného, ale slastného vězení.

Vzbudí mě nezvyklé ticho. Nikdo tu není. Profesor Binns odešel, všichni ostatní také.
Nával adrenalinu mě probere a rychle shrábnu svoje věci ze stolu do brašny - s rychlým vysokým startem vyrazím do hlavní síně na souboje, protože je mi jasné, že ať je hodin kolik chce, je to hrozně špatně...

"Zase pozdě... Snad si mě Lupin v tý spoustě žáků nevšimne. Do psí nohy, kdyby se mi aspoň tak nechtělo spát..." za poklusu se snažím na sobě urovnat Havraspárskou uniformu, popasovat se s brašnou učebnic přes rameno, zároveň vytáhnout hůlku a teď ještě se opřít do obrovských dveří hlavní síně, abych mohl vzniklou škvírou proklouznout dovnitř.
Profesor Lupin právě skončil svůj úvod do hodiny.

"Co... cože? "Za život svého parťáka"? To opravdu řekl?" obleje mě horko, když jeho pátravý pohled neomylně spočinul na mých rozcuchaných vlasech, neuspořádaném zevnějšku a jako na potvoru si teď ještě taky zívnu. Na poslední chvíli zvednu rukáv uniformy před svá nevymáchaná ústa.
"Včil su v řiti."

"Promiňte mi, profesore." rudý jako rak zamumlám omluvu a snažím se ignorovat podstatně hrozivější pohled profesora Snapea.
Ještě že to není primárně jeho hodina, to už by mě ztráta dalších Havraspárských bodů neminula.
Urychleně se zamíchám mezi své a snažím se splynout s davem a zároveň vypozorovat, co že to vlastně máme dělat.

"Dvoj... dvojice? Ale s kým?" rozhlížím se nesvůj a s narůstající panikou. Nechci přitahovat pozornost profesorského sboru příliš mnoho, zvlášť ne po svém krásně vydařeném entrée, ale mám dosti jasný pocit, že pokud se nade mnou někdo z mých spolustudentů nesmiluje, bude to ještě horší, protože mě bude muset jeden z profesorů k někomu přiřadit.

K mým uším naštěstí dolehne něco o obraně a útoku - honem zamířím k profesoru Lupinovi, protože Snape mi ten pozdní příchod a nevychovanost určitě dá sežrat. Proč mu lézt na oči dřív, než je to nezbytně nutné.
Snad se někdo přidá...
 
Patrick Gregory Anderson - 07. ledna 2018 22:27
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň

Středa, 15.září

Richard, ale klidně se přidejte :-D

S rukou v kapse obezřetně poslouchám profesora Lupina a jeho výklad ohledně průběhu dnešní hodiny soubojů. Střety nemám rád, ale je pravda, že v některých situacích člověk prostě musí bojovat o to, co je mu drahé. Po očku se podívám na Christinu. Až teď mi došlo, že to klidně lze i aplikovat na náš vztah. Yeah, přesně tak, na náš neexistující vztah. Jemně si zkousnu rty, když si uvědomím, že jsem si dost možná vybral slečnu, která je naprosto mimo moje možnosti, ale pak se usměji. "Kdy naposledy jsem se nechal vyvést z míry takovou nepodstatnou maličkostí, jako je realita?" Pomyslím si, čímž si i zvýším morálku. Už jsem to dal více lidem vícekrát najevo, ale klidně to zopakuji i sám sobě, když je třeba. Neberu svoje slova zpět a nikdy se nevzdávám, protože takový je způsob života, který jsem si vybral. Ale dost už uvažování mimo rámec hodiny, měl bych si najít parťáka.

