Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Christian Dragon - 17. června 2017 21:05
hpkopie2096.jpg

Učebna G82 -> Chodba
Erika a ostatní

13. září


A pak přijde zase řada na mě.
"Musím to zkusit znovu? To vážně, posledně to byl propadách ach..."
S trošku rezignovaným povzdechem vezmu tabulku s obrázkem.
"No tak do toho."
Zamumlám, nejsem z toho nadšený. Mám docela obavy v co by se to zase mohlo zvrtnout. Nervózně polknu a podívám se na obrázek, který mám nyní.
"Bezva zase něco s křídly....hmmm testrál....fajn pro většinu neviditelný...."
Už si ho chci začít představovat, když nám dá profesorka pokyn, abychom to spojili se svým prvním obrázkem. Překvapeně zamrkám a spolknu poznámku, která se mi dere na jazyk.
"Jak to máme zvládnout, když nám dělal jeden obrázek problémy."
Nic naplat stejěn se do toho musí.
"Tak jo zkusíme to."
Oznámím Erice, aby věděla, že se začínám soustředit a pokusím se vyčistit svou mysl a představovat si terstrála, jak si tam klidně stojí jen jeho...snažím se zavrhnout tu myšlenky, že je tahle bytůstka spojena s úmrtími a představuji si pouze vzhled onoho zvířátka v naději, že se mi zadaří. Pak se tam pokusím přimíchat svištící zlatonku, která jej míjí a už už si myslím, že začínám chytat správný obrázek, když se ozve ono zlověstné zadutí na roh, kterým je jedenn zelený zadek. Jsme hned v prvních liniích palby v zadních lavicích. Smrad, který se line kolem mě donutí rozkašlat se a začnou mi slzet oči.
"U Merlinových vousů v něm snad něco chcíplo!"
Vyjeknu a zacpnu si marně nos. Alespoň že Hermiona je duchaplná a otevře dveře. A profesorka natolik zodpovědná, že nás tam nenechá chcípnout smrady. Jakmile máme povoleno neváhám, popadnu své věci a mažu na chodbu na čerstvý vzduch.
"Že já toho pitomce zachraňoval."
Začínám skoro litovat, že jsem ho nenechal utonout v Černém jezeře.
 
Saga Lindqvist-Weaver - 17. června 2017 17:24
saga2670.jpg

Učebna G82 - Konec hodiny

13. září

všichni v učebně

Ryanovo zděšení zažene Sušenku zpátky pod mojí katedru. Nevadí mi to, hlavně že ho ta kočka nepokousala. Dál proto chodím mezi lavicemi a kontroluji, jestli se všichni chovají tak, jak by měli. Pokud někdo mluví příliš nahlas, utiším ho a pak rozdám další práci, aby se studenti nenudili. Někteří úkoly plní rychle, ale některým to bohužel chvíli trvá. Nikdo ale ruku nezvedne, tak je nechám, aby se s tím poprali.

Nakonec se i já vrátím ke své katedře, kde se schovává kočka. Většina studentů vypadá, že jsou se svými úkoly hotovi, tak zauvažuji, že hodinu ukončím o pár minut dřív. Lepší, než abychom tady na sebe koukali jak vyorané myši.

Můj úmysl je ale přerušen známým zvukem. Rychle si dám ruku před pusu, aby studenti neviděli, že jen těžko zadržuju smích. Naštěstí se na mě moc z nich nedívá, protože sledují Crabba. Někteří studentíci se začnou ovívat destičkami a házet na mě prosebné pohledy. Chci je skoro okřiknout, aby to nepřeháněli, ale smrad v tu chvíli dorazí i ke mně.

Jen silou vůle se nerozkašlu, ale to už se kolem mě prořítí Hermiona, aby otevřela dveře. "Slečno Grangerová," řeknu káravě, ale body jí za tenhle hrdinský čin nestrhnu. Místo toho se znovu rozhlédnu po třídě. Po tomhle po nich přeci nemůžu chtít, aby se soustředili. Jde na studentech vidět, že jediné, po čem v tuhle chvíli touží, je čerstvý vzduch.

