Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Sword-Art-Online

Příspěvků: 24


Hraje se Denně  Vypravěč dr.vrah je offlinedr.vrah
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Fredie Bridman je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 10:58Fredie Bridman
 Postava Aneta *Silchas* Vernerová je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:01Aneta *Silchas* Vernerová
 Postava Saisho Riaru je onlineSaisho Riaru
 Postava Kasumi je offline, naposledy online byla 20. ledna 2017 14:20Kasumi
 Postava Ezekiel "Angel" Knute je onlineEzekiel "Angel" Knute
 Postava Dominik "Traffy" Kovář je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 0:19Dominik "Traffy" Kovář
 Postava Mordimort *Mordi* je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 19:52Mordimort *Mordi*
 Postava Nathaniel Whishai je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 0:12Nathaniel Whishai
 
Ezekiel "Angel" Knute - 20. ledna 2017 19:52
22789055388613.jpg
Začátky

Po chvilce máchání mečem kolem sebe a usouzení, že takhle to asi fungovat nebude jsem se posadil na zem a zády se opřel o budovu. Sjel jsem rukou dolů a vyvolal tak menu a chvíli zkoušel, co všechno se dá s ním dělat. Našel jsem své staty, inventář, úkoly a další základní věci. A v inventáři byla přesně ta věc, co jsem potřeboval. Dotkl jsem se nápisu a přede mnou se zjevila knížka. Spíše než knížka to byl takový průvodce. Ale bylo tam vše potřebné. Takže teď už jít jen ven a na něčem si to vyzkoušet. Schoval jsem manuál zpět a zamířil ven před město, abych získal své první zkušenosti za zabití potvory.
 
Fredie Bridman - 20. ledna 2017 18:40
kkik8239.jpg

Město počátku: Náměstí

Freddie, kasumi, Silchas, Traffy


Místo se začalo docela vyprazdňovat což bylo fajn i fajn . Teda bylo by kdyby ten kluk nepoutal všechnu pozornost a vlastně i tu mou. Trochu mě urazí když mě neosloví ohledně party nebo guildy ,ale co se dá dělat mám svou hrdost na to abych vnucoval.
S mírným pokrčením ramen tedy projdu inventář najdu šílenou knihu a meč. Tolik stránek mi přijde jako moc a tak to proletím letem světem.
Nakonec trochu z nechuti to číst vyhledám někoho kdo vypadá podobně zmateně (což asi bude Silchas hledající úkoly)

" Ahoj teda vypadáš podobně zmateně jak já. Ne to není uražka spíš jestli by se ti nechtělo já nevím najít nějakej úkol společně ,nebo jít ven zjistit čemu se tu dá namlátit."

ano to by bylo nejlepší prostě vzít úkol a nějakou akci už se tu trochu nudil a přece jen pokud je to něco čemu se namlátit dá když na to budou dva půjde to trochu lépe.
 
Aneta "Silchas" Vernerová - 20. ledna 2017 10:09
silchas_sao5992.jpg

Město počátku: Náměstí

Freddie, kasumi, Silchas, Traffy



Zvyknout si na nový způsob ovládání bylo zpočátku trochu obtížné, postupně jsem se ale prokousávala jednotlivými složky herního menu a postupně systému přicházela na chuť. Nakonec to bylo i celkem intuitivní a nejdůležitějším aspektem hry bude boj. Trochu mě zklamalo, že jsem neměla možnost vybrat si svoji počáteční zbraň, nebo tu alespoň nebyla i nějaká varianta na dálku, ale předpokládala jsem, že ji nebude tak obtížné získat.

Seznam dovedností vypadal na první pohled poměrně pestře, rozhodně bylo ze začátku z čeho vybírat a jedinou otázkou zůstávalo, zda se kupují za expy či je hráč dostává opakovaným používáním nějaké zbraně a technik. Druhá varianta by mi i v tomto případě přišla o dost zábavnější, alespoň bych si mohla vše dokonale přizpůsobit svému stylu hraní.

Hráče kolem sebe jsem vnímala jen koutkem oka a ani se nijak nezapojovala do rozhovorů. Když se náměstí začalo až nebezpečně plnit, rozhodla jsem své stanoviště opustit a vyrazit k jednomu z questů. Ačkoliv betatesteři v návodu upozorňovali i na výskyt silnějších monster, na zkoušení hromadných taktik bude ještě času dost.

Snažila jsem se vyhlédnout NPC s co možná nejmenší frontou hráčů; i když se stále jednalo jen o hru, díky této technologii jste skutečně měli stejný pocit, jako byste se tlačili s ostatními zákazníky v obchodě. Navíc mě zajímalo, jakým způsobem bude znít můj nový, mužský hlas a jak tu funguje zadávání questů.

