Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Coraline M. Spencer - 08. května 2019 19:39
coraline721781199605.jpg

Ošetřovna -> Pokoj


Ettariel a Acai

Středa 14. října



Neměla jste to lehké, tak pomoc potřebujete. Jediná věc, kterou si z monologu naší milé zdravotnice odnáším. Ta jedna jediná věta mi v hlavě duní jako ozvěna. Nikdo to neměl lehké. Celý Nebelvír to neměl lehké. Jackie to neměla lehké. A já nedokázala pomoct nikomu z nich. Proč bych tedy pomoc přijímala? Proč by se na mě měly brát nějaké ohledy? Copak jsem si to snad něčím zasloužila? Zbytek jsou vlastně stále se opakující fráze plné starosti a rad, jen jinak formulované. Slyšela jsem je tolikrát, že to snad ani nelze spočítat. A stejně jako pokaždé, i teď s trpělivým úsměvem vyčkávám, až skončí, abych mohla hovor převést na jiné téma. Naštěstí mi v tom zdravotnice pomáhá. Jako štěně následuji její kroky ke stolku se sklenicemi a zvědavě nakukuji přes její rameno. Trávím tu poměrně dost času a přesto jsem se tu nikdy pořádně nerozhlédla. Sleduji, jak do plátěného sáčku sesypává lístečky čaje. Nijak s ním nešetří, protože ho plní až po okraj. Tajně ji začínám podezřívat, že se mě asi chce zbavit. Taková zásoba mi vydrží do konce školního roku. Opatrně vezmu pytlík do ruky a čichnu si k jeho obsahu. Voní nádherně, což o to, ale malé nasušené smítko se mi při vdechnutí dostalo do nosu a dřív, než jsem schopná odvrátit hlavu stranou, kýchnu přímo sáčku. Část čajových lístků se rozletí na všechny strany a když nepočítám ty, co se mi uchytily ve vlasech a na uniformě, zbytek dopadne na zem. A na zdravotnici, ke které velice pomalu zvednu pohled.
“Pardon.” s úsměvem světice se trochu přikrčím, neboť očekávám, že na mě spustí svůj spravedlivý hněv, ale nijak mi to nezabrání v tom, abych se aspoň pokusila odvést její pozornost jiným směrem. “Mohla byste mi ten postup zopakovat, prosím?” pamatuji si ho. Samozřejmě, že si ho pamatuji. Na Bylinkářství jsem vždycky byla machr. Navíc na přípravě čaje přece není nic složitého. Nasypat, vylouhovat, vypít. Snadné jako facka. A že potom nesmím někde běhat? Po setmění mě stejně nikdo nikam nedostane. Ne dobrovolně.