"Pro dnešek hodina končí. Pro příště si trénujte vyčištění mysli," řeknu a ještě než stačím doříct poslední větu, někteří už jsou venku ze dveří. Nic jim nevyčítám a jen ustoupím z cesty. Sušenka následuje jejich příkladu a vyletí ze dveří, jako kdyby měla u zadku vrtuli.

Počkám, dokud ze třídy neodejde poslední žák, než si konečně dovolím si krátce zasmát. Vytáhnu hůlku a vyženu smrad před učebnu, kde se rozplyne. Pak znovu mávnu hůlkou a z dřevěnných destiček zmizí obrázky, než se mi vyskládají na katedru.
 
Diana Gabriela Black - 17. června 2017 16:05
217783139.jpg

Učebna G82

Deirdre

Pondělí 13. září


Všimnu si jaký pohled si Deirdre vymění s Thomasem. Ohlédnu se na bratra přes rameno a hned poznám na co myslí. „Ale jdi bráško. Který blázen by dával jed do něčeho takového jako je karamelka. Navíc Deirdre si sama taky jednu dala, takže všechno v pohodě,“ mrknu na něj a snažím se mu dát najevo, že se nemusí bát. Však k sobě máme blízko a často poznáme na co ten druhý myslí, takže by měl pochopit.

Dočasná parťačka vůbec není špatnou společnicí, kdo by kdy čekal, že si takhle příjemně poklábosíme. „Něco se ke mně doneslo,“ přitakám na její otázku ohledně drbů, „takové věci se tady šíří jako mor.“ Však to s bráchou známe velice dobře. Dost by mě zajímalo, kdo a jak přichází na takový nesmysly. „To všechno je možný,“ souhlasím s jejím náhledem na záměnu Marie za Runu. „Z nudy jsou někteří schopní vymyslet všemožný kraviny. A třeba se někomu představa tebe a Marie nezdála dostat rajcovní, a tak jí tou záměnou okořenit.“ Pousměju se nad její poznámkou ohledně drbu o transgenderní sestře. „To víš incestní postelové hrátky si nechali pro jiné sourozence,“ pronesu pobaveně. Co jiného s tím také dělat, že? Nejde nic jiného než se takovým hloupostem smát a dělat si z nich srandu.
„Věřila,“ řeknu bez váhání, „většinou ti, u kterých bys to nečekala se ukážou jako ti největší zmetci.“

Oplatím Deirdre široký úsměv a bez váhám si s ní dám oslavného placáka na náš úspěch. Moc hezky to pleskne a trochu mě zabrní dlaň. Přesně takhle vypadá správné plácnutí. Neudržím se, abych se nepousmála, když Deirdre nabízí Alastorovi zastřihnutí konečků.
Z jejich rozhovoru mě vytrhne jakýsi zvláštní pocit, který mě vede bratrovi. Podívám se na něj a pohodím hlavou, což je náš nonverbální signál k otázce: Co máš na srdci? Proč se na něj nezkusit napojit. Zavřu oči a natáhnu se k bratrově mysli (9). Však máme trénovat, ne? Tak proč to nezkusit i v takovémto případě? Asi ta naše propojenost pomáhá, protože stačí jen chvilička, abych se na něj napojila. Překvapením sebou mírně trhnu, když v jeho mysli uvidím Acai a Cass. „No, teda brácho! Takovéhle myšlenky! To budeme muset probrat. Jak si na tuhle představu vůbec přišel?“ Neubráním se musím se nad tím prostě pousmát.

