Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 27. března 2024 6:58Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 27. března 2024 16:14Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 27. března 2024 6:58Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:27Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Emily Senders - 06. června 2017 18:43
upra14407.jpg

Skleníky - nádvoří


pondělí 13. září



Chris, Profesorka Primrose, Jordyn



Když Chris zmíní jeho vztah k přírodě, oči mi nepatrně zajiskří.
V životě bych neřekla, že v ní trávil dětství jako já.

,,Draci?" Jiskra v očích mi zmizela a vystřídal ji zvědavý pohled. ,,Ohledně toho rozmnožování bych řekla, že by zrovna tato stvoření potřebovala větší dávku než jen pár kapek z poupěte, ale fungovat by to teoreticky mělo." Usměji se.

Pak se ale začalo schylovat ke konci hodiny a než jsem stačila cokoli říct, Chris mě předběhl a vlastně řekl totéž, co jsem se chystala povědět já.
,,Taky doufám, že spolu ještě budeme pracovat. Zase mě ale tolik nechval, nebo se budu červenat." Šibalsky jsem na něj mrkla, zvedla se od stolu a kývla.
,,Jojo.. Na další hodině" Otočila jsem se a pomalu se vydala pryč ze skleníků.

Profesorka seděla stále u stolu, jelikož jsem s ní ještě potřebovala něco probrat, rychle jsem se k ní vydala.

,,Paní profesorko, ráda bych ve volném čase někdy přišla a pomáhala Vám ve skleníku. Jestli by to tedy bylo možné." Tázavě jsem se na ní zahleděla a počkala na odpověď.
,,Ráda bych se dozvěděla něco nového a zapsala si pár poznatků." Dodala jsem a pak jsem se vyřítila ven ze skleníků.
,,Děkuji za odpověď a omlouvám se za ten spěch, čeká na mě kamarádka." Zamávala jsem jí a rozeběhla se za Jordyn na nádvoří.

Jsem fakt pako, úplně se mi vykouřil náš rozhovor ohledně společnného oběda z hlavy, tak snad mě naukamenuje.

Když doběhnu na nádvoří, Jordyn už mě nedočkavě vyhlíží.
,,Ahoj, promiň.. Zasekla jsem se u profesorky." Otřu si čelo od potu a údychaná si přisednu k ní.
,,Mám celkem hlad, stihla si zajít do hlavní síně, nebo taky nic nemáš jako já?" Začnu se nahlas smát a položím si hlavu na její rameno.

 
Naira Sinclair - 06. června 2017 15:20
nairah1787.jpg

Velká síň - mrzimorský stůl

13. září


Acai, Alex, Benji, Maureen, Rory

Když po Benjim cvrnku hrášek, pokusí se ho chytit do pusy, ale o několik centimetrů mine. "Nic moc," okomentuju jeho snahu s pobaveným úšklebkem a zavrtím pohoršeně hlavou, když začne Alex sypat hrášek do bot. Takové plýtvání jídlem. Kdyby to raději snědl, rozhodně by mu to neuškodilo, ačkoliv se někteří moji spolužáci tvářili, jako kdyby jim chtěla jakákoliv zelenina utrhnout hlavu.

Když ale Alex začne mluvit o draslíku, přestanu jíst kaši a pohrozím jí špinavou lžící. "Ryby a hovězí, jo? Nechceš si rovnou nasekat Benjiho a osmažit si ho? Chilli con Benji?" odpovím jí uraženě, ale vím, že Alex to tak nemyslí. Jen ráda provokovala a to nejenom mě. Alespoň jí banán, který jsem jí vnutila. Však ona mi jednou poděkuje, až přestane být jíst maso společensky přijatelné. Nepochybovala jsem, že to tak bude za pár let.

Varovný pohled od Mau nad čokoládovým dortem jí oplatím zdviženým obočí, které jasně říká, že má být ráda, že nedostane přednášku o mléčném průmyslu. Taková intolerance k laktóze by ji hodně rychle vyléčila! Ale nechci jí přát nic zlého, s jejím štěstím jí kousek dortu zaskočí a já tu budu provádět heimlichův chvat. Ať si to po těch dvou hodinách trochu užije.

Pak promluví Alex a já nad představou Snape s fotkou Filche vyprsknu smíchy, až si musím dát ruku před pusu, abych na ostatní neplivla bramborovou kaši. Rory nám ukazuje fotku Snapa, na které vypadá jako čerstvě vyoraná myš, takž si znovu zakryju pusu rukou, abych mu nepoplivala foťák. "Ježiši, to je výborný. Dokážeš to tady v Bradavicích někde vytisknout?" zeptám se ho. Už jsem se viděla, jak tím vytapetujeme společenku. Nebo by mu to mohl někdo statečnější nalepit na dveře.

