Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Albus Brumbál - 14. ledna 2017 14:21
charles4598.jpg

Školní kostel

Všichni přítomní v kostele, Rhiannon

Obrázek



Jen co jsem se v neděli večer vrátil z nemocnice Sv. Munga, kde ležela Coraline, rovnou jsem se vydal do pokoje. O probuzení slečny Spencerové z kómatu povím Rhiannon zítra .Byl to velmi, velmi náročný den a zítřejší ráno bude ještě náročnější.

Druhého dne jsem vstal časně ráno. Bylo třeba učinit pár opatření v kostele dříve, než se před něj shromáždí celá škola. Jakmile byla výzdoba kostela hotová, vrátil jsem se k sobě do pracovny a zkontroloval hromádku dopisů na stole. Pár jich bylo z ministerstva, pár z Denního Věštce... Rita Holoubková viditelně prahla po rozhovorech s profesory a se studenty. Odložím dopisy zpět na stůl a pohladím Fénixe po rudém peří. Už je sešlý, jeho čas se blíží.
,,Už máš na čase příteli." Usměji se na něj a nasadím si půlměsícové brýle. Poštu vyřídím později.

Ke kostelu dorazím ve chvíli, kdy se poslední kolej, tedy mrzimor usazovala do lavic. Profesoři měli své koleje přepočítané, takže předpokládám, že je vše v naprostém pořádku. Kousek ode dveří stál Argus, který se jako obvykle nesouhlasně mračil. Nejspíš měl strach z dalšího uklízení po studentech.
,,Rhiannon, dobré ráno." Pozdravím vedoucí koleje Mrzimoru a pokynu ji, aby se mnou poodstoupila o kus dál.
,,Byl jsem včera u Svatého Munga. Dostal jsem dopis, že se Coraline konečně probudila. Sama, bez použití kouzla, což je dobré znamení." Pozvednu prst. ,,Byla byste tak laskavá a někdy v průběhu dne se za ní zastavila? Jsem si jist, že ráda uvidí tvář své kolejní profesorky a taky... Byste se na ni mohla podívat. Snaží se na sobě nedat nic znát, ale je velice psychicky rozrušená. Byla svědkem smrti své kamarádky, to nechá šrám na duši i těm nejotrlejším z nás." Jakmile s profesorkou domluvím, postavím se do rohu místnosti a kývnu na Mirabel.
Skladba je nádherná a v provedení sboristů ještě překrásnější. Věděl jsem, že Mirabel dokáže přijít se skvělou písní. Hlasy v sobě nesly smutek a žal. Hudba se rozléhala po celém kostele a šimrala posluchače až v morku kostí.
Ke konci zpěvu se však kdosi zvedne a vybíhá uličkou z kostela pryč. Netrvá dlouho a brzy se za řítí další. Rozhodl jsem se tím momentálně nezabývat, proto vyjdu schůdky k oltáři, kde mi uvolnili místo sboristé a pohledem přejedu zaplněný kostel.
,,Shromáždili jsme se tu dnes proto, abychom řekli poslední sbohem studentce, kterou někdo nelítostně zbavil života."
,,Jacqueline Monroe byla jak víte neobyčejně snaživá. Nekonečně spravedlivá a především byla..věrná. Věrná přítelkyně, která i v těch nejnebezpečnějších a nejtěžších chvílích jejího života neopustila své blízké." Odmlčím se na moment.
,,Byla to přítelkyně, spolužačka a výborná studentka, která i přes to, jak brzy nás opustila - bude i nadále žít v srdcích nás všech."
,,Přátelství je ve světle posledních událostí důležitější, než kdy dřív. Pamatujte na to, a Jacqueline Monroe nezemřela nadarmo. Pamatujte na to. A nezapomeňte na dívku, která byla upřímná, statečná a čestná až do samotného konce." Domluvím a nechám studentům chvíli ticha na vstřebání. ,,Vzhledem k posledním událostem - ruším výuku až do nedělního večera. Studenti si učivo nahradí v příštím týdnu." S tímto dnešní smutnou sešlost v kostele ukončím a mlčky sleduji, jak se studenti zvedají z lavic. Mají dostatek času psychickou očistu a vyrovnání se se smrtí spolužačky.
 
