Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Maple Hill University

Příspěvků: 37


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč Ladyhawke je offlineLadyhawke
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Sonja Eiffel je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 19:46Sonja Eiffel
 Postava Jaimie Dalton je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 21:03Jaimie Dalton
 Postava Chloe Morgan je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 18:42Chloe Morgan
 Postava Vincent Murdoc je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:25Vincent Murdoc
 Postava Rachael Mann je onlineRachael Mann
 Postava Peter Lurk je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:48Peter Lurk
 Postava Jane Anes je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 0:39Jane Anes
 Postava Jessie "Jay" Rivera je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:40Jessie "Jay" Rivera
 Postava Marc Rousselle je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 0:23Marc Rousselle
 Postava Ty Salcedo je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 19:23Ty Salcedo
 Postava Matthew Antos je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 22:42Matthew Antos
 
Jaimie Dalton - 21. ledna 2017 20:33
16117510_1885328351712421_1359543289_n1764.jpg
Kafe a tak dál

Vincent, Peter a další

Tak vida, moje slova padla na úrodnou půdu. Sice stále netuším, jestli se jedná o studenta nebo profesora a nebo o někoho úplně jiného, ale je možné, že se to v následujících pár minutách dozvím.
Muž vypadá a i zní trochu zklamaný, že trochu odflákli jeho kávu. Na jeho místě bych asi taky neskákala nadšením.

"Tak to mě mrzí. Obvykle tady mají skvělou kávu a až na pár brigádníků by měli být všichni vyškolení baristé. Vsadím se, že vaši kávu dělal Brandon a to ve spěchu. Lacey by asi její ostrovní čest nedovolila, aby ji takhle odflákla a to ani když nemá čas. Pokud byste chtěl, můžu s ním zkusit promluvit, přeci byste tady nepil kafe, které by vám nechutnalo, pane..." větu nechám spíše jako nedokončenou otázku.

Třeba se konečně dozvím s kým mám tu čest. A i kdyby neměl zájem, Brandona stejně vytahám za uši. Vždycky se tady razilo náš zákazník, náš pán a ne, že se budou lidi odbývat jen nějakou lacinou náhražkou, kterou si může koupit v nějaké nic moc vypadající kavárně.

Upiju svého kafe. V mém případě je vynikající, ale nahlas nic neřeknu, protože by to nevypadalo dobře – to by docela smrdělo protekcí, což je možná trochu pravda, ale není správný čas se zmiňovat.

Zvednu oči a přejedu prostor kavárny. Fronta kolem pultu neubývá, řekla bych spíše naopak. Vůbec to těm dvěma nezávidím. Náhle se můj pohled zastaví u jednoho ze stolků u dvou mužů, kterých jsem si prve vůbec nevšimla. Další známá tvář při dnešním ránu, kterou už jsem pár týdnů neviděla.

"Petere?" zavolám polohlasně, aby to nevypadalo, že hulákám na celý prostor kavárny a doufám, že si mě všimne.
 
Rektor - 21. ledna 2017 19:56
commid_3_maplehilllogo1076.png
Nový začátek

Sonja

Univerzita je plná života. No, co jiného čekat od prvního školního dne na škole? Než se to pěkně protřídí, tak to tady vypadá jako na vyprodaném koncertě.
Sekretářka rektora tě nenechá příliš dlouho čekat. Tedy spíš samotný rektor, protože asi 10 minut po tom, co ses usadila v předmístnosti, se dveře do jeho kanceláře otvírají a on vyprovází ven nějakého člověka, který vypadá dosti důležitě. Na druhou stranu – měl by rektor schůzku s někým "nedůležitým".


"Slečna Eiffel? Přesná jako hodinky. Vítám vás a pojďte prosím dovnitř. Měla jste příjemnou cenu? Dáte si něco k pití?" vychrlí na tebe s úsměvem a pokud si něco vybereš, instruuje sekretářku, aby vše přinesla k němu dovnitř.

