Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pavlačové drbny: Epizoda III – Pomsta drben

Příspěvků: 244


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Dreamcatcher je offlineDreamcatcher
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jake Garson je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 21:11Jake Garson
 Postava paní Kamila Mráčková je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:57paní Kamila Mráčková
 Postava paní Jarmila Levá je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 21:11paní Jarmila Levá
 Postava Mercedes Natalya Wrakowa je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:57Mercedes Natalya Wrakowa
 Postava Josef Macháček je offline, naposledy online byla 20. ledna 2017 2:49Josef Macháček
 Postava paní Dagmar Šípková je offline, naposledy online byla 20. ledna 2017 2:49paní Dagmar Šípková
 Postava Daniel "Danny" Klíma je onlineDaniel "Danny" Klíma
 Postava Nikolas Růžický je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:42Nikolas Růžický
 Postava pan docent Slavoslav Hájek Karásek je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:56pan docent Slavoslav Hájek Karásek
 Postava Světlé Zítřky je onlineSvětlé Zítřky
 Postava Filip Horáček je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:49Filip Horáček
 Postava Markéta Konvičková je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:08Markéta Konvičková
 Postava Ondřej Macháček je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:49Ondřej Macháček
 Postava Matěj Valenta je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 20:08Matěj Valenta
 Postava Adrian Beneš je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:56Adrian Beneš
 Postava Irenka Marzena Rowińska je offline, naposledy online byla 20. ledna 2017 2:29Irenka Marzena Rowińska
 Postava Jana Moravcová je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:08Jana Moravcová
 Postava Annie Gerardová je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 22:48Annie Gerardová
 Postava Chad Morgan je onlineChad Morgan
 Postava Alexandr Pospíšil je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 21:52Alexandr Pospíšil
 Postava paní Věra Frydrychová je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 21:52paní Věra Frydrychová
 Postava paní Vendula Vokurková je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 20:08paní Vendula Vokurková
 
Světlé Zítřky - 20. ledna 2017 02:48
images(1)5661.jpg
Posun - Zbytek Večera a Noc

Incident s Chadem se nakonec nějak vyřešil. Adrian přijal od Chada peníze jako náhradu za to, jak mu Chad zničil kostým a už to vypadalo, že se všichni rozejdou v pokoji. To už ovšem někde v dálce zazněly policejní sirény. A každou chvíli se přibližovaly.

Nakonec k pavlači přijede snad tucet policejních aut se zapnutými sirénami a nakonec do druhého patra vtrhla parta policistů. Prostor kolem Dannyho bytu byl vyklizen a veřejnosti nepřístupný, o což se starala tlupa policistů na stráži, zatímco jiní vyrazili dveře a začali jej prohledávat.

Zdá se, že důvod toho, proč párty nakonec nebyla se začíná vyjasňovat.

Josef Macháček byl ihned povolán do služby na nucený přesčas, nehledě na osobní volno či na to, že se sotva z jedné směny vrátil. Nejdříve byl jako jeden z policistů postaven na stráž u Dannyho bytu zatímco jiní jej prohledávali, poté byl převelen ven z pavlače. Tam, před barákem ležel na chodníku mrtvý Danny, kterého šlo jasně poznat, ačkoliv měl na sobě kostým smrťáka z Vřískotu. Ležel tam nehybně v kaluži krve. Celá oblast byla zajištěna, ohraničena policejní páskou a Josef Macháček byl jedním z těch, kteří se starali o to, aby dovnitř nikdo nelezl.

Chada Morgana odvedli na policejní stanici, jelikož na něj měli pár otázek na jeho bratrance, i přes jeho případné protesty a řeči o "policejní brutalitě". Po krátkém výslechu, kde se jej zeptali kde byl a co dělal jej propustili. Vše díky telefonátu od jeho strýce, navíc se mu ještě omluvili za způsobené nepříjemnosti.

