Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Únos v Sirilionu

Příspěvků: 46


Hraje se Jindy  Vypravěč Iowa je offlineIowa
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Thoros z Javorového vrchu je offline, naposledy online byla 20. února 2017 22:36Thoros z Javorového vrchu
 Postava Loretta je offline, naposledy online byla 20. února 2017 21:19Loretta
 Postava Sebastian Krevel je offline, naposledy online byla 20. února 2017 16:29Sebastian Krevel
 Postava Jenny je offline, naposledy online byla 04. února 2017 15:16Jenny
 Postava Warghulf je offline, naposledy online byla 20. února 2017 22:09Warghulf
 Postava Brol`Pallad Obrovský je offline, naposledy online byla 21. února 2017 1:17Brol`Pallad Obrovský
 Postava Brandon Blacktree je offline, naposledy online byla 19. února 2017 17:47Brandon Blacktree
 Postava Emberas je offline, naposledy online byla 20. února 2017 23:53Emberas
 
Brol`Pallad Obrovský - 06. února 2017 20:04
barbar8421.jpg
Trh

Loretta, Thoros



Stál jsem tam jen tak. Na nic neodpovídal, ale poslouchal každé slovo, které padlo. Až u etických mezích jsem prolomil moje mlčení. Podíval jsem se na Thorose takovým ironickým pohledem. ,,Jak chcete.'' Vrátil jsem se zpět do ticha a jen pozoroval dění v mém okolí. Promluvy mezi starostou a ostatními jsem jen s klidem poslouchal. Jen u věty o potrestání Loretty jsem se začal lehce křenit. Bylo ale jasné, že je na čase vypadnout. Starostova manželka začala supět a nebylo by moudré jakkoliv do toho zasahovat. Na koně zatím nasedat nebudu. Ještě bych ho zlomil vejpůl pod mojí váhou. ,,Jeďte na koních a já poběžím za váma. Stačit vám budu a na trh je to jen kousek. Mám strach, aby se kůň nevrátil s problémovými zády.'' promluvil jsem na ostatní, chytnul koně za ohlávek a běžel za zbytkem skupiny.

To se dalo čekat. Na trhu aby se jeden vešel. Se svojí výškou jsem byl ale schopný dělat majáček po okolí. Kdyby se nedalo jen projít, ale typické řvaní držgrešlí den taky zrovna nezpříjemňovalo. Na druhou stranu se u chrámu konala svatba. Nešlo mi ani tak o svatbu. Ta mi byla ukradená. Šlo mi spíš o ten šeřík, který přebil ten smrad trhu. Během cesty trhem jsem se dostal i ke stánku, ke kterému jsem měl dneska namířeno. ,,Zdravím. Potřebuju zpracovanou kůži na velkou rukojeť meče. A vidím, že tu takovou máš. Vezmu si tuhle. Tady máš peníze a díky za obchod.'' Vrátil jsem se k ostatním, kde jsem zjistil, že cíl naší cesty je nějaký prodavač ryb. Vyslechl jsem si jeho promluvu k Lorettě a reakce jak Loretty tak Thorose. ,,Sice nevím, jak by sud ryb mohl nějak souviset. Zjevně nevím to, co vy.''
 
Loretta - 30. ledna 2017 18:38
imageedit_3_64839886766461.jpg
Trh

Thoros, Brol'


Oteckova reakcia ma prekvapila a vo všetkom tom chaose a strachu, ktorý mnou v tej chvíli lomcoval, mi dodala silu a kus odvahy. Vždy som si myslela, že ma má za malé decko, ľahkovážnu a rozmarnú dcérenku. Nie priamo čiernu ovcu rodiny, iste, o jeho rodičovskej láske ku mne by som nikdy nepochybovala. No práve v týchto ťažkých časoch, dôvera, ktorú do mňa vložil, pre mňa znamenala nesmierne veľa. "Ďakujem za všetko, otecko..."  stisla som mu pevne ruku skôr, ako sa ustarostená mamička pokúsila zmeniť jeho rozhodnutie. Nič nepadne duši tak ťažko, ako pohľad na zlomeného rodiča, obávajúceho sa o život svojich dcéreniek. Cítila som, ako mi úzkosť zovrela srdce i pľúca. Hoci by si tá situácia iste žiadala akési slová útechy, bez slova som vyplnila otcov príkaz, otočila sa rýchlym krokom, hraničiacim s behom sa vyrútila z miestnosti. To by tak chýbalo, aby som aj ja podľahla emóciám... 