"Mohu vám s něčím pomoci?" zkusila jsem naprosto obligátní otázku a čekala na reakci. Ve skrytu duše jsem doufala, že jsem nenatrefila na nějaký nudný, obíhací úkol. V takovém případě bych zkusila ještě několik dalších, dokud by mě povinnosti nevyhnaly za brány města do divočiny, kde bych se mohla konečně pustit do tréninku boje. Jednotlivé questy bych pak alespoň mohla plnit hezky postupně a nemusela se tolikrát zbytečně vracet do města.

"Ještě bych se měla porozhlédnout po nějakém teleportu, něco takového by tu snad také mělo fungovat," zauvažovala jsem v duchu a ještě jednou táhnutím ruky otevřela mapu a zkontrolovala jednotlivé části úvodní lokace.

 
Dominik "Traffy" Kovář - 19. ledna 2017 22:11
statyxsaoavatar3383.jpg

MĚSTO POČÁTKŮ - NÁMĚSTÍ



Sleduju jak ostatní hráči zkouší jejich nová těla. Krátce poté se začnou hráči rozebíhat do všech světových stran. Na náměstí nás zůstává pouze zlomek původního zalidnění.

Začnu si prohlížet herní UI a nastavení, to ke mě ale už přijde neznámá osoba a začne se mě vyptávat zda se nechci přidat do jeho skupiny.
“Zdravím, no jako mohl bych, ale jaké má ta tvoje skupina cíle do budoucna? Budete hrát pouze jako casualové, nebo se budete chtít podílet na odemykání dalších pater, či se chcete usadit na vrcholu žebříčku v duelech?
To jsou věci, které mě zajímají, nějaké rychlejší expení je vedlejší. Co vím je zde způsob jak rychle expit i bez party.”

Proč vlastně vůbec řeším tyhle věci ve startovním městě, kde jsem nula jako ostatní hráči.
“No to je fuk. Klidně se přidám. Mimochodem jsem Traffy, těší mě.”
 
Kasumi - 16. ledna 2017 17:09
a47b35cb9312aaf8744e32b812227243d7468.jpg
Náměstí Města počátků… možná skupina


V duchu si oddechnu, když se dívka po mém nárazu nenaštve a nedělá z toho žádnou velkou vědu. Měl jsi štěstí, ale trochu se uklidni. To máš z toho, že ses přestal ovládat na náměstí plném objevujících se lidí. Příště si vybíjení radosti ze znovunalezení schopnosti pohybu dolních končetin nech na louku nebo podobná „bezpečnější“ místa, vyčtu si sám sobě, zatímco sleduji jak se Mordimort vzdaluje.
Tak co teď? Možná bych se mohl přesunout, než někoho opravdu srazím k zemi. Taky bych si ovšem asi měl prohlédnout menu, abych věděl, co nabízí, začnu pohybovat rukou a probírat se různými informacemi, dokud nenarazím na inventář se základní zbraní a úvodní příručku. Hm…, zamumlám téměř neslyšně a ponořím se do textu. Čtu poměrně rychle a soustředěně, takže jsem zrovna u rad ohledně dungeonů a možných pastech v podobě zdánlivě opuštěných pokladů, když mě někdo osloví.
C… Co?, začnu zase vnímat své okolí a otočím hlavu směrem k neznámému… tedy vlastně k neznámé, i když vzhled avatara může klamat. Nešlo mě přehlédnout?, zopakuji mírně nervózně nad tím, že jsem tady podle všeho dělal lidem nezamýšlené zábavné divadélko. Čím dál tím líp. Teď si všichni budou myslet, že se chováš jako malé dí… moment, ona se mi nevysmívá, uvědomím si s lehkým překvapením. Chce mě přidat do své party.
A kolik už je v té skupině lidí?, zeptám se, protože já na rozdíl od bratra nikdy nepatřil mezi milovníka velkých davů. Spolupracovat s někým má samozřejmě své výhody, ale čím je těch lidí víc, tím pravděpodobněji vzniknou nějaké konflikty nebo komplikace… obzvlášť, pokud se hráči navzájem neznají
Dívčina odpověď mě poměrně uklidní. Čtyři lidi zatím ještě není tak moc. Vlastě pět, pokud se přidám. Pravda, dal bych samozřejmě přednost třeba trojici před pěticí, ale je to první den. Navíc normální skupina není tak závazná jako gilda. Pokud se něco stane, prostě se zase rozdělíme a půjdeme každý po svém. Když to vezmu kolem a kolem, je to vlastně i dobrá příležitost, jak začít pracovat na svých komunikačních dovednostech. Doma mi ostatně vždycky říkali, ať víc mluvím se spolužáky a ne jenom na našeho psa.
No… proč ne. Tedy alespoň to s tou skupinou, protože tady stejně nikoho neznám, a pak by se vidělo, odpovím se lehkým úsměvem. Já jsem Kasumi a doufám, že víš, jak na to, protože pokud něco o vytváření skupin píšou v průvodci z inventáře, ještě jsem se k té části nestihl dostat, dokončím a po provedení nezbytných operací se pravděpodobně vydáme k ostatním, abych se s nimi seznámil.
Zatím to vypadá zajímavě, co asi bude dál? Průzkum města? Možná se všichni půjdeme učit lovit zvěř nebo hledat začátečnické questy. Ať už to bude cokoli, je tady dost věcí, abychom se nenudili. Snad bude se všemi rozumná řeč.