Ondřej s Matějem měli celou noc byt jen sami pro sebe. Možná toho využili a strávili spolu noc v blažené nevědomosti, možná se rozhodli odejít pryč z bytu a všimli si tak toho, co se dělo na druhém patře u Dannyho bytu a před pavlačem.

Alexandr musel ty své krabice do toho pátého patra nějak dostat sám, zatímco se druhé patro hemžilo policisty. Rozhodně to nebylo lehké, ale nakonec to nějak dokázal. Ačkoliv mu to dalo dost zabrat.

Soukromý večírek Mercedes a Irenky mohl nerušeně pokračovat až do noci a obě dámy si jistě patřičně užily. Nejspíš zapomněly, že se u Dannyho vůbec měla konat nějaká párty.

Další den

Policie opustila pavlač až někdy v ranních hodinách. Kolem Dannyho bytu se dalo již normálně chodit a i "místo činu" před pavlačem bylo uklizené a nezbývaly tam žádné známky toho, že se tam ještě včera něco událo.

Ovšem média rozhodně nedopustila, aby to prošlo jen tak bez povšimnutí. V novinách i na internetu se objevily zprávy na podobný způsob:

Syn pražského kmotra zastřelen!



Daniel Klíma (24), syn nechvalně proslulé šedé eminence české ekonomiky, podnikatele Richarda Klímy (46) by včera ve večerních hodinách zastřelen nedaleko svého bydliště neznámým pachatelem. Podle dostupných informací by tato vražda mohla být součástí "vyřizování účtů" českého podsvětí. Pachatele se policii zatím vypátrat nepodařilo.

Také se to dostalo do televizních zpráv, ve kterých vystoupila i vaše známá paní Kamila Mráčková jako "očitá svědkyně". Stála tam před pavlačem ve svém oblíbeném červeném svetříku a mladá reportérka jí pokládala otázky. "Paní Mráčková, co byste nám mohla povědět o zavražděném, Danielu Klímovi? Znala jste jej?" byla ta poslední.

"Co bych vám o něm mohla povědět. Strašlivé věci, to mi věřte." rozohnila se Mráčková. "Toho chuligána tady znal snad každý, drzý a sprostý fracek co pořád jen dělal binec a pouštěl si hudbu vážně velice nahlas! Vůbec mě nepřekvapuje, že to byl mafián, však bylo jasně poznat, že to bude nějaký zločinec! Ale nakonec skončil tak, jak si zasloužil! Nyní se ten zloduch jistě smaží v pekle-"

"Ano paní Mráčková, děkujeme vám za vaše postřehy. To myslím bude stačit. A nyní se přesuneme zpět do studia..."

A tak to bylo. I po takovéto dramatické událost ovšem šel život dál.

Josef Macháček byl ze služby uvolněn až někdy kolem šesté hodiny ranní, posledních pár hodin strávil papírováním. Zbytek dne má volno. Nutno poznamenat že po té probdělé noci rozhodně neměl energie na rozdávání a nejspíš se tedy někde svalil a usnul jen co se dobelhal domů.

Matěj Valenta dostal zprávu od rodičů. Prý se za ním dnes zastaví aby se na vlastní oči přesvědčili, že se mu v jeho novém bytě žije dobře. Je to vážně jen taková společenská návštěva nebo za tím bude něco víc? Možná se dozvěděli, co se nedaleko stalo a mají o tebe strach?

Ondřej Macháček má dnes v práci volno. Ráno mu zase zavolala matka, s otcem prý přijedou na návštěvu někdy brzy odpoledne.

Paní Mráčková po rozhovoru s reportéry zase někam odjela a ani paní Šípkové neřekla, kam jede a na jak dlouho. Jenom ji zase poprosila, ať jí kdyžtak zaleje ty její muškáty, ale ať to tentokrát "zase nenechá uschnout".

Chad Morgan byl po krátkém rozhovoru se svým strýcem přestěhován do jiného bytu v pavlači, který jeho strýc také vlastnil. Konkrétně do 5. patra, bytu č. 19.