V sedle som bola zručná, veď odmala som často potajme napriek zákazu rodičov utekala do stajní. Mamička by bola radšej, keby som sa venovala vyšívaniu, či hre na harfe, ako iné, slušne vychované dievčatá... Ale hodili by sa mi také rozmarné hlúposti teraz?! Vďaka tomu som dokázala udržať tempo jazdy aj s omnoho zručnejšími mužmi, za akých som Thorosa a Brol´a pokladala. Na trhu bolo rušno. Kupujúci, predávajúci, do toho nejaká veselica, zrejme svadobčania, ktorí blokovali cestu. Zoskočila som z koňa a zo zeme zdvihla vytratený kvet orgovánu. Stále krásne voňal, a tak som si ho zastokla do tmavých hustých vlasov. Trh bol teda mimoriadne zvláštne miesto. Nechodievala som sem často, prečo by aj? O všetko sa starali služobníci... O to viac ma prekvapilo, keď ma ktosi oslovil, ako by sme boli starí známi. Zvedavo som si predavača v stánku s rybami prehliadla. Matne som si spomínala na to, že ešte ako malé decko som sa naozaj občas priplietla k služobníctvu, aby som sa dostala do veľkého sveta. Nestihla som reagovať, predbehol ma môj budúci švagor. Jeho otázku som len doplnila o vysvetlenie, aj keď som predpokladala, že predavač už o tomto dávno vie. "Prosím, pomôžte nám, pátrame po mojej staršej sestre, zaiste si na ňu tiež spomeniete. Každá stopa je nám veľmi cenná."  
 
Emberas - 29. ledna 2017 20:10
beznzvu2628.jpg
Plány, obchodník z černého trhu

Snažím se možná až příliš rychle, ale tlačí mě čas, takže možná nejsem opatrný tak, jak bych byl za jiných okolností. Navíc ve dne, což není zrovna moje nejaktivnější doba během dne.
Zpoza rohu mne však i přesto překvapí, že tam ona osoba stojí a zjevně čeká na mne. Což mi samo o sobě přijde divné, protože její náskok byl dost velký na to, aby se mohla ztratit. Leda by nevěděla jak a tak jen putovala ulicemi po městě.
Prohlédnu si tu osobu pozorně. Ani na takovou dálku mi to nedělá příliš velký problém, díky mému oku. Půlelfka, která se po pár vteřinách znovu vydá někam dál do ulic. Dávám si i pozor, kudy přesně vede své kroky a zda mají nějakou logiku.
Po chvíli dohánění se přede mnou znovu objeví, tentokrát už však její původně otrhané šaty leží v prachu špinavého chodníku. Pletichy šlechty. Nemůže tady být chvíli klid, aniž by se pořád nemordovali mezi sebou? Nebo aspoň ne v tom mém.
Zamračím se, když se mi v hlavě ozve ženin hlas. Na můj vkus povýšenecký a navíc slibující nesmysly. Krčma u Starého volka. Dohadovat se v krčmě jako nějací lapkové.
Pohledem zachytím padající předmět. Počkám, až dvojice odjede pryč. Šlechtu nikdo nezastavuje, na to má každý strážný svůj post až moc rád, čest výjimkám. Jestli teda v městské stráži existuje něco jako čest, když jejich post by mohl stejně tak dobře zaujímat jakýkoliv žoldák.

Klidným krokem dojdu k místu, kde onen předmět leží. Čutora se znakem Železného hraběte. Ušklíbnu se pro sebe. Vypadá to, že se ve městě schyluje k něčemu, čemu se obvykle říká revoluce. A všechny tyhle aktivity v sobě zahrnují volně přístupný majetek.
Nabízet nějakou rádoby svobodu komukoliv na potkání. Hezký sliby slečinko. Ale pokud jste schopní nabízet svobodu někomu, jako jsem já, slíbíte cokoliv komukoliv. Nene, žádná svoboda, co bych dělal se svobodou. Jsem svobodný tak jak jsem a tak mi to vyhovuje. Nespoutaný svět ovládne anarchie a chaos. Čas udělat si menší výlet. vezmu čutoru sebou a zamířím zpátky do města, do ulic. Konkrétně do jednoho krámku se starožitnostmi. Za ně se nejlépe skrývají věci z černého trhu.

