Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Afterworld

Příspěvků: 31


Hraje se Denně  Vypravěč Kloboučník je offlineKloboučník
 

DružinaObnovit družinu

 Postava William Bishop je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:25William Bishop
 Postava Jefferson Levine je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 12:49Jefferson Levine
 Postava Georgia "GG" Hayden je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 10:28Georgia "GG" Hayden
 Postava Reydein je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 21:22Reydein
 Postava Luis Carl je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 7:00Luis Carl
 Postava Ragnar M. Colvin je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:14Ragnar M. Colvin
 Postava John Fletcher je offline, naposledy online byla 09. ledna 2017 9:57John Fletcher
 
Luis Carl - 16. prosince 2016 07:50
3f512284b8_76396087_o22049.jpg

Novy zpusob utoku

GG



Pozorne GG posloucham a pote pohlednu na dost dezorientovaneho Santora. Pohlednu na ostatni a kdyz prijde ke me tak ji vyslechnu.
Dobre neni to spatny napad. Ale priste vice v klidu ano? odpovim razne a ztezka vydechnu. Citim se dost nesvuj a slabe.
Tak jo. Jestli rozumeli vsichni dame se na to. Odpovim a pripravim se. Vsichni mohou citit studeny vitr, ktery znacne sili. Zacnu odvadet to, co se po me chtelo a uz jen cekam na to az se zapoji ostatni.
 
Georgia "GG" Hayden - 15. prosince 2016 21:41
18949.jpg

Nový způsob, lepší plán



Opětovala jsem mírný úsměv modrovlasé dívce, ačkoli její poznámka nám v této situaci moc nepomohla. Proč se vlastně ptám ostatních? Asi jsem si moc zvykla na spolupráci se spolehlivými lidmi, kdežto teď nemám ponětí, co od těch troubů očekávat. Tak vlastně... Co je jeho slabina? Upřela jsem oči na jeho tělo. Je žhavý... ( ͡° ͜ʖ ͡°) Přemítala jsem, co o nich vlastně vím. Má sopečné srdce, co vysílá do celého těla teplo. To bude nejžhavější... Tam bude teplo nejpatrnější. Zavřu oči. Moc dobře vím, jak funguje termovize. Vždyť jsem to využívala již tolikrát... Jen to přenést na svůj vlastní zrak. Otevřu je. Přelétnu prostor okolo sebe. Chvíli mi dělá problém se zorientovat, kvůli vysoké teplotě všude okolo, která dost zkreslovala. Pak upřu pohled na Santora. Nejdříve vyhledám jeho zdroj. Jeho srdce. Jak jinak něco takového zabít, než zásahem do srdce? Najednou se mi začnou v hlavě promítat nápady někoho jiného. Ach bože...
Pronesu ke všem ostatním pomocí kabelů. "Tady je jeho srdce." Ještě vyšlu obraz toho, kde se nachází. Je na nich, jak s tím naloží.

Pak mou pozornost ale upoutají místa, která mají větší žár, než všechno okolo. Nejsem si úplně jistá proč tomu tak je a ani nemám v úmyslu se tím zabývat. Jsou to slabá místa. Nemá tam tolik ochranné vrstvy. I tento obraz jsem sdílela s ostatními i s vysvětlením. Ať si s tím poradí, jak chtějí.