Podívám se na Alex, abych jí to navrhla, ale ta začala smyslně pojídat banán. "Příště dostaneš brokolici. Dušenou," zamrmlám a znovu jí pohrozím lžíci, než do sebe začnu bramborovou kaši házet jako lopatou. Na Mau se povzbudivě usměju. Aby tu snad neomdlela? Starostlivě si prohlédnu její červenou tvář.

"Nic si z toho Mau nedělej," snažím se ji ještě povzbudit slovně. Jestli bude dál dávat najevo, jak je jí tohle nepříjemné, akorát Alex vyprovokuje k dalším blbostem. Skoro se bojím otočit, protože je mi jasné, že si Alex určitě banán narvala skoro až k mandlím nebo něco takového.
 
Acai Luqueba - 06. června 2017 14:25
215783.jpg

Hlavní síň

Mrzimorský stůl a Rory

13. září, Pondělí



Soustředím se na Roryho a jeho fotky, přičemž tak na jedno ucho poslouchám dění u stolu. Je dobře, že Maureen ten nos dali do pořádku. I tak to ale muselo neskutečně bolet. Naštěstí nevypadá, že by jí to nějak vadilo. Plná energie a optimismu jako vždycky. Tenhle aspekt její povahy mě nikdy nepřestane udivovat. Je jako hrom do police. V momentu, kdy se u stolu mihne Jordyn, jen zvednu pohled. Pořád netuším, jak na ni reagovat. Chci říct, že jsem na ní naštvaná. Nežárlím, ale jsem opravdu naštvaná. Nenechá si poradit. Jasně, že má právo trávit čas s kým se jí zachce, včetně Cayluse, ale co mě opravdu štve, je fakt, že je schopná se kvůli němu pohádat úplně s každým a to jenom proto, že věří vlastním bludům. Zamrzí to.
Ucítím kolem svých ramen ruku a automaticky se otočím po jejím majiteli. Zdá se, že téma prefektství je ještě nepřestalo bavit. A to jsem doufala, že se to nebude tolik rozmazávat. Benji má očividně radost, že na to všechno nebude sám. Lehce se nadzvednu z lavice, abych na něj pořádně dosáhla, popadnu ho za hlavu, kterou si přidržím pod paží a nechám ho trpět způsobem zvaným „ořech“.
„Já ti dám černý komando!“ Rozcuchám mu vlasy opakovaným přejížděním kloubků po temeni jeho hlavy, dokud se nesměju jako praštěná a neposadím se zpět na lavici. Čert to vem. Kvůli něčemu takovýmu si nebudu kazit radost. Nakonec Benjimu ta role určitě sedne víc. Vzbuzuje respekt u kluků a malý holky z něj šílej. Já bych se mezi nima ztratila. To už se ale o slovo hlásí Alex. Skoro bych zapomněla, že je teď kapitánkou týmu. A bere to dost vážně.
„Na polovinu? A to je kolik? Deset místo obvyklých dvaceti?“ ušklíbnu se. Do týmu jsem se sotva dostala. Netuším, jak vypadá jejich běžný trénink, ale běhání mi nevadilo. Přibrala jsem, na určitých partiích je to vidět, musím to znova shodit a k tomu je potřeba pohyb. „Klidně. Zatím na večer nemám nic v plánu. A když už jsme u toho… máme večer co slavit, ne?“ zazubím se na všechny přítomné. „Co spojit příjemné s užitečným?“ Když už nepočítám to, že se Alex stala kapitánkou a Benji prefektem, tak je tu ten fakt, že se Coraline vrátila do Bradavic. A to je rozhodně důvod k oslavě.
„Analog?“ Otočím se zpět na Roryho s nechápavým výrazem, když si uvědomím, že na mě mluvil. Vlastně mi odpovídal. „Myslela jsem, že máš polaroid.“ Musí na mně být vidět, že tomu moc nerozumím, ale polaroid mi vždycky přišel takový… prostě to, jak z toho okamžitě lezly fotky mi přišlo praktičtější.
Mimoděk si všimnu, jak do hlavní síně přichází Reece a Isy. Tihle dva… Aniž by se starali o to, co si kolem nich lidi myslí, sedají si k nám a začínají si ochutnávat hlavy. Samozřejmě to vyvolá vlnu všelijakých reakcí. Co se mě týče, povzbudivě na ně zapískám. Tyhle věci mi nikdy nevadily. Beru to spíš jako zajímavou kulisu k jídlu. Zamračím se, když k nim přiletí Snape a strhne nám body. Ten chlap vážně nemá ani trochu pochopení. O něj samotnýho by si nikdo neopřel ani kolo, tak si to musí vylejvat na ostatních. Tche.
Pohledem zabloudím po ostatních u stolu a neujde mi, jak se tváří Mau. Je to taková nevinná čistá duše a to mě jen provokuje k tomu, abych jí trochu poškádlila.
„Hej Mau… Když tohle dělají na veřejnosti, tak si představ, jak to vypadá v soukromí.“ Nakloním se k ní přes stůl. „Když se v noci dobře zaposloucháš, tak to uslyšíš i přes zeď. To hekání myslím.“ Pošeptám jí, než se se smíchem posadím zpět na své místo. Svou pozornost pak opět přesměruji na Roryho, který momentálně ukazuje po stole momentku Snapa. Málem mi zaskočí.
"Vypadá jak nasraná veverka." Zakroutím nad tím hlavou a pustím se do zbytku masa, co mám na talíři. Na první pohled vždycky vypadal jako tichý kluk, ale jakmile se jedná o focení, je k nezastavení. A když se na něj dívám takhle zblízka, tak je i docela hezký. Na tváři se mi rozlije rozkošnický úsměv.
„Jediná? To je škoda… Ty fotky jsou vážně hezký.“ Vrátím se k naší předchozí konverzaci, kdy mi odsouhlasil, že mi jednu fotku dá a opřu si bradu o dlaň. „Takže… co za tu fotku budeš chtít? Jaká je tvoje cena?“ Provokativně povytáhnu obočí, když se má ruka jakoby mimochodem lehce dotkne jeho stehna. Ne, že bych měla něco skutečně v úmyslu, jen mě zajímá jeho reakce. Vzápětí však ruku s cuknutím stáhnu, jako by mě někdo přistihl při činu. Může za to káravý hlas Maureen, který nebyl až tak obvyklý. Uklidním se až ve chvíli, kdy si uvědomím, že to okřiknutí nebylo mířeno na mě. Ohlédnu se po Alex a jejím banánu a je mi jasné, o co šlo.
„Alex, trochu ohledu na chudáka Mau.“ Zasměju se při pohledu na její tvář, která se teď svou barvou podobá červené paprice. „Už takhle z toho všeho bude mít divoký sny.“
 
