Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pavlačové drbny: Epizoda III – Pomsta drben

Příspěvků: 286


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Dreamcatcher je offlineDreamcatcher
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jake Garson je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 21:11Jake Garson
 Postava paní Kamila Mráčková je offline, naposledy online byla 22. února 2017 22:38paní Kamila Mráčková
 Postava paní Jarmila Levá je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 21:11paní Jarmila Levá
 Postava Mercedes Natalya Wrakowa je offline, naposledy online byla 22. února 2017 22:38Mercedes Natalya Wrakowa
 Postava Josef Macháček je offline, naposledy online byla 21. února 2017 23:41Josef Macháček
 Postava paní Dagmar Šípková je offline, naposledy online byla 21. února 2017 0:03paní Dagmar Šípková
 Postava Daniel "Danny" Klíma je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Daniel "Danny" Klíma
 Postava Charlotte Levisová je offline, naposledy online byla 09. února 2017 15:17Charlotte Levisová
 Postava Nikolas Růžický je onlineNikolas Růžický
 Postava pan docent Slavoslav Hájek Karásek je onlinepan docent Slavoslav Hájek Karásek
 Postava Světlé Zítřky je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Světlé Zítřky
 Postava Filip Horáček je offline, naposledy online byla 23. února 2017 13:15Filip Horáček
 Postava Markéta Konvičková je offline, naposledy online byla 23. února 2017 12:44Markéta Konvičková
 Postava Ondřej Macháček je offline, naposledy online byla 23. února 2017 13:15Ondřej Macháček
 Postava Matěj Valenta je offline, naposledy online byla 22. února 2017 22:16Matěj Valenta
 Postava Adrian Beneš je onlineAdrian Beneš
 Postava Irenka Marzena Rowińska je offline, naposledy online byla 23. února 2017 8:16Irenka Marzena Rowińska
 Postava Jana Moravcová je offline, naposledy online byla 23. února 2017 12:44Jana Moravcová
 Postava Annie Gerardová je onlineAnnie Gerardová
 Postava Chad Morgan je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Chad Morgan
 Postava Alexandr Pospíšil je offline, naposledy online byla 16. února 2017 11:50Alexandr Pospíšil
 Postava paní Věra Frydrychová je offline, naposledy online byla 16. února 2017 11:50paní Věra Frydrychová
 Postava paní Vendula Vokurková je offline, naposledy online byla 22. února 2017 22:16paní Vendula Vokurková
 Postava Anna Valentová je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Anna Valentová
 Postava Marek Valenta je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Marek Valenta
 Postava Karel Macháček je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Karel Macháček
 Postava Ivana Macháčková je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Ivana Macháčková
 Postava Richard Klíma je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Richard Klíma
 Postava Evžen Skalický je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Evžen Skalický
 Postava Lucie Klímová je offline, naposledy online byla 23. února 2017 14:22Lucie Klímová
 Postava paní Margita Horáková je offline, naposledy online byla 22. února 2017 22:38paní Margita Horáková
 Postava Grace Chambers je onlineGrace Chambers
 
Grace Chambers - 22. února 2017 13:09
grace1670.jpg
Ve znamení hysterie
Ondřej,Adrian