Zpět mě přivede další zadání úkolu od profesorky. Je to docela sranda,
takže proč ne. „Chceš hádat nebo... To je teda síla,“ zamávám si rukou před nosem, když k naši lavici dorazí odporný puch. Zvuk tomu předcházejí byl docela hlasitý, ale nemám důvod se ohlížet za jeho zdrojem. Už jen ta hlasitost musí být pro chudáka dotyčného dost nepříjemné, tak proč mu ještě přitěžovat tím, že se na něj všichni otočí. Smrad je opravdu příšerný a musím si zacpat nos, protože to jinak nejde. Hermiona se naštěstí pohotově vydala otevřít dveře. Asi to moc nepomůže, ale kapička čerstvého vzduchu pomůže, i když v zájmu všech by bylo lepší kdybychom tuto dočasnou plynovou komoru opustili.

 
Cassandra Warren-Wentworth - 17. června 2017 15:37
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

G28

Pondělí, 13. září

Wolf



Ta spontánní radost z úspěchu byla tak příjemná! Opravdu jsem věřila, že jsem tam, nicméně Wolfova poznámka byla jako ledová sprcha. Takže se to nepovedlo? Jakto?! Proč bych myslela na zlatonku? Já spíš na potlouk, to bych ještě chápala, ale… nedělá si legraci? Nebo jsem opravdu u někoho jiného?
Zmateně se rozhlédnu po spolužácích. Ale všichni se tváří docela normálně. V rámci možností. Tak co to je?
“Sovu?“ znejistím. “Tak… aspoň to má křídla, ne?“ pokusím se zažertovat a znovu se pekelně soustředím. Zlatonka dostává čím dál jasnější obrys. Zvláštní. Hledám v ní tu sovu, ale marně! Tady něco nehraje…!

Když nakonec přizná zlatonku, velmi se mi uleví. Spolu s tím se dostaví touha přetáhnout ho učebnicí po hlavě! Takhle mě vodit za nos! Zašklebím se. “Aspoň že se bavíš,“ dloubnu do něj lehce loktem. To mi musí stačit. Takhle s odstupem přiznávám, že to asi byla sranda, ale jeho slovo bylo v tu chvíli to jediné, co mi mohlo potvrdit nebo vyvrátit můj úspěch. A nahlodal moji radost. Že se nestydí!

“Uh? Ne, vůbec ne. Ale asi mám dost čistou hlavu po dnešku, voda ji vymyla, výbuchem ohluchla. Tak se asi pak soustředí líp,“ nadhodím a vezmu si od něj destičku.
“Neboj, proč bych to dělala? Já nejsem zákeřná,“ rýpnu si se špetkou pobavení v hlase. Na krakena… proč bych myslela na krakena? I když… tohle vypadá jako to jeho chapadlo! Se zaujetím si prohlížím obrázek a skutečně mám v hlavě obří chobotnici. Kdyby na to Wolf nenarazil, nejspíš by mě ta podobnost nenapadla, ale takhle? Takhle mám zpočátku před sebou to obří chapadlo! Jak vytahuje spolužáky z vody…
Oklepu se. “Ehm… pardon, za to si můžeš sám,“ brouknu a obrázek se trochu změní. Z chapadla na to… hadovité zvíře podobné chapadlu!

Ať už Wolfova cesta do mé mysli dopadne jakkoli, za nos ho nevodím. Byla by to jen dětinská pomsta! A pokud byl úspěšný, mohl si ji užít skrze tu chobotnici.
Nicméně pak přijde na řadu další kolo. Máme propojit obrázky… propojit… to jsem zvědavá, co vymyslí. Já se ale pěkně uklidním a pustím se do dalšího pokusu! (9) Jen teď už se nenechám obalamutit a zviklat.

Ten známý zvuk sice trochu upoutal moji pozornost, ale… no, někdy se to prostě stane, no. A jsme až v první lavici, proto to k nám přišlo o něco později. Spíš jsem těch pár vteřin ohlížela po ostatních, abych zjistila, co se děje. Ale pak? Pomoc! Hned sáhnu po cípu hábitu a strčím si ho před nos. Jako by to mělo pomoct. Tohle je… hrůza!
S prosbou v očích vzhlédnu k profesorce. Že můžeme utéct pryč?
 
