| |||
JídelnaEmily, Isaac, Odette, Rebecca + kdokoli okolo Jedinou odpovědí od Isaaca, byl smutný, uslzený pohled. Bylo mi ho líto. Usoudila jsem, že zatěžovat ho v téhle chvíli mou vizí, by bylo velmi necitlivé a sobecké. Navíc vypadá, jako by se každou chvilku měl složit. Čerstvý vzduch by mu měl jen prospět. Poroto na Emily jen kývnu a sleduji, jak spolu odcházejí. Ona už se o něho postará. A já si informace seženu jinde. Očividně ani Odette netušila, ačkoli tu byla, když jsem přišla. To už si ke mně přisedává Rebecca s velmi chaotickým vysvětlením a odchází dřív, než ji stihnu zasypat podrobnějšími dotazy. Ponechala mě tu s velmi zmatenou myslí a spoustou otázek, na které si budu muset odpovědět sama. Například, proč mám pocit, jako by se tu něco pálilo.. Není tajemstvím, že někteří studenti zmijozelu si potrpí na původ. Tenhle problém tu byl vždy a do teď se nikomu nepodařilo vymyslet, jak se s tím vypořádat. Teď k tomu přibyla ještě otázka orientace některých dalších studentů. Mně osobně to vůbec nevadí, láska jako láska, ale ne všichni na to mají stejný názor. A ne všichni si ten názor nechají pro sebe. "Chápu to tedy správně, že se Reece popral s Willem po tom, co se do něho navážel Caylus?" se zmateně nakrčeným obočím se podívám na Odette. Reece byl vždycky tak klidný a mírný, nechce se mi to mu věřit. Vždyť ho znám, neublížil by mouše. A očividně skončil špatně, když byl přenesen na ošetřovnu, zatím co William odešel po svých. Možná bych se za ním po snídani měla stavit, zjistit, jak na tom je. Úplně mě teď přešla chuť k jídlu. |
| |||
Shrnutí hlavní síně
PS: Komu se to nelíbí, tak mi můžete... :D |
| |||
Hlavní síň ♦ Odetta, Emily, Isaac, William, Deirdre, Kenji, Rosalie ♦ Odetta mi neodpověděla moc dobře. Vlastně jsem z toho vůbec nic nepochopila a jediné, co mi dávalo smysl, bylo to, že se mu opravdu něco stalo. K té starosti o něj se ale přidala i Dee a upřímně jsem vůbec netušila, že se s Alecem nějak víc zná. Nejvíc mě ale překvapil ten její zájem o něj. |
| |||
Na chodběCaylus, Dee, později CassVztek mě urychleně opouštěl. Vím, že nemá cenu se rozčilovat a už vůbec na něj křičet. Nebere mě vážně, nikdy nebral. Pochybuji, že se to změní ze dne na den. Výbuchy mívám pravidelně. Ať už vzteku nebo smíchu, nikdy v sobě podobné emoce nedržím a dám jim patřičný průchod. Třeba už je na to zvyklý? Ne, to nebude ten případ. Zvyklí jsou na to lidi z mé koleje. U Cayluse se mi prostě nedostává dostatek respektu na to, aby můj vztek nebo názor bral vážně. Neposlouchá, nezajímá ho to. Což... je velmi smutné, ale není to novinka. Někdy si říkám, že netuším, proč se na to vlastně nevyseru.. Ale pak, mám pro něj slabost. Má i svoje světlé chvilky. "V šatech vypadám na deset." ušklíbnu se na něj. "Budou tě mít za pedofila." odtuším, jako bych ho tím chtěla odradit. Taky, že chci. Šaty ve svém arzenálu nemám a do školy si je nikdy neberu. Ani na plesy, které vždycky s útrpným výrazem přežiji v kalhotovém kostýmu. "Samozřejmě, že koupíš." Ne zrovna jemně ho kousnu do ukazováčku, kterým mi přejížděl kolem rtů. "Nebudu přece utrácet za tvoje chutě." Zazubím se na něj, ačkoli mi do smíchu není. Ví, jak nesnáším utrácení za zbytečné kraviny ať už svých peněz, nebo peněz mých kamarádů. Ale jednou to přežiji. Jemu to nic neudělá a já budu mít pocit zadostiučinění, že tu svojí provokaci taky zaplatí. I když ani tohle mu žíly nerve. Spíš jsem vykopala hrob sama sobě. Mimo nošení toho zbytečného kusu hadru mě čeká ještě něco horšího. Nakupování. "Kdy a kde se chceš sejít?" zeptám se, smířená se situací. Trhnu sebou, když uslyším ránu. Otočím se za zvukem, abych zahlédla Dee, držící se za rameno a mířící k nám. Do poslední chvíle si říkám, jestli nás vůbec vidí, aby do nás nenarazila. Jenže v momentu, kdy se zhroutí k zemi a začne blekotat něco o ohni a Reecovi, to vypouštím z hlavy. Je v šoku. Pouhé uklidni se asi stačit nebude. Nestává se často, že bych jí viděla v takovém stavu, ale Caylus už si s tím nejspíš poradí. I když představa, jak se ochotně stará o kamarádku z koleje mi k němu absolutně nesedí. Obrátím oči v sloup. Ten pohled znám. Je tak průhlednej, až to bolí. Chudák holka se mu tu hroutí u nohou a on myslí jenom na tohle.. "Tak jí hlavně nezapomeň prohlídnout rameno, byla to pořádná šlupka." poznamenám s pobaveným úšklebkem na jeho účet. Starostlivým pohledem si Dee změřím a pak se s drobným mávnutím vytratím směrem, kterým Cass odešla. Ale kam šla? Mohla jít na pokoj... ale jestli se šla vybrečet, tak pochybuji, že by riskovala, že by jí u toho někdo viděl. Spíš by si možná zalezla někam, kde bude mít klid a ticho. Když procházím kolem záchodů, slyším rány. Po pár vteřinách ale přestanou. Zvědavě nakouknu dovnitř. Teoreticky by tu Cass mohla být, ale nikoho nevidím. Ovšem slyším pláč. "Cass?" zavolám, když za sebou zavřu a pomalu jdu ke kabinkám. |
doba vygenerování stránky: 0.86498594284058 sekund