Moje úvahy se rozeběhnou vstříc mému výběru spolubojovníka. Neměl by být jenom schopný, ale taky by jsme se měli doplňovat vzhledem. Pokud to vezmu z tohohle úhlu pohledu, pak mám vlastně jen jednu jedinou volbu. Pokud půjdu do dvojice s ním, bude to kombinace tak mocná, že bych se nedivil, kdyby většině místních slečen samovolně spadly kalhotky. Mírně natočím hlavu jeho směrem. Lord Richard Cornigrum. Zelený Rytíř, nekorunovaný král Zmijozelu. Podobně jako já je z bohaté a vážené kouzelnické rodiny. Výtečný student, dokonalý elegán, prefekt a objekt Heleniných toužebných pohledů. Pokud by někdo ze Zmijozelských vyhovoval Salazaru Zmijozelovi svými vlastnostmi nejvíc, byl by to právě Richard.

Překvapeně zamrkám, když se ke mě právě lord Cornigrum vydá a nabídne mi spolupráci. "Hoj, Richarde." Pozdravím jej nonšalantně, s jednou rukou v kapse a přátelsky se na něj usměji. Když mě neoslovil formálně, tak ani pro mě není důvod být formální. Jaká to úleva. "Proč mám pocit, jako kdybych neměl na vybranou? No, když jinak nedáš.." Odpovím, jako kdyby mi na tom nezáleželo. A vlastně ani nezáleží. Spíš mě zajímá, proč si mě vybral. Proč jsem si ho vybral já, je zřejmé. Abych utvořil mocnou dvojici, na které by spočinulo nejedno dámské oko chtivým pohledem, ale jeho pohnutky jsou mi záhadou. Když se tak rozhlédnu kolem sebe, tak všichni si už vybírají dvojici, ale o Richardovi nikdo ani neuvažoval. Normálně bych čekal, že než se ke mě dostane, tak bude obklopen davem, který si jej bude žádat jako společníka do dvojice. Pak mi to dojde. Nikdo se před ním nechce ztrapnit, což se ve dvojici při takovéhle hodině může stát. Úplně jejich pocity chápu, ale tyto pocity se nevztahují na mě. Vždycky jsem bral svoji maličkost a Richarda jako sobě rovné a nechápal jsem, jak to, že se jím ostatní nechávají tak snadno manipulovat. "Teda, nemůžu říci, že tu máš narváno. Asi se tě ostatní bojí, nebo co." Dodám s pobaveným zasmáním. "Možná by jsi měl zkusit méně černé." Navrhnu s upřímným úsměvem, takže na první pohled není poznat, jestli si ho dobírám, nebo to myslím vážně. Možná obojí.

S nelibostí pozoruji, jak se Richard vydal ke Christině a něco jí šeptl do ucha. Normálně by mě popadla žárlivost, ale tohle není ten případ. Vím o Richardovi dost na to, abych věděl, že se jednalo pravděpodobně o nějakou jeho intriku. Upřímně je to pro mě trochu problém. Nemám na jeho šarády čas, jen nechci aby mě Snape proměnil v žábu, nebo lachtana. Nicméně se rozhodnu hrát hloupého a když přijde zase ke mě, zvednu tázavě obočí. "O co šlo?" Hodím hlavou k holkám a snažím se vypadat zmateně, což pro mě není žádný problém. Pak si však dám ruce za hlavu a nakloním k Richardovi hlavu. "Nebo víš co, to je fuck. Měli by jsme se rozhodnout, co si dáme jako první." Dodám, ještě víc se k němu nakloním v tak familierním gestu, že by jsme z fleku mohli jít na obal Bravíčka a nakopali by jsme i One Direction ty jejich naparáděný zadky. Pro jistotu ztiším hlas na nezbytné minimum. "Dáme si nejdříve hlavní chod?" Kouknu po Snapovi. "Nebo zákusek?" Podívám se na Lupina. Rozhodnutí nechám na Richardovi.
 