Naira Sinclair - 17. června 2017 11:12
nairah1787.jpg

Učebna G82

13. září


Ryan + ostatní ve třídě

Po hysterickém výlevu Ryana ohledně Sušenky jsme se konečně mohli dát do práce. Ryan schoval dopis a vzal do rukou další destičku. Teď jsem byla na řadě já. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli se chci Ryanovi hrabat v hlavě, ale sama jsem věděla, že v nitrozpytu jsem všechno jen je dobrá, takže tu byla doopravdy malá šance, že něco uvidím. I tak jsem se pokusila vyprázdnit mysl, jak jen jsem dokázala, a zaměřila se na jeho za mými zády.

Chvíli se nic nedělo (přesně jak jsem čekala), ale najednou jsem ve své hlavě uviděla rozmazaný obraz líbajícího se páru (8). Nedařilo se mi to moc zaostřit, ale viděla jsem, že se scéna odehrává mezi skleníky. Zatáhl Ryan dneska někoho mezi skleníky? Snažila jsem se rozvzpomenout, ale po hodině jsem se příliš zajímala o Helen, než abych Ryanovi věnovala příliš pozornosti.

"Nic nevidím," zalžu nakonec. Nemusí chudák vědět, že jsem viděla jeho milostné dostaveníčko. Ale i tak mě zajímalo, kdo to byl. Snad Sinestra? Nikdo jiný mě nenapadal, Ryan ji nějakou chvíli pronásledoval jako uhranuté štěně. "Promiň," řeknu. "Nitrozpyt mi moc nejde. Moc soustředění," přiznám se. Nakonec jsem tak moc nelhala.

Profesorka nás napomene, tak se s Ryanem znovu dáme do práce, ale to nemá dlouhého trvání, protože se ozve zvuk Crabbových podrážděných střev. Nejdřív jsem to chtěla ignorovat, aby se necítil trapněji než je nutné, ale i ke mně se pomalu dostane zápach.

Zalapám po dechu, jako kdybych se dusila, ale moc to nepomůže, naopak. "Ježiši," zaúpím a následuji Acaina příkladu, kdy si dolní polovinu obličeje schovám do košile. Moc to ale nepomáhá. Zoufale sleduju Hermionu, která se rozeběhla ke dveřím, aby do třídy dostala alespoň trochu čerstvého vzduchu. I já upřu na profesorku zoufalý pohled, který přímo žebrá o to, aby ukončila hodinu.
 
Sinestra Ewing - 17. června 2017 00:36
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Učebna G82

Hlavně Alastor

13. září, pondělí




Zvědavě pozvednu obočí, když zmíní, že zanedbával své kamarády a chce to napravit. V hlavně mi utkví jediná myšlenka, která mě na chvíli donutí se zapřemýšlet - on má nějaké přátele? Mám takový dojem, že to byl vždycky ten knihomol, zalezlý mezi regály se zabořeným nosem do učebnic, než aby trávil čas se svými spolukolejníky. Ale koneckonců jde asi jen o úhel pohledu, kdy my nazýváme přáteli ty, kteří se sami za ně nepovažují jen proto, abychom neměli pocit, že jsme sami. A nebo jsem jen málo všímavá.
Nic jsem mu na to neodpověděla, jen se pobaveně zašklebila při jeho poznámce o Caylusovi. Fajn kluk..
,,Jo, to jde vidět, že jsi se s ním bavil trochu." Zazubím se a položím destičku zpátky na stůl. Netvrdím, že je Caylus nějak špatný, dalo se s ním občas normálně mluvit bez toho, aby měl nějaké přihlouplé narážky, ale většinu času to byl prostě buran. Nikdy jsem nechápala, co na něm Dee vidí, ale proti gustu žádný dišputát. O co je Alastor vlastně horší? Jistě, ty příšerně dlouhé vlasy a naprosto otřesný styl oblékání. Pravděpodobně nudná a upjatá povaha, ale jinak to je pořád lepší případ než Polák.