Ukáže rukou na polstrované křeslo naproti jeho pracovního stolu a sám si sedne naproti tebe.
"Jsem rád, že jste to na poslední chvíli nevzdala. Učitelů vašeho zaměření tady ve Státech moc není a když nám kolegyně odešla pracovat na německou ambasádu, její uvolněné pracovní místo se nám dlouho nepodařilo obsadit. Ve stručnosti – součástí pracovní smlouvy je plný plat, tak jak jsme o něm již hovořili, ubytování v budově kolejí vyhrazené pouze pro vyučující, stravování v univerzitní menze a personální sleva ve studentské kavárně. Předpokládám, že když už jste tady i se zavazadly, tak jste si nic nerozmyslela?" na okamžik se odmlčí, aby ti dal možnost odpověď.

"Pokud je to tak, tak vás rád vítám na naší škole. Dnes se sice první den, ale nic speciálního po vás nebudu potřebovat. Pouze si jen projděte campus, dejte si věci do svého pokoje, zajděte na fakultu seznámit se s kolegy, dejte si jídlo a kávu, tak abyste zítra už mohla být připravena začít. Mapku a informace vám dá sekretářka společně s vašim rozvrhem. Máte ještě nějaké dotazy nebo vyrazíte na průzkum?"
 
Rachael Mann - 19. ledna 2017 21:41
rach9288.jpg

Pokoj a sprcha



Jane



"Bageta jo?" Pohledem změřím divnou placku."Nechceš to jíst, že ne." Nakrčím nos. "Já dávám přednost, nerozsednutým, čerstvým jídlům." Rozesměju se. Otázka jestli mám ráda Pottera, mne nepřekvapí. "Mám a asi poznáš, jakou mám ráda kolej." Poklepu na Havraspárský erb.

"Super, dáme si pořádný steak nebo burger." Zatancuji vítězný taneček. "Budeš si muset zvyknout, že já metal poslouchám. Ještě tě naučím, abys ho měla ráda. Začneme něčím softovým." Zazubím se na ni. Holka, stěžuj si klidně na lampárně, ale metalu se nevzdám, to raději přestanu jíst čokoládu."Pokývám hlavou."Ale ostatní je dobré, mám ráda muziku z pohádek od Disneyho." Zazubím se na ni.

"Tak schovej tepláky a flanelku, hoď na sebe něco pěknýho a vyrazíme do kavárny. Já si dám pořádný kafe, nejlépe hodně silný, černý a hořký a ty si dáš čaj." Povím, zabouchnu dveře do pokoje, klíče dám do kapsy u kalhot a vydám se za Jane do sprch.

Zalezu si do sprchového koutku, shodím ze sebe oblečení , které odhodím před sprchu a pustím na sebe co nejteplejší vodu, kterou vydržím a minimálně patnáct minut na sebe nechám jen téct vodu. Potom se rychle umyju, zabalím se do županu a vysuším si vlasy. "Jane, počkám na tebe v pokoji." Udělám si na hlavě z ručníku turban a opustím sprchy.

Převléknu se do sportovního, vlasy si pročešu a nechám je schnout, přirozeně. Na ksicht si namaluji nějaký ten slušně vypadající obličej a počkám na Jane, když se vrátí do pokoje, začnu ji popohánět a vyhrožovat ji, že pustím opravdu tvrdý metal. S úsměvem a mrknutím si do vlasů vetknu brýle.
 
Vincent Murdoc - 18. ledna 2017 23:11
nycfashion358178.jpg
"smalltalk" nad kávou o káve