Maureen Rott - 06. června 2017 11:52
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Hlavní síň

Benji, Naira, Acai, Rory, Alex, Jordyn, Snape


13. září
Pondělí



Zobrazit SPOILER


“Byl zlomený!“ Vyhrknu, jako kdyby to byla ta nejočekávanější novinka, na kterou Acai čekala celý rok. “A za pět sekund vyléčený.“ Usměji se klidně a názorně na něj poklepu prstem, aby viděla, že už je naprosto v pořádku. Pro takové chvíle jsem ráda, že jsem měla tu čest stát se součástí kouzelnického světa. “Kdyby se mi to stalo u nás doma, léčila bych to několik dní, měla krvavé kruhy pod očima a jako třešničku na dortu by můj rozpláclý obličej zdobil křivý nos. No dokážete si to představit?! Ještěže se mi to stalo tady, v zemi zázraků na počkání.“ Začnu mlít pantem čistě proto, že mi k tomu dala Acai důvod a jsem přitom šťastná, že se o mně tak strachuje. Je to od ní tak milé. Núbijská princezna je taková hodná holka. Sice nevím, jak se to dozvěděla, protože plavat s námi nebyla ale… zvěsti se asi šíří rychle. Snad koluje i ta, kde se říká, že je to Malfoyova vina. Chuligán!
Jakmile na mě Benji namíří špagetovou nálož, div nestrčím hlavu pod stůl s hlasitým “Neeeee! Jídla tady od začátku školního roku lítalo víc než dost. Navíc já to neudělala schválně, fakt ne!
Mé… Benjiho hráškové fiasko se vyřeší skoro okamžitě. Naira se zdá být potěšena luštěninou v jejích vlasech. To kdybych věděla, klidně jí z těch malých zelených potvor udělám čelenku a přihlásím se k tomu sama! Inu pozdě litovat nad rozlitým mlékem, příště budu moudřejší. Naštěstí nakonec i špagety zůstanou na svém místě, což mě potěší.
Zatímco Acai se do dá rozhovoru s Rorym, Alex laškuje s Benjim a Naira vymýšlí, co dalšího by nám mohla podstrčit, abychom byli zdravější silnější a hlavně vegan, zmateně se rozhlédnu kolem. Pár nás ještě chybělo. Poznala jsem to okamžitě podle toho, že tu nebyla jediná oběť, kterou bych mohla obtěžovat svou věčně klapající hubou. No. Tak to asi budu muset poctít svou společností ten obrovský čokoládový dort, který leží přímo přede mnou. Ukrojím si pořádný kus a už rozpadající si ho kydnu na svůj talíř, přičemž na Nairu vrhnu varovný pohled. Nejedla jsem kvůli tobě maso, tohle mi nevezmeš!
Spokojeně si strčím první sousto do pusy a div mi nezačnou téct slzy radosti, jaká dobrota to byla. Bylo to až k nevíře. Člověk tady mohl jíst, kolik jenom chtěl a dokonce i více chodů! Slané, sladké, klidně všechno dohromady, jak si slečna poručí. Cítila jsem se občas až provinile, že se tu tláskám takovými dobrotami a táta se přitom doma tak dobře nemá. Jak se asi má?
Psát domů kvůli novému povolení do Prasinek pro mě bylo absolutně zbytečné. I když mám možnost využít školní sovy, táta se jich bojí a já ho nehodlám vystavovat nepříjemným chvílím kvůli něčemu, co ani nepotřebuji. Do Prasinek nechodím. Nemám tam ani co utrácet.
Z přemýšlení mě vytrhne až Jordyn, která dorazí k našemu stolu. S úsměvem od ucha k uchu se za ní nakloním, div nehodím záda. V poslední vteřině jsem se ale stihla chytit za stůl, takže dobrý. Má oběť, konečně budu moct někomu vyprávět, jak jsem ráno uklouzla v umývárnách na dlaždičkách. Hlasitě ji pozdravím a už jí vedle sebe připravuji místečko, div nenačechrávám imaginární polštář. Jenže Jordyn mé nadšení rychle schladí s tím, že zase odchází. Nepřijde ani Emily! Trochu smutně se rozhlédnu po stole. Acai se věnuje Rorymu, Alex Benjimu a Naira má svojí zeleninu. Ach jo, asi budu muset svou historku fakt vyprávět tomu dortu.