Jen co se vyjádří ohledně obrazů, které viděl v mé mysli, napůl zklamaně si odfrknu. Takovou práci jsem si s tím dala a tohle je vše? Ale přece mu úsměv oplatím. ,,Vypadal bys ale mnohem lépe, kdybys ty pačesy shodil." Ženy mají rády muže, ne máničky.. ,,Podívej se na Cayla. Netvrdím, že je to zrovna můj typ, ale Dee se očividně líbí." Provokativně se uculím a sleduji, jestli se v jeho očích odrazí alespoň náznak žárlivosti.
To už se ale znovu ozývá profesorka s káráním a dalším úkolem. Neochotně se znovu otočím zády a předám destičku zpátky Alastorovi. Už se mi v tom nechtělo pokračovat, nebavilo mě to a já myslela jen na to, až se zase líně natáhnu buď na postel nebo gauč.
,,Tak jo, můžeš." zamručím tiše, rozhodnutá se tentokrát opravdu soustředit. (7) Je to Alastor. Upjatý Havraspár, ten by v životě neodloudil myšlenky jinam, než k právě probírané látce. Pokud se soustředí na obrázek, popíšu mu ho. Ne úplně do detailů, na to je to pořád moc mlhavé, ale to nejdůležitější mu z té hlavy nějak vyškrábu.

Zrovna jsem se na něj chystala otočit a zeptat se, jak jsem si vedla, když se ozve zvuk, který bych očekávala spíš v mateřské škole. Po tváři se mi rozleze znechucený škleb, který je stupňován následným smradem a fialovým oblakem. Přiložím si dlaň k nosu a odvrátím hlavu do uličky, jakoby mne to snad mělo od toho puchu zachránit. Vůbec se mi nechtělo dýchat, skoro jsem střídavě zadržovala dech, abych ten jedovatý výpar nedostala do těla. Ještě mi z toho selžou všechny orgány. Kdybych byla skutečně těhotná, tohle by to dítě zaručeně nepřežilo.
Neuvěřitelné, jaká hovada se dostala se mnou do pátého ročníku.. Styděla jsem se za to, že jsou z jedné a té samé koleje. Těm dvěma musel zakrnět mozek už v prenatálním věku.
 