Mně už se v hlavě rýsoval plán. Ale nezvládnu to sama. Pohlédla jsem na informace na obrazovce. Snad to bude stačit... Znovu jsem mrkla a opět jsem viděla normálně. Zamířila jsem k chlapci, co se myslím jmenuje Carl. Také se pokusím upoutat pozornost té rusovlasé dívky, co ovládá led. Mé, ač téměř neslyšené, kroky, úplně tlumí výbuchy. Dobrý plán, jen doufám, že ho to nerozdráždí. Stoupnu si před ně, ruce složím za záda a mám přímý pohled směřující jim přímo do očí, zatímco k nim pomocí kabelů hovořím. Jen k nim dvěma, ale mou řeč mohou zaslechnout i ostatní. "Zdravím, jsem vojín Haydenová. Jestli tu máme chcípnout, můžete mi říkat jen GG, je to rychlejší," odmlčím se a dám jim prostor na reakci. Poté pokračuji.
"Mohli jste vidět jeho slabá místa. Chci se ho pokusit zranit, co to půjde. Pokud to vyjde, zhebne. Pokud ne, snad dáme ostatním dost prostoru, aby ho zneškodnili sami," říkám, možná až příliš rychle, ale bůhví, kolik času máme, než Santor zareguje? "Hodlám použít lávu ze samotné sopky. Nemusím k tomu umět používat živel, vytáhnu ji pomocí telekineze. Vše se pokusím zrealizovat nad lávou, kdyby to Santor zaregistroval a pokusil se nám plán znemožnit. Stane-li se tak, spadne dovnitř. Doufejme, že je dost dezorientovaný na to, aby tento fakt opomněl. Co potřebuji od vás je, abyste použili schopnost větru a ledu, abyste tu lávu co nejvíc ochladili. Sleduji jejich tváře. Vím, že je to riskantní, ale je to to nejlepší, co v dané situaci dokážu zrealizovat. "Poté potřebuji po tobě," zavrtám do Carla oči, jako bych mu ty slova chtěla vštípit až do duše, "abys obrousil hrany obsidiánu. Pokusím se o to pomocí telekineze, ale potřebuje co nejostřejší hrot. Aby mu pronikl přímo do srdce," setrvávám na něm očima, možná vyvolám až dojem, že mu myšlenky čtu. Nepatrně jsem se do jeho hlavy zatoulala. Co on na to? "Rozumíš?" řeknu rázně, protože na tom záleží mnoho.

Počkám na reakci a potom se obrátím k nim oběma, možná i ke zbyteku, poslouchá-li mě někdo. "Souhlasíte? Jsem ochotná přijmout i jakýkoli jiný návrh, uznám-li ho jako lepší. Přihlédněte ale prosím k faktu, že nemáme moc času," obrátím se i k ostatním, zda-li můj návrh někoho zaujal. Nerada spolupracuji s blbci, které neznám, ale teď si musím zahrát na humanistku a dát jim možnost se trochu přičinit. Snad nic neposerou.
 
William Bishop - 14. prosince 2016 21:56
014261.jpg

Oslepený protivník



Útok se vůbec nevyvíjel podle mých představ a dát s těmito lidmi dohromady nějaký smysluplný plán se zdál být tvrdý oříšek. Nakonec jsem se k druhému útoku nedostal a pouze jsem pozoroval celé dění okolo útoku s orlem. Ten dopadl podle mého celkem dobře, sice nic nerozhodl, ale zase kousek postrčil misku vah v náš prospěch. Vypadalo to, že se budeme muset bránit Santorovu útoku, ale k ničemu nedošlo. Dřív než cokoliv udělal, vstoupil do dění neznámý muž. Všiml jsem si ho už chvilku před tím a jsem si docela jistý, že na začátku s námi nebyl.
Muž se zdá být velmi dobře obeznámen s protivníkovými slabinami, možná až moc dobře, na to aby mohlo jít o jeho první střet s tímto tvorem. Nemá při boji žádné problémy a patrně by ho dokázal zabít úplně sám. Teď vypadáme jak banda pitomců. Sleduji zaujatě celý souboj a vůbec mě ani nenapadne, že bych mu šel pomoct. Muž by Santora nejspíš i zabil, kdyby nedostal zásah.
A sakra.

Co se stalo s tím mužem nevím, ale znovu jsem ho už nezahlédl. Možná to přežil. Normálně bych ho šel okamžitě hledat, ale stále tu máme jeden velký problém. Santor se má stále čile k světu a dokud to nevyřešíme s ním, tak se nikam nedostaneme. Jediným pozitivem je, že se tomu muži podařilo ho připravit o další oko a tím ho úplně oslepit. Teď je to na nás.

