| |||
|
| |||
Velká síň - mrzimorský stůl13. září Acai, Alex, Benji, Maureen, Rory Když po Benjim cvrnku hrášek, pokusí se ho chytit do pusy, ale o několik centimetrů mine. "Nic moc," okomentuju jeho snahu s pobaveným úšklebkem a zavrtím pohoršeně hlavou, když začne Alex sypat hrášek do bot. Takové plýtvání jídlem. Kdyby to raději snědl, rozhodně by mu to neuškodilo, ačkoliv se někteří moji spolužáci tvářili, jako kdyby jim chtěla jakákoliv zelenina utrhnout hlavu. Když ale Alex začne mluvit o draslíku, přestanu jíst kaši a pohrozím jí špinavou lžící. "Ryby a hovězí, jo? Nechceš si rovnou nasekat Benjiho a osmažit si ho? Chilli con Benji?" odpovím jí uraženě, ale vím, že Alex to tak nemyslí. Jen ráda provokovala a to nejenom mě. Alespoň jí banán, který jsem jí vnutila. Však ona mi jednou poděkuje, až přestane být jíst maso společensky přijatelné. Nepochybovala jsem, že to tak bude za pár let. Varovný pohled od Mau nad čokoládovým dortem jí oplatím zdviženým obočí, které jasně říká, že má být ráda, že nedostane přednášku o mléčném průmyslu. Taková intolerance k laktóze by ji hodně rychle vyléčila! Ale nechci jí přát nic zlého, s jejím štěstím jí kousek dortu zaskočí a já tu budu provádět heimlichův chvat. Ať si to po těch dvou hodinách trochu užije. Pak promluví Alex a já nad představou Snape s fotkou Filche vyprsknu smíchy, až si musím dát ruku před pusu, abych na ostatní neplivla bramborovou kaši. Rory nám ukazuje fotku Snapa, na které vypadá jako čerstvě vyoraná myš, takž si znovu zakryju pusu rukou, abych mu nepoplivala foťák. "Ježiši, to je výborný. Dokážeš to tady v Bradavicích někde vytisknout?" zeptám se ho. Už jsem se viděla, jak tím vytapetujeme společenku. Nebo by mu to mohl někdo statečnější nalepit na dveře. Podívám se na Alex, abych jí to navrhla, ale ta začala smyslně pojídat banán. "Příště dostaneš brokolici. Dušenou," zamrmlám a znovu jí pohrozím lžíci, než do sebe začnu bramborovou kaši házet jako lopatou. Na Mau se povzbudivě usměju. Aby tu snad neomdlela? Starostlivě si prohlédnu její červenou tvář. "Nic si z toho Mau nedělej," snažím se ji ještě povzbudit slovně. Jestli bude dál dávat najevo, jak je jí tohle nepříjemné, akorát Alex vyprovokuje k dalším blbostem. Skoro se bojím otočit, protože je mi jasné, že si Alex určitě banán narvala skoro až k mandlím nebo něco takového. |
| |||
Hlavní síňMrzimorský stůl a Rory13. září, Pondělí Soustředím se na Roryho a jeho fotky, přičemž tak na jedno ucho poslouchám dění u stolu. Je dobře, že Maureen ten nos dali do pořádku. I tak to ale muselo neskutečně bolet. Naštěstí nevypadá, že by jí to nějak vadilo. Plná energie a optimismu jako vždycky. Tenhle aspekt její povahy mě nikdy nepřestane udivovat. Je jako hrom do police. V momentu, kdy se u stolu mihne Jordyn, jen zvednu pohled. Pořád netuším, jak na ni reagovat. Chci říct, že jsem na ní naštvaná. Nežárlím, ale jsem opravdu naštvaná. Nenechá si poradit. Jasně, že má právo trávit čas s kým se jí zachce, včetně Cayluse, ale co mě opravdu štve, je fakt, že je schopná se kvůli němu pohádat úplně s