Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:05Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
David Schaller - 13. srpna 2017 22:11
54c4d995efb242029f00530d5d4e17b9180000000651ce3a3857378.jpeg

2E->Společenská místnost Havraspáru->Sovinec->Pokoj->Někde u ošetřovně->Famfrpálové hřiště




Lin, Darri, Patrick G. A., Kayle, Becca, Maureen, spolužáci z nižších ročníků +ostatní
                                                                                                                          Pondělí 13.září

Konečně skončila Kratiknotova hodina. Jsem teda velice rád že se na mě nedostala řada. Nerad bych dopadl třeba jako Ryan. Navíc mám takový pocit, že vím, co se mi dneska zdálo,... No každopádně hodina už skončila a vzhledem k tomu že dneska jsem dost unavený a nemám náladu se moc vybavovat s ostatními. To je snad letos poprvé.

Míjím chechtající se spolužáky a místo toho mířím do společenské místnosti Havraspáru, abych si tam dal krátkou chrupku. Vycházím točitými schody do věže a přemýšílm, jakou asi dostanu hádanku. Dojdou k našim dveřím a zaklepu klepadlem. Ozve se hádanka a já po chvíli přemýšlení odpovídám. Má odpověď je správná a dveře se otevírají.
Na koleji je pozdvižení! Hlavně třeťáci a čtvrťáci se skvěle baví. "Co se tu sakra děje?"zeptám se. Jeden student ukáže na nástěnku. Zkráceně tam stálo: "Oznamuje se změna školního řádu! Ode dneška se může chodit do Prasinek i během dne a to od 16:00 do 21:00. Ale pouze se svolením rodičů nebo kolejního vedoucího."
Jakmile si to přečtu nevahám! Nechápu, proč jsem to neudělal hned na začátku školního roku, ale teď už je to jedno. Jdu do svého pokoje a beru si brk a pergamen. Začínám psát svým rodným jazykem:

„Hallo, Mama und Papa! Ich schreiben Sie Ihr erstes Jahr in Hogwarts Brief, keine Sorge, nicht, dass ich für Sie einige Bedenken habe. Aber ich habe eine Frage. Würden Sie so freundlich sein und dir meine Erlaubnis nach Hogsmeade zu gehen schicken? Es weil nun an sich ist während der Woche gehen kann! ich bin sicher, dass du mir die Erlaubnis, so verlasse ich mich auf dich (ich nicht immer gehen für Lupin). Viele Grüße David
Ps: Ich habe keine Probleme :-) "


Překlad do angličtiny, resp. češtiny



Dobře, dopis mám, pomyslím si, ale jak ho dostat k rodičům? Určitě nepoužiju školní svou jako minulý rok, beztak se ztratí, nebo se vrátí s odpovědí tak za půl roku. Tak bych si ji asi měl půjčit od nějakého studenta. Sakra všichni ji pravděpodobně taky poslali rodičům. Celkem dlouho nad tím uvažuju. Nakonec mě to napadne. Přece Darrimu a Lině stačí jenom jedna sova! Vzhledem k tomu že dohromady mají 2 sovy, tak mi určitě jednu půjčí, tak jako už to jednou udělali.

Vyjdu z Havraspárské věže a místo toho zamířím do věže Nebelvírské. Postupně zrychluji krok a na konci už skoro běžím, abych tu zateacenou svou už, už poslal. Když vybíhám poslední schod ke komnatám Nebelvíru, zaškobrtnu a vrazím přímo do Darriho stojícího vedle Lin. Jaká to ale náhoda!
"Viděli jste tu novou vyhlášku? Můžem chodit do Prasinek i přes týden! Jenom potřebuju napsat dopis rodičům. Půjčíte mi někdo sovu? Ty školní létají šnečí rychlostí." vyvalím na ně šíleně rychle. Darri mi na všechno kývne a řekne, že jdou právě do sovince odepsat svůj dopis. Taky? podivím se. Nakonec se zeptá, jestli mám ten dopis u sebe. "Jo mám!" zní moje odpověď. Tak se všichni vydáme do sovince.