Barbara Snow - 12. ledna 2017 21:09
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg
Nepříjemné ráno
nikdo konkrétní
pokoj – Velká síň – kostel


Vstávání bylo dnes obzvláště obtížné. Vůbec se mi nechtělo vylézt z postele, ačkoliv jsem moc dobře věděla, že budu muset. Dnes je škola. Opět. Víkend skončil. Převalila jsem se na bok a zvedla jsem hlavu. Zelené oči začaly hledat Sisi. Nalezly ji u mých nohou stočenou v klubíčku, spokojeně si spící. Mohla jsem jí jen závidět, spánek už jsem si nemohla dovolit.

Pohled mi padl na úhledně složenou školní uniformu připravenou na nošení. Krátce jsem se ušklíbla a téměř nuceně jsem se do ní navlékla. Vzala jsem si hygienické potřeby a vyrazila jsem do umýváren, kde jsem se dala do pořádku. Následně jsem se vrátila zpátky na pokoj, kde jsem se pustila do přípravy do školy… než mi došlo, že první hodinu nemáme. Místo toho se máme sejít před kostelem. Vlastně si máme připomenout naši spolužačku… Holku, kterou jsem prakticky neznala. I když… kolik lidí na téhle škole vůbec vlastně díky své odtažitosti znám?

„Ránko,“ pozdravila jsem Sin, aniž bych jí však věnovala pohled. Pak jsem si ale všimla, jak se motá. „Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se jí. Počkala jsem na odpověď (nebo na její absenci) a po nakrmení kočky jsem vyrazila do Velké síně, abych se trochu najedla i já sama. Vzhledem k náladě, jež působila i na mě, jsem se tam příliš dlouho nezdržela. Vzala jsem si ze zmijozelského stolu dva croissanty a pomalu jsem vyrazila směrem k místu, kde jsme měli strávit část dnešního dopoledne.

Nespěchala jsem, necítila jsem k tomu potřebu vzhledem k tomu, že jsem se v Síni nezdržovala. Cestou jsem snědla svou snídani a u kostela jsem se zařadila mezi své spolužáky z koleje. Sledovala jsem ostatní lidi kolem sebe, jejich výrazy, jejich emoce. Pro některé to bude nyní těžké, bolestivé. Bude pro mě nejlepší, když tohle ráno jen přejdu a odpoutám se od emocí.

Uvnitř jsem se usadila na místo. Nechtěla jsem se toho účastnit, vážně ne. Celé tohle místo, všichni ti lidé kolem… Píseň od sboru… Dívala jsem se na ně, na zpívající spolužáky. Musela jsem se vypnout. Žádné emoce. Netýká se mě to. Vedle mě se zvedá Sin. Utíká pryč z kostela. Nechávám ji být. Měla jsem svůj boj, který jsem potřebovala vyhrát.

Nyní už zbýval snad jen Brumbálův proslov.
 
Rhiannon Kearney - 10. ledna 2017 21:25
j97146070.jpg

Kostel


přítomní

Kostel se pomalu zaplňoval studenty i vyučujícími. Já jsem se téměř nepohnula ze svého místa v zadní části budovy, ruce překřížené na sukni v oblasti pasu. Očima jsem však těkala po všech obsazených lavicích.
Stěny svatostánku rozezní zvuky klavíru a jasné hlasy našich sboristů. Slova smuteční písně jako doprovázely Jackie na její poslední cestě. Žádná další už nebude.

"Buď sbohem. Teď už jsi na lepším místě," pomyslím si v duchu, poté co se zhluboka nadechnu a vydechnu.
Ani během smuteční písně však nevypadnu ze sledovací nálady. Lidé jsou různí a jde to krásně vidět na širokém spektru pocitů, které se objevují na tvářích studentů. Ať už to jsou výrazy smutku v jakékoliv podobě, soucítění, "je mi to prostě jedno" i znechucení, aniž by mě některý z nich nějak vážně překvapil.

Najednou se z jednoho místa zvedne jako velká voda Sinestra a neuvěřitelnou rychlostí probíhá uličkou a ven z kostela. Nevím, jestli ji přemohla píseň a ponurá atmosféra v kostele a nebo to mělo co společného s její pokleslou náladou, se kterou se již objevila v kostele. Na její útěk nestihnu zareagovat, ale povšimnu si pohledu, který mi věnuje Saga a téměř neznatelně přikývnu.
Možná se to vedení nebude líbit, ale odlepila jsem se od stěny a neslyšně jsem zamířila ke dveřím kostela.
Ještě než stihnu vyjít ven, proběhne kolem mě ještě Ryan. Začíná se to tady měnit na běžeckou trať.
Zůstala jsem stát co nejblíže dveří, kdyby se ještě někdo rozhodl odejít, ale ty dva jsem teď nechala být. Možná teď bude lepší, když si promluví spolu než se mnou, ale udělala jsem si mentální poznámku, že si minimálně Sinestru ještě dnes pozvu k sobě.
 
