Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Sword-Art-Online

Příspěvků: 29


Hraje se Denně  Vypravěč dr.vrah je offlinedr.vrah
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Fredie Bridman je offline, naposledy online byla 20. února 2017 18:14Fredie Bridman
 Postava Aneta *Silchas* Vernerová je offline, naposledy online byla 20. února 2017 22:50Aneta *Silchas* Vernerová
 Postava Saisho Riaru je offline, naposledy online byla 20. února 2017 23:53Saisho Riaru
 Postava Kasumi je offline, naposledy online byla 20. února 2017 20:00Kasumi
 Postava Ezekiel "Angel" Knute je offline, naposledy online byla 21. února 2017 1:01Ezekiel "Angel" Knute
 Postava Dominik "Traffy" Kovář je offline, naposledy online byla 21. února 2017 0:33Dominik "Traffy" Kovář
 Postava Mordimort *Mordi* je offline, naposledy online byla 20. února 2017 17:59Mordimort *Mordi*
 Postava Nathaniel Whishai je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 21:14Nathaniel Whishai
 Postava Caill (Shane Kernes) je offline, naposledy online byla 20. února 2017 21:34Caill (Shane Kernes)
 Postava Jarred *CptJonas* Melbern je offline, naposledy online byla 20. února 2017 20:02Jarred *CptJonas* Melbern
 
Caill (Shane Kernes) - 11. února 2017 12:14
12529308xlarged258.jpg
Výlet skrze podezřelou elektronickou podivnost…

To nedokážeš nic udělat pořádně? Měl jsi všude utřít prach, ale tady jsi vynechal. Ty to snad děláš schválně, abys mi komplikoval už takhle mizerný život, ozve se z vedlejší místnosti hlasitý křik mé matky.
Hrome, polička se soškami Tuatha Dé Danann. Honem, když to rychle napravím, třeba mě tentokrát nepotrestá… pořád mi ještě zůstaly modřiny z minula, prolétne mi hlavou, zatímco se co nejrychleji spolu s prachovkou přemístím do obývacího pokoje. Stačí však jediný pohled na matku a je jasné, že bych si neměl nic namlouvat. Tiše očistím sošky a nastavím dlaně, protože ji nechci rozzlobit ještě víc, než už je. Jakýmkoli pokusem od odmlouvání nebo odpor bych si to totiž jenom zhoršil.
Nemusím čekat dlouho, matka má své výchovné nástroje vždy po ruce, ale ještě než dopadne první rána, jsem zachráněn… alespoň prozatím… klepáním na domovní dveře. Brzy se ukáže, že toto vítané vyrušení mají na svědomí moji dva spolužáci Énna a Ennis Skillenovi. Nevím sice, co ty dva zase přitáhlo, nebo proč se mnou na rozdíl od ostatních vůbec chtějí trávit volný čas, ale už dávno jsem se je přestal snažit pochopit.
Dobrý den, může Shane ven? Potřebujeme mu něco ukázat, začne Énna. Je to důležité, pokračuje Ennis a nevině se na mou matku usměje i přes její rozmrzelý výraz.
No… asi ano, odpoví poměrně neochotně. Venku jistě nadělá méně škody, než tady. O té tvé chybě si promluvíme později, zamračí se na mě. To mě však v tuto chvíli nezajímá. Naskytla se mi možnost utéct, a pokud se mi později povede nenápadně proplížit do postele, aniž by si mě všimla, třeba na to do rána zapomene.
Uf. Zachráněn. Výjimečně máte dobré načasování, oddechnu si, jakmile se trochu vzdálíme. Jenom škoda, že si jistě brzy najde něco jiného. Co se teda děje? Kvůli čemu jste šli až do jámy pekelné?, zeptám se obezřetně, protože u dvojčat jeden nikdy neví.
Co by. Dneska je spuštění hry Sword art online. Tys o tom neslyšel?, zazní odpověď.
Ne. Proč bych se o něco podobného měl zajímat? My doma stejně počítač nemáme. Všichni nejsou tak bohatí jako vy, zabručím rozmrzele.
Sword art online není hra do počítače, ale do NerveGearu a… začne Énna, ale když uvidí můj výraz, povzdechne si … NerveGear je helma, díky které může tvá mysl vstoupit do falešného těla ve virtuální realitě a ovládat ho, jako vlastní. A než se zeptáš, je to úplně bezpečné, sama jsem ji s bratrem už mnohokrát vyzkoušela, ostatně kdyby došlo k nejhoršímu, můžeme tě ručně odpojit. Zkrátka dneska je spuštění hry Sword art online, ale kvůli „jistým okolnostem“ nemůžeme hrát. Ještě štěstí, že známe tebe. Taky máš přece rád fantasy, můžeš to považovat za zpožděný dárek k narozeninám, zašklebí se šibalsky, což mi moc na klidu nepřidá. Kdo ví, co těmi okolnostmi myslí, možná nějakou rodinnou návštěvu, ale pravděpodobně to je lepší, než se vracet domů.
Když konečně dorazíme k obydlí Skillenových, raději se příliš nerozhlížím a všichni rovnou zapadneme do Ennisova pokoje. Oba společně mi začnou ukazovat svou nejnovější hračku a nadšeně vykládat, co všechno dokáže. Snažím se dávat pozor a zároveň narychlo přečíst alespoň kousek manuálu, ale to už mi Ennis narazí onu kouzelnou přilbu na hlavu a zapne ji.
Pravda, nevěděl jsem sice, co mám od toho přístroje čekat, ale přesto mě nepotěšil pokyn, vyžadují kontakt s různými částmi mého těla. Sourozenci sedící naproti mně ovšem překvapeně nevypadali. Naopak se vzhledem k jejich úšklebkům zdá, že o tom moc dobře věděli. Jednou se z těch dvou zblázním. Oni se tím naprosto zřetelně a nepřehlédnutelně baví, povzdechnu si v duchu. Doufám, že je ta věc opravdu bezpečná, jinak si mě nepřejte zamumlám ještě, ale potom podle pokynů pronesu přihlašovací formuli.
V následující vteřině se pokoj rozplyne a já se ocitnu někde jinde. Takže… tady si asi mám vytvořit postavu, co?, zauvažuju, zatímco se obezřetně rozhlížím kolem. No tedy. Uznávám, že to je opravdu něco. Zdá se, že je možné vytvořit prakticky cokoli. Pokud je tohle jenom příprava…, začnu si fascinovaně prohlížet rozličné možnosti, než se pustím do práce. Chvilku zabere, než přijdu na ovládání, ale brzy jsem hotový a posunu se dál.
Herní avatar