Nyní je 12:30, čas oběda.
 
Chad Morgan - 19. ledna 2017 21:55
chad59139.jpg
Příkoří osudu

Mlčím a čekám, až se k tomu vyjádří i někdo jiný. Možná budou mít inteligentnější řeči, než ten tupý neandrtálec v policejní uniformě který nechápe, jak se má chovat k někomu jako já. Ta sexy bloncka taky asi něco říkala, ale nedával jsem pozor, takže nevím co přesně to bylo, ale jistě jej prosila, ať mě nechá být, že jsem její idol. Nebo něco takového.

Ten skřet a červená karkulka se rozhodnou to vzdát , takže nejspíš mají aspoň trochu rozumu, ale ten trift shop maniak to chce řešit, protože sem mu zničil jeho "šíleně drahý" kostým. Jestli ty hadry z popelnice, co má na sobě byly šíleně drahé tak poté já nejsem ten nejúžasnější člověk na světě. A jelikož jsem, tak rozhodně kecá. Bezchybná logika.

I tak ale nemám náladu se tu s tím dál štvát. Oslava mého příjezdu je tak či tak zkažená a já si teď musím hlavně znovu nahodit svou duševní rovnováhu meditací. A něco takového by bylo obrovské zdržení. "Hele, jestli jde o prachy, tak to není problém." řeknu tomu trift shopákovi, vytáhnu z kapsy peněženku a dám mu dost slušný obnos. Mělo to být mé kapesné na tenhle týden, ale nebude problém si vyžebrat od táty a od strejdy další.

"Na, vem si to. Nebo ti to snad nestačí? Za tohle si můžeš koupit snad celej ten Trift Shop z kterýhos ten kostým vyhrabal. Bejt tebou, tak bych to bral dokud můžeš. Protože jestli to půjde k soudu, tak nakonec budeš platit ty mě za urážku na cti, tátovi právníci by se o to už postarali. Ale to by byla zbytečná ztráta času, tak si toho važ." Rozhodně je jasně vidět že plně důvěřuji tomu, že by to takhle dopadlo.

Chlapa, co chtěl pomoct se stěhováním ignoruji.
 
Adrian Beneš - 19. ledna 2017 21:10
3578_845e1f5a81904c8a91b5eacef3ba98653642.jpg

Chodba

Všichni na zmíněné destinaci

[/center]

Obrázek


Onen nechutný grázl se na mě vrhl. No, jist. Co jiného jsem čekal? Jen doufám, že mě nezabije, Takové poleno by toho jistě bylo schopné. Dostal jsem to do břicha a do obličeje. Au, sakra! To je bolest. Nikdy jsem se nepral, nikdy jsem nepotřeboval použít pěsti, jelikož jsem vždy dokázal udržet chladnou hlavu, ale nyní to prostě nešlo, nesnáším bezpráví. A taky grázly!

Na konec to nějak skončilo a já zůstal několik metrů od toho šmejda. Myslím, že kdyby mě ten muž středního věku s policajtskou uniformou tak nějak nezachránil, asi by ze mě nic nezbylo. Jsem přeci jen spíše typ na hádku, to je pravda. Pěsti, síla a obratnost, to nejsem rozhodně já!

Otřel jsem si krev kapesníčkem z kapsáře, který jsem měl zavěšený u pasu mého kostýmu. Pěst, zuby a pusa. To je kombinace. Ach jo.

,,Ty grázle, tenhle kostým byl dražší než tvoje prsní implantáty."
Ne, že bych si všímal, jak to gorila vypadá, ale i tak, zaplatí, za to, co způsobil.
Mám natržený rukáv a myslím, že ta skvrna od krve asi taky nebude velká hitparáda! Kamarádka mě zabije, Ach jo, znovu!