Když už se Alex otočí s tím, že by nám snad i něco řekla, začne mluvit o famfrpálu. Jistě. Tedy jsem zase mimo mísu. Občas mě převládá chuť to zkusit, pak si to zase ale hodně rychle rozmyslím, Z potlouků mám strach, s mým štěstím by si některý z nich našel moji hlavu dřív, než bych řekla švec. Navíc létání pro mě taky není zrovna ideál. Jsem si téměř jistá, že Hoochová ze mě v prváku měla noční můry… já je z ní teda měla! A to ani nemám koště a vlastně ani kousek citu pro jakýkoliv sport. Proto v klidu poslouchám jejich domlouvání se nad schůzí, která se mě ani netýká a dál se láduju tou kalorickou bombou. Třeba taky konečně přiberu, alespoň nějaký ten gram.
“Snad teď nebudete jenom trénovat? Vždyť svaly taky potřebujou odpočívat, že jo. Nejlépe si odpočinou na měkkém gauči ve společence…“ Brblám si pod imaginární vousy mezitím, co se domlouvají. Sice to neříkám zrovna potichu, ale ani nepředpokládám, že by mě někdo mohl slyšet, nebo spíš poslouchat. Alex byla novou kapitánkou týmu a vzala to celkem zodpovědně, což je samozřejmě jenom dobře. Jenže moje malé, na svých přátelích závislé já se dožadovalo pozornosti, která nepřicházela. Nechci být sama.
Oči odlepím od svého dortu až ve chvíli, kdy se v místnosti zvedne šum. Nechápavě se rozhlížím, než si všimnu Reece s Isaakem, jak se drží za ruce. Ach, jak rozkošné! Měla jsem ráda dobré konce a byla jsem ráda, že zrovna tihle dva ho našli, i když teda by to nemuseli dávat tak najevo. Ono… přitahují i negativní ohlasy a pak by si je kvůli tomu někdo mohl dobírat, to přeci nechceme.
Narvu si plnou pusu dortu a otočím se na oba chlapce, když si sedají, se záměrem, že jakmile to dožvýkám, tak je hřejivě uvítám. Reece se pořád zdál trochu mimo a já mu chtěla oběd ulehčit. Dort se mi ale zadrhne v krku a já vyvalím oči na scénu, která se odehraje. CO TO PROBOHA DĚLAJÍ?!
Dort mi okamžitě zaskočí a já se dám do hlasitého kašle, přičemž musím od té dvojice odvrátit oči. Nevím, jestli jsem v momentální chvíli víc rudá z toho, co se přede mnou právě odehrálo, nebo z toho boje, kdy jsem si kašlem snažila uvolnit hrdlo. Když už mi tečou i slzy, konečně se zdá, že moje dýchací cesty byly uvolněny. Musím se několikrát zhluboka napít, než jsem konečně schopná vůbec něco říct, nebo snad dávat pozor na to, co se kolem mě děje.
Na ty dva už se ale ani nepodívám. Ne, že bych byla vyloženě znechucená, ale příjemné mi to rozhodně nebylo. Ruku na srdce, vidět chlapce s chlapcem není zrovna obvyklý jev. Pohled, jak si někdo vyměňuje sliny, je mi nepříjemný i u hetero páru, natož u těch homosexuálních. A ještě k tomu u jídla!
Ještěže mám před sebou dort, tomu se nedá odolat ani po takovém otřesném zážitku. Ztrátu bodů ignoruji, sama jich mám na svém triku dost a ani mě vlastně něco takového nějak nebere. Stejně kvůli tomu blbečkovi Quinovi ztrácíme vůči ostatním dnes a denně. Raději se trochu přikrčím, když kolem nás Snape prochází. Mám z toho chlapa strach, on to ví a ještě si to užívá. Naštěstí pro mě, dneska si na mě nepřišel vylévat svůj vztek za všechny ty kotlíky. Snad se jednoho dne nerozhodne, že je všechny pomstí, to bych byla v loji.
Uřvaného huláka zaznamenám jenom letmo, stejně jako věnuji pouze povzbudivý úsměv adresátce. Tohle mi vždycky připadalo trochu nedůstojné. Proč by na někoho měl list papíru řvát před vším studentstvem? Naštěstí táta čáry neovládá, on by mi něco takového ani poslat nemohl.
Ani se nestačím vyhrabat z prvotního šoku a dřív, než se vůbec krev z hlavy vrátí na své místo, už se tam řine nová, když mi spočine pohled na Alex a jejím… banánu. Benji jakožto prefekt nezasáhl, ba co víc, on jí v tom snad ještě podporoval! Alexandro Scottmayersová! Žer ten banán normálně, nebo si to jděte ukazovat někam jinam! Já se chci najíst!“ Pohoršeně sklopím oči k čokoládovému dortíku, který je snad poslední normální objekt u tohohle stolu plného perverzáků a z hlavy se mi div nekouří, jaké je mi najednou v obličeji horko. Tady nikdo nemyslí na nás, nezkušené chuděrky, které ještě věří na čápy a vrány. Připadám si jako Alenka v říši oplzlostí.
 