lady Christina De Spontin - 16. června 2017 21:27
234723.jpg

Nitrozpyt a Nitrobrana – G82

13. září, Pondělí


Patrick



Natočím se zády k Patrickovi a už potřetí za tuto hodinu se snažím vyklidit si mysl. Už to nejde tak dobře jako před tím. Hodina se pomalu blíží ke konci a já začínám být neklidná. Už jenom pár minut, než otevřu svůj dopis. Nedá se říct, že bych se zrovna těšila, co v něm najdu. Jsem nervózní. I tak se překonám a donutím se potlačit irelevantní myšlenky do pozadí. Nejdřív ten dopis musím dostat z Ryana.
Stojí mě to trochu úsilí, ale nakonec se Patrickovi nabourám do hlavy hned, jak mi k tomu dá svolení. (5) Nejde popřít, že se těším, až hodina skončí. V téhle uzavřené místnosti se necítím dobře. Je tu vydýchaný vzduch a žádné světlo zvenčí. Čím déle tu jsem, tím horší mé schopnosti jsou. Nevidím tak dobře jako napoprvé. Zpočátku jen nějaké šmouhy. Až po chvilce se obraz začne zaostřovat. Není to dokonalé, ale jsem schopná rozpoznat Patrikův obličej. Tak TO rozhodně na destičkách nebylo. To mi jako chce ukázat, jak by vypadal? Chytlo ho to víc, než jsem předpokládala. Umím si to dost živě představit sama. Pohybujících se fleků v pozadí si příliš nevšímám, protože jsou příliš rozmazané, než abych z nich byla schopná cokoli poznat.
„Nevypadá to špatně, že?“ optám se ho tiše a musím uznat, že to vypadá líp, než jsem předpokládala. I když teda prd vidím a realita nakonec může vypadat jakkoli. Alespoň nebude vypadat jako přerostlá dívka. Takže cokoli bude lepší než to, co má na hlavě teď.
Najednou se ozve zvuk, který bych rozhodně o hodině nečekala. To je vtip. Nemohl to vydržet? Hodina za chvilku skončí. S naprosto neproniknutelným výrazem se otočím na Patricka. To je nechutné. Mohl s tím vyběhnout aspoň před třídu. Jeden by čekal, že šlechtic bude mít lepší vychování… Chvilku mi trvá, než mi dojde, že to nešlo od něj. To už se ale po třídě roznese ten nesnesitelný zápach. Stáhnu rty do úzké linky a snažím se nedýchat víc, než je naprosto nezbytné. Nemusím se ani ohlížet. Podle hlasů ze zadních lavic je mi jasné, že za to opět můžou ti dva idioti. Se zabručením si od Patricka vezmu destičku s obrázkem a narovnám se v lavici směřujíc svůj pohled přímo k tabuli. Začnu se destičkou ovívat, abych fialkový obláček puchu před svým obličejem alespoň trochu rozehnala. Nemám tušení, co ti dva pohledávají ve Zmijozelu. Dělají nám akorát ostudu. I když je Draco debil, tak nechápu, proč se s nimi zahazuje. Ti dva jsou naprostý omyl přírody. Nedivila bych se, kdybychom kvůli tomuhle přišli o body. Ten kluk snad hnije zevnitř. Profesorka tohle může brát jako napadení. Pokus o otravu toxickými plyny. Tahle třída nemá žádná okna. Je to jako plynová komora. Žaludek mi dělá kotrmelce a já děkuji za to, že jsem se při obědě kvůli Richardovi skoro nenajedla. Mám takový neblahý pocit, že bych nejspíš vrhla.
Skeptickým pohledem sleduji Hermionu, jak otevírá dveře. Jako by to snad mohlo pomoct. Než se to vyvětrá, tak se tu všichni otrávíme Crabbovými výpary. I tak ale klidně sedím, intenzivně se ovívám destičkou a čekám, co hodlá profesorka dělat. Pokud se s tím dá něco dělat.
„Řekla bych, že ukončit hodinu o trochu dřív by nebylo na škodu. Beztak se v tomhle nebude nikdo soustředit.“ Prohodím suše k Patrickovi. Nepamatuji si, že bych znala nějaké kouzlo, co by mohlo pomoct.
 
