Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Tyranny: Potomci popela

Příspěvků: 153


Hraje se Denně  Vypravěč Jonaleth je offlineJonaleth
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Archon Ichar Planoucí je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:23Archon Ichar Planoucí
 Postava Archon Maledikt Stín je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 22:36Archon Maledikt Stín
 Postava Archon Inkiar Nenávistný je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 22:05Archon Inkiar Nenávistný
 Postava Archon Udos Živoucí je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:42Archon Udos Živoucí
 Postava Archon Amygdal Proradný je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 23:13Archon Amygdal Proradný
 
Archon Ichar Planoucí - 19. ledna 2017 13:08
02k1079.jpg

Oslava



Krátce po mém příchodu dorazí i zbytek pozvaných Archonů. Každý se svým doprovodem a v typickém stylu, který je nějakým způsobem charakterizuje. Asi nejvíce pozornosti si vyslouží muž, nebo spíše bytost, představená jako Inkiar. Archon Utrpení. Pohled na něj mě naplňuje směsicí vzteku a znechucení. Podobné jedince jsem neměl nikdy v lásce a s jistotou mohu říct, že ani v tomto případě to nebude jinak.

Když se brány otevřou, uvítá nás jeden z Tunonových Vládců sudby. Žena se nám představí jako Raska, působí už od prvního pohledu jako tvrdá žena, bojovnice, její řečí mě v tomto směru utvrzuje. Stejně tak si všimnu zlozvyku, který je pro spoustu vykladatelů Kyrosiných zákonu typický, namyšlenost.
Po jejím hřejivém přivítání sesednu ze svého oře, ale místo toho, abych ho předal jednomu z Tunonových sloužících zavolám si jednoho ze svých, zahaleného muže s kápí a maskou. Přátelsky poplácám Siratha po hřbetu a zcela ignoruji poznámku jednoho z Archonů. Potom se odeberu směrem k hostině.

Uvnitř velké síně je zábava v plném proudu. Všude kam jenom oko pohlédne, jsou hosti nejrůznějších úřadů, spousta dobrého jídla a samozřejmě je tu i plno tanečnic a komediantů. Zkrátka vše, co k dobré oslavě patří. Jediné co mě na tom všem zklame, je fakt, že mě nejspíš nikdo neočekával. Jako obvykle. Veškerý nábytek je zhotoven z prostého dřeva, nic co by sneslo můj žár. Už jsem si na to docela zvykl a nedělám si z toho starosti. Najdu si tedy místo stranou od ostatních a opřený o svůj meč pozoruji dění v sále. Nebýt ohnivých očí a mé zvláštní aury, připomínal bych jenom vystavený kus brnění.
Giraen je mi celou tu dobu v patách a když se zastavím, zůstane stát i on. Stejně jako jeho pán i on zůstává stát. “Co teď můj pane?“ zeptá se po chvilce mého mlčení.
“Budeme čekat.“ sdělím mu očividné. Potom dál pokračujeme v hovoru mezi sebou, protože nemám nejmenší chuť se bavit s kýmkoliv z přítomných.
 
Archon Inkiar Nenávistný - 16. ledna 2017 17:54
novysimikel568.jpg

Uvítání



Uvítání samo o sobě bylo chladné, což se ovšem dalo čekat. Žena rozhodně nepůsobila přívětivě a její řeč působila spíš, jako když matka kárá a poučuje své neposlušné děti. Její nemístné poznámky a narážky jsem přešel jen s lehce arogantním úsměvem, který víc než co jiného dával najevo, že její řeči a sliby o tom, jak nás nespustí s očí, ne mě neudělali moc velký dojem.

Když žena skončila se svým lehce teatrálním představením, vykročil jsem spolu s ostatními Archony směrem k hlavnímu nádvoří. Opět jen prostý kus šutru bez ozdob jen s velkým obeliskem uprostřed. "Radši bych se díval na Rasčin sestřih než na... toto." projede mi hlavou při pohledu na strohé nádvoří. "Být tohle mé sídlo, rozhodně bych tuhle nijakost přetvořil k mnohem více zdobnému stylu..." vzpomenu si na sousoší u mé vlastní brány.

Mezitím jsme se všichni shromáždili uvnitř té pevnosti a Raska opět spustila. Naštěstí již nemluvila tak dlouho, jelikož mi její hlas i vystupování začínali být ne zrovna příjemné. Opět si nemohla odpustit na konci drobnou narážku.

