Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Stíny nad Wyzimou

Příspěvků: 1015


Hraje se Dvakrát týdně 21. 4. 1168, po poledni  Vypravěč Ahmose je offlineAhmose
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Augusta Wagner je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 19:51Augusta Wagner
 Postava Ilona Laux-Antille je offline, naposledy online byla 17. ledna 2017 23:35Ilona Laux-Antille
 Postava Madam Madlenne je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 9:35Madam Madlenne
 Postava Kiyan je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 15:25Kiyan
 Postava Citeria je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 16:01Citeria
 Postava Leticia Charbonneau je onlineLeticia Charbonneau
 Postava Garmon je offline, naposledy online byla 17. ledna 2017 22:39Garmon
 Postava Desmond je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 12:02Desmond
 Postava Chantant d‘Beauclair je offline, naposledy online byla 17. ledna 2017 6:43Chantant d‘Beauclair
 Postava Ernest von Everec je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 15:45Ernest von Everec
 Postava Frederic de Faistes je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 16:50Frederic de Faistes
 Postava Monique La Valette je offline, naposledy online byla 17. ledna 2017 21:51Monique La Valette
 Postava Irina Laux-Antille Fallinor je onlineIrina Laux-Antille Fallinor
 Postava Mark Maravel je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 16:50Mark Maravel
 Postava Arlie Ansbach je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 16:50Arlie Ansbach
 Postava Nora Wagner je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 14:04Nora Wagner
 Postava Arinardos je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 7:30Arinardos
 
Monique La Valette - 17. ledna 2017 20:44
monique2149.jpg
Vyhlídka na odpolední zábavu
21. 4. 1168, odpoledne
Wyzima, královský hrad, hodovní sál

Louis



Okatě jsem dávala najevo, že mi je jedno, co si Louis myslí o mé objednávce vína. Ovšem těžko jsem skrývala obavy z toho, co mi bratr sděloval. „Ani nevím, jestli bych to chtěla vidět,“ trochu jsem se otřásla, i když vlastně mě to zajímalo. Ovšem někde zpovzdálí... „Ale přeci jen... Je to náhoda? Dva útoky na město současně?“
Pohrdlivě jsem sledovala bratrovu bledost nad polévkou a nehodlala jsem mu nic ulehčit. Navíc on mě taky nešetřil! Zakroutila jsem očima: „Nic takového jsem neřekla,“ ušklíbla jsem se. „Vůbec nevím, o čem mluvíš,“ jenže proti své vůli se lehce začervenám. To je tím vínem....

Nechtěla jsem se ale už na toto téma bavit. Neměla jsem ráda bratrovy řeči o tom, s kým bych vztah měla navázat a s kým ne. Od otce to bylo jiné. Je to můj otec... Ale aby mě Louis o něčem poučoval! „Zdál se unavený. Viděla jsem ho jen krátce. To on mě požádal, abych Garmonovi dělala společnost.“ Drobná lež, která jistě nevyjde najevo.... „Myslím, že ne,“ pousmála jsem se a znovu se začervenala. Jsem si jistá, tedy téměř jistá, s kým jsem se setkala, ovšem s králem... To by bylo zajímavé.

„Nemám,“ vítězoslavně jsem se usmála. „Královna si služby dvorních dam nežádala,“ a doufám, že bych se to jinak dozvěděla, „a tobě taková procházka jen prospěje, i když si nejsem jistá, kdo komu má nabídnout rámě.“ To už dopila poslední kapku vína a vstala jsem. „Jen si vezmu lehký plášť a můžeme vyrazit.“ Pokud bratr souhlasil, spěchala jsem do svého pokoje pro nezbytný kus oděvu a menší měšec s pár drobnými. Pak už jsem se vracela na místo setkání s Louisem: „Tak, můžeme?“ zářivě jsem se na něj usmála, sama natěšená na tržiště a na možnost bratříčka ještě trochu potrápit.