Po cestě se nic neděje a v klidu vcházíme do sovince. Spatříme tam Eliota Gazdara. Právě tam píše taky nějaký dopis. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby taky psal dopis kde prosí o povolení do Prasinek.
Předpokládám, že můj dopis opět poletí s Chlupáčem - sova kulíšek nejmenší, Linin oblíbený miláček. Nakonec se dozvídám že tomu tak opravdu bude. Přivazuju mu dopis k noze. Lin ho pohladí, řekne mu něco pěkného a vypustí ho. Chvíli se za ním koukám. Pak svou svou vypustí i Darri a já najednou dostávám chuť se taky proletět. "Co si takhle zahrát famfrpál?" navrhnu. Všichni souhlasí a tak se vydáváme ke svým kolejím pro košťata.

Cesta se opět obejde bez nějakých důležitých věcí a přes hádanku se opět dostanu do havraspárské společenské místnosti. Všichni už se očividně vzpamatovali z té skvělé novinky. Jdu nahoru do pokoje a otvírám svůj obrovský kufr. Chvíli se v něm přehrabuju a nakonec vítězoslavně vytahuju koště. Jedná se o typ kometa dva šedesát. Není to sice taková třída jako Nymbus, ale mě naprosto vyhovuje. Když scházím dolů, dívám se jestli nezahlídnu nějakého páťáka, ale žádného nevidím. No nic no.
Vydávám se hradem až se mi nějak povede zatoulat se někam k oštřovnám, kde potkám PatrickaKayle a Beccu "Proboha kde jste se tak zřídili?" ptám se jich, poté co si všimnu Kaylininy pásky přes oko a Patricka se šrámem na tváři. Když se tázavě podívají na moje koště, řeknu jim: "Jdu si zahrát famfrpál s naši veleznámou islandskou dvojicí. Musím si někdy zatrénovat když už jste mi vyfoukli místo v týmu!" zasměju se. "S váma asi moc počítat nemůžu, co? A alespoň ty Becco? No, každopádně vám přeju ať se z toho brzo dostanete!" Pak se rozloučím a pokračuju v chůzi.

Dneska mám opravdu štěstí na náhodná setkání! pomyslím si, když potkám Maureen. "Čau, jdu si zahrát famfrpál! Nechceš se náhodou přidat?" Po její odpovědi si vzpomenu na hodinu létání. Však jistě.

Když spolu dojdem k famfrpálovému hřišti, nikdo jiný tam není.
 
Deirdre Airimoy - 13. srpna 2017 21:12
dd4714.jpg

Sovinec -> před Hradem -> Medový ráj -> Tři košťata


Caylus, Richard, Barča, Sin, Wolf, Nick, Helen

Pondělí 13. září



Nevím, jak dlouho jsem v Sovinci stála a koukala do blba. Probudilo mě až klovnutí do ruky.
"Fuj, zlý pták!" Zamračila jsem se na Viktora. Jestli převzal některé své manýry po Williamovi, tak potěš koště. Můj zamračený výraz ptáka nijak neoslovil a vesele mě ignoroval dál a čistil si zobák v peří. Bezva. Ani ten pták mě už nebere vážně... Ještě stále jsem cítila na jazyku pachuť z rozhovoru s Wolfem. Kdybych neměla tak špatnou náladu, nejspíš bych se do té jeho hry zapojila. Tak ať... Bohužel jsem neměla zlaté hodinky jako William, takže jsem na místo setkání přišla skoro pozdě. Proč jsem raději nezůstala s Princem, který už stál vedle hloučku mých spolužáků a Richarda? Dokonce i Bára přišla včas.
"Omlouvám se!" Stačila jsem ze sebe jen vyhrknout a s pohledem upřeným do země se kála. Věděla jsem, jak si Richard zakládá na tom, abychom chodili brzy. Už jsem skoro jako Nick! Kde vůbec je? Trochu jsem si oddechla, když dorazil až po mně.

