| |||
Dějiny čar a kouzel - 09:00 - 09:45 Učebna HS3 15. září Po snídani jste se přesunuli do 1. patra, do učebny HS3, kde už na vás čekal profesor Binns. Líně levitoval kousek nad lavicí a mrzutým výrazem sledoval, jak se studenti šourají do učebny. Za ním prosvítala tabule na které bylo napsané dnešní datum. Jako první s čím profesor začal byla výzva, abyste na katedru odevzdali vaše domácí úkoly, které jste dostali na poslední hodině. Jeden popsaný pergamen o Staroegyptském kouzelnictví. Ron s Harrym se na sebe zděšeně podívali a jako trest dostali o další pergamen navíc. Stejně tak dopadl i Crabb s Goylem nebo Alec. Po odevzdání úkolů následoval klasický monotónní výklad, který uspával nejednoho studenta. Dokonce i Hermiona, která obvykle i přes nezáživný profesorův výklad hltala každé jeho slovo a psala si do sešitu, teď poklimbávala nad lavicí a snažila se udržet oči otevřené. Profesor vyprávěl o nejrůznějších kouzelnících z kouzelných dějin, jako třeba o Fulbertu Vystrašeném, který žil někdy v r. 1080 a byl známý pro svou nesmírnou zbabělost, která mu bránila vůbec opustit dům. Zemřel, když mu selhalo Ochranné kouzlo a spadla na něj střecha. Také povídal o známé věštkyni Bridget Wnlockové, která jako první založila a popsala magické vlastnosti čísla sedm. Poté také položil třídě otázku, jak se jmenovala čarodějka, která vynalezla letax. Správná odpověď byla Ignatia Wildsmithová. Hodinu ukončil povídáním o skřetím povstání v r. 1612 a Acai s Alex uložil na další hodinu úkol si připravit referát. Souboje 10:00 - 11:30 Hlavní síň Po skončení hodiny následovala několikaminutová pauza, která skončila hned, jak odbyla hodinová věž. Na vás už teď čekala ale další hodina, tentokrát možná o něco záživnější. Při vstupu do hlavní síně jste mohli vidět, že byla přeskládána tak, aby v jejím středu byl co největší prostor. Lavice, kde obvykle jíte byly proto odstraněny a místo nich stálo podlouhlé pódium. Na něm stál profesor Snape a profesor Lupin a něco si spolu tiše říkali. |
| |||
Středa, 15. září 2015 Velká síň → DČaK Hmmm... prostě nadpis ♠ Zmijozelská společnost a tak „Za pár dní na to všichni zapomenou.“ poznamená Domenico. Má nálada na předstírání celkem otupěla, tak jsem ho se řádně rozhodl opravit. „Nezapomenou.“ chladným, avšak cynicky upřímným tónem jsem jeho tvrzení vyvrátil. Všichni jsme věděli, jak jsou lidé škodolibí, jak rádi si z ostatních dělají srandu a jak je tomu mezi puberťáky a ještě k tomu, když se jim podaří najít důvod strefit se do někoho ze Zmijozelu. Všem to muselo být jasné, především u našeho stolu. „Ale pokud tě to baví... lhát v pokusu utěšit...“ pokrčil jsem nad tím rameny a nevěnoval tomu další pozornost. Ani to nevypadalo, že bych na něj později nějak vůbec reagoval, kdyby chtěl proti mně něco namítat. Já mu pravdu sdělil a nehodlal o ní dále diskutovat, přece jen takovou chabou útěchou může maximálně urazit Týnu, ne mne. A možná dokonce o takovou útěchu stojí, tak kdo jsem, abych mluvil za ni? Okem jen zkontroluji jeho blízký vztah k Helen. Nijak jsem nenaslouchal, o čem se vlastně baví a vlastně mi to bylo ukradené, pokud o ní bylo nějak postaráno. Stále byla jedna z nás a patrně nám minulý den dosti pomohla vyhnout se zranění. Pokud už tedy dělá chůvu Nico, nemá cenu zbytečně vlezle zasahovat. „Jsem rád, že většina našich studentů jsou na studium pečliví a nenechávají vše na poslední den.