Otočil jsem se na Vril. "Dohlédni, ať se všichni chovají slušně drahá." pronesl jsem k ní mile. "Jinak cestou zpátky vystřídají ty, co jsou přibití na kůlech." dodal jsem s jízlivým úsměvem.
"Stejně je už budu muset vyměnit..." napadlo mě, ale teď už jsem nechtěl řešit věci okolo cesty, ale spíše si na chvíli odpočinout.

Před námi se otevřela brána a odhalila velikou místnost plnou jídla a pití, bohatých kupců, kněžích i komediantů a všeho ostatního. S razancí jsem vstoupil do této obrovské hodovní síně a poslal pár svých Poznamenaných, aby mi donesli jídlo a pití. Sám jsem zamířil k velikému stolu, který jsem si vyhlédl. Po mém boku se usadil geomancer a Vládce sudby, kteří se mnou také přišli.

"Počkáme až si nás Tunon zavolá." prohodil jsem vesele ke svým společníkům. "Zatím si užívejme jeho pohostinnosti." dodal jsem s lehkým sarkasmem v hlase a vyčkával, až mi mí Poznamenaní donesou jídlo.

"Tohle bude ještě velmi zajímavý večer..."
 
Archon Maledikt Stín - 15. ledna 2017 22:13
tn20100920173028c1a1a8d21717.jpg
Před bránou

Klidně opětuji udosův pohled pod maskou se usměji, protože je odrazem toho mého. Chvíli stojíme v něčem co by se dalo říci souboj pohledů, šedá ledovcová jezera proti černému udonově zraku, když s rachocením přichází další archon.
Pomalu jemně ukloním hlavu aniž bych mrkl nebo zpustil pohled z Udose, mihne v nich stopa pobavení možná i respektu, když pomalu přenáším pohled na nově příchozí.
Při pohledu na Inkiarův průvod se my oči opět změní v neprostupná ledovcová jezera a jen jemně zavrtím hlavou.
„Takové zbytečné plýtvání, ti chudáci sním jdou pouze jako poza. No s trochou štěstí se sním nebudu muset moc stýkat. A jeho plýtvání my poleze na nervy jen během této sešlosti.“
Zbytek archonů a jejich doprovodu na mě působí dojmem, že ví co dělají, což je potěšující jak u spojenců tak i u potenciálních nepřátel. Mimoděk pohlédnu na svůj dvojčlenný doprovod.
„Vypadáme jako chudí příbuzní. Dobře, tak to má být.“
Vyčkávám aniž bych měl potřebu s někým rozprávět, když se konečně objeví náš uvítací výbor vím podle toho co vím kdo to je dříve než se představí.
„Málo překvapivé že poslal svou zástupkyni. No to je dobrý začátek.“
Její prohlášení mě nechává chladným, už z korespondence jsem nabyl pocit, že ráda zdůrazňuje své postavení. Dokonce odolám pohlédnou Inkiara, při rasčině poznámce o mučení.
Když se otočí a vydá se do vnitřní části pevnosti. Kývnu na Udose s Icharem pokynu rukou dovnitř v gestu služebníka zvoucí panstvo dovnitř.
„Starší páni a archoni s mechanickými oři mají přednost.“
V hlase nechám zaznít pobavený podton. Necháme obě skupiny projít, případně jim uhneme, zvláště u mechanického koně si dáme velký pozor abychom nebyli v dosahu.
Až přejdou dáme se do pohybu projdeme do haly stoupneme si stranou a já se nakloním ke své společnosti.
„Trochu my vyschlo při tom čekání v hrdle. Drahá mohla bys my donést pár doušků vína?“
Pak sleduji zda Raska pokračuje dál nebo čeká.

 
Vypravěč - 15. ledna 2017 18:41
lk8852.png

Kapitola třetí
Noc intrik a tajemství



Shromáždily jste se před branami Dvora, jenž na vás shlíží s lhojstejností vysochaných tváří, dávno odtesaných dlátem Tunonova vkusu. Přežily jen prázdné pohledy a zkomolené výrazy, poslední připomínky Marthůlu před příchodem Říše.

Dnes se však sešla sebranka, jakou město nepamatovalo.


Těžkooděnec v planoucí zbroji, s doprovodem rovným ohni v jeho divokosti a dravosti. Obdařen bronzovým zázrakem, mechanickým koněm hodným Archona.

Zmučený postrach, s tváří jenž zeje do hlubin šílenství a tělem znetvořeným za hranice lidskosti. Se svým zástupem karmínových kápí, hledících lačně i vypočítavě.