Když se náhle a bez varování ocitnu na velkém prostoru plném hlasitých lidí. Instinktivně se přikrčím a očima začnu hledat nějaký úkryt. Všechno je až moc skutečné. Těžko uvěřit, že jde o „pouhou“ hru. Kdybych zavřel oči, dalo by se skoro věřit, že hýbu vlastním tělem. To technologie opravdu udělala tak výrazný krok kupředu? Skoro až strašidelné.
Nakonec se odklidím k okraji náměstí a začnu hledat nějaké menu, což se naštěstí neukáže jako příliš těžký úkol. Trochu si oddechnu, když v inventáři najdu herní příručku. Nebudu v tomhle světě sice příliš dlouho, ale alespoň mám přístup k základním informacím a to nikdy není na škodu. Po jejím přečtení a prohlednutí mapy se následně zvednu a svou obvyklou rychlou chůzí zamířím k nejvzdálenějšímu puntíku s questem. Jednak tam bude pravděpodobně méně lidí než jinde, a také si tak mohu moct po cestě rovnou prohlédnout i město.
 
Fredie Bridman - 11. února 2017 11:40
kkik8239.jpg

Město počátku: Náměstí
Silchas, Traffy



"Vážně tak to je skvělí."
odmlčel se na chvilku.
"Takže ty tenhle typ her znáš? Protože já vůbec mě do tohohle vlanařili holky."
usmál se.
"Vlastně doufám ,že tu něčemu nakopu zadek a tak... jo mimochodem já jsem Freddie ...smím se zeptat jak jsi se ke hře dostal?"
zajímalo ho docela.
"A no ty úkoly dá se to nějak sdílet nebo tak...fakt sem na to levej ale až přijde na mlacení tak to vynahradím."
 
Aneta "Silchas" Vernerová - 28. ledna 2017 11:11
silchas_sao5992.jpg

Město počátku: Náměstí
Silchas, Traffy



Mé plány vyhnout se alespoň zpočátku jakékoliv interakci s ostatními hráči byly záhy překaženy. Ještě než jsem se dala do kroku, obrátil se na mě Fredie.
"Klidně, za jedním už jdu," odtuším a lehce pokrčím ramena dávajíc tak najevo, že se klidně může připojit. Začátek konverzace, pokud tedy bude o nějakou stát, nechám však na něm. Dál neomylně pokračuji po trase a hledím si svého. Nakonec se mi zatím ani nepředstavil. "Achjo, asi noob, co neumí použít mapu..."
 