Po cestě do Prasinek jsem šla po boku Cayluse. Viktora jsem raději vypustila už po příchodu před Hrad. Nechtěla jsem, aby se stal součástí naší hostiny. V nejhorším případě by mi ještě užíral jídlo!
Jsem zabraná do diskuze s Princem o jeho stále chybějící Máje, když mě z ní vytrhne Richardův hlas. "No... jistě. Pokud by vám to nevadilo, s Caylusem se od vás na chvíli odpojíme a připojíme se k vám později." Mile jsem se na Richarda usmála, popadla Prince za ruku a táhla ho přímo do Medového ráje, abychom se vzdálil co nejdál od našich spolužáků. Protože popravdě... sladkosti byli důležitější než nějaká zmijozelská večeře. Sliny se mi sbíhaly už od doby, kdy Ríša večeři poprvé navrhl.
Nehodlala jsem se vrátit hned. Na to ať Richard zapomene. Dovolil nám vstoupit na území, které patřilo jen mně a Cayovi. Je čas na žranici!
"Nech to na mně, dneska platím já! A vybírám já!" Musela jsem se mu nějak odvděčit. Ještě, že jsem nějaké ty galeony vyštrachala po kapsách a našla zásoby, které jsem dostala od prarodičů.
Samozřejmě, že se mi to snažil vymluvit, ale nenechala jsem ho. Donutila jsem ho, aby našel volný stůl a já mezitím objednala. Vrátila jsem se na své místo a sedla si proti němu. Nasadila jsem svůj podmanivý úsměv a zahleděla se mu přímo do očí. Jak jen mi tohle chybělo! Ať se jde nějaká Jordyn vycpat. Princ byl můj. Konec diskuze.

"A hele, už se to nese!" Skoro jsem zatleskala, když nám čísnice donesla dvojtou dávku jednorožčí čokolády, talíř s dýňovými paštičkami a několika dalšími sladkostmi. Nechtěla jsem to zbytečně přehánět, protože nás ještě čekala večeře. "No nejsem úžasná?" Potutelně jsem se na Cayluse usmála. "Vypadá to ale nádherně. Myslíš, že by nám to na přání udělali ve škole? Už aby mi otec odepsal. Nechci pořád spolíhat na "dobrodinní" Snapea." Oběma rukama jsem uchopila hrneček s čokoládou a trochu vyzkoušela. Pěna mi zůstala po celém obličeji i s tím modrým. Caylus by nebyl Caylusem, kdyby se mi ihned nevysmál. Naštěstí brzy vypadal úplně stejně, takže jsem mu to mohla oplatit. "Můj bože... tohle chci domů... každej večer..." Prakticky jsem zasténala blahem, když se mi cukr vplavoval do krve. Ta čokoláda byla absolutně boží. Zabrali jsme se do vtipkování a diskuze o hodině formulí.
"Ale já za to nemůžu! Už jsem ti to vysvětlovala!" Pokusila jsem se mu objasnit, jak se to se snem o čokoších mělo doopravdy. Čekala jsem, že mě začne obviňovat z toho, že se paktuju s čokošema. Nafoukla jsem navztekaně obě tváře, popadla jeden marshmallow z čokolády a po Princovi ho hodila. Na uniformě mu zůstal mastný flek. Vyplázla jsem na něj jazyk a pořádně se napila. Rukávy na košili jsem si ohrnula tak, aby měl Caylus dobrý výhled na mé zápěstí, kde se blýskal náramek od něj. Skvěle ladil s labutím řetízkem od otce, který jsem nikdy nesundávala.
"A náhodou ty nemáš co říkat... Spát s učitelkou? Vážně?" Protočila jsem panenky s lehkým podtónem žárlivosti v hlase.
"Přece bys nežárlila, princezno." Nijak jsem na něj nereagovala. Když jemu se zdá o tom, jak ohýbá slečnu Rose, proč by se mně nemohlo zdát o čokoších? Vždyť Reece hořel! Co víc by chtěl? Otec by byl na mě ještě hrdý. Kromě toho, že mi marshmallow spadl na košili a rozplácl se tam, se nic mimořádného nestalo a mi v klidu dopili čokoládu, dojedli paštičky a zvedli se.

