Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Fairy Tail: Reborn
Družina
| |||
 | Margaret - Lamia Scale "Příšerná představa už jen od poslechu, takže jak jsem řekl, jsem rád, že tady nikoho takového nemáme. Hádám, že by to přineslo hlavně problémy a nepřesnosti v tom, jestli předpověděné bude, nebo nebude pevně dané a tak." Pokrčil rameny, bylo na jeho výrazu také jasně znát, že o této oblasti magie, nebo zájmů si myslí své a zrovna dvakrát jej v lásce nemá. "Ty obědy jsou fakt někdy vražda, takže to opravdu nepodceň." Zdůraznil raději ještě jednou nyní už trošku vážněji, protože si patrně myslel, že by tě to opravdu mohlo minimálně mírně ohrozit, možná nějaká špatná zkušenost z vlastních počátků? Nebo očité svědectví obědové destruktivity nějakou sobotu? "Mmm to nevadí, asi bych se divil, kdybychom měli tolik štěstí a na nějakého narazili, hold s tím musíme hýbat pomalu postaru a jen s drobnější výpomocí magie dokud nebudou řádné finance na obnovu, ale i tak díky za nabídku, budeme na to myslet, když bude něco třeba." Usmál se přátelsky, přikývl a něco si poznamenal do malého bločku, který vytáhl z jedné kapsy. "Hele neměj strach, ve více lidech se to vždy táhne líp, někdo s tebou určitě rád půjde, nejsme tady žádná armáda, abychom nováčky týrali.....co ymm jasně výzkum. To je pravda. I když v téhle chvíli bych tomu říkal spíše drobnější výzkumné projekty. Jak nás není dostatek je obtížnější získávat potřebné....hmmmm informace a zázemí. Naše knihovna toho pokryje jen část a hlavně pro většinu toho, oč se někdo z nás zajímá je třeba dohledávat podklady a materiály i jinde, nebo provádět přímo terenní zkoumání......drobná potíž je v tom, že jelikož se jedná o naši vlastní iniciativu a práci vyloženě pro cech, bez vnějšího zadavatele, tak jsou tyhle akce většinou neplacené. Občas se najde nějaký zájemce ale víš jak.....mistryně se nám snaží alespoň zajistit všechno potřebné vybavení a usnadnit nám cestu, co nejvíce. Nejčastěji je tak nejlepší spojit si tuhle aktivitu s nějakou konkrétní misí, třeba máš úkol v Magnolii, ale víš, že zároveň potřebuješ určité dokumenty z jejich místní knihovny, nebo informace od konkrétního občana který žije tam, tak to uděláš najednou, abys ušetřil za cestu a prostředky co nejvíce, protože většinu ti pokryje pak zadavatel, nebo odměna z úkolu." Pokusil se ti vše vysvětlit, co se týká fungování, alespoň v základu. "Samozřejmě naším největším snem by bylo najít ztracenou knihovnu, ale k tomu jsme ještě na hony vzdálení.....třeba já se teď zabývám shromažďováním informací o době před hromadným rozpadem veškerých cechů a snažím se přijít na to, co přesně se tehdy stalo, že nastal tak rychlý a široký pád a proč trvalo přesně tak dlouho vše znovu rozběhnout....do toho jsou tu ty zmizení velkých mágských jmen. Jen tak lusknutím prstu najednou se cechy rozpadly a po těchhle známých mázích se slehla zem taky. Musí za tím být více, než se říká oficiálně a já doufám, že na to jednou přijdu." Znovu se usmál a přelétl po tobě pohledem. "Ty bys měl zájem se na nějakém výzkumu podílet, nebo nějaký zahájit?" Vylétlo mu zvídavě jedno obočí navrch hlavy. Nebylo v tom rozhodně žádné opovržení nebo posměch spíše zájem a zvědavost. | ||
| |||
![[horriblesubs]darwinsgame06[720p]1918.mkv_snapshot_13](https://www.andor.cz/images/icons/personsicons/[horriblesubs]darwinsgame06[720p]1918.mkv_snapshot_13){kind=icon} | Rozprava v knihovně…Město Margaret – budova cechu Lamia Scale
| ||
| |||