Ezekiel "Angel" Knute - 20. ledna 2017 19:52
22789055388613.jpg
Začátky

Po chvilce máchání mečem kolem sebe a usouzení, že takhle to asi fungovat nebude jsem se posadil na zem a zády se opřel o budovu. Sjel jsem rukou dolů a vyvolal tak menu a chvíli zkoušel, co všechno se dá s ním dělat. Našel jsem své staty, inventář, úkoly a další základní věci. A v inventáři byla přesně ta věc, co jsem potřeboval. Dotkl jsem se nápisu a přede mnou se zjevila knížka. Spíše než knížka to byl takový průvodce. Ale bylo tam vše potřebné. Takže teď už jít jen ven a na něčem si to vyzkoušet. Schoval jsem manuál zpět a zamířil ven před město, abych získal své první zkušenosti za zabití potvory.
 
Fredie Bridman - 20. ledna 2017 18:40
kkik8239.jpg

Město počátku: Náměstí

Freddie, kasumi, Silchas, Traffy


Místo se začalo docela vyprazdňovat což bylo fajn i fajn . Teda bylo by kdyby ten kluk nepoutal všechnu pozornost a vlastně i tu mou. Trochu mě urazí když mě neosloví ohledně party nebo guildy ,ale co se dá dělat mám svou hrdost na to abych vnucoval.
S mírným pokrčením ramen tedy projdu inventář najdu šílenou knihu a meč. Tolik stránek mi přijde jako moc a tak to proletím letem světem.
Nakonec trochu z nechuti to číst vyhledám někoho kdo vypadá podobně zmateně (což asi bude Silchas hledající úkoly)

" Ahoj teda vypadáš podobně zmateně jak já. Ne to není uražka spíš jestli by se ti nechtělo já nevím najít nějakej úkol společně ,nebo jít ven zjistit čemu se tu dá namlátit."

ano to by bylo nejlepší prostě vzít úkol a nějakou akci už se tu trochu nudil a přece jen pokud je to něco čemu se namlátit dá když na to budou dva půjde to trochu lépe.
 
Aneta "Silchas" Vernerová - 20. ledna 2017 10:09
silchas_sao5992.jpg

Město počátku: Náměstí

Freddie, kasumi, Silchas, Traffy



Zvyknout si na nový způsob ovládání bylo zpočátku trochu obtížné, postupně jsem se ale prokousávala jednotlivými složky herního menu a postupně systému přicházela na chuť. Nakonec to bylo i celkem intuitivní a nejdůležitějším aspektem hry bude boj. Trochu mě zklamalo, že jsem neměla možnost vybrat si svoji počáteční zbraň, nebo tu alespoň nebyla i nějaká varianta na dálku, ale předpokládala jsem, že ji nebude tak obtížné získat.

Seznam dovedností vypadal na první pohled poměrně pestře, rozhodně bylo ze začátku z čeho vybírat a jedinou otázkou zůstávalo, zda se kupují za expy či je hráč dostává opakovaným používáním nějaké zbraně a technik. Druhá varianta by mi i v tomto případě přišla o dost zábavnější, alespoň bych si mohla vše dokonale přizpůsobit svému stylu hraní.

Hráče kolem sebe jsem vnímala jen koutkem oka a ani se nijak nezapojovala do rozhovorů. Když se náměstí začalo až nebezpečně plnit, rozhodla jsem své stanoviště opustit a vyrazit k jednomu z questů. Ačkoliv betatesteři v návodu upozorňovali i na výskyt silnějších monster, na zkoušení hromadných taktik bude ještě času dost.

Snažila jsem se vyhlédnout NPC s co možná nejmenší frontou hráčů; i když se stále jednalo jen o hru, díky této technologii jste skutečně měli stejný pocit, jako byste se tlačili s ostatními zákazníky v obchodě. Navíc mě zajímalo, jakým způsobem bude znít můj nový, mužský hlas a jak tu funguje zadávání questů.

"Mohu vám s něčím pomoci?" zkusila jsem naprosto obligátní otázku a čekala na reakci. Ve skrytu duše jsem doufala, že jsem nenatrefila na nějaký nudný, obíhací úkol. V takovém případě bych zkusila ještě několik dalších, dokud by mě povinnosti nevyhnaly za brány města do divočiny, kde bych se mohla konečně pustit do tréninku boje. Jednotlivé questy bych pak alespoň mohla plnit hezky postupně a nemusela se tolikrát zbytečně vracet do města.

"Ještě bych se měla porozhlédnout po nějakém teleportu, něco takového by tu snad také mělo fungovat," zauvažovala jsem v duchu a ještě jednou táhnutím ruky otevřela mapu a zkontrolovala jednotlivé části úvodní lokace.

