Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Harry Potter ~ 19 years after

Příspěvků: 21


Hraje se Jindy  Vypravěč Mrs. Malfoy je offlineMrs. Malfoy
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Iwan Davies je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 21:21Iwan Davies
 Postava Matthew Jonathan de Clare (PPJ) je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 8:39Matthew Jonathan de Clare (PPJ)
 Postava William Alexander je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 8:44William Alexander
 Postava Brian Wallace je offline, naposledy online byla 11. ledna 2017 17:52Brian Wallace
 Postava Cecilia ’Cici’ Young je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 4:20Cecilia ’Cici’ Young
 
Iwan Davies - 21. ledna 2017 18:33
cd936c8e1a4bc7db478122b9af222e112983.jpg

Austrálie



Bez prodlení otvírám spis a dávám se do rychlého čtení. Samozřejmě bych preferoval mít na to svůj klid a možná i poznámkový blok, ovšem také si moc dobře uvědomuji, že nás tlačí čas a nemůžeme se dlouho zdržovat. Musím být rád za deset minut - a využít je naplno.
Všechny informace se snažím uložit si do paměti a to i všechny možná zbytečné detaily a na první pohled prkotiny. Jeden si nikdy nemůže být jist, kdy se mu právě tyhle drobnosti budou hodit. Nebo kdy mu zachrání život.

Deset minut však není dostačujících ani na mé rychločtení a brzy je čas spis zavřít a vydat se do akce. Však na vymyšlení plánu bude čas později, chvíli bude trvat než ho vůbec najdeme. Pokud ho najdeme. Šéf má pravdu, Walminger může být už dávno pryč. Je ale naší povinností se o jeho dopadení alespoň pokusit. Protože jedním jsem si docela jist, ten muž už nemá co ztratit a je schopný naprosto čehokoliv. Kam daleko až člověka dožene zoufalství a touha po pomstě?

V době mé "nepřítomnosti" v reálném světě se změnilo několik málo věcí - tak za prvé se tu objevilo přenášedlo, odporně vyhlížející teniska, vážně nechápu, proč se přenášedla nemohou dělat z něčeho alespoň trochu hygienického a za druhé, mí dva kolegové změnili oblečení. Přeci jenom míříme do Austrálie a tam bychom se v oblecích upekli.
Nebo budili až mnoho pozornosti. Většinou razím zásadu, že když jsem v práci, chci vypadat jako v práci a potrpím si na sako, vyžehlenou košili, občas i vestičku. Také ale vím, že tyhle věci musí jít někdy stranou a v rámci zachování jisté anonymity se musím i já "převléci". Rychlé mávnutí hůlkou a náhle jsem ve světlé polokošili a mnohem vzdušnějších (ale stále dlouhých) tmavých kalhotách.
Teď už se jenom chytit tenisky - ani se Cici nedivím, že se jí do toho dvakrát nechce, a hle, výlet začíná.

"Trochu změna od Británie." poznamenám na úkor zdejšího počasí, pak už ale poslouchám de Clareho rozkazy. "Jasně, šéfe. A hodně štěstí." Poslední slova patří hlavně Williamovi s Brianem.
Poté se ale hned otočím na Cici a začínám zvažovat všechny naše možnosti.
"Mohl bych tě poprosit, aby si koupila nějaké nejčerstvější noviny?" Protože všechno důležité, co se stane, je v novinách. I kdyby to mělo být magického charakteru a kouzelníci se to snažili ututlat, vždycky po tom budou nějaké následky.
Já sám už vytahuji mudlovský telefon, abych se podíval na internet po podobných novinkách. Tento mudlovský vynález má jednu velkou výhodu - v tom co postrádá na důvěryhodnosti si vynahrazuje rychlostí a aktuálností.
A rozhodně je to lepší než naslepo bloumat městem, které neznáme - i když možná si vyslechnu nějaké ty poznámky, že jsme šéfova slova "po mudlovsku" vzal až příliš doslova. "Hledáme cokoliv, co vybočuje z normálu." Od nehod všeho druhu až po záchvaty psychotiků tvrdících, že viděli skutečného kouzelníka. Dost často to totiž nejsou vůbec žádní psychotici. Jen mudlové, kterých jsme si nevšimli.
 