lord Richard Cornigrum - 07. ledna 2018 21:34
zk6313353.jpg

Hlavní síň >> HS3 >> Hlavní síň


Středa 15. září


Sinestra, Patrick, Christina



Středeční ráno nezačalo nijak neobvykle. Již tradičně jsem se probudil mezi prvními, jen abych se mohl v rychlosti převléct a odejít do prefektských koupelen, kde na mě čekalo plnění každodenních, nezbytně nutných, hygienických potřeb. Nudnější část očisty jsem měl naštěstí brzy za sebou a tak jsem zbylý čas věnoval relaxaci v prostorné vaně s pěnou, nikým a ničím nerušen. Tohle bylo přesně to, co jsem na prefektování tolik miloval. Spousta klidu a soukromí. Nikdy jsem si totiž nedokázal představit, že se po ránu mačkám v klasických umývárnách jako sardinka s polovinou dalších lidí, kteří netrpělivě čekají, až na ně konečně přijde řada.
Ale dost už o výhodách prefektského postu. Ihned po koupeli jsem se odebral zpátky na kolej, kde mě čekalo poněkud nepříjemné překvapení v podobě malého prváka, kterému se podařilo zakopnout o schod tak nešťastně, že si vymkl kotník.
"Děcko jedno bláznivý, kolikrát jsem říkal, že běhat po koleji se nemá. Mluvím snad čínsky, nebo co?" S přísným výrazem chytím ubrečeného kluka za ruku a vytáhnu ho na nohy.
"Kdybys šel pomaleji, tak by ti snídaně určitě neutekla." Pokárám ho, zatímco ho vedu na ošetřovnu. K mé smůle celou cestu zdržuje a žalostně fňuká, za což si vyslouží další hubování. Ty dnešní děti vážně nic nevydrží. S nima je dobrý leda tak zatopit.
"Nebreč, nemáš proč. Můžeš si za to sám." Zamračím se na prváka, který ke mně jen vyděšeně vzhlédne, párkrát popotáhne a ztichne.
No vida, že to jde.
Malého nešiku předám na ošetřovně madam Renoire a pak se se značným zpožděním vydávám do hlavní síně, kde je na můj vkus až podezřelý rozruch. Všude po zemi se válí dopisy bez adresáta, stejně tak na stole, kde kromě dopisů leží i ranní noviny.
Chvíli váhám nad tím, co z toho si přečíst dřív. Hlavní stránka Denního věštce vypadá lákavě, ale nakonec vyhrává touha po neznámé korespondenci, která po otevření vlastně už není tak neznámou. S každým dalším přečteným slovem mi cukají koutky víc a víc a jakmile dočtu úplně vše, mám obrovskou chuť se smát nahlas. To, co právě držím v rukách totiž není nic jiného, než zoufalá snaha Christininy ubohé matky zachránit mizernou finanční situaci, do které se dostali vlastní vinou. I když nutno podotknout, že má rodina jim k tomu vydatně pomohla.
Když se jakž takž uklidním, usadím se na stoličku a začnu snídat, přičemž pozdravím právě přicházející Sinestru. "Lepší pozdě, než nikdy, Sinestro. Dáš si pizzu?" Mile se na spolužačku usměju a aniž bych čekal na odpověď, přisunu k ní talíř s její nejoblíbenější pochutinou.
"Dnešní matky mají zvláštní představu o svých budoucích tchánech, nemyslíš?" Kývnu hlavou k dopisu, který jí následně podám. Zajímá mě, co si o tom myslí. Pokud vím, tak Sinestra nebyla s Christinou kdovíjak velká kamarádka, tudíž mi nevadí na tohle citlivé téma zavést řeč. "To bude ale těžký výběr, jeden pohlednější než druhý. Hm, to jsem na Christininu volbu zvědavý."
Znovu si prohlédnu všechny tři ženichy. Jejich jména byla známá, minimálně o těch posledních dvou jsem něco slyšel. Všichni vypadali poněkud tragicky, ale ani zdaleka neměli na nápadníka číslo jedna, jehož výraz a hlavně vypouklé oči přípomínaly člověka s akutní zácpou.
"Ten první má takové upřímné oči…" Pronesu k Sin rádoby zadumaně, přestože se musím ve skutečnosti obrovsky přemáhat, abych nevyprskl smíchy.
Vážnou tvář, Cornigrume, takhle se lord na veřejnosti nechová!
"Tímhle se skutečně potvrzuje heslo, že protiklady se přitahují. A kdo ví, možná bude za pár měsíců svatba. Třeba budeš pozvaná jako družička." Zauvažuji nahlas, ačkoliv o takové možnosti silně pochyubji. Pokud bude mít Christina někdy nějakou svatbu a někoho na ní pozve, tak to bude s nejvyšší pravěpodobností některá z jejích ladynek, nežli Sinestra, se kterou si nikdy nebyla nijak blízká.
"Ale konec řečí, je čas jít na hodinu." Spolknu poslední sousto snídaně a pomalu se postavím na nohy. V síni už jsme byli jedni z posledních, proto počkám, až se zvedne i Sinestra a pak společně zamíříme do učebny HS3, kde měla probíhat hodina dějin čar a kouzel. Ačkoliv jsem se opravdu snažil dávat pozor, profesorův hlas byl tak uspávající a nudný, že jsem za celou dobu napsal sotva jednu stránku.
Následující hodina se zdála být o něco zajímavější. Souboje jsem měl rád už jen proto, že jsem je bral jako výzvu a možnost poměřit své síly s někým dalším. Když profesor zahájí hodinu a rovnou zavelí, abychom se rozdělili do dvojic, neváhám ani na chvíli a postavím se vedle Patricka.
"Zdravím, nebude ti vadit spolupracovat se mnou?" zeptám se, pevně odhodlán s ním zůstat ve dvojici za každou cenu. Důvod mého rozhodnutí je sice poněkud zvláštní, avšak ve skutečnosti velmi prostý. Potřebuji mít přesně takového společníka, který je už od pohledu naprosto neschopný, protože díky němu v souboji perfektně vyniknu.
Netrvá dlouho a koutkem oka zaregistruji Christinu, po boku Helen. Odkdy se k sobě tak mají? Jde snad o nějaký nový druh ladynkovského paktu?
Nechám myšlenky myšlenkami a popojdu k těm dvěma blíž. Jakmile jsem těsně za Christinou, nakloním se k jejímu uchu. "Vybral bych si toho druhého." Pošeptám jí tak, aby mě slyšela pokud možno jen ona. Jsem k ní sice zády a nemůže tak vidět výraz v mé tváři, ale svá slova tentokrát myslím smrtelně vážně.
"Nic neříkej, promluvíme si o tom později. Teď se soustřeď na hodinu." Dodám neméně tiše a pomalu odkráčím zpátky za Patrickem.
 
