Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 29. března 2024 10:24Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Tristan Delacour - 28. dubna 2017 11:44
1c912741908bf0ea6b2cdc93be04c5cf267.jpg

Jezero
Hoochová, spolužáci

Pondělí, 13. září



Škytník znám. Než se však zmůžu Hoochové odpovědět a vysloužit tak naší koleji nějaké body, pozdě... a nezbývá, že se odvážit do vody. Zatímco odporná bylina zvolna zabírá, neochotně odkládám oblečení, než stojím na břehu jenom v plavkách. Hůlku si s sebou neberu, při mém štěstí by mi vyklouzla a podnikla sama výpravu na dno. Alespoň, že neškytám.
*hik*

Ani s podporou (a nežádoucími účinky) škytníku mi však teplo není ani trochu, zimomřivý jako obvykle, chvěji se a čelist mi tuhne, jak se snažím nejektat zuby. Proč? Kterého zatraceného sadistu tohle napadlo a ještě to bylo schváleno?
*hik*

Do závodů se nepletu, pořád si připadám unaveně z rozcvičky. Stejně jako se neodvažuji dále než za první bójku, vím, jak na tom jsem, a nemíním se nechat zachraňovat, kdybych to kvůli únavě nezvládl zpátky.
*hik*
Sotva stihne Hoochová vyhlásit vítěze a rozdělit body... něco se semele. Na moment nechápu, proč někteří najednou překotně zahučí do vody, než mým zchlazeným mozkem procválá informace, kde to jsme, a s kým v sousedství. O překot vydám se ke břehu, pomaleji než bych rád... no tak. Na moment to připomíná *hik* takový ten typ snu, ve kterém jeden běží pomaleji, než by mohl... dostanu se však do bezpečí s trochou štěstí dřív, než si mě některý z ďasovců vybere za cíl.
*hik*
Ačkoliv jindy nechovám k bytostem slano či sladkovodním nic než zájem, obdiv a sympatie, na blízké kamarádíčkování se s ďasovci se dnes obzvlášť necítím.
*hik*

Na břehu naházím na sebe svoje věci v pokusu přestat se třást... všimnu si však, že ačkoliv většina spolužáků už je na břehu, Felix pořád daleko od bezpečí bojuje s vodou a tvory v ní, a černý Zmijozel vedle mu selhává pomoct.
"Fel*hik*si!" vyjeknu nahlas, když obě hlavy zmizí pod vodou úplně.

V tom se do chaosu vloží olbřímí oliheň... vykuleně na moment pozoruji, kterak starostlivě pokládá spolužáky na břeh. Slyšel jsem řeči či zmínky, že někomu pomohla, když spadl do jezera... vidět to na vlastní oči je ovšem... nepopsatelné.
*hik*
V jednom z chapadel blýskne se zmáčená plavovlasá čupřina mého kamaráda, rozběhnu se přes kameny břehu na místo, kde jej ukládá. Když obří chapadlo stahuje se, pohladím jej vděčně... nad Felixem sklání se už Hoochová.
"Můžu *hik* nějak pomoct?" zeptám se poněkud otřeseně profesorky.
 
Diana Gabriela Black - 27. dubna 2017 20:43
217783139.jpg

Jezero

Thomas a zmínění[/i]

Pondělí 13. září



No, jistě bácha nezklamal. Naprosto mě ignoruje, čumí do nebe a ještě si pobrukuje tu šílenou melodii, kterou má tak rád. A potom ty jeho kreace během rozcvičky! Přehnané pohyby a ty jeho ksichty! Jakmile budu mít příležitost, tak tě zbíííju, nebo ještě líp utopím tě v jezeře! Jó to bude ono. Zasloužený trest... No, možná tě neutopím, protože komu bych kradla z talíře, a komu bych lezla na nervi, ale pod vodu alespoň na okamžik půjdeš. A já ti s radostí pomohu!

Již na začátku mi bylo jasné, že mi většina spolužáků za mou nenáročnou a skvělou rozcvičku poděkuje. Však se jim to všem zračí ve tváři. Třeba takový pan Daniels přímo srší nadšením, slečna Deirdre mi věnuje přátelský pohled a Acai mi poděkuje velice neobvyklým způsobem. I ten letmý pohled mi stačí k tomu, abych poznala, že se jim nepozdává volba Hoochové. A proč by mě profesorka neměla vybrat? Přitom co všechno sním, nepřiberu ani gram. Na jedné straně za to děkuju rychlému metabolismu, ale atletické postavě krom genů napomáhá i nějaké to cvičení. A co se týká mého zadku, který někteří nesprávně nezvali tlustým, je kulatý a pevný – prostě pěkný výstavní kousek! A navíc je lepší mít alespoň nějaký zadek než žádný, jak to většinou mívají vychrtliny známé pod pojmem modelky.