William Alexander - 21. ledna 2017 17:10
rsz_2bc1e4a9841958da07847c1edd514bcf2412.jpg
Ministerstvo kouzel, Ústředí bystrozorů a Austrálie

Sedl jsem si a nechal Cici mluvit. Upřímně vím, že mě tenhle výtah bude stačit. Ten, kdo bude vědět všechno bude Iwan, takže vše méně důležité bude v jeho hlavě. To důležité nám tady řekne Cici. Zkřivil jsem tvář, když jsem slyšel že patřil do stejné koleje jako já. Myslím, že to byl reflex všech, které zradil někdo ze stejné řekněme společnosti. Následuje to další, že zabil jednoho z nás. Upřímně na tohle si pamatuju. Každý kdo byl u sboru z nás déle sloužících to věděl. Tenkrát jsem byl opravdu hodně naštvaný a chtěl se účastnit honu na něj, ale měl jsem jinou práci bohužel. Moje přání se mi ovšem splní teď a v mých očích zaplál žár dychtivosti. Iwan nečekaně po celém výkladu chtěl jeho spis. No jsem rád, že někteří členové našeho týmu dělají to co se čeká.
Už jednou utekl pane, ale tentokrát už neuteče. Pokud si můžeme trošku zašpinit ruce v Sydney, tak mu zatneme tipec. Upřímně potom nezávidím úkol těch uklízečů.
Povím bez stopy nejmenšího humoru. Což u mě není zrovna něco co by bylo obvyklého. Tohle bylo prostě velice osobní. Stejně jako Cici jsem tu chvíli využil k proměně mého oblečení. V Sydney bude určitě vedro a v kvádru tam bych byl jako pěst na oko. Udělal jsem celkem jednoduchou křivku a proměnil si kabát na havajskou košili a kalhoty ve světlé šortky nad kolena. Vše doplňovaly sandály a kšiltovka.
No v tomhle bych to jejich vedro tam mohl přežít celkem v klidu.
Konstatuju nad svým úborem a pomalu se posunu k tenisce. No asi už jsem sáhnul i na horší věci než je tohle. Přiložím prst a ucítím to známé škubnutí v břiše. Potom už jenom Austrálie!

Dopadnu v poklidu na nohy a hned s prvním nádechem cítím teplý mořský vzduch.
Ten vzduch je tu nádhernej!
Tvářím se spokojeně a rozhlížím se všude okolo. V Austrálii jsem byl asi jednou na pár minut služebně nečekaně. Asi sem budu muset vzít Agnes na dovolenou. Poslouchám de Clareho. No, takže po mudlovsku. Tuhle stránku naší práce jsem opravdu, ale opravdu nesnášel.
Dobře pane. Hodně štěstí všem. Tak pojď mladej. Uvidíme, co jim vytaháme z hlav.
 
Cecilia ’Cici’ Young - 18. ledna 2017 21:14
cici5470.jpg

Austrálie


Podám Iwanovi spis. "Jdi na to, tygře," pobídnu ho. Varování de Clareho poslouchám jen na půl ucha, myslím, že to všichni chápeme. Doufám, že žádný velký bordel v Sydney potřeba nebude, ale ne vždy se všechno podařilo tak, jak bychom chtěli.

Nechám Iwana, aby listoval spisem, a zvednu se od stolu. Ustoupím pár kroků a mávnu hůlkou, abych změnila oblečení. Nechce se mi do Austrálie v košili, tak oblečení přeměním na obyčejné triko, kalhoty končící v polovině lýtek a tenisky. Hůlku pak strčím halabala do zadní kapsy kalhot.