,,Rád bych, pane policisto, vážně to není levná záležitost." Ukázal jsem na celou svou maličkost. Takže to není kostým? Zajímavé. Velice za jímavé! Zažaluju toho šmejda! Strýc, docent, jistě najde nějakého extra špičkového právníka, který to udělá prakticky zadarmo, navíc, až budu mít peníze za dům, budu boháč, řekl bych.

Opřel jsem se o zeď a koukal se, co se bude dít dál.

Červená karkulka pomlčka postava ze Zaklínače odešel i se svým očividně velice dobrým kamarádem, bratrem onoho policisty.

,,Tak co dál? Kde toho grázla můžu nahlásit? Tohle se musí řešit!" Zanadávám. Vážně mi je líto toho kostýmu. Ale, měl bch se poradit se strýcem. Přece jen, je to moudrý člověk.

Obrázek

 
Irenka Marzena Rowińska - 19. ledna 2017 16:11
irenkamarzena8209.jpg
3. Patro, byt Mercedes

Obrázek



Mercedes mi s úsměvem otevřela dveře, přivítali jsme se a vešla jsem do jejího bytu. Měla to tu vcelku vkusně vybavené, chvíli jsem měla strach, jak zdejší žijí, ale zas taková katastrofa to nebyla. Uběhla malá chvilka a přišlo i naše kafe, společně jsme usrkávaly kávy, povídali si a připravovali se na párty. V mezičase jsem si taky odběhla domů, abych se mohla chystat i já. Vanilkové latté bylo výborné, podívala jsem se na prázdné dno kelímku a pak na Mercedes. “Mercedes, děkuji za kafe, bylo výborné!“ Z široka se na ni usměji a začnu se přehrabávat v mojí kabelce. “A nejlepší je naplnit kelímek od Starbucksu vodkou!“ Zasměji se a vytáhnu z kabelky flašku vodky, z které naliji do obou kelímků od kávy, “Tak na největší kočky v baráku!“ připiju si s Mercedes z plastových kelímků, polknu tu lihovou pachuť a trochu se zatřesu, “Brr, vždy mi ta chuť připomene mou školní svačinu,“ ještě jednou se napiju, trochu vodky doliji a flašku dám na stůl.

Za pomoci Mercedes jsem se i já začala chystat na dnešní párty, stále jsem Mercedes nechtěla říct, za koho jdu, předvedu jí to až ve finále! Během chvíle už jsem nalívala asi třetí panák vodky a také zesílila hudbu, tyhle boky byly stvořeny k tanci. Zdá se, že se naše káva trošku protáhla a snad už bude pomalu i čas odejít. Ještě jsem si v koupelně upravila make-up a připevnila hnědé prameny vlasů, “Mercedes, jsem připravená!“ zavolala jsem na Mercedes z koupelny a ukázala se Mercedes. “Tak co, poznáváš kdo jsem?“ začala jsem se smát, “Oh, oh, oh – I am a single ladie,“ začala jsem tancovat a úplně jsem se vžila do své role, jsem jasná královna večírku, “no jsem přece Beyoncé! Tak pojď už, tahle Beyoncé si musí najít svého Jay-zyho!“
 
Ondřej Macháček - 18. ledna 2017 20:10
23131.jpg

Byt č. 10 - S Matějem



Z nějakého důvodu jsem byl napjatý jako struna. Dobře, je jasné, co bylo tím důvodem. Byl jím Matěj. Jenže já byl takový...bezradný. Neměl jsem šajna, co mám dělat. Chtěl jsem mu říct, že k němu něco cítím, ale nedokázal jsem to pojmenovat ani ve své hlavě, natož abych mu o tom pověděl.
Nikdy jsem s nikým nechodil. Nikdy. Jistě...jednorázovky...nebylo jich málo...ale vztah? To ne. To je pro mně pole neorané. A já nevím, jak jej orat.
Budu posera a počkám, jak se to vyvine, třeba to rozlouskne Matěj a vše tím...usnadní.
Normálně za sebe nenechávám dělat rozhodnutí nebo něco dokončovat...ale v tomhle případě udělám výjimku. Musím. Potřebuji jeho pomoc.

