| |||
|
| |||
Velká síň – Hlavní schodištěspolužáci, Rosalie Primrose Rozhodla jsem se ještě po obědě zůstat v chvíli ve Velké síni a dát si ještě v klídku kafe. Přeci jen mě čas zase tak moc netlačil, co? Stále jsem se nemohla rozhodnout, co čeho se vůbec odpoledne pustím. Byl jsem sice krapet znuděná, ale už jsem se za celý den tak trochu rozseděla a rozhoupat se k nějakému úsilí, tak to toho se mi dvakrát nechtělo. No, možná bych se aspoň mohla podívat na to, o jaký školní program jsem vlastně přišla a co čeká mé spolužáky v dnešní nedělní odpoledne. Dopila jsem zbytek kafe a loudala jsem se směrem k nástěnce. Tak kdepak to máme? Trochu překvapeně a možná i vyděšeně zírám na rozpis, který hlásá, že odpoledne bude divadelní kroužek. Super, tak já si dávám kafíčko, mám nohy na stole – no, ne zase doslova, pouze obrazně – pohoda, jazz a mohla jsem zatím prošvihnout odpolední kroužek. V první řadě bych z toho pravděpodobně měla neomluvenou absenci a v té druhé bych přišla o dramaťák, což by mě docela mrzelo. Vždycky jsem měla divadlo ráda, hlavně tu zábavu, která zcela nekontrolovaně přicházela při zkouškách. Možná mě to bavilo o chlup víc než samotné vystupování Letmý pohled na hodinky a zjistila jsem, že není čas ani se otočit v pokoji natož někam jinam než k Hlavnímu schodišti, kde na nás měla čekat profesorka. Trochu úlevně si vydechnu, když zjistím, že na místo srazu nedobíhám poslední. |
| |||
Po odchodu našeho pánského doprovodu se začneme s Jordyn rozhodovat nad cílem naší cesty Co takhle vřesoviště? navrhnu, přestože hlavní slovo nechávám právě jí-ostatně kotě, které chceme vzít ven, je její. To ano-myslím, že oba už se z toho nějak dostanou. usměju se na Jordyn ohledně Acai a Matta. Přesto jsem si jistá, že jim to Snape neudělá nijak lehké. To se však náš soukromý rozhovor rozroste o Lawsona. Lehce o krok ustoupím, abych mu uhla z cesty. Nejraději bych ihned vyrazila jinam-avšak zdá se, že Jordyn má trochu jiné úmysly. Jen letmo slyším každé druhé slovo jejich intimního rozhovoru, než se Lawson záhy nerozejde zase směrem, odkud přišel. Jordyn je však zanechána dokonale v rozpacích. Už už se chystám procedit nějakou nepříjemnou poznámku na jeho účet, když se Jordyn ozve se svým lehce nervózním „takže?“ Pokrčím tedy rameny a automaticky se rozejdu směrem do sluneční zahrady. tak co-těšíš se letos na naše zápasy? nadhodím, pokoušejíc se změnit téma, když v tom mi vyvstane v hlavě otázka, komu asi bude nakonec doopravdy fandit. |
| |||
Sborovna - nebelvírská kolej - kabinet O celé události jsem bohužel již věděla, proto, když přišel Albus jsem mu pokynula na pozdrav a usadila se. Po celou dobu jsem byla ticho a na přísné, zvrásněné tváři jsem nechala znát stopy smutku. Když se sborovna začala rozcházet, chlácholivě jsem poplácala popotahujícího Hagrida po rameni a povzbudivě se usmála. Vážení studenti, Zápis: - - - |
| |||
