| |||
Pokoj -> Hlavní síň Erika, spící Dan, Kenji, Angela První, co mě trefí do očí po vstupu do síně, je Marie sedící u zelených, ostatně jako každého. Trochu zamrkám, jestli se mi to snad nezdá. Že by zrovna ona byla tak žádaná? A u zmijozelu? Spíš si myslím, že ona se tam vtírla a oni se jí nemůžou zbavit. No co, aspoň u nás od ní bude chvíli klid. Tedy, ne, že bych k ní choval nějaký odpor, ale jen ať si jí tam užijí. Aspoň si zmijozeláci rozmyslí tahat k sobě naše lidi. Jakmile se posadím, neunikne mi samozřejmě ranní dávka drbů. Okamžitě našpicluji uši, abych postřehl úplně všechno, co se říká. Zatím neslyším nic nového, co bych nepostřehl sám. Barbara že se cpe, Maxwell že je socka... Všechno to jsou moje již dávno uskutečněné postřehy. Tedy, až na tu nepříjemnou věc s tím těhotenstvím. Jakmile to uslyším, plácnu se otráveně do čela. „Neskutečný!“ odpovím Erice na její otázku. „Taky nechápu, jak může být někdo taková drbna.“ Dál už na ní však nereaguji, vlastně ani neposlouchám, jak nadává Kenjimu, protože jsem zaneprázdněný tím, že se snažím pochytit co nejvíce drbů, abych měl co komu vyprávět dál. Po chvíli se opět podívám směrem k Marii. Právě mi došlo, proč je u jejich stolu a nikdo ji zatím nevyhazuje! „Myslím, že Marie chodí s Willem,“ informuji všechny spolukolejníky po svém boku. Je to logický, proč by tam u nich asi jinak seděla. Očividně ji tam ale Dee nechce, protože je děsně žárlivá. Myslel sem si, že žere Cayluse, ale jak tam koukám, tak je dost přelétavá. Ani bych se ale nedivil, kdyby spolu chodili všichni tři najednou. V tom se mi ale do zorného pole dostane opět Sin, aniž bych si to vůbec jakkoliv uvědomil. Sice nevěřím tomu, že je těhotná, ale na zlomek vteřiny se raději přesvědčím, jestli jí náhodou neroste břicho. Jeden totiž nikdy neví. Rychle od ní opět odtrhnu pohled a rozhlédnu se kolem sebe, abych zjistil, kdo všechno je přítomen. V jednu chvíli začnu hledat Dana a ihned vymýšlet, co asi může dělat – jestli také není náhodou s někým zavřený v kumbálu, nebo něco podobného. Poté mi však dojde, že jsme ho vlastně před pár minutami nechali zmalovaného na pokoji. Protočím nad svými myšlenkovými pochody oči v sloup a dál se zaposlouchám do okolí. |
| |||
Pokoj->Hlavní síň “No jo, typická ženská,“ zasměju se. “Teda nic proti…“ opravdu nechci jeho sestru pomluvit, ale přijde mi to jako běžná praxe mladých dívek a žen. Tohle jde tak trochu mimo mě… “No a Aran půjde zařídit,“ usměju se. “Stačí se dohodnout. A není ochočený. Ne úplně, žije si divoce v lese a přichází, jak se mu zachce. Je pravda, že k sobě máme my dva blízko, ale na cizí lidi reaguje obezřetně. Jsem ráda, že se zvládá přátelit s mojí rodinou. Ale neublížil by nikomu, pokud bych to nechtěla. Nebo pokud by mě neohrožoval na životě. To by mě bránil. I když já se zvládnu bránit i sama, ale tak kdyby bylo potřeba,“ usměju se. “On je fajn, je hodný, i když napůl divoký…“ Při zmínce o snídani mi celkem hlasitě zakručí v břiše. Zasměju se. “Jo, ten bude stejně vyspávat až do oběda. A když to tak zmiňuješ, taky mám už hlad. Tak jdeme!“ zazubím se. “Kdyby se náhodou umyl, pořád máme dostatek důkazů, které se vždycky dají použít proti němu,“ zazubím se. “Tak jdem!“ popadnu Galaina a odnesu ho do ložnice o klece. Dám mu kousek mrkve, aby se taky nasnídal, a vydám se i s Ryanem do Velké síně. Všimnu si Kenjiho s Angelou a zamířím automaticky přímo k nim. Cestou zaznamenám nějakou šuškandu. Zaposlouchám se a překvapeně a zaraženě zamrkám. “No to si snad ze mě dělají srandu!“ zvolám. “Slyšíš to? Jak to ti pitomci stihli tak rychle rozšířit?!“ podívám se na Ryana. Samozřejmě narážím na těhotnou Sin. Já se z těch kluků zblázním. A ještě to vyženou do takového extrému! Zamračím se a rázným krokem dojdu ke Kenjimu. “Vy jste se snad zbláznili!“ zvýším malinko hlas. Pak se malinko zarazím. Asi to nemusí slyšet celá síň, tak ztlumím hlas, ale z očí mi nezáří zrovna příjemná nálada. “Já naprosto nechápu, jak jste to stihli tak rychle rozšířit. A ještě si takhle vymýšlet. Jako ono je to dost přitažený za vlasy, takže tomu stejně asi nikdo neuvěří, ale lidi jsou různý! Zbláznili jste se? Takhle dráždit hada bosou nohou! A to doslova! Něco jinýho je mstít se Wolfovi, provést mu nějakou klukovinu, ale tohle? A ještě do toho zatáhnout Sinestru? Víte, že tím ve výsledku nejvíc ublížíte Ryanovi, se kterým teď už možná ani nepromluví?“ mračím se na něj. “Ani bych se nedivila, kdyby si všichni mysleli, že je to právě z jeho hlavy. Ano, asi si za to může trochu sám, ale jeho drbům se většina spíš jenom zasměje. Tohle je… už trochu moc, nemyslíš?“ |
