| |||
Obchod s oblečením - U Tří košťat Acai, okrajově Ryan + Erika Se škodolibým úsměvem sleduji, jak se loudá. Důvodem jsou krátké šaty, které si ustavičně stahuje níž, jako kdyby doufala, že jí to v něčem pomůže. Nepomůže. To musí vidět sama. „Čím víc sklípkanů, tím líp.“ rozzářím se, když padne řeč na mého osminohého mazlíčka. Acai jako jedna z mála proti pavoukům nic neměla. To se bohužel nedalo říct o ostatních dívkách, které utíkaly, div ne s rukama nad hlavou, jen co Páju spatřily. Tohle zvíře je ve skutečnosti mnohem praktičtější, než kdejaká kočka. „Budeš chtít mladý?“ zeptám se, když vcházíme do hostince. Nejsem zvyklý komukoliv něco nabízet a už vůbec ne zadarmo, ale tohle je ojedinělá situace. Sklípkani mohli mít naráz až tisíc malých pavoučků. Asi je budu muset rozdávat po škole, jinak totiž nevím, co s nimi. Možná si s nimi vytapetuji pokoj. Nebo je vypustím do lesa. Tím snad nic nezkazím. „Je to zmetek, furt by zdrhal. Snad se trochu zklidní.“ mávnu nad tím rukou a posadím se ke stolu naproti ní. Její tichý sten nejde přeslechnout. Copak copak? Že už by toho měla dost? „Něco v nepořádku?“ dotážu se s hranou starostlivostí, jenže mám co dělat, abych se nezačal smát. Je jasné, že není ve své kůži, ale přesně o to mi celou dobu šlo. „Dej si cokoliv chceš.“ prohodím ledabyle, když se objeví obsluha. Sám si poručím máslový ležák a něco k jídlu. Teprve teď si všimnu, že pár stolů od nás sedí vlčí holka s mluvící prdelí. Tohle tu vážně scházelo. Proč vždycky vlezu někam, kde je někdo takový? Ještě můžou přijít čokoši v čele s křesťankou a budou kompletní. „Dej nohy víc od sebe.“ přikážu jí po chvíli. „Málem bych zapomněl…“ vzpomenu si na kalhotky, které mi v obchodě strčila do kapsy. Kvůli té odporné mudlovské existenci jsem si je předtím nemohl pořádně prohlédnout. Vylovím je a zamyšleně nakloním hlavu na stranu. „Moc hezké... Buď jsi se jen náhodně strefila, nebo máš vážně dobrý vkus.“ |
| |||
Matt, Sebastien + zmínění Utápěla bych se dál v nekonečné bolesti, kdyby se najednou neotevřeli dveře a v nich nestál Reece. Zamrkám. Jen na mě krátce pohlédne a vrátí se zpět. Všimla jsem si té boule. Jen povytáhnu obočí. To se teď na Ošetřovně koná nějaká swingers party nebo co? Nevěděla jsem, že je Wolf na tyhle věci... V tu chvíli ze dveří vypadne Sebastien. Reece na něj něco řve. Neposlouchám to, jen je oba fascinovaně pozoruji. Takže Klátič je fakt teplej, jo? Asi se s Wolfem poprali o Reece... Chudák Isaac... Nevypadal jako typ, co by souhlasil se čtyřkou... Nagelovanej Klátič. Nikdy se mi moc nelíbil. Šampónek jeden. Nedivím se, že je panic. Musím dávat pozor na Aleca... Teď, když mu dal Zahradník košem, určitě půjde Klátič po Alecovi! Nedovolím, aby zprznil zrovna jeho! Dál nevěnuji Ravenovi žádnou pozornost a trochu si utřu slzy. Všimnu si totiž Matta, který na mě mluví. Nejistě se usměju a pokusím se utřít zbytek slz do spodního lemu košile. "A-Ahoj Matte..." zamrkám bolestí a skousnu ret. Od neustálého zatínání zubů už ho mám pěkně zdevastovaný. Povzdechnu si. Mohla bych být hnusná. Mohla. Jsem ale dobrá pozorovatelka a až na původ proti Mattovi nic nemám. Jeho vlasy jsou fakt třída. Líbí se mi. A navíc má mývala. Rozkošného mývala. "Já... ne...nejsem..." Chtě nechtě mi vyhrknou další slzy a trochu se natočím, aby viděl na promodralé rameno. Mám co dělat, abych nezasténala bolestí. "Čekám tu na Aleca... máme jít spolu na kroužek. Chtěla jsem jít dovnitř kvůli rameni, ale z toho, co jsem viděla... Radši ne. Vypadá to na pěkné orgie..." A Alec je uvnitř... Měla bych ho zachránit. Pokud brzy nevyjde, jdu tam! S rukou položenou na rameni si dřepnu a křečovitě se usměji na pana mývala. "Ahoj Míňo, jak se vede?" Jsem mývalem okouzlena. Párkrát jsem Matta už z povzdálí pozorovala. Nemohla jsem si pomoct a moje stalkerská povaha se projevila naplno. Když jde o zvířátka, všechny předsudky jdou stranou. Zvlášť teď, když jsem na umření a jediné, co mě zajímá, je jak nemyslet na moje rameno. |
| |||