 
Arinardos - 17. ledna 2017 14:40
arinardos2258.jpg
Neurvalí hosté?
21. 4. 1168, odpoledne
Wyzima, Kupecká čtvrť, Narakort
- Chantant

Ve skráních mi zatepala ochromující bolest. Sotva jsem zaznamenal pohyb pod rukama a dotek cizích prstů kolem zápěstí. Na zbystřené smysly útočilo příliš mnoho vjemů; cinkot příborů, mlaskání a funění hostů, smích a nepřirozeně zvýšené hlasy, které zároveň působily, jako by přicházely z velké dálky. Pokusil jsem se dotěrné pocity setřást, ustoupil jsem a promnul oba spánky.
Rozklížený obraz se nakonec ustálil na právě se uklánějícím zpěváčkovi a svět kolem něj utichl a zčernal. V blahosklonném úsměvu zazářily běloskvoucí zuby. Chantant d’Beauclair si pospíšil s ujištěním, že kdybych potřeboval, mám u něj dluh. Měl jsem dost problémů sám se sebou, než abych nad významem toho slibu přemýšlel. Přesto ve mně zaklíčil nápad.
Musím co nejdříve najít Odette a skoncovat s tímhle mým drobným problémkem, jinak… Co jinak? Byl bych opravdu schopen dohnat se k šílenství? Odpověď jsem znal. A tohle byl teprve začátek boje…
S rostoucím úšklebkem jsem sledoval minstrela, který opět rozehrával struny libozvučné loutny. Hosté byli obveseleni, na konflikt se málem zapomnělo a mě… mě už nikdo nevěnoval ani špetku pozornosti.
„Pane Jacquesi, řekněte,“ oslovil jsem majitele Narakortu, aniž bych na něj pohlédl, „je paní Odette k zastižení na hradě? Myslím, že by ji serenáda od tak talentovaného a světaznalého umělce, jako je tady Beauclair, přesvědčila o míře mých citů k ní. Svatá pravda,“ v očích se mi zalesklo slibným příslibem, „muž by si měl nechat poradit od mistrů, kteří to v oblasti lásky umějí nejlépe. Zavolejte mi kočár. Pokud nemáte nic proti, vzal bych pana Beauclaira s sebou.“
Konečně jsem se obrátil čelem k Jacquesovi a napřáhl k němu pravicí. „Přijměte omluvu za mé… neurvalé chování.“
 
Citeria - 17. ledna 2017 10:28
citeria5662.jpg

Starý známý
21. 4. 1168, poledne
Wyzima, Kupecká čtvrť

'Jo, kéž bys jen věděl,' prolétne mi hlavou myšlenka stejně nakyslá jako pachuť v ústech po prohýřeném večeru. "Jako bych snad mohla být jiná," odpovím ovšem nahlas s krátkým úšklebkem. Ne, jsou věci, o kterých nechci mluvit ani s Harlekem. S kýmkoliv.
Jeho další slova mi ovšem vykouzlí již nefalšovaný úsměv na rtech. Přelétnu vysloužilého cirkusáka pohledem od hlavy až k patě a zase zpět. Mládí sice pozbyl a ráno ho musí zatuhlé klouby bolet, ale...
"Nějak se určitě domluvíme," mrknu na něj, "uděláme z tebe pravého šermíře hodného nějaké hrdinné balady," zazubím se a pohodím hlavou. Zní to jako dobře strávený čas. Rozhodně lepší jak s pánem Kožené Kalhoty. I když mi cirkusák jen těžko zaplatí něčím jiným než dobrou náladou a milým slovem.

Osud, který potkal moji starou rodinu není ničím výjimečným v téhle branži. Kolikrát jsme narazili na mršiny svých vlastních odrazů.
"Ah," chápavě přikývnu a tentokrát nemám vhodných slov. A jak pravil jeden moudrý muž, když nevíš, co říct, mlč.
A pak přijde ta nabídka. Snad očekávaná, ale i přesto nečekaná. Lákavá. A zároveň...
„Beze jména se každý obejde, ale bez sestry může být život nesnesitelný. Avšak i ten, kdo odcestuje daleko, může se jednou vrátit, pokud se bílý vlk oddá mámení lišky.“
"Není to jednoduché," odpovím po pravdě, ovšem zároveň s tím přikývnu. "Ale ráda se seznámím s tvojí staronovou kumpanií." Potřebuji si pročistit hlavu.

 
Meč Osudu - 14. ledna 2017 12:33
ikonkapj26145.jpg
Ruch v Domě noci
21. 4. 1168, pozdní odpoledne
Wyzima, Obchodní čtvrť a Dům noci


Desmond, Garmon, (Madlenne),
Odette a Zabiják




Kníratý strážný si změří Desmonda zkoumavým pohledem. Když se ale rozpomene, kdo se skrývá pod bílou hřívou vlasů, jeho podezřívavost rázem opadne.
„Žena řezníka, říkáte?“ zamračí se a v jeho tváři lze na okamžik spatřit cosi jako starostlivost, „možná vím, o koho jde. Zajdu pro chlapy a postaráme se o to, ale...“ Na okamžik zaváhá, než se trochu neobratně zeptá: „Pokud se oběsila pod vlivem toho krvesaje, nezmění se taky v nějakou to... nestvůru? Ne, že bych měl strach, ale to víte, jistota je jistota.“ Nasucho polkne, ale jinak na sobě snad opodstatněné obavy znát nedává.