Benjamin Hunt - 06. června 2017 11:21
bezc4648585.jpg

Hlavní síň – Mrzimorský stůl



13. září, pondělí




Mau, Acai, Jordyn, Reece, Isaac, Alex, Rory, prof. Snape


Alex mě zatím zkoušela přemluvit k masáži. „Čistá láska, čistá láska... Marně přemýšlím, co to je,“ nahodil jsem hloubavý výraz.


Jako velký vichr se k nám přihnala Mau i s gratulací. Zářivě jsem se na ni usmál: „Díky, díky! Určitě jsem ten pravý.“ V hlase jí nemohla ujít stopa pochybnosti, sám jsem byl stále překvapený, že jsem skončil jako prefekt, ale hodlal jsem si to užít. „Koukám, že už ti běhání jde,“ neodpustil jsem si lehké rýpnutí k Mau. „Ale nepřeháněj to,“ zazubil jsem se ještě, když jsem viděl, jak Mau nemohla popadnout dech.
Jen jsem to dořekl, už se menší pohroma konala, když se Mau několikrát praštila a nakonec vylila džus. Musel jsem se jen smát, to byla celá ona a mě ty její eskapády bavily.
„No, ještě si to rozmyslím a vůbec, musím se poradit se svou pravou rukou,“ nahnul jsem se k Acai a krátce ji objal kolem ramen. „Budeme řádit jako černé komando!“ Ani jsem si nevšiml, že by Acai byla nějaká naštvaná nebo rozesmutnělá ze zástupcovské pozice, ale to jsem byl celý já.

Mau se hezky po svém pustila do jídla a já se mohl jen bavit. „Hele, Nairo, ta zelená ti sluší,“ mrkl jsem na ni vesele. „Naše královna zeleniny s hráškovou korunou!“ Mau se to zatím pokusila svést na mě. „No, ze své moci jsem jí přeci musel korunovat, ne?“ nevinně jsem pokrčil rameny. „Chceš taky něco do vlasů?“ vyzývavě jsem vidličkou nabral z mísy před sebou trochu špaget, zalitých hezkou rajčatovou omáčkou.
Jen sotva jsem postřehl, že Rory celou situaci stihl vyfotit. Když mi došlo, odkud se zablýsklo, usmál jsem se jako model: „A budeme mít i památku!“ Hned jsem Rorymu zapózoval i se špagetami.
Naira se mi ještě pokusila nějaký hrášek vrátit. Zkusil jsem její střely chytit přímo pusou, ale bohužel se nepovedlo. Tohle budu muset ještě vypilovat. „Uf, jsem rád, že jsem se aspoň něčím zavděčil,“ zazubil jsem se na naši zapřísáhlou vegetariánku.
Místo toho jsem raději posbíral pár kuliček hrášku, který se nahromadil kolem mě na stole, abych ho nenápadně strčil Alex do bot. „Tak... A máš masáž, dokud si hrášek nerozmačkáš,“ nevinně jsem se uculil.