Obchod s oblečením -> U Tří košťatCaylus + zmíněníSamozřejmě musel mít poslední slovo. I když bylo zabručené jen pod vousy, aniž by ho Billy slyšel, když tak rychle odběhl Cass na pomoc. Je mi jí sice líto, ale díky ní se nestalo nic horšího než bouřlivá výměna názorů, co pominula stejně rychle, jako se přihnala. Já už si v hlavě přehrávala všechny možné scénáře, ale naštěstí k žádnému z nich nedošlo. Byla jsem klidná, ano. Dnes jsem se rozčilovala až příliš. Byla jsem tím unavená a navíc mi byla neskutečná zima. Venku bylo sotva nad deset stupňů, což je pro mě peklo. Jsem zvyklá na třicet minimálně. Chybí mi tropy. Chybí mi teplá voda a nesnesitelná vlhkost vzduchu, ve které se sotva dá dýchat. Zuří, všimla jsem si. Ale ne tolik, aby za Billym vyběhl, což je dobře. Protáčí oči a mě to donutí se pobaveně zasmát. "Taky si myslím." odpovím neméně sarkasticky a zavřu za ním dveře do obchodu. Otevřít dveře je asi to nejmenší, co můžu udělat, když mi koupil šaty. I když to bylo proti mé vůli a už si je nikdy jindy neoblíknu. Doufám, že z toho dneska budu aspoň něco mít.. kromě nastydlého močáku, samozřejmě. I když pochybuji. Je schopný mě donutit nosit tenhle hadr celej den jenom z rozmaru. Aby mě nasral. Vyděrač. "Super. Umírám hlady." zazubím se a mimoděk se pohladím na břiše, jako bych chtěla vlastní žaludek trochu uklidnit. Jídlo mám ještě radši než sex. Nefuní mi do ucha a můžu si ho dát kdykoli. Rozejde se napřed a opět mě nechává pozadu. Snad se mu dobrá nálada brzo vrátí. Ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale chodit po městě s nasraným Caylusem nepatří k mým oblíbeným aktivitám. Doběhnu ho ani ne za pár vteřin. V šatech je to horší. Sukně se mi pořád vyhrnuje, takže si jí po každém druhém kroku stahuji níž. Ten, kdo vymyslel šaty by si zasloužil vykleštit. Určitě to byl chlap. "Hodláš rozmnožovat sklípkany?" zasměju se, když vlezu do dveří hostince. "Proč ne. Určitě je Pájovi smutno. Navíc... Už dlouho jsem neslyšela na chodbě řvát žádnou holku při jeho nalezení." pavouci mi nikdy nevadili. Byla jsem zvyklá na všelijakou horší havěť. Rozhlédnu se, abych zjistila, kde je volný stůl. Mimoděk si všimnu Eriky a Ryana u jednoho stolu. Tiše zasténám. Ne proto, že bych je nerada viděla. Jen jsem doufala, že mě v těch šatech uvidí co nejmíň lidí. Proto zapluji k tomu nejvíc schovanému volnému stolu, který najdu a doufám, že si nás třeba nevšimli. |
| |||
Pozemky -> Před ošetřovnou Deirdre, Acai (jen zmíněna) Pár minut jen tak ležím a mazlím se s Míňou, který by se nejraději nechal jen hladit a dál by spal. Ale takovou radost mu nedopřeji. Na to mě vzbudil moc brzy. „Pora iść, Míňo,“ zabořím mu hlavu do srsti a podrbu ho na hlavě. „Tylko chwileczkę,“ pohladím ho a zvednu se. Lehce zamžourám a promnu si oči, načež se vrhnu do uklízení věcí. Krabička na pastelky, notýsek… Prolistuji ho rychle a zastavím se u kresby, kterou mi nechala Acai. Doufám, že je všechno v pořádku… povzdechnu si smutně a notýsek znovu zavřu. Naskládám si do penálu všechny tužky a dám věci na sebe tak, aby se dali snadno vzít. „Wstawaj,“ dloubnu prstem do Míňi, který na mě máchne na oplátku packou a pak ho začnu pomalu šťouchat dolů. No ták, protočím s úsměvem oči, když se zuby nehty drží deky a sehnu se k němu: „Słuchaj, może mam jeszcze jakiś przysmak... ale tego się nie dowiemy jak zostaniemy tutaj,“ řeknu mu naprosto vážným tónem a pokusím se ho nachytat na slíbení ňamky, na což okamžitě zareaguje radostným pobíháním okolo mě a ve finále i taháním za jednu z mých nohavicí. Se smíchem začnu skládat deku, a když všechno poberu, vydám se s Míňou skoro zavěšeným na mé noze zpět do školy. Lidi si povídají o různých věcech. A já si nikoho z nich pořádně nevnímám a s hlavou sklopenou k zemi jdu relativně svižným krokem chodbou dál. Zarazí mě až Deirdre, kterou nechtíc zachytím pohledem. Udělám ještě pár kroků dál chodbou a pak se zastavím. No… pojď, na co čekáš? Pokoj je tímhle směrem, pokusím sám sebe přemluvit, že mám jít dál. Párkrát se zamračím, ale nedá mi to a nakonec se pomalými kroky vydám k Deirdře. „Przysmak będzie musiał poczekać, Míňo,“ prohodím omluvně k Míňovi. „D-Dei?“ nejistě se zeptám, když zastavím tak dva metry od ní. „Jsi… je všechno v pořádku?“ řeknu nervózně a lehce se nakloním, abych na ni lépe viděl. Jasně, že není. Určitě nestojí před ošetřovnou v tomhle stavu jen tak, polknu z nově nabyté nervozity na prázdno a nahodím omluvný výraz. Míňa se zmateně chytí mojí nohavice. Bůh ví jestli kvůli Deirdře nebo przatimní absenci slíbené ňamky. |
doba vygenerování stránky: 0.81183195114136 sekund