| |||
Pokoj -> Umývárny -> Velká síň Barbara, Sinestra, Maria a ostatní u stolu Barbara nevypadala, že by se chtěla déle bavit a ihned zalezla do postele. Přesunula jsem se do té své a snažila jsem se, co možná nejdříve usnout. Moc to nešlo. Věděla jsem, že mne zase ráno bude třeštit v hlavě. Chvíli jsem na posteli jen tak posedávala, než jsem upadla ve spánek. Vstala jsem jako obvykle, se silnou bolestí hlavy. Promnula jsem si hlavu přes vlasy rukou a vstala jsem pomalu z postele. Bolest sice byla nepříjemná, ale není to nic, co bych nečekala, na co bych si nezvykla. Vzala jsem si věci do koupelny a vydala jsem se do umýváren. Podívala jsem se rozespale do zrcadla. Opláchla jsem si tvář a vyčistila si zuby. Potom jsem se pořádně namalovala a párkrát jsem si prohrábla vlasy. Pak jsem ještě poupravila trochu make-up a vrátila jsem se na pokoj. Na pokoji jsem se převlékla a šla jsem si dát snídani do velké síně. S bolehlavem jsem vešla dovnitř a dolehly na mne vzpomínky z včerejška. Snad to ten spratek nikomu neřekne. Vypadalo to, že je u našeho stolu pozdvižení. Navíc se všude šířily různé drby. Všimla jsem si, že je u našeho stolu také Marie. Nemyslím si, že by si tam sedla sama a pokud ji někdo pozval, tak rozhodně ne za účelem kamarádství. Zrovna ji opravdu ne. Osobně proti ní nic nemám. "Dobré ráno," pozdravila jsem všechny přítomné a ani jsem se moc nepozastavovala nad tím, co dělali. "Dobré ráno i tobě, Marie," věnovala jsem speciální pozornost naší návštěvě. Nalila jsem si velký hrnek kafe. To je moje snídaně. Posadila jsem se k ostatním a napila jsem se kafe. Dneska musím na kroužek. Proč jsem se vůbec na nějaký hlásila. Nechce se mi tam. Všimla jsem si ne zrovna kompromisně vyhlížející Sinestry. Ale no tak, to jí nesluší. "Sin, nevíš něco o mém zrcátku?" zeptala jsem se. "To, které mívám na stolku," dodala jsem. Sice jsem ho už opravila, ale to holčička vědět nemusí. Nejdříve by se měla uklidnit. "A.. doufám, že sis všimla té obří sliny na tvém prostěradle, co tam Luna vypustila," řekla jsem ještě s mírnou nadsázkou a lokla jsem si znovu kafe. |
| |||
Velká síň ---> Toalety Dee, Marie, Caylus, Sin Mno.. nemůžu říct že by se mi to co Dee dělala nelíbilo, ale to že na mně převrhla sklenici s džusem je trochu moc. To má být nějaká pomsta. Tak to tedy kurva ne, drahá. Však počkej. Přestože jsem docela vyveden z míry, navenek na sobě nedávám nic znát. '' To je v pořádku '' Řeknu a usměju se. '' Ne díky, usuším si to až po snídani '' Pro jistotu se přisunu o něco víc ke stolu a dál na to nemyslím. Ale to už dorazila Sin, a vypadá že není zrovna v nejlepší náladě '' Ahoj Sin, jak se máš ? '' Třeba se zmíní o Wolfovi. Osobně myslím že je to blbost, ale chci aby se naštvala. '' Co Wolf ? '' Dám si poslední lok kávy a vstanu '' Mno.. Tak já si jdu usušit ty kalhoty '' Řeknu když jsem jistý že už jsem v běžném stavu. Rychlým krokem dojdu na toalety kde si okamžitě začnu sušit skvrnu kterou na kalhotách zanechal džus. Jen počkej Dee. |
| |||
Hlavní síňKenji, okrajově zmijozelský stůl Na chvíli jsem se věnovala jen svému jídlu. Milovala jsem jablka, takže pochopitelně hned dvě skončila na mém talíři. Pečlivě jsem je rozkrájela na srpečky. Semínka mi nevadila. Ta představa smrtelného kyanidu v jablečných semínkách mi přišla zábavná, i když ve skutečnosti nebylo téměř možné, aby lidskému tělu ublížila. Po očku jsem sledovala zmijozelský stůl, jehož osazenstvo se rozrůstalo znatelně rychleji, než to u našeho stolu. Že by to byli taková ranní ptáčeta? Deirdre zachytila můj pohled. Doposud jako jediná. Její roztomilý úsměv jsem jí neoplatila, jen ta její grimasa znovu docílila toho, že se má obvyklá přísnost vrátila. |
doba vygenerování stránky: 0.83084917068481 sekund