Když se situace uklidní, rozhostí se ticho. Santor se nehýbe a vyčkává. Stejně tak i ostatní. Netuším, co se jim honí hlavou, ale řešit další plán útoku už nehodlám. Pochybuji, že by to mělo nějaký smysl.
Tak vzhůru do toho.
Necítím se zrovna moc nadšeně, ale i přesto to udělám. Udělám krok kupředu a zamířím směrem k nepříteli. Následuje exploze nedaleko něj. Po chvíli vytvořím další bomby a nechám je explodovat v jeho blízkosti. Není to dost, aby ho to zabilo, ale stačí to na to, aby byl zmatený.
Takže je slepý, jeho slabinou je bolest, není moc rychlý a souboj na blízko není nejvhodnější.
Se získanými informacemi mám jasno o svých dalších krocích. Vytvořím si dvojici pistolí a pokračuji dál v pohybu. Můj přesun doprovázím výbuchy, kterými se snažím zmást jeho sluch a zamaskovat svůj pohyb.
Pozvednu zbraně směrem k Santorovi a hledám vhodný cíl. Zároveň sleduji pozorně jeho pohyby, abych co možná nejvíc střel našlo svůj cíl. Tak ještě to chce jednu věc. S obyčejnými pistolemi bych toho moc neudělal, ale mám dobrou představu, jak je vylepšit. Nejsem si jistý, kolik mám ještě sil v zásobě, ale myslím, že by to mohlo stačit. Vzápětí vypálím a z pistolí vyletí zářící střela, která se nepodobá žádné běžné munici. Následuje nepřetržitá palba, občas střídaná s výbuchem poblíž Santora. Tak a teď to bude chtít utíkat.

Zatím co útočím na obra, zkusím se s ostatními spojit s pomocí vlákna, které k nám bylo připojeno. Netuším přesně, jestli to bude fungovat, ale nehodlám na sebe upozorňovat hlasem. Posílám představu znehybněného santora, nemohoucího pohnout zmrzlými nohami. Tato představa je určená především Scarlett, ale možná někoho napadne něco lepšího. Další představa se týká větrného víru, který by také dokázal protivníka zaměstnat. Všechno jsou to ale pouze nápady a je na nich, jestli se do boje hodlají zapojit a jak.
 
John Fletcher - 13. prosince 2016 20:41
2015newthevampirediariesfontbianbfontfontbsomerhalderbfonttv415.jpg
Jak se dalo čekat. Jakmile si mě všiml, hned to nabralo jiného postupu. Povolení obrany, všechny schopnosti převedeny do síly. Nejvyšší čas na protiútok.

Při svém běhu zpět, kdy mířím ke stěně, jako k odrazovému můstku vykřiknu na ostatní "Stačí když mi získáte pár sekund k dobru. ať odvrátí pohled. jeho slabina je bolest všeho druhu a tahle fáze, kdy neovládá svou obranu. Hlavně ho nezasáhněte mezi trup a končetiny!" Jednu svojí jednotku jsem zabil. Tihle v sobě mají kus ze mě. Nenechám je jen tak umřít.

"Hlavně se k němu nepřibližujte!" vykřiknu ještě před výskokem, kdy už se mi na těle formuje manévrovací výstroj. z klasického civilního oblečení se stala hnědá stažená uniforma, kolem pasu pásek a na něm přidělané dvě nádoby s plynem a harpunami. Vybavení je řízené pohybem boků. Používám ho už několik let, chytli mě jen jednou.

Zahodím klobouk směrem k ostatním a vyskočím jak vysoko do vzduchu to jen jde. po výskoku škubnu bokem a z nádoby vystřelí lanko, které se zachytí o stěnu sopky. Postupně vypouštím a stahuji lanka, abych se dostal co nejvýš. Zabralo to jen pár sekund, to už santor prokoukl iluzi obrovské jámy a pokračoval v jeho běhu.