Majitel, již starší muž, který však z šedého řemesla už zapomněl patrně víc než já budu kdy vědět, v klidu posedával v houpacím křesle a bafal z dýmky. Mám pocit, že jednou u té dýmky usne a zapálí tím půlku města. Chvíli se podivuje nad událostí, která se odehrála a na moji vlastní aktivitu. Zloděj by na sebe neměl upozorňovat. Na můj dotaz, jak se dostat do sídla hraběte jen zavrtí hlavou. Doporučení ohledně první návštěvy krčmy U Volka, abych zjistil, o co vůbec jde a komu to hodlám lézt do baráku. Každopádně sídlo má hradby. Jako každá taková budova, která má budit dojem na příchozí. Stráže mají pravidelné obchůzky po patnácti minutách. Občas skutečně nevím, odkud všechny ty informace bere, ale ještě nikdy nebyly mylné. Alespoň ne o moc. Průnik skrze převlek zavrhnu, můj úkol bude pod rouškou noci.
Zajímavější je již vysvětlení toho, jak funguje čtení mysli. Podle překupníkových slov se jedná o hodně vzácnou schopnost. Jedna ze známých možností je namazat si čelo dračí krví. Což není příliš povzbudivé, protože určitě ani místní alchymisté se o takovou věc nebudou chtít prodat, natož se o ni dělit. Minimálně ne dobrovolně. Ale nějaká by se mohla nacházet v sídle hraběte. Nepochybuji o tom, že v tom sídle má ta půlelfka vlastní pokoj. Což by mohlo být místo, kde by se i tato substance mohla nacházet.
A samozřejmě otázka peněz. Sídlo bude napěchované různými vzácnostmi. A přestože můj motiv je trochu jiný, není to důvod, proč si nenacpat kapsy. V jedné knize po mém zlodějském mistrovi jsem se dočetl, že kdesi ve světě existuje něco jako zlodějské náboženství, které se považuje za pojídače hříchu ostatních lidí. Ulevují jim od materiálních věcí a tím jejich duši dávají vyšší význam. Skvělý způsob, jak si omluvit vlastní touhu po cizím majetku. Já kradu, protože nic moc jiného neumím. A také protože mě to baví, i když to není jednoduché. Kdyby bylo, kradl by každý.
Rozloučím se s překupníkem, čutoru mu zanechám. Co s ní udělá....kdo ví. Možná ji rozbije a materiál použije na něco praktičtějšího.

Zamířím do svého skromného bytu v jedné ze zapadlých ulic v severní části města. Cestování po městě mám zmáknuté, ale svoji živnost provozuji dost daleko od svého domova. Není vhodné krást si pod vlastními okny.
Doma si posbírám své náčiní. Přeci jen nevím, kdy a jakým způsobem ho můžu dnes ještě potřebovat a to navíc ve dne. Také něco málo pojím, abych nešel s prázdným žaludkem.
Po přípravě zamířím směrem ke krčmě U Volka. Cestou se ještě stavím na místě vraždy, zjistit jaká je situace.
 
Thoros z Javorového vrchu - 29. ledna 2017 18:20
vlenk25563.jpg
Trh

Loretta, Brol'



Cestou na trh mi v uších zněla starostova slova… bude-li to v jistých etických mezích. Už teď jsem ale věděl, že to bude oko za oko. Pamatoval jsem i na svůj slib, že přivedu zpět obě dcery mého nastávajícího tchána v pořádku domů. Jako by se to dělo přímo teď jsem si i přehrál v mysli, že starostova žena nechtěla pustit Lorettu pryč. Aby alespoň jedna dcera byla v pořádku. Chápal jsem ji. Ale chápu i Lorettu.
Po cestě jsem toho příliš nenamluvil. Seděl jsem zaraženě na svém koni a pozoroval okolí. "Z cesty!" Vykřikl jsem podrážděně když se skoro nedalo projet kolem stánků na trhu. Myslím, že jsem na svou adresu zaslechl i pár šťavnatých nadávek, ale nevěnoval jsem tomu sebemenší pozornost.
Viděl jsem z povzdálí taky svatbu. Na malou chvíli jsem jim záviděl, jak jsou v tuto chvíli šťastní. Taky se dočkám! Pokopl jsem svého koně do slabin a pádil rychle dál.