Otočím se ke klukovi který se představí jako Adrian je docela hezký,ale já nejsem zvyklá aby se o mně kluci zajímaly.Mám o svém vzhledu docela střízlivou představu a vím že do dívky které muži padají k nohám mám daleko.
Ovšem je tu i odvrácená strana jako je třeba to že se vždy najde někdo kdo vám bude sahat na zadek.
Když se proberu ze svých myšlenek zjistím že jsem mezitím sklonila pohled a nyní zírám na Adrianův rozkrok,no snad si toho nevšiml nebo se aspoň bude cítit polichocen.A protože konverzace vázne (nebo se možná ostatní snaží vstřebat mou přednášku o přístroji na potlačení hysterie) tak je zatím ticho než konečně prolomeno.Ovšem není to nikým z nás,ale opět otevře ta žena a mluví o věcech který vůbec nerozumím.
Ta ženská evidentně není normální ... a to jsem si sem přišla odpočinout.Všichni říkali že Česká republika je místo klidu a pohody.
Vybaví se mi mi místa která u nás byla dřív malebná předměstí,ale když přestali vonět novotou (a hlavně jak se město rozrůstalo) zpustly a nakonec se z nich staly nechutné slumy.I Bronx byl dřív místem kde se realitní agenti předháněli v tom aby zde prodali dům než ho potkal stejný osud jako Soho v 19.století.Ovšem to už VNHM (velmi naštvaná hysterická megera) odchází a já se rozhodnu oslovit toho druhého kluka který se představil jako Ondřej.Posadím se vedle něj na schody a oslovím ho:
„No protože s jeho matkou se asi nedomluvím bude lepší řešit opravu zvonku přímo s jeho majitelem.Tedy pokud to je skutečně Matějova matka,myslím biologická matka.Možná je adoptovaný vím že tak některé ženy řeší když chtějí mít děti při své práci.Navíc se tím přeskočí začínající fáze která nemusí každé ženě vyhovovat.A taky by tu ještě byla možnost náhradního mateřství kdy matka která se o své dítě nemůže postarat ho dá páru který děti mít chce,ale nemůže.“
Počkám co mi na to Ondřej řekne než případně přejdu k dalšímu tématu.Říkal že jeho bratr je policista a já bych rád věděla jaké to zde je.
O našich policistech se třeba říká že to jsou požírači koblih jejichž ego je napojené na jejích pistoli.
 
Filip Horáček - 18. února 2017 21:19
dfdf00c1955574b20b4dc51323b3a11a3023021.jpg

Schůzka?



Měřil jsem teplotu vody, když mi zavibroval mobil.
To chvilku počká. Nejprve dodělat čaj, jinak byla ta příprava zbytečná. Snažil jsem se vycepovat a udržet morálku.
Osmdesát stupňů, Celsia samozřejmě, přelil jsem vodou zelený čaj. Sledoval jsem, jak se svinuté lístky pomalu rozbalují a do vody se extrahují látky obsažené v čaji, samozřejmě jsem pozoroval barevnou složku.
To stodvaceti vteřinách jsem čaj slil, pečlivě. Tak, aby v konvičce nezbyla žádná voda, která by mohla znehodnotit čajové lístky, které bude možné využít alespoň ke dvěma dalším extrakcím, ehm, nálevům.
Stejně je to zajímavé. Voda, dva atomy vodíku, jeden atom kyslíku, tak účinné polární rozpouštědlo, nezbytné pro život...

Po krátkém zamyšlení nad vodou jsem se natáhl pro mobil a přečetl si zprávu od Nika.
Sakra. Až v pět.
Přistihl jsem se...jsem nedočkavý, natěšený. Proč? No jo, našel jsem si kamaráda. Tedy mohl by to být můj kamarád...

Až se ti to bude hodit, zastav se, budu doma.
Odepsal jsem mu.
Někdo by mohl namítat, že to bylo odměřené, citu prosté...a měl by pravdu, jenže mně to nedocházelo. Jsem už takový.
Po odeslání zprávy jsem se s čajem posadil na pohovku. Čas na další seriál. Přes notebook jsem si pustil na televizi (kdo by se chtěl koukat na tu mrňavou obrazovku) Doctora Strange. Ne, nejsem blázen (teda ne takový), ten film jsem viděl už čtyřikrát a pamatuji si to, proto se na něj jdu dívat znovu.
 
Ondřej Macháček - 18. února 2017 18:44
23131.jpg

Před bytem č. 4



Rozhovor na chodbě se příliš nerozproudil. Neměl jsem na to moc náladu.
Pořád mi v žaludku ležela ta dáma. Matějovo matinka. Pěkná saň, snad přímo hydra.
Z bytu byl slyšet hlasitý rozhovor, tu a tam jsem pochytil nějaké slovo, ale nebylo moc rozumět.