Konečně jsem našel místo, odkud by to šlo. bylo to dost vysoko v zúženém místě sopky, kde se dalo postavit na nohy. V ruce se mi objevila ostřelovací puška a zamířil jsem na nepřítele, který právě ničil stěnu. Času mi získali až až. Podíval jsem se do hledí pušky směrem k santorovi a zaměřil jsem se na místo v oku, kam narazil ten orel. Jak se dalo čekat, první ochranná vrstva byla porušena. Následovalo stisknutí spouště. Ozval se zvuk, jako když se sype sklo a nepřítel přestal ničit zeď. Víčko se mu začalo pomalu zavírat a to z této potyčky udělalo jednostranný boj s naší výhodou. Pušku jsem si přehodil s popruhem přes záda a místo ní se mi v rukou objevily 2 pistole s červeně svítícími zásobníky.

Znovu jsem vyskočil a harpuny vystřelil naproti sobě do stěny sopky přímo nad Jeffersona. Možná se na něj nasypal nějaký prach. Ještě, než jsem se odrazil od další zdi, otočil jsem tělo zpět ke skupině a znovu vystřelil lanka zpět. Nechal jsem je uvolněná, abych stále klesal a lanka se natahovala a nenesla mě v oblouku. Počkal jsem skoro až na úplný limit délky drátků a nechal je se zaseknout. Nesl jsem se dlouhým obloukem nad Santora, který už znovu bušil do zdi, která se začla rozpadat. 'právě včas'

Ještě než jsem byl přímo nad ním, uvolnil jsem konec harpun a lanka se začla vracet. Přesně nad ním jsem škubl celým tělem a to mě otočilo jeho směrem. Byl jsem tak 3-4 metry od něj. nemohl stihnout zareagovat. Lanka vystřelila do jeho ramen a přitáhla mě k němu, zatímco jsem mu zamířil pistolemi na zbývající fungující oko, kterému se víčko zavíralo moc pomalu na to, aby to stihlo. následovalo několik výstřelů do posledního místa, kterým nás viděl. Náboje se při nárazu roztříštily a vybouchly.

Hned na to jsem ucítil silný náraz jeho ruky do mého trupu.

Nevím, jestli jsem v simulaci napůl, nebo jestli jsem zmizel, ale teď jsem v posteli a zase cítím zpocená těla kolegů z jiných cel ve vězení. Snažil jsem se vstát, ale bolest v boku mi to nedovolila. Moc dlouho jsem s nimi nepobyl, ale myslím, že by to mělo stačit. Nepřítel je nemůže vidět, jen cítit a slyšet. Nemělo by mu to stačit na to, aby chytil kohokoliv z nich. Na zbytek už musí přijít sami. Já tu dál budu ležet, dokud z vesmíru nepřiletí ten šutr, co tu má vše zničit. Pochybuji, že četli noviny a že vědí, kde mám vězení, aby mě šli zachránit.
 
Addison Clark - 13. prosince 2016 13:54
gfgfgfg46122.jpg
Mladík mi neodpověděl, což by mě i mrzelo, kdyby ovšem nemluvil Santor. A hlavně, kdyby se na nás nerozeběhl.

"Můžu něco zkusit, ale nevím, nakolik to bude fungovat," a protože pistolí bych toho moc nesvedla, rychle jsem přeběhla před ostatní (mimo vyčarovanou iluzi propasti), připravena trochu zakřivit prostor a čas, abych jim dala ještě trochu času.
Jestli to nebude fungovat, bude ze mě placka.
"Tak by bylo dobré, pokud nemáte ještě něco v rukávu, no.. asi prostě utéct," na rozdíl od většiny se nikomu nesnažím rozkazovat, jen navrhuji. Klidně do té míry, nakolik zůstává v klidu můj hlas – a ten se rozhodně netřese, ale jisté pochybnosti v něm jsou.

"Jeho slabina je asi jen jeho noční můra," zašklebila jsem se na Johna, protože nemůžu s jistotou vědět, že ho tolik zneklidnila už GG, ale každopádně odpověď byla určena jí.

Se samotným použitím schopnosti vyčkávám, dokud neuvidím, že se Santor chce zase pohnout.
 