Ryan Daniels - 09. ledna 2017 21:30
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Kostel -> Směr hrad

Všichni v kostele, poté jen Sinestra


Přesně, jak jsem čekal. Jakmile vstoupíme všichni do kostela, to neskutečně deprimující prostředí způsobí, že se můj žaludek naprosto scvrkne. Mám pocit, jaký jsem ještě v životě neměl, a doufám, že už nikdy mít nebudu. Když to vezmu kolem a kolem, je to vlastně úplně poprvé, co do kostela vstupuji. Nikdy jsem v něm nebyl, ani o Vánocích na půlnoční mši. Takové prostředí mě v životě nelákalo, a nyní vím proč. Ta podivná výzdoba, ta okna, ta Jackiina podobizna, ten pach...
Tiše se usadím k našincům a ani nedutám. Nelíbí se mi kostely samy o sobě, natož při takovémto smutečním obřadu a té divné výzdobě. Ano, asi se to tak dělá, je to přeci uctění památky naší Jackie, ale není mi to příjemné. Troufám si říct, že ani jí samotné by to nebylo příjemné. Jak jsem říkal, být po mém, uctím její památku jinde.

Ve chvíli, kdy se sbor rozezpívá, se mi udělá ještě hůř. Je mi smutno, to velmi, ale pocit, který se ve mně právě nachází, smutek není. Normálně bych to přirovnal k depresi, ale ani o depresi se nejedná. Prostě cítím něco, co mi není ani trochu příjemné a se vší úctou k naší zesnulé spolužačce bych byl rád, kdyby to už skončilo. Sboristům zpěv opravdu jde, to samozřejmě uznávám. Ale husí kůži, kterou mi tohle prostředí způsobilo, to akorát zesiluje.

Při mém letmém rozhlédnutí kolem sebe spatřím posmutnělé tváře ostatních. Jde vidět, že smrt zasáhla celkem dost jedinců, až na některé vyjímky. Někteří mají výrazy neutrální, asi jako já, jiní smutek vůbec neskrývají a vypouští ho ze sebe ven. Proč by ne, však k tomu je nynější obřad také určen. Tedy, aspoň podle mě.
Z mého zorného pole mi neunikne Sinestra, která se tváří, jak kdyby byla v přítomnosti nějakého mučení. Ani se jí nedivím, obzvlášť s tím, jaká ona je. Když mně tohle přijde totálně nepříjemné, jak se asi musí cítit ona. Po chvíli se však zvedá a rychlým krokem odchází pryč. Mé obočí v tu ránu vyjede strmě nahoru. Dost pochybuji, že by byla nějak extra smutná, dokonce až tak, že by měla potřebu odejít pryč a jít se vyplakat jinam. Dovoluji si myslet, že k nebelvírským neměla žádný silnější vztah a nijak jí na nich nezáleželo. Že by ale obřad z jakéhokoliv důvodu psychicky nezvládla?
Po chvíli se otočím zpět, očima ke sboristům, a v tu ránu mi vjede do hlavy myšlenka: 'Jdi za ní.'
Trochu mi zamrazí. Co když něco potřebuje? Třeba vůbec nešlo o psychiku, jen se jí udělalo špatně a teď potřebuje něčí přítomnost?
'Co to říkal ten Dragon vlastně o tý Erice, když sem za ní nešel... Že za ní šel on, protože sem se na ní vykašlal? Nebo tak něco.'
A teď mám skvělou příležitost to napravit, sice ne u Eriky, ale u Sinestry! A rozhodně bych měl přemýšlet rychle, než to zase napadne někoho jiného. Ani bych se nedivil, kdyby se zase Christian zvedl a jako největší ochránce žen za ní utíkal. To tedy ne, za Erikou a pak i za Sin běhat nebude.
Koneckonců je to i dobrá záminka k tomu tenhle podivný prostor opustit.
Nakonec se rozhodnu. Ať si o mně z nebelvírských myslí kdo chce co chce, ať mě pak pomlouvají a mají kecy, že mi byla ztráta Jackie ukradená, protože jsem nezůstal až do konce obřadu, zvednu se a zamířím tím směrem, kterým před malou chvílí Sinestra odešla.