“Nemusela, ale chtěla. Snad Vám aspoň udělala radost. Hezky se o ní starejte, je to výstavní kousek.” kladu zdravotnici na srdce a krátkým pohledem se se svým pokladem rozloučím. Podobných mám v nočním stolku tucty. A také na něm. A na posteli a na kufru, na sešitech a na penále. “Nemějte strach, madam. Já už se o sebe nějak postarám.” ujistím ji a pomalu se rozejdu ke dveřím. Už se vidím na pokoji. “Ještě jednou děkuji. Za pomoc a za čaj.” zamávám zdravotnici na rozloučenou a pak zmizím za těžkými dveřmi, do víru studentů potloukajících se po chodbách. Netuším, kolik je hodin, ale vyučování stopro skončilo. Což znamená, že na koleji už určitě někdo bude.
A skutečně. Po pár minutách svižnější chůze jsem konečně dorazila k mrzimorským. Opatrně jsem nakoukla do pokoje, abych zkontrolovala jeho stav. Opatrně proto, že kdysi se mi povedlo přijít ve špatnou dobu a přistihla jsem své spolužáky při něčem, co rozhodně nevypadalo jako to, co dělají motýlci a včeličky. Týdny jsem se jim nebyla schopná podívat do očí a to už nemluvím o divokých snech, co mě provázely každou noc. Nyní bych je snad i uvítala. Cokoli je lepší než ty noční můry. Teď byla na pokoji naštěstí jen Acai. Válela se na posteli a vypadalo to, že spí. Potichu jsem do místnosti vstoupila, ještě tišeji za sebou zavřela dveře. K její posteli jsem se plížila po špičkách, aby si mě náhodou nevšimla. A když jsem si byla jistá, že jsem dostatečně blízko a o mé přítomnosti zaručeně neví, skočila jsem na postel těsně vedle ní.
“Vstávej, Růženko!” zaburácím zvesela své nejlepší kamarádce přímo do ucha. Matrace se pod mou sloní vahou prohnula a vymrštila Acai pár centimetrů do vzduchu, než s žuchnutím dopadla zpět a skulila se k mému boku. “Co tady chrápeš?! Vždyť se ještě nezačalo ani stmívat! Neříkej, že tě to učení tak strašně zmohlo?!” roztáhnu se jí na posteli jako levná deka, přičemž její otrávený výraz úplně ignoruji. Zaujme mě totiž něco zcela jiného. “Ty zrádkyně!” zahalekám, než se vyhoupnu na všechny čtyři a natáhnu ruku k jejímu nočnímu stolku, odkud na mě vábivě zírá kniha se sněhovým jednorožcem na obalu. “Máš tu tohle a nic jsi mi o tom neřekla? Kdes jí schovávala? A kdes jí vlastně sehnala? Ani jsem nevěděla, že něco takového vyšlo.” zahrnu svou kamarádku horlivými dotazy a znovu se položím do jejích peřin. Tentokrát s knihou, ve které začnu nedočkavě listovat.
 