Ovšem mezi spolužáky se našlo několik výjimek, které se skutečně snažily a dělaly co mohly, ikdyž popadaly dech a měly jazyk na vestě. Tyhle bych klidně propustila po první či druhé sérii. Především Maureen, která dělala co bylo v jejích silách, a chudák si div nevypíchla oko nebo neupadla. Avšak těm, kteří se flákali od samého začátku bych nejradši naložila ještě víc, a s radostí bych je trápila celou hodinu, aby poznali, že toto byla skutečně jen rozvička, protože skutečně cvičení by teprve přišlo.

Když Hoochová během rozcvičky zvolí Eriku kapitánem našeho famfrpálového týmu, pokynu jí hlavou na znamení gratulace k tomuto postu. Jakmile máme docvičeno, udělí naší koleji profesorka pět bodů. Co vám budu říkat, udělalo mi to radost!

S úsměvem na tváři se vracím do řady, ale zastaví mě Maureen. „To mě mrzí,“ řeknu omluvně. „Příště vás rozdělím na dvě skupiny. Na ty, kteří se snaží, budu hodná. A těm, kteří se flákají jen z principu pořádně naložím,“ zazubím se na ní. O chvilku později ale vyrazí jak raketa. Pohledem jí říkám: Klidně běž.

Pokračuji v cestě a dojdu k bráchovi a chci jej odměnit za to divadlo, které mi předváděl, ale Hoochová neváhá a hned nám nařizuje kolečko. „To je za ty tvoje ksichty,“ přaštím bráchu do ramene a hned zdrhnu, protože by mi mohla hrozit odplata.

Thomas mě doběhne a začne si mě dobírat ohledně rozcvičky. „Myslíš, že když příště přitvrdím a donutím některé zvracet, že nám Hoochová dá deset bodů místo pěti,“ zareaguju na jeho poznámku.

Zhluboka vydechuji, když doběhneme. Nemám ráda běhání! Jakýkoli jiný pohyb klidně, nebo běhání v nějaké hře, ale běhání jako takové je nezáživné! Poslouchám Hoochovou a těším se až si baseball vyzkoušíme. S Lily a Barbarou se všechny vystřídáme na jednotlivých postech. Barbara má trochu problémy, ale snažila se. Když to jen šlo, věnovala jsem se jí trochu povzbudivá slova a nabádala k tomu, ať to zkusí znovu, a že nevadí, když jí míček spadne, nebo jej neodpálí. Vždyť jde především o to si to vyzkoušet nebo ne? Jakmile skončíme čeká na nás jezero. Docela se těším až si zaplavu. Plavání já ráda a někdy si ze mě brácha s mámou dělají srandu, že jsem kachna.

Jezero je vskutku krásné a přímo láká ke koupání, i když dnes není dvakrát vhodné počasí. Vysvleču se do plavek a od profesorky převezmu Škytník. Hraně protočím oči, když se brácha ptá. „To je mi panečku logika,“ rýpnu si trochu. „Chtrý bráška, moc chytrý,“ pochválím ho a poplácám po hlavě, jako pejska, který přinesl aport. Fuuuuj, ošiju se, když si dám kytku do pusy. O chvilku později se mi ale po těle začne rozlévat příjemné teplo, pěkně z břicha do rukou a nohou. „Vážně,“ řeknu nevěřícně, když z bráchových slov vyplyne, že se mu líbí Ewingová. „Zapomeň! Tuhle ti neschválím,“ řeknu rezolutně.

Konečně dá Hoochová pokyn ke vstupu do vody. „Holt nééé každej je tak otužilej jako ty,“ prohodím k bráchovi. „Studí, studí, toto studí,“ lamentuju chvilku v duchu, když lezu do vody. Není to nic hrozného, jen je to trochu nepříjemné. Moc se s tím nepářu a jakmile to jde, začnu plavat. Je lepší vyrovnat teplotu rychle než se s tím mořit pomalu!

Doplavu k první bójce, a potom vyrazím i ke druhé, ale nemám zájem o závod, takže si plavu pěkně v klidu svým vlastním tempem. Z ničeno nic ozve křik, rozhlížím se, odkud to mohlo přijít a především hledám příčinu. Najednou zmizí Maureen a hned po ní Ryan. „Co to..“ zahučím pod hladinu a trochu si loknu vody. Chivlku jsem dezorintovaná a okamžíček mi zabere než se plně zorientuju a rozkoukám pod vodou. Kopu nohama a snažím se setřást ďasovce, kteří mě stáhli dolů. Bojuji s nimi neúspěšně (4), ale najednou se pod vodou objeví brácha, který ty potvory čapne a drží, dokud mě ti svině nepustí. Jakmile jsem volná vydám se nad hladinu. Thomasovu pomoc přivítám.

Zhluboka se nadechnu a vykašlu trochu vody. Jsem trochu zmatená z pobytu pod vodou a brácha mě musí navést správným směrem ke břehu, kam společně doplaveme. Trochu se mi motají nohy, když se postavím na dno, při chůzi se musím opírat o svého zachránce. „Jasně, prcku,“ udýchaně uklidním ho, když se ptá zda jsem v pohodě. S jeho menší pomocí popojdu kousek dál po břehu a kecnu si na zem nedaleko Cassandry.