 
Saisho Riaru - 15. ledna 2017 23:51
beznzvu6364.jpg
Město počátku - Střecha kostela

Mordimort *Mordi*



,,Páni, to je rozhled. Jeden ani nemusí cestovat někam do hor, aby měl skvělej výhled." natáhnu do plic vzduch, jak jen je to ve zdejším virtuálním prostředí možné. Je úžasné, jak dokáže počítat oblbovat mozek.
,,Ahoj." mávnu na pozdrav dívce, která měla očividně stejný nápad. ,,Je odtud všechno hezky vidět co? Kam myslíš, že se všichni vydají takhle ze startu?" oslovím Mordi přátelsky, také vida toho, jak se hráči pomalu rozutíkají z města pryč. Také bych neměl příliš lelkovat. Bylo by fajn najít někoho s podobnými herními zájmy a setkání na střeše kostela je takové symbolické.
,,Já jsem Riaru. Jak se jmenuješ ty? Nebo teda, jaké je tvé herní jméno?" zeptám se, ačkoliv její "nick" bych si mohl zjistit přes nápovědu, tak mi cosi říká, že je slušné se zeptat. Nakonec tohle je svět, kde spolu můžeme normálně konverzovat.
 
Vypravěč - 14. ledna 2017 20:40
fafa4955.jpg
Město počátku : Pro všechny

Konečně se po pár minutách přihlašování zmírnilo a postupně se hlásilo už méně hračů najednou až naklonec se přihlásil pro tuto chvíli poslední. Přes tolik lidí vidítě jen hlavuna hlavě a nějaké střechy. JEdiné co vidítě je pár částí náměstí ve vaší blízkosti
Následně se hráči začali rozcházet do světa nebo začali procházet obrovské město počátku čím se náměstí docela vylidnilo. zbylí lidé si začali hledal spoluhráče do skupiny a byli i jedinci kteří vytvářeli spíše přátelství s lidmi s domluvou, že jakmile to pujde utvoří guildu.
a tak se přeplněné náměstí poměrně vylidnilo
je to kamenný kruhový plas s věžičkou uprostřed



Ulice města Počátku

Angel a Nathaniel

Angel a Nathaniel prochází městem. je opravdu obrovské. je to splet uliček a město jim přijde nekonečné. začal jsi uprostřed náměstí, vedle tebe byl velký kostel, následně za náměstím byly pavučina chodbiček a budova vedle budovy. malé i velké, přízemní i dvou patrové...

Angel se rozhodl během prohlídky vyzkoušet i bojové mechanizmy... inu chvíli přemýšlí jak takovou věc vyzkoušet a tak zkusí párkrát seknout ale nakonec se rozhodne ohlédnout se po návodu aby si znal možnosti soubojů a co máš vlastně zkoušet.



Město počátku: kostel

Saisho a Mordi

Mordi vylezla na kostel, na který se dalo snadno vylézt a byla to jedna z nejvyšších budov. Pohled který se jí naskytl byl neuvěřitelný. Město počátku bylo obrovské!
http://3.bp.blogspot.com/-LvOw90pnN0Q/ViGj2lxMSQI/AAAAAAAAAfE/PLrg5Iu6UL8/s1600/Starting.City.jpg
ani se nedalo divit že má 6 přístupových cest ze všech světových stran.
o něco dál na opačném konci střechy dlouhého kostela vylezl o pár chvil později i chlapec (Saisho) nejspíše se stejnou myšlenkou.


Město počátku: náměstí
Freddie, kasumi, Silchas, Traffy

Kasumi Chodil , běhal jsi, skákal, Vypadal jako rozdováděné dítě když zkoušel všechny možnosti jak si užít a zkusit nové fungujicí nohy. Bylo to neuvěřitelné. jako by to, že byl na vozíčku byl jen zlý sen a konečně se probudil. Naneštěstí nedával u toho moc pozor na okolí jak si se nesoustředil a vrazil to rovnou do jedné z hráček. Naštěstí ale jeho hbité omluvy přijala a situaci vzala s nadhedlem a šla dál po svých.
Nezdálo se, že by se chtěla ted nějak zakecávat nebo uzavírat přátelství. Nejspíš se chtěla nejdříve rozhlédnout po městě.
Něž se nadál ztratila se v obrovském davu lidí.