Rosalie Anne Primrose - 08. května 2019 17:32
2j0mi6t1585.jpg

Skleník č. 4 > Henryho kabinet

14. října, Středa


Henry, Pomona + okrajově Acai



Zápach ve skleníku příliš nevnímám. Jsem na takové věci zvyklá a navíc není zase tak hrozný, aby se nedal ignorovat. Časem ho nebudu cítit vůbec stejně jako Pomona. Mohu se jen modlit, že jí za ta léta dřiny ve sklenících zbyly nějaké čichové buňky. Pamatuji si ji ještě za dob, kdy jsem tu byla studentkou. Vlastně to není zase tak dlouho. Skoro jako by to včera, kdy jsem navštěvovala její hodiny a celá natěšená dělala všechno, co po nás chtěla. Už tehdy jsem jí tu ve volném čase velice ráda pomáhala. Byla mou oblíbenou profesorkou. Jednou z nich.
Když se, nyní již má kolegyně, zvedne na nohy a rukavicí si zamaže celý obličej, musím se jejím směrem smířlivě usmát. Čtyři zamořené skleníky ze sedmi rozhodně není nic příjemného, ale vzhledem k tomu, že lamentování již zastala ona, alespoň já musím zůstat v optimistické náladě.
“Alespoň jsme to podchytili ještě včas, než se rozšířili i do zbylých skleníků.” přihodím si své, ale ona pokračuje. “Já v šestce několikrát byla. Sama nechápu, jak mi to mohlo uniknout.” zakroutím nad svým selháním hlavou. Přitom jsem vždycky tak pečlivá. Nebo se snažím být. “Třeba je někde škvíra v okně nebo možná bylo něco v kompostu.” Nemohli se tam přece jen tak zjevit a zničit nám úrodu. “Ano, pamatuji. Museli jsme tehdy deratizovat všechny skleníky. Nad přesazováním jsme strávili několik týdnů, i když jsme měli pomoc.” povzdychnu si nad nemilou vzpomínkou a opravdu doufám, že zbylé skleníky jsou skutečně v pořádku. Odolávám nutkání jít a vše to ještě jednou zkontrolovat. Jen pro jistotu. Pomona očividně smýšlí naprosto stejně a přichází s návrhem, jak situaci vyřešit.
“Dobrá tedy. Jdu se připravit na cestu.” Přitakám jejímu nápadu a rázně ze sebe shodím zástěru. Nemohu ale odejít, když má drahá kolegyně vypadá jako hromádka neštěstí. “Neboj se. Byly jsme schopné to vyřešit před pěti lety, zvládneme to i tentokrát.” řeknu povzbudivě a na krátký okamžik ji položím ruku na rameno. “No, já běžím. Pokusím se vrátit co nejdříve. Zatím nashledanou.” měla jsem chuť dodat, že pokud nejde o život, nejde vlastně o nic, ale moc dobře vím, jak těžko se některé odrůdy shánějí. Ty nejvzácnější jsou také nejvíce choulostivé. Mohu jen doufat, že tentokrát vydrží.
S tím razantně vykročím nejdřív do pokoje, abych se omyla a převlékla. Ať už je můj pracovní mundúr sebevíc praktický a pohodlný, do Londýna v něm bohužel vyrazit nemohu. Navléknu se tedy do něčeho méně pohodlného, zato prezentovatelného. Už při balení potřebných věcí, včetně peněženky, přemýšlím, zda by nebylo rozumné s sebou vzít ještě někoho dalšího. Sice s sebou beru velmi prostornou tašku, do které by se mi vešel celý můj pokoj, ale po oněch tragických událostech bych byla ráda, kdyby se mnou byl alespoň jeden z profesorů. Někdo zkušenější.
Mé další kroky tedy nevedou přímo za Minervou, nýbrž do kabinetu Henryho. Přeci jen je o něco starší než já a v jeho společnosti jsem si vždy cítila příjemně. Určitě uvítá malý výlet za zdi hradu. Až při dosažení příslušného patra mi dojde, že nemusí být v kabinetu, ale někde s jeho hledáním přeci začít musím. Sotva dojdu ke dveřím a chystám se zaklepat, rozevřou se dveře a do náruče mi vlítne kudrnatá hlava.
“U Merlina, Acai.” vydechnu s úsměvem. Málem jsem dostala infarkt, jak jsem se lekla, ale všichni jsme celí. “V pořádku, nic se nestalo.” zakroutím hlavou a vyprovodím drobnou studentku pohledem. Teprve pak se zaměřím na toho, za kým jsem vlastně přišla. Lehce zaklepu na otevřené dveře, ačkoli je to nejspíš zbytečné, když už mě stejně vidí. “Ahoj, doufám, že neruším. Mohu?” zdvořilost mě nutí se nejprve zeptat, než za sebou zavřu dveře. “Mířím do Příčné ulice nakoupit pár nezbytností. Napadlo mě, jestli byste se nechtěl přidat. Vím, že je to celkem narychlo, ale říkala jsem si, že byste možná uvítal změnu ovzduší. A také nerada cestuji sama.” zůstávám kousek od dveří pro případ, že by mou nabídku odmítl. “Mám v plánu se ještě stavit za Ettariel, zda něco nepotřebuje, takže bychom se mohli sejít před kabinetem profesorky McGonagallové třeba za pět, deset minut?” těžko odhadnout, kolik času na přípravu Henry bude potřebovat. Pokud se tedy rozhodne mě doprovodit.
 