„To byla ale jízda, co,“ prohodím ležérně a snažím se to trochu zlehčit. Kouknu na Cass a nestačím se divit, rozcuchaná a vlasy jí stojí na všechny strany, jako kdyby dostala proudem. „Cos dělala? Sahala na dráty vysokýho napětí,“ zeptám se s údivem v očích.

 
Caylus Lawson - 27. dubna 2017 18:18
vay441632914643.jpg

Jezero


Pondělí 13. září


Dee, Hoochová, zbytek spolužáků



Během baseballu se nestane nic zásadního a abych byl upřímný, jsem za to celkem rád. Když totiž vidím, co se právě přihodilo Helen, jsem vážně vděčný, že nácvik našeho týmu probíhá v relativně klidném, skoro až nudném, duchu. Míčkem do břicha bych nechtěl dostat ani za zlatý prase a už vůbec ne od té nány, která by se svou šikovností byla schopná trefit i partie o trochu níž. Z té představy mi přeběhne mráz po zádech. Tohle celé mě utvrzuje akorát v tom, že tenhle sport je nejen hloupý, ale i nebezpečný, proto mi spadne velký kámen ze srdce, když je nám dovoleno se přesunout k jezeru. Je tu sice zima jak v Ruský pohádce, každopádně je to pořád lepší než baseball. Tady alespoň můžu sledovat děvčata v plavkách a důkladně si prohlížet jejich křivky. A že je na co se dívat… U některých je to opravdová pastva pro oči, kterou si rozhodně nesmím nechat ujít. To bych jinak nebyl já. Bez problémů se vysvléknu do plavek a pak už jen spokojeně sleduji přítomné slečny, jak dělají totéž. V tu chvíli jsem opravdu rád, že tu není Jordyn a nevidí mě, na druhou stranu její přítomnost postrádám. Těšil jsem se, až si pořádně prohlédnu její hrudník, ale jak se říká, každý den není posvícení. Snad budu mít víc štěstí příště.
Následuje profesorčina vyčerpávající přednáška o bezpečnosti, při které nám vnucuje sáček jakéhosi chroští. „Sem snad králík, nebo co?“ ohradím se, zatímco vrhám na Škytník nedůvěřivé pohledy. Několikrát s ním zatočím mezi prsty, až se nakonec odhodlám a vložím ho do úst. Přesně jak jsem si myslel, nechutná nijak světoborně. Na tomhle by v restauracích asi nevydělali. „Tak to je pěkně nechutný.“ Prsknu opovržlivě a s vypětím všech sil rozžvýkám zbytek listu. Netrvá dlouho a cítím, jak se mi tělem rozlévá příjemné teplo. Zimu to úplně zahnat nedokázalo, ale už to alespoň není tak nesnesitelné, jako před několika málo sekundami. Pak už nás Hoochová nažene do vody a chce, abychom plavali k bójkám. Se šklebem se sehnu pro svou hůlku, zastrčím jí za plavky a vydám se vstříc jezeru. Bez ní si totiž připadám jako bez ruky a určitě nic nezkazím, pokud jí budu u sebe mít. Profesorka navíc neříkala nic o tom, že bychom si jí brát nesměli. „Kafe to zrovna není, co si budem povídat.“ Otočím se na Dee, když se konečně ponořím do studené vody.
„Koukej na ně, na blázny…“ Ukážu na skupinku, která si od druhé bójky dává závod. Vůbec neuvažuji nad tím, že bych se k nim přidal. Nerad bych během cesty vytratil hůlku, nevíc nemám zájem se splašeně hnát bůhví kam. Od toho tu máme Richarda s Christinou. A skutečně, zanedlouho naše kolej získává deset bodů navíc. Radost mi bohužel nevydrží dlouho, jelikož se objevují ďasovci a začnou spolužáky stahovat pod vodu. „Co to je dohajzlu?!“ rozeřvu se a bez váhání spustím rychloplavbu ke břehu. Už už ho mám na dosah, když v tom mě dvě obludy chytnou za kotník a tahnou zpátky. Tak tohle je v prdeli. Hluboce v prdeli!
„PUSŤ!“ vyštěknu, snažíc se ze spárů příšer vymanit, bohužel se mi to ani trochu nedaří. A pak si vzpomenu na svou hůlku. Rychlostí blesku jí vytáhnu z plavek a s hlasitým Petrificus totalus! (7) jí namířím na ďasovce. Povede se. Obě monstra rázem znehybní a já s pocitem neskonalé úlevy sleduji, jak se bezmocně propadají do hlubin, co nejdál odemě. Teď už chápu, jak se cítila Regina, když znehybnila toho čokošskýho modrovlasýho smrada. Pohlcen euforií se rozhlédnu kolem sebe. Nikde nevidím Dee, zato spatřím Cassandru, kterou ďasovec tahá za vlasy. No, kdyby tahá… On jí je doslova rve. Tímhle tempem bude za chvíli plešatá. Krom toho jí ale nedělá nic vážnějšího, ani jí nestahuje pod vodu, tudíž kolem Cass jen proplavu a podle pokynů učitelky zamířím na břeh.
„To bylo o fous…“ Úlevně si oddechnu a rozběhnu se za Dee, kterou zachránila z vody Barbara. „Seš celá? Vůbec sem tě nemohl na-“ Nedořeknu. Mou pozornost upoutá něco jiného a to obrovské chapadlo, tahající z vody zbytek spolužáků. Toho tvora znám. Párkrát jsem ho viděl plout za okny společenky. „Tak to je nářez!“ Fascinovaně sleduji, jak obří oliheň pokládá na zem Richarda a hned po něm Alastora. Ani jsem netušil, že je to stáhlo taky, ale v tom zmatku se není čemu divit. „Hele Dee, asi ti trochu přidusili přítele. Neměla bys jít náhodou zjistit, jestli ještě žije?“
 