Podezřelý poutník, tvář zahalenou v kovu a gardou za zády, naslouchajíc zvukům noci. Po jeho boku dívka nemístného věku, v oku důkaz, že za nevinným tělem se skrýva zvrácená mysl.

Muž, jenž byl buď bezbraným starcem, nebo výborným hercem. V doprovodu maskované společnice s úsměvem ze slonoviny a oděvem poznamenaným prachem cest.

Postava v černém rubáši, ve šlépějích přívržence stejného oděvu a bledými škraboškamy, vzhlížejících, jako tváře zemřelých. Následován spojencem s poutavým tetováním a všímavým pohledem.


První dojmy byly stanoveny, plány navrženy, sítě rozvěšeny. Jako v odpověď na nekonečné čekání se brány otevřely, a vítaly smíchem, hudbou i světlem.
V rozporu s přívětivým přivítáním, ve vchodu stála ponurá figura, navlečena do hrubého pláště a lehké zbroje. Více žoldák, než vyslanec. Spíše válečník, než komorník.

Vydá se vašim směrem, krok rozhodný a pohled pevný.
S krácenou vzdáleností je stále zřejmější, že se jedná o strohou ženu, matoucí svou tělesnou stavbou i armádním sestřihem.


"Vítám vás, Archoni Říše, sešly jste se zde, abyste stanuly před Tunonem Soudcem osobně, Archonem Spravedlnosti a mým velkorysím Pánem".


"Jsem Raska, Vládkyně sudby v Tunonových službách, po dobu vašeho pobytu budu vašim průvodcem, rádcem a osobní noční můrou, která se zakousne a nepustí."



Nechá svá slova doznít se vší drzostí i důsledky. Přejede pohledem vaši archonskou skupinu, aby dodala poslední poznámku.


"Zákon platí pro všechny, od nejnižšího žebráka po nejvyššího Archona. A Zákon nestrpí bezúčelné mučení, malicherné pózy ani svrchovanou zvůli, které někteří z vás holdují na svých územích."


Po proslovu se otočí a vede vstříc Dvoru.

Procházíte příkrým nádvořím, prázdným až na kamenný obelisk, s vyrytým zápisem základních Zákonů. Monument Říše stavěný na všech dobytých územých.
Z nádvoří vede brána, za níž se zřejmě skrýva zdroj všeho veselí. Raska přistoupí ke vchodu a ohlédne se k vám.


"Oslava se koná na vaši počest a Tunon vás očekává. Vyčkejte na jeho předvolání, mezitím se bavte ... v mezích."


S tím otevře dveře do jasně osvětlené síně.



Samotná hala podivně kontrastuje s přítomnou náladou. Surové stěny a kamenné podlahy, budí dojem chrámu nebo pevnosti, nikoliv paláce.

Množství hostů, čítající říšské vyslance, zištné obchodníky, význačné kněží i slavné učence. To vše prosyceno baviči a kejklíři, jejichž život visí na smyslu pro humor přiopilé šlechty.

Stoly se prohýbají pod tíhou pohoutek z dobytých držav i klasické říšské kuchyně. Nadívaným masem i cizokrajným ovocem, pitivem, které by porazilo koně, ale i takým, jenž pohladí hrdlo vybrané chuti.
To vše bohatě prostřeno v nehostiné síni.

Celá sešlost, přes všechnu svou pompu, působí jako banda potulných komediantů, jenž rozbila tábor v prastarých chodbách chrámu.
Je tento dojem snad zvláštním Tunonovím vtipem? Důkazem, že i Archon s kamennou tváří má smysl pro humor?

Tak či onak, je to výborná příležitost pro průzkum situace, seznámení se s svými soky, navázání prvních spojenectví a učinění dobrého dojmu.

Kdo ovládne tuto noc, plnou intrik a tajemství?


