| |||
Popo, Caylus, Patrick, Regina, Cass, Samantha, Acai, Matt, Isaac a ten, koho potkám v knihovně S povzdechem věnuji Mattovi trpělivý úsměv. Sice bych v tuhle chvíli nejradši rychle utekla a zavřela se někde na samotce, ale moc dobře vím, že bude lepší ho něčím uchlácholit, aby se uklidnil a dál se nevyptával. "Není to nic vážného. Vážně. Víš, jaká jsem nešika. Prostě jsem spadla." Mávnu nad tím rukou a s nervózním úsměvem se přemístím k Patrickovi, kterého si vezme do parády Popo. Vyčkávavě čekám a pousměji se nad tím, že ho už brzy pustí. Nechtěla bych tu ležet s těmi ostatními, obzvláště ne se Zahradníkem. Jedna ranní návštěva mi stačila. A to jen díky mému milovanému Williamovi... "To mi povídej. Těch posledních pár dní bez tebe to byla pořádná nuda." Věnuji Patrickovi letmý úsměv a usadím se na stoličku. Popo si na mě konečně našla čas. Matt se samozřejmě stáhne do sebe. Jak jinak. Za ty čtyři roky jsem to viděla snad tisíckrát. Mlčky postává vedle mě, zatímco mě Popo ošetřuje. "Omlouvám se. Byla jsem tu už ráno po tom incidentu ve Velké síni, kdy jsem trochu zpanikařila a uhodila se o dveře... Slečna Ettariel mi na to už dala nějakou mast. Jsem fakt nešika, na schodech mi ujela noha a spadla jsem. Musela jsem se do něj znova uhodit." Při ošetřování držím a nechám si pravou ruku a rameno zafáčovat. Trochu znepokojeně se na šátek podívám. Nepočítala jsem s ním. Na Popo se ale široce usměju. "Moc vám děkuji, madam Pomfreyová." Nic dalšího od ní už nepotřebuji, a tak se ze židle zvednu a zamířím zpět k Patrickovi. Matt na mě kývne a vydá se ven. Vypadá, že se v nejbližší době zhroutí. Kdyby nebylo Richarda a mého zranění, nejspíš bych mu přispěchala na pomoc, ale situace je momentálně jiná. Jen na něj kývnu a věnuji pozornost Patrickovi. "Je super, že tě už brzy pustí. Co kdybychom to pak oslavili při večeři? Budu do té doby v knihovně, pokud by tě náhodou pustili dřív. V šest jsem ve Velké síni jako na koni. Užij si to tady." Mrknu směrem ke Cayovi, usměju se a pomalým krokem se vydám pryč z Ošetřovny. Nohy mne nesou chodbami směrem ke knihovně. Tiché místo mezi knihami je teď právě to, co by mohlo vyléčit mé pocuchané nervy. S krátkým pozdravem vejdu dovnitř a zamířím rovnou mezi regály... |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.90968203544617 sekund