Odpověděl mi, aniž by ze sebe vydal hlásku. Jeho pohled vydal za několik slov. Byl v pořádku. To je hlavní. Kdyby mu ten zk*rvysyn něco provedl, vyzval bych jej na druhé kolo. I když jsem v podmínce. Ale to nikdo, krom rodiny a mého šéfa neví. Jistě, možná Pepa mohl zajistit, že bych vyvázl bez podmínky, ale já nechtěl, aby kvůli mně riskoval malér a on měl své zásady. Jen ať si sním, co jsem si navařil.

Dotkl se mne a v tu chvíli se mi zatajil dech.
Naši chvilku vyrušilo zvonění mého mobilu.
Na displeji jsem viděl číslo a také jméno. Neměl jsem radost. Myslím, že to bylo znát.
Stihl jsem matku pozdravit, nedala mi šanci se nadechnout a promluvit, natož oponovat.
Regulérně se k Pepovi, potažmo k nám nahlásila na návštěvu.
Ale notak...mami...ty víš, jak to dopadne...otec do mne bude hodinu rejpat a urážet mě, pak mu zas něco řeknu...urazí se a pojedete domů... Měl jsem ta slova na jazyku, ale neměl jsem příležitost je vyslovit.

V podstatě mne za celou dobu nepustila ke slovu. Z dialogu se stal monolog a já neměl na výběr. Navíc pořád je tu varianta, že prostě náhodou budu mít směnu, když přijedou...to se přeci může stát.
Nebo bych mohl rodiče umlčet tím, že teď se s někým vídám, ale že je to mladej kluk...

Poté, co matka zavěsila, jsem pár vteřin nehnutě stál a přemýšlel.
"Vypadá to tak."
Pokývu hlavou a chytnu jej za ruku.
Odvedu jej do koupelny. Vlezu si k umyvadlu a pustím vodu. Zvednu hlavu a pohled do zrcadla mne trochu překvapí, ale zároveň mi vyjasní, proč mi říká Terminátore.
Opláchl jsem si zasychající krev ze rtů a z brady. Sundal jsem si svršek a hodil jej do koše na prádlo. Člověk si vezme čisté oblečení a hned je od krve.

"Tak tobě se líbí týpci od krve jo?" Navážu na jeho předešlá slova.
"To abych za tím volem ještě zašel a dal si s ním druhé kolo." Před očima se mi chtě nechtě promítnou vzpomínky na naši včerejší "jízdu". Ten kluk má ohromné kouzlo. Nerozumím tomu, ale cítím se s ním jako pod vlivem. Ale ne pod vlivem otupujícím, spíše povzbuzujícím, euforickým.

"Mimochodem...sexy kostým." Sjel jsem ho pohledem shora dolů a zpátky.
Víc by ti to ale slušelo bez něj. Pomyslel jsem na jeho neodolatelné, hladké tělo.
"Na ten večírek nejdu...nějak...na to nemám náladu...jestli chceš jít..." Nedopověděl jsem to. Nebylo třeba. Ale zarazilo mne, jak to ve mně vyvolalo pocit jakéhosi...závazku...nebo vztahu v zárodku? Já zatraceně nevím!
Otřel jsem se do ručníku a pověsil jej zpátky. Asi bych se měl obléknout...a nebo ne? Jen ať se ještě dívá...nebudu lhát, jistě by mne potěšilo, kdyby si mne se zájmem prohlížel.
 
Matěj Valenta - 16. ledna 2017 21:32
fba6edf4ac726e138df957a4715adfae9942.jpg

S Ondřejem


Zkoumavě jsem se koukal na Ondřeje a čekal jsem, než otevře dveře, abychom mohli jít dovnitř. Mohl jsem ho z vytrhnout z jeho chvilky, ale místo toho jsem se rozhodl jej jen pozorovat.
Zajímalo by mne, co se mu honí hlavou. Stále celá záležitost rvačky? Možná přemýšlí nad tím, co se bude dít teď. A nebo už chce mít jen klid. Či taky něco úplně jiného. Do hlavy mu nevidím. Většinou.
Jsme navzájem tak odlišní, jak to jen jde. Možná proto bychom jako pár mohli působit dost netradičně.