De Clare k nám nechá dopravit přenášelo a já trochu nakrčím nosánek nad obnošeno teniskou, ale nahlas nic neřeknu. Dotknu se jí opatrně, jako bych sahala na novorozeně, ale to stač. Trhne to se mnou a během chvíle jsme v Sydney.

"Uf," pronesu a nic dalšího říkat nemusím. Je vedro. Když se nikdo nedívá, vyčaruju si sluneční brýle. Vypadám teď jako bledá britská turistka. De Clare rozdá úkoly, rozhodně nemešká ani minutu. Podívám se na Iwana po svém boku a usměju se. Ani se nesnažím něco iniciovat, tak nějak očekávám, že Iwan už to má promyšlené.
 
Matthew Jonathan de Clare (PPJ) - 09. ledna 2017 21:35
ppj46579.png
Ministerstvo kouzel, Ústředí bystrozorů

Brífink

"Černá bez cukru a mléka? Chlape, chceš mě zabít?" "Z poloviny dolít mlékem, bez cukru, díky," kývnu na Iwana s úsměvem a sleduji, jak se všichni rozejdou za svými povinnostmi. Krom slečny Lawierre, pana Wallace a Bruce, samozřejmě. Ani slečna Youngová se tedy zrovna fyzicky nepřetrhne, ale úkol plní. Mávne hůlkou, složka se objeví před ní a ona se do ní začte. Pak obdržím od Iwana svou kávu, převezmu si ji a znovu kývnu. "Děkuji mnohokrát," poděkuji mu ještě jednou a trochu si usrknu. Samozřejmě dělat kávu magií je rychlé, pohodlné.. ale chutná to pořád stejně. Káva připravená ručně zkrátka má něco do sebe, ať si klidně ostatní protestují.

Jakmile se vrátí pan Alexander s tím, že přenášedlo bude připraveno, kývnu pro změnu na slečnu Youngovou, aby spustila.

Její shrnutí mi přišlo dostatečné, ale nebyl by to pan Davies, aby nechtěl vědět víc. Dobře vím, že chce vždycky mít co nejlepší představu o nepříteli, chce znát detaily a být připraven na všechno, bohužel taková příprava je vždy na úkor rychlosti, a v tomhle případě si nejsem vůbec jistý, kolik máme času.

"Slečno Youngová, dejte prosím panu Daviesovi spis," pokynu Cici. "Máte deset minut na to si jej prolistovat, pak vyrazíme," rozhodnu se nakonec. Nehodlám riskovat, že Walminger opět uteče a dalších deset let jej budeme nahánět. Je to riskantní, uvědomuji si, že jsou v sázce životy dalších bystrozorů, ale Adam si zaslouží být pomstěn. "Upozorňuji vás, že Walminger je velmi nebezpečný, je to trénovaný bystrozor, který už je dlouho na útěku. Klidně jej dostanu mrtvého. Máme povolení udělat v Sydney kvůli tomu menší brajgl, oni se o to potom uklízeči postarají," ujistím ostatní.

// Iwane, nechce se mi sepisovat celý spis, odpovím ti na případné otázky v jeskynní poště.

Po deseti minutách, co všichni věnují svým přípravám, spis Iwanovi nekompromisně vezmu a nechám k nám dopravit přenášedlo v podobě nevábné bílé tenisky. "Tak na tři, dámy a pánové," pronesu a všichni se postavíme do kruhu kolem tenisky jako spolek anonymních fetišistů. Možná se objeví nějaké překvapené pohledy, jako co dělám, ale je o mně všeobecně známo, že se hrozně rád vracím do terénu, zvlášť v takovýchto případech, takže by to nemělo nikoho výrazně překvapit. Hierarchie je v tomto případě jasná, Bruce je zkrátka člen týmu, velí pouze pokud bychom se rozdělili nebo se mi něco stalo.

"Raz, dva, tři..."

"Doufám, že tam Walminger ještě bude."