Fredie, který stál opodál to mohl sledovat asi jako jednu z mála zajimavostí do doby, než se náměstí trochu vylidní.

Silchas jako jedna z mála si opravdu velkou práci a věnovala si nadměrný důraz prohledání celého menu a každého zákoutí.
V profilu našla nastavení. tam jen malé drobnosti jakými byla možnost poslouchat během hry hudbu a jak hlasitě nebo povolení či zákaz toho, aby si utočila na hráče. ( zákaz pro případ aby si omylem nikoho nesekla )
v inventáři následně narazí na začáteční meč a návod ke hře. Jde o knížní soubor, ve kterém jsou napsány různé tipy, návody a informace o hře

A mezi těmi, kteří zůstali na náměstí zustal i Traffy

A vy 4 jste mohli sledovat (/ jak je už výše psáno ) jak si zbylí lidé začali hledal spoluhráče do skupiny a byli i jedinci kteří vytvářeli spíše přátelství s lidmi s domluvou, že jakmile to pujde utvoří guildu. někteří mluví narovinu, jiní se zdráhají a mluví váhavě.

Jeden z těchto lidí si to nakráčel ke Kasumimu. šlo o mladou dívku kterou Traffy, Fredie a Silchas mohli vidět jak dovádí docela podobně ale mnohem víc. ta totiž testovala všelijak i ruce, prohýbala se a zkrátka zkoušela pohyb každé části těla která se jen hýbat mohla. Kasumi si toho nejspíš nevšiml při tom, jak byl sám zabraný do svého skákání a běhání " ahoj... Viděla jsem jak si tady dováděl... No nešlo to vlastně přehlédnout. Hledám lidi jako ty. Takové co si na nic nehrajou. zatím děláme jen skupinu ale nakonec chceme založit guildu. co ty na to? "

Samopzřejmě netrvalo to dlouho a někdo přišel i za Traffym " ahoj, hledám ještě alespon 2 lidi do skupiny tak mě napadlo že pokud němáš ještě nic tak ti nabídnout místo u nás. Expení pujde hned líp. " nabídne přátelským a mírně zvídavým tónem.


Inventář
Pro všechny

Každý z vás, kdo se podíval během čekání nebo po cestě na inventář mohl najít 2 věcí v něm:
začáteční meč a návod ke hře. Jde o knížní soubor, ve kterém jsou napsány různé tipy, návody a informace o hře

Vítáme vás v návodu ke hře Sword art online
Vytvořeno beta testery
Sword art online je hra s nesčetnými možnostmi. Můžete zde jíst, pít, opít se, bojovat, uzavírat přátelství, skupiny, guildy a mnoho dalších věcí.
Při zranění nemusíte mít strach. Bolest v tomto světě necítíte.
Tahem ruky z hora dolů otevřete menu, kde najdete nastavení, ve kterém jen upravíte pár detailů. Taky možnost nahrávat a screenovat a dole možnost se odhlásit
Pokud tento pohyb ruky doplníte tím, že po tahu z hora dolu rukou přejedete navíc i doleva jako u písmena J narazíte na statistiky. Jsou to statistiky vaší postavy jako je síla, rychlost, obrana, životy....
Pokud rukou dole potáhnete vpravo a utvoříte tím tahem písmeno L otevřete schopnosti kde se můžete specializovat na boj určitými typy zbraní od 10 úrovně což vám přidá nějaké bonusové boje v soubojích PVP i PVM. následně od 15 úrovně můžete v této specializaci vylepšovat různé možnosti boje s typem zbraní který jste si vybrali a ještě více vylepšovat své dovednosti. Nemějte strach. až budete mít dovednosti na maximální úrovni můžete se specializovat na další typ zbraně nebo si prohloubit stávající schopnosti a otevřít další možnosti. Vylepšování dovedností postavy je zde opravdu rozsáhlé.
inventář má kapacitu 50 předmětů libovolné velikosti. Pokud seberete předmět a máte již plný inventář tak se vám automaticky přemístí do skladu. Skladníka najdete v každém městě. Na každém patře je hned několik měst jelikož jednotlivá patra jsou skutečně velmi rozlehlá.