Deirdre Airimoy - 07. ledna 2018 20:33
dd4714.jpg

Hlavní síň ---> HS3 ---> Hlavní síň


Christina, Domenico a ostatní zmijozelští

Středa 15. září



Zvedla jsem se od stolu spolu s Chris. Požádala mě, zda bych si na ni udělala později čas, a tak jsem účastně přikývla a slíbila ji, že po vyučování budu jen její. Žádné plány jsme s Alastorem zatím neměli, a tak jsem se ani necítila příliš provinile. Však on si chlapec najde zábavu sám.
Narozdíl od ostatních jsem se na hodinu dějin těšila celý týden. Profesor Binns sice mluvil hodně monotónně, ale plně to vynahrazovala témata, o kterých jsem si zčásti už přečetla ve volném čase něco sama, a tak jsem chápala většinou souvislosti. Naučila jsem se profesorův monolog ignorovat a zaměřit se pouze na obsah, takže jsem většinou ani neusla. Většinou.

Spolu s Chris a ostatními jsem se vydala rovnou na hodinu. Úkol jsem odevzdala mezi prvními a spokojeně se vrátila na své místo. Na stole jsem si mezitím roztáhla pergamen, podepřela si bradu rukou a zaposlouchala se do výkladu. Nebylo to sice jedno z mých oblíbených období, přesto jsem si ale pilně dělala zápisky. Povytáhla jsem obočí nad šprtkou Hermionou, která to dnes nevydržela a skoro se odebrala do říše snů. Trapka. Protočila jsem oči a s posměšným úšklebkem se ušklíbla na Doma, který jako jeden z mála dával taky pozor. Na prst jsem si pomalu namotala pramen vlasů. Od pergamenu jsem odtrhla kousek, na který jsem namalovala nepříliš povedenou karikaturu Reece na kůlu v plamenech. Papírek jsem pak podstrčila Caylusovi, od kterého jsem si vysloužila palec nahoru a mrknutí. Mehehehe.
Po zbytek hodiny už jsem dávala opět pozor. Nejvíc jsem se samozřjemě těšila na oběd, ale souboje mi nevadily. Ne tolik jako ostatní předměty.