Jedno jsem pochopil. Madam pérovala Matěje jako malého fakana.
Krev ve mně vřela. I když je to jeho matka, měl jsem chuť jí utrhnout hlavu a naplivat do krku.
Jedovatější bytost jsem za celý svůj život neviděl a neslyšel.
Už jen chybí, aby plivala síru a chrlila oheň...a vůbec bych se nedivil, kdyby to v Matějově bytě dělala.

Po chvíli vylezla ven.
Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu, poker face, lhostejný, ale přesto neurážející výraz.
Zeptala se mne na jméno.
Váhal jsem, měl jsem sto chutí se otočit a odejít.
"Ondřej Macháček."

Sotva jsem se představil, začala mne urážet a ponižovat.
Takovým tím neskutečně arogantním, povýšeným způsobem. Takovým způsobem, že kdyby to byl chlap, tak bych mu takovou natáhl, že by ho ani Google nenašel.
Krev mi vřela v žilách. Ta ženská mne vytočila ještě víc než Chad.
Svíral jsem ruce v pěst.

Konečně jsem sebral odvahu jí něco říct, využil jsem toho, že se ta jedovatá ženská musela nadechnout.
"Možná nejsem snob, jako vy dámo. Nechodím po ulici s nosem nahoru...ale na rozdíl od vás Matěje mám rád. Vy v sobě nemáte ani špetku citu. Hrajete si na dokonalou stepfordskou paničku a přesto nejste ani za mák lepší než já. Umíte se jen povyšovat, vychloubat se, urážet lidi okolo. Jste horší než ledová královna. Vůbec bych se nedivil, kdyby se váš manžel bál na vás sáhnout...v obavách, že by zmrzl na kost."
Byl jsem celý rudý, jak mne ta ženská vytočila.
"Myslíte si o sobě, že se z vás někdo posadí na prdel, ale o tom si můžete nechat zdát. Je mi vás vlastně líto..."
Zmlknul jsem. Klouby jsem měl vystouplé a bílé. Nejradši bych do něčeho praštil.

Dámička se pak upravila a vyrazila pryč.
Myslel jsem, že to se mnou sekne, že mi snad rupne pumpa. Takhle mne nevytočil ani otec a že je to přeborník.
Posadil jsem se na schody, skoro jsem se na něj zhroutil.
Snažil jsem se uklidnit.
Matěj musí být adoptovaný...
 
Anna Valentová - 18. února 2017 16:33
valenta14820.png
Vzpoura - Matěj Valenta, Nikolas Růžický, Ondřej Macháček, Adrian Beneš, Grace Chambers

S povzdechem si sednu zpět k Matějovi a slovo chuligáni mě hned zase dostane do ráže. "Ano, chuligáni, strašní! Představ si, že mi ten nejhorší zmetek z nich i vyhrožoval nějakým svým bratrem policistou. Jasná lež, celá jeho rodina jsou jistě stejní gauneři jako on-"

To mě ale Matěj přeruší. Nesnáším, když mě někdo přerušuje, takže se mne to vážně velmi dotkne. A také nepříjemně překvapí. Kdo by kdy řekl, že můj Matěj se bude chovat tak hrubě. A ještě ke své vlastní matce. Doufala jsem, že tyto rebelantské a anarchistické sklony jej opustily spolu s Nikolasem.

A to ale není to nejhorší. On se jich dokonce zastává. Pozval sem svého přítele? On se tu stýká s takovými odpadky jako je ten drzý fracek, co provádí kruté žerty a demoluje tu lidem zvonky? Je to jasné. Našel si náhradu za toho svého bratrance. Černá ovce naší rodiny, vlastně celá ta větev našeho rodokmene je zkažená a nejlepší by bylo, kdyby ji někdo celou uřízl, abychom nemuseli žít s tou ostudou, že s takovými lidmi máme společnou DNA.

Situace je očividně v kritickém stavu a já mám co dělat, abych si nezačala trhat vlasy a řvát hrůzou. Léta přísné výchovy a stačilo pár dní bez dozoru a už se tu začíná chovat jako mladistvý delikvent. Stoupnu si před něj s rukama založenýma na hrudi a s ledovým klidem čekám, až přestane s tím svým dětinským citovým výlevem. Nakonec tak učiní a než by snad mohl pokračovat dál, prudkým gestem jej preventivně umlčím a začnu kousavým, ledovým hlasem, díky kterému jakoby teplota v celém bytě klesla pod bod mrazu.