Jaimie a ostatný v kaviarni


Poteší že som príliš dlho nečakal v rade. Aj keď sa vo všeobecnosti považujem za trpezlivého človeka, čakanie na to kým príde obsluha, naozaj moc nemusím.
potichu si povzdychnem keď dostanem Íra so šľahačkou "Ale už vážne, no tak. Takto írska káva nevypadá." iste chápem že v podobných podnikoch kde je veľa ľudí, väčšinou nemajú čas sa babrať so smotanou, ale aj tak to je po každé sklamanie.
No aspoň že mi dovolili si v klude dofajčiť cigaretu. To je veľké plus.
Pri tom aké tu sú fronty to prisudzujem tomu, že obsluha tuší že som profesor a tak som jednoducho uprednostnený. No prečo nie... aspoň nejaké výhody tu tá pedagogika má.
"Už to tak vypadá." odpoviem slečne s úsmevom a lžičkou sa nie moc úspešne snažím zamiešať šlehačku do kávy.
"Aj keď začínam uvažovať či som nemal namiesto kávy zvoliť čaj..."
Dodám, pričom sám som nevedel určiť či sa nad celou situáciou viac bavím, alebo som rozčúlený.
Po pár sekundách keď sa mi ako tak podarí zbaviť sa kopca šlehačky, si výdatne odpijem z kafe.
"Nie je to najhoršie... Sice ako drvivá väčšina kaviarní namiesto smotany dali šlehačku, ale inak to je fajn." pokývam hlavou. Aj keď sa nepovažujem za gurmána a z pravidla mi nerobí problém piť kávu z automatu na vlakovej stanici, od kaviarní už očakávam vyšší štandard kvality.
 
Jane Anes - 18. ledna 2017 22:00
4d3fba83d5327c3877c1274ceafaef509956.jpg

Pokoj -> sprchy


Rachael, Marc, Chloe



Trošku předstírám, že tu nejsem. U Chloe se mi to vyplácí, ale Francouz se po mně při odchodu podívá. Uch… proč? Všiml si snad roztrženého knoflíku?! To ne! Už tak mi z té košile leze víc věcí, než bych chtěla. Zpropadená cesta… Naštěstí se rozloučí a odejde. Uf… konečně klid!

Hlasitě si oddechnu a nechápavě se podívám po všech svých věcech. “To budu vybalovat měsíc…“ řeknu si pro sebe.
“Cože? Jo, hlad mám. Ještě mi zbyla bageta z cesty,“ vyndám slisované pečivo v pěknou nevábně vypadající placku.

Pozornost mi přiláká její župan. Její… jak jí mám vůbec říkat? Rachael? Po anglicky Rachel? Nebo jinak…? Ale zpět k županu. “Máš ráda Pottera?“ zavětřím. A nějak dál sedím. Asi jsem se zasekla?

Uch, k jídlu? No, asi všechno. Krom hromady výjimek. “Skoro všechno. Ale miluju maso,“ odpovím bez váhání.
A pak přijde hudba. To na ni lehce zděšeně vykulím oči. Metal?! To… to ne! “Eh… no… skoro všechno kromě metalu,“ přiznám. “Třeba… country, folk, pop… písničky od Disneyho,“ zažertuju. Prostě všechno, co není metal!

Jdeš? Kam?! zmateně se rozhlédnu. Jo, sprcha! Jak jsem byla do teď zaseklá, během deseti vteřin jsem si dokázala vytáhnout svůj starý otrhaný fialkový župan, flanelovou kostkovanou košili a tepláky.

“Ale s tím souhlasím, teda já radši čaj než kávu. To víš, Anglie,“ řeknu trochu veseleji. A můžeme jít hledat sprchy. Ale po cestě jsem na ně narazila, tak to nebude takový problém. Tam se trochu stydlivě schovám za závěs a pustím na sebe proud horké vody!
Ááách… to je blaho!
 
Sonja Eiffel - 17. ledna 2017 21:13
sonjaold453.jpg

„Nový“ začátek


z univerzitního nádvoří až snad ke kancelářím samotného rektora



Stála jsem na nádvoří a vnímala ten spěch a ruch kolem sebe. Někteří se tvářili nezaujatě, jiní celkem vyděšeně a velké množství z té změti tváří mi přišlo nadšených. Nadšených ze změny, z nové etapy svého života. I pro mě byla nová, jenže každá změna se musí dotáhnout do konce a já si, samozřejmě, nevěřila. Znovu mi zavibroval telefon v kapse lehce ošoupaných džín. Na moment jsem ho vytáhla. Lex. Kdo jiný. Od mého příletu jsme spolu mluvili asi dvakrát. Poprvé na mě v kuse křičel, podruhé rozvíjel hlubokou teorii o tom, jak neuspěji, protože... Vlastně už ani nevím, proč. Ale co když měl pravdu?
Nervózně jsem se ošila a telefon znovu zasunula zpět. Neměla jsem sílu hovor odmítnout, ale snad ho zvládnu ignorovat. Snažila jsem se najít něco pozitivního na svém rezolutním rozhodnutí, ale nějak i docházely nápady. Krize číhala za rohem.