| Cesta vzhůru Stromový muž se tajemně pousmál a upil ze svého šálku čaje až požitkářsky. "Jednu mocnou a úžasnou čarodějku." Zněl trošku zamyšleně, takže chvíli trvalo, než vám věnoval znovu další dávku pozornosti. "Hmmm jak se zdá ve Fairy Tailu se toho opravdu moc nemění. Vždy přitahoval....takové, jako jsi ty." Poznamenal stařík klidně a nijak zle, spíše naopak přátelsky. "Každopádně na to si zvykneš." Mávl nad tvými starostmi rukou, jakoby se nechumelilo. Po chvíli odložil i svůj šálek zpátky na stůl, na podšálek a spojil si ruce na břiše. "Trvalo to ale déle, než jsem čekal, musím přiznat......nebo se mi tady jen čas příliš táhne." Zachraplal a trochu se tomu zasmál, jako by to byl kdovíjaký vtip. "Co víte o tom, co se stalo před lety, o velkém rozpadu magických cechů?" Koukl po vás tázavě. Oberon jen nakrčil zamyšleně čelo. Margaret - Lamia Scale "Hehe, jakoby nás Mistryně někdy varovala." Zasmál se Simon pobaveně a mírně zakroutil hlavou. "Ne to je v pořádku, každý nový člen je vítaný. Jak říkám je tady ještě spousta práce. Ale jsem rád, že alespoň knihovnu máme jakš takš v pořádku a funkční." Usmál se a rozhlédl se kolem. Bylo vidět, že má knihy rád a záleží mu na nich. "Ymm a ne o nikom, kdo by uměl předvídat budoucnost nevím. A asi je to dobře, teda pro toho, kdo by potencionálně vládl takovou magií, něco takového musí být fakt na palici." Mírně se nad tou představou otřásl a pak přešel kolem jednoho regálu a přelétl očima několik čas svazků, než opět odtrhnul oči směrem k tobě. "Hmmm něco užitečného...něco užitečného......jo aha. Jasně....pokud tu budeš u nás jíst dávej si pozor na sobotní obědy to vždy dostaneme nějakou zaručenou specialitu....já tomu vždy říkám experimenty. Prostě něco nového, co tu ještě nebylo a někdy je to dobrý, jindy je to až životu nebezpečné." Uchechtnul se pobaveně a poklepal prstem na přebal jedné z knih. "Do nejvyšších pater se zatím nedoporučuje chodit, nejsou ještě řádně zrekonstruovaná a mohl bys tam přijít k úrazu. Docela by se hodil mág, který by uměl zpracovat nebo stavět věci, zdi a tak." Vzdychl Simon trošku útrpně, ale pak nad tím mávl rukou. "S ostatníma se postupně setkáš a seznámíš. Neboj jsme tady docela dobrá parta, sice někteří mají své mouchy, ale na to si zvykneš hele. Na první úkoly dopuručuji vzít si sebou alespoň jednoho parťáka, ať se v tom naučíš chodit, zvláště, když jsi předtím v žádném cechu nebyl. Jinak to tu není žádné vězení, nebo tak. Můžeš fungovat docela volně, akorát se tu snažíme udržet, co největší pořádek, ale ty zrovna jako bordelář nevypadáš. Je něco co by zajímalo konkrétně tebe?" Koukl na tebe s otázkou v očích a tichým očekáváním. Pokažená nálada Za neustálého hlasitého protestování Vinny jste se přehoupli opět přes skalní římsu a přistáli na skalním výběžku, který už Sora znala. Tam vás písečná holka položila na zem a písek se rozplynul. Veric se svezl unaveně na zem vedle Sory a ztěžka oddechoval. Vypadal dost unaveně a vyčerpaně. "Tohle je hrozně hrubé a copak nevidíš, že potřebují pomoc!" Štěbetala Vinny, dívka jí však věnovala jen klidný pohled. "Prestaň prskat koťátko, nebo tě budu muset trošku zchladit, jako tady horkou hlavu." Kývla směrem na Soru a Vinny se trošku ukáznila. "Navíc nic extra jim není. Oba jsou hlavně unavení a vyplácaní ze své magie. Takže primárně potřebují odpočívat....navíc hádám, že už to nebude trvat tak dlouho a bude konec téhle naší hry." Usmála se dívka a usadila se opět na svůj balvan a svým pronikavým rozverným pohledem vás všechny pozorovala. "Jestlipak vaši kamarádi vyhrajou....hmm ale jestli dojdou až k němu....dokáže být faáááákt děsivý." Začala si mudrlovat hlavně spíše k sobě, než k vám, ale bylo jí dost jasně slyšet. "Buďte rádi, že jste tady, alespoň máte klid a milou společnost." Zazářila spokojeným úsměvem. Vinny se zatvářila ustaraně a pohlédla směrem, kde odhadovala, že mohla jít snad Aileen. | ||
| |||
4912.jpg){kind=icon} | Více rukojmích ,,Vericu! Jsi v pořádku? Vinny?" Pozoruji ho, když ho má věznitelka taky chytí... Ne vůůůůbec nejsem v šoku, že ze mě byla málem placka... Pozoruji ty dva a zamračím se na naší věznící... | ||
| |||
| Rozprava v knihovně…Město Margaret – budova cechu Lamia Scale
| ||
| |||