„Jo, to bych nemusel zapomenout,“ přikývl jsem ještě Alex na její návrh ohledně domluvy tréninků famfrpálu.
Pak už se objevila Jordyn. „Ahoj, Jordy!“ Trochu mě však překvapilo, že se hned zase sbírala k odchodu. Jen jsem pokrčil rameny, nehodlal jsem jí od jejího nápadu bránit. Ještě jsem ji sledoval, jak odchází, když jsem zachytil příchod někoho jiného. Bezva, Isaac a Reece! Pak mi ale došlo, že se na ně dívá snad každý v síni. A už jsem pochopil proč. O jejich náklonnosti ke stejnému pohlaví jsem věděl, ovšem tak nějak jsem to ignoroval. Měl jsem je rád a neřešil jsem, jak to mají ve vztazích. Byli jako moji bratři. Ovšem takové jednání bych jim nedoporučoval. Jen na sebe přitahují pozornost a každý jim to nedaruje... Korunou všeho bylo, když se u nás posadili a vášnivě se políbili. To už jsem opravdu netaktně vyvalil oči. „No, páni...,“ hlesl jsem jen, protože jsem si byl dobře vědom toho, že jakékoliv projevy lásky se v Bradavicích extra netolerovali. A je jedno mezi kým. Obrátil jsem se k učitelskému stolu, abych se podíval, kdo má dozor. Snape.. Fakt bezva. Netrvalo to dlouho a profesor se objevil u nás.

Úsměv mi rychle zmizel ze tváře. Mrzela mě bodová ztráta i to, jak to kluci schytali. Mimoděk mi padl pohled na zmijozelský stůl, kde si lásku projevovali Dei a Alastor. Neměl jsem nic proti těm dvěma, ale měl jsem toho dost proti Snapeovi. „Pak by bylo fér ubírat body všem kolejím,“ řek jsem si spíš sám pro sebe, když Snape odešel.
Sotva jsem pak vnímal, co se dělo u Havraspáru, že Becca dostala huláka. Štvalo mě strhnutí bodů, které podle mě bylo přehnané. Klukům jsem nic vyčítat nechtěl, ale tušil jsem, že si nejspíš večer v ložnici promluvíme. Že jim to zrovna vyšlo, když tu hlídá Snape.

Trochu otráveně jsem do sebe nacpal poslední kus masa. Periferně jsem zaregistroval počínání Alex. Upřímně, byl jsem naštvaný, ale jsou věci, které mě rozptýlí, a Alexino jednání patřilo mezi ně. „Chutná ti?“ podepřel jsem si dlaní hlavu a pozoroval ji s úsměvem. „Máš už tedy nabídku za tu masáž?“ provokativně jsem se zeptal.

 
Angela Silverlin - 06. června 2017 11:14
angie495.jpg

Hlavní síň – Nebelvírský stůl


13. září, pondělí



osazenstvo nebelvírského stolu

Postupně se i k našemu stolu vraceli spolužáci. „Dobrou chuť,“ odpověděla jsem Janně, a tak nějak i ostatním, kteří se tu objevili. Janna vypadá nějak... Smutně. I když čemu se divit po uplynulém týdnu a teď po tom tělocviku. Tato domněnka nakonec potlačila mou snahu zeptat se jí, co ji trápí. A tak jsem se pohroužila jen do svých myšlenek a obav z nadcházející hodiny. Jen tak mě něco nemohlo vytrhnout nebo natolik zaujmout. Ani Diana, povykující kvůli jídlu nebo kvůli čemu.

Ale jedna věc mě přeci jen zaujala. Zachytila jsem postavu Ryana. Ten samotný by mi za pozornost nestál, nikdy jsme si blízcí nebyli, na to jsme byli příliš odlišní. Ovšem zaujalo mě, kam mířil. Takže je to pravda, že uhání Sin? Vlastně bych takové mezikolejní lásky měla podporovat, ne? Můj nápad měl však daleko do upřímnosti. Raději jsem znovu obrátila pozornost k jídlu. Rozhodně jsem nehodlala danou situaci komentovat, na to jsem měla své spolužáky.