Další kroky zkušeného vědmáka míří na místo, kde by ho očekával asi málokdo. Pořád je to ale zaklínač a ti jsou přeci známí nejen pobíjením monster, ale také svou bídnou povahou. Ještě že alespoň ta obtěžkaná břicha za sebou nemohou nechávat. To by bylo teprve nadělení.
Když Desmond projde mezi dvojicí vkusně oděných a upravených vyhazovačů, otevře se mu pohled na interiér nejdražšího nevěstince v zemi. Členitý sál s mnoha zákoutími, stolky, pohovkami, barem a dalšími vymoženostmi jako by mluvil sám za sebe. Cena na tomto místě skutečně odpovídá kvalitě služeb, ať už si zákazník přeje cokoli. Otázkou zůstává, pro jaká cukrátka si přišel tento zaklínač. Pokud to však byla samotná a proslulá Paní noci a zdejší madam, svůdná Madlenne, někdo jej už zjevně přeběhl.
„Madam Madlenne! Kde jste, mám pro Vás důležitou zprávu!“ huláká černovlasý muž se dvěma meči na zádech a pranic se nestará o podrážděné pohledy návštěvníků. Desmondovi sice chvíli trvá, než si uvědomí, co za nehodného zástupce řemesla to je, ale i tak v něm nakonec rozezná svého někdejšího žáka Garmona. Nadaný, ale rošťák už od samého začátku, vyvstane mu na mysli.
„Paní má jednání s váženou návštěvou,“ osočí se na rušivý element šenkýřka, nejspíše i o trochu příkřeji než chtěla. Uvědomí si to ale a svůj tón i hlasitost o něco zmírní. „A poprosím vás, abyste se trochu utišil. Hosté si zde platí i za klid pro svůj odpočinek. Pokud nespěcháte, určitě se posaďte, pane Garmone, madam jistě brzy přijde,“ osloví mladšího zaklínače jménem a koutkem oka si prohlíží i oba nově příchozí. Chvíli po Desmondovi totiž vstoupila i seběvědomě a ladně se pohybující žena s dlouhými rudými vlasy, které jí spadají až do půli zad. Kde kdo by ji snad mohl zaměnit za jednu ze zdejších krásek, ale cosi v jejím výrazu prozrazuje, že toto místo není jejím domovem.
Při chůzi se zlehka houpe v bocích a když si povšimne dvou zbraní na zádech bělovlasého, dojde s vědoucím úsměvem až k němu.
„Dobré odpoledne, pane zaklínači,“ pohladí jej milým pozdravem, za kterým se může skrývat cokoli, „neztratil jste náhodou něco? Nebo snad někoho?“
Záhadnost Odettina tónu ale poněkud ztratí na hodnotě, když se zpoza vstupních dveří ozve zakletí a smích: „Stůj, ty jedna chlupatá mrcho!“ V dalším okamžiku již nadšený čumák chundelatého psa nahlíží do nevěstince a jeden z vyhazovačů, který hafana drží za obojek, je za ním neúsprosně vtažen dovnitř.

 
Meč Osudu - 14. ledna 2017 12:32
ikonkapj26145.jpg
Výplata
21. 4. 1168, odpoledne
Wyzima, na hradě


Garmon


Důstojník na pohozenou hlavu nic neřekne, ale jeho výraz prozradí, že „odporná“ je skutečně výstižným pojmenováním pro vodnici.
Když se dostaví i sir Adalaer a zaklínač začne smlouvat o svou odměnu, rytíř se zamračí a zavrtí hlavou. „I 270 je za takovou potvoru málo. Přihoďte mu tak další stovku a od Jeho Veličenstva pět, ať má mistr zaklínač o čem přemýšlet,“ rozkáže Adalaer a na otázku, jak se má, odpoví trochu podiveným povytažením obočí, „pořád stejně dobře.“
Pak začne Garmon nahlas spekulovat o svých možnostech, což způsobí, že se rytíř mírně ušklíbne a zkříží ruce na prsou. Když pak promluví, používá i docela bohatá, ale nijak nevhodná, gesta.
„Na to, abyste zabíjel monstra, přece nemusíte zůstat navždy vandrákem. V okolí je spousta dosud nevyřešených případů zmizení a je potřeba uvěřit i nejrůznější povídačky, kterých se zdejší lidé bojí. A v neposlední řadě je tu i bezpečí královské rodiny. Nebo to je snad nad zájmy šlechetného zaklínače, jakým jistě jste?“ pousměje se a pokrčí rameny. Pak souhlasně kývne a přátelsky mladého vědmáka propustí: „Samozřejmě, to bude vyhovovat dokonale a nemějte obavy, stráže vás bez problému vpustí. Po tom, co se stalo včera a rozkřiklo se to, mají vaše řemeslo v poněkud větší úctě. Snad jim to nějaký ten pátek vydrží.“

