| |||
Děvčátka má to tady smysl? :/ |
| |||
Hmmch |
| |||
Huf dře to ale pokračuje to. |
| |||
Vzhůru na tajnou misi Opětoval jsem Sumiřin pohled svým klidným a rozhodným. "Jak říkám, udělám, to co bude nejlepší pro tým i misi. Neboj se, nehodlám se nechat jen tak zabít." Odvětil jsem k ní vážně, za dlouhých skoků, při kterých jsem se rozhlížel mírně kolem sebe. Pravda měli jsme vepředu Hirokiho, ale i tak to neznamenalo, že nemůžeme něco přehlédnout a padnout do nepříjemností. "Každopádně, z nás čtyř mám já to nejlepší analytické a strategické myšlení a pokud mám tenhle tým vést musím vědět, že mě poslechnete, i když příkaz bude znít sebedivněji. Věřte v to, že budu mít vždy plán." Mluvil jsem dost nahlas, aby mne slyšely jak děvčata, tak Hiroki. V hlavě se mi líhlo už několik způsobů, jak budeme postupovat, až budeme na místě, ale ve hře bylo příliš proměnných, které mohly prvotní plány velice rychle poslat do kytek. |
| |||
Anshi vůdce Poslouchám Anshiho a když nám řekne že když nám řekne abysme ho poslechli, tak se na něj podívám, dojdu vedle něj a nakloním se k němu blíže a zašeptám... ,,Nemysli si, že tě tam nechám... Nebo že budeš návnada... To by byla největší blbost, jakou bys mohl udělat... Protože informace... Jsou taky cenné." Narovnám se s pohledem jako že o tom diskutovat opravdu nebudu. Když nám rozdělí úkoly, tak se zadívám na Hirokiho. ,,Jak myslíš, ale znáš ho..." Pak se podívám Hirokimu do očí. ,,Jestli se do něčeho přimotáš, protože budeš hrrr, tak si mě nepřej..." Pak se na něj usměju. ,,A davej si pozor aby tě něco nesežehlo." Zazubím se na něj. Ale mám obavy, jen to nechci dát znát. |
| |||
Tak co děvčata? |
| |||
Jak hlupáci v pasti Bylo to tak jasné a my do toho, tak krásně nakráčeli, kvůli Obitovi. "Baka!" Znělo mi v hlavě, když se najednou objevili nepřátelé z Mlžné. Byli tři, neznámých schopností a to bylo dost nebezpečné a Obito tam s nimi uvázl. My byli také obklopeni a do toho ten zraněný muž. "Shimata, nic z toho nemá s misí nic společného, jen zdržení." Zatnul jsem zuby pod maskou a rychle přelétl pohledem všechny cíle. Obito se alespoň snažil jednoho z nich zabavit, alespoň to není úplný tupeč. "Rin pomoc Obitovi s tím chlapem, o ty tři se zatím postarám." Sáhl jsem na záda pro svůj krátký meč a vrhl po jednom z těch dvou několik shurikenů a pak jsem se sám vrhnul kupředu, abych na ně mohl zaútočit. "Pokud jsou silní v ninjutsu, bude dobré je rychle konfrontovat nablízko. A vzhledem k tomu, jak si od nás drželi počáteční odstup...." Hodnotil jsem naše nepřátele a tvrdě na jednoho z nich zaútočil rozmachem své čepele, neměl jsem slitování, nebo v úmyslu je nějak šetřit, věděl jsem, že buď zabuju já je, nebo oni nás. |
| |||
Záchranná akce Jak jsem tušil, někdo potřeboval naši pomoc. Mise mohla počkat, tomu člověku šlo oživoto. "Gambate!" Křikl jsem, když jsem byl poblíž a přiskočil k muži, abych mu mohl pomoci, ale pak ten svist....rychle jsem uskočil na zad a do země se zabodaly kunaie. "Shimate!" Zaklel jsem, když jsem spatřil toho Shinobiho z mlžné a pak další dva za sebou. Po tváři mi stekla krůpěj ledového potu. "To není dobrý, navedl jsem nás přímo do pasti, ale kdybychom nepřišli, ten chudák by umřel." Nadechl jsem se a složil ruce do pečeti. "Katon: Gokakyu no Jutsu!" Nabral jsem vzduch do plic a pak plivl oheň nad sebe do korun stromů přímo na toho Shinobito. "Gambate! Pomůžeme vám!" Křikl jsem na muže a pokusil jsem se k němu znovu přiblížit, abych mu mohl pomoci a dostal jej odtud. |