Připojila jsem se ke svým spolužákům z koleje a vydala se s nimi do Hlavní síně. Nepochybovala jsem o tom, že se při nich bude chtít předvést můj přítel, a proto jsem se horlivě držela svých. Pokud by došlo na nějaké párování, rozhodně jsem nechtěla jít s někým, kdo byl o dost lepší jak já. Nejspíš.
Mlčky se postavím mezi Sin a Doma a čekám, až Lupin začne. Do dialogu Helen, Seba a ostatních se nezapojuji a pouze je poslouchám. Při zmínce o čokoládě se lehce zamračím. Vážně chtějí mluvit zrovna teď o jídle?
"A proč by ne? Víš, jak je čokoláda dobrá?" Našpulím lehce rty a věnuji Sebovi naoko nazlobený výraz. Mlčky jsem si vyslechla Lupinovo povídání a s povzdechem jsem si založila ruce na hrudi. Snejk nebo Lupin? Obrana nebo útok? Co je lepší? Než jsem se stihla otočit na Cayluse, už tu byl Domenico. Ještě jsem zahlédla Týnu, která nejspíš chtěla být se mnou. Pokrčila jsem rameny, podívala se na Sin a široce jsem se usmála.
"Princ hledá odvážnou princeznu, co ho zachrání, jo?" Zasměju se. "Že jsi to ty, tak se hlásím dobrovolně. Jen si nestěžuj, pokud oba umřeme. Princezna má občas smůlu."
Týna si mezitím do páru vybrala Helen, což mě poměrně překvapilo. Nekamarádí se ty dvě poslední dobou nějak moc? Rozhodla jsem se výběr skupiny vzít do vlastních rukou a rovnou se přesunula se ke skupinám, které se rozhodly jako první pro útočná kouzla se Snapem.
"Alespoň neumřeme tak brzo." Nadhodím ještě ke svému partnerovi.
 
Helen Lynnerwood - 07. ledna 2018 15:53
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Hlavní síň