Acai Luqueba - 16. června 2017 20:24
215783.jpg

Nitrozpyt a Nitrobrana – G82

13. září, Pondělí


Thomas



Hodina probíhala celkem hladce. Co se mě týkalo, nemohla jsem si stěžovat. Thomas byl v pohodě. V rámci mezí. Chci říct – když jsem přehlédla jeho oplzlé poznámky a někdy lehce slizké chování, dalo se to přežít. Jsou tu horší. Navíc někdo, kdo tak hezky vychází se svojí sestrou, přece nemůže být špatný člověk. I když i jejich vztah je dost na pováženou. Minimálně to tak občas vypadá.
„Nesváděj to na sestru. Oba víme, že hluboko uvnitř seš větší úchyl než tvoje sestra.“ Uchechtnu se, ale na jeho zážitky z léta nijak nereaguji. Nehodlám se ho vyptávat. Ne, že by mě to nezajímalo, ale pořád jsme uprostřed vyučování. Za poslední týden jsem na sobě tak mákla a jenom proto, že jsem se nedostala tam, kam jsem chtěla, přece nezahodím tolik práce. K něčemu to určitě užitečné bude. Jednou.
„Tak to… už jsem dávno přestala počítat.“ Vypláznu na něj jazyk. Tenhle typ dotazu rozhodně nebyl neobvyklý ani mě nijak nevykolejil. Už dávno jsem si zvykla, že se lidi rádi hrabou v soukromí ostatních a považují tenhle typ dotazů za naprosto běžný. Jsem z ostrova, kde nikdo nemá tajemství a pokud ano, stejně se moc dlouho neutají. Něčí aféra je aféra všech. Všichni všechno řeší a něco jako soukromí tam neexistuje. O tisíce a tisíce kilometrů dál… se to liší jenom tím, že se to řeší v „tajnosti“. Dělá se okolo toho mnohem větší drama. Nějak jsem do toho všeho zapadla. I když pořád nechápu, jaký to má smysl. Nedělám si zářezy.
„Heh… to je jedině dobře. Nerada bych, aby mi tvoje nádobíčko vypálilo díru do očí.“ Teda ne, že by to nebyl hezkej kluk, ale jeden rozkřiknutej děvkař bohatě stačí. Netuším, jak je na tom Thomas s holkama, ale občas mi přijde, že má ten dal-bych-si-říct-od-kohokoli-nápis skoro vytetovanej na čele. Hormony z něj stříkaj na míle daleko, skoro jako z každýho pátýho kluka na týhle škole, kterej už objevil k čemu ho má.
Profesorka nakonec zasáhne a my dostaneme další práci. Představy padnou opět na mně. S hlubokým nádechem si od Thomase vezmu destičku. Ne, že by mě ta hodina nebavila, ale sedět dlouho na jednom místě mi vždycky dělalo problém. Za poslední týden mám tolik přebytečné energie, co nemá kam jít, že soustředění je téměř fyzicky bolestivá činnost.
„Nebreč. Mohl si dopadnout mnohem hůř.“ Zasměju se, když se k němu otáčím zády a chvilku vzpomínám, co jsem to měla za obrázek, který jsem mu to ukazovala napoprvé. Nebo měla ukázat. Další chvilku mi trvá, než vymyslím, jak spojit Hrabáka se sovou na knihách. Absolutně netuším, co mají ty dva obrázky společného, ale nakonec nad tím jen pokrčím hlavou. Vymyslím něco za pochodu.
„Asi můžeš.“ Dám povel Thomasovi a s vypětím všech svých sil se začnu soustředit jen na výplody své fantazie. Dobře. Hrabák má rád lesklé věci. Sova ani knihy lesklé nejsou. Možná by sova mohla toho hybridního krtka sežrat… Ne, to je morbidní i na mě. Začnu sovu na hromádce knih přetvářet ve zlatou sošku. Nebelvírská šála je též ze zlata, ale pokrytá rudými kameny. Broušený sklo nebo nějakej drahej šutr. Jako by to nebylo jedno. Hlavně, když se to bude třpytit. Knihy tvoří jakýsi podstavec, který tuhle nádheru drží v takové výšce, kde ji nikdo a nic nepřehlédne. Ani Hrabák, který se po knihách hned začne sápat nahoru. Tak nenápadně a obratně, jak jen mu to jeho proporce dovolí. Když se k ní konečně dostane, má problém ji zvednout. Soška je tak o třicet čísel větší než on. Nemá šanci si ji packami narvat do… netuším, co to je. Jestli klokaní kapsa nebo kam si vlastně všechny ty šperky strká a nejsem si úplně jistá, jestli to chci vědět, ale to Thomas pochopí. Každopádně se vyšplhá až na hlavu sovy, otevře svojí kapsu a… proud mých myšlenek je přerušen ve chvíli, kdy se třídou ozve něčí troubení. Vyprsknu smíchy a ohlédnu se, abych našla původce, což vlastně vůbec není těžké. Crabb a Goyle na sebe dost upozorňují a nebýt toho, všude kolem nich se vznáší fialový obláček. Netrvá to dlouho a Crabbovy výpary se roznesou po celé třídě.
„Ježiši kriste…“ Stále se smíchem si vytáhnu límec, za který si schovám dolní polovinu obličeje, abych ty jedovaté plyny alespoň trochu odfiltrovala. Je to fakt síla, vyhrknou mi slzy, ale těžko říct, jestli je to ze smíchu nebo z toho puchu. Otočím se na Thomase, abych zjistila, jak na tom je on a zahuhlám na něj zpoza košile. „Dají se za prdění ve třídě strhnout body?“
 