Dále ve hře najdete dungeony. jde o jeskyně plných Mobů, ve kterých doporučujeme jít ve skupině. Velmi dobře se touto cestou expí.
Také jsou samozřejmě místa kde se rychleji spawnují Mobové ale spíše jsou pro samostatné hráče. Skupina vám sice přidá jisté bonusy k expení ale není zde tolik monster na to, aby se vyplatilo bojovat s více lidmi po boku.
Dále jsou na každém patře vzácná těžko dostupná nebo dobře ukrytá místa, na kterých jsou vzácní Mobové. Z těchto Mobů padají velmi dobré až vzácné předměty které můžete dobře prodat nebo si je ponechat podle svého rozhodnutí. Některé jde zvládnout samostatně, proti jiným to nejde jinak než ve skupině.
Samozřejmě jsou zde i Bossové. na každém patře jeden. Po té, co najdete správný dungeon a projdete jím se dostanete k velkým vratům vedoucím k bossovi. Proti němu doporučujeme vést souboj jen pro početnější Guildy. Jsou to extrémně silní a odolní Mobové. Avšak pouze jeho porážka otevře všem hráčům nové patro.
Buďte však opatrní. tvůrci a vývojáři nás chtěli potrápit a v dungeonech vytvořili pasti. jde o něco lákavého avšak po přiblížení spadnete do jámy nebo na vás ze stran vystřelí šipky. Také může jít o místnost. většinou v nich jsou poklady jako peníze nebo užitečné předměty. občas však jde o pas a po vstupu se do místnosti spawne obrovské množství mobů kteří se rychle obnovují. Z takových místností nelze odejít dokud neporazíte posledního moba.

Dále možnosti pro hráče...
jako ve většině hrách i zde můžeme najít možnost sňatku, přátelství, skupiny nebo guildy. Také PVP duely a války Guild.
Samozřejmě i možnost vytvořit obchody. můžete si udělat stánek který je levný avšak není moc zabezpečený a musíte ho neustále otvírat a zavírat s přihlášením a odhlášením. Proto si lze koupit i nějakou místnost nebo budovu za účelem bydlení, obchodu nebo jak jen chcete. Lze tam ukládat věci a do místnosti se bez povolení nikdo nedostane. Stejně tak bez povolení si nemůže nikdo nic odnést.
Možnost nakupovat různé předměty, jíst a pít různé potraviny je zde samozřejmě taky.
Nakonec by jsme asi možnosti pro hráče ukončili tím, že i bez duelu lze utočit ale zelená ikonka nad vámi zoranžoví nebo zrudne a ostatní vědí že jste zabiják. touto cestou totiž většinou z hráče i něco vypadne a hráči se tak mohou obohatit avšak zároveň se stanou sami terčem jelikož jejich zabití přidá dobré body a navíc i nějaký předmět.

Nakonec malá rada do začátku: Každá postava má začáteční schopnost speciálního úderu, který se vám hodí jak na začátku tak na konci hry jelikož síla schopnosti roste s úrovní postavy a jejími statistiky.
Tuto schopnost aktivujete tahem zbraně z hora dolů. Behem tohoto tahu musíte zbran čím dál silněji stisknout. ostří nebo čepel zbraně se rozzáří světlem jehož barva se různí podle toho, o jaký jde typ zbraně.
ze začátku jde o jediný úder později vydrží schopnost aktivní déle. Přidá velký bonus k síle i rychlosti útoku. Později může váš útok udělat plošný čímž porazíte více nepřřátel nebo silnější a ještě víc posílit už tak silné údery.

Co se úkolů týče pokud rukou přejede zespoda nahoru otevřete si mapu. malé žluté tečky označují úkoly, zelené tečky označují skupinu pokud v nějaké jste, modré označují členy guldy pokud k nějaké patříte. červená tečka označuje místo kde se nacházíte právě teď vy.

Tímto průvodce do začátku končí. děkujeme za přečtení a za to, že hrajete Sword Art Online.
Přejeme příjemnou hru
Betatesteři

PS: na některých pater najdete podobné knížky. Jde o informace k jednotlivým patrům. Dostali jsme se však jen do 18 patra ze 100 a tak s 18 patrem naše rady končí. Dále už budete muset hledat a zvládat hru sami :)
 
Ezekiel "Angel" Knute - 14. ledna 2017 01:46
22789055388613.jpg

Začátek dobrodružství



„Tak jdeme na to“ povzbudil jsem se v zrcadle a zapl si bundu. Je asi tři ráno a já mám v plánu jen jednu věc. Vyrazit před obchod s hrami, abych byl mezi prvními zájemci o tu novou hru, kterou právě vypustil Blizzard. Nahodil jsem si batoh, nasadil sluchátka a potichu se vykradl z baráku, abych nikoho nevzbudil. Eště pak musel poslouchat debilní kecy rodičů a měl bych po hraní.