"Ještě bych se potřebovala stavit v obchodě pro mazlíčky, bude to chvilka!"
Udělala jsem na Cayluse psí oči a prakticky ho odvlekla do obchodu. Nechala jsem ho, aby se kochal pavouky a sama jsem koupila krmení pro Viktora. Beztak ho William pravidelně nekrmil. Jakmile jsem byla hotová, spolu s Caylusem jsme konečně vyrazili ke Třem košťatům.
"Omlouváme se za zpoždění!" Prohlásila jsem, když jsme dorazili ke zmijozelskému stolu. Sedla jsem si vedle Nicka, který už seděl vedle Helen, a Cayluse jsem nechala, aby si sedl vedle mě.
"Tu novou jednorožčí čokoládu musíte všichni vyzkoušet, že, Caylusi?" Byla jsem ráda, že mastný flek od marshmallow nebyl tolik vidět. Naštěstí.
Po tomto krátkém proslovu jsem už zmlkla a poslouchala rozhovor, který právě probíhal. Když se později objevila číšnice, měla jsem z menu už vybráno. Nehodlala jsem se držet zpět jako někteří mí spolukolejníci.
"Mohla bych poprosit dýňový džus, hmm... medovinu.... jako předkrm bych si dala topinku s vejci!" Nemohla jsem se rozhodnout nad hlavním jídlem, a tak jsem zvolila to, co mi přišlo nejzajímavější. |"Ještě prosím tu začarovanou sekanou s kroketami a ohnivými papričkami... A pokud by to šlo, tak bych si po té sekané ještě dala něco sladkého... hmm... třeba ten jahodový dort? To bude všechno, moc vám děkuji!" Zářivě jsem se usmála. Caylus mi k tomu ještě přiobjednal Nápoj lásky, nad čímž jsem opět protočila oči a vysmála sem mu. Ale co, platí to přeci Wolfram...
Pokud se na mě někdo z mých spolužáků nevěřícně podíval, pouze jsem pokrčila rameny. "Však on to Nick nebo Cay dojí, pokud to náhodou nesním... To by se ale stát nemělo..." Rozverně jsem se zaculila. Hostina mohla začít!
Jakmile mi byly doneseny nápoje, okamžitě jsem čapla medovinu a napila se. Když už má být sranda, tak pořádná! Alkohol jsem nesnášela totiž moc dobře...
 
Maureen Rott - 13. srpna 2017 20:39
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Nádvoří -> Pozemky