Acai Luqueba - 08. května 2019 16:18
215783.jpg

Kabinet Kwanga > Pokoj

14. října, Středa


Henry + okrajově Rosalie



“Nic si nedám, děkuji.” odmítnu teplý nápoj, který mi profesor tak ochotně nabídl. “Ani jednomu příliš nefandím a navíc vás nechci prudit moc dlouho.” když mi ale podsune něco na zub, tak už se neupejpám. Sladkému neholduji, ale to nic nemění na tom, že oběd byl před několika hodinami a do večeře je ještě daleko.
Spokojeně tedy chroupám… cokoli, co mi to vlastně nabídl. Je to sladké a drobí to, to je asi tak všechno, co o tom mohu říct. Nenápadně ze své sukně sklepávám drobečky na zem, zatímco pozorně naslouchám informacím, pro které jsem si přišla. Mimoděk Nuru hladím po křídlech. Když se profesor na chvilku vzdálí ke své haldě knih, prohlédnu si ono mládě, co mi právě v dobrém rozmaru klove do prstu. “Tak majestátní puštík, huh? Budeš mít kníra, slyšelas?” škádlivě ji cvrnknu do zobáku, jako kdyby mi opravdu rozumněla. Poslední dobou to dělám často. Přebírám zvyky Coraline. Pamatuji si doby, kdy jsem se jí smála za to, jak si povídala se svým kocourem, načež teď mi to přijde naprosto běžné.
Mou pozornost pak opět uzme profesor. S širokým úsměvem si od něj knížku vezmu a začnu v ní namátkou listovat. Pohyblivé obrázky mě vždycky fascinovaly. Nejsou jako ty Roryho, ty které se nehýbou. Ještě, než to stihnu říct nahlas, mi Henry stíhá vysvětlit, že tato kniha s mudlovským světem nemá absolutně nic společného. Na nějaké těžší čtení jsem nikdy nebyla, ale pokud je tam tolik ilustrací, tak bych to mohla přelouskat celkem rychle a ještě se u toho pobavit. “Díky.” dodám, protože se to v tuhle chvíli patří. “To mi určitě pomůže. Slibuju, že vám jí vrátím. V celku.” Nezapomenu poslední dodatek obzvlášť zdůraznit. Není totiž tajemstvím, že všechny mé učebnice a sešity jsou salátového vydání.
Radám profesora horlivě přikyvuji. Už mě začínalo trochu obtěžovat neustále z jídelny něco odnášet. Když se Nuru naučí lovit sama, bude to jedině dobře. Jen to znamená, že s ní budu muset trávit mnohem víc času venku. “Takže myslíte, že by měla ještě zůstat se mnou na pokoji? Jde mi hlavně o to, abych vychytala, kdy ji přemístit do sovince.” sleduji, jak k mláděti natahuje ruku a ono se velmi ochotně nechává pohladit. Úsměv na rtech mi trochu zamrzne při zmínce o její velikosti. Henry si dal opravdu velmi záležet na tom, abych pochopila, jak skutečně velká bude. Jako přirovnání použije Alexinu sovu, což mě upřímně trochu vyděsí.
“Mně pošta nechodí.” řeknu po krátké pauze, načež se s úsměvem otočím na svého hostitele. “Ale jestli bude opravdu tak obrovská, jak říkáte, tak může nosit mě. Jako trénink, kdyby náhodou.” Za celou dobu studia mi nikdy dopis nepřišel, i když doma mají info vyvěšené na lednici.
Zpozorním, když profesor změní téma. Jeho hlas je o poznání vážnější a zmínka o Coraline mi úplně smaže úsměv ze rtů. Vlastně se dalo čekat, že se na ní zeptá. Pořád je to profesor a jako takový má téměř povinnost se o své studenty zajímat. Jenže já jsem v první řadě její kamarádka. Mou povinností je držet jazyk za zuby o jejím soukromí. Speciálně, pokud by mu ona sama pravdu neřekla. A to by neřekla. Není schopná to přiznat ani sama sobě, natož pak někomu jinému.
“Daří se jí dobře. Zlepšuje se. Není to ideální, ale to za tak krátkou dobu ani bejt nemůže. Však ona se srovná. Časem.” s tím se zvednu, protože mi tato návštěva přestala být příjemná. Sama už dlouhou dobu bojuji s tím, že Cor nemůžu nijak pomoct. Vlastně ani nemám, co bych mu řekla, i kdybych chtěla.
“Nebojte, vyřídím jí to.” přikývnu a nechám Nuru, aby mi vylezla na rameno. V jedné ruce bichli o sovách a do druhé beru knížku s nádherným stvořením na obalu. “Jednorožec? Z toho bude naprosto nadšená. Předám jí to, spolehněte se.” hodím si knížečku z limitované edice na bichli a rozejdu se ke dveřím.
“Díky za pomoc. A za pohoštění. Nashledanou, pane Kwangu, Luno.” nezapomenu se rozloučit ani s kolosem na gauči a pak už otevřu dveře, ve kterých se málem srazím s Rosalie. “Ježiš, pardon.” soudě dle jejího výrazu jsem jí nejspíš pořádně vyděsila. Dveře za sebou nezavírám, když měla očividně zamířeno za Henrym. Jen jim oběma naposledy kývnu a pak už zamířím přímo na pokoj.
Položím si obě knížky na stůl, Nuru umístím na opěradlo židle a plácnu sebou o postel.
 