 
Archon Amygdal Proradný - 14. ledna 2017 12:25
8527557.jpg

Překvapen

III. Kapitola (reakce na starší příspěvek)



Dlouhé cesty jsem měl rád, ale zrovna v tuhle chvíli jsem si přál, aby co nejrychleji skončila. Věděl jsem, že to monstrum je kruté, ale netušil jsem, že dokáže být i extrémně otravné. Chvilku jsem se jí snažil ignorovat, ale impozantně měnila tóniny hlasu, při kterých si moji muži rvali vlasy z hlav. V jejich osobním zájmu jsem se jí tedy snažil odpovídat prostými „Ne, ještě tam nejsme,“ a „Už je to jenom kousek.“ Moc dobře jsem věděl, že by byla nejraději, kdybychom běželi. Já seděl na černém hřebci, který nesl můj symbol, ale zbytek mužů šlo po svých chodidlech. Navíc, někteří měli tu smůlu, že museli nést nosítka, na kterých si pohodlně seděla a otravovala všem životy Sirin. Po cestě s ní jsem nedokázal vyjádřit svou radost, když jsem spatřil hlavní brány. Monstrum také utichlo a čekalo. Naše přiblížení se bylo doprovázeno davem místních lidí, kteří nejspíše sdíleli stejnou, nebo podobnou cestu. Tak to však úplně nebylo, protože se dav vrhl spíše po příšeře na nosítkách. A třeba bych měl klid, kdyby jí teď zabili... Prolétlo mi hlavou, ale věděl jsem, že budu potrestán, pokud by k tomu opravdu došlo.
Moji muži se k nosítkům však dostat nemohli. Až tak rozsáhlý zástup byl. V záchvatu zoufalství jsem sáhl po zbrani, ale než bych s ní stačil máchnout, rozezněla se píseň. Opravdu jsem nechápal, na co potřebuje dohled Archona, když se o sebe postará sama. Na její prohlášení jsem neodpověděl, jen kývl hlavou a dál ji následoval do města.

Příchod


Seskupili jsme se. S monstrem jsme vedli skupiny městem, které mi tak trochu připomínalo situaci, ve které jsem poznal Sirin. Temné uličky mě nepřekvapovaly, stejně tak lůza, která se v nich pohybovala. V těchto místech byla stráž určitě jen prstem po mapě, takže nebylo divu, že ani zástup tvrdě cvičených v boji a zabíjení nebudil žádný dojem. Ruku jsem položil na jílec meče, protože jeden nikdy neví. Příšera vypadala stejně znuděně, jako vždycky. Vsadil bych všechny peníze na to, že přemýšlí nad tím, jak úžasné by bylo někoho zabít. S tímhle jsem musel sdílet cestu.

Nevěnoval jsem moc pozornosti architektuře, ani vlajkám. Nikdy mě tyhle věci nezajímaly, pokud nebyly moje. Vkus má každý jiný. Chtěl jsem co nejrychleji splnit záležitosti, které jsem na tomto místě měl. Na kamenné cestě jsem trochu popohnal koně, abych se dostal před nosítka a mohl tak o něco rychleji informovat strážného, že „Dorazil Archon Amygdal Proradný, vyřiď to svému pánu.“ Sesedl jsem z koně a nechal jej odvést.

Nebyl jsem si jistý, jestli další minuty se Sirin přežiji ve zdravém. Ve své lesklé zbroji jsem se opět přiblížil do její blízkosti. Víc než o její bezpečnost jsem se bál o bezpečnost vlastních jednotek, protože s ní po boku jeden nikdy nevěděl. Ještě jsem si s ní vlastně pořádně ani nepromluvil. Možná by se dala přesvědčit nějakou lstí, když už jimi vládnu. Ušklíbl jsem se.
 
Archon Inkiar Nenávistný - 11. ledna 2017 21:52
novysimikel568.jpg

Příchod Archona Utrpení



V nočním hemžení města mohl člověk lehko spatřit leccos, avšak mnoho lidí s podivem sledovalo zástup mířící k vysoké stavbě, která byla zřejmě čistě účelová, jelikož její vizáž se podobá spíše kusu šutru který spadl doprostřed města, než skutečné vládní budově.

Zástup se linul městem jako dlouhý červený had s černou hlavou. Vepředu šly postavy v dlouhých černých hábitech o koženými řemeny křížícími se na prsou, které byli pobité ostrými železnými cvočky. Každá z postav svírala dlouhou zahnutou kosu. Za nimi se hrdě tyčili standarty Pána bolesti a utrpení. Vysoké kůly na kterých visela zmučená těla doteď znatelně živých lidí. Zároveň na standartách vlály vlajky Archona Inkiara.

Sám Archon šel po svých uťatých nohách hned za vlajkonoši a jen málokdo měl tu odvahu pohlédnout na tuto děsivou postavu. Táhnoucí se skvrny od krve jasně zdobily cestu, kterou Archon prošel. Na dlouhých řetězech, jež svíral Inkiar ve svých krvácejících dlaních, byly přibity oběti, které zřejmě Poznamenaní (následovníci Archona) posbírali cestou do Martůlu. Nyní se tyto zubožené trosky lidských existencí plazili v prachu cesty snažíce se udržet krok se svým trýznitelem.