Ovšem nemohl by to být Bradavice, aby se tu jeden oběd odehrál v klidu. O rozruch se postarali Reece a Isaac, když se objevili v síni, ruku v ruce. Vrcholem všeho byl jejich polibek. I já ho zaznamenala, ale jen díky tomu, jaký šum se síní rozvířil. To mě donutilo zvednout hlavu a přestat studovat desku stolu. Že to mají zapotřebí takhle přitahovat pozornost. Je to sice hezké, ale... Riskantní. O tom jsem se mohla přesvědčit ihned, když se u jejich stolu objevil Snape. Bylo mi kluků líto. Moji spolužáci se k tomu samozřejmě vyjádřili po svém. Nemohla jsem s nimi souhlasit, ale ani bych nedokázala to, co Isaac a Reece. Mám totiž jeden problém.... Jindy bych se nad tím aspoň krátce ušklíbla, teď jsem seděla jak zařezaná s typicky ledovým výrazem.

Erika, která se trochu opozdila, se přirozeně zajímala, proč Snape opět zuřil. Reece a Isaac se líbali,“ odpověděla jsem jí, jakoby šlo o něco všedního.
A jakoby toho nebylo málo, objevil se ještě hulák určení pro Rebeccu. Nijak jsem neposlouchala jeho obsah, spíš ve mně zatrnulo, zda se neobjeví i jeden pro mě. Sice nevím, za co bych si ho zasloužila, ale prarodiče si vždy něco našli. Stejně tak jsem nemusela řešit povolení do Prasinek, prarodiče totiž neviděli nejmenší důvod, proč bych se během studia měla nějak bavit. A já ani nevím, co bych tam dělala...

 
Rebecca Eliah Riel - 06. června 2017 10:48
becca227200.jpg

Velká síň - havraspárský stůl

13. září


Cassandra, Patrick, Charlie, ostatní u stolu + okrajově Caylus a Ryan

Obrázek



"Jé, díky!" vezmu si od Patricka mandarinku, protože chilli už jsem dojedla. Po tom dnešním dobrodružství mi pěkně vyhládlo. Vsadím se, že bych jich dneska snědla víc než Diana a Deirdre dohromady.

Zatímco loupu mandarinku, podívám se na Charlieho. "A co ty? Viděla jsem, jak tě ti ďasovci stáhli pod vodu. Já jsem měla štěstí, že kolem mě zrovna letěla Hučka a vytáhla mě, jinak bych se asi taky pěkně napila té jezerní voděnky," nad tou představou se zašklebím. "Buď rád, že jsi na bylinkářství nebyl, málem nás tam všechny vyhodili do vzduchu," řeknu a rozhlédnu se. Helen a Dana nevidím. Snad pořád nejsou na ošetřovně?

Nemám čas nad tím dlouho přemýšlet, protože nad naším stolem začne kroužit sova. Nedá mi moc velkou práci si všimnout, že je to rodinný výr. A jéje, co se zase děje? Když přede mnou přistane červená obálka, rozšíří se mi oči. Bezradně se rozhlédnu po svých spolužácích. Nemá ale cenu to odkládat, tak dopis opatrně otevřu. Okamžitě se mi vytrhne z ruky a začne řvát přes celou síň.

Ahoj mami, pomyslím si a trochu se od křičícího dopisu odtáhnu, jako bych tím snad mohla uniknout matčinu řevu.

Když litanie skončí, hulák se sám roztrhá na kousky. Znovu se rozhlédnu po svých spolužácích, abych se mohla "pokochat" jejich výrazy. Jestli ještě někdo o mém veselém zážitku s Caylusem neslyšel, tak teď to budou vědět všichni. A to matka ráda, že to byl někdo ze Zmijozelu? Tak moc si na své koleji zakládala, měla mi za to kapesné zvýšit! Nedokážu si představit, jak by to dopadlo, kdyby to byl někdo z Mrzimoru, to by jí asi rupla žilka a ani u sv. Munga by jí nepomohli. Frustrovananě si povzdechnu a začnu se drbat na lýtku, kde mě svědí škrábance od ďásovců.

Abych se nemusela soustředit na ostatní, začnu jíst oloupanou mandarinku. Když na mě Patrick promluví, podívám se na něj. "Zeptej se Ryana, ten ti to určitě rád vysvětlí do nejmenších a vymyšlených detailů," řeknu mu a vůbec mi nepřijde na mysl fakt, že to může vyznít tak, že ten bůhvíkdo je Ryan. "Ale díky," usměju se na něj nakonec. Cítím, že je nervózní. "Teď už s tím stejně nic neudělám, tak se nebudu zbytečně nervovat," stejně jsem Cayluse nechtěla ani vidět po tom, jak se choval k Alecovi. Jestli on tou svojí nenávistí k homosexuálům něco neskrývá...