Deirdre Airimoy - 08. května 2019 13:14
dd4714.jpg

Kolej - Chlapecké pokoje --> Prasinky --> Hračkářství


Caylus , okrajově Richard

Středa 14.října



Spokojeně se zaculím. Výborně, celý večer ho budu mít pro sebe. V hlavě se mi vyrojilo hned několik nápadů. Hmm...
"To si piš, že chci. Zvu tě do Medového ráje," nadhodím a pohladím ho po vlasech. Musí přeci doplnit zásoby, když je tak nehezky vyzvracel na Týnu. "A před tím bych se ještě chtěla zastavit v hračkářství," doplním s výmluvným pohledem, který jasně říká jediné: CHCI TAKY MEDVĚDA.
Uvolním se a mlčky přikyvuju nad vším, co Princ poví o Zahradníkovi. "Nemyslím si, že to jsou jen drby," zavrtím dramaticky hlavou a ušklíbnu se. "Víš, co nechápu? Proč zrovna Sheehan? Vždyť je hnusnej. Wolfram nemá vůbec styl! Richard i Sin jsou úplně jinačí liga než on... Nechápu to..." zavrtím hlavou a protočím oči.
Nedlouho poté se v pokojí objeví výše zmíněný a informuje nás o tom, že se nekoná trénink. "Děkujeme za info," mile se na něj usměju a nechám ho kráčet vlastní cestou. Boží. Na trénink jsem se po dnešku zrovna moc necítila. Samé dobré zprávy. Hodina už zřejmě skončila, takže je nejvyšší čas někam vyrazit.
Nad všemi pavoučími jmény, která Caylus navrhne, v duchu vyprsknu smíchy. Nehodlám mu říkat, že i ta, která vymyslel svým pavoukům, znějí jako jména pro chasnickou zplodinu. A co. Princ má asi rád lidová pojmenování. Nehodlám ho opravovat. "Líbí se mi Kája. Dája je sice super, ale nechci riskovat, že se to dozví Fletcher a bude si myslet, že jsem ho pojmenovala po něm."
Mlčky poslouchám, když mi Princ svěřuje informace o Jordyn. Jen další chudinka, která je moc zamlklá a citlivá na to, aby si vzala, co chce. Přitom ani neví, co se děje za zavřenými dveřmi. A ještě ji zasáhla smrt té holky z Nebelvíru? Ježišmarja, tak někdo umřel. A co? Lidi umíraj každý den. Vždyť ani nebyla z její koleje... "To je mi líto," prohlásím soucitně, i když z toho samozřejmě nemyslím vážně ani slovo. "Možná by k psycholožce měla chodit spíš ona," dodám ještě. "Nebo zkusit víru? Mařena by jí určitě ráda zasvětila." I když pochybuju, že bude chtít do znesvěceného kostela ještě někdy vkročit.
A pak se Caylus urazí. V duchu se zaraduju, konečně reakce, která mi potvrdila jen to, co jsem si myslela. Do pokoje opět vrazí Richard, který si sbalí pět švestek a zase vypadne. Hned poté začne rozhořčená přednáška. Založím si ruce na prsou a zamračím se. Vím, že mám problém. "No a? Můžeš za to ty! Nevim, proč tak hezky voníš... a vůbec...Říkala jsem, že ti je vrátím ne?" Usměju se, zvednu se z postele a na chvilku se vytratím do svého pokoje, kde ve své svatyni vyhrabu vše až na jedno triko, ručník a košili a s plnou haldou oblečení se vrátím do chlapeckých pokojů. Hroudu si odložím na Princovu postel a začnu oblečení pomalu skládat a vracet na místo do jeho skříně. "Vidíš? Lepší? Bylo v nejlepších rukou," prohlásím hrdě a skříň zabouchnu. Vrátím se k Princovi na postel a jednou rukou ho obejmu.