| |||
Konečně akce Připravený jsem byl za chvilku, nechápu, co na tom ostatní tak špekulovali ani proč mi Anshi přiházel do výbavy tolik dalších zbytečných hovadin, ale hádat jsem se s ním nechtěl, protože vím, že bych to stejně nevyhrál, byl ve svém dumacím módu, který jsem viděl už několikrát. Sbalil jsem všechny nachystané věci a koukl po ostatních právě ve chvíli, kdy se objevil náš táta....teda tady není náš táta, ale chápete.....a vzal mě a Aiko za rameno, načež se s náma chvíli na to přemístil. Měl jsem divný pocit v žaludku, nevím jestli z toho, že jsem cítil jeho oporu, nebo z toho přesunu, ale tak jako musel jsem se chvilku vzpamatovat a právě to stačilo, aby byl náhle zase pryč. Toho se chytil při jednom Anshi a rozdělil nám úkoly, abychom se nezdržovali. Koukl jsem před sebe a mírně pokývl. "Wakata, jen dávejte pozor, abych nesešel z kurzu, tyhle věci mi moc nešly, nejsem žádnej senzybil." Upozornil jsem je, protáhl si rychle ruce a nohy a zářivě se na všechny usmál, než jsem se vrhl kupředu, abych začal pátrat před námi. Znamenalo to sice méně příležitostí si s někým z ostatních povídat, ale na druhou stranu jsem si mohl svým způsobem zatrénovat, když jsem se vzdaloval a přibližoval ostatním. Jen jsem doufal, že mi to tak vydrží i na zbytek cesty. "Co myslíte bude to brnkačka?......Hmmmm asi ne co..." Usoudil jsem z pohledů ostatních nakonec, sám jsem si však nechtěl dělat zbytečně příliš velké starosti, přece jen pokud půjdeme do toho všeho s utrápenou myslí nikam se nedostanem. |
| |||
Na vlastní pěst Při přípravách na cestu jsem se snažil myslet ve všech možných směrech, abych byl připravený na každou možnou situaci. Abychom měli dostatek vybavení, zásob i informací. Místy jsem se mračil. Jindy jen mlčky propočítával zdali máme dané položky dostatek. Samozřejmě jsem také překontroloval vybavení svých kolegů a pokud se mi zdálo, že jim něco chybí upozornil jsem je na to. "Yondaime-sama je schopnostmi daleko nad mnohými. Ne nadarmo je považován za nejsilnějšího Shinobi z Listové." Poznamenal jsem věcně, když byl stejně rychle, jako nás Minato přesunul zase pryč. Pak jsem si mírně povzdechl a poškrábal jsem se na zátylku. "To bude otrava....no dobře, tak abychom vyrazili. Hiroki jsi z nás nejvíce neřízená střela, budeš dělat předsunutou hlídku. Kontrolu okolí a pravidelně se k nám vracej. Sumire by budeme jádro. Abych mohl rychle hodnotit situaci a tys mohla vše prohlédnout svým Sharinganem.....Aiko se bude držet v těsném závěsu, jako naše podpora, kdyby něco.....hádám, že minimálně na území Země Ohně bychom se s problémy setkat nemuseli, ale připravenost přináší růže." Rozhodil jsem role, počkal až je přijmou a pak vyrazil kupředu. "Když se něco podělá a já vám něco řeknu, neváhejte nad tím a udělejte to. Vždy budu dělat to, co je nejlepší nejen pro misi, ale také pro tým. Jasný?" Přeměřil jsem si všechny zkoumavým pohledem, pak jsem si znovu otráveně povzdechl a vyrazil vpřed. Tohle bude zatraceně dlouhá cesta. Zvláště když si představím, jak je Země Země rozlehlá, už teď mě z toho bolely nohy a to jsme teprve vyrazili. "Hmm jakoby nás nemohl Yondaime-sama nemohl hodit o něco dál." Postěžoval jsem si v duchu. |
doba vygenerování stránky: 0.098053216934204 sekund