 
Garmon - 12. ledna 2017 21:57
garmon3193.jpg
Jak je důležité míti zaklínače
21. 4. 1168, odpoledne
Wyzima

Adalaer a pozděj madam Madlenne




Poté co mi lékař sešije ucho se mu jen s díky ukloním a nechám pohunky aby odnesli tělo mrtvé dívky. Pak si jen od nich vezmu zpět svůj plášť a vyrazím dál svou cestou. Nejprve odevzdat trofej a pak budu muset za madam Madlenne do Domu Noci. Mrtví si zaslouží úctu a já jim ji dopřeji. Král může počkat. Jen tedy musím nejprve odevzdat tu hlavu, abych neděsil lidi kolem. Řemeslu to nedělá dobře.

***

"Jo vodnice, co jiného by tohle asi mohlo být?" hodím důstojnickému hlavu vodnice na stůl tak hezky že na stole sedí jako kdyby to bylo její tělo.

"Podívej se na ty hnusný zuby vidíš? Jasná vodnice, určitě tam nějaký lejstro mít budete."

Čekám až důstojníček najde co hledá a rozhlížím se po kanceláři. Ta je plná různých oznámení a rovnou si je začnu prohlížet.

"Pánové, 260 orenů? To je málo, zvlášť když k tomu připočítám ty topivce. Domluvíme se na 270? To je topivec a půl zdarma."

Než stihnou důstojníci začít smlouvat, tak se rozletí dveře a dovnitř vstoupí můj starý známý.

"Sire Adalaere, to už je doba co jsme se neviděli! Jak se Vám daří? Ikdyž asi hloupá otázka, jak se tak na Vás dívám tak máte určitě někam naspěch."

Pozdravím se se svým dobrým přítelem a čekám co z něj vypadne.

"Peněžní odměna? To je od krále velice hezké a když k tomu připočtu těhle 270 orenů co mi tu pánové chtějí vyplatit, tak si snad koupím i pořádný plášť a chrániče rukou, tyhle už trochu dosluhují."

Ukážu na plášť který je zbarvený zčernalou krví, bahnem a smrdí za dva rohy a na chrániče rukou, které už pamatují lepší časy.

"To víte, život na cestách je náročná věc."

Co mi ale sir Adalaer řekne dál je velice zajímavé ale také nebezpečné.

"Práce na královském dvoře? A co by si král představoval že budu dělat? Jsem lovec příšer sire. Na pár hradů jsem zavítal, ale abych odtamtud vyhnal nějakého ducha nebo upíra ale ani jedno se tady nenachází, kdyby ano tak už bych o tom věděl."

Počkám jestli mi sir odpoví, pokud ne tak si vezmu svou odměnu kterou v mžiku přepočítám.

"Nejpozději zítra před polednem se dozvíte mou odpověď sire, myslíte že hradní nádvoří bude jako místo srazu vyhovovat? Pokud mě nevpustí tak před hradní branou. Ono je to jedno, je to vzdálenost několika kroků. A ani nebudete muset chodit nijak daleko s tou odměnou kterou mi král slíbil, ať už bude moje odpověď jakákoliv."

S úklonou siru i důstojníkovi se zase vydám dál na cestu. Hlava vodnice pořád leží na důstojníkově stole.

V domě noci:

Ustájím kobylku a pohunkovi řeknu ať se mi o ni dobře postará. Sám pak vejdu do lokálu, kde hraje hudba a dívky se svíjí v nejrůznějších tanečních variacích, které bych ani se svou mrštností rozhodně nedokázal napodobit. Bohužel se ale nemohu dívat na dívky, protože hledám někoho jiného.

"Madam Madlenne! Kde jste, mám pro Vás důležitou zprávu!"

Houknu na lokál a snažím se zahlédnout známou bordelmamá, jejíž zaměstnankyni asi teď sešívají v márnici aby si s ní mohli naposledy užít.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.086794853210449 sekund

na začátek stránky