"K tvé otázce... Jo, je to naprosto normální!" Dramaticky rozhodím rukama, abych dodala vyprávění na dramatičnosti. Z toho, jak se snažím nesmát, mu musí být jasné, že si dělám jen legraci. "Jednou, když jsem byla mladší, jsem omylem zabloudila k dědovi do skříně... Víš, co tam měl? Normálně kradl babičce její kalhotky a měl je tam vystavené jako nějakou trofej! A babča se divila, kam jí mizí..." Nadechnu se a pokračuju. "Táta na tom není o moc líp... Ten má zas úchylku na máminy punčochy. Každou neděli se zavírá do svýho pokoje a provádí tam s nima kdovíco..." Kdyby mě otec slyšel, tak mě podpálí na místě. "A nakonec je tu brácha... To je taky kapitola sama pro sebe. Ten má úchylku na moje plavky... Kdyby se o tom dozvěděl Daniels, tak je incesťák ze mě..." Ke konci už to nevydržím a začnu se smát. Co mě to jen napadlo?
"Vyrazíme?" zeptám se a vstanu. Skočím si na pokoj pro kabelku s penězi a hábit, aby mi nebyla taková zima a vrátím se k Princovi, který se už také stihl nachystat.
Zavěsím se do něj a pomalým tempem vyrazíme z Hradu do Prasinek.
"Otec se má výborně, alespoň podle toho, co psal v dopisu. Zase tě pozdravuje," usměju se. Jsem neskutečně ráda, že se tak zajímá o mojí rodinu. Jak pozorné! Přesně, jak se od mého nastávajícího čeká!
"Banket pořád platí! Otec už se nemůže dočkat, až tě představí celé rodině, hlavně dědovi s babičkou. Sice je to až za dva měsíce, ale psal mi o tom, že už teď shání nějaké dobré kuchaře a catering... Řekla jsem mu, že pokud tam budou samý blivajzy, tak tam nejdu. Sice je to akce hlavně pro jeho známé a tak, ale moc dobře ví, na čím názoru záleží nejvíc," dodám a usměju se. Občas se vyplatilo být tatínkova hodná holčička.
"A o zábavu bude taky postaráno. Pozvala jsem i Sedzikowskou. Otec si myslel, že je to skvělý nápad... Prarodiče by se s ní moc rádi setkali." Už nedodám, že by banket nejspíš opustila jako hromádka popela nebo rovnou v rakvi. Nešťastné náhody se stávají pořád...
Cesta ubíhá celkem rychle a brzy dorazíme do Prasinek, v kterých je nezvykle živo.
"Nejdřív hračkářství!" Ani nečekám na Princovu reakci a táhnu ho rovnou do zmíněného krámku. Občas se chovám jako malé dítě... ale proč ne? JÁ CHCI TAKY SVÝHO MEDVĚDA. Alastora by nikdy nenapadlo mi něco takového koupit, aniž bych si o to sama řekla...
S rozzářenýma očima vrazíme do obchodu, kde pozdravím prodavače, pustím Cayluse a zamířím rovnou k polici s maxi plyšáky. Jeden je hezčí než druhý! S otevřenou pusou zírám na všechnu tu nádheru. Od klasického medvěda, pandu, tučňáka až po žraloka. Medvědi jsou sice nejroztomilejší, ale nechci se opičit po Jordyn. Popadnu tedy žraloka a otočím se k Princovi, abych se mu předvedla. Žralok je skoro stejně dlouhý jako já jsem vysoká. "Co myslíš? Že je boží?" Fakt jak malý dítě. Ukážu na další plyšáky. "Nebo někerého z těch?" Ať už Princ vybere cokoliv, popadnu to a hrdě zamířím k další polici. "Tohle musíme mítí!" Vykřiknu nahlas a popadnu dvě žraločí čepice. Jednu narazím Princovi na hlavu. Perfektní. "Fešák," zatleskám, stáhnu mu ji z hlavy zpátky a spolu s plyšákem je obě držím. Bereme je, ať se to Caylusovi líbí nebo ne. Protože je platím já. Ještě chvíli se po obchodě procházíme, kdyby si můj kolega chtěl náhodou něco koupit a zamíříme k pokladně. Placení plyšáka nechám na Princovi - když se tak ochotně nabídl (dělala jsem na něj psí oči). Jakmile zaplatíme útratu, nadšeně ho obejmu s hlasitým Díky díky a vyjdeme ven. Nasadím mu na hlavu žraločí čepici, stejně tak sobě (ať vypadáme jak dva trapáci) a zatleskám. Je čas na hostinu!
"Další zastávka Medový ráj? Platím!"
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.1609299182892 sekund

na začátek stránky