Konečně. Konečně v cíli u rybáře. Prohlížel jsem si půlelfa rybáře zatímco mluvil směrem k Lorettě. Ignoroval jsem otázku, že tady nejsme kvůli rybám. Měl jsem zatemněnou mysl a myslel na jediné. Slušné vychování bylo z mé strany ta tam. "Kdo ten sud měl vyzvednout?!" Zeptal jsem se takovým… protivným tónem.
Chvíli na to jsem si to uvědomil. Než stihl kdokoliv reagovat. "Omlouvám se." Pronesl jsem směrem k rybáři. "Jen by jsme to potřebovali nutně vědět, kdo si pro ten sud vždycky přijde."
 
Jenny - 27. ledna 2017 12:24
beznzvu2865.jpg
A oči nám zakryl strach, co se stane dál?

Warghulf, Brandon Blacktree,



A už se mi tak dobře jde. Stále mě neopustila ta vlna energie a štěstí. Skvělý, že ji unesli! Já se teď konečně budu moct pěkně proslavit. Třeba budu i povýšena! Jo, to bych mohla!

Ale zorničky se mi rozšířily překvapením, když jsme na cestě narazili na menší problém. Ten problém ležel v prachu na zemi a ze zad mu trčely dva vrhací nože.
Nevím, jestli se mám snad dál radovat, že se budu moci ještě víc proslavit. Cesta k povýšení by mohla být přece dlážděna kostmi těch, jejichž vraždy vyřeším. Ale nakonec mě přemůže smutek.
"Není toho dnes už nějak moc?" položím do ticha nevyslovenou otázku a špičkou nožky jemně šťourám do mrtvoly pro případ, že by se třeba rozhodla nebejt mrtvá.
"Já vám něco říct můžu... " otočím se k Brandonovi "viděla jsem ho dnes v domě starosty. Jeho dcera byla unesena, my to vyšetřujem." pohodím hlavou směrem k Warghulfovi a Sebastianovi.
S váhavým úsměvem si odhrnu neposedný pramen vlasů z čela a pohled zvědavě upřu do Brandonových očí. "Tenhle nebožák má určitě něco společného i s tím unosem. Jeho vražda..." hlas se mi zadrhne a já se stydlivě usměju.
"Myslím, že teď jste v tom s námi, strážníč-. Strážníku." překvapeně zamrkám, co mi to vyletělo z úst. "No a takový urostlý chlap, jako dub.. tvé svaly se nám určitě budou hodit."
Pohledem si prohlídnu Warghulfa se Sebastianem. Úšklebek a mrknutí.
"Aspoň já bych teda věděla, jak se dají využít!... No, hlavně jsme na cestě k Železnýmu hraběti. A tomuhle chudákovi už stejně nepomůžem. Tak co kdybychom pokračovali?"

 
Vypravěč - 25. ledna 2017 20:22
beznzvu37782195.jpg
Na trh

Thoros, Loretta, Brol'



Starosta slyšel Thorosovu otázku s prosbou o koně, která byla původně mířena na Lorettu. "Jistě, rádi vám dáme dva koně a ochotně vám při hledání mé dcery poskytneme jakoukoliv pomoc, která bude potřeba, bude-li to v našich silách. " Chopí se starosta odpovědi. Na chvíli se zamyslí a následně ještě pomalu dodá: "A bude-li to v jistých etických...mezích."