Christian Dragon - 27. dubna 2017 17:11
hpkopie2096.jpg

Jezero

Zmínění a Crabb

Pondělí 13. 9.


Plíce mě nehorázně pálily. Už to byl jen kousek od hladiny a přece se to zdálo tak daleko. Crabb se zdál stále těžší a těžší.
"Ne nesmím toho pitomce pustit musíme se dostat na hladinu....musíme..."
Přesvěčuji sám sebe a snažím se nevnímat, to jak mi v hlavě hučí krev, to a nedostatek kyslíku mi vše dost stěžuje. Začínám se obávat, že to opravdu nezvládnu, že jsem špatně odhadl své síly a bude nás to stát oba život. Pomalu se mi nedostatkem kyslíku rozmazává vidění a je stále těžší nacházet útěchu v blížící se hladině.
"Jestli tady umřu, alespoň jsem pomohl těm dvěma, snad už se o sebe dál postarají.....ne nesmím ještě umřít....musím...musím toho pitomce dostat na hladinu.....musím...."
Už skoro přes potemnělý zrak nevidím, ale stejně automaticky zoufale kopu nohama a svírám paži Crabba, abych se dostal na hladinu....už už vidím, jak jdu ke dnu, když....
"Uááááááááhhhhhh!"
Ucítím jak se nademnou rozevře hladina a já se mohu nadechnout. Je to krásný pocit, asi ten nejlepší, který jsem teď mohl zažít. Mám však ten problém, že nedostatek kyslíku, kterého se mi předtím dostalo a mi natolik rozhodil vidění, že vidím víceméně jen černo. Cítím, jak stále svírám křečovitě Crabba, který už je taky nad hladinou.
"Tady jsme! Slyší mě......uáááááá!"
Najednou se se mnou zvedne hladina a něco mě chytne, jsem už moc unavený a překvapený na to, abych se bránil napůl slepý silnému chapadlu, které nás obejme. K mému štěstí nás však kupodivu vyhodí na břehu mezi ostatní spolužáky.
"Uhhh."
Heknu na břehu, kde zůstanu ležet, tak jak mě tam chapadlo položilo. Snažím se popadnout unaveně dech a prsty svírám hlínu a trávu. Kde leží teďka moje oblečení je to poslední, co mě zajímá. S veškerou námahou se přetočím na záda vedle Crabba a konečně rozeznávám tváře a postavy míhající se okolo. Jedna ke mě přiklekne a starostlivě se mě snaží přivést k vědomí.
"Jsem v pořádku segra, jen....jen musím popadnout dech....yhhhh...."
Vyplivnu trochu vody.
"Musíme pomoct jemu."
S veškerou námahou a pomocí Verie se přetočím na bok a pomalu do sedu, abychom natočili na bok i toho balvana, který za chvíli začal prskat vodu.
"Zatraceně, máš víc štěstí, než rozumu ty pitomče, mohl jsi tam umřít a kvůli tobě a tvým kamarádům i další tví spolužáci."
Ulevím si zlostně a pak se zhroutím opět do trávy s úmyslem na chvíli si vydechnout. Zaslechnu, že Hoochová končí hodinu a odvádí zraněné. Já si tu ještě chvíli poležím, než naberu trochu sil, abych se zvedl. Jen doufám, že se na břeh dostali všichni. Eriku a Ryana jen matně zaregistruju, jak odcházejí spolu, patrně na ošetřovnu kvůli Eričině noze. Po tváři mi přeběhne jen letmý úsměv.
"Je to tak lepší."
Zavřu na chvíli oči a řeknu ségře, aby si o mě nedělala starosti, že je za chvíli dojdu, ať pomůže spolužákům a jde zatím do společenky.....dojdu tam....ale až za chvíli....
 