Mým vskutku rychlým krokem mi nedělá problém ji dohnat.

"Vydrž," ozvu se, když uvidím Sin pár metrů před sebou, jak prchá k hradu. Trochu popoběhnu, abych ji dohnal úplně, byl u ní blíž a mohl s ní mluvit lépe.
Když dojdu úplně k ní, na moment zapřemýšlím, jak se vlastně zatvářit. Místo ustaraného výrazu, který by byl v tuto chvíli adekvátní, se mi však na tváři objeví úsměv. V širokém zázubu vycením své výrazné řezáky a prohlédnu si ji odshora až dolů, ostatně jako vždy, když jsem jí nablízku.
'Moc hezká.'
Ani se jí nevyptávám, z jakého důvodu tak najednou utekla, přeci jen, odpověď bych si mohl domyslet i sám. Popravdě nejsem ani nervózní, nebo aspoň ne tolik, jako vždy, protože ve mně zůstal ještě ten nepříjemný pocit z obřadu.
"Taky nevim, proč musej povinně na obřad i lidi, kterým to neni vůbec příjemný. I mě z toho neni moc dobře, ale asi z jinýho důvodu, než tobě."
Ještě jedním rychlým pohledem vyzjistím, jak se Sin na mou přítomnost tváří. Pokud mě její výraz nebude vyloženě odhánět z její přítomnosti, následuji ji po jejím boku směrem do hradu.
"Můžem se místo toho cournout někde okolo na čerstvym vzduchu, nebo vevnitř, jestli chceš, myslim, že to bude milejší. Nebo aspoň pro mě."
 
Ettariel Darienn Renoire ☕ - 09. ledna 2017 03:43
3839559a64457aaf320d3da25eaaf0239834.jpg

Londýn -> kostel


Severus, Rosalie

a ostatní



Severus se prezentuje jako rezignovaný člověk, nicméně neříkejte mi, že by učil plný hrad studentů, kdyby tomu tak bylo. A ani to něco, co mohlo být při troše představivosti považování za úsměv, mi neuniklo! Kdepak!
Jen škoda, že mě jeho chladný tón vytrhl zpět do přítomnosti.
Má pravdu, musíme jít. Je čas.

Mohl na mě počkat, ale asi je nervózní z té časové tísně. No dobrá, tak přidám ještě víc do kroku, abychom se mohli rozloučit.

Svoji část nákupu se snažím rychle dopravit na ošetřovnu. K mé úlevě se tu nic během mé krátké nepřítomnosti nestalo. Výtečně! Úklid ovšem bude muset počkat, opravdu času moc není. V rychlosti se převléknu do něčeho vhodnějšího do kostela, upravím si větrný a přenášející se rozcuch a můžu jít! Poppy už šla napřed a já ji mohu následovat. I když… Reece už je fyzicky skoro v pořádku, mohl by jít taky. Měl by jít taky. Je to hodný hoch a se spolužačkou se jistě rád rozloučí. Správa o její smrti ho ještě více rozesmutnila. Nedivím se, já ji neznala vůbec a i tak jsem plná smutku.
Pobídnu ho trochu ke spěchu, nezapomenu mu ještě zdůraznit chladné počasí, tak ať se teple oblékne. Nemusím ho tu mít ještě kvůli chřipce, že? A ta šála vypadá teple!

Snad nepřijdeme pozdě. Ale ne… lidí tam je tolik, že než se všichni naskládají dovnitř, můžeme dorazit i my dva, pravda, mezi posledními.

Tiše vklouznu na místo vedle Rosalie. Věnuji jí povzbudivý úsměv a nabídnu jí papírový kapesníček. Kdyby náhodou… Vzala jsem raději celý balíček, protože kapesníčků na smutečním rozloučení není nikdy dost! Neztratí se.

Chtěla jsem kolegyni v rychlosti říct, jak bylo na výletě a co jsem pro nás všechno sehnala, ale přišli jsme opravdu tak tak. A času na to bude jistě dost jindy. Místo toho se kostelíkem rozezní zpěv zdejších studentů. Jak jsem se do teď držela, tak tesklivá melodie už mi také vhání slzy do očí. Nicméně ne natolik, abych si nevšimla prchající Sinestry. Chudák děvče… byly s Jacqueline také kamarádky? Nebo ji zmohla ta atmosféra? Snad bude v pořádku.