"Takže takto to je? Žiješ sám sotva pár dní a už se nám tu začínáš pěkně spouštět. Uklizeno tu máš jen ledabyle, stýkáš se tu s místními gaunery, na vlastní matku se tu oboříš jako na nějakou nejposlednější uklízečku a absolutně nerespektuješ vše, co pro tebe děláme? Jak si to vůbec můžeš dovolit, mladý muži?"

Tyčím se nad ním jako hora, propaluji jej ledovým pohledem, který je pro mé podřízené znamením, že jsem s jejich prací doopravdy VELICE nespokojena. Je to pro ně dost na to, aby se strachy třásli a začali se modlit za spásu jejich duše. Pokud by chtěl něco říci nebo se snad zvednout, gestem jej umlčím nebo posadím zpátky a křiknu: "Tak a teď mě poslouchej!"

"Kdo tě celé ty roky živil, kdo se staral o tvé vzdělání, tvou výchovu, vyhlídky do budoucna? Kdo se postaral o to, aby měl co jíst, abys měl pěkné oblečení? Kdo zařídil, aby z tebe vyrostl slušný a spořádaný mladý muž a neskončil jsi jako ten tvůj povedený bratranec? Kde ten teď vůbec je, nejspíš se teď válí někde v příkopu opilý. To bys chtěl, ležet tam hned vedle něj, jako absolutní troska? Já a tvůj otec jsme se postarali o to, aby tě nezkazil a nestáhl sebou na dno. Měl bys již být dost starý na to, abys pochopil, že jsme udělali dobře, když jsme mu zakázali, aby se s tebou přátelil. Místo toho si tu teď za něj hledáš náhradu a snažíš se imitovat jeho chování. Ty z něj máš snad svůj vzor nebo co."

"Je čas, abys to konečně pochopil. Nikolas je troska, kriminálník, obyčejný gauner a odpad společnosti, který tě jen zneužíval pro své pobavení. A já nedopustím, aby se z tebe stal on." Odvrátím se od něj a pomalu začnu vycházet pryč z místnosti. "Celý nápad s tvým stěhováním do vlastního bytu se mi zdál jako velká příležitost pro tebe. Osamostatníš se a konečně pochopíš, jak to chodí v civilizované společnosti a co se od tebe očekává. Vypadá to ale, že jsem se mýlila, efekt to mělo spíše opačný. Nejspíš ještě nejsi dost zralý na to, abys bydlel sám. Jsi velmi citlivý chlapec, lehce ovlivnitelný svým okolím a špatná parta tě snadno s sebou stáhne na dno. Takže možná bys tu neměl být sám, bez dozoru." Najednou mi na mobilu zapípá upozornění. Ano, čas už téměř vypršel. Už musím na to jednání.

"Promluvím si s tvým otcem. Žádný večírek nebude. Místo toho sem oba dnes večer, v 17:00 přijdeme a všichni si společně promluvíme o tvém chování, tvé budoucnosti a o tom, jakým směrem se bude ubírat tvůj život a co od tebe všichni očekáváme. A také prodiskutujeme opatření, která zajistí, že z té cesty náhodou nesejdeš a neskončíš někde v propasti života. Všichni. Společně. Snad se do té doby alespoň trochu uklidníš a vzpamatuješ se." Snad to tak bude, jinak bychom se museli uchýlit k drastičtějším metodám. Otevřu dveře od bytu a ještě dodám: "Uvidíme se večer, Matěji. Nyní mě omluv, mám jednání."