Za starostou se tiše objevila jeho manželka. Už vypadala lépe, nepláče a v tichosti čeká, až starosta dohovoří. Nevyrušuje ho. Dokonce si jí ani nevšiml.
Starosta přejede pohledem na svou druhou dceru a položí ji ruku na rameno.
"Nemůžu Lorettce bránit v hledání její sestry. Tak mi na ni Thorosi dávej pěkně pozor. A zpět mi přiveď obě dvě princezny..vysloví svou prosbu a manželka za jeho zády začíná rudnout. Její obličej vypadá jako mochomůrka. Celý červený, místy bledé fleky...
"Pokud možno v celku. A kdyby Lorettka zlobila a neposlouchala, máš povolení jí dát pěkně na zadek... Ale ani tak ji nepodceňuj. V téhle milé tvářičce se skrývá mnohem víc, než by se na první pohled zdálo." Nenechá se starosta přerušit.
Na to dlani pohladí Lorettu po vlasech a políbí na čelo.
"Dávej na sebe pozor, drahá.."

Otcův uklidňující úsměv však brzy přeruší-.
"NIKAM NEJDE! PRÁVĚ JSME PŘIŠLI O JEDNU DCERU, NECHCI PŘIJÍT I O DRUHOU!"
"Aj! Běžte, koně by už měli být nachystaní. Já se o ni postarám." vyhrkne v rychlosti starosta.

Zanedlouho jste již seděli každý v sedle svého koně..


Trh
Na trhu nebylo pomalu k hnutí. Plno stánků. Lidí, kteří se mezi nimi proplétají a hašteří se. Hlasitě vyjednávají o ceně a rozčileně se vztekají, když jim připadá příliš vysoká. Určitě se tam našel někdo, koho jste znali.

A v chrámu vedle trhu se dnes konala svatba. Plno svatebčanů se v růžovém oblečení mačkalo u vstupu do chrámu. Všichni se snažili dostat na místo, odkud by viděli na ženicha a nevěstu, jak stojí u oltáře. Leč kostel už byl plný a tak se někteří museli spokojit s pláckem před chrámem, kde na špičkách vratce balancovali.
Vzduch byl provoněn vůně šeříku, kterým je vyzdoben kostel. Tento šeřík všichni obyvatelé města považují za posvátnou a cennou květinu.Asi i proto, že dokáže perfektně přebít veškeré nevábné pachy , kterých je na trhu víc než dost...

"Aaah, starostova malá dceruška! Kupovali jste u mě ryby, když jsi byla ještě takhle malinká." zaraduje se rybář a porcovacím nožem naznačí, kolik Loretta tenkrát asi měřila. "To se mi hodí. Mohla bys prosímtě vyřídit svému otci, že tady pro něj pořád mám ten sud ryb? Ti pacholci ho měli už dávnovyzvednout, ostatně jako každé páté ráno, když si ode mě berete sud... To je ale domluva." zakroutí hlavou a povzdechne. Pak se na vás znovu zaraženě podívá. "Vy tady asi nejste kvůli rybám, co?"

Rybář je asi 180 cm vysoký a urostlý půlelf. Má zelené oči a jeho černé vlasy jsou svázané za hlavou do culíku. Na jeho tváři už se malinko podepsal zub času, přesto je pohledný. Dsné dlaně značí namáhavou práci. Nosí praktické a odolné pracovní oblečení.
 
Vypravěč - 25. ledna 2017 19:09
beznzvu37782195.jpg
Přišly posily

Jenny, Warghulf, Sebastian, Brandon



Jenny s Warghulfem a Sebem jsou na cestě k Železnému hraběti. Prodrali se davem na trhu, překonali oba mosty přes řeku Esguevu, jež od pradávna rozděluje město na dvě části... Do kroku si ještě povídají a vyměňují poznatky a dojmy, plánují další postup.
Nyní jsou už za půlkou cesty, avšak přestože spěchají jinam, chtě-nechtě se musí zastavit, když na ulici narazí na místo tragédie. Jiný příslušník městské stráže tam stojí nad tělem jednoho ze starostových sluhů. Kolem se shlukují čumilové a zvědavě pozorují strážníka Brandona.
"Videl niekto útočníka? Videl niekto vôbec niečo?"
Odpovědí na otázku mu jsou jen zmatené obličeje.
A ticho.
Ticho vykřičníků.
Ještě před chvílí rušná ulice teď zarytě mlčí. A ve vzduchu jde cítit strach.
Něco vám říká, že jestli někdo něco viděl, je raději už pěkně daleko od tohoto místa. A nechce s tím mít nic společného.