Sebastian, Domenico, Christina


15. září
Pondělí



Přistiženě nadskočím, když uslyším Domenicův hlas jenom kousek od svého ucha. Člověku s jeho výškou a rozhledem pravděpodobně jenom tak něco neuteče. “Uhm… já.“ Na chvíli se zarazím, abych si utřídila myšlenky. Stává se jenom málokdy, že mě někdo přistihne nepřipravenou.
Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Ztrácím svoji vyrovnanost kvůli někomu, jako je Barbara. To je fakt ubohý.
Naposledy vzdorně trhnu rameny, než se zase narovnám a na tváři vykouzlím drobný úsměv, s kterým se pootočím k Domenicovi. “A to bychom nechtěli.“ Pronesu tiše jeho směrem, to už k nám přistupuje Sebastian. Dělám, co můžu, abych nezvedla oči ke stropu. To si tady holka ani nemůže poslat pár zlých pohledů, aniž by to hned každý komentoval?
Nico se odpojuje a já se vzorně otočím zpátky na Seba. Na jeho ‚Hej‘ poznámku přitom reaguji nevinným úsměvem. Zeptala bych se na něco jiného, abychom se přenesli o kus dál, můj společník ovšem toto téma očividně ještě nemá za uzavřené. Bohužel pro mě.
Neubráním se překvapenému nadzvednutí obočí ohledně jeho další poznámky. Vy ženský… Svým způsobem bych se měla urazit, že mě hází do jednoho pytle společně s miliony dalších. I když bych se asi neměla ničemu divit, jeho přístup k dívkám byl vždycky takový. Překvapuje mě, že tak žoviálně předpokládá, že se cpu čokoládou kdykoliv mám možnost. Chce mi snad říct, že jsem tlustá?! Nezdvořák!
Slušné vychování mě ale donutí se jenom pokorně usmát a zatvářit se trochu provinile, abych ulevila obviněním na svou osobu. Jelikož nebyl na včerejší večeři, očividně neví, co se tam dělo. A já to rozhlašovat rozhodně nebudu… nakloním se k němu o trochu blíž, aby náš rozhovor nemohl zachytit někdo další.
“Můžu tě uklidnit, Sebastiane. Nevěřím totiž, že bys od Richarda přijal tak intimní dárek, jako je prsten.“ Zašeptám jeho směrem. Dobře. Já vím, že jsem říkala, že se o tom zmiňovat nebudu, ale… je to prostě silnější než já! Zatvářím se ublíženě, abych celé té situaci dodala ten správný nádech. Ať aspoň někdo ví, jak naše tichá Barbara břehy mele. Není fér, abych já byla v očích ostatních ta špatná.
“Ale to není vhodné téma pro konverzaci, omlouvám se. Pověz Sebastiane, jak…“ V tu chvíli ale začne mluvit profesor Lupin a já se tedy na svého společníka jenom omluvně pousměji. Vytahovat jsem to neměla, ale když už nebylo zbytí, aspoň už to nemůžu ani já, ani on rozmazávat.
Poslouchám náplň dnešní hodiny a je mi jasné, že se z tohohle se pravděpodobně nevykroutím. Inu co se dá dělat, tak tedy do dvojic. Nakonec ale nemůžu říct, že bych z toho byla tak otrávená, jak jsem před začátkem předpokládala. Spolupracovat ve dvojicích může být hodně zajímavé.
Můj prvotní instinkt byl otočit se na Richarda, ovšem v zorném poli se mi objeví Sebastian. Než se však stihnu nadechnout a navrhnout spolčení, stojí u nás Christina. Jsem sice překvapená, že přišla zrovna za mnou, nemám však jediný důvod ji odmítnout.
“Teď už očividně ano.“ Usměji se na ni a přistoupím k ní, aby bylo jasné, koho tím mám na mysli. Otočím se na Sebastiana, kterého tak trochu nechávám za zády a rozhlédnu se po místnosti. Sebastianovi to určitě vadit nebude. Zrovna jsme mluvili o vztazích mezi dívkami. Měly bychom mu dokázat, že to není tak zlé.“ Usměji se na oba a pobaveně zamrkám. Vlastně jsem ráda, že Christina přišla zrovna za mnou. Nikdy bych neřekla, že její nezájem o ostatní ocením tolik, jako teď.
“Mám pocit, že Rebecca je stále volná.“ Pokynu směrem k hnědovlasé dívce, která má skandální pověst. Bude lepší, když bude plést hlavu dívkám ostatních kolejí, než aby čeřil vody v samotném Zmijozelu. A třeba jejich obscénnost dojde souznění.
“Kde bys chtěla začít? Obrana nebo útok?“ Obrátím se zpátky na svou kolegyni a Sebastiana nechávám ve víru hledání té správné dvojice. Jelikož očekávám, že se stejně po nějaké době vyměníme, osobně je mi to opravdu jedno. Ráda tedy dám přednost jejím preferencím.
 