každým a to jenom proto, že věří vlastním bludům. Zamrzí to. Ucítím kolem svých ramen ruku a automaticky se otočím po jejím majiteli. Zdá se, že téma prefektství je ještě nepřestalo bavit. A to jsem doufala, že se to nebude tolik rozmazávat. Benji má očividně radost, že na to všechno nebude sám. Lehce se nadzvednu z lavice, abych na něj pořádně dosáhla, popadnu ho za hlavu, kterou si přidržím pod paží a nechám ho trpět způsobem zvaným „ořech“. „Já ti dám černý komando!“ Rozcuchám mu vlasy opakovaným přejížděním kloubků po temeni jeho hlavy, dokud se nesměju jako praštěná a neposadím se zpět na lavici. Čert to vem. Kvůli něčemu takovýmu si nebudu kazit radost. Nakonec Benjimu ta role určitě sedne víc. Vzbuzuje respekt u kluků a malý holky z něj šílej. Já bych se mezi nima ztratila. To už se ale o slovo hlásí Alex. Skoro bych zapomněla, že je teď kapitánkou týmu. A bere to dost vážně. „Na polovinu? A to je kolik? Deset místo obvyklých dvaceti?“ ušklíbnu se. Do týmu jsem se sotva dostala. Netuším, jak vypadá jejich běžný trénink, ale běhání mi nevadilo. Přibrala jsem, na určitých partiích je to vidět, musím to znova shodit a k tomu je potřeba pohyb. „Klidně. Zatím na večer nemám nic v plánu. A když už jsme u toho… máme večer co slavit, ne?“ zazubím se na všechny přítomné. „Co spojit příjemné s užitečným?“ Když už nepočítám to, že se Alex stala kapitánkou a Benji prefektem, tak je tu ten fakt, že se Coraline vrátila do Bradavic. A to je rozhodně důvod k oslavě. „Analog?“ Otočím se zpět na Roryho s nechápavým výrazem, když si uvědomím, že na mě mluvil. Vlastně mi odpovídal. „Myslela jsem, že máš polaroid.“ Musí na mně být vidět, že tomu moc nerozumím, ale polaroid mi vždycky přišel takový… prostě to, jak z toho okamžitě lezly fotky mi přišlo praktičtější. Mimoděk si všimnu, jak do hlavní síně přichází Reece a Isy. Tihle dva… Aniž by se starali o to, co si kolem nich lidi myslí, sedají si k nám a začínají si ochutnávat hlavy. Samozřejmě to vyvolá vlnu všelijakých reakcí. Co se mě týče, povzbudivě na ně zapískám. Tyhle věci mi nikdy nevadily. Beru to spíš jako zajímavou kulisu k jídlu. Zamračím se, když k nim přiletí Snape a strhne nám body. Ten chlap vážně nemá ani trochu pochopení. O něj samotnýho by si nikdo neopřel ani kolo, tak si to musí vylejvat na ostatních. Tche. Pohledem zabloudím po ostatních u stolu a neujde mi, jak se tváří Mau. Je to taková nevinná čistá duše a to mě jen provokuje k tomu, abych jí trochu poškádlila. „Hej Mau… Když tohle dělají na veřejnosti, tak si představ, jak to vypadá v soukromí.“ Nakloním se k ní přes stůl. „Když se v noci dobře zaposloucháš, tak to uslyšíš i přes zeď. To hekání myslím.“ Pošeptám jí, než se se smíchem posadím zpět na své místo. Svou pozornost pak opět přesměruji na Roryho, který momentálně ukazuje po stole momentku Snapa. Málem mi zaskočí. "Vypadá jak nasraná veverka." Zakroutím nad tím hlavou a pustím se do zbytku masa, co mám na talíři. Na první pohled vždycky vypadal jako tichý kluk, ale jakmile se jedná o focení, je k nezastavení. A když se na něj dívám takhle zblízka, tak je i docela hezký. Na tváři se mi rozlije rozkošnický úsměv. „Jediná? To je škoda… Ty fotky jsou vážně hezký.