| |||
CHODBY POBLÍŽ HAVRASPÁRU, HLAVNÍ SÍŇ Lupin, Rebecca, ti u Havraspárského stolu Z rodinných důvodů? Co to sakra je? Překvapeně na něj koukám. Takže Johanka je prostě pryč? Vrátí se někdy? "Já... děkuju. Jsem ráda, že je v pořádku," vezmu si od něj čokoládu a zakousnu se do ní. Výborná. Hned se cítím o trochu líp, ale pořád ve mě hlodají obavy. "Půjdu teď na snídani, třeba na mě vážně bude čekat dopis... " Lupin se mě zjevně snažil uklidnit, ale já měla v poslední době v hlavě takovej guláš, že to moc nepomáhalo. Dneska se asi zašiju v knihovně a dám se dohromady. Slabě jsem se na Lupina usmála, vydala jsem se na snídani a cestou jsem oždibovala tabulku čokolády. Zajímalo by mě, jestli je to vážně jen čokoláda nebo něco víc... Cestou jsem se málem přerazila na tom stejném schodě, na kterém jsem si zvrkla kotník první den školy. Taky jsem se zastavila v umývárnách a pokusila se ještě trochu zcivilizovat, na pokoj se mi už vracet nechtělo. Také jsem zjistila, že jsem si oblékla to samé, co včera, ale rozhodla jsem se doufat, že si toho nikdo nevšimne. V hlavní síni jsem sebou sekla ke stolu vedle Rebeccy. "Ahoj, lidi. Víš, že tě hledá Lupin?" obrátila jsem se na Beccu. Nalila jsem si kafe, pořádně ho osladila a začala foukat, abych se mohla co nejdříve napít. Při tom jsem koukala po stropě, jestli už neletí sovy s ranní poštou. "Konkurz na prefekta? To bylo na tom papíře? Zjevně místo Johanky," řekla jsem pohřebním tónem. "Víte, co se stalo? Johanka je fuč. Prostě, fuč. Včera odjela z Prasinek kvůli 'rodinným záležitostem'. Vážně nevím, co to má znamenat, ani kdy se vrátí. Nebo jestli se vrátí," zamračím se na kafe, "Lupin říká, že je všechno v pořádku, ale stejně se o ni bojím." Konečně jsem si trochu usrkla z kávy a pak jsem si začala nakládat snad všechno, na co jsem dosáhla, hlavně sladké. Věděla jsem, že bych se tak cpát neměla, ale prostě jsem neměla v sobě dost vůle se zastavit. |
| |||
Z hřiště "slavit" --> Nový den - Ložnice --> Umývárka --> Hlavní síňBecca, Bill, Cass, prof. Lupin Na kolej jsme dorazili všichni společně s velmi dobrou náladou. Opravdu se hra vydařila a musela jsem uznat, že jsem tak nějak byla spokojená, že jsem to přežila. I když jsem si dovedla ze své strany představit lepší výsledek, hodlala jsem teď oslavovat úspěšného Aleca a ne truchlit nad svou nešikovností. Na koleji jsem se na chvíli odpojila od ostatních. Chtěla jsem se ještě osprchovat, dřív než budou umývárny přeplněné a než se půjde na večeři. „Hlavně neslavte beze mě!“ zavtipkovala jsem ještě při odchodu, pobrala čisté šaty, ručník a mýdlo a vyrazila. Jaké překvapení ale na mě čekalo, když po návratu všichni spíš zmizeli nebo se unaveně váleli po sedačkách. „A co oslava?“ rozbujařit se mi je znovu nepodařilo. Sama jsem ale docela únavu cítila, takže jsem ochotně s ostatními zašla na večeři. Pak jsem ještě napsala dopis domů a odešla do sovince ho odeslat. Vrátila jsem se do ložnice a hodlala čekat, kdy se vrátí Johanka s mou šálou nebo dobrůtkami z Prasinek, ale dřív jsem usnula, než se někoho dočkala. Spala jsem nejspíš opravdu tvrdě, ale pamatuji si, jak do mě někdo drkal. Rozlepila jsem oči a spatřila před sebou Beccu. „No, já chtěla!