Učebna N62 -> Divadelní kroužek Všimnu si Wolframova pobaveného pousmání. To mě přiměje mrknout na jeho mrkve. No… uznávám, že jeho první pokus je poněkud lepší než ten můj. Ale to mě vlastně vůbec nepřekvapuje. Ale můj poslední pokus lepší je, to musí uznat i on! Ale… pak přijde jeho poslední pokus... no jo, vejtaha. Musí být ve všem nejlepší. Vždycky. Trochu otráveně se ušklíbnu, ale dál raději dávám pozor. A pak ještě dostane pochvalu. “Jako by zrovna on potřeboval zvyšovat sebevědomí,“ řeknu otráveně. “Mně se to taky povedlo a osobní pochvalu na povzbuzení nedostanu. Jistě se v tom teď vyžívá, samolibec jeden,“ žbrblám si tiše pro sebe. “U prarodičů ve Francii?“ zareaguji na Angelu. “No páni. A jak bylo?“ vyhrknu a až pak mi dojde její podivný výraz a reakce. “Aha… no… asi nic moc… promiň… A cvik to možná chce, ale k tomu je potřeba i trpělivost, a tou já příliš neoplývám…“ Podívám se na tu kytku, co Etty vyndala… no dobře, asi je to bylinka… a zkoumám, co by to tak mohlo být. Teda ne, omyl. Já to nezkoumám, nemá to cenu, stejně nemám nejmenší tušení. Jen čekám, kdo správně odpoví, abych si to kdyžtak mohla zapsat. Ha, Acai ví odpověď, super. Alespoň budeme moct jít. Rychle si zapíšu třemdavu a informace, co k ní Acai přidá, a nemůžu se dočkat konce hodiny. I doplňující informace od zdravotnice. A… přichází úkol. Trochu zoufale si ho zapíšu. “No… tak to nevím, jak a kde si to najdu… vždyť je to dobrovolný kroužek, proč nám dává úkoly? Ach jo…“ povzdechnu si. Pak Etty rozdá body a… no Nebelvír se zrovna moc nevyznamenal. To se nedá nic dělat. Musíme trénovat. Nebo se odhlásit. Zkoumavě se podívám na mrkev a strčím ji do tašky. Uvidíme, která možnost vyhraje. Pobalím si věci, rozloučím se s Angelou i s Lunou a zamířím k nástěnce. “Divadelní kroužek pod schody. Ale nakonec proč ne,“ usměju se a pospíchám odhodit si věci. Podrbu u toho Galaina za ušima a zase spěchám ke schodům. A vyhlížím své spolužáky, co se mají kroužku taky zúčastnit. Hlavně Dana a Kenjiho, abych zjistila, co jim Snape chtěl. |
| |||
Divadelní kroužek - 14:00 Po skončení léčení následovala přestávka, kterou jste mohli využít dle libosti. Nekterým studijní závazky skončily a mohli se odebrat na pokoj nebo do Prasinek, jiným naopak pokračovaly. Jako třeba těm, kteří si jako volitelný předmět zapsali divadlo. Na nástěnce jste se mohli dočíst, že vás bude profesorka Primrose čekat v 14:00 dole u hlavního schodiště. Proc zrovna tam.. to se můžete jen dohadovat. Divadelní kroužek je za vaše působení ve škole vůbec poprvé, takže pořádně nevíte, co od toho očekávat. Ale snad by to mohla byt zábava. Profesorku Rosalie už znáte z dřívějších let a patří mezi milé a přívětivé profesorky,se kterými se lze na lecčem dohodnout. Jakmile tedy dorazíte ke schodišti, již tam spatříte postávat pohlednou školní bylinkářku. U schodiště je rušno jako vždy. Studenti se přesouvají sem a tam, tam a sem a vy postávate na kraji, abyste se nepletli. Když zvednete hlavu a podíváte se nad sebe - spatříte tolik schodišť a pater až se vám z toho zamotá skoro hlava. Schody se neustále mění a střídají svá působiště. Někdy i se studenty na nich. Párkrát na nich i zmizí schod a studenti ho tak musejí přeskočit. Nekdy tse zdálo, jakoby schodiště bylo živé a dělalo si z vas šprýmy samo. Konec konců.. Ve světe magie je prý možné téměř vše.
|
doba vygenerování stránky: 1.2608671188354 sekund