Sotva jsem vylezl z baráku, zapl jsem hudbu a vyrazil. Noční město má vždy něco do sebe. A s epickou hudbou je to ještě hlubší. Člověk pak snadno zapomene na všední problémy a pročistí si hlavu.
Netrvalo to dlouho a byl jsem u obchoďáku. Překvapilo mě, že několik jedinců mělo stejnej nápad jako já. Naštěstí jich bylo jen pět, takže to zas tak moc velký problém nebyl. Zaujal jsem své místo v řadě a teď už jen počkat, než se v osm ráno otevře a začne šílenství. Naštěstí nejsem úplné tintítko, takže by neměl být problém, že by mě někdo měl ušlapat.
Hodiny díky hudbě, kafi a pár sladkostem ubíhaly přijatelně rychle a neodvratné se blížilo. A s tím i zástupy lidí ruzného věku a pohlaví. Docela mě překvapil chlápek, kterému mohlo být tak padesát a jak nadšeně se bavil s někým o té hře. Jak říkám, hráč nezná meze.
Zbývaly už jen minuty. Všichni netrpělivě přešlapovali na místech a vzadu už začaly vznikat hádky a tlačenice. Skoro jsem byl nalepený na dveřích a tak jsem jen viděl vystrašený výraz prodavačky, která stála před dveřmi, že je otevře. Ten strach v jejích očích. To napětí za mnou. Tohle bude krutá bitva.

Dveře se otevřely a můj obličej se setkal s podlahou, jak se dovnitř všichni snažili nahrnout. Zapomněli ale na jednu věc. Já se snadno nevzdám. Několika lidem jsem rukama podrazil nohy a když vznikl dost velký chuml, aby na chvíli zastal tu lavinu, vydrápal jsem se na nohy a rozběhl se pro svou kořist. Popadl jsem krabici a upaloval k pokladně. Po cestě se mi ji někdo pokusil vytrhnout, ale dostal tak maximálně loket do obličeje. Tohle je moje a nikdo to nedostane. NIKDO. Na pokladně jsem rychle odevzdal sáček s přesně napočítanymi pěnezi, který jsem si chytře připravil už doma a vystřelil ven a utíkal pryč. Zastavil jsem se až venku před obchoďákem, kde jsem si mohl dovolit se zastavit a oddechnout. Byl to těžký boj, ale mám svou kopii. Teď už jen dojít odmů.

Doma už to šlo hladce. Připravit NervGear, provést synchronizaci a vše je nachystané. Netrpěli jsem pak už jen čekal na tu svatou hodinu, kdy se to má spustit. Když nastala, ležel jsem už na posteli s helmou na hlavě a jen vyslovil: „Navázat spojení.“
Kolem mě prolétly barevné kruhy a pak jsem byl v místnosti, kde jsem si tvořil postavu. Nějak extra jsem se s tím nepáral a za chvíli byl můj výtvor na světě. Následně jsem se objevil mezi ostatními ve startovacím městě.
„No ty vole!“ zasmál jsem se, když jsem se zkusil projít a celkově se prohlédl a vyzkoušel si pohyb. Je to tak skutečné.
„Tak mě tady máte. Dobrodružství začíná!“ vycenil jsem zuby a vydal se na průzkum města a následně ven vyzkoušet si bojové mechanismy.
 
Aneta "Silchas" Vernerová - 13. ledna 2017 12:07
silchas_sao5992.jpg

Takové běžné ráno


"Zatraceně," zakleju v duchu a rukou nahmatám vypínač budíku, aby konečně přestal řvát. Nově nastavená melodie je zvlášť nepříjemná. Postupně se vyhrabu z postele a cestou do koupelny ještě zapnu počítač. Před zrcadlem netrávím moc času a spíš svůj odraz v něm ignoruju. Matka se mi opět před týdnem snažila domluvit, že bych se měla nechat ostříhat. "Vypadáš jak strašidlo," vypadlo z ní, když jsem ji v jednom z těch vzácných okamžiků míjela na chodbě. Pravda, Jirkovi se podařilo prosadit další z jeho návrhů v záležitosti ochrany životního prostředí; to teď opravdu frčelo. Pro rodinu to byla jen další z příležitostí, kdy mi mohla připomenout, jak jsem si vlastní život zpackala. Nejspíš se schyluje k dalšímu nudnému dýchánku, na kterém bych rozhodně neměla chybět.

Vem to čert. Beztak se mi podaří jako obvykle vypadnout dřív, než všechno pořádně začne. Posadila jsem se k počítači a stejně jako každé ráno zkontrolovala mejl a přečetla si několik záznamů ze sledovaných blogů. Zpráva od kolegy mě skutečně překvapila. Marně jsem přemýšlela nad tím, jaké hry či snad nové konzole mají v tuto chvíli vycházet. Nenapadlo mě nic tak úchvatnýho, co by mi prostě nemohli poslat v digitální podobě až do domu. Doufala jsem, že nejde o nějakej blbej fór, ale ani podle kalendáře nikdo z mých kolegů neslavil narozeniny, nebo cokoliv jinýho.

Ulice byly opět téměř prázdné, až na těch pár chudáků, co se starali o jejich údržbu. Ti a směsice prodavačů a poskytovatelů běžných služeb měli v této době asi jako jedni z mála vůbec ponětí o čase. S rozvojem technologií bylo možné celou řadu věcí vyřizovat z pohodlí svého domova. Ovšem nasytit vás virtuální realita opravdu nedovedla.