“ uculila jsem se pobaveně, ale když mě nechala být, jen jsem se převalila na druhý bok a pokračovala ve spánku. Usnula jsem znovu tak tvrdě, že mě nic nedokázalo vyrušit, ani návštěva holky z jiného ročníku, ani odchod některých spolužaček na snídani. Když jsem se konečně probrala a podívala se na hodinky, došlo mi, že většina už nejspíš snídá. „Ježkovy...,“ vylétla jsem z postele a ucítila pořádný hlad. Hned jsem přešla k truhle, vytáhla černé džíny, bílou volnou košili s dlouhým rukávem a modré kecky. Aspoň něco v barvě koleje. Vlasy jsem si jen prohrábla a nechala je rozpustile vlát kolem hlavy. Zkontrolovala jsem ložnici, snad tu ještě dva spáči byli, ale nehodlala jsem to zkoumat. Hůlku jsem zastrčila za pas, taková síla zvyku, a pak už vyrazila do společenky. Ještě před odchodem na chodbu jsem si všimla nástěnky. Tak prefekt! Přečetla jsem si rychle vzkaz od Lupina. Pak už jsem vyběhla z naší věže a dala se poklusem k umývárnám. Tam jsem si umyla obličej, trochu urovnala neučesané háro a znovu stejným tempem vyrazila do síně. Cestou jsem zaslechla spousty nesmyslů, ale příliš jsem se u nich myšlenkami nezdržovala, jen se krátce zahihňala. Pomluvy pro mě nic neznamenaly. „Dobré ráno!“ zvesela jsem pozdravila osazenstvo a usadila se naproti Billovi. „Co je tu taková pohřební nálada?“ mrkla jsem na ostatní, protože ani Cass, ani Becca mi také zrovna nepřišly dobře naladěné. „A kde je vůbec Johanka a Kayla? V ložnici jsem je neviděla,“ hovořila jsem dál, zatímco jsem si naložila dvě koblihy a nalila pořádný hrnek kakaa. Upila jsem trochu lahodné tekutiny a otřela si fousky. „Četli jste to od Lupina? Pořádá konkurz na prefekta. Tak co, jdete do toho?“ usmála jsem se rozpustile. Možná bych se i přihlásila, i když si zrovna jako extra zodpovědná osoba nepřijdu. |
| |||
Chodby hradu Klidnými kroky za rytmického klapání mé hůlky jsem šel po chodbě, když jsem zaslechl, jak někde za mými zády duní kroky. "Studenti vyvádějí hlouposti, utíkají před Filchem nebo že by našli slečnu, jež se toulá kdo ví kde?" Napadne mne a z čisté zvědavosti se zastavím a ohlédnu, abych mohl vidět na dění za mnou. K mému překvapení je to Kayla jedna z mých studentek. "Samozřejmě, že můžete Kaylo." Usměju se na ní vlídně a vyslechnu si, copak má na srdci. Upřímně jsem potěšen svou schopností zapamatovat si správná jména studentů. Ach Johanka ano, chápu Vaší starost slečno, ale věřte mi nemusíte ji mít. Musela odjet z rodinných důvodů. Bratr jí včera odvezl a předtím s ředitelem vyřídil všechny náležitosti. Bohužel o tom Johanka předem nevěděla, takže i jí samotnou to zaskočilo a odcestovala narychlo. To proto se s Vámi nestihla rozloučit. Věřím, že jakmile to půjde napíše Vám dopis." Mluvím klidným tónem s lehkým úsměvem na rtech, abych povzbudil její náladu. "Takže nemějte obavy je v pořádku. Ještě něco Vám leží na srdci Kaylo?" Optám se jí a v poklidu vyčkám na její odpověď mezitím zašmátrám v kapse a vytáhnu drobnou tabulku čokolády. "A tohle si vemte na nervy, je to jen čokoláda. Pomáhá věřte mi." Usměju se nabídnu jí onu tabulku. |
| |||