••• Dříve šeptaný příspěvek •••


Úprk

Emberas



Dostal ses až na roh boční uličky. Onu osobu jsi viděl nedaleko před sebou chvátat spěšným krokem pryč. Na sobě měla oblečení, které nosí především sluhové. Šedobílé ošoupané oblečení.
Chvíli spěchala rovně a následně zahnula za další roh.
Ale vedlejší uličky byly naštěstí prázdné.
A když jsi se za roh dostal i ty....

Dobrých padesát metrů před tebou stála a hleděla na tebe. Už neměla kápi. Na malinkou chviličku zaváhala. Mohl jsi vidět delší hnědé vlasy, modré oči, plné rty i pihy v obličeji. Půlelfí uši. Pod oblečením se rýsoval náznak ňader. Postava byla asi 160cm vysoká a patrně v dobré kondici.
Jen kratičký okamžik. Naklonila hlavu na stranu, jemně ti zamávala a pak se rozběhla do další uličky. A přesto že ses jí snažil držet jako klíště, její náskok se v úzkých uličkách pomalu zvětoval. Vlasy za ní vlály, držela tempo... Honička skončila, když jste se dostali až k městským hradbám. Teď již měla náskok 75 metrů.
Už na ni čekala jiná postava. Skvostně oblečena. Taktéž půlelf, jak sis mohl i na dálku všimnout. Na zádech luk i toulec s šípy.
Dívka vyskočila do sedla. Na zem odhodila špinavé oblečení pro sluhy, změnila identitu. Drahé šlechtické oblečení. Vysoké, kvalitní kožené boty.
"Život a svoboda.. Za nespoutaný svět. Jsi skoro jedním z nás. Přivítáme tě mezi námi. Přidej se. Krčema U Starého volka..."ozval se ti v hlavě sladký dívčí hlas.
Něžně ti zamávala, z dlaně poslala polibek a kopla koně do slabin. Měla namířeno k nedaleké bráně...

Došlo ti to. V postavení odpovídajícím jejímu postavení ji stráže zastavovat nebudou.
Jeli rychle a už jsi si myslel, že ti zmizí. Když osoba na druhém koni - muž - udělala chybu. Na zem spadla čutora s vodou. Však nevšiml si toho. Krásná čutora. A na ní erb Železného hraběte.

Obrázek
1- dům starosty
2- sídlo Železného hraběte
3- místo vraždy (a červeně je cesta úprku)
4- krčma U Starého volka
 
Brandon Blacktree - 25. ledna 2017 17:18
bryndentully32_ikob75349962705.jpg
Vražda za bieleho dňa

Ďalší deň sa začal. Prebudil som sa na nepohodlnej posteli v kasárňach mestskej hliadky. Podmienky mestskej stráže nie sú skvelé a ani ich povesť medzi ľuďmi. Každý na nás kydá aj napriek tomu, že za nich chytáme zlodejíčkov a chránime ich lenivé zadky. Aspoň môžem sem tam zmlátiť nejakú chásku.
Po zobudení som do seba hodil niekoľkodňový chlieb a od kuchára som si vypýtal kúsok syra. Bol štedrejší ako obvykle tak som si dobre pochutnal. Potom som to všetko spláchol vínom, korého v kasárňach nie je nedostatok. Obliekol som sa do zbroje a vydal sa na hliadku po uliciach Sirilionu.
Obhliadka bola nudná, ako obvykle, ale vždy ma pobaví správanie obyčajných ľudí, keď uvidia muža mestskej hliadky. Všetci sa tvária tak nenápadne akoby mal každý niečo za lubom. Určite stále pomyslia na nejakú nezákonnosť čo v poslednom čase vyviedli.