“ Přitakal jsem k Helen když jsem přece jen něčemu pozornost věnoval. Nechal jsem v sobě vyprchat mírné překvapení, že zrovna Dom nabízel úkol někomu jinému a ne naopak. Místo toho jsem svou pozornost opět přesunul k Týně. „Není vtipné mě spojovat s někým tak uboze průměrným. Taky bych tě nepřirovnal k takové Acai.“ Neuniklo mi z tváře drobné zamračení. Stále jsem byl mírně pohoršen jejím vtípkem ohledně zařazení k Patrikovi. „Sardonický humor je způsob, jakým se přizpůsobuješ světu?“ pousmál jsem se nakonec, když jsme se vydali do učebny. Při odchodu z Velké síně jsem se naposledy otočil a rozhlédl se zda za námi nikdo další nejde. Kromě pár zvědavých pohledů, které se daly vlastně očekávat, nebylo nic překvapivého. No, vlastně překvapivé bylo to, že za námi nešel Týnin ocásek. „Vzali jste si všichni potřebný studijní materiál?“ Zeptal jsem se ostatních, zda bude někdo potřebovat zajít ještě na pokoj. Přece jen jsme měli ještě nějaký čas, tak by nebylo špatné, aby byli alespoň připraveni. Koutkem oka jsem byl stále zvědavý na lady. Už byla mezi svýma, takže klidně mohla vybuchnout, nepamatuju si nějak jasně příležitost, kdy se skutečně rozzuřila. 'I když ona u mého vypěnění také nebyla, ale to je něco, co zažít nikdo nechce.' pobaveně jsem se pro sebe pousmál, jaký dokážu být agresivní magor. „Budeš mu chtít něco provést?“ naprosto otevřeně jsem se Týny zeptal, aniž bych se na ni otočil. Určitě věděla o čem mluvím. Bezcitný a bezstarostný tón hlasu dával jasně najevo, že to myslím vážně a vůbec s tím nemám problém. „Nebo si to od Ryana necháš líbit?“ pokračoval jsem s mírným prvkem rýpnutí, jako bych se jí snad snažil podpořit v nádherné pomstě. Sebevědomě jsem dokonce ochočil nebelvírského studenta, ke kterému jsem neměl žádný důkaz. Stejně jsem mu dával za vinu i drby o mne s Beccou, Sin, i Angelou. „Jsem ochotný ti pomoct, pokud to dobře promyslíš.“ znovu naprosto sebevědomě prohlásím dalších pár slov. Byl jsem si stoprocentně jistý, že mezi námi není žádná krysa, co by se odvážila mě vůbec s něčím takovým spojovat, kdyby se nakonec nějaký z profesorů vyptával. „Samozřejmě možná budu později také požadovat nějakou maličkost.“ doplním, jako by jeho potrestání nebylo v mém zájmu. Už teď jsem věděl, že nejlepší možnost bude zmanipulovat máničku, což by bylo prospěšné nejvíce. K tomu však bude zapotřebí Týna. |
| |||
|
| |||
|
| |||
Velká síň Havraspárský stůl Středa 15.9 Pohledem jsem zachytil odchod Týny a jejího doprovodu od zmijozelské koleje. To jak se ovládala mi imponovalo. Týna byla prostě frajer..teda frajerka. Alespoň pro mě, nicméně tu vyvstávala otázka. Jak se mám chovat já? Dáma mého srdce si má brát nějakého vilného dědka, protože její rodina je ve finanční krizi. To není nic, nad čím bych mohl mávnout rukou. Navíc, svazek manželský je pro mě posvátný a rozhodně by do něj neměl nikdo vstupovat pod nátlakem. Lidi by se měli brát, protože se mají rádi a ne kvůli penězům. Vím, že je to naivní názor, nejsem idiot, ale nemůžu si pomoci, tak to prostě cítím. Ještě jednou jsem hodil očkem na Christininy nápadníky, největší drsňáky nad 60 let. Ten z té Albánie by asi nebyl marný, vzhledem k okolnostem. Přeci jen, doprava je celkem výnosný byznys a díky k nízkým nákladům na pracovní sílu v Albánii bych si dokázal představit, že by Rupert mohl dát dohormady malé jmění a Týnu tak uspokojit. Ale to by asi ohledně uspokojování bylo vše. Zamračil jsem se na všechny tři podobizny Christininých nápadníků, které na mě pomrkávaly z dopisu. "Jděte se bodnout." Pomyslel jsem si