“ Vrátím se k naší předchozí konverzaci, kdy mi odsouhlasil, že mi jednu fotku dá a opřu si bradu o dlaň. „Takže… co za tu fotku budeš chtít? Jaká je tvoje cena?“ Provokativně povytáhnu obočí, když se má ruka jakoby mimochodem lehce dotkne jeho stehna. Ne, že bych měla něco skutečně v úmyslu, jen mě zajímá jeho reakce. Vzápětí však ruku s cuknutím stáhnu, jako by mě někdo přistihl při činu. Může za to káravý hlas Maureen, který nebyl až tak obvyklý. Uklidním se až ve chvíli, kdy si uvědomím, že to okřiknutí nebylo mířeno na mě. Ohlédnu se po Alex a jejím banánu a je mi jasné, o co šlo. „Alex, trochu ohledu na chudáka Mau.“ Zasměju se při pohledu na její tvář, která se teď svou barvou podobá červené paprice. „Už takhle z toho všeho bude mít divoký sny.“ |
| |||
Hlavní síň “Byl zlomený!“ Vyhrknu, jako kdyby to byla ta nejočekávanější novinka, na kterou Acai čekala celý rok. “A za pět sekund vyléčený.“ Usměji se klidně a názorně na něj poklepu prstem, aby viděla, že už je naprosto v pořádku. Pro takové chvíle jsem ráda, že jsem měla tu čest stát se součástí kouzelnického světa. “Kdyby se mi to stalo u nás doma, léčila bych to několik dní, měla krvavé kruhy pod očima a jako třešničku na dortu by můj rozpláclý obličej zdobil křivý nos. No dokážete si to představit?! Ještěže se mi to stalo tady, v zemi zázraků na počkání.“ Začnu mlít pantem čistě proto, že mi k tomu dala Acai důvod a jsem přitom šťastná, že se o mně tak strachuje. Je to od ní tak milé. Núbijská princezna je taková hodná holka. Sice nevím, jak se to dozvěděla, protože plavat s námi nebyla ale… zvěsti se asi šíří rychle. Snad koluje i ta, kde se říká, že je to Malfoyova vina. Chuligán! Jakmile na mě Benji namíří špagetovou nálož, div nestrčím hlavu pod stůl s hlasitým “Neeeee! Jídla tady od začátku školního roku lítalo víc než dost. Navíc já to neudělala schválně, fakt ne! Mé… Benjiho hráškové fiasko se vyřeší skoro okamžitě. Naira se zdá být potěšena luštěninou v jejích vlasech. To kdybych věděla, klidně jí z těch malých zelených potvor udělám čelenku a přihlásím se k tomu sama! Inu pozdě litovat nad rozlitým mlékem, příště budu moudřejší. Naštěstí nakonec i špagety zůstanou na svém místě, což mě potěší. Zatímco Acai se do dá rozhovoru s Rorym, Alex laškuje s Benjim a Naira vymýšlí, co dalšího by nám mohla podstrčit, abychom byli zdravější silnější a hlavně vegan, zmateně se rozhlédnu kolem. Pár nás ještě chybělo. Poznala jsem to okamžitě podle toho, že tu nebyla jediná oběť, kterou bych mohla obtěžovat svou věčně klapající hubou. No. Tak to asi budu muset poctít svou společností ten obrovský čokoládový dort, který leží přímo přede mnou. Ukrojím si pořádný kus a už rozpadající si ho kydnu na svůj talíř, přičemž na Nairu vrhnu varovný pohled. Nejedla jsem kvůli tobě maso, tohle mi nevezmeš! Spokojeně si strčím první sousto do pusy a div mi nezačnou téct slzy radosti, jaká dobrota to byla. Bylo to až k nevíře. Člověk tady mohl