Cass mi nervózně přisune pár měsíčků mandarinky, i když jsem svojí ještě nedojedla. Vtipný. Zasměju se. "Díky Cass," řeknu smířlivě. Ona je z toho vyjukaná víc než já. I tak se ale neodvažuju rozhlédnout po Velké síni, protože je mi jasné, že je na mě upřen nejeden pohled. Tisíckrát si můžu říkat, že tohle není první ani poslední hulák a ani první ani poslední dostaveníčko v kumbále...
 
Cassandra Warren-Wentworth - 06. června 2017 00:55
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň

Pondělí, 13. září

Becca, Patrick, Runa, Charlie, Diana



“Postarali? To bych chtěla vidět! Teda nechtěla,“ dodám hned, aby se toho náhodou Diana nechytla. Takovéhle skupinové… akce, to opravdu není ani na žert! I když třeba to myslela v žertu kvůli těm pomluvám. Nevyjela jsem na ni pak zbytečně? Jej…
“Jo? To by těch mandarinek byla škoda!“ dodám ještě. No fakt, dávit bratra něčím tak dobrým? Na to ať si vezme třeba brokolici!
“Nevim, asi se jenom baví na můj účet,“ řeknu Becce smířeně. “Já ti nevím. Třeba se dvojčata mezi sebou perou ještě víc než normální sourozenci. Teda tyhle dva by to rozhodně dokazovali!“

Cože?
S trhnutím se otočím na Charlieho. Říká to s humorem, přesto bych raději změnila téma. “Jo no… asi jo. Nebo si chce jenom dělat srandu ze slušnejch lidí,“ pokrčím rameny a uleví se mi, že změnil téma na Runino kapitánství.

Zamyslím se nad Patrickovou otázkou. “Neslyšela, ale to ještě nic neznamená. Můžeš se zeptat Kwanga, ten bude určitě vědět, když nenajdeš nic v knihovně. To mě ani nenapadlo… ale víš co, v Bradavicích žije ledacos, tak se tu můžou chovat trochu jinak. Nebo se cítili ohroženi, tak zaútočili,“ nadhodím do prázdna. Ne že bych o tom něco věděla. Jen plácám. Ale profesor Kwang mu určitě poradí. Je chytrý a ochotný a určitě bude rád, že nás něco zajímá.
Pak už ale Patrick řeší s Charliem naše dnešní katastrofy a to si opakovat nemusím. Je to moc čerstvé.

Kývnu Alovi na pozdrav a dívám se, jak se přesouvá ke zmijozelským. Snad se tam zase nic nesemele! I když Dee si neodpustila drobný komentář. Nemusí přece poslouchat cizí rozhovory, ne?
Hned mě ale zarazí něco, co Patrick pronesl. Prefekt?! “Oni už jsou výsledky? Kdo je- Al je náš prefekt?“ zeptám se překvapeně. Ani nevím proč mě to překvapilo. Mám ho ráda, ale byl předchozí roky až moc izolovaný od dění kolem. A teď je z něj prefekt! Tedy… ne, přeju mu to! Snad to zvládne, kdyžtak mu pomůžeme.

Letmo zaznamenám příchod Isyho s Reecem. Nevěnovala bych jim kdovíjakou pozornost, ale Snape ji přitáhl. Proč se tím zabejvá? Vypadá trochu jak uražený děcko. Ale děcko, co nám může pěkně zatopit! “Mizera… hodně mírně řečeno,“ poušklíbnu se na Patricka. “A co proti nim má? Asi jim závidí tu jejich velkou lásku! Ať si taky někoho najde, třeba bude snesitelnější!“

“Přesně, jeho miláčkům projde cokoli,“ brouknu souhlasně Becce a přidám se k rozhovoru o bylinkářství. “Ale až na druhej pokus, takže taky nic moc. A příště to bude určitě lepší, uvidíš,“ řeknu Runě povzbudivě. Jeden neúspěch nic neznamená! "A jak se má Sey?" zeptám se nevinně a souhlasně Becce přikývnu. “Žádný určený dvojice! Vždyť tím může napáchat víc škody než užitku!“

S hulákem jsem se už setkala, přesto jsem měla drobné obavy z toho, co přijde, i když nebyl pro mě. Ještě to tak! Ale ať jsem čekala cokoli, tohle bylo asi horší. Ehm… hlas paní Rielové je velmi výrazný!
Chvíli jen sedím a dívám se na místo, kde před chvílí ječel hulák. U toho zobu mandarinku.
“Ehm… Diana měla pravdu, máme je tady dobrý,“ nabídnu Becce i Runě pár měsíčků.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.8338029384613 sekund

na začátek stránky