Zhluboka jsem se nadechla. Kufr, který stál za mnou a byla na něm položena lehká vínová bunda, jsem opět popadla za povytažené madlo a vydala jsem se vstříc nejdůležitěji vypadající budově. Bylo hezky, příjemné počasí, ani vedro, ani zima. To jsem měla ráda. Ve světlé košili s krátkým rukávem, jeden z mála formálních kousků mého šatníku, jsem na odiv vystavovala svou spíš bledší pleť. Z kapsy mi čouhal plánek školy, v druhé ruce jsem svírala kelímek od kávy. Nezbytná součást. Zuřivě jsem upíjela a při vchodu do budovy nyní už prázdný kelímek vyhodila. S nelibostí jsem popadla kufr, který si dosud drnčel po kolečkách, vynesla ho po schodech a dala se do pátrání, kde bude asi kancelář rektora.

Dva pohovory po skypu, motivační rozhovor přímo zde na škole a nakonec přijetí. Dozvěděla jsem se o tom v srpnu, kdy už jsem s tím ani nepočítala. „Nejspíš jim někdo vypadl, tak tě vzali na milost a při nejbližší příležitosti tě vyhodí,“ tak to vysvětloval Lex. Možná to tak bylo, ovšem teď je to místo mé. Musela jsem ovšem ukončit svou práci v Německu, takže jsem dostala svolení přiletět až se začátkem semestru, aniž bych tušila, kde je můj kabinet, jaký budu mít rozvrh. Prostě nic. Z univerzity jsem znala rektora a pár dalších pracovníků, kteří seděli u mých pohovorů. Toť vše.

Konečně dveře rektora. Určitě ovšem nejdříve narazím na sekretářku. Zaklepala jsem a jakmile se dočkám svolení vstoupit, přidrncám i se svým kufrem. Kabela, která se mi houpala na rameni, byla napěchovaná nejdůležitějšími dokumenty: pro jistotu znovu životopis, disertační práce, sylaby předmětů, které jsem měla učit, letenka, doklady a samozřejmě čtečka s mnoha knihami. Jeden z mála technických výdobytků, který jsem zvládala jakž takž ovládat. Bezpočet škrábanců dokazuje, že jsem poměrně drahé zařízení mnohokrát upustila na zem. A jednou málem utopila ve vaně...

 
Rachael Mann - 17. ledna 2017 16:34
rach9288.jpg

Pokoj->sprcha-pokoj



Okrajově Marc a Chloe, jinak Jane



Rozesměju se na po tom co mne Marc odfotí."Až budeme hotovy, houkneme na vás. Já se zastavím pro Chloe a pro tebe pošlu Jane." Mrknu na Marca. Celkem milý kluk, a jak se koukal po malé Lady Jane. Usměju se na dívku, která bude moje spolubydlící."Vybalím si jen to nejdůležitější." Povídám si spíš sama pro sebe a tancuji po pokoji."Doufám, že máš stejný hlad jako já, četla jsem na netu o dobré kavárně, která je v kampusu." Přejdu k jedné z tašek a začnu si vybalovat, župan, kosmetickou tašku a pantofle. Hodím na postel černou osušku a modré žabky.

"Co si budeš brát na sebe?" Houknu na Jane, když se přemístím k druhé tašce a začnu z ní tahat čisté spodní prádlo a oblečení, které by se hodilo na návštěvu kampusu. Spodníprádlo schovám pod župan. Nemám potřebu se s ním Jane chlubit. "Co máš ráda k jídlu? Povídej mi něco o sobě." Otočím přes rameno. "Hlavně mě zajímá, co posloucháš za muziku."Postavím se, připravena zapadnout do sprchy.
"Poslouchám metal a nemám ráda sluchátka." Zatvářím se jako andílek. "Jdeš?"Nakloním hlavu na stranu."Horká voda, je to nejlepší po kávě."Zazubím se.
 