Jakmile mne pustil dovnitř, okamžitě jsem si nové prostředí prohlídnul, pochopitelně. Rozhodně jsem u toho nijak nešmejdil nebo se s přehnanými gesty nerozhlížel, prostě jsem očima přejel všechno, co jsem viděl a to mi prozatím tak nějak stačilo. Byl to normální, útulně zařízený byt.
Vzhledem k práci jeho bráchy, charakteru Ondřeje a životní úrovni jsem podobný očekával. Spousty lidí takhle žije, já mám jen to "štěstí" zazobané rodiny. Kdybychom spolu vůbec trávili nějaký pořádný čas tehdy, když jsme ještě bydleli spolu. A rodinné sešlosti nepočítám, ty jsem většinou strávil s Nikym, dokud mi nezakázali se s ním bavit a on už k nám nesměl. Rodiče vždycky věnovali pozornost jen ostatním dospělým a my si mohli hrát na dokonalou moderní rodinu. Super.

Povzdechnul jsem si, když mi Ondřej položil otázku. Nemyslel jsem tím nic špatného. Ale tenhle týpek se zrovna porval jako já nikdy, ještě se neočistil a ptá se mě, jestli jsem v pohodě!
Je mi absolutně jedno, že je špinavý od krve. Vadí mi, že si všímá jednoho blbého úderu vůči mne a své poškození vůbec nebere v potaz. Je to sice lichotivé a pěkné, ale takhle to nejde.
Vzal jsem ho za ruku a chtěl jsem se ho zeptat, kde je koupelna. Zazvonil však telefon a tak jsem jej nechal ho zvednout. Jelikož jsem byl ale zvědavý, tak jsem se k němu zlehka přilísnul, abych mohl poslouchat, co se line z telefonu za zprávy.

Rozeznal jsem, že se jedná o jeho mamku a že chce s otcem přijet na návštěvu. Na chvíli mi zatrnulo. Jak se asi Ondřej zachová, když přijedou jeho rodiče. Bude se náš vztah snažit krýt? Protože nehledě na to, jak se na to koukám, prostě vidím, že mezi námi něco je.
Možná si to jen domýšlím a není to tak důležité. Já nejsem tak důležitý..
Nebo mne prostě dotáhne na tu malou rodinou slezinu a vůbec to nebude řešit. Co já vím..

Po vyřízení telefonu jsem ho zlehka uchopil za bradu a podíval se mu do očí. "Tak rodinná sešlost, hmm? Než se zeptám na víc, tak se musíš umýt od té krve, ty můj terminátore," mrkl jsem na něj a vzal ho za ruku. "Hmm, kde je koupelna, terminátore? Víš.. ne že by zkrvavení týpci nebyli svým vlastním způsobem přitažliví, ale ta krev pomalu schne a to už fakt pro mne není," řekl jsem mu a usmál jsem se.
 