Georgia "GG" Hayden - 13. prosince 2016 11:43
18949.jpg

Obrana


Nevnímala jsem dění okolo sebe. Snažila jsem se najít skulinku, najít si cestu k jeho duši. Podařilo se mi sice působit mu bolest, oslabila ho. Ale nedokázala jsem z něj přečíst víc, než to, co se mi v ten moment odehrávalo v hlavě. Nic jiného jsem neviděla, protože v ten moment se síla obrátila proti mně.

Moje máma pláče, protože odešel. Bratr je odváděn do nápravného centra. Hádka, kvůli mému odchodu. Pláče, já také. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Pokusila jsem se ho odtrčit, vyhostit z mého vědomí, nepustit ho ani o píď dal. A potom zasáhl to pravé místo. Probudím se, okolo mě jsou mrtví. Všichni. Mám na sobě jejich krev a naskytne se mi přímý pohled do jejich tváří. Jakoby spali... Jakoby on spal.

Nyní mám oči zarudlé od pláče, tváře mokré od slz. Prožít si to všechno znova bylo příliš i na mě. Otřela jsem si obličej rukávem a obrátila se na ostatní.
Před námi se tyčila zeď. Pokusila jsem se mít silný sebevědomý hlas a u přes můj ubulený zjev vypadat jistě, chladně. Jako obvykle. "Můžu ho rozptýlit a oslabit jeho obranu. Ale jen na pár vteřin, potom to použije proti mě. Nevím, jestli je to jeho schopnost jako taková, nebo jen umí obrátit útok." Přelétla jsem ostatní pohledem. Jeden chybí. Je mrtvý? A jeden přebývá. Nějakej frajírek, zjevně má z celé té situace srandu, když nám jde o život. Ignorovala jsem ho. Podívala jsem se na počítač a zjišťovala, co zatím udělali ostatní. To má být vtip? Dávali návrhy, snažili se zachránit. Na druhou stranu mě překvapili. V takové situaci bych od civilistů čekala, že vezmou nohy na ramena nebo bude každý bojovat sám za sebe. Vzhlédla jsem vzhůru. Že nikoho nenapadlo uprchnou ze sopky nahoru.

Znovu jsem se myšlenkami vrátila do reality. "Má nějakou slabinu? Všimli jste si něčeho?" pronesla jsem k nim rázným hlasem. Jestli takhle budeme pokračovat, všichni tu umřeme.
 
Luis Carl - 13. prosince 2016 10:07
3f512284b8_76396087_o22049.jpg

Problem prichazi!


Ragnere jsi v poradku? Zeptam se a pomohu mu na nohy. Sleduji bliziciho se Santora a snazim se rychle vymyslet jak nas aspon na chvili ochranit.
Pokusim se vytvorit pruhlednou stenu. Udrzim ji asi pet minut a pak musime zautocit. Musime vymyslet neco co bude efektivni.Odpovim a natahnu ruku. V mysli si predstavim stenu a kousek pred santorem se
objevi a on do ni narazi. (25%
Ted musime neco vymyslet. Moc casu nemame. A koukej se zapojit Johne! Tak neschopnej urcite nejsi! Zvednu hlas a podivam se ana nej. Santor se stenu pokousi prorazit, ale zatim neuspesne.
Ragnere a ostatni je to prevazne na vas. Ja uz pomohu jen vetrem.
 
Jefferson Levine - 12. prosince 2016 22:58
d478ef82a8cad29baa47d58443c1207d257.jpg

Konečné řešení



Plán s orlem zafungoval přesně tak, jak jsem čekal. Ten nebojácný výtvor moudrého Ragnara skončil na jedno z rohů Santora jako počátek špízu, ke kterému jsme se měli brzo přidat i my. "Ale no tak, jako bych to neříkal." Podrážděně vyšlu nejapnou poznámku k mému nedobrovolnému společenstvu. A vše se začalo kazit. Jeden z malá rozumný nápadů, který vyšel od naší paní GG se podobně jako statečný orel rozpadl na prach. Byť naproti ostatním pokusům dosáhl něčeho významnějšího, vyvolal u Santora zlost, se kterou se rozeběhl proti nám.