Acai, Rory


13. září
Pondělí



Zaculím se na Acai, když se začne pobuřovat nad Rorym. Jestli se s ním bude chtít setkávat častěji, bude si na to muset zvyknout. Dá se to vyřešit s elegancí. Většinou jsem si s ním nakonec dávala srazy v knihovně, protože jsem si mohla během čekání dělat úkoly, nebo si třeba i něco přečíst. Je to opravdu praktická věc, pokud se jedná o našeho školního fotografa.
“Nedělá to schválně, řekla bych. On se jenom hrozně zapomíná.“ Sama nechápu, jak může neustále nacházet tolik zajímavých podnětů, ale tím už byl prostě proslavený.
“Máš pravdu.“ Přitakám na její odmítavou poznámku ohledně náhradního plánu a vytáhnu se na zídku vedle ní. Patami rytmicky narážím do cihel a chvíli se jenom tak rozhlížím po nádvoří, které vypadá jako mraveniště. Studenti v malých i větších skupinkách, zrovna jako pár jednotlivců cupitají sem a tam, každý směřující ke svému cíl. Dneska asi bude poprask v sovinci, kvůli tomu potvrzení. Pomyslím si, ale osobně mě nechává chladnou i fakt, že pravděpodobně školní sovy budou nedostatkovým zbožím. Tátovi se snažím psát co nejméně, protože se ptáků bojí a neumí s nimi zacházet, navíc je to pro mě absolutně zbytečné, když tam nemám co utrácet.
Otočím se na Acai, když zapřede rozhovor opět o Rorym a na chvíli se zamyslím. Ten kluk se poslední dobou v našich rozhovorech objevuje nějak často. “To rozhodně. Ale občas těch detailů vidí až moc. A taky je kvůli tomu k svojí práci hodně kritický.“ Ale co bychom od něj taky mohli chtít. Je to umělec. Což byla škoda, protože já bych dokázala upřímně říct o každé jeho fotce, že je to nádherné dílo.
Usměji se a po očku si Acai prohlédnu. Moc často se nestávalo, že by jenom tak oceňovala kvality ostatních, ještě k tomu nahlas. Většinou byla ten člověk, co to uznával spíš mlčky.
V další chvíli se ale zakuckám a musím se své kamarádky chytit za rameno, abych neslítla ze zídky. Jakmile získám ztracenou stabilitu, ještě chvíli zápasím s kašlem, než jsem schopná slov. S uslzenýma očima a nevěřícným výrazem se na ni podívám. “To nemůžeš myslet vážně!“ V panice zakroutím hlavou, abych tak dodala váhu svým slovům. Vlastně mlátím hlavou ze strany na stranu, jako kdyby mi měla každou chvíli odlítnout. Rory je jenom kamarád, jasný? Trávíme spolu čas rádi, ale jsem si víc než jistá, že v tom není ani kousek romantického citu. Beztak by nám to nefungovalo. Ještě bych mu se svou nešikovností rozbila foťák a proklínal by mě ještě v dalším životě.“ Musím se nad tím nakonec jenom pobaveně zasmát a mávnout nad tím rukou. Ta holka musela mít nějaký zatmění smyslů nebo něco takovýho, když jí tohle napadlo. I tak jsem se ji snažila přesvědčit opravdu důkldně už jenom proto, že jsem pořád nevěděla, proč spolu najednou tráví takového času.
“Když už bych si vedle něho měla někoho představit – a že on je kluk s romantickým cítěním na bodě mrazu, tak seš to ty. Ten kluk prostě potřebuje pevnou ruku. A čip, kdyby se náhodou ztratil.“ Pobaveně se na ni zakřením a podívám se jí zpříma do očí, abych měla její reakci z první ruky. Můžeš se tvářit jak chceš, ale oči vždycky řeknou pravdu. Snažím se zjistit, jestli se nad tou možností třeba jenom nepozastavila. Neočekávám, že by po jednom stráveném dni najednou pro něj měla mít plné srdce citu, ale spíš jestli by nad něčím takovým byla vůbec schopná uvažovat.
“Vlastně ses od něj dneska ani nehnula… jenom abys věděla.“ Samolibě se na ni zazubím, ale to už vidím v dálce Roryho a nenechám ji na to ani nic říct, protože začnu mávat na svého přicházejícího spolužáka. “Ahoj Rory.“ Zavolám na něj klidně. Jsem na pozdní příchody zvyklá, proto mě to rozhodně nevyvádí z míry, na rozdíl od Acai.
Třeba jí tím nasadím brouka do hlavy. Pomyslím si, ale zatím držím svoje nadšení na uzdě. Uvidíme, co se z toho vyvrbí. Rory byl v tomhle… poněkud pomalejší a rozhodně to nebude lusknutím prstů.
“Hmmm, patnáct minut. Musím říct, že se lepšíš! Byly časy, kdys mě nechal čekat i hodinu.“ Přivítám jej místo odpovědi na jeho otázku, ale zazubím se na něj, aby věděl, že to myslím jako srandu. “Vlastně ani ne, ale znám tebe.“ Zasměju se a seskočím ze zídky, postavím se vedle něj a pohlédnu na Acai významně. Ve tváři mám jasně napsáno „já ti to říkala!“, i když je pravda, že jsem nepočítala zrovna se snem. Ten Rory začíná vymýšlet čím dál zajímavější techniky.
Nechám Núbijskou princeznu, aby se s opozdilcem vyrovnala po svém, a celou dobu se jenom smířlivě usmívám. Snad mu za to nenafackuje. Pomyslím si s malými obavami, ale pevně věřím, že to by neudělala.
I tak mě ale dožene černé svědomí. Acai mě sem pravděpodobně dotáhla jenom proto, že jsem se podle ní chovala divně. Ale domluvení byli jenom ve dvou a já jim tu chvíli přeci jenom kazit nechci. Navíc nevím, co by na to řekl on. A když už jsme u toho, oba jsou moc hodní na to, aby mi řekli, že jim to vadí. Proto se raději rozhodnu sama.
“Vlastně teď jsem si tak vzpomněla, že mám ještě něco na práci. Zatím ahoj!“ Dřív, než se někdo z nich zmůže na slovo, vyrazím pryč od nich. Do společenky se mi nechce, Alex s Benjim tam v chlapeckém pokoji dělají bůhvíco a já nechci být nechtěným svědkem nepatřičných zvuků. Po škole se potulovat taky nechci, ještě bych narazila na ty dva, kterým jsem právě oznámila, jak důležité poslání mě čeká. O Naiře vůbec nevím, kde by se v tuhle chvíli mohla nacházet. A proto se vydám směrem ven.
Malá procházka mi určitě neublíží a aspoň mi před večeří vyhládne. Pomyslím si s lehkým úsměvem a plna odhodlání se vydám na pozemky.
 