Taky už může touhle dobou být v Japonsku nebo Egyptě. Ale snad ne, přece se nepřesunuje každou hodinu. Přenášedlo nás během pár sekund vyhodí v Sydney, nedaleko slavné Opery.

Obrázek

Mé magické hodinky se okamžitě přenastaví. Vypadá to, že je půl osmé večer, nicméně stmívat se ještě pořádně nezačalo, je hezky teplo, vane teplý mořský vzduch, který příjemně hladí po tváři, ne pleská jak studený hadr jako přímořský vzduch britský.

Sydney je obrovské a kouzelnou cestou Walmingera nenajdeme, málokterý smrtijed je vystopovatelný kouzly, budeme na to proto muset jít v podstatě po mudlovsku. "Pane Daviesi, slečno Youngová, vydejte se hledat jakékoliv stopy po magii tady v Sydney," nakážu první dvojici. Musíme se rozdělit, jinak nemáme šanci jej najít. Tenhle úkol je běh na dlouhou trať, ale může být úspěšný. "Pane Alexandere, pane Wallace, podle mých kontaktů Walminger přenocoval v hotelu Dry Lady na okraji Sydney, nicméně teď už tam samozřejmě není. Běžte se tam nicméně podívat, zjistěte z pamětí lidí, co si na něm vybaví, jestli v pokoji nenechal něco zajímavého a podobně. Bruci, ty se sejdi s našimi kontakty. Já se vydám na policii." Rozdám úkoly. "Pokud jej někdo najdete, svolejte ostatní a v žádném případě sami nezasahujte."
 
Iwan Davies - 06. ledna 2017 23:22
cd936c8e1a4bc7db478122b9af222e112983.jpg

Briefing



V tichosti sedím v zasedací místnosti a čekám na své kolegy až budou hotovi se svými úkoly. Ruce volně položené na opěrkách, oči zavřené, rozjímám a užívám si toho pocitu před začátkem zajímavé akce. Očekávání, příslib něčeho nového a zároveň i obava, aby vše dopadlo, tak jak má. Aby se neudělala chyba, aby vše bylo perfektní a nic se nepokazilo.

William na sebe nenechá dlouho čekat a brzy slyším jeho zvučná slova, že přenášedlo je již zařízeno. Tak tedy čas na briefing.
S očekáváním pohlédnu na Cici, která se doposud věnovala složce a okamžitě začnu vnímat její slova a skládat si tak obrázek o našem muži.
57 let, mudlovská rodina. Nějací sourozenci? Kdy zemřeli rodiče? Na co?
Mrzimor. Nezvyklé na temného kouzelníka, ale ne vzácné. I tohle se stává. Famfrpál. Brankář. Dobrý postřeh, rychlé rozhodování, zvládá stres. Nebo alespoň tak to je u jiných famfrpálových brankářů.
Snažím si vybavit jeho jméno mezi Bradavickými týmy v průběhu let. Pokud se jim někdy povedlo vyhrát pohár, měl bych si vzpomenout.
Nějaké další úspěchy? Výsledky NKÚ? OVCí? Měl v Bradavicích přátele? Jak vycházel s učiteli?
Bystrozor. Člověk odhodlaný, schopný čehokoliv, možná trochu i šílený. Nebudeme si nic nalhávat, tohle nedělá někdo úplně normální. Ten si raději založí rodinu a žije klidný, spokojený život.
Za co byl vyznamenán? Jakých akcí se účastnil? Jak se zapojoval do války? Byl spíše aktivní nebo pasivní? Jakou práci preferoval, rychlý útok či vyčkávání v záloze? Jaká byla jeho role v týmu?