Thomas Alexandr Black - 27. dubna 2017 14:23
thomas14874.jpg

Jezero

Didý

Pondělí 13.9.



Zvláštní to den. Opravdu nejsem nejrychlejší plavec. Ale ani nejpomalejší. Naštěstí vyhrál závod Daniel, čímž nám získal nějaký ten bod. Jo, opravdu by mě naštvalo, kdyby to vyhrál třeba takový Draco. Toho blbečka nemůžu vystát od chvíle, co si jednou dobíral sestru, já mu dal přes hubu a pak na mě žaloval tatínkovi. Naštěstí není jediný, kdo má vlivné rodiče a nějak to prošlo, byť jsem dostal od mamky pak seřváno, že si mám své oponenty vybírat o něco pečlivěji.

Když už jsme u Draca, nic vtipnějšího se stát nemohlo. Zase si otvíral držku, jako obvykle, a tu něco stáhne jednoho z těch jeho kamarádíčků pod vodu. Já už stojím na břehu a začínám se těm pakům smát.

Smích mě ale rychle přejde. Všimnu si, že další ze spolužáků začínají mizet pod vodou a spěšně vyhledám svojí sestřičku. Jen co jí zahlédnu, mizí pod vodou taky. Nečekám na nic a vrhnu se rychle k místu, kde zmizela. Plavat takhle rychle ještě před chvílí při závodě, tak jsem určitě vyhrál. Ponořím se za Didý do vody a u jejích nohou chytnu tvrdě ďasovce kolem krku a držím, dokud ten šmejd nepustí (8).
Pomohu vyplavat sestře nad hladinu a poté už hledám pohledem ostatní své přátele, kterým bych případně pomohl.

Ukazuje se, že to už dostává profesorka Hoochová vše pod svojí kontrolu a nakonec se do dění připojí i pověstná obří oliheň. Nikdy jsem jí takhle rozvášněnou neviděl. Doplavu se sestrou ke břehu a chytím jí za ramena.
,,V pohodě, prcku?” zeptám se naprosto vážným tónem, ale to už mě začíná strach pomalu opuštět.
 
Erika Claythorne - 26. dubna 2017 23:16
erand8255.jpg

Hodina u jezera
Ryan, Christian, profesorka Hoochová

Pondělí 13. září



Ze zamyšlení o všem možném mě vytrhne Ryanův pozdrav. Malinko sebou trhnu, za poslední týden jsem si trochu odvykla, že na mě někdo mluví, nebudu-li počítat Wolframa. “Ahoj,“ pokusím se o jakýsi úsměv. “Jak se mám? Dobře,“ odpovím ne úplně pravdivě. “Co ty?“ vrátím mu zdvořile otázku. Pak trochu znejistím. “Pokecat? No… proč ne. Tak… po hodině ve společence,“ odsouhlasím mu to trochu zamyšleně. Zajímalo by mě, co se mnou bude řešit. Jestli tenkrát ten opilý večer… asi ano. I když bych na něj nejraději asi už zapomněla. Ale promluvit si musíme, to mi je jasné. Jsem přátelé, musíme spolu nějak vycházet…

Yup… a je to tady. Hurá do jezera… tedy nejprve do plavek. Sklepu ze sebe oblečení a hned mnou projede zima. Ale snažím se to nevnímat a rychle sáhnu po tom… čemsi od Hoochové. Strčím si to do pusy a začnu žvýkat. A hned na to škytat. Jej… Když mě to konečně trochu přejde a já cítím ono zahřátí, vlezu si statečně do vody. A jelikož nepatřím ke špatným plavcům, jsem rozhodnutá hezky pokračovat až ke druhé bojce. Závodů se ale nezúčastním. Dřív bych neváhala a vesele se do toho pustila. Ale dnes… prostě zůstanu u svého volného tempa.

Vše by bylo v naprostém klidu, kdyby ten idiot Malfoy jednou v životě poslechl, co dostal nařízeno! Než se vzpamatuji, projede mi nohou ostrá bolest. Vykřiknu a automaticky začnu kopat nohama a rukou sáhnu k pasu po dýce. Ale zrada, ta je i s oblečením na břehu. Stejně tak hůlka! Snažím se dostat ďasovce z nohy, ale když ho popadnu a zatáhnu, drží se jak klíště a o to víc to bolí. Začínám ve vodě panikařit a krom pokousané nohy se i dost nalokám vody z jezera, jak jsem chvíli nahoře, chvíli dole… “Pomoc!“ zavolám po chvilce marného boje zoufale. A to už připlave Christian a ďasovce skopne. “Díky…“ hlesnu a i přes bolest z pokousané nohy se vydám rychlým kraulem ke břehu. Vyškrábu se na břeh, kde se odplazím kus od jezera a dívám se na škody, co ďasovec způsobil. Ale výkřiky ostatních vzbudí moji pozornost spíš, než krvácející noha.