S povzdechem poslouchám konec písně, sleduji odcházející sboristy a s nuceným klidem čekám, co nám Brumbál řekne.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 09. ledna 2017 03:14
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Učebna 1B -> Kostel

Všichni v kostele



Celé jsem to měla jakési zamlžené. Všechny ty emoce, těžká noc... byla jsem ráda, že jsem ze sebe dostala alespoň něco. A nejlepší to rozhodně nebylo. Ani jako celek. Měli jsme tak málo času na trénování! Snad to nebude nakonec ostuda! Je pravda, že po Caylusově odchodu ta píseň zněla o dost lépe! Alespoň něco.
Nechtěla jsem být naměkko, ale už společné zkoušení smutné písničky mi vhánělo slzy do očí. Zaháněla jsem je rychlým mrkáním. A zatím se docela dařilo. Ale co budu dělat v kostele? Ne, to raději nechci vědět!

Mé obavy byly oprávněné, celá ta smuteční výzdoba, Jackieina podobizna… Ne, nemůžu se tam dívat. Vlastně nevím, kam se dívat. Jedna část sboristů truchlí a co bych jim řekla? Sama se s tím neumím vyrovnat, a to jsem k Jackie neměla tak blízko jako oni. A druhá část vypadá, že jí je to snad i jedno. Nevím, možná to jen zveličuju, protože se jich to nedotklo tolik jako ostatních, ale v tu chvíli mi to prostě vadí. Je to- byla to spolužačka. Kamarádka a spoluhráčka. A to, co se stalo jí, může potkat kohokoli z nás!

V posledních chvílích se snažím zapamatovat si text a natrénovat, co se ještě dá! Smutek se ale rozlévá kolem čím dál víc a všechno se mi zdá jaksi rozmazané.

Konečně přichází i ostatní. Nejprve vchází červení, po nich má kolej. Ruce se mi trochu klepou nervozitou, tak začnu žmoulat noty. Snad to přežijí.
Pohledem vyhledám své kamarády. Své spoluhráče a hlavně Runu. Ano, je tu! Vlastně proč by nebyla? To nic, jen hloupé myšlenky. Pokusím se jí oplatit její úsměv, ale ten tik v mé tváři se spíš změní v jakousi grimasu. Ne, raději žádné úsměvy. Teď ne.

Brumbál pokynul profesorce Mirabel, profesorka byla znamením pro nás. Začala hrát a my se k ní přidali. Ještě že jsem prve počítala s nejhorším, protože víčka mi mrkáním nestačila stírat přicházející slzy natolik, abych viděla na text. Normálně bych byla nervózní, že nejsem dostatečně připravená, ale bylo to snad kouzlem okamžiku, že nám to nějak šlo. Nepřemýšlela jsem nad tím, ale text mi sám od sebe vyskakoval na jazyk a melodie sama od sebe plynula vpřed. Nevím, jak je to možné, ale hlasy jsme měli pevné a netřásly se. Zpívali jsme… obstojně. Ale já myslela jen na to, abychom to už konečně měli za sebou!

A konečně je ticho. Ano, zvládli jsme to! Dlouze a úlevně vydechnu a skloním text dolů. Pak se spořádaně spolu s ostatními sboristy vydám od oltáře pryč. Nejraději bych utekla, ale nohy mě neposlouchají, jako by jely na autopilota.
Posadím se vedle Runy a jedním smutným pohledem se jí snažím říct všechno. Že jsem ráda, že to mám za sebou. Že jsem ráda, že je tady. A že se nemůžu dočkat, až budeme pryč. Třeba na hodině se Snapem, to mi je úplně jedno! Hlavně pryč. Tohle je… moc bolestné. Celá ta atmosféra.

Znovu se nadechnu, zamrkám a s předstíraným očekáváním se zadívám na Brumbála. Snad ani nechci vědět, co nám bude říkat, vyvolá to další slzy. Chtěla bych jít pryč. Třeba na koště a trénovat famfrpál! No vidíte, to pak musím Runě říct! Co jsem včera zjistila od Lupina
No tak… ať už to máme za sebou!
Sáhnu po kapesníčku a osuším si koutky očí.
 
Saga Lindqvist-Weaver - 08. ledna 2017 23:14
saga2670.jpg

Kabinet -> kostel

Sinestra, Rhiannon a všichni přítomní

Brzo ráno mě probudilo Sušenčino dotčené mňoukání. Zapomněla jsem ji večer nakrmit. Mávnu hůlkou a do připravené misky se nasypou granule. Pokusím se znovu usnout, ale nedaří se, tak strávím ráno v posteli s knihou. Vstanu v tu nejzazší možnou dobu a možná i proto jsem u kostela mezi posledními.