Hřiště - kolej - ráno - snídaně ♦ Odetta, okrajově Alec a ostatní ♦Na hřišti se k mému velkému nadšení přidala i Odetta. ,,Tak jo! Řádná oslava musí být!“ Zahyhňala jsem se, objala jsem každého z jedné strany za ramena a vydala se s nimi na kolej. Jak rychle jsme ale přišli, tak tak rychle jsme na oslavování zapomněli. Nebo jsme spíš možná byli všichni unavení. Vydala jsem se na večeři, kde jsem si vzala jen něco rychle do ruky a zase zmizela. Na pokoji jsem pak ještě chvilku přemýšlela nad tím, jestli mě zvolí jako střelce a nakonec jsem s těmito myšlenkami usnula. ► Ráno bylo skvělé. Vyspala jsem se krásně do růžova a začala jsem budit holky na pokoji tím, že jsem si začala nahlas zpívat. Sice trošku falešně, ale co můžete po ránu očekávat. Pak jsem zamířila k Odettě a začala do ní drkat, ať se vzbudí. ,,Že jsme to oslavili co?!“ Šibalsky jsem se podívala na svou spolužačku a pak jsem radši usoudila, že ji ještě nechám ležet a vydala jsem se do sprch. Na chodbě ještě nikdo nebyl a já si začala pěkně poklusávat a můj zpěv jsem tak nějak změnila na broukání. Přeci jen mě nemusí slyšet každý na škole. Když jsem konečně doklusala, sjela jsem si pěkně v bačkorách podlahu, svlékla se a začala na sebe pouštět krásně vlažnou vodu. Ani nevím, jak dlouho jsem byla ve sprše, ale když jsem měla konečně dost a vrátila se na pokoj, jen jsem zaslechla, že mě shání profesor Lupin. Zaťala jsem ruku v pěst a pak v klidu vydechla a zase jsem si ji povolila. Vím přesně, co mi potřebuje říct. Ale nejdřív si zajdu na snídani. Zajdu za ním až později. Na pokoji jsem tak zahájila rychlé převlékání a vyrazila směr hlavní síň. Jakmile jsem dorazila na snídani a viděla ty koblihy na stole, zamračila jsem se, protože sladkou snídani nemusím, spíš třeba vajíčka a slaninka s opečenou bagetkou. Nakonec jsem ale pokrčila rameny a zatvářila se na způsob - je mi to jedno. Ale ve skutečnosti jsem spíš přemýšlela, jak dlouho jsem asi byla ve sprše, když už je tu tolik lidí. Když jsem si sedla ke stolu, pro můj úspěch byly přede mnou vídeňské párečky a za chvilku jsem zahlédla i ta vajíčka. Co dodat, snídaně v Bradavicích jsou prostě nejlepší! Zašklebila jsem se na jídlo a začala se nacpávat. |
| |||
HAVRASPÁRSKÁ KOLEJ, VĚŽ Havraspár, Lupin Zbytek večera jsem strávila nesoustředěným čtením a přemýšlením o Johance. Celou dobu jsem čekala, že se třeba objeví ve dveřích jakoby nic a všechno se vysvětlí. Ale ona se neobjevila. Nakonec jsem došla k závěru, že únos to nebyl. Ale stejně, něco se stát muselo. Nakonec jsem šla spát, ale nemohla jsem dlouho usnout. Ráno jsem se vzbudila brzy snad jen díky tomu, že se na náš pokoj přiřítila jedna z třeťaček. Když jsem se posadila, vychrlila na mě něco o tom, Rebeccu shání Lupin. Rychlý pohled po pokoji mi napověděl, že Becca už asi odešla na snídani. "Není tady." Johančina postel ovšem byla taky prázdná a stále ustlaná, takže v ní zjevně nespala. "Počkej, říkala jsi Lupin?" To už ale byla zase pryč. Mohla bych se ho zeptat na Johanku! On přece musí něco vědět! Možná jsem za ním měla jít dřív. Co nejrychleji jsem se oblékla, koupelnou spíše jen proběhla a už jsem letěla po schodech dolů do společenky. Lupin už byl pryč, jen na nástěnce po něm zůstal jakýsi papír. Nevěnovala jsem mu pozornost a vyběhla ze dveří. Neviděla jsem ho, ale slyšela jsem klapání jeho hůlky, takže nemohl být moc daleko. Co nejrychleji jsem sbíhala ze schodů, dokud jsem ho nedohnala. Nejdřív jsem nemohla popadnout dech, pak jsem ze sebe konečně dostala: "Pane profesore, můžu s vámi mluvit? Jde o Johanku. Včera z Prasinek odjela autem, ani se nerozloučila, a od té doby jsem ji neviděla. Něco se muselo stát, bojím se o ni, je v pořádku, nevíte?" |