A jak se má bojovat proti ohni? Ohněm. Zapátrám ve svých myšlenkách, soustředím se na jeden určitý bod, mezi námi a Santorem. Použiji iluzi, díky které mezi námi a Santorem "vykouzlím" neexistující propast, na jejímž dně žne láva. Přes rty se mi přežene úsměv. A abych toho moc neriskoval přesunu se na druhý konec údolí,ve kterém se svádí boj.
 
Santorin - 12. prosince 2016 22:36
15263449442.jpg

Problémy pokračují


Jak se dalo čekat, pustili jste se do bouřlivé debaty o strategii, kterou můžete použít. Bohužel jste se na žádné neshodli všichni, takže jak se dalo čekat. Taktika uskutečněná jen napůl nemůže plně fungovat.

Santor stále stál a vyčkával, jestli uděláte první krok. Sledoval vás a snažil se vstřebat všechny vaše schopnosti, určit, co ještě proti němu můžete použít a která kombinace schopností ho dokáže omezit, zranit, či zabít. Ve svém vyčkávání jeho tělo tvrdlo až do té míry, že by možná ani raketomet nepomohl.

První orlův nálet nebyl nic moc, prostě narazil ve vysoké rychlosti do oka tvrdého, jako kámen a div si nevylámal drápy. Snažit se však nepřestával, měl v sobě vůli svého stvořitele. Stále ale na nepřítele útok nefungoval tak, jak by jste si přáli. Teprve v jednu chvíli, při úsměvu Georgie se začalo něco dít.

Santor musel ucítit bolest sunoucí se od jeho nohou až po roh na hlavě a jeho obrana povolila. Nemohl počítat s tím, že někdo využije schopnosti, která nemá vnější vliv. 'Kdo z nich to je? kdo se naučil právě tohle?!' znělo mu v hlavě, což mohla Georgia slyšet díky čtení myšlenek, ale bylo to to jediné co se v nich dočetla. 'Ty!' Zaznělo Georgii v hlavě, namísto toho, aby to slyšela v hlavě nepřítele. Také se jí dostal do hlavy.

Georgia "GG" Hayden v hlavě se ti začaly motat myšlenky a vzpomínky, které jsi dávno zapomněla, utěsnila, nebo zkoušela zapomenout. Byly to ty nejhorší chvíle z tvého života. Jedna za druhou se ti vracely, až toho na tebe bylo moc a přerušila jsi veškeré propojení s nepřítelem.

Ve chvíli, kdy bylo toto spojení přerušeno povrch nepřítele začal praskat. Bylo to, jakoby na sobě měl vrstvu skla, nebo křemíku, skrze kterou se nemohl orel dostat. Vyvolané stvoření Ihned využilo povolení obrany a provedlo další nálet. Tentokrát byl přesný, ale nevyšel podle očekávání. Santor sebou škubl a místo toho, aby mu orel vydloubl oči, pouze do oka narazil a tím ho mohl maximálně chvilkově oslepit na jedno oko. Ihned po nárazu se začal orel vzdalovat, ale neunikl. Skrze tělo mu projel Roh nepřítele, který se lehce rozzářil.

Ragnar M. Colvin
můžeš cítit, jak ti trupem projela bodavá bolest. Nemohl jsi se ubránit a klekl jsi na kolena a vykřikl bolestí. Vypadá to, že jsi se stvořením, které vyvoláš v silném propojení, takže se musíš starat i o to, aby se nic nestalo tvorovi, nejen tobě. Po chvilce bolest ustává a můžeš se znovu postavit na nohy.

Teď už si konečně nepřítel všiml Johna Fletchera. "Zase ty?! nedáš mi pokoj ani v nočních můrách?!" V nepříteli byla vidět neovladatelnost a zuřivost.

Od Johna jste uslyšeli jen pár slov "Teď je řada na vás. Neovládá se." a začal rychle couvat.