V budově redakce bylo opravdu velmi živo. Už si ani nepamatuju, kdy se tu ukázalo pohromadě tolik lidí. A co bylo ještě horší, všichni byli namáčknutí na dveře mé kanceláře. "Co má zas tohle sakra znamenat?" Než jsem stačila cokoliv udělat, protlačil se ke mně kolega a už mě táhl skrz dav. Vykřikoval něco o nějaké senzační hře a mával mi s obrovskou zásilkou přímo před nosem. "Jedna z nejméně dostupných her," zněla jeho slova, když se mi konečně podařilo na krabici přes ten mumraj zaostřit. SAO, co mi to jen... Nestihla jsem ani dokončit myšlenku, když do mě zas někdo vrazil.“Novinka od Blizzardu! Před chvilkou to přišlo!“ Ozýval se jeho stále více užaslý hlas. Jako bych tu skutečně měla být svědkem něčeho výjimečného.


V pracovně bylo nedýchatelno. Ne, že bych se obtěžovala otevřít si okno. Chtěla jsem mít je dnešní pracovní den rychle za sebou. Krabice s hrou byla na můj vkus zatraceně těžká. Možná šlo o nějakou prémiovou edici plnou nesmyslů. Takových se mi tady a po bytě válelo bezpočet. Sloužily maximálně jako lapače prachu, už jsem k tomu neměla žádný vztah. Vím, že by mi za to mnozí sběratelé přelámali ruce a možná jsem si mohla i celkem slušně vydělat na jejich prodeji, ale k čemu? Otevřela jsem krabici a pohledem trochu posměšně přejela celou řádku marketingových žvástů o absolutní revoluci v hraní, neopakovatelných zážitcích a absurdních počtech unikátních potvor. No, za pár dnů uvidíme, nakolik to odpovídá realitě.

S překvapením jsem zjistila, že krom disku s hrou se uvnitř nachází i novější model helmy. To byla celkem vítaná změna. Poslední dobou jsem trpěla z toho našeho předpotopního křápu bolestmi hlavy. Nebo to možná bylo jen tim zkaženym vzduchem. Zběžně jsem prolétla všechny dostupné návody a pak už šla rovnou na věc. Hned po zapojení nové helmy jsem se začala řídit instrukcemi a provedla potřebná nastavení, i když ohmatávání vlastního těla v přítomnosti mých kolegů mohlo působit hodně nepatřičně. Nevěnovala jsem jim ale příliš pozornosti.

„Navázat spojení,“ pronesla jsem možná trochu váhavě a ponořila se do hry, která se už mezitím stačila nainstalovat. Bylo načase vytvořit si profil a svého avatara. Opět jsem použila svou mužskou přezdívku Silchas, a podle toho si vytvořila i postavu pro hru.

Poslední dobou jsem měla tendence hrát převážně za assassiny, a i zde to vypadalo, že by mi jejich levelový a dovednostní systém mohl dovolit něco podobného. Díky schopnostem, jako je naslouchání, skrývání, tichý pohyb či zastrašování jsem se většině her dokázala vyhnout celé řadě soubojů a tím i zbytečným interakcím s ostatními hráči. Zároveň jsem měla možnost se seznámit se všemi důležitými herními mechanismy. Pro potřeby recenze něco takového stačilo a hry už pro mě dávno přestaly být zábavou. Ani se vzhledem svého "hrdiny" jsem si příliš nevyhrála. Krom jména jsem trochu obšlehla i vzhled vysokého muže, s delšími světlými vlasy a tmavýma očima. Z dalšího vybavení toho pro začátek pochopitelně moc na výběr nebylo. Krom běžného oblečení a tmavého pláště s kapucou, jsem si mohla dovolit maximálně krátký meč. Na lepší zbraně si budu muset ještě nějaký ten čas počkat.

Vzhled postavy ve hře


Pak už nezbývalo nic jiného, než se "pohodlně" uvelebit na pohovce a zalogovat se. Oproti předchozím zkušenostem to byl opravdu šok. HW nového modelu se skutečně dokonale napojil na moje myšlenky. Teď už jsem nemusela ani hnout prstem a řítila se doslova po hlavě do "nového světa". Naposled jsem se takto cítila jako malé dítě v lunaparku na obří dráze. Vzápětí jsem se ocitla na obrovském náměstí úvodního města. Vypadalo, jako by opravdu žilo. A všechny pocity tíhy, pevné půdy pod nohama či doteky vánku na mých tvářích byly dokonale bezprostřední. Když jsem se nadechla, cítila jsem typicky svěží ranní vzduch. Opravdu neuvěřitelné. Něco podobného bych opravdu nečekala. Pohlédla jsem na své ruce schované v kožených rukavicích a zkusila s nimi pohnout. I to fungovalo naprosto samozřejmě. Jako by se hranice mezi realitou a skutečným světem doslova smazala.