| |||
|
| |||
Návštěva Havraspárské koleje Trvá to jen chvilku, než vyběhne slečna Steenová nahoru k pokojům a na chvíli tma zmizí. Chvíli čekám, ale když se vrací, tak přichází sama v duchu si povzdechnu, takže tu už očividně slečna Rielová není. "Já vím, nic neříkejte slečno Steenová snažila jste se to nevadí. Promluvím si se slečnou Rielovou později. Všechny studenty prosím, aby pokud jí potkají, nechť jí vyřídí, že se za mnou má dostavit do kabinetu. Děkuji Vám." Usměju se na studenty, věnuji ještě vlídný pohled slečně Steenové a pak se vracím z Havraspársé koleje zpět směrem ke svému kabinetu, ač tentokrát si hodlám procházku prodloužit po hradu. |
| |||
Návštěva Havraspárské koleje Záležitost, se kterou za mnou před chviličkou přišel školník Filch mi moc dlouho klidu nedala. Chtěl jsem to vyřešit rychle, přece jen v těchto povinnostech není opravdu o co stát. Je to nepříjemné pro mne i pro studenty, takže proč to protahovat. Na cestu do Havraspárské věže jsem si vzal svou vycházkovou hůlku, která mi pomáhá nezatěžovat tolik svou poraněnou nohu. Občas zlobí a na delší procházky je vždy užitečná, takže jí většinou nikde nenechávám. Jdu si to chodbami docela vycházkovým krokem. Nikam nespěchám, na studenty, které případně minu se mile usmívám. Někdo musí být positivní a rozdávat energii, takže proč bych to nemohl být já, že ano? "Doufám, že se nikde netoulá zbytečně by se to tím komplikovalo." Vzdychnu si v duchu a mířím si to k Havraspárské věži. Zastavím se až přede dveřmi do koleje, kde mi obraz položí hádanku, na kterou znají odpověď jen členové koleje a já, když jsem jejich vedoucí. Po vyřčení odpovědi mne obraz pustil dovnitř a já vešel do společenské místnosti koleje. S úsměvem jsem přelétl očima všechny přítomné. "Přeji pěkné dopoledne mládeži. Jsem rád, že udržujete kolej v tak pěkném stavu." Pochválím je, jelikož to tu nevypadá, jako po výbuchu za což jsem docela rád. Rozhlédnu po místnosti a zkusím očima najít slečnu Rielovou. "Nicméně to není úplně to kvůli čemu jsem přišel. Je tu někde slečna Rielová?" Hledám očima někoho, kdo mi podá odpověď, nakonec se ozve jedna z dívek. Třeťačka pokud se nepletu. "Děkuji slečno Steenová. Mohla byste prosím pro slečnu Rielovou zaběhnout? Potřeboval bych si s ní osobně promluvit." Mluvím klidně a vlídně a počkám si, až dívenka zmíněnou studentku přivede. Mezitím sáhnu do kapsy svého saka a vytáhnu kousek pergamenu, na kterém je krátký text psaný mou rukou. Pergamenek připevním na nástěnku ve společenské místnosti. Když si jej někdo bude chtít přečíst stojí na něm: "Vzhledem k faktu, že se uvolnilo v nedávné době místo na pozici Prefekta Havraspárské koleje já profesor R. J. Lupin tímto vyhlašuji konkurz pro výběr studenta, nebo studentky pro tuto pozici. Všichni zájemci nechť se mi osobně nahlásí nejpozději do středy tohoto týdne." R. J. Lupin |
doba vygenerování stránky: 0.64898800849915 sekund