Pitomej
Malfoy! Až se mi ten idiot dostane do ruky, ten si to odskáče! Co si to o sobě vůbec myslí? Uvědomuje si, co způsobil?! Honí se mi toho hlavou dost, ale jen mlčím a strnule zírám na jezero. Je to… děsivé! Čert vem moji nohu, ale mám strach, co se děje se spolužáky, jestli jsou v pořádku… Pitomej ďasovec! Kdybych mě nepokousal, vzala bych dýku a šla pomoct. Takhle můžu jen nečinně a zoufale přihlížet. Zároveň si říkám, co asi musela prožívat Jackie, než… než ji zabili… Tohle je oproti tomu jistě slabý odvar… Hoochová nedovolí, aby se to dostalo tak daleko… nedovolí, aby zemřel někdo další… Alespoň v to upřímně doufám…

A ani se moc nemýlím. Sama se po seslání pár obranných kouzel statečně vrhá do vody a snaží se zachránit studenty. Jenomže v tom vlna a já jsem zase v jezeře. Z toho šoku se opět trochu nalokám vody a rychle se škrábu zpátky na břeh. Hlavně ne dalšího ďasovce! Na břehu se otočím a vykuleně zírám na chapadla, kterak zachraňují mé spolužáky. No páni…

A pak naštěstí Hoochová ukončí tuto hororovou hodinu a pošle mě na ošetřovnu. Jo, to mě taky napadlo při pohledu na tu spoušť... Postavím se ztěžka na nohy, ta pokousaná celkem bolí a blbě se na ni stojí, a vydám se pro věci. Než se ale rozejdu, stojí u mě Ryan a chytá mě za ruku. Dost sebou cuknu, nejsem zvyklá přijímat od někoho pomoc. Poradím si sama. A tak se Ryanovi s oním cuknutím i vytrhnu. “J-jo, jsem, dík,“ vyhrknu rychle. Ale hned po prvním kroku zjistím, že to tak dobře nepůjde. Jakmile přenesu celou svoji váhu na pokousanou nohu, bolestivě syknu, noha se podlomí a já se v pádu tak tak chytnu dříve odmítnuté Ryanovy ruky a chytím stabilitu, abych nespadla. “Díky,“ řeknu tiše a neskutečně zahanbeně. Já si přece umím poradit sama. Nepotřebuji ničí pomoc… ale na ošetřovnu je to daleko a tak mi Ryanova pomoc přijde přeci jen vhod. Sklopím trochu provinile oči a odpajdám si s Ryanovou pomocí pro šaty a dýku s hůlkou. Kéž bych si tu dýku vzala s sebou do jezera…

Stále s Ryanem se vydám směr ošetřovna. Celou dobu mlčím. Je to… ponižující, být takhle závislá na jiném. Už jsem vyrostla z toho, aby mi někdo pomáhal, někam mě vodil, držel za ruku. Vždycky všechno zvládám sama a tohle je… je to pro mě velmi těžké. A proto mlčím a dívám se k zemi. U ošetřovny se ale Ryana pustím. “Tak… díky, už to zvládnu…“
 
Ryan Daniels - 26. dubna 2017 22:43
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Jezero

Spolužáci a Hoochová

13. září


Moc nadšený z toho, že se chystáme vlézt do jezera, rozhodně nejsem. Ačkoliv jsem byl z běhu a rozcvičky zahřátý tak akorát, rozhodně se necítím na to, abych lezl do vody, obzvlášť v těchto teplotách. Jo, to kdyby bylo takových třicet stupňů, tak možná, ale takhle... Kromě toho nemám rád přírodní vody. Nelíbí se mi v nich, občas mě snad i děsí. Raději bych plavání provozoval v nějakém termálním bazénu, kde je krásně čistá, filtrovaná voda, bez nějakých kamenů, odporných řas a nepříjemných živočichů.
Od Hoochové dostaneme nějakou bylinu, které říká škytník, s tím, že nám to pomůže trošku při lezení do vody. Nejsem si jistý, v čem by mi to mohlo pomoci, ale rozhodně ji nebudu odmítat, třeba budu i mile překvapen. Ani mě nefascinuje, když začnu škytat. U mě je škytavka naprosto normální téměř při každém jídle, protože příliš hltám, takže u škytníku se opravdu nijak nepodivuji, ještě k tomu, když se tak podivně jmenuje.