Vykračujem si pomalým tempom. Ľavá ruka opretá o rukoväť meča a pravá zavesená o kožený opasok na zbroji. Obzerám si bohatú časť mesta, kde žije najmä namyslená smotánka. Už som si zažil dosť prípadov urazenej bohatej pani. V takýchto chvíľach je ťažko sa udržať kľudný, najlepšie je nepočúvať. Obzerám si ich veľkolepé domy a záhrady po ktorých sa premávajú ich služobníci a deti. Čo by som tak robil s toľko peniazmi? Myšlienku nedokončím, pretože si všimnem pred sebou, že sa bohatá štvrť pomaly končí. Dav sa zahusťuje. Teraz musím byť pozornejší kvôli týmto zákerným vreckárom. Moju pozornosť získal sluha, ktorý informoval o najnovších udalostiach. Únos starostovej dcéry? To musí byť odvaha. Snažím sa cez dav prejsť k sluhovi a vypýtať sa ho na podrobnosti, avšak nestihnem to. Vo chvíli keď som ho stratil z dohľadu začujem výkrik. Prichádza smerom od sluhu. "V mene zákona z cesty!" Poviem ľuďom predo mnou, ktorý sa hýbu ako slimáci a prebijem sa cez nich. Ich nadávky popod nos si nevšímam. Na zemi leží mrtvý sluha. Prizriem sa bližie, aby som určil ako ho dostali. Dýka do chrbta. Zákerné, ale účinné. Hlavou mi prejde, že to musel byť profesionál, pretože takto sa netrafí len tak niekto. Pozriem sa bližšie na dýky. Vidím tam vyryté veľké J. Čudné.
Vstanem od mŕtveho a obzriem sa na dav okolo, ktorý so zvedavosťou či údivom sledujú čo sa deje. "Videl niekto útočníka? Videl niekto vôbec niečo?" Opýtam sa nahlas celého davu okolo.
 
Thoros z Javorového vrchu - 24. ledna 2017 20:19
vlenk25563.jpg
Jdeme!


Loretta, Brol´



Poslouchal jsem napjatě každičké slovo a přikyvoval hlavou, rozumím. "Tvoje zbraně vyzvedneme." Odsouhlasil jsem Brol´ovi. "Možná…" zamyslel jsem se. "Loretto, koně. Bylo by možný dva koně rychle nachystat? Jestli ne, mám venku svýho." Moje myšlenky byly skoro pomalejší než slova.
"Mohl bys na něm Brol´e dojet rychle pro svou výbavu a sejdeme se na tržnici. Jestli ale koně můžeme mít všichni, raději by jsme měli rychle vyrazit společně." V mých slovech byla i nabídka mého koně muži, kterého jsem znal neskutečně malou chvíli.

"Pojďte, rychle. Není čas!"
Pokynul jsem rukou a doufal že budeme jednat co nejrychleji. To už mě nohy nesly před dům, kde jsem jednomu ze služebných předal svýho koně. Rukou jsem nahmatal svoje zbraně a ujistil se že jsou tam kde mají být. Zbraně i ostatní potřebný věci. Je i dobře, že mám na sobě od rána svou zbroj. Nejspíš se bude dnes hodit.
 
Brol`Pallad Obrovský - 22. ledna 2017 20:11
barbar8421.jpg

Trh stále platí

Thoros, Loretta



Taky podám Thorosovi ruku. ,,Pomůžu rád, ale kde se to Albertovi stalo vám nepovím. Mluvil o nějaké boční uličce, ale kde to mi neřekl. Myslím si, že to bylo možná někde kus za mojí kovárnou. Zrovna jsem šel na trh, když jsem ho slyšel a zeptal se, co se děje. Pak jsem šel na trh a před bránou jsem ho zahlídl zkrvaveného. Sem nás doprovodil strážnej od brány, kterej se pak vydal pravděpodobně hledat ty dva další.'' Shrnul jsem celej den tak nějak do pár větiček a ponořil se do myšlenek.

Z přemýšlení mě vytrhla Loretta se zajímavým návrhem. ,,Na trh půjdu rád. Musím tam koupit nějakou kůži pro jeden pěknej meč a rád s váma budu pátrat dál, ale neočekávejte, že budu nějak dobrej v hledání stop. Za to moje výška by mohla pomoci, kdybychom náhodou potřebovali někoho sledovat. Jo a pokud náhodou půjdeme okolo mojí kovárny. Rád bych si vyzvednul svoje nářadí. Takže svojí sekeru, meč, kladivo a vodu. Jinak pokud můžete vy, tak já jsem připraven vyrazit.''
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.04994797706604 sekund

na začátek stránky