Lin Ylfa Reysdóttir - 13. srpna 2017 20:10
img_20170812_0836475260.jpg
2E > Černé jezero > Nebelvírská společenská místnost > Sovinec > Koleje > Famfrpálové hřiště

Darri, David Schaller, Christian, Marie, Angela, Rian a Daniel

Pondělí 13. Září


Poté, co nás profesor Kratiknot se zhrozeným výrazem na tváři propustil, jsem zamířila rovnou k Černému jezeru. Sedla jsem si do stínu keřů a vytáhla jsem z kabely své „Zajímavosti o blátoplazích od A do Z". Zabrala jsem se do 14 kapitoly tak moc, že jsem si málem nevšimla Darriho, který se za mnou řítil cestičkou od hradu. No samozřejmě, to je mu podobné, zašklebím se. Dokud tady bratr je, nemůžu počítat s žádnou klidnou chvílí.
Četla jsi tu novou vyhlášku ohledně Prasinek ?
Strnu. Už je to tady ?! Zakázali nám chodit do Prasinek ? Je to první, co mě napadne. Nějak mi to však nesedí s bratrovým výrazem. Cože ? Proč by to dělali ? Ne, právě naopak ! Dovolili nám chodit do Prasinek i přes týden, ale jen se souhlasem rodičů ! Bratr říká ještě něco, už ho však neslyším, jak můj na můj mozek dolehne to úžasné sdělení. Přes týden ?! Myslíš to vážně, brácho ? Nečekám na odpověď a vyrazím k hradu.
Jestli nějaké místo opravdu miluji, kromě Černého jezera a jakéhosi kouzelného místečka na Islandu, jsou to právě Prasinky.

Zamířím rovnou k naší koleji, znám bráchu až příliš dobře, než abych se ho musela ptát, co chce. Na pokoji vyhrabu samoopravovací brk a pergamen a v rychlosti napíšu dopis pro rodiče. Pak mi sklouzne zrak na prázdnou krabičku na parapetu a spolu s dopisem ji vecpu do kabelky.
Prolezu portrétem, kde už na mě netrpělivě čeká bratr a prudce vyrazíme k sovinci. Urazíme sotva pět kroků, a do bráchy vrazí David, náš kamarád z Havraspáru. Samozřejmě chce půjčit sovu, protože ty školní jsou příliš nespolehlivé a do sovince pokračujeme ve třech.
Sotva překročíme práh, před očima se mi mihne stín a už mám svého kulíška ve vlasech. Něžně ho pohladím, jen malíčkem, abych mu náhodou nezarazila hlavu mezi ramena. Promiň, Clupáči, ale dnes musíš letět k Davidovým rodičům, taky potřebuje poslat dopis. Cestu znáš, vždyť užs tam byl. Chlupáč mě jemně klovne do prstu, což je asi taková bolest, jako by vás kousla žížala. Když vypouštím kulíška z okna, koutkem oka zahlédnu Eliota Gazdara, jak v tutéž chvíli také vypouští sovu. Jistě si také píše rodičům o povolení. Pak vylovím z kabelky dopis i prázdnou krabičku od cukroví, kterou posíláme domů v naději, že nám bude vrácena naplněná. Darri všechno uváže ke svému výrečkovi.
Co takhle zahrát si famfrpál ? Navrhne David. Skousnu si ret, ale nic nenamítám, stejně by mě neposlouchali. A tak se vydáváme k naším kolejím, abychom si cestu na famfrpálové hřiště vyzvedli košťata.Před naší kolejí se rozdělíme. Po chvíli přesvědčování Buclaté dámy, která je očividně opilá, se s bratrem dostáváme do Nebelvírské společenské místnosti. Je překvapivě prázdná, sedí tu jen Cristian. Nervózně se na něj usměju. Zrovna se s bráchou a Danielem z Havraspáru chystáme zalétat si na košťatech, chceš jít s námi ? Já pak zamířím do dívčího pokoje, abych stejný dotaz vznesla ještě jednou a vyzvedla si koště. Darri jde se stejným záměrem do chlapecké ložnic.
 