Angela Silverlin - 16. června 2017 16:31
angie495.jpg

G82 – Nitrozpyt a nitroobrana


13. září, pondělí odpoledne



Daniel

Samozřejmě jsem se nespletla a skleník na Danielově obrázku nebyl. Bezva. „Zkusím to ještě jednou...,“ napůl jsem se Daniela zeptala a napůl oznámila. Když nic vehementně nenamítal proti, znovu jsem se otočila, zhluboka se nadechla, vydechla a snažila se soustředit. Ať je to lepší, ať je to lepší... Snažila jsem se tak usilovně, že jsem ruce zatnula v pěst a kloubky na prstech mi silou zatnutí zbělaly. Ovšem v mé vlastní mysli se cosi začalo rýsovat. (10) Byla jsem tak uchvácená, že jsem na moment zapomněla dýchat. To je... Hipogryf? Nádhera, vypadá tak majestátně... A tak jasně ho vidím.

Málem jsem zapomněla, že obrázek mám především popsat Danielovi, abych se přesvědčila, že jsem viděla správně. „Je to hipogryf, má bílé peří, které ale na křídlech přechází do černé, přední nohy jsou orlí pařáty a zadní nohy jsou koňské. Zobák má velký a určitě pořádně ostrý. Vypadá majestátně a... Úchvatně,“ na krátký moment jsem se usmála a nedočkavě se otočila k Danielovi, abych se přesvědčila: „Je to tak?“

Když mi to potvrdil, opravdu se v mé tváři zračilo nadšení a na rtech se mi vlnil jakýsi úsměv. Profesorka mezitím rozdala další obrázky těm, kteří už byli hotoví a vystřídali se. „Pokračujeme?“ kývla jsem na Daniela a sama si vzala obrázek. Co to...? Krtek? Vypadá.. Vtipně. Po dlouhé době jsem opravdu cítila dobrou náladu. „Tak můžeš,“ dodala jsem k Danielovi už otočená a čekala, zda uvidí, to co já. Tentokrát nebyl problém se na obrázek soustředit, protože se mi opravdu líbil. Pak mi ale došlo, že znění úkolu bylo jiné.
„Počkej ještě,“ natočila jsem se zpět k Danielovi. Vždyť si mám představit něco se sovou a krtkem! No... Tak sova, co nese na sobě krtka! Možná ulítlé, ale nechtělo se mi trávit nad tím příliš času a dál Daniela zdržovat. „Tak jo, už to mám v hlavě vymyšlené,“ kývla jsem na Daniela a před očima jsem měla znovu tu samou sovu z prvního obrázku, která nyní místo dopisu nesla přímo na sobě krtečka. A ten se ještě ke všemu smál. Infantilní, já vím... Ale naše psycholožka by ze mě mohla mít radost, no ne?

Soustředila jsem se pilně na svou představou, takže jsem rozhodně nevnímala, co říkali Crabbe a Goyle. Ti dva mi nikdy za pozornost svou inteligencí nestáli a tušila jsem, že ani teď není o co stát. Jenže možná bych pak nebyla tak šokovaná, kdybych je trochu poslouchala.
Ten příšerný puch mě udeřil takovou silou do nosu, že jsem jen poraženě vydechla: „Fuj, co to...?“ Nechápavě jsem se rozhlédla a po chvíli mi to došlo. Byla jsem vděčná Hermioně, že pohotově běžela otevřít dveře. Sama jsem použila obrázek a začala se s ním ovívat, i když valně mi to nepomohlo. Nemohla by tímto hodina už skončit? Pohlédla jsem na profesorku, zda se k ukončení hodiny opravdu už nemá. Nebo aspoň nějaké kouzlo na vyčištění vzduchu. Sama jsem si na žádné nemohla vzpomenout, ani jsem si nebyla jistá, že jsme něco takového probírali.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.83537292480469 sekund

na začátek stránky