Následně máme vlézt do vody. Škytník neškytník, stejně se mi tam moc nechce. Chvilku přemýšlím, jak do ní vlézt, načež se rozhodnu se rovnou co nejrychleji celý ponořit, abych měl ten porod z krku. Snažím se nějakým způsobem pohybovat, i přes to ale po pár vteřinách začnu zmrzle cvakat zubama. Je to strašné, cítím, jak se mi obaluje tělo v ledu! Podle pokynů plavu spolu s ostatními. Jakmile se začneme přibližovat ke druhé bojce, krapet znejistím. Nesnáším, když plavu v takové vodě, kde pod sebe prostě nevidím. Vadí mi to všude, v jakýchkoliv rybnících, jezerech, v moři, ale opravdu je mi to nepříjemné v téhle vodě, když vím, že tu žijí všelijaké bestie. Snažím se co nejrychleji plavat zase zpátky, protože mám strach, že mě každou chvíli něco zespoda čapne a stáhne ke dnu, nebo že se zamotám nohama do nějakých hnusných řas a už se nedostanu ven.
Tenhle tělocvik je opravdu příšerný. Plavu jako o život, aniž by se mi cokoliv strašného dělo, a žádným způsobem nevěnuji pozornost okolí. Neregistruji ani pitomé kecy těch zmijozelských, které jsem se postupem času naučil alespoň z části ignorovat. Ve chvíli, kdy mě však něco doopravdy chytne za nohu, napadne mě myšlenka, že jsem si to tou svoji nejistotou vsugeroval sám a že mě vlastně nic nechytlo. Když se ale má hlava ocitla pod hladinou, došlo mi, že zde je asi něco v nepořádku. Normálně by mi hlavou projela myšlenka "Já to říkal!", ale v tuto chvíli jsem nemyslel na nic jiného, než jak nejzuřivěji kopat nohama a zabírat rukama, abych se dostal ze sevření čehosi a mohl uprchnout. Stáhnutí pod vodu bylo i tak nečekané, že jsem se nestihl nadechnout, tudíž po chvíli začnu pociťovat silnou potřebu dostat se na vzduch. Jak tak bezmocně máchám končetinami, dochází mi síly a mě napadne, že se dnes utopím. Umřu tady, v tomhle jezeře, přesně tak, jak bych nechtěl! Ne, nemůžu umřít třeba tím, že se udusím ženskými ňadry, nebo že se opiju k smrti. Prostě mě musí zabít nějaká potvora, kterou ani pořádně nevidím. Ale co, aspoň mi udělají stejný obřad, jako udělali Jackii. I když, jak je znám, tak jen co by vylezli z vody, určitě by zapomněli, že s nimi kdy nějaký Ryan vůbec byl. Pf, až vyplavu ven, tak si to s nimi vyřídím.

Po chvíli nad sebou uvidím něco rozmazaného, co plave ke mně. Co to? Není to snad ta Jackie? Určitě je to ona, protože jdu pomalu do nebe. Zdá se mi, že se přibližuje, chytá mě a táhne kamsi nahoru. Proč? Já nechci do nebe. Nezbyde mi tedy nic jiného, než se začít prát ještě s ní. Snažím se kopat stejně, jako když mě držel ten ďasovec, ale beznadějně. Koukej mě pustit, Jackie!
Po chvíli zalapám po dechu. Začnu rukama plácat okolo sebe, jako nějaká ryba na suchu. To už jsem v nebi? A že by to v něm vypadalo stejně, jako normálně na světě? Raději už dál nepřemýšlím nad nesmysly a jen co se vzpamatuji, urychleně připlavu na břeh. Vůbec nevím, co se stalo, jediné, co vidím, jsou ostatní spolužáci, kteří tu umírají skoro stejně, jako já. Zůstanu nějakou chvíli sedět na zemi, dokud se úplně neproberu, načež konečně přijdu k rozumu. Srdce mi tluče jako o závod. Do té příšerné vody mě už nikdy nikdo nedostane, ani Hoochová, a ať si na mě řve jak chce!

Všimnu si Eriky, která krvácí. Ihned ještě zkontroluji sám sebe, jestli mi také odněkud neteče krev, hned na to se zvednu a vydám se směrem k ní. Mezitím Hoochová ukončí hodinu a řekne nám, abychom pomohli zraněným se postavit.

"Jsi v pohodě?" zeptám se jí, načež ji zlehka chytnu za ruku pomůžu jí na nohy. Trochu starostlivě si ji celou prohlédnu, abych zjistil, jestli jí není ještě něco.
 
Janna Parker - 26. dubna 2017 21:39
12459888953867.jpg

Terrorcvik – jezero


Pondělí 13.9.

Madame Hooch nám konečně dá možnost využití plavek, které jsme si měli obléci. Zatímco vysvětluje věci kolem jezera, svléknu si tělocvikový úbor. Lehce se zachvěju, když stanu jen v plavkách v zářijovém pondělním dopoledni.
Sleduju hladinu jezera a to, co je pod ní...tedy nevidím vůbec nic. Je pravda, že jsem se na plavání docela těšila, ale momentálně moc nadšená nejsem. Obvykle s ním nemám žádný problém, o prázdninách jsem s tátou šnorchlovala a dokonce jsem se nechala přemluvit na potápění se žraloky, ale představa, že vkročím do téhle neznámé vody, mě trochu děsila. Obzvláště, když jsem stála jen kousek od ní.