Rory Callaghan - 13. srpna 2017 17:50
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Havraspárská společenská místnost -> Ložnice -> Nádvoří


Pondělí 13. září
Acai, Maureen + případní nádvořani

Focení vlastního snu mě zabaví jak malého kluka.
Teda. Ono mě vlastně jakékoli focení zabaví jak malého kluka. Ale tohle je výjimečná příležitost, kterou nehodlám opakovat... eh, častěji než do týdne určitě ne. Jsem rád, že mě to neruší nikdo, s kým bych mohl tenhle zážitek sdílet, protože moje schopnost vytěsnit absolutně cokoli ze svého vnímání tomu focení dodávají nádech soukromého sezení. A kdo mi sedí modelem? Nikdo jiný než já sám. Akorát že s křídly, jak letím nad disneylandskou verzí Paříže. Nevadí, že kromě mě ve společenské místnosti sedí dva tucty dalších spolužáků. Jestli se mnou někdo sleduje můj sen, má dost slušnosti na to, aby mě nechal být.
Spoušť mačkám jak divý a kdyby v té chvíli na dveře zaútočilo beranidlo, asi bych si toho ani nevšiml.

Zhruba okolo 17:05 mi konečně dojde, že jsem měl už touhle dobou někde být – Acai říkala v pět! – a to jen proto, že se mi úplnou náhodou podaří podívat na hodinky. Leknutím málem sletím z křesla, a jak se snažím zachránit foťák, sletím z něho doopravdy a namlátím si levé rameno. Pád mi naštěstí relativně zachrání huňatý koberec přímo pode mnou, ale i tak to bolí jak drak – ale hlavní je, že se nic nestalo foťáku. S grácií žirafy probouzející se z celkové anestezie se posbírám z podlahy, prsty si prohrábnu rozcuchané vlasy, a zatímco si jednou rukou cpu foťák do tašky a druhou si mnu bolavé rameno, zamířím do chlapecké ložnice.

Zpod postele vylovím první album, které se mi podaří nahmatat, a aniž bych se příliš zajímal o to, které to vůbec je, vyrazím na nádvoří, kde už na mě Acai určitě čeká. Totiž, ne že bych tam běžel nebo tak něco. Loudám se úplně stejně, jako vždycky, a u toho celou dobu koukám. Ale v mém podání vlastně spěchám – za celou dobu se ani jednou nezastavím, abych něco vyfotil, nebo abych pozdravil jediného ducha nebo obraz. Teda. Jasně, že je pozdravím. Ale na kus řeči se nezdržím. Trvá mi to celé jen asi deset minut.

Na místě jen chvíli bloumám pohledem po okolí, než Acai objevím. Samozřejmě už na mě čeká – sedí na zídce a o čemsi se zapáleně baví s Mau. Nedá mi to. Vytáhnu foťák z tašky, kleknu si na jedno koleno a vyfotím je při konverzaci. Neslyším, co probírají, protože jsem na to příliš daleko a vlastně mi do toho ani nic není a jsem dost slušně vychovaný na to, abych si to uvědomoval – ale moment, který se mi podařilo zachytit, má tak dobrou kompozici, že ani nechce pořizovat další snímek. Acai se klasicky zubí na celé kolo, Mau má hlavu lehce nakloněnou mým směrem, takže je jí vidět do tváře. Protáhlé stíny z paprsků odpoledního slunce, kterým se podařilo prodrat přes mraky, jim vykreslují lícní kosti a prozařují prameny vlasů.