Počkám, než se studenti spočítají a jsou vpuštěni do kostela. Zdržuji se vzadu a kývnutím pozdravím ostatní profesory. Sleduji sboristy i Mirabel u klavíru. Na mozaiku, která připomíná Jackie obličej se snažím moc nedívat, protože mě vždy zabolí na hrudi. Tak mladý život a tak rychle zmařen. V krku mám knedlík a jsem ráda, že všichni studenti jsou usazeni přede mnou a nemůžou vidět, jak přemáhám pláč.

Slzy udržím do chvíle, než celý kostel ztichne a sboristé začnou zpívat. Rychle si otřu oči, naštěstí to byly jen dvě osamělé slzičky. Skoro vítám, když sboristé dozpívají a Brumbál se postaví na podium. Místo jeho proslovu ale upoutá moji pozornost jeden ze zmijozelských, který se postaví a rozeběhne ven. Sinestra. Natáhnu k ní ruku, když proběhne kolem mě, ale nestačím ji zadržet. Očima hledám Rhiannon, jsem si jistá, že si s tím poradí.
 
Sinestra Ewing - 07. ledna 2017 23:51
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Pokoj - hlavní síň - kostel - do hradu

Všichni v kostele, předně zmijozelští




Noc proběhla klidně, poměrně. Usnula jsem bez sebemenších potíží a spánek mi nedoprovázely žádné noční můry ohledně naší zesnulé spolužačky. Neměla jsem k ní žádný vztah. Červení mi stejně přišli všichni stejní. Všichni stejně divní. A Jacqueline nebyla výjimkou. Jediné, co zapříčinilo, že jsem si ji pamatovala bylo její chování. Připomínala spíš chlapa než dívku. Prala se, hulákala a slovník by ji mohl závidět i náš Calvin. Na divnosti ji přidalo tahání se s tou nebelvírskou motačkou. Nádherné duo. Mohly být v tom Londýně spolu. No vážně - kdo by postrádal dceru motáků?
Neuspěju s pokusem odsunout stočenou Ayshu na druhý kraj postele, tak se jednoduše přes ní opatrně nahnu pro boty. Dnes má proběhnout ta šaškárna. Zbytečné. Proč to nemůže být dobrovolné? Mohou nás vůbec nutit do něčeho takového? Možná si to Brumbál jen užívá. Málokdy dostane příležitost mluvit na funuse a shromáždit celou školu v kostele a navíc.. V kostele.. Proběhne mi hlavou a záhy se mi kompletně stáhne žaludek. Na tenhle... vcelku důležitý detail jsem trochu zapomněla. Ten posranej pohřeb bude v kostele! ,,Proboha.." Zhrouceně se posadím na postel a složím obličej do dlaní. Celé čtyři roky jsem se mu vyhýbala jako Delacour kadeřnici a měla za to, že to do toho sedmého ročníku prostě přečkám. Vánočním slavnostem, kde v kostele zpíval sbor jsem se vždy elegantně vyhnula a teď by mě to mělo dostihnout kvůli pohřbu někoho, koho v podstatě ani neznám? Odmítám se toho účastnit. Pošlu dopis otci! Nebo bych měla zajít rovnou za Brumbálem. Nebo za Snapem? Nervózně klepu prsty o prostěradlo a úporně se snažím najít nějaké řešení téhle neblahé situace. Jen při pomyšlení, že tam budu muset vstoupit se mi dělaly mžitky před očima. Proboha, mně je zle. Nemám teplotu? Přiložím si ruku na čelo. Byla jsem jen krůček k tomu, abych si znovu pořezala ruku o zrcadlo a šla na ošetřovnu. Ano, i tohle jsem byla schopná spáchat, abych do té příšerné sakrální stavby nemusela. Tiše zaúpím, zastrčím pramen vlasů za ucho a rozhlédnu se po pokoji. Postele Reginy s Christinou byly prázdné, pravděpodobně jsou na sboru. Zato Barča tu ještě byla. Helen zastihnu jen pohledem, jak mizí ve dveřích. ,,Dobré ráno." Pozdravím Barbaru napůl nepřítomně a s neobvykle bledou tváří (jak mi to jižanská pleť dovolí), se začnu oblékat. Motala se mi hlava a musela jsem se každou chvílí opírat o skříň, abych se při natahování nadkolenek neskácela na zem. Připadám si úplně mimo. Nenapadá mě, jak bych se z toho, kromě skoku z astronomické věže mohla vyvlíknout. A jít za Snapem je k ničemu, nepochybně už stepuje před kostelem.
Nejistým krokem, jako bych se bála, že mi každou chvíli nohy vypoví službu - se vybelhám z koleje a vynaložím veškeré úsilí se vydrápat z podzemí do přízemí. Ani se neobtěžuji se zacházkou do hlavní síně. Stejně mám pocit, že budu každou chvíli zvracet. Zachumlám se do saka a vyjdu na pozemky. Fakt, že venku svítí ignoruji. Stejně tak všechno a všechny kolem. Jediné, na co se dokážu soustředit, je ta odporná stavba v dáli. Na klidu mi nepřidává ani to, že cesta ke kostelu utíká až nepřirozeně rychle a to se táhnu jako sliz. Čím blíž jsem tomu ohavnému stavení, tím větší panika se mě zmocňuje. Kus od kostela ze zastavím a letmo pohlédnu na Richarda s Helen, jak přepočítávají ročníky. Dřív nebo později si všimnou, že chybím. S ustrašeným výrazem si obejmu trup a nervózně přešlápnu na místě. Nechce se mi tam jít, nechce se mi ani přibližovat. Jak to tam asi vypadá? Jsou tam ty sochy andělů a děsivé vitráže s utrpením Ježíše Krista? Vždycky mám pocit, že se na mě ty obrazy dívají. Co když nás tam zamknou? Dostanu se ven? Přepadaly mě čím dál tím víc paranoidnější myšlenky a žaludek se mi s každým krokem ke kostelu víc a víc stahoval.
Za použití celý niterní síly se jako chodící zombie došourám mezi ostatní. Zorničky mám doširoka rozevřené a stále se svírám kolem trupu. Úplně mi přestala být zima. Naopak mi bylo příšerné horko, které však doprovázela husí kůže. Cestou do kostela bojuji s myšlenkami na útěk. Alex si pořádně ani nevšimnu. Jediné, na co jsem schopná soustředit svůj zrak je interiér kostela. Skoro hystericky se otočím přes rameno ke dveřím, abych viděla, jestli nás tady nezamykají.
Z těžka dosednu na lavici a neklidně v rukách žmoulám konec sukýnky. Každou chvíli se otáčím k východu a nedokážu sedět klidně. Srdce mám až v krku a jakmile se spustí ceremoniál a sboristi začnou zpívat, skousnu spodní ret. Ta hudba je nesnesitelná a celá ta atmosféra mě donutila se chovat jako malá ustrašená holka. Nemůžu.. Probleskne mi hlavou těsně před tím, než prudce vstanu z lavice a rozeběhnu se pryč. Ať už se mě bude snažit u dveří zastavit jakýkoliv z profesorů, vytrhnu se jim a peláším směrem k hradu.
 