jíst, kolik jenom chtěl a dokonce i více chodů! Slané, sladké, klidně všechno dohromady, jak si slečna poručí. Cítila jsem se občas až provinile, že se tu tláskám takovými dobrotami a táta se přitom doma tak dobře nemá. Jak se asi má? Psát domů kvůli novému povolení do Prasinek pro mě bylo absolutně zbytečné. I když mám možnost využít školní sovy, táta se jich bojí a já ho nehodlám vystavovat nepříjemným chvílím kvůli něčemu, co ani nepotřebuji. Do Prasinek nechodím. Nemám tam ani co utrácet. Z přemýšlení mě vytrhne až Jordyn, která dorazí k našemu stolu. S úsměvem od ucha k uchu se za ní nakloním, div nehodím záda. V poslední vteřině jsem se ale stihla chytit za stůl, takže dobrý. Má oběť, konečně budu moct někomu vyprávět, jak jsem ráno uklouzla v umývárnách na dlaždičkách. Hlasitě ji pozdravím a už jí vedle sebe připravuji místečko, div nenačechrávám imaginární polštář. Jenže Jordyn mé nadšení rychle schladí s tím, že zase odchází. Nepřijde ani Emily! Trochu smutně se rozhlédnu po stole. Acai se věnuje Rorymu, Alex Benjimu a Naira má svojí zeleninu. Ach jo, asi budu muset svou historku fakt vyprávět tomu dortu. Když už se Alex otočí s tím, že by nám snad i něco řekla, začne mluvit o famfrpálu. Jistě. Tedy jsem zase mimo mísu. Občas mě převládá chuť to zkusit, pak si to zase ale hodně rychle rozmyslím, Z potlouků mám strach, s mým štěstím by si některý z nich našel moji hlavu dřív, než bych řekla švec. Navíc létání pro mě taky není zrovna ideál. Jsem si téměř jistá, že Hoochová ze mě v prváku měla noční můry… já je z ní teda měla! A to ani nemám koště a vlastně ani kousek citu pro jakýkoliv sport. Proto v klidu poslouchám jejich domlouvání se nad schůzí, která se mě ani netýká a dál se láduju tou kalorickou bombou. Třeba taky konečně přiberu, alespoň nějaký ten gram. “Snad teď nebudete jenom trénovat? Vždyť svaly taky potřebujou odpočívat, že jo. Nejlépe si odpočinou na měkkém gauči ve společence…“ Brblám si pod imaginární vousy mezitím, co se domlouvají. Sice to neříkám zrovna potichu, ale ani nepředpokládám, že by mě někdo mohl slyšet, nebo spíš poslouchat. Alex byla novou kapitánkou týmu a vzala to celkem zodpovědně, což je samozřejmě jenom dobře. Jenže moje malé, na svých přátelích závislé já se dožadovalo pozornosti, která nepřicházela. Nechci být sama. Oči odlepím od svého dortu až ve chvíli, kdy se v místnosti zvedne šum. Nechápavě se rozhlížím, než si všimnu Reece s Isaakem, jak se drží za ruce. Ach, jak rozkošné! Měla jsem ráda dobré konce a byla jsem ráda, že zrovna tihle dva ho našli, i když teda by to nemuseli dávat tak najevo. Ono… přitahují i negativní ohlasy a pak by si je kvůli tomu někdo mohl dobírat, to přeci nechceme. Narvu si plnou pusu dortu a otočím se na oba chlapce, když si sedají, se záměrem, že jakmile to dožvýkám, tak je hřejivě uvítám. Reece se pořád zdál trochu mimo a já mu chtěla oběd ulehčit. Dort se mi ale zadrhne v krku a já vyvalím oči na scénu, která se odehraje. CO TO PROBOHA DĚLAJÍ?! Dort mi okamžitě zaskočí a já se dám do hlasitého kašle, přičemž musím od té dvojice