Peter Lurk - 17. ledna 2017 15:26
ja5691.jpg

Zpět do kantýny



,,Ne, nedělám. Nařízení z vedení školy.
Takže se provedeš sama...“
Ani se verbálně nerozloučím, pouze kývnu hlavou a vyrazím z místnosti.
Na SMSku od sekretariátu odpovím cestou ke dveřím z administrativní budovy.
Studentka odmítla exkursi. S pozdravem, Lurk

Mobil nezandávám a okamžitě vytáčím Thomase.
,,Zdar žide. Tak co, už sis spočítal drobné?
… no tak tam vydrž, už jdu zpátky a do laborky se mi nechce. Hele, stalo se ti někdy, že by tě do řitě poslalo nezletilý štěně?
… hmmm, tak mě zrovna teď.
… asi jo. Taková mladá bloncka, evidentní štěně. Frňák měla nahoru, až si škrtala o strop.
… no jo… už tam skoro jsem. Překecej barmanku ať pustí aspoň Ozzyho.
… Ne, tvrdší fakt neodmítnu. Zatím.“


Položím telefon a pár minut na to vcházím opět do kantýny. Paráda! Pivko už čeká.
,,Tak povídej, ty vole.“
,,No vlastně nic. Přišel jsem, představil se, dokonce i neformálně. Řekl jí, že jí mám ukázat co a jak. No a ona mi na to řekla, ať si najdu jinou prvandu. Prej na objevování tajemných kouzel. A ona, že si poradí sama.
Fakt nevím. Byli jsme my takhle drzí v prváku?“

,,Hele, tohle je typickej přístup k věci, ale je to prostá psychologie. Člověk si prostě všímá a pamatuje si jen to vyčnívající. Jako cucák sis zapamatoval ty borce, před kterejma jsi držel krok. No a teď jsi stařík a všímáš si drzejch fracků. Prostě klasika.“
,,Tak to jo… Srát na to, stejně jsem to nechtěl dělat. Ale mohla mě poslat do řitě trochu slušněji. Přeci jen už jsem napůl kantor.“
,,Ty jsi už úplně kantor. Šak máš předměty hotové, takže krom obhajoby disertačky už se do studentské pozice nedostaneš. A já ještě mám mezinárodní právo… letos. Vůbec se mi nechce.“
,,Chápu. Jen to slyším a dělá se mi blbě… to mi připomíná. Menza bude plná, nedáme si něco tady?“
,,Burgra?“
,,Se divím, že s sebou netaháš něco košer“

Ponurá atmosféra byla tímto prolomena. Poté jsme si objednali pořádnej karbanátek uvnitř sezamové bulky. Ale prý bude chvilku trvat, čekají na dodávku.

,,No s tím košer… Jako i kdybych praktikoval… ne, nejhorší by bylo bejt muslim. Představ si, že už bych si v životě nedal pivko a prasátko.“
,,Nepředstavím, měl bych blbé sny. Hmmm, tak jsem si to představil. Dík.“
 
Jessie "Jay" Rivera - 17. ledna 2017 12:34
ac02342cbcfb1b0ff3f15fbf93ff81102678.jpg

