| |||
Velká síň Dee, William, Sin, Regina, Marie Od Marie se nedozvím nic nového. V podstatě jen tupě odkýve vše, co už za ní předtím stačila říct Deirdre a dál se nijak v konverzaci neangažuje. Zakroutím nad tím hlavou. Tahat věty z ní nebudu, na to nemám ani čas, ani náladu. Nejsem sice žádná užvaněná holka, nebo drbna jako Daniels, každopádně i já si rád povídám, pokud je tedy o čem. Od týhle holky se ale asi ničeho smysluplnějšího nedočkám. Stydlivých děvčat jsem už zažil hodně, což o to, jenže s nimi je to vždycky běh na dlouhou trať. Mám raději dívky, co umí svoje přednosti prodat. Natáhnu se po lákavě vypadajícím zmrzlinovém poháru a s výrazem malého dítěte, které právě dostalo do ruky bonbon se pustím do jeho likvidace. Mám rád sladké. Slané. Kyselé. Miluji jídlo. Krátce vzhlédnu a podívám se na Dee, která má od zmrzliny umazanou celou pusu. Ukážu na ní prstem a škodolibě se zachechtám, aniž bych si uvědomil, že jsem zapatlanější ještě víc jak ona. Úsměv z tváře zmizí, když chce William vědět, kde je Shade. „A koho to zajímá?! Neobtěžuj s takovejma blbostma u snídaně.“ zavrčím nepřátelsky. Nedopustím, aby mi tak hezké ráno kazil někdo, jako je on. Nezajímá mě, kde skončil. Nikde ho tu nevidím a jsem za to rád. Bohatě bude stačit, pokud sem přijdou ruku v ruce ti teplomilové z Mrzimoru. Dělá se mi z toho špatně. Rozhodnu se nekazit si chuť k jídlu a raději zareaguji na Dee. „Wolfram a nekrofil? Hele, neděs mě tak. Pořád je to můj spolubydlící.“ opáčím, odsunu prázdný pohár a pak se hladově rozhlédnu po něčem dalším. Zrovna když se natahuji pro šálek kávy, uslyším vysoký, nepříjemný hlas, který moc dobře znám. Sinestra. Neobtěžuji se jí zdravit. Neudělala to ani ona, navíc má už od pohledu náladu pod psa. Každý chlap totiž dobře věděl, že rozčílené hysterky by měl od sebe udržovat v bezpečné vzdálenosti. Terčem zájmu se brzy stane Marie, která místo toho, aby na sebe neupozorňovala, začne klást Sinestře otázky. Tohle nedopadne dobře, ale je to její problém, ne můj. Třeba jí konečně dojde, že zmijozelští se s nebelvírskými nikdy kamarádit nebudou. „Dobré ráno.“ pozdravím zdvořile přicházející Reginu a sleduji, jak upíjí kafe. Když vidím jak jí všude lezou kosti, tak začínám mít zase hlad. Pak Dei převrhne skleničku. Jelikož neslyším žádný zvuk tříštícího se skla a William zůstává sedět na místě, usoudím, že není třeba se tím znepokojovat. Beztak mu polila maximálně boty nebo kus trička, navíc sedím naproti nim, takže na určitá místa nevidím a ani vidět nepotřebuji. „Chtěl bych tě o něco požádat, Dee.“ zářivě se na ní usměju. „Potřeboval bych poradit a myslím si, že ty jsi ta pravá. Totiž.. sháním nevěstu.“ zatvářím se vážně, jako by šlo o něco neskutečně důležitého. Pro mě to ale důležité je. „Pája je osamělý a potřebuje společnost. Chci mu nějakou v Prasinkách sehnat. Ty máš vážně skvělý vkus, takže... můžu s tebou počítat?“ tázavě nakloním hlavu na stranu. Po nějaké době se zvedne od stolu William. Neujde mi obrovský flek na jeho kalhotách. Vzhledem k tomu, že se předtím nepostavil a neviděl jsem, kam mu Dee pití přesně vylila, vyložím si to po svém. „Ty ses pochcal?“ nevěřícně zírám na to, jak odchází. Co to má sakra znamenat? Ani prváci se nepočůrávají, natož páťáci! |
doba vygenerování stránky: 0.88986301422119 sekund