odvrátit oči. Nevím, jestli jsem v momentální chvíli víc rudá z toho, co se přede mnou právě odehrálo, nebo z toho boje, kdy jsem si kašlem snažila uvolnit hrdlo. Když už mi tečou i slzy, konečně se zdá, že moje dýchací cesty byly uvolněny. Musím se několikrát zhluboka napít, než jsem konečně schopná vůbec něco říct, nebo snad dávat pozor na to, co se kolem mě děje. Na ty dva už se ale ani nepodívám. Ne, že bych byla vyloženě znechucená, ale příjemné mi to rozhodně nebylo. Ruku na srdce, vidět chlapce s chlapcem není zrovna obvyklý jev. Pohled, jak si někdo vyměňuje sliny, je mi nepříjemný i u hetero páru, natož u těch homosexuálních. A ještě k tomu u jídla! Ještěže mám před sebou dort, tomu se nedá odolat ani po takovém otřesném zážitku. Ztrátu bodů ignoruji, sama jich mám na svém triku dost a ani mě vlastně něco takového nějak nebere. Stejně kvůli tomu blbečkovi Quinovi ztrácíme vůči ostatním dnes a denně. Raději se trochu přikrčím, když kolem nás Snape prochází. Mám z toho chlapa strach, on to ví a ještě si to užívá. Naštěstí pro mě, dneska si na mě nepřišel vylévat svůj vztek za všechny ty kotlíky. Snad se jednoho dne nerozhodne, že je všechny pomstí, to bych byla v loji. Uřvaného huláka zaznamenám jenom letmo, stejně jako věnuji pouze povzbudivý úsměv adresátce. Tohle mi vždycky připadalo trochu nedůstojné. Proč by na někoho měl list papíru řvát před vším studentstvem? Naštěstí táta čáry neovládá, on by mi něco takového ani poslat nemohl. Ani se nestačím vyhrabat z prvotního šoku a dřív, než se vůbec krev z hlavy vrátí na své místo, už se tam řine nová, když mi spočine pohled na Alex a jejím… banánu. Benji jakožto prefekt nezasáhl, ba co víc, on jí v tom snad ještě podporoval! “Alexandro Scottmayersová! Žer ten banán normálně, nebo si to jděte ukazovat někam jinam! Já se chci najíst!“ Pohoršeně sklopím oči k čokoládovému dortíku, který je snad poslední normální objekt u tohohle stolu plného perverzáků a z hlavy se mi div nekouří, jaké je mi najednou v obličeji horko. Tady nikdo nemyslí na nás, nezkušené chuděrky, které ještě věří na čápy a vrány. Připadám si jako Alenka v říši oplzlostí. |
| |||
Hlavní síň – Mrzimorský stůl13. září, pondělí Mau, Acai, Jordyn, Reece, Isaac, Alex, Rory, prof. Snape Alex mě zatím zkoušela přemluvit k masáži. „Čistá láska, čistá láska... Marně přemýšlím, co to je,“ nahodil jsem hloubavý výraz. Jako velký vichr se k nám přihnala Mau i s gratulací. Zářivě jsem se na ni usmál: „Díky, díky! Určitě jsem ten pravý.“ V hlase jí nemohla ujít stopa pochybnosti, sám jsem byl stále překvapený, že jsem skončil jako prefekt, ale hodlal jsem si to užít. „Koukám, že už ti běhání jde,“ neodpustil jsem si lehké rýpnutí k Mau. „Ale nepřeháněj to,“ zazubil jsem se ještě, když jsem viděl, jak Mau nemohla popadnout dech. |
| |||