 
Dominik "Traffy" Kovář - 19. ledna 2017 22:11
statyxsaoavatar3383.jpg

MĚSTO POČÁTKŮ - NÁMĚSTÍ



Sleduju jak ostatní hráči zkouší jejich nová těla. Krátce poté se začnou hráči rozebíhat do všech světových stran. Na náměstí nás zůstává pouze zlomek původního zalidnění.

Začnu si prohlížet herní UI a nastavení, to ke mě ale už přijde neznámá osoba a začne se mě vyptávat zda se nechci přidat do jeho skupiny.
“Zdravím, no jako mohl bych, ale jaké má ta tvoje skupina cíle do budoucna? Budete hrát pouze jako casualové, nebo se budete chtít podílet na odemykání dalších pater, či se chcete usadit na vrcholu žebříčku v duelech?
To jsou věci, které mě zajímají, nějaké rychlejší expení je vedlejší. Co vím je zde způsob jak rychle expit i bez party.”

Proč vlastně vůbec řeším tyhle věci ve startovním městě, kde jsem nula jako ostatní hráči.
“No to je fuk. Klidně se přidám. Mimochodem jsem Traffy, těší mě.”
 
Kasumi - 16. ledna 2017 17:09
a47b35cb9312aaf8744e32b812227243d7468.jpg
Náměstí Města počátků… možná skupina


V duchu si oddechnu, když se dívka po mém nárazu nenaštve a nedělá z toho žádnou velkou vědu. Měl jsi štěstí, ale trochu se uklidni. To máš z toho, že ses přestal ovládat na náměstí plném objevujících se lidí. Příště si vybíjení radosti ze znovunalezení schopnosti pohybu dolních končetin nech na louku nebo podobná „bezpečnější“ místa, vyčtu si sám sobě, zatímco sleduji jak se Mordimort vzdaluje.
Tak co teď? Možná bych se mohl přesunout, než někoho opravdu srazím k zemi. Taky bych si ovšem asi měl prohlédnout menu, abych věděl, co nabízí, začnu pohybovat rukou a probírat se různými informacemi, dokud nenarazím na inventář se základní zbraní a úvodní příručku. Hm…, zamumlám téměř neslyšně a ponořím se do textu. Čtu poměrně rychle a soustředěně, takže jsem zrovna u rad ohledně dungeonů a možných pastech v podobě zdánlivě opuštěných pokladů, když mě někdo osloví.
C… Co?, začnu zase vnímat své okolí a otočím hlavu směrem k neznámému… tedy vlastně k neznámé, i když vzhled avatara může klamat. Nešlo mě přehlédnout?, zopakuji mírně nervózně nad tím, že jsem tady podle všeho dělal lidem nezamýšlené zábavné divadélko. Čím dál tím líp. Teď si všichni budou myslet, že se chováš jako malé dí… moment, ona se mi nevysmívá, uvědomím si s lehkým překvapením. Chce mě přidat do své party.
A kolik už je v té skupině lidí?, zeptám se, protože já na rozdíl od bratra nikdy nepatřil mezi milovníka velkých davů. Spolupracovat s někým má samozřejmě své výhody, ale čím je těch lidí víc, tím pravděpodobněji vzniknou nějaké konflikty nebo komplikace… obzvlášť, pokud se hráči navzájem neznají
Dívčina odpověď mě poměrně uklidní. Čtyři lidi zatím ještě není tak moc. Vlastě pět, pokud se přidám. Pravda, dal bych samozřejmě přednost třeba trojici před pěticí, ale je to první den. Navíc normální skupina není tak závazná jako gilda. Pokud se něco stane, prostě se zase rozdělíme a půjdeme každý po svém. Když to vezmu kolem a kolem, je to vlastně i dobrá příležitost, jak začít pracovat na svých komunikačních dovednostech. Doma mi ostatně vždycky říkali, ať víc mluvím se spolužáky a ne jenom na našeho psa.
No… proč ne. Tedy alespoň to s tou skupinou, protože tady stejně nikoho neznám, a pak by se vidělo, odpovím se lehkým úsměvem. Já jsem Kasumi a doufám, že víš, jak na to, protože pokud něco o vytváření skupin píšou v průvodci z inventáře, ještě jsem se k té části nestihl dostat, dokončím a po provedení nezbytných operací se pravděpodobně vydáme k ostatním, abych se s nimi seznámil.
Zatím to vypadá zajímavě, co asi bude dál? Průzkum města? Možná se všichni půjdeme učit lovit zvěř nebo hledat začátečnické questy. Ať už to bude cokoli, je tady dost věcí, abychom se nenudili. Snad bude se všemi rozumná řeč.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.045767068862915 sekund

na začátek stránky