| |||
Před síní - Dívčí pokoje Acai, Deirdre Acai se u nás už dlouho nezdržuje. Ještě než odejde, nezapomene dodat, ať prohlédnu Dee rameno. Trochu nechápavě se na ní podívám. Jaké rameno? Teprve teď si všimnu, že se za něj celou dobu drží a bolestně se u toho šklebí. Asi jsem předtím nedával pozor. „Sejdeme se za hodinu, počkám před školou.“ zavolám za vzdalující se Acai. Pak se pomalu vydám za Dee. Cestou potkáváme Emily se Slepejšem, který vypadá jako po epileptickém záchvatu. Nevím, co přesně se mu stalo, ale patří mu to. To má za ty nejapný řeči u stolu. Dei se mezitím rozmluví. Vypráví o tom, jak se Sheehan uprostřed síně pomátl, jenže to není nic nového. Alespoň ne pro mě, protože padlej na hlavu mi připadal vždycky. „Nedělej si s tím starosti. Je to jejich problém, ne náš.“ Snažím se, aby můj hlas zněl povzbudivě. Nejsem žádný utěšovatel a nikdy nebudu, ale vypadá dost nervózně a vím, jak je náladová. Nestojím o vřískající hysterku. Chodbou se rozezní naléhavé hlášení profesorky, která se shání po Snapeovi. „No vidíš! Už se to určitě řeší. Snad ho místo stržení bodů rovnou vyhoděj.“ neodpustím si úšklebek. Vadit mi to vážně nebude. Alespoň bude v pokoji víc prostoru pro terárko s mým novým pavoukem. Už se nemůžu dočkat, až si nějakého vyberu. Jak ho vůbec pojmenuji? Vzpomínám si, jak se mě kdosi ptal, proč mám pavouky tak rád. To proto, že mají tolik očí. Lidé mají jen dvě. Pavouci osm. Připadá mi to úžasné. Dojdeme až do společenky, kde se nijak nezdržujeme. Deirdre mě zavede přímo do dívčích pokojů. Má představivost začne ihned pracovat na maximum. Ona, já. Sami dva. Nezdá se mi to? Ukáže na postel a řekne, ať si udělám pohodlí. Zběžně se rozhlédnu po pokoji. Všude je plno holčičích serepetiček. Támhle je oblečení, tam zas krajta, vidím tu nějaké chlupaté mňoukající cosi a mnoho dalšího, co nestojí ani za řeč. Posadím se na postel, to už po mě ale Deirdre chce, abych jí pomohl s rozepínáním šatů. No dohajzlu. Pomalu vstanu a dojdu až k ní. Jakmile stojím těsně za ní, praští mě do nosu vůně jejích vlasů. Mám co dělat, abych se udržel v klidu a okamžitě po ní nevystartoval. Ten pocit je stěží popsatelný. Je to jako když hřebec zavětří říjící klisnu. Nerozumím tomu, proč mě o tohle požádala. Uvědomuje si vůbec, co to se mnou udělá? Když rozepínám zip, všimnu si, že nemá podprsenku. Můj bože, ona jí vážně nemá! Šaty jí opatrně sundám tak, aby nemusela zvedat ruce a namáhat zraněné rameno. Jakmile šaty spadnou na zem, otočím Dee k sobě. Má na sobě jen kalhotky a punčochy, ale mám pocit, že to na ní dlouho nezůstane. „Tak co ta omluva?“ propaluju jí pohledem. Za normálních okolností bych se už po ní vrhl, jenže teď z ní chci dostat omluvu za to, co řekla v jídelně. „Je ti doufám jasné, že omluvit se musíš JEMU.“ ušklíbnu se a pohledem sjedu ke své „uražené“ ješitnosti. |
| |||