Hlavní síň – Nebelvírský stůl13. září, pondělí osazenstvo nebelvírského stolu Postupně se i k našemu stolu vraceli spolužáci. „Dobrou chuť,“ odpověděla jsem Janně, a tak nějak i ostatním, kteří se tu objevili. Janna vypadá nějak... Smutně. I když čemu se divit po uplynulém týdnu a teď po tom tělocviku. Tato domněnka nakonec potlačila mou snahu zeptat se jí, co ji trápí. A tak jsem se pohroužila jen do svých myšlenek a obav z nadcházející hodiny. Jen tak mě něco nemohlo vytrhnout nebo natolik zaujmout. Ani Diana, povykující kvůli jídlu nebo kvůli čemu. |
| |||
Velká síň - havraspárský stůl13. září Cassandra, Patrick, Charlie, ostatní u stolu + okrajově Caylus a Ryan "Jé, díky!" vezmu si od Patricka mandarinku, protože chilli už jsem dojedla. Po tom dnešním dobrodružství mi pěkně vyhládlo. Vsadím se, že bych jich dneska snědla víc než Diana a Deirdre dohromady. Zatímco loupu mandarinku, podívám se na Charlieho. "A co ty? Viděla jsem, jak tě ti ďasovci stáhli pod vodu. Já jsem měla štěstí, že kolem mě zrovna letěla Hučka a vytáhla mě, jinak bych se asi taky pěkně napila té jezerní voděnky," nad tou představou se zašklebím. "Buď rád, že jsi na bylinkářství nebyl, málem nás tam všechny vyhodili do vzduchu," řeknu a rozhlédnu se. Helen a Dana nevidím. Snad pořád nejsou na ošetřovně? Nemám čas nad tím dlouho přemýšlet, protože nad naším stolem začne kroužit sova. Nedá mi moc velkou práci si všimnout, že je to rodinný výr. A jéje, co se zase děje? Když přede mnou přistane červená obálka, rozšíří se mi oči. Bezradně se rozhlédnu po svých spolužácích. Nemá ale cenu to odkládat, tak dopis opatrně otevřu. Okamžitě se mi vytrhne z ruky a začne řvát přes celou síň. Ahoj mami, pomyslím si a trochu se od křičícího dopisu odtáhnu, jako bych tím snad mohla uniknout matčinu řevu. Když litanie skončí, hulák se sám roztrhá na kousky. Znovu se rozhlédnu po svých spolužácích, abych se mohla "pokochat" jejich výrazy. Jestli ještě někdo o mém veselém zážitku s Caylusem neslyšel, tak teď to budou vědět všichni. A to matka ráda, že to byl někdo ze Zmijozelu? Tak moc si na své koleji zakládala, měla mi za to kapesné zvýšit! Nedokážu si představit, jak by to dopadlo, kdyby to byl někdo z Mrzimoru, to by jí asi rupla žilka a ani u sv. Munga by jí nepomohli. Frustrovananě si povzdechnu a začnu se drbat na lýtku, kde mě svědí škrábance od ďásovců. Abych se nemusela soustředit na ostatní, začnu jíst oloupanou mandarinku. Když na mě Patrick promluví, podívám se na něj. "Zeptej se Ryana, ten ti to určitě rád vysvětlí do nejmenších a vymyšlených detailů," řeknu mu a vůbec mi nepřijde na mysl fakt, že to může vyznít tak, že ten bůhvíkdo je Ryan. "Ale díky," usměju se na něj nakonec. Cítím, že je nervózní. "Teď už s tím stejně nic neudělám, tak se nebudu zbytečně nervovat," stejně jsem Cayluse nechtěla ani vidět po tom, jak se choval k Alecovi. Jestli on tou svojí nenávistí k homosexuálům něco neskrývá... Cass mi nervózně přisune pár měsíčků mandarinky, i když jsem svojí ještě nedojedla. Vtipný. Zasměju se. "Díky Cass," řeknu smířlivě. Ona je z toho vyjukaná víc než já. I tak se ale neodvažuju rozhlédnout po Velké síni, protože je mi jasné, že je na mě upřen nejeden pohled. Tisíckrát si můžu říkat, že tohle není první ani poslední hulák a ani první ani poslední dostaveníčko v kumbále... |
| |||