Sotva za sebou zavřu dveře, všimnu si, že skupinka výrostků tu ještě je. Ihned přejdu k tomu, o kterém se zmiňoval Matěj (Ondřej) a probodnu jej ledovým pohledem. "Ty. Matěj říkal, že jste prý přátelé. Jak se jmenuješ?" začnu chladným, formálním tónem. Ať již mi odpoví nebo ne, pokračuji dál. "Měl bys vědět, že Matěj teď prochází těžkým obdobím a nejspíš to v něm vyvolalo vzpomínky na jeho bratrancem Nikolase, se kterým si byli blízcí. Ten byl také takový mladistvý delikvent jako ty. Ovšem má zakázáno se s ním stýkat a tebe si našel jako náhradu. Ale stejně jako u Nikolase jej ta fáze brzy přejde a poté už tě nebude potřebovat. Nejspíš tě lituje a snaží se tě změnit. Matěj má velice dobré srdce a lidé jako ty toho zneužívají."

"Ten zničený kostým a ten zvonek ti protentokrát odpouštím. Umím být velkorysá a stejně bys neměl jak zaplatit, ten kostým stál více, než ty bys dokázal vydělat za celý svůj život. Ale radím ti, aby ses tu již víckrát neukazoval. Matěj má spousty jiných, lepších kamarádů. Slušných, perspektivních, s mnoha známostmi a pocházejícími ze slušných rodin. Rozhodně má spousty lepších věcí na práci, než se stýkat s někým..." Pohlédnu na ně. "...jako jsi například ty. Zcela pod jeho úroveň. Snad chápeš." nakrčím nos a kritickým okem si jej prohlédnu. Ani neskrývám, že mých standardů nedosahuje ani zdaleka. "Nyní mne omluv, mám velice důležité obchodní jednání a nemohu si dovolit zdržovat se s místními sociálními případy." Bez dalšího slova si přehodím kabelku přes rameno a odkráčím, mířím ke svému autu a pryč, na to jednání. Rozhodně mám ještě spoustu věcí k zařizování.
 
Nikolas Růžický - 18. února 2017 15:25
img_20170216_2108418288.jpg

Už aby ta baba vypadla!



Blik a další smska od Filipa je zde. Zase mu docela trvalo, než odepsal. Chápu ho, asi moc neví, co napsat, podle toho, jak nejistě se včera tvářil., Vlastně to bylo roztomilé. Přišlo mi, že ač jsme mldší než on a to on je dokonce i doktor, mám nad ním jistou převahu. Minimálně už v tom, jak zkušený jsem. Jemu by se hodil někdo, kdo by z něj vytesal lva salónů. Tedy, ne třeba přímo lva, ale prostě někoho, kdo by mu dodal sebevědomí. Vždyť on jistě žije jen tou svou prací a sněním o chlapovi, kterýho nikdy mít nebude. Je to hezké představa, ale i tak...

V pět, pokud se to bude hodit i vám, pane doktore ;)


Usmál jsem se na mobil. Hezké zprávy mi dnes ukazuje, velice hezké. Jen doufám, že okolo té páté hodiny už budu z fitka zpět. Teoreticky bych mohl dnes vynechat, stejně se hodlám jít proskočit s Filipem, tak co? Nečekám sice, že by to mělo nějakou obtížnost podobnou mému cvičení, ale i tak si říkám, dneska se na to vykašlu, ať nejsem unavený.
Kdyby ta fúrie tak odešla pryč! Dneska mám sice jen 47 zákazníky, ale i tak byhc měl okolo dvanácté hodiny už bejt v práci. Šéfová mě zabijem, když tam nebudu. Mates by ji měl co nejrychleji vyprovodit. Třeba bych mu mohl napsat smsku? No, raději ne, bůh ví, jak by to dopadlo!
 
Filip Horáček - 18. února 2017 14:49
dfdf00c1955574b20b4dc51323b3a11a3023021.jpg

Podivín a kráska?



Dopsal jsem komentáře k diplomové práci, soubor jsem uložil a záhy jej odeslal mému studentovi.
Co teď?
Neměl bych se vrátit do práce? Jenže já si tu dovolenou už musel vybrat. A tak bych si měl odpočinout ne?
Ale jak? Já nepotřebuji odpočinek. Mám rád svoji práci. V práci nemusím řešit svůj ubohý společenský život a mohu se věnovat něčemu, co má smysl.