Alexandr Pospíšil - 15. ledna 2017 03:33
fantasiapainting(3)9012.jpg

Stěhování

Stres. Je to stav, kdy je organismus vystavený mimořádným podmínkám, a jeho následné reakce mají za úkol chránit se před poškozením, nebo smrtí. Zatím jsem se jakž takž držel při životě, dalo by se říci, že zbývalo jen málo a můj ubohý organismus by selhal. Jakýkoli uvažující člověk by řekl, že je to lehké, nebo by se divil, proč jen mám takové potíže se stěhováním, normální člověk by vše sbalil, udělal potřebné věci a během několikati hodin by byl hotov. Bohužel do kategorie uvažujících lidí nespadám, nejspíš proto jsem udělal zásadní chybu.
Kam jsem je mohl jen dát? Měl jsem už vše hezky sbalené, uklizeno. Byl jsem na sebe hrdý, přece jen se mi všechno vlezlo do dvou krabic! Pocit vítězství ve mě přebýval až do toho okamžiku, než jsem ve svých chlupatých přezůvkách s medvědími oušky vyšel ven a nastoupil do taxi. Boty totiž hověly někde mezi talíři, nebo jsem je strčil k těm mála knihám, co vlastním?
S pozvednutým obočím a cukajícími koutky, se řidič rozjel. Ubíhající krajina mě zatím moc nenadchla, tahle města byla samá silnice, nebyl tady sebemenší kousek přírody, který by se dal využít k rannímu běhu, nebo jen na vycházku. Byl jsem rád, že přírody, čím více jsme se přibližovali ke konečnému cílu, přibývalo. Krajina se měnila jen nepatrně, ale byl tam znát rozdíl. Přes upatlané sklo auta šlo vidět detaily jen stěží, ale zelenohnědé šmouhy stromů jsem rozpoznal.
Bylo to obtížné, snažit rozeznávat okolí, proto jsem pohled odtrhnul od okna a přejel jím po autě, než jsem JI spatřil. Seděla na sedačce vedle mě.
Byla tam. Ošklivá, zrádná a nepředvídatelná. Je tu. Jako kdyby odemkla Pandořinu skříňku ukrytou v hloubi mé duše. Přibližovala se. Panenky se mi jistě zúžily strachem, musel jsem si skousnot ret, abych nevydal hlasité "Pomoc!" Oči mě začaly pálit, cítil jsem štiplavou vůni přicházejících slz. Nemohl jsem od toho stvoření odtrhnout zrak.
Nožičky. Cukla nožičkou. Druhou. Třetí... Zatnul jsem ruce v pěst. Třásl jsem se. Nechtěl jsem vydávat sebemenší známky života, mohla by si toho všimno-
Cukla osmou nožičkou, než se posunula blíž.
Vydal jsem chraplavý zvuk, z očí se mi vydraly slzy. Pomalu stékající kapičky slané vody byly jen malou známkou narůstající paniky. Nemohl jsem si dovolit zavřít oči, mohla by se na mě vrhnout, tenké nožičky by se pomalu táhly po mé paži. Já nechci! Ať to skončí! Prosím!
"Bude to tři stovky," zazněl monotónní hlas mého zachránce. Rychle jsem otevřel dveře a utřel si tekutinu z obličeje, než jsem si sáhnul do pravé zadní kapsy, vytáhnul peněženku a vložil do jeho vyčkávající dlaně peníze. Srdce mi pořád bušilo jak o závod. Přežil jsem to. Ta zrůda, bestie! Byla tam se mnou a já se nezhroutil, přežil jsem! Vydechnul jsem a nechal široký úsměv na mém obličeji zářit na všechny strany.
"Konečně!" Byl jsem tady, žlutá budova na pravé straně představovala můj domov. Zvyknu si? Snad ano, jediné, co můžu dělat je doufat. Všechno bylo už zařízeno, dokonce i šedé auto s oběma mými krabicemi právě přijelo. "Jdeme na to," nadechul jsem se a v roztomilých bačkůrkách jsem se vydal k serióznímu pánovi, který vystoupil, vyndal obě krabice z auta, postavil je na chodník, řekl si o peníze a odjel. Lidé jsou tak milí touto dobou. Pomyslel jsem si, jak jsem se snažil vléct obě krabice po schodech do pátého patra. Už z prvního patra šlo slyšet hlasy. Byl jsem udiven, že jsem je neslyšel dřív, nejspíš jsem byl tak zabraný do zvedání krabic, že jsem je nepostřehnul. Byl jsem hrdý sportovec, ale uzvednout něco takové tíhy bylo po fyzické stránce nemožné. Hlasy nezněly moc přívětivě. Skvělé. Co mám dělat? Potřebuji pomoct s krabicema, ale nechci být povšimnut. Jsem dospělý člověk, měl bych se konečně naučit socializovat s lidma. S hlasitým polknutím jsem nechal krabice ležet na schodech do druhého patra a vydal se za skupinkou lidí. Chvíli jsem tam stál, tiše prosil nadpřirozenou sílu, ať mě uchrání.
Strach a nejistotu jsem skryl za úsměvem. "Ahoj, neruším?" Přejel jsem očima všechny zůčastněné. "Právě jsem přijel, bydlím v pátém patře a chtěl bych poprosit o pomoc s krabicema," s nervózním úsměvem jsem začal přešlapovat z nohy na nohu a čekal na jakékoli reakce ostatních. Od pohledu, bohatý kluk se slunečními brýlemi byl, co se zdálo, právě napadnut několika zajímavě oblečenými lidí. Jsem rád, že nikdo neví, jak bohatý opravdu jsem. Mohlo by se stát, že bych potkal nějakou skupinku podobně oblečených agresorů a skončil bych v nemocnici.
Neměl jsem se ptát o pomoc. Lidi, co si myslí, že je správné napadat ostatní, jsou nějak mentálně narušení. Co jsem to jen udělal...
 