Velká síň Pondělí, 13. září Becca, Patrick, Runa, Charlie, Diana “Postarali? To bych chtěla vidět! Teda nechtěla,“ dodám hned, aby se toho náhodou Diana nechytla. Takovéhle skupinové… akce, to opravdu není ani na žert! I když třeba to myslela v žertu kvůli těm pomluvám. Nevyjela jsem na ni pak zbytečně? Jej… “Jo? To by těch mandarinek byla škoda!“ dodám ještě. No fakt, dávit bratra něčím tak dobrým? Na to ať si vezme třeba brokolici! “Nevim, asi se jenom baví na můj účet,“ řeknu Becce smířeně. “Já ti nevím. Třeba se dvojčata mezi sebou perou ještě víc než normální sourozenci. Teda tyhle dva by to rozhodně dokazovali!“ Cože? S trhnutím se otočím na Charlieho. Říká to s humorem, přesto bych raději změnila téma. “Jo no… asi jo. Nebo si chce jenom dělat srandu ze slušnejch lidí,“ pokrčím rameny a uleví se mi, že změnil téma na Runino kapitánství. Zamyslím se nad Patrickovou otázkou. “Neslyšela, ale to ještě nic neznamená. Můžeš se zeptat Kwanga, ten bude určitě vědět, když nenajdeš nic v knihovně. To mě ani nenapadlo… ale víš co, v Bradavicích žije ledacos, tak se tu můžou chovat trochu jinak. Nebo se cítili ohroženi, tak zaútočili,“ nadhodím do prázdna. Ne že bych o tom něco věděla. Jen plácám. Ale profesor Kwang mu určitě poradí. Je chytrý a ochotný a určitě bude rád, že nás něco zajímá. Pak už ale Patrick řeší s Charliem naše dnešní katastrofy a to si opakovat nemusím. Je to moc čerstvé. Kývnu Alovi na pozdrav a dívám se, jak se přesouvá ke zmijozelským. Snad se tam zase nic nesemele! I když Dee si neodpustila drobný komentář. Nemusí přece poslouchat cizí rozhovory, ne? Hned mě ale zarazí něco, co Patrick pronesl. Prefekt?! “Oni už jsou výsledky? Kdo je- Al je náš prefekt?“ zeptám se překvapeně. Ani nevím proč mě to překvapilo. Mám ho ráda, ale byl předchozí roky až moc izolovaný od dění kolem. A teď je z něj prefekt! Tedy… ne, přeju mu to! Snad to zvládne, kdyžtak mu pomůžeme. Letmo zaznamenám příchod Isyho s Reecem. Nevěnovala bych jim kdovíjakou pozornost, ale Snape ji přitáhl. Proč se tím zabejvá? Vypadá trochu jak uražený děcko. Ale děcko, co nám může pěkně zatopit! “Mizera… hodně mírně řečeno,“ poušklíbnu se na Patricka. “A co proti nim má? Asi jim závidí tu jejich velkou lásku! Ať si taky někoho najde, třeba bude snesitelnější!“ “Přesně, jeho miláčkům projde cokoli,“ brouknu souhlasně Becce a přidám se k rozhovoru o bylinkářství. “Ale až na druhej pokus, takže taky nic moc. A příště to bude určitě lepší, uvidíš,“ řeknu Runě povzbudivě. Jeden neúspěch nic neznamená! "A jak se má Sey?" zeptám se nevinně a souhlasně Becce přikývnu. “Žádný určený dvojice! Vždyť tím může napáchat víc škody než užitku!“ S hulákem jsem se už setkala, přesto jsem měla drobné obavy z toho, co přijde, i když nebyl pro mě. Ještě to tak! Ale ať jsem čekala cokoli, tohle bylo asi horší. Ehm… hlas paní Rielové je velmi výrazný! Chvíli jen sedím a dívám se na místo, kde před chvílí ječel hulák. U toho zobu mandarinku. “Ehm… Diana měla pravdu, máme je tady dobrý,“ nabídnu Becce i Runě pár měsíčků. |
doba vygenerování stránky: 0.87943816184998 sekund