A konečně za Archonem pochodoval ve trojstupu zástup postav v krvavě rudých hábitech skrývajících všechny možné mučící nástroje, zbraně či kousky svých obětí, které byli používány jako talismany či výherní trofeje. Monotónní hrdelní zvuk, jež provázel celý pochod se zarýval do lidských i kterýchkoli jiných srdcí a každého, kdo zaslechl tento trýznivý chór, skličoval a působil bolest, která se nedá popsat... bolest, která je jejímu majiteli tak blízká, že se skoro odmítá jí vzdát.

Když průvod dorazil k Šutru, jak byl mezi Poznamenanými hanlivě nazýván palác Archona Spravedlnosti, utvořili postavy v černých pláštích cestu a mezi nimi prošel sám Inkiar. "Vyřiď svému pánu, že Archon Inkiar Nenávistný dorazil." pronesl s takovým chladem v hlase, že se kde kdo otřepal.

Zpěv Poznamenaných nekončil, naopak, zdálo se jakoby sílil a nabíral na intenzitě. Některé z obětí přibitých na řetězech se vlivem hrozných tónů začali na zemi svíjet a z jejich, již notně ztýraných hrdel se draly skoro nelidské skřeky.

Příšerná agónie tónů, skřeků, řinčení a hlasu Inkiara jen umocňovala truchlivost a děsuplnost celého průvodu.

Takto přichází
Archon Utrpení

 
Archon Ichar Planoucí - 11. ledna 2017 15:55
02k1079.jpg

Příjezd plamenů



Na město padla noc a ze svých úkrytů vylezli ti, kteří se doposud jen skrývali ve stínech, zloději, vrazi, podvodníci, pochybní čarodějové a jim podobní. Zkrátka další “krysy“ snažící se přežít, na tomto odporném místě.
Moji muži okamžitě zpozorní. Na první pohled by se mohlo zdát, že sem patří, ale pohled každého z nich mi dává jasně najevo, že to tak není. Je vidět, že jsou nervózní a já je chápu.

Pomalu se přibližujeme k Tunonovu sídlu a můj příchod je už z dálky patrný. Z počátku lze vidět pouze přibližující se skupinu osvícenou slabou září, kterou doprovází zvonivý zvuk kopyt, rozléhající se celou ulicí. Ve chvíli kdy se dostaneme blíž, je už jasně zřetelné kdo dorazil.

V čele jede rytíř, celý zahalený ve zbroji, a s něčím, co vypadá jako plášť utkaný ze samotných plamenů. To je také možná důvod, proč mu většina lidí ustupuje z cesty. Kůň, na kterém rytíř jede, je rovněž velmi nezvyklý, je totiž celý z kovu. Právě tento kůň vydává onen zvonivý zvuk, pokaždé když se jeho kopyta setkají s kamenným dlážděním. Oči koně ve tmě jasně svítí, podobně jako ty jeho pána.
Hned za rytířem pochoduje skupinka válečníků, i když pochod není zrovna to pravé slovo. Každý si jde svým vlastním tempem, někdo rychleji, někdo trochu stranou, ale ve finále se jim přeci jen daří udržovat jakousi formaci. Bojovníci možná nevyhlíží jako vojáci ale i tak vypadají nebezpečně. Všichni oblečení velmi prostě, v kůžích, lehkých zbrojích a ve většině případů i polonazí. Výjimku tvoří jen hrstka postav, zahalených v tunikách a s kápěmi.

Skupina dojde, až k ostatním kde zastavím a gestem rozkážu ostatním totéž. Plášť na mých ramenou začne pomalu pohasínat, až nakonec úplně zmizí. Místo něj začne ze zbroje stoupat černý kouř. Krátce svým zrakem přelétnu všechny přítomné a zpozoruji pár zajímavých jedinců. Jak se zdá, tak několik Archonů dorazilo již přede mnou, žádného z nich však nepoznávám. Nikdy jsem se o ně moc nezajímal a jméno je tak všechno co znám.
Po chvilce přijede zezadu druhý jezdec, starší muž, který mě strážím a ostatním hostím představí.
“Ohlas svému Pánovi, že dorazil Archon Ichar, tak jak si přál.“

Nyní už není pochyb o tom, kdo onen pekelný rytíř je. Ichar planoucí, Archon Ohně. Všichni z vás už o něm bezesporu něco slyšeli. Je to vůdce Legie popela, malé armády, která bývá u dvora často označována jako sprostí barbaři, což pohled na ně ostatně nevyvrací. Samotný Archon pak bývá cílem řady pomluv a všemožných drbů.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11940789222717 sekund

na začátek stránky