Duch Bradavic - 07. ledna 2017 21:10
fsfsdcv3855.jpeg

Obrázek


Školní kostel - sboristé, přítomní



Dnes je v kostele skutečně zvláštní atmosféra. Lze tu zahlédnout a poznat tolik rozdílných emocí. Někteří otírali slzy, jiní je statečně zadržovali. Další měli v obličejích výrazy, v kterých se jasně odrážel smutek, který pociťují. Jiní jen pokorně seděli a upírali zrak na špičky svých bot, a další se tvářili tak, jakoby to byl jeden z dalších obyčejných dní ve školním roce. Tak či tak, dnešek byl přece jen jiný. Nejen, že se první hodina odehrávala tam, kde se obvykle většina z vás příliš neobjevuje, ale ani to není běžná návštěva kostela. Už jen samotná smuteční výzdoba ledasco naznačovala.

Jakmile se v kostele objeví poslední z kolejí a profesoři zaujmou svá místa - Brumbál se velmi lehce, téměř nepatrně pousměje na profesorku Mirabel. Jiní by si jeho gesta, nebo pokynu - chcete li nevšimli, ale profesorka věděla, že to znamená jasný pokyn k zahájení obřadu zpěvem. Profesorka tedy zasedne ke klavíru a sboristé se připravují na svůj začátek. V kostele je hrobové ticho, které však zmizí s tím, jak se svatou místností rozezní první sloky kláves smuteční písně. Hlas sboristů je stálý, nekolísavý. Skoro jakoby se na to připravovali celý týden. Hudba naráží do stěn a od nich se zase odráží zpátky a vrací se k uším přítomným. Skoro jakoby neměla kam odejít. Zpěv se zařezává až do morku kostí a s intenzitou zpěvu a hlasitostí hudby hořely plameny svícnů. Skoro jakoby tančily.