Před kabinetem SS Není růže bez trní • Angela Silverlin Zkontroluji své hodinky, abych se ujistil kolik je hodin. 'Čtvrt na jedenáct... možná by bylo lepší se s profesorem pokusit domluvit a provést to později.' Začnu mít obavy, ať tentokrát oběd stihnu včas. Chvíli přešlapuji na místě a začínám se nudit. Naštěstí mé momentální osamění vyrušila nějaká osoba. Na chvíli mne naplnila naděje, že se objeví někdo z nižších ročníků, komu bych mohl začít vymývat mozek a donutilo mě to se zakřenit. Jakmile jsem se otočil, spatřil jsem nehybnou Angelu. Hlavou mi proplavala otázka: 'Co to saka dělá?!' čemuž odpovídal i patřiční výraz. Nechtěl jsem ji však zahnat, tak jsem se následně přátelský usmál a udělal pár kroků za ní. Každým krokem se ve mne zvyšoval pocit, jako bych měl vyplašit králíka a Angela beze slov začne pelášit opačnou stranou. Když přijdu k ní, mírně se usměji, ale již spíše omluvně než přátelsky. „Chtěl jsem se ti omluvit za včerejšek.“ Povím dostatečně provinile, jako bych to vše způsobil já. „Nechtěl jsem ti způsobit problémy, promiň.“ Doplním a vzpomenu si, jak mi včera silně stiskla ruku a tahala za profesora. Donutilo mne to přijít na novou poznámku, kterou však prozatím zmiňovat nebudu. „Mohu ti to nějak vynahradit? Nechci ať jsi na mne naštvaná.“ Zeptám se s nadějí v hlase. Samozřejmě vím, že absolutně nic nebyla moje chyba a vůbec bych se neměl omlouvat, ale tohle je nejrychlejší způsob, jak odehnat ten incident a pokračovat v průzkumu. 'Jsem zvědavý zda pod tíhou této nečekané omluvy na ni dopadne tíha viny.' |
| |||
Velká síň --> Bloumání po hradu zakončené nebezpečně blízko Snapeova kabinetuKenji, Ryan, Erika, Reece, Will, Rebecca, prof. Primorse později Wolfram Příliš jsem se nerozhlížela kolem, momentálně jsem se soustředila na své spolužáky, Kenjiho, Ryana a Eriku, i když se mi trochu zdálo, že mou připomínku ohledně Marie vůbec neberou v potaz. Pak jsem ale zbystřila. Ta rána a ostrý hlas. Otočila jsem se po zdroji. Reece? To byl opravdu on? Lehké překvapení se na mé tváři projevilo. Nechápala jsem, co se stalo. Erika se zatím sebrala a odešla od našeho stolu pryč. Sledovala jsem ji pohledem, než došla k Reecovi. Pak zmizela ke Zmijozelu. Takže mě nejspíš poslouchala. Ovšem nebyla jsem si jistá, jestli jsem si "záchranu" Marie představovala tímto způsobem. Teď už je to jedno. |
| |||
Hlavní síň --- Kabinet Raven Nasupeně vyletím z hlavní síně překvapivě rychle, na starší paní. Ravenovi dám jasně najevo, že na žádné jeho courání nejsem zvědavá a aby laskavě zrychlil krok. Celou cestou chodbami mlčím. Neřeknu jediné slovo. Ve vzduchu visí jen nebezpečné ticho. Dokonce ani nepokárám prváky sprintující po chodbách. Jakmile se před námi objeví můj kabinet, otevřu dveře. Rukou pokynu Ravenovi, aby vešel. ,,Dovnitř." Zahlaholím hlasem, ze kterého jde jasně poznat, jak málo mám k výbuchu. Posadím se na židli ke svému pracovnímu stolu. ,,Žádám profesora Snapea, aby se co nejrychleji dostavil do mého kabinetu. Děkuji."Ozve se hradbami školy a můj hlas lze zaslechnout i na pozemcích. U tohohle by měl být přítomen i Severus. ,,Sedněte si tady a vyčkejte příchodu vašeho kolejního vedoucího." Promluvím k němu ledovým hlasem a mezitím, co čekám na příchod profesora zabodnu do něho přísný pohled. |
doba vygenerování stránky: 0.81331396102905 sekund