Sklony ke krutosti. Šel po těch špatných. Proč? Všeobecná snaha o "dobro" nebo o někoho přišel?
Co ho k tomu všemu vedlo?
Smrt bystrozora. Aj. Člověk buď šílený nebo naprosto zoufalý. Kdyby šílený, neutíkal bych. Takže zoufalý? Co ho dovedlo k tomu zoufalství a útěku? K vraždě kolegy?
Příliš mnoho otázek, víme základní informace, to pro mě ale není dost. Prozatím je pro mě John Walminger jako každý jiný muž co si prošel válkou a peklem. Nevíme nic o jeho způsobu boje, nevíme nic o jeho plánování ani způsobu života.
"Mohu požádat o celý spis, prosím?" Což se ode mě dalo očekávat. "Rád bych také v rychlosti navštívil archiv a požádal o záznamy z jeho akcí zde na ministerstvu." Lidé jen tak nemění své modus operandi, svou povahu a to, co v práci preferují. Někteří jsou stratégové, jiní útočníci, agresoři, další zase rádi stojí v pozadí a odpalují věci. Jaký je John Walminger a co od něj můžeme čekat?
Odpověď bude ležet v minulosti. Tak nebudeme ztrácet čas a jdeme ho rozlousknout, ne?
 
Cecilia ’Cici’ Young - 04. ledna 2017 21:39
cici5470.jpg

Briefing

Zdá se, že jsme všichni pohromadě. Iwan se vrátil s kávou a William se přihnal jako tsunami, div nás všechny neporazil, ačkoliv jsme tedy seděli. Zvednu se a s tichým wingardium leviosa nechám ze spisu vyletět několik papírů, o které se chci při briefingu opírat. Než začnu mluvit, rozhlédnu se po místnosti, abych se ujistila o tom, že mi všichni věnují pozornost.

"John Walminger," mávnu hůlkou a papír s portrétem smrtijeda se otočí tak, aby na něj všichni viděli. "Narodil se v mudlovské rodině před 57 lety. Jeho matka byla prodavačka a otec automechanik, oba jsou už po smrti," trhnu hůlkou a jeho portrét se přišpendlí na zeď za mnou. Zbytek stránek stále levituje přede mnou. "Vystudoval Bradavice, byl zařazen do Mrzimoru a mezi jeho talenty patřily lektvary, obrana proti černé magii a famfrpál; byl brankář mrzimorského týmu. Po škole se stal bystrozorem a byl pro svoji práci vyznamenán. Po válce lovil přeživší smrtijedy, avšak počínal si brutálně a mučil je," znovu mávnu hůlkou, aby si moji kolegové mohli prohlédnout jednu z jeho obětí. Muž je na zemi v nepřirozené poloze. "Když na něj byl vydán zatykač, uprchl a skrýval se. Před deseti lety ho vypátrali, ale zabil jednoho z bystrozorů a znovu utekl. Existuje podezření, že se na útěku stal zvěromágem. Od té nikdo nevěděl, kde se nachází - až dodnes," dořeknu.

Naposledy mávnu hůlkou a důležité stránky spisu magicky přilepím za sebe na zeď vedle Walmingerova portrétu, kdyby si to moji kolegové chtěli později přečíst.
 
William Alexander - 03. ledna 2017 20:37
rsz_2bc1e4a9841958da07847c1edd514bcf2412.jpg

Tam a zase zpátky



Přivolal jsem výtah a vyrazil do šestého patra. V tuhle dobu už tady bylo plno lidí a ve výtahu bylo poměrně těsno. Chytil jsem se držáku a čekal, až vyjede do šestky. To trhání výtahu mě opravdu nebavilo, ale trpěl jsem tak pokaždé, když jsem jím musel. V šestce jsem se nechal vynést davem kouzelníků, která mě průběžně buď zdravila nebo prosila, abych jim uhnul. Vše jsme opětoval a dělal to stejně. Prokousal jsem se do kanceláří Úřadu pro přenášedla. Zaklepal jsem na futra dveří jedné z otevřených kanceláří.
Aaaa dobré ráno Marge. Prosím Tě potřebujeme expresně přenášedlo do Austrálie. Mohla by si ho pro nás zařídit? Šéf mě poslal osobně, aby to bylo co nejdříve.
V kanceláři sedí stará známá Marge Sharp. Dělá pro nás takové věci skoro furt.
Dobré ráno Wille. Takže výlet do Austrálie jo? To víš, že to pro Vás udělám, ale někdy mi to vrátíš.
Jenom protočím oči.
To víš, že ano. Až se pokusíš vykrást Gingottovi, tak Tě budu krýt. Děkuji jsi zlatá.
Poděkuji a zamířím zpět na oddělení. Vím, že to musí prohnat ještě svojí byrokracií a my tedy máme čas. Opět jsem se namačkal do výtahu a nechal se vézt na naše patro. Upřímně když mě výtah vyhodil, jsem se zaradoval. Je fajn být v místech kde to znáte. Do zasedačky jsem vtrhnul jako velká voda. Ostatně jako je mým zvykem.
Přenášedlo je vyřízené. Bude na nás čekat, až ho budeme potřebovat.
 