S úsměvem se zvednu zpátky na nohy a konečně se k mrzimorkám vydám pomalým krokem.
„Neruším?“ zeptám se už zdálky, abych jim dal dost času převést diskuzi jiným směrem, kdybych vážně rušil. „Omlouvám se za to zdržení, chtěl jsem si ještě sám vyzkoušet Somnium Pictura a, no, nějak jsem se nechal unést. Znáte to.“ S mírným pokrčením ramen poklepu prstem na foťák, který pořád držím v ruce. „Vyfotit si vlastní sen, koho by to napadlo…“ dodám spíš sám pro sebe než pro některou z dívek.
Toho, že mám ze svého pádu úplně zmuchlanou košili a kravatu nakřivo, jsem si ještě pořád nevšiml.
 
Darri Björn Reysson - 13. srpna 2017 16:58
novacek588730801800.jpg

2E > Velká síň > Černé jezero > Společenská místnost > Sovinec > Nebelvírské pokoje 


Lin, David Schaller, Případně ti, které potkám po cestě.

Pondělí, 13. září


Po velmi zajímavé hodině magických formulí s Kratiknotem jsem zaslechl pár studentů hovořit o nové úpravě školního řádu, která se týkala Prasinek. Prasinky? Že by nám už konečně dovolili chodit do Prasinek kdy chceme? Pomyslel jsem si a vyrazil jsem směrem k hlavní síňi, abych si vyhlášku přečetl.
Změna školního řádu

Se souhlasem rodičů, jak jinak... Zakoulel jsem očima, ale přesto jsem si řekl, že rodičům sovu pošlu, za to povolení do Prasinek to stojí.. Nejdřív ale potřebuju najít sestřičku, aby napsala dopis, přece jen, ona byla v přesvědčování rodičů a v psaní dopisů lepší. Naposledy jsem ji viděl odejít směrem ven z hradu a pravděpodobně šla k Černému jezeru, bylo to její oblíbené místo na trávení volného času či učení se.

Už z dálky jsem viděl zrzavé vlasy mé sestry které se leskly na slunci. Všimla si mě teprv, když jsem přišel až k ní, jelikož byla naprosto zabraná do své knihy o Blátoplazích. "Četla jsi tu novou vyhlášku ohledně Prasinek?" Zeptal jsem se jí. "Už je to tady? Zakázali nám chodit do Parasinek?" "Cože? Ne, proč by to dělali? Právě naopak! Povolili nám chodit do Prasinek i přes týden, ale jen se souhlasem rodičů! Právě jsem se..." "Přes týden?! Myslíš to vážně, brácho?" Skočila mi do řeči. Lin hodila své Blátoplazy do brašny a vydala se směrem k hradu. Já ji následoval. Když jsme vešli do hradu, zamířili jsme rovnou do nebelvírské společenské místnosti, abychom mohli sepsat dopis. Potom jsme se vydali směrem k Sovinci.
Sotva jsem vyšel z naší koleje, vrazil do mě náš havraspárský kamarád David Schaller. "Viděli jste tu novou vyhlášku?
Můžem chodit do Prasinek i přes týden! Jenom potřebuju napsat dopis rodičům. Půjčíte mi někdo sovu? Ty školní létají šneci rychlostí."
Vychrlil na nás, aniž bychom mu stihli odpovědět na jednotlivé otázky. "Anoanoano, zpomal...Zrovna jsme na cestě do Sovince, abychom sovu poslali našim rodičům. Máš ten dopis u sebe?""Jo, mám,"odpověděl David. "Skvěle, tak tedy jdeme."
V Sovinci jsme potkali Eliota Gazdára, kývl jsem mu na pozdrav a vydal jsem se směrem k mému Výrovi. Strčil jsem mu do zobáku dopis, pohladil po srsti a řekl mu, kam má letět. Výr zatřepotal křídly, vznesl se a brzy zmizel z dohledu... David navrhne, že bychom si mohli jít zahrát famfrpál a každý se vydáme směrem k našim pokojům pro košťata.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88701486587524 sekund

na začátek stránky