lady Christina De Spontin - 07. ledna 2018 15:29
234723.jpg

HS3 > Hlavní síň

Wolfram, Helen + označení

15. září, Středa




Únik z hlavní síně nebyl takovým vysvobozením, jak se původně mohl zdát. Pohledy spolužáků se mi vpalovaly do zad, ať jsem byla kdekoli, ale čím víc jsem byla středem pozornosti, tím spíš jsem odmítala dát najevo, že se mě celá záležitost nějak týká. Ve skutečnosti mi mysl jela na plné obrátky. Jedna nenávistná představa střídala druhou a já se snažila dobrat k nějakému uspokojivému závěru. Nešlo mi to. Nijak mi k tomu nepomáhaly ani názory druhých, kteří se svým vlastním způsobem snažili situaci buď zlehčit, nebo mi pomoci. Nutno dodat, že mě jejich snaha spíš pobuřovala, než aby mi dodala pocit bezpečí mezi vlastními. Korunu tomu nasadil Wolfram, který měl tu drzost mi veřejně nabídnout svoji pomoc. Jediným důkazem intenzivní zuřivosti, která se ve mně hromadila, byla tužka, kterou jsem v ruce svírala tak pevně, až mi v dlani praskla. Pomalu jsem k němu otočila svůj pohled a zkoumavě si prohlédla jeho tvář. Očividně to myslel smrtelně vážně. Nevím, zda to bylo jeho sebevědomí nebo ta arogance, kterou mi naznačoval, že bez pomoci bych tohle všechno nezvládla, ale zarazila jsem se. Hrdost a dědičná tvrdohlavost ze mě dostaly to nejlepší. Veškerý spalující vztek jakoby najednou ani nebyl. Vystřídal ho ledový klid a nepatrný úsměv, který se mi usadil na rtech jako permanentní výstraha pro každého, kdo by se k oné záležitosti chtěl ještě nějak vyjádřit. Wolfram by byl ten poslední, komu bych si řekla o pomoc. K nikomu tu nechovám přehnanou důvěru, ale přesto si troufám tvrdit, že pokud bych si měla vybrat, oslovila bych Richarda. Ať to zní jakkoli zvráceně. Neodpověděla jsem mu. Jedinou odezvou na jeho nabídku byl můj nic neříkající úsměv a záda, která jsem mu ukázala, když jsem se rozhodla odebrat na hodinu dějin.
Jako by má mysl dosáhla bodu zlomu. Nepřemýšlela jsem vůbec nad ničím. Jen jsem zírala před sebe a poslouchala, co se kolem děje. Rovná záda, ramena dozadu a bojovně vystrčená brada. Zcela jsem se zaměřila na výklad profesora a všechny myšlenky odsunula do pozadí. Mám času dost. Nehodlám spěchat a snížit se k unáhleným činům. Musím o tom přemýšlet. Musím to pořádně promyslet. Není kam spěchat.

Po hodině jsem mlčky vyšla ze třídy a ladným krokem zamířila rovnou do hlavní síně. Nevšímala jsem si kradmých pohledů, které mě pronásledovaly, nebo šumu v pozadí. Všechno přehlušilo sebevědomé klapání mých podpatků. Prváci se mi klidili z cesty, v síni připravené na naši hodinu neměl nikdo tolik odvahy vzdát se anonymity davu a já se nehodlala zabývat nějakým pokřikujícím hloučkem.
Postavila jsem se k našim a trpělivě čekala na začátek hodiny. Až v momentu, kdy určitá skupinka pokřikujících slepic začala svým chováním obtěžovat i ostatní, jsem se rozhodla, že bych se mohla otočit a květnatě je poslat do příslušných končin. Ale když jsem se otočila, setkala jsem se jen s pohlednou tváří Helen. Setinu vteřiny jsem na ni zmateně zírala, než mi došlo, že svým tělem dělá clonu mezi mnou a hloučkem slepic. Zbytečný projev účasti, o který se jí nikdo neprosil. Přesto jsem několikrát nepatrně kývla jejím směrem, což by nezasvěceným mohlo připadat jako součást mých vnitřních pochodů. Jestli si toho všimla nebo ne, to už není můj problém. Už tak dost vzácný projev i minimálního vděku nehodlám opakovat.
Zaměřila jsem svojí pozornost na profesory, kteří se konečně rozhodli začít s hodinou. Nejsem nijak nadšená tím, že se budu muset na někoho spoléhat, aby mi kryl záda. Automaticky se rozhlédnu po zmijozelských s úmyslem najít Deirdre. Nebyla jsem ale dost rychlá a předběhl mě Domenico. Rozhodla jsem se dál nelelkovat na místě. Otočila jsem se na podpatku a věnovala sladký úsměv Sebastianovi.
„Máš už dvojici, Helen?“ plynule přesunu pohled k blondýnce a zaberu si tak její osobu dřív, než to za mě udělá někdo jiný.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.8447151184082 sekund

na začátek stránky