Cecilia ’Cici’ Young - 01. ledna 2017 23:43
cici5470.jpg

Práce


"Ahoj Briane," pozdravím nejnovějšího příchozího, ale nespustím pohled z Williama."Kdybychom chtěly chlapa, tak si nějakýho najdeme," kontroluju a usměju se na něj, když vejde do místnosti de Clare. Způsobně pozdravím, jako by se do této chvíle neprobírali dívčí penisy. Jsme vysláni do zasedačky, proto za de Clarovými zády zakoulím na Williame očima a postavím se, abych přebrala kávu od Iwana. "Díky, jsi nejlepší!" řeknu vděčna a dávám pozor, abych ji nevylila, když putuji do zasedačky, kde se posadím jako způsobná mladá dáma, kolena k sobě.

Poslouchám náš dnešní úkol a u toho upíjím (výbornou!) kávu. Smrtijed? To zní mnohem lépe než záchody. A smrtijed v Austrálii? To abych si vyčarovala opalovací krém. Po tátovi mě slunce jenom lízlo a vypadala jsem jako rajče.

Přikývnu, když jsem požádaná o dokumenty a znovu vytáhnu hůlku z kapsy. Zatímco William poslušně odběhne do šestého patra, já pouze mávnu hůlkou a příslušné papíry přede mnou dopadnou s žuchnutím na stůl. Následuji Iwana z místnosti ven pohledem a povzbudivě se na něj usměju, než složku před sebou otevřu a začnu v ní rychle listovat. Snažím se vstřebat co nejvíce informací, abych to mohla smysluplně předat svým kolegům. Samozřejmě dělá mému egu dobře, že jsem dostala smysluplný úkol, zatímco Iwan chudák musí dělat kávu jako nějaká sekretářka. A Brian tam jen sedí a kouká na nás.

Čekám, až se zase všichni vrátí.
 
William Alexander - 01. ledna 2017 21:34
rsz_2bc1e4a9841958da07847c1edd514bcf2412.jpg
Bystro-poslíček