Přišly mi další zprávy od Nikolase Nika.
Proskočit? To je...zvláštní výraz... Samozřejmě mi došlo, co tím myslí, ale bylo to pro mě...nové.
Nebyl jsem na takové výrazy zvyklý. To je tak, když se člověk pohybuje téměř výhradně na akademické půdě.

Těší se na moji společnost?
Jak bych si to měl vyložit? Co se mu na mně zamlouvá? Našel ve mně podivného kamaráda?
Jiné vysvětlení mě nenapadá. Je přeci vyloučené, že by v tom bylo něco jiného, něco intimního. Po jeho boku si dokáži představit někoho v jeho věku, někoho s podobnou sportovní postavou, se zajímavými tetováními...
Na druhou stranu doktorka říkala, že bych si měl najít nějakého kamaráda. A že by neměl být z práce. Protože s takovým člověkem bych se velmi snadno mohl bavit o práci...

Co by tak asi mohl dělat? Nějaká zajímavá příhoda z fitka? Já vlastně ani nevím, co pořádně dělá, tedy krom toho, že je masér.
Co by tak mohl dělat? Co dělají kluci v jeho věku? Neměl bych o něm uvažovat jako o nějakém zajíčkovi. Je sice mladší, ale to přeci neznamená, že bych na něj měl koukat jako na děcko. Je přeci vyspělý, o tom jsem se přesvědčil.
Do jisté míry je vyspělejší než já. Zdá se, že je oproti mně společensky zdatný a obratný.
Věk je jen číslo ne? Není to ani ukazatel, ani záruka kvalit.

To mne zajímá. Těším se, až mi o tom povyprávíš. V kolik by se vám to hodilo pane?
Doufal jsem, že to bude brzy. Že nebudu ve své pevnosti osamění sedět celý den.
Ale neměl bych si na to zvykat, abych pak nebyl zklamán.

Přemístil jsem se do kuchyně, obvykle sebou mobil nenosím na každém kroku, ale teď..."musím".
Začal jsem si chystat čaj.
 
Nikolas Růžický - 18. února 2017 00:06
img_20170216_2108418288.jpg

Drsoň


Docela to trvalo, než zase odepsal. Zřejmě si prohlížel tu fotku. Myslím, že jsem docela rád, že se mu líbí, co viděl. Nebo v to snad jen doufám? Jistě, je to docela práce a tak, ale jsem se sebou nad míru spokojený. Teď už bych nic neměnil. Snad kromě stehů na mé ruce. Brzy půjdu na vytažení.

Tohle jsem nikomu neřekl. Filip si toho mohl všimnout, aké zřejmě nevšiml, stejně tak můj bratránek a jeho rebel přítelkyňka. Vsadím se, že je to u nich naopak, ale i tak mi přijde vtipné to, že by Ondra byl Matesákova holka.

Prací? On si vážně nedokáže užívat volna! To je trdlo! Myslím, že ho budu muset ještě hodně věcí naučit. A ty si musím septat dřív, než na to moje blbá paměť zapomene. Mám hroznou paměť! Proto pro mě školní systém nemá slitování.

Tak to je čas se jít někam proskočit ;)


Usmál jsem se. Je mladý, hezký a on pracuje? Blázen je to! Ká bych spal do oběda a noci trávil hroznými nepravostmi! Do báru, s Matesem. Dlouho jsme spolu nikde nebyli. Prostě jsme se moc nevídali. Nebyla příležitost. A teď se krčím za jeho gaučem jako zloděj. Jaké to překvapivé tahy pera mého života.

Bude se těšit? To je všechno? Vážně ho musím ve všem zaučit. On je prostě výzva. A já, jakožto princ Drsoň, miluju výzvy!

Já se na tvou společnost těším už teď. To mi pak neuvěříš, co jsem celé dopoledne dělal :-D


Snad ani tohle nebude moc. Nemusí se stydět, to ví. Ale i tak je jako katolická školačka, chudáček.
 