Poodstoupila jsem ze středu náměstí k jednomu z krajních sloupů, o který jsem se opřela. Notnou chvíli jsem strávila jen tím, že jsem zkoumala uživatelské menu, funkce inventáře a další dostupné ovládací prvky. Hovorů ostatních hráčů jsem prozatím nevěnovala žádnou pozornost. Poté, co jsem se pomalu rozkoukala, bylo na čase najít NPC, co zadávají úvodní questy. Musel tu být nejprve nějaký tutorial, s jehož pomocí bylo možné si systém hry řádně osahat. Což byl ostatně hlavní důvod toho, proč jsem byla tady. Stále jsem ale nepřestávala vycházet z údivu, čeho všeho jsou nynější technologie schopné. Ještě před desíti lety znělo něco podobného jako sci-fi.
 
Nathaniel Whishai - 12. ledna 2017 13:50
2mfqo_perfectphoto7748.cz_2017-01-06 13-50-42 (3)
Stále doma

Napjatě čekám už dvě hodiny na kurýra který mi má doručit můj Nerv Gear. Vždy mají zpoždění, uplně vždy, ať už veze dokumenty, nové vybavení nebo něco takového jako je tahle zajímavá věcička. Mohl bych ho vyměnit ale nějak jsem si na něj zvykl, je to zvláštní. Tiše si povzdechnu a zadívám se z okna na příjezdovou cestu jestli ho v dálce nezahlédnu. Zasněžená krajina a slunce které nemá naději na to že by překonalo zimu je vždy překrásný výhled...
Konečně zahlédnu na začátku cesty auto, hudbu slyším z větší dálky než jeho motor, no jo, můj kurýr je zažraný metalista. S tichým úšklebkem sejdu dolů, vytáhnu dvě piva z ledničky a položím je na stůl. Pak už stačí jen otevřít dveře a počkat než ten šílenec dorazí dovnitř s mým Nerv Gearem. Snad ho nerozbil nebo neudělal cokoliv jiného, v téhle předtuše tiše zaúpím. Tohle neblahé tušení se mě drží do doby než kurýr vyleze z auta s velkou taškou v ruce a úsměvem od ucha k uchu.
"Tak Ti to vezu chlape, máš nehorázné štěstí...i když asi ne, tys je přeplatil, co?" Ozve se rovnou od auta na rázným krokem si to rovnou namíří dovnitř do kuchyně.
"Vypadá to jako zajímavá věcička, taky jsem si jednu pořídil když už jsem tam byl." Snaží se nahodit provinilý výraz, ale stejně jako dochvilnost mu to moc nejde. Sám se nad tím ušklíbnu, pivo v nás zmizí během chvíle a kurýr znovu zmizí další práci vstříc.
Já opatrně donesu nerv Gear do pokoje kde ho vybalím na postel a zkoumavě si ho prohlédnu. Tři hodiny do startu, co jiného dělat než že si pořádně pročtu manuál, neubráním se pokyvování hlavou u všech možných kroků. Z přemýšlení o hře mě vyruší telefon.
"Ano? Jasně strýčku. Budu to zkoušet tak za půl hodiny, jasně večeře platí, v osm tam, no jasně, nemusíš se bát. Prosím Tě, neboj se, fakt ne. Ale no, to mi tak málo věříš? To jsi teda milý." Z telefonu se ozve pobavený hluboký smích, rychlé rozloučení a poslední věc za dnešek vyřešena. Už je skoro čas...pomalu si lehnu na postel kterou si nastavím do co nejpohodlnější polohy a nasadím si Nerv Gear. Pokyny jsou opravdu trochu zvláštní ale co nadělám, Blizzard byla vždycky tak trochu perverzní společnost. "Hm, tak jo...Navázat spojení." Poslechnu poslední příkaz a už se to všechno kolem hýbe a točí a všechno. A najednou stojím u tvorby postavy. Malou chvilku zamyšleně sleduju všechny možnosti a s pobavením si vzpomenu na veškeré děsivosti které by šly vytvořit. Nakonec však vezmu na vědomí že v té hře budu bojovat a tak stavbu těla ponechám detailně svoji. Jediné změny provedu v obličeji a to jen některé detaily které završím změnou barvy očí na jantarové. Prostě proč ne. Pak už se stačí pouze přihlásit.
Jakmile se objevím v úvodním městě, přivřu oči a rozhlédnu se kolem. Tak...tak reálné... Projede mi hlavou načež mi to nedá a zkusím jak mě poslouchá tělo. Všechno vypadá v naprostém pořádku a tak se vydám na průzkum celého města. Zajímá mě jaké divy si pro nás hra přichystala...
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.056288957595825 sekund

na začátek stránky