 | Když se tak zeptal, jestli to byly všechny zkoušky, nejistě jsem k němu zvedla vyčerpaný pohled. „ Koho vám připomínám?“ Zeptala jsem se, aniž bych odpověděla na to jestli to byla poslední zkouška nebo ne. Jestli ne, nesejde na tom, stejně se zvednu a budu bojovat. Nenechám ostatní v takovém průšvihu. Značně se mi ulevilo, když řekl, že už další zkoušení nebude. Sice nevím k čemu to všechno mělo být, krom toho, že jsem si při tom zlikvidovala oblečení a sedřela tělo. „ Nic o tom nevím. Sera mě z hor mezi lidi nepouštěla…“ Zavrtěla jsem hlavou a sáhla jsem si ke krku, k medailonu, který se mi tam leskl. „ Vlastně ani nevím, jak to ve světě chodí… jsem mezi lidmi sotva… dva měsíce. Teprve až ve Fairy Tail jsem ale cítila, že můžu někde v klidu zůstat. Bez odsuzování za to, kdo jsem… “ | ||
| |||
| Pokračujeme | ||
| |||
| Cesta vzhůru "Ahhh cítíš za ně zadpovědnost zajímavé." Zalétl pohledem i na unaveného Oberona, který spíše trošku nepřítomně usrkával čaje a bloudil očima po místnosti. "Hmmm správná otázka. Byly?" Rozesmál se chraplavě stromový muž a znovu upil ze svého šálku. "Mmm členové Fairy Tailu vždy překračovali, předpokládané hranice...ano." Zamumlal spíše pro sebe, než se zaměřil pohledem zpátky k tobě. "Máš dobré srdce a dobrý úmysl. Jsi mladá a bystrá. Přesto odhodlaná a k nezastaví....připomínáš mi někoho, koho jsem kdysi znal." Zachraplal a odložil šálek. "Nemusíš se bát, tato zkouška byla tou poslední......pověz mi děvče, co víš o tom, co se stalo při velkém zániku magických cechů?" Koukl na tebe zvědavě. Margaret - Lamia Scale Simon se na tebe usmál, ruku ti přiměřeně stiskl a pustil. Očima slétl letmo na tvé předloktí a přikývl. "Tak to jsi tu opravdu chvíličku....no jo Mistryně občas takhle někoho náhle přivede a dozvíme se o něm až když je někde v budově....ale nemohu jí to mít za zlé. Jelikož nás není mnoho, tak často většina z nás plní nějaké úkoly, abychom udrželi cech v běhu." Odvětil přátelsky a znovu si upravil brýle na nose. Možná to ani nebylo potřeba, nejspíše už se u něj jednalo o jakýsi zvyk, či tik. "Chápu, tak to jsem rád, že jsem jeden z prvních, kdo tě tady může uvítat. No a co se týká našeho počtu....není nijak závratný, sice už nějakou dobu fungujeme a náběr členů je postupný a docela pomalý . Občas se stane, že se někdo rozhodně nás opustit, nebo přejít jinam, kde mu to nakonec vyhovuje více, máme tu ale i takové, kteří jsou tu od obnovení cechu. Hmmm jestli počítám dobře, tak i s tebou by nás teď mělo být 11. Tedy pokud se nestihlo ještě za posledních pár dní změnit něco dalšího, kromě tvé přítomnosti." Usmál se a rozhlédl se po knihovně. "Na naší cechovní budově bude ještě dost práce, tím, jak je nás málo, tak plně dána dohromady je jen část, a některé kusy budovy ještě čekají, na rekonstrukci. Ale věřím, že se nám to časem podaří. Už teď se nám podařilo ve věhlasu převálcovat některé měnší cechy a můžeme soupeřit i s některými většími. Naštěstí zatím, pokud vím, není cech, který by se nějak ujal dominantnějšího vedení.ů Trošku se zamyslel a pak sám nad sebou překvapeně zamrkal. "Omlouvám se, občas rozvinu myšlenky více, než je vhodná odpověď na konkrétní otázku." Omluvně se na tebe usmál. | ||
| |||
| Omlouvám se dohodím co nejdříve :/ | ||
| |||
| Stromovy muž Hřála jsem si prsty o hrneček s čajem, ruce se mi trochu třásly, byla jsme vyčerpaná a unavená. Když zmínil že jsme opatrná až do konce, zčervenaly mi tváře a sklopil jsem pohled k hladině čaje, která se chvěla, jak se mi třepaly ruce. ,, Zůstala jsem už jenom já, Oberon už je moc vyčerpaný. Když si nedám pozor, všechno skončí a nedokážu jim už nijak pomoc." Odpověděla jsem mu potichu, opatrně. ,, A byly určitě už všechny?" Zvedla jsem k němu oči. ,, Mám obavy. Jsem unaven, vyčerpaná. Opravdu hodně. Ale pokud to bude třeba půjdu i přes tuhle hranici. Dokud nebudou ostatní volní. " Divala jsem se na něj. | ||