Filip Horáček - 17. února 2017 23:46
dfdf00c1955574b20b4dc51323b3a11a3023021.jpg

Doktor a zvíře?



Netrvalo to dlouho a mobil opět zavibroval.
Já a usnout při čtení diplomky? To nehrozí. Ne od mých studentů. Zatím jsem měl štěstí a moji magisterští studenti byli takoví, jaké by si přál každý školitel.
Navíc náš ústav velmi důkladně dohlíží jednak na pracovníky, tak na diplomanty i doktorandy.

Další zpráva a tentokrát s přílohou.
Neváhal jsem a otevřel jsem si přílohu.
Kdybych řekl, že se mi nelíbilo to, co jsem viděl, lhal bych.
Jeho svaly byly jako umělecké dílo. Když jsem s ním včera byl, nenapadlo mne, co se skrývá pod jeho oblečením. A jak se zdá, bude to vypracované, vyrýsované tělo.

Minimálně dvě minuty jsem si prohlížel tu fotku. Nemohl jsem od ní odtrhnout zrak.
Proč? Jistě, je moc pěkný. Ale nic pro mě. Nebo spíš já nejsem pro něj.

Večer? Až večer? To mám tak dlouho čekat?
Kéž bych v sobě našel odvahu, abych mu sdělil, co mám opravdu na jazyku. Ale to se nestalo.
Mám dovolenou a trávím ji prací. Myslím, že procházka by přišla vhod.
Možná v jeho zprávě byl nějaký skrytý vzkaz, ale já jen nepochytil.
Mám si to tedy vyložit tak, že mu nevadí moje společnost?
Už slyším moji psycholožku, jak mne přesvědčuje, abych si někam vyrazil. Abych se nevěnoval jen práci, ale také vyhledal něčí společnost, lidský kontakt na jiné než pracovní bázi. Ale v tomhle případě mne nemusí přemlouvat.
Vím, jak jsem se včera cítil a i kdybych se dnes měl cítit z poloviny tak jako včera, tak mám jasno.
Budu se těšit. Ne, nedokázal jsem napsat "budu se na tebe těšit".
Uvědomil jsem si, že jsem si jeho číslo neuložil.
Vytvořil jsem nový kontakt a pojmenoval jej jako Nikolas.
Sotva jsem telefon odložil, sáhl jsem po něm znovu a změnil jméno kontaktu na Niky. Ano, je to pubertální a nedospělé...ale...já jsem vlastně velké dítě s doktorským titulem.
 
Nikolas Růžický - 17. února 2017 22:18
img_20170216_2108418288.jpg

Za gaučem...


Lehl jsem si pohodlněji a usadil se tak, abych si byl stoprocentně jistý, že by mě tady nenašel ani Sherlock Holmes, natož pak gorgona nesmrtelná. Nikdy jsem to Matějovi neřekl, ale z jeho matky jde vážně strach. Politička, ledová a chladná, že se divím, že k ní Matesův otec nepřimrzl, když ho plodili. Nechutná představa! Pryč s ní a hned!

Brrrrr. Můj mobil. Zamručel. To musí být odpověď od projektu Quicksilver! Hurá!
Ještě, než jsem si přečetl zprávu, dal jsem si mobil úplně potichu. Díky bohu, že teď jen zabrněl. Kdyby se tu náhle rozezněl ptačí zpěv, asi by to Matesákovu mámu překvapilo.

Napsal Nikolasi? To je tak... Úřednické. Já nejsem soudruh. Včera při masáži málem vrněl blahem a dnes... Dnes opravuje seminárky. Těžký život kantora, zřejmě.
Jednu skoku jsi nedávno vyšel, dokonce s odřenýma ušima a teď se ženeš do prozkoumávání kantora? Jsi snad masochista? Ne, to nejsem. Ale ten velký pán, který se včera tvářil jako panic a nejistý puberťák se mi líbil. Bylo to takové, cenné, či jak to nazvat. Cítil jsem se velký a zkušený.