Administrativní budova - Péťa



Ukousávala jsem se nudou. Administrativa sama o sobě je strašně nudné, dlouhé a nezapamatovatelné slovo, tedy sedět vprostřed stejně se jmenující budovy je nesnesitelné. Čtyřikrát mi ruka sjela k mobilu nebo k hodinkám, abych alespoň na krátkou chvíli přestala umírat nudou, ale SIDO mi připomněl, že čím dřív to udělám, tím rychleji vypadnu. Někdy se nenávidím za jeho stvoření jako matka nějakého zločince.
Proto i příchod osoby od prvního pohledu podezřelé byl příjemným vysvobozením. Před typy jako tenhle mě varovali na každém rohu. Ve státě, kdy má každý vlasy na ježka je přirozené, že s každým dalším centimetrem délky mužské hřívy roste přímo úměrně i nebezpečí únosu, znásilnění nebo vykradení obchodu se sušeným masem. Přestože nejsem zabedněnec jako většina mých spoluobčanů, jsem velmi ostražitá.
"Možná."
První slovo řečené nahlas na téhle univerzitě! A dokonce ani není sprosté a budu ho používat velmi často.
"Mluvíš, jako bych byla stará panna ve špitále. Jmenuju se Jay." Dokonce jsem i vstala, abych si s ním potřásla rukou. Upocenou, obrovskou, hrubou prackou... Blah.
"Nepředpokládám, že to děláš z dobroty srdíčka. Co kdybys šel oběvovat tajemná kouzla ostatních prvaček a já si svou cestu najdu?" Nenávidím, když mě někdo drží za ručičku.
 
Jaimie Dalton - 17. ledna 2017 12:06
16117510_1885328351712421_1359543289_n1764.jpg
Učitelské výsady
Vincent, kolemjdoucí & kolemsedící

Mířila jsem už docela známou cestou do kavárny, kterou jsem pomalu za všechna ty léta znala jako své boty. Sledovala měnící se personál – naštěstí nepříliš moc často, nepočítám-li brigádníky z řad studentů – vyzkoušela snad každý speciál, který kdy nabízeli a ačkoliv jsem si mohla kdykoliv najít nějakou jinou (třeba i lepší) kavárnu ve městě, neudělala jsem to.

Jsem trochu nepříjemně překvapena fyzickým setkáním s ramenem jednoho mladíka, jestli mu tak při jeho drzosti můžu říkat. Student, nestudent, cizí člověk se dobytkem nečastuje. Na krátký okamžik se za ním otočím, ale než se stihnu ohradit, už je dávno pryč. Zavrtím jen hlavou a doufám, že tohle nebude jeden z mých nových studentů. Pokud si jej vůbec ještě budu pamatovat.

V kavárně panuje docela čilý ruch. Teda na ráno je tahle fronta solidní. Naštěstí zase tak moc nikam nespěchám, takže se postavím do řady a čekám, až se na mě dostane. I když, nakonec tam příliš dlouho neztvrdnu. Naopak. Nevím přesně, čím si vysloužím VIP servis – jestli, protože oba baristy znám anebo najednou začali razit pravidlo "učitelé první", ale najednou mě bere Brandon a odvádí ke stolku, i s připraveným kafem. Jako bonus ke mně přiletí několik vražedných pohledů od čekajících, ale já přeci nepřebíhala. Přesto si myslím, že si Brandon schytá pár ostřejších slov ohledně zvýhodňování.

"Děkuji moc," stihnu akorát dodat, než zase odběhne za svými povinnostmi.
Nu což, raději bych si s ním popovídala, když už čekám, než budu moct pokračovat do knihovny, ale to právě teď nehrozí, takže strávím pár chvil ve společnosti výborné ranní kávy.

Většina lidí si kávu odnáší s sebou, ať už k zápisu (ráda bych věděla, kolik kusů politých klávesnic naše IT oddělení vymění, byť je do místnosti s nápoji vstup zakázán) nebo do kanceláře, pokud se jedná o kantory, stolky bývají obsazeny spíš odpoledne. I proto si všimnu muže, který se usadí kousek ode mě, s kávou s pořádnou porcí šlehačky a popelníkem. Na studenta příliš nevypadá, ani kdyby chodil na univerzitu třetího věku. Nepamatuju si však, že bych ho mezi kolegy kdy viděla, i když to taky nemusí vůbec nic znamenat, protože některé učitele například z farmaceutické fakulty ani neznám.

Úsměv mu vrátím, ale měla bych asi něco dodat, abych nevypadala, že na něj jen tak blbě koukám, když přemýšlím, zda jej znám.
"Dobrý den, taky na ranní kávu?" pronesu polohlasem, stále s úsměvem.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.047147989273071 sekund

na začátek stránky