Nepřítel je asi 60 metrů daleko od vás. Předpokládaná doba střetu vás a Santora je 15 sekund. Běží po všech čtyřech a nohou a v přelomu mezi končetinou a trupem je vidět široká černá skulina, uvnitř které není nic vidět.
 
Addison Clark - 11. prosince 2016 20:33
gfgfgfg46122.jpg
Ou ou ou. Fungovalo to, ale rozhodně ne tak, jak jsem si to na začátku představovala. Dost na prd, řekla bych. Situace se semlela příliš rychle a z toho, co jsem stihla pochopit, bylo to, že jsem vyplýtvala skoro všechnu svou energii – a to je vážně na prd, když mě takhle zpětně napadají mnohem lepší způsoby, jak na Santora zaútočit – a zbylo nás jen dvacet.
Dvacet.
To otřáslo i mnou. Krev a kusy těl, no, jeden musí mít stále na paměti, že je to simulace a ať to vypadá jakkoliv, důležité je vždycky to, v co věříte. A já prostě hodlám věřit tomu, že ti lidi jsou mrtví v simulaci a tam venku se jen odpojili. Jenže tady kolem nás je to pořád stejně smrdutý hnus. Jatka.
Zamrkala jsem a rozhlídla se kolem sebe. Ostatní, podle všeho, taky nepředvedli nic moc zvláštního ani opravdu nápomocného, ale je možné, že jsem to jen neviděla. Vyjma toho chlapce, který nás zachránil, samozřejmě.
Pak přišly na řadu řeči. Nemám ráda řeči, protože jsem jich slyšela už spoustu a jakkoliv to na začátku vypadá pohádkově, jednou se to zlomí. Jednou se zradíme, nebo pohádáme, kvůli malichernosti, a to i přesto, že si třeba teď zachráníme krk.
K čemuž moc nepřispěju, s mými mínus devadesát..
Stáhla jsem rty do přemýšlivého ‚u‘.
A pánové, ach ano, stará známá písnička, pánové si začali přetřásat svá ega.

Moc jsem neposlouchala, co se děje, protože tyhle žabomyší hádky jsou pitomé a hodné malých dětí, ne dospělých lidí, a tak jsem se zatím rozhlížela a přemýšlela nad tím, jak to vlastně funguje. Spotřebovávám energii jen na vytvoření schopnosti? A kolik pak teda stojí její používání? Ostatní zatím plánovali a došli k tomu, že je lepší zkusit dělat něco, než nic.
"No hele..," zastrčila jsem si vlasy za ucho.
"Jsem skoro vyčerpaná. Moc asi nepomůžu. Podle toho kluka můžu někoho z vás leda tak zastřelit," pokrčila jsem rameny, ale bylo jasné, že neříkám ne. Třeba mi někdo objasní to používání schopností víc, než na co jsem sama přišla.
"Co když s ním prostě nemáme bojovat silou?" ostatní ví stejný prd, jako já, tudíž je tu prostor na drobné zamyšlení," to fakt není nic, co bychom jim mohli třeba nabídnout? Nejsem moc na ty řeči kolem, když se má někdo zabít. Proč to dělá? Být to na mě, šmahem nás sežehnu a tradá, jsem vítěz, přebírám si korunku..," znovu jsem pokrčila rameny. Je jasné, že o situaci a celé téhle válce vím jen málo.
Tehdy se mezi námi objevil další.. a zapálil si doutník. Ten kontrast zmaru, smrti a bezmoci a obláčku dýmu stoupajícího od chlapíka s doutníkem mě rozesmál. Upřímně, ale tiše. A ten jeho klobouk..

"Víš něco, co my ne?" křikla jsem na toho nového a naklonila hlavu mírně na stranu, zatímco mi koutky pořád pobaveně cukaly do stran. Jestli někdo čekal, že přijdu s nějakým vlastním spásným nápadem, je mi líto. Ráda se ale připojím k nějakému, co bude dávat smysl.. a zatím, zatím se prostě zdálo, že ani to, co vymysleli hoši nebude dost.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.045078992843628 sekund

na začátek stránky