Carry my soul into the night,
May the stars light my way...


Sboristé jsou plně soustředění na své texty před sebou. Jiní je ani nepotřebují a s očima zavřenýma dál zpívají píseň pro zesnulou Jacqueline Monroe. Každý úder kláves, každý nádech a každý tón v sobě nesl smutek. Vitráž s obličejem Jackie byla tak reálná. Skoro jakoby se na vás Jackie usmívala. Skoro jakoby se na vás dívala.

Tell the ones, the ones I loved
I never will forget.

Never will forget.


Jakmile odezní zvuky kláves a sboristé dozpívají poslední sloku, kostel znovu zahalí hrobové ticho. Sboristé potichu sestoupí od oltáře a usadí se na místa ke svým kolejím. Z tmavého rohu vystoupí Brumbál a postaví se na jejich místo.
 
Helen Lynnerwood - 07. ledna 2017 19:08
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Kolej > dívčí umývárny > hl. síň > kostel


Richard a všichni ostatní



Ráno, jsem vstala časně. Kdo ví proč, snad ten nepokoj v duši se kterým jsem večer ulehla. Zřejmě velká chyba nechat tam ty dva samotné. Nemohla jsem myslet na nic jiného. U Merllinova vousu, byla velká chyba jen tak odcházet.
Nějakou chvíli jsem ještě ležela, ale pozorování stropu po nějaké době přeci jen omrzí. Potichu jsem se vykradla z pokoje do umýváren. Rychlá koupel a ostatně zbytek ranní hygieny jsem tak mohla provést v klidu a bez spěchu.
V klidu se pomalu obléknu do školního hábitu a vyrazím na snídani. Ty které ještě vyspávají jsem nechala za sebou a vyrazila pomalu na snídani.

Neměla jsem tolik času, kolik jsem očekávala. Dva tousty zapité dýňovým džusem mi pro dnešní ráno musí stačit. Ranní péče o vzhled přeci jen trvala déle než jsem měla v plán. Kdo ví, proč mi mé do puntíku naplánované věci nikdy nevyjdou přesně.
Hned jsem se proto vydala ke kostelu. Ještě budu muset najít svojí setru, kdo ví co by mohla provést. Doufejme, že jí něco takového jako je pohřeb odradí od myšlenky dělat své obvyklé hloupé nápady. Jak přesně se stalo, že se do naší rodiny narodil někdo takový? Nikdy nevím, kde mi z ní hlava stojí.

Když jsem už konečně poblíž kostela zahlédnu jak si tam Richard dává děcka do pozoru. I on si mě všimne a jeho prosbě nemohu říci ne. Kdo by odolal jeho kouzelnému úsměvu. "Samozřejmě." Přikývnu si milým úsměvem ve tváři a pustím se do zadaného úkolu. Spočítám šestý a sedmý ročník. Nijak těžké, ale ani zajímavé. Myslím, že prefekta bych rozhodně dělat nechtěla. Kdo by se chtěl zdržovat s nižšími ročníky? Chápu ty jisté benefity, které to obnáší, ale starat se o partu děcek, co asi ani neumí zavázat tkaničky.
Každopádně za svou výpomoc jsem si zasloužila odměnu, která se hned dostavila. Upřímně jsem za Richardovo pozornost velmi ráda, občas se zdá tak odtažitý.

S Richardem po boku vejdu do kostela. Výzdoba je nádherná, co si budeme povídat, ovšem smutné je, že většina lidí je tu protože musí a většina obdivují pouze onu úchvatnou výzdobu. Pro tu holku samotnou je tu zřejmě jen málo lidí. Posadím se vedle Richarda a nepřestávám sledovat nádherou výzdobu, avšak přišel čas, abych se poohlédla i po své roztěkané sestřičce. Snad neudělá nic nedbalého. Je přeci v prvním ročníku, měla by být pokorná a držet se pravidel. Raději ani nechci vědět, jak se bude chovat třeba ve čtvrtém ročníku.
S boru si nijak moc nevšímám. Raději mám hudbu, kde se nepletou lidské hlasy. Těch uslyším za život ještě mnoho, to naopak instrumentální hudby je si třeba vážit.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.8265221118927 sekund

na začátek stránky