otráveně a dopis odhodil na stůl. Prý "Přijdeš jim velice okouzlující." V duchu protočím oči. Samozřejmě, že je Christina okouzlující, ale žádný z nich pro ni nebyl dost dobrý. Frustrovaně jsem si podepřel bradu rukou opřenou o stůl a ukousl kousek topinky, kterou jsem si druhou rukou přidržoval před ústy. Jsem vůl, když jsem si myslel, že s Christinou budu mít šanci. "Proč jen musí být všichni zmijozelští tak neuvěřitelně komplikovaní?" Pomyslel jsem si roztrpčeně a právě v tenhle moment. V tuto chvíli, mezi přežvýknutím toustu a usrknutím čaje, jsem měl chuť se na to vykašlat. Prostě dělat, že žádný včerejšek nebyl, Týně se vyhýbat a vybrat si nějakou příjemnou, veselou holku, která dovede ocenit, jak těžké je pro mě se někomu dvořit. Někdo jako Sam, nebo Noelle. Se smyslem pro humor a veselou povahou. Netrvalo ani příslovečnou vteřinu, než jsem si uvědomil, že tohle nechci. Ne, že bych to všechno nemohl udělat, ale k čemu? Do Christiny jsem zamilovaný a kdybych na ni rezignoval a začal chodit třeba s Noelle, jen bych tím své kamarádce ublížil, protože bych k ní necítil to stejné a vztah bez lásky je podle mě jen mrhání časem a energií. Ne, takhle jednat bych nedokázal. Smutně jsem si povzdechl a odložil nedojezenou topinku. "Chjoo.." Brouknu si sám k sobě polohlasně, nicméně kurz byl jasně daný. Christina je pro mě jasná jednička a kdyby mě od ní odradil trojlístek geronťáků, jen bych jí dal za pravdu v tom smyslu, že jsem emocionálně nevyzrály a co k ní cítím je ryze sexuální, jak naznačovala včera. Teda, ne, že by to tak trochu nebyla pravda. Z úvah mě vytrhne až Kayla, má kapitánka a vůdkyně. Zazářím na ni úsměvem a spiklenecky mrknu. "Pokud by někdo udělal tobě něco podobného, klidně ti tu mrtvolu pomůžu vyrobit, Kapitánko." Odpovím a následně přitakám. "Však ona si najde nějaký způsob, jak se revanšovat za..tohle." Odvětím se skálopevným přesvědčením. Nebylo možné, aby tuhle záležitost Christina jen tak přešla. Nicméně, my jsme měli taky svoje problémy, proto jsem se upřímně na Kaylu zadíval. "Když už jsme u toho revanšování, kdy budeme mít trénink, máš už nějaký rozvrh? Tento rok mají ostatní koleje silné týmy, musíme tvrdě makat, jestli nechceme dostat od každého pořádný klepec." Je znát, že mám ohledně účinkování našeho famfrpalového týmu v tomhle roce starosti. Ne, že bych Kayle nevěřil, ale musí pracovat s tím co má a ruku na srdce, my ze Šprtospáru jsme nikdy nebyli zrovna úžasní sportovci. Ještě že máme jednoho z nejlepších střelců na škole. Mě. A to se teď bohapustě nechvástám. Je klika, že první zápas absolvuje Zmijozel a Nebelvír. Očekávám vyhrocený a napínavý duel, už jen vzhledem k dnešnímu výstupu. Musím si s sebou na zápas vzít notes a trochu oba týmy proscoutovat. Beccu jsem měl chuť ignorovat, protože jediná logická reakce na její slova by bylo něco jako "Sklapni Becs, nikdo není zvědavý na tvůj názor." Ale to by bylo hrubé. "Thomas měl fakt pravdu, ta holka patří do Zmijozelu, aby si tam u nich vyměňovala poklony s ostatníma hadama." Pomyslel jsem si, nicméně jsem se donutil k úsměvu, který jsem věnoval našemu maskovanému hadovi. "Teď mi jen tak lichotíš." Odvětil jsem, zatímco si Becca demonstrativně sedala co nejdál ode mne. Na můj vkus byla až okatě melodramatická, ale co, každý jsme nějaký a mě její přítomnost u snídaně tedy scházet nebude, když je na mě taková. Stejně už jsem skončil a jen jsem uždiboval a dopíjel čaj. |
doba vygenerování stránky: 0.95850992202759 sekund