Musím říct, že Cici reagovala přesně tak jak by jeden čekal.
Já se za to nestydím. Tady dělám ženskou a doma chlapa. Kdo dělá u Vás doma chlapa se radši ptát nebudu. Chci zůstat v blažené nevědomosti.
Vidím její protočení očí a oplácím kyselým úšklebkem. Tohle naše kočkování je denní náplň naší práce a pokud to někomu vadí, tak si může políbit šos. Pokud se máme honit za puberťákama, kteří se baví na účet mudlů, tak my se musíme bavit na vlastní účet.
Ááááá konečně někdo, kdo vnese do tohohle našeho bordelu řád. Zdravím Briane. Konečně tu nejsem na ty kafový barbary sám.
Neočekávám, že dostanu nějakou odpověď ono mladej je ještě ne zrovna jistej mezi touhle verbeží, ale to se mu není čemu divit. Myslím, že kdyby nás viděl někdo kdo v našich vztazích není zainteresovaný, tak by se opravdu zděsil. Já v tom vidím jenom zdravé špičkování a uvolňování napětí. Poslední dobou nemáme žádný pořádný případ a začíná nám z toho trošičku hrabat. Což je u ochránců zákona dost nepěkná vlastnost.
Dobré ráno pane.
De Clare pozdravím až moc formálně na mě, ale to nějaká zakořeněná autorita. Se svým šálekm se zvedám a jako první vcházím do zasedačky, abych si zabral svoje oblíbené místo. Vlastně úplně vepředu. Potom se dozvím naší dnešní práci a viditelně ožiju, ale tak to asi všichni tady kolem. Konečně se zase má dít něco co má náš odbor řešit. Dotyčného neznám, ale líbí se mi vidina výletu do Austrálie, i když tamní bystrozorové, asi nebudou rádi, že se tam potloukáme. Potom už se jenom rozdávají rozkazy a já jednoduše odnesu díky svému místu ten nejlepší úkol.
Mě se nechce do šestky. Vystydne mi čaj.
Brmlám si pro sebe.
Rozumím pane, už tam letím. Oběžníky stejně nečtou, hned budu zpátky.
Otočím se na podpatku a vyběhnu ze zasedačky, abych mohl dojet do šestého patra na odbor pro kouzelnou přepravu.
 
Iwan Davies - 01. ledna 2017 21:23
cd936c8e1a4bc7db478122b9af222e112983.jpg

Zasedačka



Zatímco stojím u našeho kávovaru, přichází další kolegové, nejprve William a následně náš benjamínek Brian. Na oba přikývnu na přivítanou a dám se opět do práce, jelikož mi je jasné, že u nich s kávou nepochodím. Ach ti Britové, neví, co je dobré.
Rád bych se Willa ještě zeptal, jak se daří Agnes, bude ale lepší nechat si to na později, jelikož nedlouho po Brianově příchodu se tu objeví i šéf šéfa. Tedy pan de Clare, hmm, tak to vypadá že naší dnešní prací nebudou jenom splašené záchody.
Výborně. Dnešek má prostě auru úspěšného, zajímavého dne, co více si přát.

"Dobré ráno, sir." A výborné načasování, mimochodem, káva pro Jess i pro Cici se již dodělává a já se tak i s oběma šálky mohu přesunou za ostatními do zasedačky. "Tady to je, tvá obvyklá." Nejprve pro Cici, následně pro Jess a má pozornost se může opět obrátit na šéfa a náš dnešní úkol.

John Walminger. Jméno, které mi nic neříká, což se brzy změní. Mnohem více mě ale zaujme ta Austrálie, vypadá to, že si dnes uděláme malý pracovní výlet k protinožcům. Čím dál lepší a lepší.
Šéf rozdá úkoly a já jsem jen chvíli zklamán, že výcuc z informací má na starosti Cici a nikoliv já. Uvědomuji si, že je to malicherné a hloupé, proto to zklamání rychle zaženu. Stejně si pak tu složku také budu moci přečíst a vyhodnotit z ní závěry, popřípadě zaskočit do archivu a zkusit vyhrabat další informace, které by s tím mohly mít nějakou spojitost. Ale to až budu mít vůbec základní informace.

I na mě nakonec zbude nějaká práce a tou není nic jiného než další káva. Přes tvář mi přelétne jeden drobný, lehce samolibý úsměv. Tak přeci jenom je na to ještě naučím. "Hned to bude, pane." Zastavím se ve dveřích a znovu na něj pohlédnu. "Černá bez cukru a mléka?" Chci se ještě ujistit. Ať odpoví cokoliv, zamířím opět ke kávovaru. Měl bych ho někdy vyčistit. Ta magie se na něm už docela podepisuje.
Teď na to ale není čas. Několik rychlých, ale precizních pohybů, správné odměření, tak, ještě chvíli a hotovo.

Hrníček s kávou opět přinesu do zasedačky a položím jí před šéfa na stůl. Sám se pak posadím na svou oblíbenou židli a vyčkávám na další pokyny.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.048857927322388 sekund

na začátek stránky