Hlavně u toho neusni. Neměl bych si s kým psát ;-)


Nic mne nenapadá! Nic! Připadám se jako blbec! Já vztahům rozumím, tak proč jsem vlastně napsal docela blbost? Zasměje se tomu? Bude to považovat za urážku?

Co mi ale vehnalo vítr do plachet od mojí kocábky bylo, ano mám kocábku, protože každej chlap s náušnici je gay nebo pirát a já si vybral oboje, že činka ještě jedna zpráva. Ta už mi umožnila se lépe odpíchnout.

Cvičím.

Klikněte na odkaz pro zobrazení obrazové přílohy.

No, teď jsem se sebou spokojenější. Mnohem. Jen doufám, že se nevyděsí.

To byl vtip, cvičit chodím po práci. Ale když vpustíš večer do svého bytu jednoho potetovaného maséra, tak ti mile rád řekne, co bizarního dělal dnes dopoledne.
Nebo byste se mohli projít, kdybys chtěl. Masér to v okolí vůbec nezná a sám se bojí.
Nikxxx


Když nás bude víc, nebudeme se bát vlka nic. Druhé randéé!
 
Filip Horáček - 17. února 2017 21:32
dfdf00c1955574b20b4dc51323b3a11a3023021.jpg

Osamělý podivín



Možná bych vyzkoušel deaktivovat aktivní místa na lineru, to by mohlo pozitivně ovlivnit rozlišení a odezvu analytů...
Zformuloval jsem myšlenku a následně ji jako komentář připsal do závěrečné práce mého studenta.
Také by nebylo na škodu udělat full scan a zjistit příčinu interferencí. Ta koeluce se opakuje a bylo by fajn zjistit příčinu a identifikovat onen interferent. Je potřeba zjistit, jestli se jedná o kontaminaci standardu, či z laboratoře nebo přímo ze stroje...
Možná je to nad rámec jeho diplomové práce, ale na druhou stranu pokud zvládne všechny tyto problémy odstranit, bude to mít neuvěřitelnou přidanou hodnotu nejen pro jeho práci, ale i pro něj samotného.
Je skvělé, když někdo odhalí problém, ale ještě lepší, když jej rozlouskne.

Z mého přemýšlení mne vytrhly vibrace, vibrace telefonu.
Jistě, v práci si vypínám zvuky a většinou si je zapomenu zapnout. Takže mám skoro pořád mobil v tichém režimu.
Pár vteřin jsem koukal na mobil a váhal, zda se tím zaobírat. Beztak je to jen nějaké upozornění, další reklamní nabídka, spam nebo něco takového.
Sáhl jsem po mobilu a zjistil, že mi píše někdo, koho nemám v kontaktech.
Kdyby mne někdo viděl, řekl by, že se mi rozsvítily oči, když jsem si přečetl zprávu a zjistil, kdo je její odesílatel.

Byl to Nikolas. Tak nějak jsem nepočítal s tím, že by se mi ještě ozval. Přeci jen, nudil jsem ho Marveláckými filmy a ráno vcelku rychle odešel, nebo je to jen můj pocit?
Ahoj Nikolasi. Čtu si diplomovou práci mého studenta. Jak úchvatnou zprávu jsem to zatím napsal. Jako by jej tohle zajímalo.
Ale co bych mu měl říct? Že mi s ním minulý večer bylo fajn? Že jsem se takhle necítil už několik let? Jistě, jeden večer jsem nebyl osamělý a neměl bych počítat s tím, že se něco takového bude opakovat. Proč by také mělo?
Nikolas nebude ztrácet čas se mnou. Navíc kdyby se dozvěděl, že jsem...nemocný, bůhví jak by zareagoval.
Co děláš ty? Nebyl jsem moc kreativní, nevěděl jsem si rady. Moje sociální zručnost je na úrovni...dítěte...ale snažím se, vážně.
Odeslal jsem mu zprávu.
Potlačil jsem nutkání čekat na to, až mi odepíše. Mohl bych se načekat. A tak jsem pokračoval v práci. Když napíše, udělám si zas drobnou pauzu...ale neměl bych si dělat velké naděje.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25977206230164 sekund

na začátek stránky