Nepouštím se do hádání rostliny, kterou nám vzápětí profesorka rozdá, aby se nám lépe plavalo. Bylinkářství není moje silná stránka. Možná, kdyby mě dali vyjmenovat dvacet kočičích plemen, to by byla jiná challenge. Mlčím, protože bych se jen zbytečně ztrapnila.
Stejně tak se neženu do vody, nechám jít většinu svých spolužáků a přitom žvýkám lísky. Zhluboka se nadechnu, nakráčím do jezera, až mi voda začne omývat ramena, se pustím do prvních temp. Můj pohled a veškerá pozornost je upřena k první bójce. Snažím se nemyslet na to, co by mohlo být ve vodě pode mnou, protože bych nerada propadla panice. Plavu obvyklým tempem, do závodu se raději nepouštím, plavu si stylem prsa, abych moc nevířila vodu. Bude to tak lepší. Pocit vnitřního tepla začíná být intenzivnější. Přesto doplavu jen k první bójce, když na jezeře vypukne panika. V první chvíli úleku se zarazím a klesnu trochu níže do vody. Což mě vyděsí mnohem více, i když se mi vlastně nic nestalo.

Vzduchem se ozve učitelčino volání, abychom všichni zamířili pryč z vody a to mě nemusí ani dvakrát pobízet. Otočím se a vracím se zpátky ke břehu. Mnohem intenzivnějším tempem než předtím. Ven z vody se doslova vyškrábu a posadím se do trávy dostatečně daleko od břehu. Na nohou mám pár ranek od kamení, jak jsem se snažila dostat ven, ale nic vážného.

Bohužel spolužáci na tom nebudou tak dobře.
 
Rolanda Hoochová - 26. dubna 2017 21:23
large(8)59646442.jpg

Jezero - ošetřovna


Studenti a hlavně zranění

13.září



,,Výborně. 15 pro Daniela, 10 pro Christinu a 5 pro Rebeccu." Uznale pokývám hlavou a rozdám zasloužené boty. Bohužel Maureen za bojkou si všimnu až pozdě, stejně tak Malfoye, který se troufale za bojkou nachomítal. ,,Vy - okamžitě pop-" Nestihnu větu doříct, jelikož se hlavy studentů začnou potápět pod hladinu. Jeden vedle druhého postupně mizí a bojují s agresivními ďasovci pod vodou.
Přiložím si hůlku ke krku a kouzlem zesílím svůj hlas tak, aby ho nikdo nemohl přeslechnout. Dokonce ani na pozemcích.
,,VŠICHNI OKAMŽITĚ VEN Z VODY! Z VODY!" Křičím hlasitě, jak obvykle nezvyšuji hlas ani při famfrpálu.

Všimnu si Rielové, která zůstávala doteď ďasovci bez povšimnutí. Rychle namířím koště k jezerní hladině a chytnu Rebeccu za ruku na poslední chvíli, kdy ji jeden z ďasovců začal táhnout pod hladinu. Vytáhnu ji z vody až nad hladinu a letím s ní až na břeh. Že ji za nohu visí jedna z jezerních oblud, nezaregistruji. Položím ji na břeh, sesednu z koštěte a s hůlkou se postavím na okraj.

Namířím svou hůlku na jezero, z které vyšlehhne modré světlo, které se jako peřina rozprostře po hladině. Ďasovci blízko hladiny utečou hlouběji, což znamená žádné další přímé ohrožení pro ty, které ještě nestáhli. Chystám se už skočit do vody za studenty, když se hladina jezera rozvlní do mohutných vln a Bradavická oliheň začne z jezera vytahovat stáhnuté studenty.
Na nic nečekám, okamžitě přikleknu k Felixovi v bezvědomí a začnu mu poskytovat první pomoc. Ani nezaregistruji, že k jezeru přišli i neplavci ze stájí a Helen oživuje Blagdena.
Když i Felix začne jevit známky života a vyplivne z plic vodu a začne kašlat, úlevně si oddychnu. Naštěstí i Blagden se probudí. Díky bohu, přece jen, nebyli tam tak dlouho. Zběžně studenty na břehu spočítám a jakmile se psychicky uklidním, že jsme všichni se postavím na nohy.
,,Je někdo zraněný? Je tu někdo zraněný?" rozhlížím se po nich a pohled mi spočine na Erice, Christině a Maureen. Většina pravděpodobně utrpěla jen šok, ale ti, kteří krváceli by měli neprodleně navštívit ošetřovnu, aby se jim do rány nedostala infekce. ,,Pomozte svým spolužákům na nohy. Hodina končí. Zranění půjdou se mnou na ošetřovnu. Ďasovci nejsou jedovatí, ale i tak je třeba to ošetřit a převázat." Proč a jak se to stalo neřeším. Nikomu nenadávám ani nestrhávám body. Ďasovci pravděpodobně na svou příležitost čekali a vyplavání za bojku jim dalo akorát signál.

Přesvědčím všechny zraněné, aby se vydali se mnou na ošetřovnu, kde zaklepu na dveře a pošlu je dovnitř.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.84963893890381 sekund

na začátek stránky