Ondřej Macháček - 12. ledna 2017 17:49
23131.jpg
Ten týpek se začal kroutit jako červ. Výmluvy, řečičky...nesnáším takové týpky. Nejradši bych mu ještě jednu vrazil.
"S tebou nechci mít nic společnýho. Ještě jednou na mne sáhneš a budeš mít pořádnej malér."

Otočil jsem se k bratrovi.
"Nic řešit nechci. Jen doufám, že se to nebude opakovat a tenhle...frajer se naučí slušnému chování."
Měl jsem toho dost. Původně jsem chtěl zajít na večírek, trochu se pobavit, možná potkat pár nových tváří, ale teď? Teď na nic takového nemám ani pomyšlení.

Matěj se mne něžně dotkl. Trochu jsem sebou cukl, ne že by mi to bylo nepříjemné, spíš jsem se trochu lekl. Navíc jsem byl pořád v pohotovostním režimu, kdyby si to ten nýmand rozmyslel a chtěl si tu zas něco vyříkávat ručně.

Mlčky jsem pokýval hlavou a vyrazil za Matějem.
Než jsme došli ke dveřím, neřekl jsem ani slovo. Skvělá nálada, kterou jsem měl byla ta tam.
Plánoval jsem to tak, že za mnou dorazí Matěj, já budu chvilku mlžit o těch zákuscích, které jsem mu nechal přede dveřmi...A pak bychom se trochu napili, zatančili si, pobavili se...

Čekal jsem, až Matěj otevře. Trvalo mi to pár vteřin, než mi došlo, že je to Pepův byt a odemknout bych měl já.
"Sorry, trochu jsem se zamyslel." Prolomil jsem vražedné ticho.
Přistoupil jsem ke dveřím, zašátral v kapse kalhot a vytáhl klíče.

Pepův byt nebyl rozhodně tak moderně a stylově zařízený, jako Matějův. Možná, že ten byt ani nezařizoval Pepa, možná už takhle zařízený byl. Hodně mi to připomínalo byt našich rodičů...
Žádný přepych, bylo to ovšem útulné a čisté...a hlavně jsem měl kde bydlet. Takže jsem držel hubu a krok. Dostal jsem vlastní pokoj, co víc jsem si mohl přát.

"Jsi v pohodě? Nestalo se ti nic?" Zeptal jsem se jej starostlivě a přistoupil k němu blíže.
Bojoval jsem se svými pocity. Přemýšlel jsem, co mám dělat? Co bych měl udělat? Byl jsem zmatený a nejistý...o nervozitě ani nemluvě...
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14962697029114 sekund

na začátek stránky